Regenerace ve sféře Diochi

Parazitická houba s plodnicemi prstovitého až kyjovitého tvaru o velikosti 3–7 cm.

Rozšíření:

Asie, Čína, Nepál, oblasti Himálají, roste na vysokohorských pastvinách ve výškách nad 3000 metrů a sbírá se v době letního slunovratu předtím, než roztaje poslední sníh. Pěstuje se uměle také v Hongkongu a na vysočině Cameron v Malajsii. Houba se pěstuje pro léčebné účely.

Obsahové látky: Obsahuje zejména polysacharidy s protinádorovou, antivirovou a imunostimulační aktivitou, jako například beta-1,3- a beta-1,4-D-glukany, CPS-2, lektin. D-manitol, ergosterol, cordicepiny – cordicepin – má cytostatické účinky a je to analog nukleosidu adeninu 3´-deoxyadenosin, cordicepsin, ophicordin, myriocin, nukleosidy (adenin, adenosin), uracil, dieny, exo-polymery, adenosidy, palmitovou kyselinu, kordicepic acid, steroly, bioxantraceny a minerální látky, nukleosidy, aminokyseliny, organický draslík, bor, jod, selen, zinek, vápník a další minerály.

Houževnatec jedlý, také známý jako houby šii-take, je lupenatá dřevokazná houba s kloboukem o průměru okolo 50 až 70mm.

Nejčastěji se tato houba pěstuje v Japonsku, a to na kmíncích stromů rodu Pasania z čeledi bukovitých. Jsou to stromy podobné mladým doubkům.
Hlavním předmětem sběru je plodnice. Účinnými látkami jsou především polysacharidy lentinany, dále alkaloid eritadenin a blíže neidentifikované látky s výraznou protivirovou aktivitou.

Vykazuje výraznou protivirovou a protinádorovou aktivitou. Stimuluje imunitní systém organismu a tím zvyšuje jeho celkovou odolnost. Rovněž značně snižuje hladinu cholesterolu v krvi a zlepšuje využití a metabolismus tuků, což se projevuje ve značné protisklerotické aktivitě.

S úspěchem lze využít k tzv. čištění krve, tedy k detoxikaci organismu, a zlepšení látkové výměny. Při mnoha chorobných stavech nastupuje po aplikaci pocit zlepšení, které předcházejí léčivému účinku.
Z dalších účinků je třeba jmenovat působení protihistaminové, které se projevuje poměrně výrazným útlumem nejrůznějších alergií.

Při preventivní kůře, zaměřené na celkové pročištění organismu podáváme 1 houbičku denně, léčebně – pro trvalejší zvýšení látkové výměny – podáváme 2 houbičky denně. Proti antialergické léčbě 3 houbičky denně. Při nádorovém onemocnění pak 4 -5 houbiček denně.
Houbičky lze také povařit a podávat jejich vodný výluh – tedy čaj, nicméně tuto léčebnou kůru můžeme doporučit pouze tehdy, když sušené houbičky pokrájíme nadrobno a přimícháme do příslušné čajové směsi. Samotný houbový čaj má chuť, která není vhodná pro delší podávání.

Hřebíčková silice má velmi silné antiseptické účinky. Působí proti virům i bakteriím, roztočům a červům. Posiluje imunitu a uvolňuje křeče. Z těchto důvodů se hodí při různých respiračních a trávicích potížích. Tradičně se využívá jeho poměrně silných analgetických účinků při bolestech zubů, ale lze ji také aplikovat při bolestech kloubů, páteře a neuralgiích. Zvyšuje krevní tlak, zlepšuje prokrvení. Eugenol, specifická složka hřebíčkové silice, je protilátkou proti zánětlivým mediátorům. Působí mimo jiné proti smršťování hladkého svalstva (protikřečový účinek). Tato schopnost s velkou pravděpodobností přispívá k sedativnímu a tlumícímu účinku eugenolu. Velké využití má hřebíčková silice při ošetření aknózní pleti. Jedna z bakterií (Propionibacterium acnes), které se na vzniku akné podílejí, hřebíčkovou silici skutečně "nesnáší". Osvědčuje se proti kožním parazitům, hlavně svrabu a také při ošetření hnisavých ran a vředů. Používá se také jako přísada do ústních vod.

