927x127 HEAD VPRAVO

Energie hradu Červený Kameň

  • Napsal(a) J.J.J. Miška

Při energetickém vyhodnocování historického jádra Trnavy, na něž jsem byl pozván badatelským spolkem Trnavská trojruža, nebylo možné vynechat některé zajímavosti nacházející se v jejím okolí – právě o nich si dnes budeme povídat.

Začněme například významným keltským a slovanským hradištěm Smolenice – Molpír. Jeho energeticky nejvydatnější místo se nachází v poslední, až třetí části akropole před vysokým srázem. Sousední smolenický hřbitov má kromě hrobky Pálffiů (osou vstupních dveří prochází vydatná energetická linie), ještě jednu zajímavost. Na několika kamenných náhrobcích v řadě najdeme ukřižované ženy. 

Nedaleký Smolenický hrad patřící Slovenské akademii věd je jejím reprezentačním sídlem, proto není volně přístupný. Zpustlý jej koupil v roce 1777 hrabě Ján Pálffi. Jeho opravu a obnovu dokončenou až ve 20. století řídil však až hrabě Josef Pálffi. Je přestavěn do románské novogotiky a postaven na energeticky vydatném místě, což je zřetelně patrné také na jeho parkovém okolí.

A teď se už přesuňme k hradu Červený Kameň, který se nachází na jihovýchodním svahu Malých Karpat a jehož dominantou jsou jedinečné bateriové věže. Patří mezi nejzajímavější hrady Slovenska. Je znám pod několika dalšími jmény: Vöröskö, Rothenstein, Pipersburg,  Bibersburg, což v češtině znamená Bobří hrad. Pojmenování odkazuje na jeho sklepní základ. Hrad nechala postavit kolem roku 1230 dcera uherského krále Bély III. a manželka českého krále Přemysla Otakara I. Byl součástí řetězce karpatských strážních hradů. Při vojenském tažení na východ král železný a zlatý Přemysl Otakar II. obsadil nakrátko také hrad Červený Kameň. Hrad byl před přestavbou zbourán a v jeho místě byla vybudována v letech 1535 až 1537 renezanční pevnost, kterou v roce 1588 dostavěl hrabě Pálffy. Pevnost se poté stává honosným renezančním sídlem s hodnotnými uměleckými interiéry. Dvanáct let po přestavbě, 23. 4. 1600, hrabě Mikuláš II. z Erdödu  v jeho zdech zemřel.

Hrad má neobvykle velká sklepení. Největší z nich je 70 metrů dlouhé, 7 metrů široké a neuvěřitelných 9 m vysoké. Má převelice neobvyklou studnu. Jejím středem neprochází pramen jak to je u studní obvyklé. Je totiž propojena s podzemním jezírkem. Druhá na nádvoří je nad pramenem. Hradní renezanční pevnost patří pod správu Slovenského národního muzea v Bratislavě a je celoročně přístupná.

Hani, dej to pls do boxu

Co nám o hradu Červený Kameň říká pověst? Vypráví, že se dvanáct mudrců radilo, kde hrad postavit. Jedenáct jich navrhlo vrch Kukla nacházející se proti hradu. Přesto na něm nestojí.  Nejmladší z nich prohlásil, že se na protějším vrchu Kukla scházejí duchové a strašidla, proto by se tam nemělo stavět. Ostatní mudrcové ale na jeho slova nedali a na vrchu Kukle započali stavět. V místě se ale v noci děly viditelně divné věci. Jakmile se vykopaly základy a část zdí, tak dobré víly nedokončenou stavbu přenesly na druhý kopec. Mimo dosah zlých duchů a démonů. Dělníci nevycházeli z údivu. Ze stavby na Kukle totiž nezůstal na místě ani jeden kámen.

Pod hradem se nachází nevelká obec Píla pojmenovaná původně Nová Ves (1602). Její nové pojmenování odkazuje na vodní pilu, kvůli níž vznikla tato osada. Zpracovávala především jedlové dřevo a patřila majitelům hradu.  Nedaleká vinařská obec Dubová je písemně zmiňovaná už v roce 1287. V blízkosti hradu, ve středu obce Častá, stojí kostel sv. Imricha s gotickými freskami. V roce 1578 se stává městečkem, do něhož se přistěhovali kolonisté z Chorvatska. Na jejím okraji najdeme největší a nejstarší kaštan jedlý na Slovensku. Obvod jeho kmene je 8,3 metru.

