Hrtan
Hrtan je prvním úsekem dolních cest dýchacích, má chrupavkami vyztužený trubicovitý tvar, kterým prochází vzduch do průdušek a poté do plic. Leží na přední straně krku, před jícnem.
Kostra hrtanu je tvořena hrtanovými chrupavkami. Jsou to chrupavka štítná, která je největší. Pod ní je prstenčitá chrupavka, také hlasivková chrupavka, ke které jsou připojeny dva hlasivkové vazy tvořící hlasivky. Mezi hlasivkami se nachází hlasová štěrbina. U muže je dlouhá asi 28 mm, u ženy kolem 20 mm. Hrtan je od hltanu oddělen hrtanovou příklopkou (epiglottis). Všechny chrupavky jsou propojeny klouby a vazy, tvoří tak pohyblivý celek. Hrtan je vystlán sliznicí s řasinkovým epitelem. Svaly hrtanu jsou rozdělené do tří skupin, přední, postranní a zadní svaly a jsou tvořeny příčně pruhovanou svalovinou. Mají významnou funkci při tvorbě hlasu.
Funkce:
Hlavní funkce hrtanu jsou tvorba hlasu, dýchání, kašlání a polykání.
Tvorba hlasu vzniká periodickým chvěním vzduchu nad hlasivkami. Při dýchání je hlasivková štěrbina volná a má tvar trojúhelníku. Při vdechu se hlasivková štěrbina rozšiřuje, při výdechu zužuje. Ochranná funkce hrtanu je kašlací reflex. Pomáhá odstranit nahromaděný hlen nebo cizí těleso z dolních cest dýchacích. Dochází k uzavření štěrbiny a následně k prudkému výdechu. Štěrbina se též automaticky uzavírá při vniknutí vody, cizího tělesa, chemikálie, které by mohly vniknout do plic. Při polykání má hrtan úlohu chrániče dolních cest dýchacích, kdy uzavře dýchací cesty hrtanovou příklopkou, aby sousto vklouzlo do trávícího systému nikoliv do plic.
- latinsky: larynx
- skloňovaný název: hrtanem
- skloňovaný název 2: hrtan