Využít blahodárné účinky hřebíčkové silice můžete využít v přípravku Diochi Baktevir

Účinky na psychiku
V rovině psychiky je hřebíčková silice velmi účinná. Obsahuje vysoké množství eugenolu, který podporuje tvorbu noradrenalinu. Tento neurotransmiter funguje podobně jako adrenalin. To znamená, že hřebíček působí jako silné stimulans na nervovou soustavu. Lze ji použít při stavech slabosti, vyčerpání, frustrace, rezignace, neochotě věci řešit. Dodává také pocit jistoty, stability a bezpečí. Přináší pocit tepla a vřelosti, ať už do našeho vnitřního prostoru nebo do našich vztahů.
Masáže a koupele
Je třeba dodržovat vysoké ředění. Užíváme na lokální masáže hrudníku nebo břicha při respiračních nebo trávicích potížích, zad nebo velkých kloubů při revmatických bolestech, spánkové krajiny při migréně a celkové masáže pro silné povzbuzení.
Dobře se kombinuje s citrusy a většinou květin, ale také s vavřínem, šalvějí, lemongrassem a santalovým dřevem. Při migréně se osvědčila masáž spánků s hřebíčkem, levandulí a kajeputem. Při zánětu dásní lze použít kombinaci s vavřínem, tymiánem a tea tree. Na unavené a bolavé svaly po sportu je účinná masážní směs s černým pepřem a zázvorem.

HŘEBÍČKOVÁ SILICE se získává se z tropického stromu hřebíčkovec vonný (Syzygium aromaticum, Eugenia aromatica, Eugenia caryophyllata) a to z plodů nebo zaschlých poupat květů, které známe jako koření. Silice z plodů a poupat je velmi silná a je třeba zvýšené opatrnosti při dávkování. Patří do rukou spíše zkušenějších aromaterapeutů. Silice z listů je ve svém účinku mírnější. Přesto jsou všechny druhy velmi silným stimulantem nervové soustavy pro svůj vysoký obsah eugenolu. Tento fenol silně podporuje tvorbu noradrenalinu, který působí stejně jako adrenalin. Kromě toho se hřebíček vyznačuje silnými antiseptickými a analgetickými účinky. Tradičně se olej nebo přímo koření používá na bolesti zubů.

Hřebíčkovec vonný je tropický strom 10 až 20 m vysoký. Má krátký silný kmen a typickou kuželovitou korunu. Listy jsou stálezelené, podlouhle vejčité, dlouhé až 10 cm. Květy jsou červené a skládají se v květenství, podobnému květenství myrty s níž náleží do čeledi myrtovitých. Z květů vznikají plody, které jsou nachové barvy, vejčité, asi 2 cm dlouhé. Známé koření se získává z poupat květů, která se nechají zaschnout. Hřebíčkovec obecný se dříve vyskytoval jako volně rostoucí strom na severních moluckých ostrovech. Při kolonizaci těchto ostrovů Holanďany v 17. století došlo k vypálení a zničení téměř všech hřebíčkových stromů s vyjímkou ostrova Amboine. Pod trestem smrti bylo zakázáno vyvážet semena nebo sazeničky stromů. Tímto si chtěli Holanďané udržet monopol na dovoz hřebíčku do Evropy a také velmi zvýšit jeho cenu. Dnes je volně rostoucích stromů již málo, ale plantáže, kde se tyto stromy pěstují, existují dnes po celém světě všude tam, kde je dostatečné teplo a vlhkost.

ZPŮSOB ZÍSKÁVÁNÍ: Parní destilací z plodů a poupat
AROMA: Silné, pikantní, kořeněné s ovocnými tóny

BARVA: Světle žlutá až žlutá

POVAHA (dle teploty a vlhkosti): Horká a suchá

PŘEVLÁDAJÍCÍ ENERGIE (dle čínského pentagramu):
OHEŇ- srdce, tenké střevo, vřelost, otevřenost
ZEMĚ- slinivka, slezina, usazení v realitě

HLAVNÍ OBSAHOVÉ LÁTKY: V hřebíčkové silici je nejvíce zastoupen fenol eugenol (80 až 90%), eugenyl acetát (2 -10%) patřící mezi estery, ze seskviterpenů beta-kariofilen (5%) a alfa-humulen.

Hřebíčkovec vonný je vždyzelený tropický strom, ve volné přírodě dorůstající do výšky až 20 metrů, na plantážích pěstovaný obvykle do výšky 10 metrů. Má hustou, kuželovitou a symetrickou korunu, kmen s četnými postranními větvemi a hladkou, šedavou kůrou. Listy jsou podlouhlé a vstřícné. Plodem jsou eliptické jedno nebo dvousemenné bobule.