Rovněž nelze opominout jedno z center malokarpatského vinařství, kterým je Modra. Jeho možné počátky spadají do doby rozkvětu Velkomoravské říše. Za panování císaře Rudolfa II., v roce 1607, se stává svobodným královským městem. Známá je jeho pestrobarevná habánská keramika. Uvnitř zbytků hradeb najdeme nejenom dva kostely a kapli, ale také Modranský protestantský sirotčinec (1912), který je Národní kulturní památkou Slovenska.   Nemohu ještě nevzpomenout, že v okolí hradní renezanční pevnosti je několik menších přírodních rezervací s původním zalesněním.

Bylo by možné ještě zmínit mnohé další zajímavosti z okolí hradu Červený Kameň. My se ale v dalším pokračování budeme zabývat tímto výjimečným hradem. Z dálky téměř neviditelným. Je totiž hluboko zapuštěný do skály a ještě k tomu obklopený vysokými hliněnými valy.  V jeho nejspodnější části jsou sklepení s vysokými klenebními stropy. A zvláštní studnou. Před hradem je dlouhá kaštanová (jírovce maďalu) alej. Stromy jsou nestejně silné. Podobně jako tomu je u všech alejí. Místy stromy nenarostou ani po opakovaném vysazení. Viditelně nám totiž ukazují, kde se jim daří a kde nikoli. O tom rozhoduje dostatek či nedostatek energie prasíly v místě růstu každého stromu. Většina kaštanů v předhradní aleji je objemem kmene mohutná. Některé z nich mají spodní část kmene silnější a horní výrazně slabší. Pouze jeden z nich, prolezlý dřevokaznou chorobou, se roky trápí na místě pro něj energeticky zcela nevhodném.

Když jsem Červený Kameň navštívil, po celou dobu prohlídky mně „vrtalo hlavou“ jediné: Nikde jsem totiž na červený kámen nenarazil. Ani při obhlídce hradu příkopem, kolem čtyř bateriových věží, tak při následné prohlídce uvnitř hradu. Teprve až na konci prohlídky, když jsme vycházeli ze sklepení, byla, napravo od schodiště, odkryta část kamenné omítky. A tam na mne konečně vykoukl červený kámen.

Hrad byl postaven na vyvřelé hornině ignimbrit, známější pod pojmenováním křemenný porfyr. Což je hornina nestejnorodé struktury a různého zabarvení. A podobně jako všechny vyvřelé horniny je porfyr energeticky někdy až velmi vydatný. Železitý červený je nejvydatnější. Proto také renezanční pevnost Červený Kameň jako celek je i po veškerých pozdějších stavebních úpravách stavbou, v níž je dobré přebývat, protože pobyt v ní energeticky posiluje lidské tělo – upevňuje zdraví a prodlužuje lidský věk. A i přes pověst, kterou jsem zmínil, se v místě hradu neobjevují duchové ani strašidlaJ.

Co dodat závěrem? Snad jenom to, že Slovensko má na svém území historický stavební skvost Červený Kameň, který nemá v Evropě obdoby. O smolenickém hradu jsem se zmínil v úvodu. Jenom bych rád ještě připomenul další, po přestavbě nepoměrně mladší slovenskou stavbu, kterou je Bojnický zámek. Protože také na třetí stavbě, jinak zajímavé, a o poznání méně významné, se podílel šlechtický rod Pálffyů. Tentokráte je zastoupen hrabětem Jánem Františkem Pálffim. I když svým úmrtím nestačil přestavbu zámku dokončit, tak to je přesto úžasný romantický novogotický zámek, obklopený vodním příkopem. Údajně nejkrásnější ve střední Evropě.

Význam vydatné vyzařovací energie si Pálffiové po celá staletí velmi dobře uvědomovali a podle toho náležitě vybírali místa pro stavby svých hradů. Místa s dostatkem životní energie účelně zakomponované také staveb (totéž platí dokonce i pro výběr místa pro jejich hrobku), což se dnes neděje ani náhodou. Právě z toho důvodu se dokonce staví na mnoha místech odebírajících životní energii z lidského těla. I z toho důvodu v Česku postihuje téměř třetinu našich občanů rakovinové onemocnění.

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

// EOF