927x127 HEAD VPRAVO

Hana Němcová

Hana Němcová

Sféra 7/8 2019

Na co se můžete v čísle 7/8 2019 těšit?

Víte, že Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou je poslední realizovanou stavbou Jana Blažeje Santiniho Aichla? V prázdninové Sféře vás čeká povídání o tomto pozoruhodném místě i pozvánka současných majitelů - rodiny Kinských k letní návštěvě. Astroložka Lenka Adamová přiblíží osobnost Jackie Kennedy - Onassisové, magické stromy keltského roku odhlalí svá tajemství prostřednictvím J.J.J. Mišky a život zaniklé civilizace Mayů přiblíží Miloš Matula. Nesmíme zapomenout ani na oblíbený seriál o psychosomatice MUDr. Tomáše Lebenharta a tradiční čínskou medicínu - tentokrát se budeme věnovat elementu Země. Velký prostor tentokrát věnujeme i civilizačnímu onemocnění - diabetu. 

Užívejte si letní pohody a ať vás Sféra baví!

Hana Němcová, šéfredaktorka

OBSAH

Kaleidoskop

Editorial

Celostní medicína

TČM – Element Země

MUDr. Tomáš Lebenhart:

Psychosomatika – Vsaďte na lásku

Příběhy z poradny terapeuta Leoše Poskočila

Výdobytek moderní společnosti: Diabetes

Odpověď na diabetes? Správná strava a pohyb

90% diabetiků přichází o zrak zcela zbytečně

Hormonální jógová terapie dle Dinah Rodrigues

Rozhovor

Marcelka a Romek: „Když vás v životě ovládají

programy mysli, je to jako byste pili kávu

se zčeřeným lógrem.“

Věda a ekologie

Změna času vyžaduje čas

Antibiotika – pohled do historie

Astrologie

Jacqueline Kennedy – Onassisová

Zdraví podle astromedicíny

Zdraví a krása

Maytenus ilicifolia – jihoamerický poklad

Regenerace ve Sféře

Meridán močového měchýře

Rozhovor: Dagmar Buráňová

Vedoucí Sféra Klubu Diochi Zlín

Představujeme: Petr Klíma – šéfkuchař dejvické

restaurace Country Life

Osobní rozvoj

Do podnikání bez peněz nelez

Vztahy: Nedospělé mužství a éterické ženství

Feng Shui: Jak dosáhnout svých cílů

Rozhovor: Mgr. Šárka Šatrová – „Jsem žena, kterou

těší být ženou.“

Spiritualita

Mayové

Otroctví, nebo Cesta k zázrakům

Nanebevzatí Mistři – Maha Chohan

Pro volné chvíle

Karlova Koruna

Geometrické uspořádání Karlovy Koruny

Rozhovor: Dasha – „Žiju svůj sen a mým cílem je

se z něj neprobudit.“

Magické stromy keltského roku

Červená paprika aneb všechna její pikantní

tajemství prozrazena

Bylinářka Magdalena Dobromila Staňková: „Žiju tak, jak cítím.“

Kromě toho, že jsi uznávanou bylinářkou, jsi také výtvarnicí, ilustrátorkou, fotografkou, lektorkou, zahradnicí...  Jak se to všechno „semlelo"? Vystudovala jsi výtvarnou školu, kudy vedla cesta k bylinkám?

Odmalička jsem byla zvídavé dítě a indiánka a to mi tak nějak zůstalo dodnes… I když někdy musím hrát roli rozumné matky tří dětí, přesto na stromy lezu pořád se svou nejmladší dcerkou. Moje maminka byla výtvarnice a lektorka a vedla mě ke kreslení a tvoření. Babička lékařka mi dala první knihu o léčivých rostlinách, a tím to asi začalo, zkoušela jsem bylinky sbírat i používat jako náčelnice tlupy mladších dětí indiánů v létě pod stanem. Když jsem se pak v dospělosti přivdala do rodinného statku na okraji Prahy a stala se ze mě maminka a zahrádkářka, nastalo období praktického bylinářství a pokusů a omylů na sobě a své rodině a jiné zvířeně… a to pokračuje dodnes, zatím všichni přežili.

 Jaké jsou tvoje aktivity, co nabízíš zájemcům nejen o bylinky?

Dnes jsem na volné noze píšící výtvarnice a lektorka. Svou bylinkovou zahrádku jsem založila pro ženy a děti. Pořádám zde exkurze pro zájemce o bylinky, pro děti ze školek a škol, na zahradě máme velké indiánské týpí pro pořádání programů pro rodiny s dětmi. Přednáším na různých místech v Čechách a na Moravě, kam mě pozvou, i na vycházky s poznáváním a ochutnáváním planých bylin a vaření z nich. Vedu kurzy o bylinkách i pro učitelky lesních školek. Spolupracuji s „Živou radostí“ Ivety Kučerové na kurzech pro ženské zdraví, kde přednáším o bylinkách pro ženy. Píšu do časopisů a s přítelkyní Mariou Mojžíšovou připravujeme společně pořad do rádia Bohemia „Bylinář MaMa mia“. Do své zahrádky jsem vloni pozvala i skupinu nevidomých a slabozrakých spolu s několika vodícími pejsky. Bylinky poznávali hmatem, čichem i ochutnáváním a moc se to všem líbilo. Moji bylinkovou knihu mají jako e-book už ve své speciální audio knihovně sdružení SONS a je o ni prý velký zájem.

S bylinami, s matkou Zemí a přírodou musíš být asi hodně propojená – vnímala jsi to tak už od malička? Kým jsi chtěla být? Máš práci snů?

Rodiče mě brali do přírody, jezdili jsme v létě pod stan a na chalupu do hor, kde jsem prožívala své indiánské dětství. Nejprve jsem bylinky spíš zkoumala a kreslila, četla jsem dobrodružné cestopisy a toužila cestovat a poznávat cizí země a přírodu, žít jako Robinson. Svůj sen jsem si splnila po revoluci dobrodružnou cestou do Jižní Ameriky do Venezuely, ze které vznikla i výstava pro Náprstkovo muzeum. S dětmi na táborech sice střílíme z luku, ale namísto lovu divoké zvěře teď lovím divoké plevely… dokonce si je i přesazuji do zahrádky. Od malička mi bylo nejlíp venku, v lese, na louce, u ohně, ve skalách se cítím nejsvobodnější a zároveň jako doma. Nedokážu moc oddělit, co je v mém životě práce a co není, prostě žiju tak, jak to cítím, že je správně, a o tom i píšu, přednáším a kreslím, podle ohlasů čtenářů to má smysl i pro ostatní.

Prožívám velikou vděčnost ke všem přírodním bytostem.

Kreslíš portréty bylinek – vnímáš určitým způsobem jejich energii? 

Zahrada a příroda mi slouží jako inspirace pro psaní a ilustrování knih i pro kreslení přírodních bytostí. Vnímám jejich jemné vyzařování a inspirují mě nejen obrazem, vůněmi, slovy, melodiemi, skládám si i vlastní písničky, které mi přicházejí jako poselství od bylin a stromů. Prožívám velikou vděčnost ke všem pomocným přírodním bytostem, bez kterých by zahrada i příroda byla bez života. Snažím se k úctě k Matce Zemi vést i ostatní. S dětmi sbíráme cizí odpadky v přírodě výměnou za rostliny, které si bereme. Také tvořím z keramiky sošky a květináče, které postupně zaplňují zahradu, pro děti ze školek mám vlastní maňásky bylinkových skřítků a baví mě společné vyrábění a tvoření s dětmi a učím v kroužku keramiky pro děti ve školce.

Před pár lety ti vyšla kniha „Bylinky pro děti a maminky", jsi autorkou textu, ilustrací i fotografií. Co bylo popudem k jejímu napsání?

Když jsem čekala svou první dceru, hledala jsem v knihkupectví knihu o bylinách, kterou by mohly používat i těhotné a kojící ženy a děti. Hledala jsem ale marně, přečetla jsem mnoho přeložených zahraničních knih o bylinách, ale chyběla mi v nich moudrost našich českých kořenů – babek bylinářek. Objevila jsem tento zdroj v podrobném sedmidílném herbáři léčivých rostlin pánů Janči a Zentricha. Pak jsem bylinky jako výtvarnice začala nejprve kreslit, a nakonec jsem se naučila fotografovat i psát a přijala tuto životní výzvu udělat celou knihu sama. Bylo to intenzivní období několika let, kdy jsem knihu musela sama na sobě a své rodině odzkoušet a prožít na vlastní kůži i s těmi dětskými nemocemi... a mezitím se mi narodila i třetí dcera a moje cesta poznávání bylin dál pokračuje, stále se mám co učit.

V současné době vychází v nakladatelství Grada její druhý díl – na co nového se čtenáři mohou těšit?

Už do té první knihy se mi nevešly všechny rostliny, které bych tam chtěla. Trvalo mi ale dalších deset let, než jsem další knihu dala dohromady. Při všech mých aktivitách mám čas na psaní jen přes zimu. Od jara do podzimu jsem víc venku, cestuji, zahradničím a fotím a kreslím. V herbáři mojí bylinkové „dvojky“ najdete „nejobyčejnější“ léčivky, jako je sedmikráska, řepík a jetel, ale i nové, méně známe bylinky, které lze u nás sbírat či vypěstovat – pelargonie, aloisie, konopí, stromy i keře – trnka, líska, kaštan, léčivé druhy obilovin jako ječmen a žito, zeleniny, ovoce a koření. Rozdělení herbáře je opět podle ročních období s doporučeními pro zdraví v úvodu. Nechybí ani oblíbený rámeček s radami pro těhotné, kojící maminky a děti, který v jiných podobných knihách nenajdete. Další kapitoly o domácím léčení těla i duše pomocí bylin a aromaterapie vyplynuly z mých osobních zkušeností se třemi dětmi. Na své si přijdou i tátové, kteří nechtějí být odstrčeni z kuchyně, neboť také rádi vaří a starají se o své děti. S texty do knihy mi pomáhá můj kamarád „Robinson“, jenž má od dětství stejné přírodní zájmy jako já… a výrobce bylinných vín Radim Řehák z Brna. Na Moravě míváme každoročně společné tvořivé semináře.

Překvapil mě čaj z pelargonie vonné – poprvé jsem ho pila v Andách.

 Jaká je tvoje nejoblíbenější bylinka? Jaká tě nejvíc překvapila? A třeba nějaká zvláštnost či rarita?

Pelargonie vonná je mojí srdeční záležitostí. Čaj z ní jsem poprvé pila na cestách ve venezuelských Andách a ráda na to vzpomínám dodnes. Do té doby jsem ji znala jenom jako okrasnou pokojovou květinu. Všichni mají muškáty doma v truhlíku za oknem, ale málokdo zná jejich další léčivé a voňavé příbuzné. Překvapením pro čtenáře možná bude, že příbuznými africké pelargonie jsou i naše evropské kakosty – lidově čapí nůsky. Právě tento znak mají společný, když odkvetou vypadá jejich semeník jako čapí zobák. Také prý kakost pomáhá párům, které touží po dítěti, aby i k nim čáp přiletěl.