Pěstuje se v mnoha variantách a hojně se zplaňuje.
Hlavním předmětem sběru je oblíbené koření tzv. hřebíček. Což jsou nerozvitá květní poupata, sklízená tehdy, když se původní zelená barva začíná měnit na nachovou. Má silně aromatickou vůni, hojně využíván v gastronomii.

Hřebíček obsahuje především vysoké množství silice, podle některých údajů až 20 %, jejíž hlavní složkou je eugenol, acetoegenol, humulen, terpen caryophyllen, furfural a vanilin. Obsahuje také menší množství tříslovin, pryskyřice a slizu, flavonoidy a olej.
Má také výrazné desinfekční a místě znecitlivující účinky. Působí také mírně dráždivě. Bývá hojně využívám i v zubním lékařství a je neodmyslitelnou složkou vietnamských nebo čínských balzámů. Lze jej využít jako účinnou příměs kloktadel.

Hřebíčková silice velmi dobře tlumí citlivost I bolestivost zubního nervu. Hřebíčkovým čajem, nebo ještě lépe lihovodným roztokem, lze vymývat nehojící se zhnisané rány a bolestivé kožní afekce. Může být také obsažen v protirevmatických mastech. Podáván inhalační formou desinfikuje dýchací cesty a léčí průduškové záněty. Podle zkušeností z ayurvédy podáván v prášku ovlivňuje povzbudivě činnost srdečního svalu.
Podává se nejčastěji formou éterického oleje s dávkováním po kapkách, nebo formou lihové tinktury s dávkováním 10 až 15 kapek. Můžeme připravovat I nálev nebo lihovodný roztok.

Užití velkých dávek nebo dlouhodobé podávání nedoporučujeme, je to nevhodné až nebezpečné.
Ve směsi s pravým zeleným čajem a tymiánem představuje jeden z nejúčinnějších přírodních desinfekčních prostředků, který je možno užít nejen pro perorální podávání, ale i pro léčebná klyzmata při těžších střevních infekcích, jakou je například úplavice.

Zahoď kila s Diochi - osobní zkušenost terapeutky Hanky Grasslové

Celé roky jsem se snažila hubnout, vypadat dobře, tak nějak jsem se snažila.
Jako bývalý vrcholový sportovec, který byl za mlada vystaven pravidelnému celodennímu tréninku, jsem záhy po skončení závodění začala přibírat. Ze začátku pomalu, pak rychleji, až jsem se kolikrát dostala na astronomická kila.
Tam jsem dostala šok, nasadila dietu, začala se více hýbat, a kila šla dolů. V okamžiku, kdy jsem dosáhla kýžené váhy, jsem přestala a vrátila se do starých kolejí. Tak to šlo roky, desetiletí.
Posledních 10 let (začalo to hlavně po narození syna, kdy jsem deset kilo už dolu nedostala) začala být funkčnost mého snažení nižší a nižší.
Prostě člověk může držet diety, běhat, a jakmile přestane, tak to jde zpět. A s přibývajícími léty nahoru šupy dup a dolu řehole.

Jelikož dvacet let pracuji s bylinkami, zjišťuji stav a harmonii v těle, pomáhám lidem s problémy, podívala jsem se tentokrát na ten svůj z jiného úhlu!

Podívala jsem se na tukovou tkáň trochu jinak. Obsahuje totiž největší úložiště toxinů, a když tělo nedokáže z důvodu oslabení ledvin, jater a lymfy a i jiných orgánů vyloučit toxiny z těla, začne si je ukládat do tuků. Nám se v této době nic moc zásadního z hlediska zdravotního neděje, jen se pomalu, ale jistě začínáme obalovat tukem, zalívat vodou a začínáme se silně překyselovat. V okamžiku kdy nám naše kouzelné zrcadlo neodpoví na otázku, kdo je v zemi zdejší ze všech panen nejkrásnější: „Vy má paní“, změníme stravu, někdy hodně razantně, začneme se hýbat, týdny, někdy i měsíce a nic. Ptáte se proč nic? Vždyť dělám, co můžu, jím zdravě, hýbám se a tuky nic.

Odpověď je jednoduchá. Je třeba opět vyladit tělo!

První fáze - odkyselení. Kde je kyselo, tam je vše stažené, ztuhlé, a nic nemůže dobře fungovat. A co ještě? Kde je kyselo, tam je i velké množství plísní, bakterií, virů a náš imunitní systém ztrácí přehled. Naše tělo se místo chrámu stává velkou odpadní popelnici.

