927x127 HEAD VPRAVO

Charisma: Kouzlo, nebo klam?

  • Napsal(a) Mgr. Alena Jáchimová

Máte ve svém okolí někoho, koho považujete za charismatickou osobnost? Dobře se rozhlédněte. Třeba i zapátrejte ve své minulosti. Najdete? Jak byste popsali ono tajemné charisma? Vybavuje se mi jeden z mých kolegů. Vysoký muž, sportovec – bývalý karatista. Nikdy nepřišel nikam tiše. Jeho kroky rozeznívaly jakýkoliv prostor a jeho hlas zvučel jako fanfáry. Jak magnet přitahoval pozornost svého okolí a očividně mu to dělalo dobře. Fascinoval svými historkami a odvážnými, smělými plány. Provokoval a inspiroval k následování.

Původ slova charisma

Když zapátráte po významu slova, zjistíte, že charisma (odvozeno z řeckého „kharisma“) vyjadřuje ušlechtilost či laskavost. Původ slova je spojován s apoštolem Pavlem a s jeho dopisy napsanými někdy kolem roku 50 n. l. Je v nich prý použité slovo „charisma“ a pro Pavla znamenalo "dar Boží milosti“, tedy „duchovní dar“ – dar řečnictví, zvláštní osobní přitažlivosti a kouzla. A tak, jak je to u darů obvyklé, jejich význam roste s tím, zda se z něho těší jak majitel, tak širší okolí.

Je charisma něčím, čím bylo obdarováno jen pár jedinců, anebo jsme charisma obdrželi při narození úplně všichni a někde jsme jej v průběhu života ztratili?

Svůdná přitažlivost charismatu

Slovo „charisma, charismatický“ z teologie převzal německý sociolog a ekonom Max Weber (1864 – 1920). Všímal si, že síla a moc jedince nevychází jen z úřadu či významné pozice, ale také z jeho osobnosti, z psychologické moci. Charisma nejprve charakterizoval jako jistou „magickou kvalitu“. Pro spis „Wirtschaft und Gesellschaft“ (1925) svoji formulaci upřesnil – charisma tentokrát specifikuje jako nadání těla a ducha, totiž „výjimečný duchovní dar“. Měl na mysli především emocionální a vizionářské schopnosti kmenových kouzelníků, šamanů a válečníků, které podle něj nebyly dostupné každému.

Co utváří to, čemu říkáme „charisma“?

V průběhu času a bádání kolem fenoménu charisma vědci vymezili několik rysů, kterými charismatičtí lidé disponují. Ty rozdělili na charakteristiky vázané na fyzickou stránku jedince (například vzhled) a charakteristiky psychologické, tj. vlastnosti a schopnosti jedince a jejich vliv na ostatní lidi. Charisma začalo být popisováno jako jistý druh talentu. Ten zahrnuje schopnost jasně vyjadřovat přání, potřeby, myšlenky a záměry s patřičnou dávkou emocí, nadšení a zaujetí pro věc, což je způsob získávání příznivců, forma ovlivňování, přesvědčování a mobilizace k akci. Takové lidi často jejich okolí vnímá jako supermany a hrdiny, kteří dokážou nemožné.  Oslovují touhy a přání lidí kolem. Objevují se často v krizi a mobilizují svým přístupem k dosažení náročných cílů. Mohou pozvednout druhé z letargie těžkostí, dokáží je podpořit – posílit jejich sebedůvěru či „nakopnout“ upadající víru, dávají věcem a úsilí opět řád a smysl.

Sama sobě musím přiznat, že obdivuji sebevědomé řečníky, neohrožené myslitele a bodré vypravěče. Třebaže mi teatrálnost a přemrštěná dramatičnost lezou na nervy. Pokud jde o šéfy či šéfové, mám mnohem raději ty, kteří mají „šťávu“. Tíhnu k otevřeným a přímým jedincům, kteří se netají originálními postoji a myšlenkami, silnou osobní vizí. Oceňuji jejich smysl pro humor, pevné držení těla, upravený vzhled, oční kontakt a jakýsi vnitřní magnetismus.

Během své kariéry jsem se však již také přesvědčila o tom, že celá řada vlastností, díky nimž mě daný člověk zaujme na první pohled, se postupem času stane důvodem, proč jsem nakonec zklamaná. Vysoká očekávání, která si vytvářím, se většinou nenaplní a je také snadné podcenit fakt, že vše má svůj rub i líc.

Odevzdáme-li zcela svojí sílu, své schopnosti, svou svobodnou volbu a rozhodování do rukou druhé bytosti či instituce (mnohdy aniž si to uvědomujeme) a spoléháme jen na ně a na to, že je o nás postaráno, hazardujeme s vlastní svobodou a mocí.