Blíží se léto, které bylinky lákají ke sběru? Jak je použít? Prozradíš zajímavý recept z nové knihy?

Květen a červen jsou z celého roku pro mne nejaktivnější bylinářské měsíce, zahrádka je nejrozkvetlejší. Sbíráme hlavně květy bezu, lípy, kakostů, tužebníku, jetele, třezalky, levandule, vonné byliny jako je máta, meduňka, aloisie. Blíží se sezóna třešní, které jsou též léčivé, zejména višně – obsahují hodně jódu potřebného pro naši imunitu, léčí srdce, ledviny i krevní oběh, i z jejich stopek lze uvařit čaj při horečce, a z pecek vyrobit látkový polštářek k nahřívání bolavých kloubů v zimě. Léto je též sezónou kvašených šumivých limonád z ovoce i bylin, skvělé jsou probiotické nápoje fermentované s tibetskou houbou. U nás jsou oblíbené domácí zmrzliny a jejich čas začíná už s teplými dny v květnu. Z vonných bylin jako je máta a meduňka si dělám sirupy a z nich zmrzky – sirup stačí smíchat s tvarohem či jogurtem a zmrazit ve formičkách na nanuky. Recepty? Vyzkoušejte třeba:

Tužebníkový sirup: 10 květů tužebníku dáme do větší třílitrové sklenice a zalijeme večer 1 litrem vroucí vody a necháme zakryté louhovat v chladu do druhého dne. Ráno přecedíme a výluh smícháme zastudena se stejným množstvím cukru a šťávou z 1 – 2 citrónů. Mícháme až do rozpuštění cukru a pak nalijeme do lahviček a označíme cedulkou, uchováváme v temnu. Sirup poslouží jako lék při horečce do vody, nebo pro dochucení letních tvarohových a ovocných dezertů.

Co všechno z bylin vyrábíš nebo zájemce učíš vyrábět?

Jako správná EKO-BIO  žena si vyrábím skoro všechno… Vyrábím si nejen vlastní čajové bylinné směsi, bylinkovou sůl do kuchyně i do koupele, ale i hojivé mastičky. Krémy vůbec nepoužívám jen přírodní oleje obličejové a oleje pro péči o ruce a nohy, míchám si masážní aroma-olejíčky a deodoranty, šampon na vlasy, přírodní prostředky na praní a mytí nádobí, sirupy z voňavých bylin nebo z kořenů na kašel, různé fermentované nápoje a zelené šťávy z čerstvých bylin, klíčím semínka, vařím z planých rostlin… Doma i na seminářích vyrábíme podle aktuální roční doby – na jaře a v létě sirupy, pomazánky, saláty s jedlými plevely a květy, v zimě více aromaterapie a míchání mastí a olejíčků.

Hlavní svatojánskou bylinkou je třezalka.

Co tradice? Oživuješ je? Blíží se slunovrat, svatojánský čas – máš pro čtenáře nějaký svatojánský bylinkový tip?

Tradice jsem začala oživovat se svými dětmi a maminkami v mateřském centru Prokůpek, kde i vznikala moje první kniha. Pořádám na zahradě programy pro rodiny s dětmi jako je vítání jara, svatojánská, svatomartinská a vánoční setkání, kde společně tvoříme, zpíváme, hrajeme hry. Již několik let jezdím přednášet na svatojánskou slavnost do nádherné zahrady – Zahradní dvůr Listen u Nymburka.

Hlavní svatojánskou bylinou je třezalka, u které sbíráme kvetoucí nať nejlépe v den svatého Jana ráno na slunci a necháme ji předsušit, aby nebyla vlhká. Pak ji naložíme do uzavíratelné sklenice do kvalitního oleje, osvědčil se mi sojový nebo olivový, zatížíme, aby byla zcela potopená a necháme louhovat 3 týdny na okně na slunci a nakonec přecedíme. Olej se zbarví do červena a má úžasné hojivé působení na všechna drobná poranění, hlavně na popáleniny, ale mažu si s ním i ruce, když se třeba poškrábu na zahradě o trny růží. K třezalce můžeme přidat i další hojivé byliny, které v tu dobu obvykle kvetou – květy měsíčku a levandule, získáme tak trojnásobně hojivý i voňavý olej. Svatojánský olejíček pak vozím s sebou všude v létě v malé lahvičce. V batohu mám také pro první pomoc vždy lahvičku éterických olejů z levandule a Tea tree smíchaných stejným dílem. Poslouží nejen k dezinfekci, hojení ran, ale i jako repelent.

O čem sníš do budoucna? Co chceš zrealizovat?

Mým dlouholetým plánem je další knížka Bylinek dětem kapesního formátu pro praktické využití a tvoření pro rodiny s dětmi a školy, jakou by užily nejen učitelky lesních školek, ale i vedoucí skauta a táborů s dětmi. Moje zahrádka je součástí v létě rušného kempu s penzionem, restaurací a pivovarem, proto toužím najít své místo snů pro novou bylinkovou zahradu, která by mohla být otevřena i dalším zájemcům. Kdybyste o takovém klidném místě poblíž Prahy věděli, ozvěte se mi, prosím.

Sféra 5/6 2019

Na co se můžete v čísle 5/6 2019 těšit?

Třeba na rozhovor s hypnoterapeutem Jiřím Zíkou, s herečkou Gabrielou Filippi a bylinářkou Magdalenou Dobromilou Staňkovou. Osobnost a génia Alberta Einsteina přiblíží astroložka Lenka Adamová, kam kráčí BIO potraviny prozradí Margit Slimáková a MUDr. Tomáš Lebenhart odhalí taje a fungování našeho těla a psychiky v seriálu o psychosomatice. S jarními dny věnujeme velkou část také kráse, mládí a krásné a zdravé pleti a samozřejmě na vás čeká ještě mnoho dalšího!

Krásné dny se Sférou v ruce!

Hana Němcová - šéfredaktorka

Obsah:

Kaleidoskop

Editorial

Celostní medicína

TČM – Element oheň

MUDr. Tomáš Lebenhart:

Psychosomatika - Nemoci neexistují...

Příběhy z poradny terapeuta Leoše Poskočila

Dermatoložka MUDr. Tereza Gabryšová

Elixír mládí není žádná alchymie

Pleť pod drobnohledem

4 kroky pro krásu a mladistvý vzhled

Znepokojivé slovo homocystein

Rozhovor

PhDr. Jiří Zíka: „Někdo může trpět jako zvíře spoustu

let, uděláme jednu hypnózu a problém je pryč.“

Věda a ekologie

Moderní medicína a onkologická léčba

Biopaliva – Ano, či ne?

Astrologie

Albert Einstein – harmonický protiklad

Zdraví podle astromedicíny

Zdraví a krása

Kozí kolostrum

Kalendář akcí

Regenerace ve Sféře

Rozhovor: Miroslav Svoboda

Vedoucí Sféra Klubu Diochi Neratovice

Bylinářka Magdaléna Dobromila Staňková

„Žiju tak, jak cítím.“

Kam jde Bio?

Osobní rozvoj

Vztahy: Změkčilé mužství a seobětující ženství

Feng Shui: Vytvořte si ty nejlepší podmínky pro život

Jsou víc než jenom citliví

Spiritualita

Umění katedrál: Chartres

Nanebevzatí Mistři – Serapis Bey

Lilit a Eva: Celistvost ženy

Pro volné chvíle

Magické vltavíny

Rozhovor s Gabrielou Filippi

nejen o Léčivém divadle...

Léčivá síla stromů

Galapágy

Tipy redakce na čtení

Křížovky a sudoku o ceny

MUDr. Jan Vojáček: "Současný systém zdravotní péče není zdravý, a tak nemůže naučit být zdravým ani nikoho dalšího."

MUDr. Jan Vojáček vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, ale na dráze klasického lékaře dlouho nevydržel. Postrádal komplexní přístup při práci s klientem. Hledání příčinných souvislostí vzniku chronických nemocí mu umožnila až funkční medicína, kterou vystudoval dálkově na americké Univerzitě funkční medicíny.

Pocházíte z lékařského prostředí, ale klasickou medicínou se nezabýváte. Jaká byla vaše cesta k funkční medicíně?

Na gymnáziu, kdy se rozhodovalo na jakou vysokou školu pokračovat, jsem vlastně ani neuvažoval, co bych opravdu chtěl dělat. Ani jsem to v té době nevěděl. Medicína byl určitý automatizmus rodiny – otec je lékař a i moji nejlepší kamarádi chtěli jít na medicínu. V průběhu studia jsem ale cítil, že vlastně nevím, co by mě na poli medicíny bavilo a žádný obor mi nepřirostl zcela k srdci. Možná i proto jsem se po promoci zkusil naplno profesionálně věnovat fotbalu a ono to na nějakou dobu šlo. Měl jsem možnost zakusit první i druhou českou a první slovenskou ligu. K funkční medicíně vedla ještě dlouhá cesta.

Kdybyste našel naplnění ve fotbale, tak je z vás teď fotbalista?

Když už jsem měl medicínu vystudovanou, tak se ode mě očekávalo, že jednou budu doktor. Proto jsem si pořád dával na váhy, jestli má smysl pokračovat ve fotbale, nebo už začít dělat medicínu na plný úvazek. Cítil jsem, že musí přijít nějaké zásadní rozhodnutí. To mi pomohl udělat kamarád, který žil ve Skotsku, rozhodl jsem se, že pojedu za ním. Byl to vlastně další útěk od medicíny a také z prostředí, které mě silně ovlivňovalo. V té době jsem se cítil jako ve svěrací kazajce a věděl, že musím odjet. Toto rozhodnutí se ukázalo zcela zásadní pro můj další vývoj, protože ve Skotsku jsem měl klid na práci na sobě a ujasnění si, co vlastně v životě chci. Uvědomil jsem si, že nechci být klasický lékař jen proto, že se to ode mě očekává. Ve Skotsku jsem začal studovat další medicínské směry, životní filozofie, Eckharta Tolleho, Toltéky, ajurvédu, reflexologii, čínskou medicínu, akupunkturu, jógu, psychosomatiku, různá náboženství, filozofii… načerpal jsem tam obrovské množství informací.

Takže teprve ve Skotsku se vám otevřely dveře k dalším oborům?

Ano, byl tam na to čas a prostor. Z různých směrů se ve mně vždy něco uchytilo, důležitá esence, v tu chvíli už bylo jasné, že nemůžu být klasický doktor. Není to o tom, že by klasická medicína byla špatná, ale najednou mi připadala velmi redukcionalistická a mechanistická. Má pouze úzký pohled na náš život a zdraví, organizmus, systém. Kdybych do toho takto neprohlédl, tak by se ze mě stal klasický lékař, ale pravděpodobně nešťastný a nenaplněný.

Vybral byste si tedy jeden obor?