Druhá fáze - dorovnat energetiku orgánů. Podpořit vylučování látek z těla, které tam nepatří, dodat minerály, podpořit střeva, ledviny, lymfatický systém.
Zaměřila jsem se sama na sebe a začala dorovnávat. Začala jsem nejdříve Estrozinem 10x 3 a Diocel biominerálem 10x 3, abych zharmonizovala hormonální systém - i vzhledem k věku, a dodala minerály. Stačila jedna lahvička od každého.

Překyselení, zaplísnění a u mě celoživotní oslabení ledvin – proto jsem nasadila jsem Diocel v menších dávkách 8x 3, k tomu Supracid na překyselení 1x 3 a Sagradin na vylepšení stavu střev a na plísně. Od každého jsem dvě balení. Po této kůře jsem si naměřila orgány a překyselení v normě, a konečně přišla řada na Lipodestron.

Třetí fáze – pálit tuky. V okamžiku, kdy jsem dorovnala orgány v těle, snížila plísně, i jiné zátěže, přišla řada na pálení tuků. Nasadila jsem Lipodestron 2x 2, k tomu aby se udržel stav orgánů Diocel 8x 3 na ledviny, Vistaclear 1x 3 na játra. K tomu jsem pila čaj Maytenus na podporu hormonálního systému a míchala jsem ho s Citrusem aurense, který také pomáhá pálení tuků v těle.

Začala jsem se cítit volněji a lehčeji, cítila jsem příval energie. Začala jsem cvičit, nejdříve jednou týdně, dnes už i vícekrát, upravila jsem si stravu a začala si přestavovat sama sebe jako hubenou krásku.
Dnes je tomu skoro rok. Mám o 15 kilo méně, jsem plná energie, mám radost ze života, věci mne baví. Kamarádka mi asi půl roku sledovala a přidala se ke mně. Pak se přidala další. Řekla jsem si, že toto je třeba podpořit. Scházíme se dohromady, cvičíme pilátes, chodíme plavat, vyměňujeme si recepty na dobré jídlo a máme se skvěle.

V životě lze obstát přece i tehdy, když člověk nemá vůbec žádné školy, ne? K tomu, aby se člověk najedl a našel přístřeší, k tomu přece není potřeba ani umět číst!

V obchodech, většinou v samoobsluhách, je každému víceméně jasné, co si kupuje, ostatně jsou výrobky označené řadou piktogramů, které by rozluštil i pan Troglodytes (latinsky šimpanz). I negramotný pochopí, že obal má po konzumaci či vybalení třeba holicího strojku vyhodit do koše. I pan pes, tedy asi ne každý, ale ten z dětského vtipu se vyzná. Když se zdráhal vstoupit, protože na dveřích visel nápis „psům vstup zakázán", jeho druh mu dodal odvahy: „Nikde není psáno, že pes má umět číst!" Ovšem je pravda, že, bohužel, i s touto možností se počítá, a na dveřích je piktogram: škrtnutý obrázek psa...

Takže ve veřejném prostoru se dokáže orientovat i negramotný a možná opravdu i pes. Buď podle šipek, nebo podle obrázků, a dokáže najít záchod i místo, kde lze přebalit dítě, atd., atd. Zdá se, že tyto dovednosti či schopnosti si snadno dokážou osvojit i rozličné komunity z jiných zemí, které nyní v Evropě obývají celé čtvrti zejména velkoměst.

Zatím se ještě většinová společnost brání: integrovat se a požívat více „výdobytků", nejen drobtů spadnuvších či uzmutých, je možné jen po absolvování alespoň základního vzdělání.

Hrajeme tuto hru i se svými dětmi a vedeme je též k tomu, že ten, kdo více ví a umí, více vydělá a „má se lépe". Avšak co to je, mít se lépe? Mít větší dům, auto, více kalhot, košil, šatů, jídla, atd.? Dnes, a nejen v naší zemi, se rozumí tím mít se lépe, mít čas! Čas? Ano, čas na sebe, na rodinu, na přátele, na to, sednout si a sledovat západ slunce. Ale i východ, pokud se člověk dokáže brzo vzbudit. Nicméně i k tomu je dobré, přes všechny svody k vychvalované svobodě a nezávislosti, mít vzdělání. Skutečné, ne jen odseděné roky a k tomu papír o absolvování...