Margarita MAYO, výzkumná pracovnice v oblasti vedení a organizačního chování, zjistila, že hledáme záštitu a oporu u silných a charismatických vůdců tehdy, když pociťujeme úzkost a nejistotu. Kdykoliv se nacházíme v těžkostech, toužíme po tom, aby nás někdo „zachránil“ a nabídl nám jednoduché, snadné a bezbolestné řešení. Možná právě toto je důvod, který nás vede k tomu za určitých okolností vyhledávat ty, kteří na první pohled disponují silným sebevědomím a rozhodností, či prostě jen vystupují tak, že se s nimi v dané situaci cítíme o něco lépe a bezpečněji.

Stinná stránka charismatických jedinců

Hluboký vhled do lidských emocí, schopnost lehce vzbudit sympatie a „strhnout dav“ se mohou proměnit v nebezpečný nástroj. O to hrozivější, jde-li o člověka, který díky důvěře, svému šarmu a dalším silným stránkám získal přístup k značným zdrojům a právu o nich rozhodovat. Stále živý je příběh Adolfa Hitlera – z odmítnutého uchazeče o studium umění se rychle vyhoupnul do pozice charismatického a následně mocného „vůdce“ německého lidu. Chtěl si své „štěstí a práva“ vydobýt na úkor jiných lidí a národů.

Ani dnes nejsou výjimkou zprávy podobné těm o bývalém charismatickém šéfovi koncernu Volkswagenu Martinovi Winterkornovi, který byl obžalován z podvodu. Tento významný a neomylně působící muž ve snaze zajistit své firmě co nejvyšší prodejní čísla s co nejvyšším ziskem, prodal miliony dieselových aut značek VW, Škoda, Audi a Seat s nelegálně upraveným softwarem, díky němuž vozy při emisních testech produkovaly výrazně méně škodlivin než ve skutečném provozu. Podobné kauzy spojené se zpronevěrou, krácením daní, falšování dokumentů či zneužití informací, moci k vlastnímu obohacení a prospěchu čas od času otřásají světem politiky a byznysu.

Tyto zkušenosti vedly k přehodnocování významu charismatického kouzla lidí. Ukázalo se, že v určitém okamžiku chtějí charismatičtí jedinci vyhrávat za každou cenu a jsou ochotni tomuto cíli podřídit všechny možné a dostupné prostředky. Přestávají se zajímat o dopad svých činů na své okolí, nezajímají je názory ani postoje lidí, kteří je následují. Nevedou dialog. Rozhodující začnou být jejich osobní ambice, záměry a vize. Právě toto poznání vedlo psychology jako je Robert Hogan, Jonathan D. Raskin a další (1990) k tomu, že si začali klást otázky typu: Čím dokážou charismatičtí lidé své okolí okouzlit a jak zakrývají své ryze osobní motivy? Odpověď byla právě v jejich silně rozvinutých sociálních dovednostech, schopnosti zaujmout na výběrových řízeních – lidé s vyšší mírou narcismu se zpočátku jeví druhým jako lidé se sebedůvěrou a charismatem. Po čase se ovšem projeví jejich pocit nadřazenosti a oprávněnosti osobních nároků. Nevnímají své chyby a nejsou ochotni ani schopni se z nich učit. Zmiňovaný bývalý šéf koncernu Volkswagen Martin Winterkorn byl pověstný tím, že vyžadoval extrémní úctu ke své osobě, běžné u něho bylo zastrašování, nestrpěl nesouhlas.

Achillovou patou těch, kteří jsou obdařeni charismatem, vnitřní energií a přitažlivostí pro druhé, je zdravá sebereflexe, kterou postupně ztrácejí a s ní také míru zodpovědnosti za celek, empatii a soucit. Snad aby nepromarnili život péčí o druhé a mohli si tak připisovat na své konto další vítězství.

 Buďme hrdiny všedního dne

Jak se ukazuje, dnes se již nedá většina našich komplikovaných problémů vyřešit tím, že půjdeme slepě a oddaně v davu za nějakým „hrdinou“. Aby bylo možné postavit se všem spletitým výzvám dnešní doby, je zapotřebí širší perspektivy a skutečné spolupráce rozdílných sil a talentů bez ohledů na překážky a těžkosti. Potřebujeme lepší komunitní fungování a méně výjimečných hvězd, které září na obzoru sami.

A proto je nutné stát se „hrdinou všedního dne“. S tímto konceptem přichází profesor Philip Zimbardo, jeden z nejuznávanějších psychologů na světě. Jeho výzkumy ukazují, že hrdinou se člověk nenarodí, hrdinou je nutné se stát. A k tomu je často potřeba dostat se mimo zónu našeho pohodlí, ovládnout svůj strach. Abychom následovali naši životní vizi, je často potřeba jít jiným směrem, než kam jdou ostatní. Je to příliš těžké a výsledek je nejistý? Ano. Právě v tom je podstata osobní síly a hrdinství. Tento dar je v každém z nás – objevujme ho.

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

// EOF