Což se i na nějakou dobu stalo. Když jsem se vrátil, začal jsem pracovat na ortopedii. A zase se mi začalo dít přesně to, co se mi dělo na medicíně. Nervozita, svalové záškuby, klepaly se mi ruce, byl jsem nervózní z operací, protože typologicky jsem na to nebyl. Zažíval jsem příznaky dekompenzovaného stresu a napětí. Obdivuji svoje kamarády, kteří každý den operují, ale oni mají jinou povahu než já.

Západní společnost je dnes sužována epidemií chronických onemocnění, ke kterým klasická medicína přistupuje stejně jako k akutním stavům.

V případě akutních stavů je ale klasická medicína na vysoké úrovni.

Rozhodně, v akutní péči je medicína úžasný nástroj k záchraně života, či zlepšení kvality života v důsledku nápravy nějakého devastujícího poranění. Ale západní společnost je dnes sužována epidemií chronických onemocnění a to je zcela jiná píseň. A klasická medicína k těmto stavům přistupuje naprosto stejně, řeší pouze symptom tím, že ho nějakým léčivem blokuje. To ale nemůže z dlouhodobého hlediska problém vyřešit, protože u chronických nemocí je to problém celého systému organizmu a ne jenom jeho nějaké části, kde se nemoc projeví.

Obvykle lék na určitou nemoc i způsobí něco dalšího a na to dáme další lék…

To už jsou důsledky toho procesu, který z hlediska dlouhodobého nemůže být zcela funkční, protože neřeší podstatu vzniku chronického stavu. Navíc léky jsou látky tělu cizí a vždy si vyberou nějakou daň v podobě vedlejších účinků na organizmus. Přes stromy jsme přestali být schopni vidět les. Není na to čas a lidé chtějí v tomto rychlém světě rychlá řešení. Díky tomu i klasická medicína, která tímto způsobem léčí chronické nemoci, má obrovský smysl pro velké množství lidí, kteří žijí rychlým způsobem života – nevědomým, s určitým odevzdáním zodpovědnosti do rukou lékaře. Takto funguje celý systém už od počátku vzdělávání. Pasuje lékaře do role, že musí přece vědět, co se s tím člověkem děje a musí to vyřešit. Takto jsou lidé vychováni, že to za ně někdo vyřeší.

Vaším oborem je funkční medicína, na jakých principech funguje?

Funkční medicína neztratila celkový nadhled, nepřestala vidět les. To znamená, že neřeším vysoký krevní tlak, ale řeším konkrétního člověka, co ho v čase formuje a proč se to nakonec projevilo jako nemoc. Řeším život a životní styl unikátní lidské bytosti, která sedí přede mnou. Celý život nás něco formuje a ovlivňuje. Organizmus na to pouze reaguje a přizpůsobuje se tomu. A je jen potřeba přijít na to, proč ztratí schopnost se na dané podmínky adaptovat a změní své fungování natolik, že se začne projevovat patologicky, nějakým symptomem, či nemocí. Oblasti vlivu jsou ty, které nás po celý život formují. Je to prostředí, ve kterém žijeme, životní styl, který volíme a samozřejmě naše podvědomé vzorce chování, které způsobují reaktivitu naší mysli v určitých situacích a tím tvorbu emocí a pocitů.

Každý z nás je asi jinak citlivý?

Ano, každý z nás získá určité predispozice a během raného vývoje organizmu vzniká citlivost jednotlivých systémů na určité vlivy a faktory. Proto mě zaujala funkční medicína, protože dokáže stanovovat konkrétní zátěže konkrétního člověka. Je potřeba individuálně zkoumat, kdo je na jaké faktory citlivý a jak jeho organizmus reaguje a v jakém je stavu. K tomu funkční medicína používá různé testy, včetně laboratorních, ale jsou mnohem komplexnější než ty, které používá klasická medicína. Komplexní v tom, že hledá podstatu toho, co se s organizmem děje a ne jen, čím je způsoben daný symptom.

Takže provádíte normální laboratorní vyšetření? Je to tedy stejné jako v klasické medicíně?

Jeví se to tak, ale je zde zásadní rozdíl v přístupu k daným testům a výsledkům. Funkční medicína vychází z toho, že na vrcholu pyramidy je určitý proces způsobující zdravotní problém, symptom, ale ve větší hloubce jsou narušeny důležité regulační procesy až na úrovni buněk. Tato narušení je potřeba řešit, aby se nemusel pouze blokovat určitý symptom specifickým lékem. V lidském těle máme určité důležité systémy, které udržují stav zdraví a rovnováhy vnitřního prostředí. Funkční medicína se proto zabývá těmito systémy, zkoumá stav autonomního nervového systému, hormonálního systému, imunitního systému, stav střeva a střevního mikrobiomu, střevní propustnosti, hladinu důležitých mikronutrientů, esenciálních látek pro zdravý buněčný metabolismus, míru toxické zátěže… Jdeme pod povrch toho, co se s tím konkrétním člověkem děje, jednoduše shrnuto – zajímá nás, co buňkám chybí, co přebývá a proč jsou špatně řízeny.

Jak vypadá práce s klientem konkrétně?

Máme tři hlavní oblasti, na kterých pracujeme – životní styl, psyché a prostředí. Na začátku je vždy důsledný pohovor s klientem. Následně se domlouváme, jaké testy je potřeba provést. Dle výsledků nastavujeme individuální plán, a to jaké změny je potřeba provést v těch 3 důležitých oblastech. Totiž stálý vliv faktorů z těchto oblastí formuje náš organizmus a ovlivňuje aktivitu našich genů. To je i základní princip nové vědy, tzv epigenetiky. Náš organizmus obvykle aktivně používá pouze 1 – 5 % z celkových 20 000 genů.  To, které to jsou, můžeme ovlivnit, a tím ovlivníme, zda budeme zdraví, nebo nemocní. Tvoříte tak vlastně zdravé, nebo nemocné cihly a maltu ke stavbě vlastního těla.

V dnešní době je často skloňován stres jako příčina různých onemocnění, ale prožívání stresu je asi také individuální záležitost?

Ano, všichni se shodnou na tom, že je ho vlastně moc. Ale jak je možné, že když jsme všichni ve stresu, že někdo onemocní dřív a někdo později? Někdo ve dvaceti a někdo v osmdesáti? A co to vlastně stres je? Dřív byly války, hladomor, bídná hygiena, boj o každodenní život. To byl ten pravý akutní stres, tak o co se jedná dnes? Problém dneška se dá shrnout pod rčení: tisíc maličkostí umořilo vola. Dnes jsme pod vlivem stresu chronického, tzv. bezpohybového v úplně jiné intenzitě než tomu bylo dříve. Ale na druhou stranu díky současnému odklonění od přírody, od svých těl, opravdových potřeb, od sebe navzájem, se těmito stresory nízké intenzity skutečně stalo tisíce faktorů. Od těžkých kovů v ovzduší, přes nejrůznější přidané látky v potravinách, v kosmetických prostředcích, v čistících prostředcích, ve vodě, až po nefungující vztahy. Proto se dají stresory rozdělit do obasti chemického stresu, fyzického stresu a psychického stresu. Ale proč těmto stresorům dříve nebo později podlehneme? Důvodem je, že organizmus má určité penzum adaptačních schopností, jak se se stresem v čase vyrovnat. A zde právě záleží na intenzitě stresu. Velmi intenzivní fyzický stres může způsobit zranění. A zde jsme u akutní medicíny. Ale u chronických nemocí je potřeba volit jiný přístup, velmi komplexní, jemnější a individuální. Chronická nemoc nastane vždy, když se vyčerpají adaptační rezervy, to je bod, kde již organizmus začne stres somatizovat.

Jak poznáte, jak moc jsou rezervy vyčerpané?

Existuje na to několik způsobů. Jeden z těch velmi jednoduchých a přitom velmi dobrých je test nadledvinek na kortizol, tzv. kortizolová křivka. Tato křivka ukáže, zda je organizmus v tzv. stresové fázi, či fázi vyčerpání, z hlediska hormonálního systému. A tento test poukazuje na rozdíl v přístupu funkční a klasické medicíny. Klasická medicína by hledala až patologii nadledvinek, tedy zcela jiné referenční hodnoty než medicína funkční. Ta má přístupy jemnější, zároveň ne izolované, ale zasazující do celkového kontextu stavu organizmu a v kombinaci s dalšími zjištěními.

A jak se kortizol „nahodí“?

To je moje hlavní náplní práce s klienty. Je potřeba obnovit adaptační rezervy. Identifikací konkrétních stresorů a provedením klienta patřičnými změnami se rezervy opět doplní. Náš organizmus je extrémně inteligentní, nesnažme se ho přechytračit, stačí jen vytvořit správné podmínky pro obnovení správného fungování.

Zmínil jste i vztahy? Ty bývají velkou zátěží.

Ano, vztahy jsou jednou ze zásadních oblastí. Lidé si ale neuvědomují jednu podstatnou věc. Všechny vztahy v našem tzv. sociomu, což je prostředí našich blízkých vztahů, začínají u vztahu k sobě. A že kvalita vztahů a tím tvorba pozitivních, či negativních emocí a ještě navíc projevených, či potlačených, hraje jednu z nejdůležitějších rolí pro vznik chronických nemocí. Shrnuto – vztah k sobě je jeden z hlavních faktorů pro zdraví a vznik nemoci.

Co vztah s velkým Tvůrcem? Patří do vaší filozofie i víra?

Člověk něčemu musí věřit, obecně dnes věříme v určitou materialistickou podstatu našeho života a na to je nabalený konzumismus, a tím pádem se cítíme odpojení. Vládne rozum a cit a srdce jsou upozaděny. Já věřím v zákony přírody. Tomu Něčemu říkám Architekt… Architekt vytvořil zákonitosti, zákonitost buď platí, nebo neplatí. Lidé zapomněli na jednu podstatnou věc – my jsme příroda. Jsme součástí tohoto systému, nejsme vydělená entita. A proto tyto zákonitosti platí i pro nás a uvnitř nás.

Vydělená entita ze systému je vlastně rakovinová buňka?

Přesně tak. My jsme ta příroda, my jsme přímo stvořeni Architektem na základě zákonů přírody. Díky tomu, že jsme se od nich odpojili, tak trpíme syndromem odcizení. Jsme odpojení od svého těla. Co se stane, když jste odpojená od svého těla? Nevnímáte správně jeho signály, nevnímáte pocity, nevnímáte skutečné potřeby svého těla. Dříve nebo později dojde k vyčerpání adaptačních rezerv. Pokud byste byla schopná reagovat, tak okamžitě změníte situaci, abyste je nevyčerpávala a tím neonemocněla.

Současný trend je vracet se do těla – různé terapie s tím dnes hodně pracují.

Ano, a jsou extrémně účinné. Proto součástí tohoto systému, který v Endale máme, je důsledná práce s tělem na úrovni specifické fyzioterapie a viscerální manipulace.

K obvodnímu lékaři jdete, když máte angínu, chřipku, trpíte nějakým problémem. K vám asi přijde člověk v jiné situaci. Odchází od vás člověk s diagnózou, podobně jako to dělá klasická medicína?