Takže hurá do školy? OK, ano, a je dobré děti neznechucovat litováním, že už je po prázdninách a zas musejí do školních lavic. Nebo že ta jejich škola je blbá, nebo naopak, že je nejlepší, a „blbé" jsou ty ostatní. Každá škola může a měla by vnímavému a chápavému žákovi orientovat se v životě a najít v něm své místo. A také obstát v konkurenci. Dobře je, napomohou-li rodiče dobrým slovem, že bez vzdělání, bez vědění, bez moudrosti je život podstatně obtížnější. Takže ano, hurá do školy!

Autor: Ing Josef Duben

Vyšlo v časopise Sféra 09/2014

Máte ve svém okolí někoho, koho považujete za charismatickou osobnost? Dobře se rozhlédněte. Třeba i zapátrejte ve své minulosti. Najdete? Jak byste popsali ono tajemné charisma? Vybavuje se mi jeden z mých kolegů. Vysoký muž, sportovec – bývalý karatista. Nikdy nepřišel nikam tiše. Jeho kroky rozeznívaly jakýkoliv prostor a jeho hlas zvučel jako fanfáry. Jak magnet přitahoval pozornost svého okolí a očividně mu to dělalo dobře. Fascinoval svými historkami a odvážnými, smělými plány. Provokoval a inspiroval k následování.

Původ slova charisma

Když zapátráte po významu slova, zjistíte, že charisma (odvozeno z řeckého „kharisma“) vyjadřuje ušlechtilost či laskavost. Původ slova je spojován s apoštolem Pavlem a s jeho dopisy napsanými někdy kolem roku 50 n. l. Je v nich prý použité slovo „charisma“ a pro Pavla znamenalo "dar Boží milosti“, tedy „duchovní dar“ – dar řečnictví, zvláštní osobní přitažlivosti a kouzla. A tak, jak je to u darů obvyklé, jejich význam roste s tím, zda se z něho těší jak majitel, tak širší okolí.

Je charisma něčím, čím bylo obdarováno jen pár jedinců, anebo jsme charisma obdrželi při narození úplně všichni a někde jsme jej v průběhu života ztratili?

Svůdná přitažlivost charismatu

Slovo „charisma, charismatický“ z teologie převzal německý sociolog a ekonom Max Weber (1864 – 1920). Všímal si, že síla a moc jedince nevychází jen z úřadu či významné pozice, ale také z jeho osobnosti, z psychologické moci. Charisma nejprve charakterizoval jako jistou „magickou kvalitu“. Pro spis „Wirtschaft und Gesellschaft“ (1925) svoji formulaci upřesnil – charisma tentokrát specifikuje jako nadání těla a ducha, totiž „výjimečný duchovní dar“. Měl na mysli především emocionální a vizionářské schopnosti kmenových kouzelníků, šamanů a válečníků, které podle něj nebyly dostupné každému.

Co utváří to, čemu říkáme „charisma“?

V průběhu času a bádání kolem fenoménu charisma vědci vymezili několik rysů, kterými charismatičtí lidé disponují. Ty rozdělili na charakteristiky vázané na fyzickou stránku jedince (například vzhled) a charakteristiky psychologické, tj. vlastnosti a schopnosti jedince a jejich vliv na ostatní lidi. Charisma začalo být popisováno jako jistý druh talentu. Ten zahrnuje schopnost jasně vyjadřovat přání, potřeby, myšlenky a záměry s patřičnou dávkou emocí, nadšení a zaujetí pro věc, což je způsob získávání příznivců, forma ovlivňování, přesvědčování a mobilizace k akci. Takové lidi často jejich okolí vnímá jako supermany a hrdiny, kteří dokážou nemožné.  Oslovují touhy a přání lidí kolem. Objevují se často v krizi a mobilizují svým přístupem k dosažení náročných cílů. Mohou pozvednout druhé z letargie těžkostí, dokáží je podpořit – posílit jejich sebedůvěru či „nakopnout“ upadající víru, dávají věcem a úsilí opět řád a smysl.

Sama sobě musím přiznat, že obdivuji sebevědomé řečníky, neohrožené myslitele a bodré vypravěče. Třebaže mi teatrálnost a přemrštěná dramatičnost lezou na nervy. Pokud jde o šéfy či šéfové, mám mnohem raději ty, kteří mají „šťávu“. Tíhnu k otevřeným a přímým jedincům, kteří se netají originálními postoji a myšlenkami, silnou osobní vizí. Oceňuji jejich smysl pro humor, pevné držení těla, upravený vzhled, oční kontakt a jakýsi vnitřní magnetismus.

