Vrbovka malokvětá

Vrbovka malokvětá je trvalka s podlouhle kopinatými, drobně zoubkovanými, na rubu šedopýřitými listy, které jsou převážně vstřícné. Má květ o průměru asi 1 cm, je drobný a stojí přímo, s korunními plátky bledě nachovými.
Plodem je vícesemenná tobolka s lesklými hranami , mezi kterými jsou roztroušené chloupky. Kvete v červnu až v září.

Jako rostlina má ráda polostín až svěží, kypré, minerály a humusem dobře zásobené půdy. Roste poměrně hojně v příkopech , na vlčích stanovištích, na kraji lesů a cest.

Předmětem sběru je kvetoucí nať, sbíraná na začátku května. Později sbíraná bylina už není dobrá, zpápeří a tím ztrácí svůj účinek. Proto v případě pozdějšího sběru u byliny odstraníme květ. Stejné nebo podobné účinky mají i příbuzné druhy, jako například vrbovka horská nebo růžovka růžová. V podstatě můžeme říci, že ze sběru vylučujeme pouze velkokvětou a velmi statnou vrbovku huňatou.

Je to flavonoidní rostlina s obsahem antokyanů, tříslovin, slizů a dalších, málo známých látek.

Ačkoliv existence vrbovky je dávno známá, zásluhu o její využití v terapii má především v posledních letech.

Uplatňuje se především při zánětu prostaty, při chronickém prostatismu při stařeckém nezhoubném zbytnění prostaty. Příznivě působí na zánětlivé poruchy ledvin a močových cest. Můžeme aplikovat při kožních chorobách a některých endokrinních poruchách tzv. krev čistících čajů.

Při prostatických poruchách vrbovku podáváme samostatně nebo ve směsi se zlatobýlem, dobromyslí, kopřivou, vřesem, svízelem nebo ptačím rdesnem. Jinak je vhodná kombinace vrbovky a vrbky, neboť u některých lidí pomáhá spíš vrbka a některých vrubovka a nejlépe pak jejich vzájemná kombinace.

Je velmi vhodným objektem pro homeopatii.