Ne, většinou sem přijde člověk, který má nějakou diagnózu a chce začít se sebou pracovat a potřebuje vědět jak. Většinou je již důkladně klasicky vyšetřen a často již bere léky. Nebo třeba přijde člověk, který je zklamaný klasickou medicínou v tom smyslu, že pociťuje nějaké neduhy, ale žádná diagnóza mu nebyla stanovena, protože to je jakoby neuchopitelné. Takoví lidé končí často na antidepresivech. Nejradši mám skupinu klientů, kteří přijdou na aktivní prevenci – mají vůli na sobě začít pracovat dříve, než onemocní.

Otázka je, co to vlastně znamená být zdravý? Kdy vlastně začneme být nemocní?

To je velmi důležitý bod. Dnes se to bere tak, že člověk je zdravý, než dostane nějakou nemoc a diagnózu. To je ale velký mýtus. Zdraví znamená plná schopnost se adaptovat v průběhu života na výzvy fyzické, mentální a sociální. Znamená to tedy dlouhodobě zachované adaptační rezervy. Ale lidé tuto schopnost ztrácejí měsíce, léta až desetiletí předtím, než přijde nemoc. A v té době je potřeba aktivně zasáhnout a zdraví obnovit. Obvykle dnes nevíme, jak být zdravý z důvodu odpojení od sebe a od přírody. Často vůbec nezaznamenáme, že jsme zdraví ztratili, v tom žije 75 – 95 % lidí, jak říká WHO. Postupem času někdo spadne do akutního stadia, tedy chřipky, angíny, zánětu močového měchýře, slepého střeva a někdo v průběhu času začne padat do chronického. To probíhá roky a desetiletí a v určitém bodě dostaneme diagnózu, nazve se nevyléčitelná a přiřadí se k ní nějaký lék do konce života.

Tak vlastně vypadá matrix klasické medicíny, na který jsme zvyklí.

A ten fantasticky fungoval v minulém století, protože tam lidé neměli čas řešit, zda se cítí hůř, zda jim fungují vztahy, byly války, komunismus. Lidé byli nadšení, že se konečně přestalo umírat při porodech, přestalo se umírat na akutní stavy, tuberkulózu, zranění, infekt. Vědeckou medicínu postavili na úroveň pána Boha, který všechno vyřeší. To bylo přeneseno do 21. století, kdy se život tak rychle a radikálně změnil – je potřeba také změnit přístup v péči o zdraví.

Současný systém zdravotní péče není zdravý, a tak nemůže naučit být zdravým ani nikoho dalšího.

On to ale úžasný pokrok byl…

Byl, ale i díky tomu se medicína velmi pomalu adaptuje. Vezměte si, jak se za posledních deset let změnil způsob života. Stále se to mění, ale medicína jede na stále stejném principu, to znamená – hledají se lepší léky, hledají se lepší chemoterapeutika, lepší antibiotika, lepší biologická léčba, ale pořád to jede stejnou cestou. A k tomu se pouze dodává, že všichni jsme ve stresu a mělo by se žít zdravým životním stylem. Ale současný systém zdravotní péče lidi k tomu být zdravý nijak nemotivuje a nemotivuje k tomu ani lékaře. Přitom lékaři jsou statisticky jedni z nejvíce nemocných a mající sklon k závislostem a vyhoření. To hovoří o tom, že současný systém zdravotní péče není zdravý, a tak nemůže naučit být zdravým ani nikoho dalšího.

Vy sám musíte být velmi silný, když jste vystudoval klasickou medicínu a vystoupil z matrixu?

Za poslední půlrok se ukázalo, že jsem si vybral takovou cestu, že jsem podstatě mezi mlýnskými kameny. Protože se rozhořel boj proti alternativní medicíně, kterou využívá čím dál více lidí. Ano, chápu, že by mělo mít vše nějaká pravidla, ale tento boj k ničemu dobrému pro lidi nevede. Bohužel na obou stranách často vládnou silná ega.

Ega jsou často připoutána i k duchovním záležitostem…

Přesně tak a já jsem v mlýnku těchto eg z obou stran. Ukázalo se, že pro klasickou medicínu není to, co dělám, medicína, a naopak někteří alternativní praktikanti se mnou cítí ohroženi. Ze všech stran se zvyšují tlaky, ale já maximálně důvěřuji tomu, co dělám, a je to také o velké práci na sobě. Skutečně žiju to, co říká Bruce Lipton, známý neurobiolog, zabývající se epigenetikou, totiž že máme osud ve svých rukou, že jsme tvůrci svého života. Já to beru tak, že já jsem nástroj Architekta a zároveň jsem Architekt. Díky tomu má vše, co se v mém životě děje, pro mě nějaký význam. Kdykoliv se mě něco dotkne, tak je to informace, ale už se z toho nepo…

Ivana Stenzlová: "Pravda o nejvhodnějším způsobu stravování je jednoduchá – poznej sám sebe!"

Jste vystudovaná mikrobioložka, proč se vaším posláním stala právě výživa?

Tělo mě fascinuje celý život. Už jako malá jsem si malovala výhradně postavičky, které měly krásně štíhlou siluetu těla. V dospělosti jsem začala poznávat a chápat, že naše tělo dokážeme nejlépe ovládat přes jídlo.  Studovala jsem biologii, biochemii, molekulární biologii, genetiku a mikrobiologii na Masarykově universitě v Brně a to bylo velice důležitým základním kamenem pro mé další studium a pro pochopení všech možných souvislostí tykajících se těla a jeho fungování.  Ale teprve až studium západní a východní dietologie mně zapadlo do celé té veliké tajenky jménem LIDSKÉ TĚLO.

 A vaše osobní zkušenost? Mám na mysli redukční diety či různé směry.

Já sama jsem nikdy žádné dietě nepodlehla. Taky asi proto, že jsem celý život byla štíhlá a svou váhu 58 kg si držím již od svých 18 let. U nás doma bylo jídlo velmi důležité, protože tatínek byl velkou část svého života diabetik.  Když maminka servírovala připravené jídlo, celá rodina se musela sejít za stolem a v klidu si jídlo vychutnat. Večeře a sobotní i nedělní obědy byly pro mě už od mládí malou společenskou událostí. Tento krásný vztah k jídlu a stolování mi zůstal až do dospělosti. Jídlo pro mě nikdy nebylo strašákem, naopak skvělým partnerem, jak získat opět sílu a energii.  Dlouho jsem nechápala, proč ženy kolem mě neustále řeší svou váhu, proč si ordinují všemožné diety, které nefungují. Bylo pro mě velmi fascinující se dopracovat k poznání, že štíhlosti a přirozené váhy lze dosáhnout pouze opravdovým plnohodnotným jídlem. Už od pravěku je tělo postaveno na uspokojování potřeb výživnými potravinami. Jakékoliv živinové omezení – nedostatek jídla – vedl u pravěkého člověka k tvorbě zásob. Tělo si ukládalo živiny na horší časy. Tento fenomén ukládání se zachoval až do současnosti.  Moderním hladověním se nazývají všemožné diety, které vždy a zákonitě povedou k jo-jo efektu, jelikož tělo hladovění nemá rádo.

V dnešní době existuje tolik  výživových doporučení – jak se v nich zorientovat, jak zjistit, která cesta je ta moje? Někomu vegetariánství svědčí a někdo naopak potřebuje šťavnatý steak... 

Výživových doporučení je tolik, že běžný člověk nemá šanci se v nich vyznat. Myslím si, že nastal čas uvést informace o všemožných stravovacích směrech na pravou míru.  Pravda o tom nevhodnějším a nejzdravějším je naprosto jednoduchá a obyčejná.  Uspokojování potřeb těla jídlem je totiž velmi individuální záležitost. Nadarmo nemáme každý z nás jiný obličej a stejně tak nemáme ani úplně shodné spalování a metabolismus. Je důležité poznat sám sebe!  Po kterém jídle se cítím dobře zasycený, plný energie, nedojídám se sladkým?  Podle mého soudu je zbytečná nějaká podrobná metabolická typologie, stačí si jen všímat svých chutí – které jídlo nás nejvíce uspokojí a zasytí, je pro nás to nevhodnější. Může se stát, že člověk s rychlým spalováním, který se nadchne pro jídelníček bez masa, po čase dojde k poznání, že je stále nedojedený, že chutě na sladké jsou větší a větší a jeho energie a výkonnost jdou dolů. Naopak pro člověka s pomalým spalováním je jídelníček bez živočišné bílkoviny naprosto vyhovující a je v souladu s jeho metabolismem. U takového člověka může tento stravovací směr přispět k posílení jeho zdraví a štíhlosti.

Už chápete tu individualitu svého těla? Navíc, pro mě jako odborníka na výživu každý stravovací směr představuje riziko živinového omezení. A to rozhodně není cesta ke zdraví. Já osobně si vybírám ze všech moderních stravovacích směrů to nejlepší a učím tomu i své klienty. Na veganství se mi líbí myšlenka zařazovat do jídelníčku více luštěnin, ořechů a semen, na nízkosacharidové dietě se mi zase líbí zaměřovat se ve stravě na dostatek zdravých nasycených tuků , na paleo mě zaujalo  zamýšlet se nad bezpečnou konzumací příloh, kterými může být třeba jen zelenina.  Myslím si ale, že právě obilniny mají v naší kultuře velmi prastarou tradici, nehledě na spoustu živin, které obsahují.  Proto přicházím s inspirací, jak si obiloviny či luštěniny připravovat tak, aby byly bezpečné pro naše trávení. Protože, jak popisuji ve své knize DEJ TĚLU ŠANCI, zdravé střevní prostředí je základem našeho celkového zdraví.

Jak se tedy zdravě stravovat a přitom se nestát otrokem zdravé výživy a shánění těch správných potravin? Spousta lidí argumentuje, že na to prostě nemá čas.

Je mi velmi líto, když někdo použije tyto argumenty jako důvod proč nejíst zdravě. Každý chodíme nakupovat a každý prostě musíme jíst. Tak proč to jednoduše nedělat správně. Stejný čas strávíme nakupováním průmyslových potravin, anebo naopak základních potravin. Tak prostě hoďme do košíku ty správné potraviny! A z nich si potom připravme svačinu do práce anebo večeři. Myslím si, že spíš problém je v neinformovanosti. Většina populace si vůbec nepřipouští, jakou roli v našem životě jídlo hraje. Že dům, aby dlouho stál, musíme postavit z kvalitních cihel, stejně tak naftové auto na benzín nepojede, to ví asi každý. Stejně je to i s naším tělem. Je potom velmi smutné sledovat, jak lidé přistupují ke svým nemocem, často s otázkou, proč právě já? To, že ale na nich dlouhé roky pracovali svým životním stylem, si odmítají připustit. Předcházet všem těmto pohromám v podobě zákeřných, vleklých a chronických nemocí je jednodušší, než si umíme jen představit. Stačí jíst tak, jak tělo od pradávna potřebuje.  To je jednoduše, obyčejně a hlavně výživně. A otroky rozhodně nebudeme, protože na rozdíl od našich předků, kteří si museli vše vypěstovat sami, my zajdeme do marketu anebo k farmáři a vše potřebné nakoupíme.