Během své kariéry jsem se však již také přesvědčila o tom, že celá řada vlastností, díky nimž mě daný člověk zaujme na první pohled, se postupem času stane důvodem, proč jsem nakonec zklamaná. Vysoká očekávání, která si vytvářím, se většinou nenaplní a je také snadné podcenit fakt, že vše má svůj rub i líc.

Odevzdáme-li zcela svojí sílu, své schopnosti, svou svobodnou volbu a rozhodování do rukou druhé bytosti či instituce (mnohdy aniž si to uvědomujeme) a spoléháme jen na ně a na to, že je o nás postaráno, hazardujeme s vlastní svobodou a mocí.

Margarita MAYO, výzkumná pracovnice v oblasti vedení a organizačního chování, zjistila, že hledáme záštitu a oporu u silných a charismatických vůdců tehdy, když pociťujeme úzkost a nejistotu. Kdykoliv se nacházíme v těžkostech, toužíme po tom, aby nás někdo „zachránil“ a nabídl nám jednoduché, snadné a bezbolestné řešení. Možná právě toto je důvod, který nás vede k tomu za určitých okolností vyhledávat ty, kteří na první pohled disponují silným sebevědomím a rozhodností, či prostě jen vystupují tak, že se s nimi v dané situaci cítíme o něco lépe a bezpečněji.

Stinná stránka charismatických jedinců

Hluboký vhled do lidských emocí, schopnost lehce vzbudit sympatie a „strhnout dav“ se mohou proměnit v nebezpečný nástroj. O to hrozivější, jde-li o člověka, který díky důvěře, svému šarmu a dalším silným stránkám získal přístup k značným zdrojům a právu o nich rozhodovat. Stále živý je příběh Adolfa Hitlera – z odmítnutého uchazeče o studium umění se rychle vyhoupnul do pozice charismatického a následně mocného „vůdce“ německého lidu. Chtěl si své „štěstí a práva“ vydobýt na úkor jiných lidí a národů.

Ani dnes nejsou výjimkou zprávy podobné těm o bývalém charismatickém šéfovi koncernu Volkswagenu Martinovi Winterkornovi, který byl obžalován z podvodu. Tento významný a neomylně působící muž ve snaze zajistit své firmě co nejvyšší prodejní čísla s co nejvyšším ziskem, prodal miliony dieselových aut značek VW, Škoda, Audi a Seat s nelegálně upraveným softwarem, díky němuž vozy při emisních testech produkovaly výrazně méně škodlivin než ve skutečném provozu. Podobné kauzy spojené se zpronevěrou, krácením daní, falšování dokumentů či zneužití informací, moci k vlastnímu obohacení a prospěchu čas od času otřásají světem politiky a byznysu.

Tyto zkušenosti vedly k přehodnocování významu charismatického kouzla lidí. Ukázalo se, že v určitém okamžiku chtějí charismatičtí jedinci vyhrávat za každou cenu a jsou ochotni tomuto cíli podřídit všechny možné a dostupné prostředky. Přestávají se zajímat o dopad svých činů na své okolí, nezajímají je názory ani postoje lidí, kteří je následují. Nevedou dialog. Rozhodující začnou být jejich osobní ambice, záměry a vize. Právě toto poznání vedlo psychology jako je Robert Hogan, Jonathan D. Raskin a další (1990) k tomu, že si začali klást otázky typu: Čím dokážou charismatičtí lidé své okolí okouzlit a jak zakrývají své ryze osobní motivy? Odpověď byla právě v jejich silně rozvinutých sociálních dovednostech, schopnosti zaujmout na výběrových řízeních – lidé s vyšší mírou narcismu se zpočátku jeví druhým jako lidé se sebedůvěrou a charismatem. Po čase se ovšem projeví jejich pocit nadřazenosti a oprávněnosti osobních nároků. Nevnímají své chyby a nejsou ochotni ani schopni se z nich učit. Zmiňovaný bývalý šéf koncernu Volkswagen Martin Winterkorn byl pověstný tím, že vyžadoval extrémní úctu ke své osobě, běžné u něho bylo zastrašování, nestrpěl nesouhlas.

Achillovou patou těch, kteří jsou obdařeni charismatem, vnitřní energií a přitažlivostí pro druhé, je zdravá sebereflexe, kterou postupně ztrácejí a s ní také míru zodpovědnosti za celek, empatii a soucit. Snad aby nepromarnili život péčí o druhé a mohli si tak připisovat na své konto další vítězství.