Pořádáte kurzy vaření podle pěti elementů, podle tohoto principu učíte vařit i restaurace. Je pro „našince” čínská filozofie a čínská dietetika aplikovatelná? Kde si můžeme dát takový oběd?

Vaření podle pěti elementů sice vychází z učení tradiční čínské medicíny, ale je naprosto aktuální i pro nás. Především proto, že je postavené na respektování zákonitostí přírody v souladu s lidskými biorytmy.  Jak tomu má běžný konzument rozumět? Jednoduše! Jelikož nežijeme v harmonii s přírodou a po celý rok si můžeme koupit v marketech stále stejný sortiment potravin, ztrácíme přehled o sezónnosti a střídání ročních období, pod jejichž vlivem je i naše tělo.  Potom se lehce stane, že v zimě, kdy potřebujeme prohřívat, zásobujeme tělo pokrmy, které naopak ochlazují a výrazně snižují naši imunitu. 

Pětielementová kuchyně nás učí to, co přirozeně dělaly už naše praprababičky.

Hlavními principy pětielementové kuchyně jsou sezónnost, regionálnost a vaření ze základních potravin v co nejlepší dostupné kvalitě. To, že tato kuchyně vysvětluje, jak jídlem o pěti chutích harmonizovat naše tělo a uvádět ho do rovnováhy, která je základem zdraví, je jen jaká si další přidaná hodnota této kuchyně. Je docela jedno, jestli principům pětielementové kuchyně porozumíme, ale mohu vás ujistit, že naše tělo takovému pokrmu rozumí vždy. Navíc pětielementová kuchyně úžasně chutná a naučí vařit i ty, kteří si mysleli, že se nikdy vařit nenaučí. Mezi ně jsem patřila i já. Ráda bych ještě k pětielementové kuchyni dodala, že se nejedná o žádný další moderní stravovací směr, jde jen přirozený způsob vaření, jakým si pokrm připravíme. Pětielementově si může připravit pokrm jak vegan, tak i zastánce paleo směru.

Pětielementově vařit učím nejen své klienty na kurzech, ale se svým projektem Vitální kuchyně do gastronomických zařízení oslovuji již více jak 9 let různé hotely a restaurace na jižní Moravě, odkud také pocházím. Z těch známějších je to např. wellness hotel Resort Svatá Kateřina v Počátkách nebo hotel ITVV na Hatích ve Znojmě nebo sanatorium pro ženy Helios v Brně.

Jste autorkou „MMR” – metody metabolické rovnováhy – můžete nám ji přiblížit? Je to jeden z dalších trendů či směrů ve výživě?

Právě naopak, tato metoda vysvětluje, jak se naprosto přirozeně a vyváženě stravovat bez ohledu, jaký stravovací směr preferujeme.  Cílem této metody je vysvětlit, proč je správně sestavený pokrm na talíři základním předpokladem pro bezchybný chod našeho těla. Jídlo totiž není jen souborem makro a mikroživin, jídlem také ovládáme a nastavuje hladinu metabolických hormonů. Základem pevného zdraví a celoživotní štíhlosti je jejich rovnováha. A právě naše pokrmy mohou metabolickou rovnováhu budovat, nebo ji naopak bořit. Nerovnováha po čase vede ke zdravotním potížím, nadváze či obezitě a nemocem. Metoda MR učí jíst pro zdravou hormonální odezvu.

Jste i zastánkyní přerušovaného hladovění – jaké jsou jeho benefity?

Jak už jsem zmínila, nejsem příznivcem hladovění. Hladovění nejvíce poškozuje játra, která vedle detoxikační činnosti vykonávají stovky dalších. Bez vitamínů skupiny B, bez minerálů, esenciálních aminokyselin a omega-3 tuků játra nemohou detoxikační činnost vykonávat. Proto dlouhodobé hladovky vedou pouze k nekontrolovanému vyloučení toxinů z buněk do krve a díky nedostatku živin pro játra nemohou být toxiny vyloučeny v krátkém časovém horizontu z těla ven.  Takový způsob hladovění napáchá v těle více škod a vede k velmi nepříjemným detoxikačním projevům. 

Přerušovaná hladovka donutí tělo spalovat tuky.

Ale je tu jistý druh hladovění, který naopak tělu extrémně prospívá hned na několika úrovních. Tento způsob hladovění se nazývá Přerušované hladovění. Jde o krátkou 16 hodinovou hladovku, při které tělu dochází zásoby glukózy, a je nuceno přepnout na ketony, které vznikají rozkladem tuků. Ano, tato hladovka doslova přinutí každé tělo začít spalovat tuky. Už jenom to je skvělá zpráva, protože začít spalovat tuky namísto cukrů u velké části populace vůbec nefunguje. I když lidé drží nízkosacharidovou dietu, nemusí zhubnout ani kilo, jestliže tělo nedokáže tuky využít jako hlavní zdroj energie.  Proč právě ženy nemohou spálit své zásoby tuků přesto, že dělají všechno správně,  je také mimo jiné i námětem mé další knihy, kterou věnuji výhradně ženám a na které brzy začnu pracovat. Ale zpět k přerušované hladovce, tedy vedle rozběhnutého spalování, dalším benefitem přerušované hladovky je recyklace buněčného odpadu, zvýšení citlivosti buněk na inzulín, ozdravění střevního mikrobiomu, posílení imunity, dokonce věda hovoří i o prevenci nádorových chorob. To vše nám může přinést přerušovaná hladovka. Jde o program, kdy v průběhu 24 hodin, 16 hodin hladovíme a 8 hodin máme prostor pro kvalitní a vyvážené jídlo. Pozor u této hladovky nejde o to, snížit příjem živin za den!!! Diety, ani chybné hladovění nás ke štíhlosti a zdraví nikdy neposunou.  Více o přerušované hladovce se můžete dočíst v mé knize.

Ano, v nakladatelství Smart Press vám vyšla kniha Dej tělu šanci a kromě odborných informací v ní čtenáři najdou spoustu lákavých receptů, které vychází z principů TČM. Jsou pokrmy stejně chutné jako zdravé? Pochutná si gurmán na zdravém vaření?

Je veliká škoda, že zdravá výživa má nálepku nechutné stravy. Já si myslím, že je to právě naopak. Jídlo z poctivých základních ingrediencí je chutné už jenom tím, že obsahuje kvalitní potraviny. A když se k těmto kvalitním potravinám přidá kvalitní koření a bylinky, jídlo se stane hotovou delikatesou. To je také podstata mých pětielementových receptů. Zjistila jsem, že snad největším problém při vaření ze základních potravin je dochucování pokrmů. A principy pětielementové kuchyně učí, že jídlo musí obsahovat pět chutí. Takové jídlo je chuťově naprosto vyvážené a vždy skvěle chutná. Ten, kdo podlehne dodržování těchto jednoduchých zásad při pětilementovém vaření, vaří vždy zaručeně chutné a skvělé jídlo. Myslím, že tady by se mnou souhlasili všichni mí klienti a příznivci Vitální kuchyně. Vyzkoušejte!

Rádi!

Duchovní učitel Miloš Matula: "Rád bych se k filmu vrátil jako režisér vlastních projektů."

Jméno Miloš Matula je většině čtenářů SFÉRY známé. Nicméně pro ty ostatní - mohl byste stručně představit sebe a své aktivity?

Absolvoval jsem FAMU, jsem původně filmovým a hudebním producentem, reklamním a PR specialistou, ale v současnosti jsem především spisovatelem, žurnalistou, duchovním učitelem, koučem, terapeutem, cestovatelem a badatelem. Dlouhá léta se zabývám starověkým Egyptem, alternativní medicínou, spiritualitou a meditací, kterou rovněž učím na svých seminářích v rámci své šamansko-ezoterické školy Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla v České republice, na Slovensku i v zahraničí.

 Jak se z filmového producenta stal duchovní učitel? Neláká vás propojit světy a třeba natočit duchovní film?

 To je dlouhá historie. V roce 1990 se rozpadlo Filmové studio Barrandov, které bylo výrobcem/producentem českých filmů i zakázek ze zahraničí  a transformovalo se jen na Ateliéry Barrandov, Laboratoře atd... Začal jsem dostávat od mých kamarádů - včetně režiséra Milana Cieslara - nabídky na natáčení reklam. Bral jsem to v té době jako přechodnou zkušenost. Jelikož jsme potřebovali produkční zázemí, založil jsem filmovou, produkční a reklamní agenturu, v které jsem nakonec setrval dvacet let. V průběhu této doby - někdy v polovině 90.let - tedy několik let poté, co jsem sám začal studovat různé směry z oblasti alternativní medicíny, sebepoznání, magie a ezoteriky - jsem organizoval různé semináře z oblasti spirituality, alternativní medicíny a ezoteriky na jedné chatě v Krkonoších. A na jednom ze seminářů, kde jse měl vždy 2-3 lektory včetně mé dobré přítelkyně - legendy české astrologie Zoši Kinkorové, se stala taková humorná příhoda, ač se mi v tom okamžiku humornou moc nezdála. Nimcéně o co šlo: přišel jistý kabalista, který byl lehce podnapilý, sedl si a řekl všem asi 25 účastníkům, že kabala je tak tajná, že o ní nemůže vůbec vyprávět, zvedl se a odešel (smích). V tu chvíli mě Zoša přinutila za něj zaskočit a odpřednášet vše, co jsem se do té doby naučil včetně meditací, alternativní medicíny, starověkého Egypta a Barbry Streisandové. A jelikož mělo mé asi čtyřhodinové vystoupení velký ohlas, přišla za mnou opět Zoša s tím, že ať se vykašlu na ostatní lektory, založíme si svou vlastní školu a budeme jezdit jen my dva spolu. Což se také stalo. To byl přelom let 1999-2000. A tak jsem založil šamansko-ezoterickou školu DUCHOVNÍ CESTA POKOJNÉHO BOJOVNÍKA SVĚTLA. Se Zošou jsme jezdili společně asi první čtyři roky a jelikož jí pak už cestování začalo zmáhat (v té době jí bylo již kolem 80let!), začal jsem pokračovat sám. Občas s nějakými hosty. Letos už moje škola funguje 19.rokem.

A co se týká propojení duchovní výuky a filmu... proč ne!? Přineste 50 milonů a jdem na to! (smích) Ale vážně: není to tak jednoduché. Dokonce jsem napsal i filmovou povídku a jednal i v Los Ageles, ale za vším hledejme kapitál. Když si uvědomím, jakou práci mi občas zabere sehnat sponzory-reklamní partnery na mé knihy, kde se pohybujeme většinou v rozmezích 120-200.000Kč, tak se zatím věnuji psaní a učení. Ale nikdy neříkej, nikdy, že!?? (smích) Pravdou je, že bych se k filmu rád vrátil, ale už ne jen jako producet, ale jako režisér s vlastními projekty a vizemi...

 Píšete knihy o Egyptě, je tam asi silné propojení...co vás na něm přitahuje nejvíce?

 Když jsem byl malý, bylo mi asi tak osm až deset let, dostala se mi do ruky kniha o faraonu Tutanchamonovi a jeho, Carterem objevené, úžasné hrobce se všemi těmi poklady. Byl jsem fascinován úžasnými artefakty z dávné země, která mně, dítěti, připadala jako z jiného světa, ale zároveň mi byla velmi, až intimně blízká. Od této doby, od kontaktu s touto knihou, na kterou jsem nikdy nezapomněl, započal můj zájem o vše, co se týkalo starověkého Egypta, jako by se přede mnou, ale i kdesi uvnitř mě samotného začalo „něco“ pomalu odvíjet a rozkrývat. Poslední silný impulz přišel při mé návštěvě Egyptského muzea v Káhiře v polovině devadesátých let v oddělení exponátů z amarnského období, kde na mě hleděla kolosální socha faraona Achnatona, z níž jako by vyzařovalo určité světlo. Tehdy jsem dostal impulz, který mne přivedl k práci na projektech, týkajících se faraona Achnatona. Má láska k této starověké civilizaci a všemu, co je s ní spjato, vyústila nakonec v knize Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce, kde jsem shrnul své více jak třicetileté bádání.

 Vydal jste Thovtovy hermetické karty, povězte nám o nich něco víc.  Spousta z nás si vybaví klasické tarotové karty...jak se liší? Jaké poselství nám Thovt přináší? O co se vlastně opírá Thovtovo učení?  Avizovaná kniha již vyšla?

 THOVT, hermetické meditační karty jsou mými prvními vykládacími kartami a vydal jsem je v roce 2016. Šestnáct let vedu svoji šamansko-ezoterickou školu Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla, kde s meditačními kartami pracujeme. Za ta léta jsem jich vyzkoušel celou řadu a toužil jsem mít vlastní. Tím, že moje rozepsaná kniha Učení boha Thovta mi dá ještě trochu zabrat, co se času týče, vybral jsem některá témata, které byly vhodné právě pro meditační karty. Texty jsem pochopitelně musel uzpůsobit, zjednodušit a opatřit nadpisy. Dárková sada obsahuje sadu 32 karet s hermetickým učením egyptského boha Thovta, brožurku a dárkovou krabičku. Nádherně zpracované karty obsahují léčivé fotografie, které jsem pořídil jako ilustrace ke svým knihám během mnoha cest do Egypta, na které se jejich prostřednictvím mohou vydat i uživatelé karet. Jak na ty skutečné, tak i na ty mimosmyslové. Právě zmíněné karty totiž tvoří společně s přiloženou brožurkou stezku zasvěcení v 32 krocích. A co je cílem této stezky? Vidět srdcem... Texty k jednotlivým tématům na kartách jsou autentickými texty boha Thovta a obsahují klíčová slova s poselstvím, jež Thovt, tento nebešťan, přinesl lidstvu na planetu Zemi.

K čemu karty THOVT slouží a pro koho jsou určeny?

 Hermetické meditační karty THOVT jsou určeny všem duchovně hledajícím. Nacházíme se ve velmi zajímavé době intenzivních změn kolem nás, i v nás. Tato transformace je doprovázena změnou cyklů, jak už o tom učili starověcí Egypťané či Mayové. Jsme na prahu Věku Vodnáře. Podle starověkých Egypťanů opouštíme Věk 5. Slunce s názvem Amon a vstupujeme opět do Věku 1. Slunce s názvem Cheprer. Toto nadcházející období značí zrození nového Věku, zrození nového dne, zrození zcela nového cyklu. Stále více lidí se vydává cestou uvědomění, duchovní cestou hledání sebe sama.

Jak se karty THOVT vykládají?

 Hermetické karty obsahují poselství, která mohou pomoci transformovat každou oblast našich životů. Sada 32 karet THOVT nám usnadní komunikaci s duší, Vyšším Já, duchovními ochránci, anděly, Thovtem i samotným Bohem a umožní nám získat od nich rady během meditací i na duchovní cestě. Pomocí obrázků a textů na hermetických meditačních kartách THOVT se můžeme ponořit do dvaatřiceti různých energií s učením egyptského boha Thovta. Vnímáním a prociťováním energií jednotlivých obrázků i textů se dokážeme propojit s energií boha Thovta. Tím začíná proudit energie... – může dojít k uvolnění bloků, rozproudí se energie a nová životní síla, vědění a skryté schopnosti. Hermetické meditační karty THOVT lze využívat k meditaci i k objasnění určitých otázek či situací z vašeho života. Přiložená příručka, která je součástí tohoto dárkového kompletu, obsahuje srozumitelný návod, jak s těmito kartami pracovat.

 Zamiloval jste si i Střední Ameriku...

 Ano, poprvé jsem ji navštívil v roce 2008, abych poznal potomky Mayů a seznámil se s učením a moudrostí jejich předků, které jsem zúročil ve své další knize 2013: Hvězdná brána k Novému věku, která se zabývá nejen učením a tradicemi starověkých Mayů i jejich kalendářem, ale rovněž časovým zrychlením, starověkými civilizacemi a transformací vědomí v období let 1997-2026.

 Co z učení Mayů vás nejvíce oslovilo, nejsilněji na vás zapůsobilo?

 Nepředpokládal jsem, že někdy nějakou knihu o Mayích napíšu, ale jak už to tak bývá... (smích). Zkrátka mi to vyvěštil jeden šaman ve Střední Americe a bylo! Ale vážně: když jsem do Střední Ameriky začal jezdit, překvapilo mne, že zdejší šamani, indiáni, léčitelé či mayští stařešinové učili o mayském kalendáři či o mayských kodexech úplně něco jiného, než se běžně publikovalo u nás či na západě. A to mne začalo zajímat. Jde o učení cyklů, nejedná se tedy jen o učení o kalendáři, který skončí, ale o cyklech, které sahají až někam  900 milionů let do hitorie. Tou dobou už jsem měl za sebou studium dvou směrů orální tradice starověkého Egypta a všechno to začalo zapadávat a to mne nakonec pohltilo... Nehledě na mayské monumenty, orientované dle hvězd, na mayské panovníky, kteří vypadají špíše jako Mongolové či Číňané, na pyramidy, které jsou obestaveny dalšími pyramidami a které jakoby tam někdo snesl jeřábem. A nemluvě ani o mayských bozích, soškách, na které jsem narazil při svých cestách, které ukazovaly, že je všechno zkrátka jinak...

 Vaším zatím posledním počinem je kniha Moudrost pokojného bojovníka světla, se kterou se čtenáři mohli setkat i na stránkách  Sféry - co v ní čtenáři najdou?

 Moje nová kniha Moudrost pokojného bojovníka Světla je skutečnou knihou moudrostí na každý den. Před téměř jedenácti lety založil na Facebooku stejnojmennou komunitní stránku své šamansko-ezoterické školy Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla, kde jsem začal publikovat denní myšlenky a moudrosti jak své, tak dalších moudrých lidí - duchovních učitelů, spisovatelů, filozofů, vědců, mudrců, ale také hvězd showbyznysu, které se spiritualitě věnují. Zájem o tyto myšlenky byl obrovský, a tak jsem se rozhodl nejlepší myšlenky vybrat a vydat knižně. Vznikla kniha výjimečná - doslova věčná kniha Moudrost pokojného bojovníka Světla - moudrosti na každý den. Tyto moudrosti byly přiřazeny ke každému jednotlivému dni, takže čtenář má možnost každým dnem od 1.ledna až do 31.prosince projít cestou duchovního probuzení. A dalším rokem opět od začátku...

Nalaďte nás, vyberte několik „perel“ a podělte se o ně s námi.

 Hned úvodní citát, který jsem dal do knihy jako motto, je od Eliphase Léviho a zní:

„Všechna náboženství a všechny vědy se spojují s jednou jedinou vědou, která je vždy skrytá před masami lidí, a přenáší se od věku k věku, od zasvěcení k zasvěcení, pod závojem mýtů a symbolů.“ Nebo další od Osha: „Jestli přijde meditace, musí přijít i láska. Jestli láska nepřijde, znamená to prostě jen to, že ještě nepřišla meditace. Odevzdejte se lásce.“ Případně od dr. Marty Foučkové: „Pravda Boží je jedna, všichni ji hledáme. Někteří usilovně, jiní jen tehdy, když jsou přinuceni. Hledáme všichni. Někteří čekají, jiní mají rychlý úspěch. Tato potřeba prostupuje každou duší, každý slyší toto volání, jen ho uposlechnout. Čas dozrál tak, že už většinu lidí nutí k zamyšlení, proč neodložit těžkosti života a neustálou nevědomost. Nacházíme se ve zlomovém čase mezi dvěma věky, a tak nastupující Nový věk nás nutí k zamyšlení o smyslu práce na sobě. Nalézt pravé hodnoty života.“ Nebo od mystika Omraama Mikhaela Aivanhova:„Svět potřebuje více a více lidských bytostí schopných oddat se práci se Sluncem, protože jen Láska a Světlo mohou změnit lidstvo.“ A poslední ode mne: „Jsi starý jen natolik, nakolik se cítíš. Nezapomeň, že duše nezná tvůj rodný list, ten zná pouze tvá mysl.“

 Kde si mohou čtenáři Vaše knihy koupit?

U dobrých knihkupců či na mém e-shopu zde: www.milosmatula.cz. 

 Mimo psaní knih a vydávání meditačních CD také pořádáte různé expedice a zahraniční cesty. Mohou s Vámi naši čtenáři vycestovat i v letošním roce a kam?

Pořádám a vedu mnoho expedic, meditačních cest, předprázdninových či prázdninových pobytů s duchovním programem, vycházející z mé šamansko-ezoterické školy Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla. Ta je zase založena na práci s energií podle mysterijních chrámových škol starověkého Egypta, kam se vypravíme ještě koncem března. Cesta má název Po čakrách Egypta a po stopách bohů a faraonů Slunce. Letos to budou ale i další cesty:  například v září cesta do Kolumbie nejen Za indiány Arhuacos do pohoří Sierra Nevada de Santa Marta. Listopad 2019 bude opět ve znamení cesty za mým kamarádem šamanem Augustinem Grefou do Ekvádoru s názvem Za šamany do Ekvádoru, kde navštívíme i multidimenzionální jeskyni Cueva de los Tayos. Kromě standardních předprázdninových a prázdninových cest na řecké ostrovy v květnu a červnu (letos je to Rhodos) a do Tyrolska (přelom června/července) nemohu zapomenout na dvě novinkové cesty s kolegyní naturopatkou Alishiou Gajič Za pyramidami do Bosny koncem dubna a začátkem května to budou Megality na Menorce. Chtěli bychom taky připravit letos spolu do třetice cestu v říjnu do jihozápadní Francie Za Katary do Carcassonne, tak držte palce!

 Kromě zahraničních cest a expedic pořádáte přednášky a workshopy na „domácí“ půdě. Prozradíte nám svůj program pro nejbližší období?