 Buďme hrdiny všedního dne

Jak se ukazuje, dnes se již nedá většina našich komplikovaných problémů vyřešit tím, že půjdeme slepě a oddaně v davu za nějakým „hrdinou“. Aby bylo možné postavit se všem spletitým výzvám dnešní doby, je zapotřebí širší perspektivy a skutečné spolupráce rozdílných sil a talentů bez ohledů na překážky a těžkosti. Potřebujeme lepší komunitní fungování a méně výjimečných hvězd, které září na obzoru sami.

A proto je nutné stát se „hrdinou všedního dne“. S tímto konceptem přichází profesor Philip Zimbardo, jeden z nejuznávanějších psychologů na světě. Jeho výzkumy ukazují, že hrdinou se člověk nenarodí, hrdinou je nutné se stát. A k tomu je často potřeba dostat se mimo zónu našeho pohodlí, ovládnout svůj strach. Abychom následovali naši životní vizi, je často potřeba jít jiným směrem, než kam jdou ostatní. Je to příliš těžké a výsledek je nejistý? Ano. Právě v tom je podstata osobní síly a hrdinství. Tento dar je v každém z nás – objevujme ho.

Kyselina askorbová, označovaná též jako vitamín C, je ve vodě rozpustná látka. Lidské tělo ji nedokáže vytvářet, musí ji tedy přijímat v potravě. Vitamín C se podílí na řadě biochemických pochodů v těle, např. na tvorbě kolagenu, syntéze karnitinu, metabolismu aminokyselin tyrosinu. Působí jako antioxidant, podporuje resorpci železa, zvyšuje obranyschopnost, ovlivňuje beta-oxidaci mastných kyselin, zvyšuje aktivitu enzymů, urychluje odbourávání cizorodých látek.

Vitamín C je v naší potravě, zejména v ovoci, zelenině, včetně brambor. Vzhledem k tomu, že vitamín C je látkou, která snadno oxiduje, čímž ztrácí svůj biologický účinek, musí být jeho kuchyňské úpravy šetrné. Tepelnou úpravou a stykem s neušlechtilými kovy se snižuje množství vitamínu C v potravinách.

Dostatečná konzumace vitamínu C posiluje obranyschopnost a také pomáhá předcházet vzniku degenerativních onemocnění.

Kolik je správná dávka?

Denní doporučená dávka pro dospělé je 100 mg. Zvýšený příjem vitamínu C mají mít lidé při fyzické námaze, psychickém stresu, při konzumaci alkoholu a drog. Dále lidé s chronickými chorobami, jako je diabetes, renální insuficience, infekce. Příjem 150 mg/den je doporučován kuřákům.

Nedostatek vitamínu C, kurděje, bývaly chorobou chudých lidí v zimních měsících a námořníků při dlouhých zaoceánských plavbách. Těžké formy nedostatku se dnes objevují jen vzácně, v extrémních podmínkách. Nemoc se projevuje krvácením z dásní, pod kůži, do svalů, do nehtových lůžek, vnitřních orgánů, sníženou odolností proti nemocem a poruchou krvetvorby.

Projevy mírného nedostatku vitamínu C:

· Únava

· zhoršené hojení ran

· snížená odolnost k infekcím

· prodloužená rekonvalescence

Nadbytečný přísun vitamínu C způsobuje jen minimální klinické příznaky. Avšak malá část nevyužitého vitaminu C se konvertuje na oxalát, což by mohlo vést ke tvorbě močových kamenů, ovšem u zdravých osob je nebezpečí nízké. Denní příjem nemá přesáhnout 1000 mg. Podávání velmi vysokých dávek (5 g) vyvolává průjem.

Při vysokém příjmu vitamínu C, několik gramů denně, se většina této látky vylučuje močí. Může pak interferovat s celou řadou klinicko-biochemických stanovení při rutinním chemickém vyšetření moči, například se stanovením cukru v moči.

Flavonoidy

Flavonoidy patří mezi další nepostradatelné látky pro správné fungování lidského organismu.

Blahodárné účinky flavonoidů:

· protizánětlivé

· protivirové

· antioxidační

· ochraňují buňky před toxickým působením škodlivých látek z vnějšího i z vnitřního prostředí

· brzdí degenerativní procesy ochranou proti následkům oxidačního stresu

Neresorbované flavonoidy se vylučují močí a stolicí jako jiné přirozené zbytky potravy. Vyskytují se v listech zeleného a černého čaje, eventuálně v jádrech červených hroznů a prakticky v různých poměrech téměř ve všech rostlinách, hlavně v plodech a semenech.