Zrovna odpovídám na vaše otázky těsně před odjezdem na téměř měsíční slovenské přednáškové turné, které se koná 2-3x ročně. Mezitím mám povinnosti i u nás v České republice, kde přednáším tam, kam mě pozvou. Jedná se vždy o dvou až tříhodinové přednášky/workshopy, které jsou takovou ochutnávkou na moji šamansko-ezoterickou školu Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla. A kdo by chtěl navštěvovat tuto moji školu, má příležitost se přihlásit do nového cyklu - na základní stupeň "1", který se koná 17. - 19.5. v Hamrech na Šumavě. Přehled všech mých termínů najdou čtenáři na mém webu www.milosmatula.cz

 

    

 

Sféra 3/4 2019

Milí čtenáři,

jarní Sféra plná šťavnatých novinek už na vás čeká.

Na co se můžete těšit? Nejen pohled na naše zdravotnictví přinášíme v rozhovoru s MUDr. Janem Vojáčkem, úvodní část seriálu o PSYCHOSOMATICE zprostředkovává MUDr. Tomáš Lebenhart a jak zatočit s jarní únavou radí MUDr. Lenka Hodková. Astromedailonek královny Alžběty II. připravila Lenka Adamová a setkání s Dámou s jednorožcem Hana Sar Blochová. Více prozradí obsah aktuálního čísla.

Ať vás jarní čtení baví!

Hanka Němcová

 

OBSAH

Kaleidoskop

Editorial

 

Celostni medicína

TČM – Učení o pěti prvcích

Příběhy z poradny terapeuta Leoše Poskočila

MUDr. Tomáš Lebenhart:

Uctívejte své tělo jako chrám

Únava a únavový syndrom

Páteř – naše životní kniha

Bolí vás záda?

Nejen na jaře má přednost zelená

 

Rozhovor

MUDr. Jan Vojáček:

„Přes stromy jsme přestali být schopni vidět les.“

 

Věda a ekologie

Letmý pohled na dělení buněk

Od plastů k mikroplastům

 

Astrologie

Královna Alžběta II.

Astromedicína

 

Zdraví a krása

Croton lechleri – Dračí krev

Kalendář akcí

Regenerace ve Sféře

Nervamin

Rozhovor: Dagmar Šlechtová

vedoucí Sféra Klubu Diochi Liberec

Ivana Stenzlová:

„Jídlo pro mě nikdy nebylo strašákem,

ale skvělým partnerem.“

 

Osobní rozvoj

Rozhovor s terapeutem Martinem Srdcem

Feng Shui a budoucnost

Radujme se!

Vztahy: Tvrdý chlap a byznys žena

 

Spiritualita

Dáma s Jednorožcem

Nanebevzatí Mistři – El Morya

 

Pro volné chvíle

Vizionář František Antoním Špork

a jeho realizace v Kuksu

Rozhovor – Dagmar Pecková:

„Bez pádů by nebylo vrcholů.“

Kraslice

Návrat kráľovnej Hatšepsovet

Hořčičná odysea

Tipy redakce na čtení

Křížovky a sudoku o ceny

TČM a únor - o slovo se hlásí ledviny

ÚNOR je z pohledu astrologického kalendáře zimou, ale dle biologického kalendáře nastává už 13. února období jara. Podle tradiční čínské medicíny jsou nejcitlivější a nejvíce ohroženy ledviny. Stále ještě vládne element Voda.

LEDVINY jsou považovány za jeden z nejdůležitějších orgánů těla. Říká se o nich, že jsou „kořenem jin-jangu všech vnitřních orgánů“ a „pramenem života“. V ledvinách se uschovává vrozená životní síla a hmota, z nichž se člověk rodí, žije i plodí další potomky. Jsou základním orgánem určujícím délku života. Od narození energie klesá, jakmile se vyčerpá, organizmus umírá. Tuto energii nelze ničím navýšit, pouze udržovat stav klesání co nejpomalejší a uchovat si tuto energii v co největší kvalitě.

Ledviny také řídí vodu, mají na starosti řízení procesu proměňování a pohyb tekutin v těle od vstupu až po vyloučení. K ledvinám patří močový měchýř, kosti a dřeň, mozek, vlasy, uši, konečník a močová trubice.

Podle orgánových hodin ledviny nejvíce pracují v době mezi 17.   19. hodinou, proto je vhodné v tomto čase jejich aktivitu podporovat.

Jak se projevuje oslabení ledvin?

Nejčastěji se disharmonie ledvin projeví snížením až zadržováním močení nebo naopak hojné močení a pomočování, ke kterým dochází v případě, když prázdnota čchi ledvin způsobí oslabení svíracích funkcí ledvin. S disharmonií jsou spojené i poruchy pohlavních funkcí. K častým projevům patří tlak a bolest v kříži a bederní oblasti, ochablost dolních končetin, studené nohy, ztráta vitality, zhoršení sluchu, hučení v uších až hluchota, neplodnost, oteklá horní víčka nebo i špatná kvalita vlasů.

Nespavost a celková nervozita souvisí s prázdnotou jin, zapomnětlivost pak s vyčerpaností esence ledvin. Oslabení ledvin se také projevuje bolestmi kolen, otoky nohou. Vodnaté otoky jsou způsobené prázdnotou jangu ledvin, voda se začne zastavovat a kumulovat v povrchových částech těla. 

Jak se dostat do rovnováhy?

Je potřeba být v souladu s přírodou, která stále ještě odpočívá. Proto nedostatek spánku, přílišná konzumace kávy, alkoholu, nedostatek pohybu, spěch při jídle, stresové situace nám odebírají životně důležitou energii ledvin. Dopřejme si tedy klid v našem životě, odpočinek a co nejvíce tepla, zejména chraňme naše ruce a nohy.

V duchovní rovině se na zdraví ledvin odrážejí naše partnerské vztahy i vztah, který máme sami k sobě, ke zvířatům a rostlinám. Je potřeba se naučit mít rádi všechny bytosti kolem nás. Ledvinám škodí chlad (nezájem, studený, nevstřícný přístup v partnerských vztazích) a jejich činnost povzbuzuje příjemné teplo (láska ze srdce). Také na ostrá jídla a tvrdé, přímé vystupování ledviny nepříznivě reagují, ale potěší je klidná a hladivá strava a rodinná pohoda a pohlazení.

Jaké potraviny nám pomohou posílit ledviny?

Ledviny jsou velmi náchylné na chlad, proto je musíme chránit výživnou zahřívací stravou, bohatou na bílkoviny. Všechny studené potraviny a bílý cukr mají ohrožující vliv na ledviny. Nejvhodnějšími potravinami jsou zejména luštěniny, polévky (nejlépe vývar), případně masitá strava, kompoty a vařené obiloviny. Je také důležité se vyhnout nadměrnému solení, cukru, výrazně ochlazujícím potravinám, pití kávy a alkoholu.

Vhodnými obilovinami pro posílení ledvin jsou pohanka, oves nebo jáhly. Z luštěnin vybírejte fazole adzuki červené a bílé fazole, čočku a sójové boby. Zeleninu doporučujeme lehce zahřátou v páře nebo kvašenou. Zahřeje nás cibule, česnek, zázvor, fenykl, celer, růžičková kapusta, pórek a červená řepa. Do vařených pokrmů přidávejme například miso pastu, kvalitní sójovou omáčku a umeocet.

Vhodným zimním kořením jsou hřebíček, anýz, skořice, vanilka. Bylinami povzbuzujícími ledviny jsou například bříza bělokorá, kopřiva dvoudomá, přeslička rolní, zlatobýl obecný, vřes obecný a smetanka lékařská.

Z bioinformačních preparátů je jasnou volbou na posilnění ledvin a močového ústrojí Diocel - obsahuje řadu bylin zaměřených na detoxikaci a regeneraci močového ústrojí. Napomáhají léčit onemocnění ledvin a močového měchýře, dále mají pozitivní vliv na stav kůže, kvalitu vlasů, kostí a kloubů. V oblasti psychiky Diocel napomáhá zbavit se strachu a fobií.

Prociťujme každý den v každé buňce našeho těla radost a nadšení, harmonii, lásku ke všemu kolem nás a důvěru v život.

 

Rozhovor s Pavlem Krejčím: Jaké tajemství ukrývá knihovna palmových listů?

Pavel Krejčí, znalec knihoven palmových listů, cestovatel, psychoterapeut a zen tvůrce. Jeho jméno bylo v roce 2009 uvedeno v palmovém listu nádího Shivy jako člověka, který má čteče palmových listů poprvé přivézt do Evropy. Pravidelně se vrací do Indie, pořádá semináře a píše knihy. 

Tlumočíte zájemcům čtení z palmových listů. Jak jste se k palmovým listům dostal? Osud?

V roce 2008 jsem si při jednom z občasných nákupů pro radost nadělil tašku nových knih. Měl jsem ve zvyku nejdříve všechny prolistovat. Vzal jsem do ruky „Proroctví o Evropě z knihoven palmových listůod Thomase Rittera. Obálka? Nic moc. Proč jsem si ji ještě týž večer vzal do postele? Nevím. Četl jsem: „V Indii existují knihovny palmových listů, jež vytvořili svatí rišiové pro ty, kteří se někdy v budoucnu přijdou zeptat na svůj osud.“ Přišlo mi to šílené, ale od čtení jsem se už neodtrhl. Četl jsem celou noc, celý den a pak? Zvedl jsem telefon a požádal německého autora o místo v jeho další expedici do jižní Indie. Mám to tak ve zvyku, vždycky jdu přímo ke zdroji.

Myslíte, že jste byl předurčen? 

Asi ano. Musím se přiznat, že úplně na začátku to byla hlavně zvědavost. Později ale začaly věci do sebe zvláštním způsobem zapadat. Hned po svém prvním čtení jsem pocítil potřebu se nějak podělit o svůj zážitek s ostatními. Nechápal jsem to. Vždyť úkol jsem si splnil. Navštívil jsem knihovnu, list se našel a byl mi přečten. Co bych ještě více chtěl? Možná právě proto jsem si začal psát poznámky a ty vtělil do své první knihy. Druhým momentem byla jakási zrající potřeba sdílet prastaré mysterium palmových listů s lidmi v Evropě. Když se mi nedařilo přesvědčit famózního čteče palmových listů Shivu (Veeraperumal Shivashanmugam), který četl listy mnoha významným státníkům, hercům a duchovním, aby přijel v roce 2010 do Evropy, požádal jsem jej, aby si otevřel svůj palmový list a otázal se, zda má jet do Evropy, či nikoliv. V listu skutečně našel informaci, že do Evropy v památném roce 2010 skutečně jet má, a dokonce tam prý bylo uvedeno jméno Pavel – člověk, který jej má do Evropy doprovodit. 

Nechávají si ve svých palmových listech číst i významné osobnosti ČR?

Ano, například herec Václav Postránecký, operní pěvkyně Dagmar Pecková, moderátorka a zpěvačka Lenny, spisovatelka Daniela Fischerová, herec Mario Kubec, zakladatelka léčivého divadla Gabriela Filippi, terapeutka Eva Velechovská… a mnoho dalších. Jejich svědectví si můžete přečíst na webových stánkách.

Kdy a proč byly listy sepsány?

Palmové listy napsalo sedm mudrců (Septha Rishies) před 6 až 7 tisíci lety pro ty, kteří se někdy v budoucnu přijdou zeptat na svůj osud. Proč vlastně tito mudrci vykonali takovou práci pro budoucí pokolení? Věděli, že přijde současná náročná doba „Kali Yuga“ (Temný věk), kdy civilizaci ovládne materiálno, člověk bude posuzován podle toho, co má, a ne podle toho, co umí, kdy jedna politická garnitura bude střídat druhou, aby den po svém zvolení politici zapomněli na svůj slib a své úsilí věnovali vlastnímu prospěchu. Věděli, že média ovládne násilí a sex a kulturu levná globální zábava pro široké materiální masy lidí.

Takže vlastníci svého listu mohou skrze vlastní „nápravu” přispět ke změně vibrací na planetě? Mám to tedy vnímat jako službu?

Ano. Můžeme to chápat tak, že život, který žijeme v souladu s naším životním plánem, nám přinese více štěstí a zdraví. Vybereme si skvělého životního partnera a vytvoříme optimální podmínky pro rozvoj talentů a studia našich dětí. Podaří se nám tak pochopit sebe sama a naplnit své životní poslání. Pokud bude planeta plná šťastných lidí, bude zářit jen pozitivními vibracemi.

Kolik listů vlastně v knihovně je? Má každý člověk žijící na zemi svůj list?

Teorie mluví o různých číslech, ale žádná se mi nezamlouvá. Mnohdy je uváděno číslo 80 tisíc, jedna z teorií říká, že lidé, k nimž se palmové listy dostanou, jsou těmi, kteří se v minulých inkarnacích ocitli ve vysokých vibracích. Jiná teorie hovoří o tom, že ten kdo se má k palmovému listu dostat, tak ten palmový list (resp. záznam v palmovém listu) má… Asi nejvíce se mi osobně zamlouvá druhá teorie. Obecně v knihovnách palmových listů jsou nejen svitky, kde jsou popsány osudy lidí, jsou zde ale také informace o jednotlivých kontinentech, zemích a národech.

Znáte tedy osud našeho národa, České republiky?

Víte požádat o čtení palmového listu pro stát, či kontinent je velká zodpovědnost a není snadné připravit podklad pro takové vzácné čtení. Vím, jak na to. Obecně ale platí, že o takovou službu mohou požádat osoby, které mají vliv na běh věcí. Pokud bych požádal o čtení osudu našeho národa, položme si otázku, kterého našeho nebo evropského státníka bych měl následně navštívit a předat mu takový materiál? Omlouvám se našim spoluobčanům, ale prozatím jsem se nepotkal s žádným vizionářem, pro kterého bych byl ochoten takovou věc připravit.

Stalo se, že list pro určitého „klienta” nebyl v knihovně nalezen?

Ano. Při mých cestách do Indie ale řada čtečů, se kterými jsem se potkal, zmiňovalo naši republiku a Japonsko jako místa, kde skutečně velké množství lidí palmový list má.

Jaká je vaše osobní zkušenost? Co vám čtení přineslo?

Své první čtení jsem absolvoval už v roce 2009. Od té doby jsem čtení měl více a mohu říci, že se svým palmovým listem potkávám vždy, kdy přede mnou stojí nějaké zásadní životní, nebo pracovní rozhodnutí. Údajně mnoho státníků nejen v Indii „běžně“ používá pro svá rozhodování své palmové listy.

Z listu se tedy dá číst opakovaně? Rozumím tomu správně, že každé další čtení odhalí jiné aspekty či doplní střípky již rozvyprávěného příběhu? Nebo se „příběh” může i radikálně změnit?

Pokud při prvním čtení nebylo druhé čtení nějak omezeno, lze přistoupit k dalšímu. Asi bych se vyhnul slůvku rozvyprávěný příběh, protože nám tam může naskočit slovíčko dovyprávění. Opět platí to, co není fráze, totiž že: „V danou chvíli je řečeno vše, co máme slyšet“ – ani víc, ani méně!

Jak se má člověk na čtení připravit?

Předem si připravíme cca šest zásadních konkrétních otázek. Čeká-li nás nějaké zásadní rozhodování v osobním životě (svatba, plánování početí dítěte, koupě bytu, stavba domu, stěhování se do zahraničí…) je vhodné požádat o další čtení palmového listu, pokud v průběhu prvního nebylo následné čtení nějak časově limitováno. Třeba druhé čtení jedné z klientek se mohlo uskutečnit až poté, kdy dosáhla 30 let. Pro druhé či další čtení si opět předem připravíme zhruba šest zásadních otázek. Ty mohou být velmi konkrétní, například pokud bylo v rámci prvního čtení specifikováno období pro nalezení vhodného partnera a ten již reálně do života vstoupil, je vhodné se například zeptat na kompatibilitu, kdy se zkoumá přibližně 15 parametrů shody (porozumění, finance, intimní život…) a třeba také na vhodné datum svatby. Často se lidé táží na konkrétní projekt, ať už se týká jejich osobního života, nebo podnikání. I v těchto případech se nám může dostat cenných informací, které nám ušetří čas a námahu. Pokud nás to zajímá, můžeme se dotázat na přesné datum smrti.  Ideální je, pokud zájemci „přijdou“ jeho otázky v meditaci, ve snu a podobně. Pokud ne, naformulujeme je v bdělém stavu v klidu a s uvolněnou myslí.

Při čtení se dozvíme, jaký je náš osud, k čemu jsme předurčeni. Co když se nám to nelíbí? Lze osud zvrátit?

Ještě jsem pro žádný časopis neřekl naplno to, co řeknu vám. Palmový list a práce s ním je normálním poradenstvím. Nezprostředkovaně se napojujeme na svůj ZDROJ a na svůj SCÉNÁŘ pro tento život. Pokud se shodneme na tom, že čas od času poradenství potřebujeme, může nám být palmový list užitečným pomocníkem. Vždyť nemusíme chodit daleko, abychom se dozvěděli, že i Albrecht z Valdštejna používal pro svá strategická rozhodnutí italské hvězdopravce a astrology. Palmový list je filozofií přístupu k sobě samému, převzetím plné odpovědnosti sami za sebe pro práci na svém optimálním životním plánu. Já jsem při svých cestách po světě vždy vyhledal nějakého věštce a nechal si něco předpovědět. Někdy se předpověď naplnila, někdy ne. Byl jsem pasivním konzumentem předpovězeného. S palmovým listem nemusím pasivně čekat, zda se něco stane, či ne? Druhý den po přečtení listu můžeme realizovat svůj život, čistit karmu a pracovat sami na sobě a také nemusíme čekat na poslední soud po posledním výdechu v této inkarnaci na matičce Zemi… Kdyby součástí palmového listu nebyl „balík“ nápravných opatření, nikdy bych se palmovým listům nevěnoval! Součástí palmového listu je i kapitola, co můžeme udělat pro potlačení negativních věcí, kterým bychom se do budoucna raději vyhnuli. Po čtení palmového listu čteč tuto kapitolu zpracuje a my ji dostaneme v písemné nebo elektronické podobě.

Palmový list a práce s ním je normální poradenství. Napojujeme se na svůj zdroj a na svůj scénář.

Co si máme představit pod pojmem „balík nápravných opatření“?

Někteří lidé chápou informace ohledně nápravy jako nějaké „vícenáklady“ čtení palmového listu. To je omyl. Převzali jsme odpovědnost sami za sebe a absolvovali první čtení palmového listu. To zůstane jen přečtením informací, pokud nerealizujeme nápravy, nevyčistíme svou karmu či nepotlačíme negativní astrologický vliv planet na naši osobu. Nikdo to za nás neudělá, žádný ministr zdravotnictví ani ministr obrany. Sami jsme strůjci svého štěstí. Práce, které vykonáme, neděláme zpravidla jenom pro sebe, ale také pro své děti a vnoučata.

Náprava je unikátní součástí védického písma, kde staří mudrci přicházejí s vymezením rituálů pro čištění karmy a eliminaci negativního astrologického vlivu planet. Problémy současného života jsou důsledkem karmického dluhu života minulého. Díky védické astrologii je možné v současném životě s karmou aktivně pracovat. Tato řešení – Parihary – se týkají všech druhů lidských potíží. Při nápravě se jedná obecně o odříkávání manter a vykonávání speciálních rituálů v přesně specifikovaných místech, které přímo ovlivňují aktuální etapu našeho života. Jde např. o pooju (čti: pudžu), mantry a rituály, věnování daru (např. pohoštění či obdarovávání chudých lidí) nebo vagya – nošení prstenu, případně speciálního náhrdelníku apod. Všechna tato řešení závisejí na druhu doshi, kterou máme. Dosha je sanskrtské slovo pro „kaz, nepříznivost, nebezpečí“. Existují rozdílné druhy doshy, jako jsou Manglika Dosha, Sarpa Dosha, Kalasarpa Dosha, Putra Dosha, Pitra Dosha a další. Praktickými řešeními lze všechny tyto doshy překonat.

Některá řešení můžeme vykonat sami, například odříkáváním manter nebo návštěvou míst, kde ke karmickému dluhu došlo, jiná za nás může vykonat brahmín, kněz či šaman. Některá jsou naprosto originální a záleží vždy na čteči palmových listů a na jeho umu, jak je pro nás připraví. Nápravou nemusí být vždy návštěva hinduistických chrámů, ale pokud jsou čtečem z palmového listu přepsány, je to nejefektivnější způsob práce na sobě. Lze říci, že zpravidla se máme vrátit tam, kde karmická nerovnováha v některém z minulých životů vznikla, a vyčistit karmický dluh, ať už se to stalo v Praze, Peru, v Indii, či na Srí Lance.

Nějaká zkušenost klienta na závěr?

Tak tady je zkušenost paní Milady: „Po čtení a následném čištění se zlepšil vztah s mým manželem. Manželství v poklidu plyne a je teď opravdu krásné. Při čtení palmového listu mi byla sdělena i informace o mém minulém životě, o inkarnaci, která zásadním způsobem ovlivňuje můj současný život. Byl to život piráta, který kradl lodě a zřejmě i jiné věci. Možná i z těchto důvodů vodu moc nemusím a z mořských živočichů se mi „zvedá žaludek“. V minulém životě vznikl karmický dluh, který jsem si přinesla do přítomnosti. Stále se tedy snažím na sobě pracovat. Jsem ráda, že jsem dostala příležitost dozvědět se, proč se mi dějí v životě určité věci, kterým nerozumím.  Život je krásný a stále si opakuji slova Pavla, který mi říkal, že mým jediným úkolem na Zemi je být šťastná. A já jsem!“

 

 

Kulturistika a permakultura mistra světa Jiřího Čermáka

Jiří Čermák se kulturistice věnuje 22 let, v prosinci se ve španělské Tarragoně stal mistrem světa v kategorii do 90 kg. Před naším setkáním jsem si připravovala „kulturistické otázky“, naše povídání mělo ale mnohem větší rozměr. Jiří Čermák se kromě kulturistiky věnuje permakultuře a svému rodovému statku, který před 12 lety založil. 

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

// EOF