Rutin je chemická sloučenina patřící mezi flavonoidy. Má mnoho léčivých účinků, používá se k léčbě křehkosti krevních kapilár a zvyšuje pružnost cév. Snižuje LDL cholesterol. Významným účinkem je jeho antioxidační aktivita a s tím související protinádorové účinky a schopnost zhášet volné radikály. Rutin zesiluje účinek vitaminu C. Je obsažený v červené paprice, červených rajčatech a dalších červených a žlutých plodech. Dalšími nejvýznamnějšími zdroji rutinu jsou pohanka obecná, routa vonná a jerlín japonský. Rutin se vyskytuje v chřestu, v kůře citrusových plodů, v jablečné slupce, v broskvích, nektarinkách, lesních plodech, kiwi, banánech, a také ve výluhu zeleného a černého čaje.

Jak dodávat a dávkovat vitamin C?

Optimální příjem je 500 až 1000 mg vitaminu C denně, a to zejména v době různých onemocnění. Jak takové množství do svého těla dostat? Kvalitní pestrou stravou a také pomocí různých potravinových suplementů. Nejlépe však ve formě perliček, kde se vitamin C postupně uvolňuje 8-12 hodin.

Optimální denní dávku vám zajistí:

CDFlavonoidy, dávkování 1-2 kapsle denně

T CD4 Imuserol kapsle, dávkování 2 kapsle 1-3x denně

Pálí vás žáha? Vaše tělo vám může říkat - pozor na překyselení!

Zdraví díky odkyselení a vyloučení škodlivin

pH (angl. potential of hydrogen, lat. pondus hydrogenia, tj. „potenciál vodíku“), též vodíkový exponent je číslo, kterým vyjadřujeme, zda vodný roztok reaguje kysele či naopak zásaditě (alkalicky). Jedná se o stupnici s rozsahem hodnoty od 0 do 14, kdy hodnota 7, kterou má při standardních podmínkách voda, mluvíme o vyrovnané pH. Čím vyšší je číslo, tím je hodnota pH zásaditější, naopak čím je hodnota nižší, tím je kyselejší.

Většinou to znají ti, kdo mají doma bazén a upravují její pH tak, aby voda byla zdravotně nezávadná.

Základní chemické procesy v organizmu závisí na souhře mezi kyselinami a zásadami. Ty proudí lidským tělem ve střídajícím se rytmu a člověk je svou krevní pH-hodnotou 7,35 bytostí zásaditou.
Tělo je chemickou a tepelnou elektrárnou, ve které neustále probíhá získávání energie a její spotřeba. V každé buňce tak vzniká kyselina uhličitá, ke které se přidávají další kyseliny, které získáváme spolu s potravou.
Aby lidské tělo zabránilo výraznému kolísání této pH-hodnoty, potřebuje pro svůj zdravý chod dostatek vitamínů a minerálů, které jsou ze své podstaty zásadité a tím umí v organizmu neutralizovat kyseliny vznikající trávením a dalšími chemickými procesy. Potraviny našich civilizovaných zemí dnes již bohužel neposkytují požadované množství energeticky bohatých minerálních látek, které by byly schopny vykompenzovat nadbytek kyselých látek, případně by dokázaly přebytečné kyseliny rovnou neutralizovat. Na množství lidí, kteří jsou dnes postiženi tzv. „civilizačními nemocemi“ však lze vidět, že stav potravinářské „průmyslu“ (uvědomte si to strašné označení potravinářský průmysl) množství používaných chemických přísad do potravin vč. chemického ošetření ovoce a zeleniny spíš pomáhá pravidelnému překyselení organizmu.

Když je člověk mladý a zdravý, tak jeho tělo není zatím tolik zanešeno toxiny a kyselinami, ale postupem věku se však látková výměna stává kyselejší a proces překyselování se stává procesem stárnutí.

Stárnutí v podstatě není ničím jiným než kontinuální procesem otravy organizmu kyselými škodlivinami, v důsledku čehož dochází k různým poškozením a chorobným stavům.

S postupným stárnutím se stává člověk stále kyselejší, především ubývají zásoby minerálních látek tak, aby mohla probíhat neutralizace. Neustálý přebytek kyselin ničí také kolagenní vazivová vlákna, což vede k ochabnutí a stárnutí. Tělo opravuje vzniklé škody, ale pružnost vaziva se výrazně zhoršuje, nemůže plnit svoji ochrannou funkci a tělo předčasně stárne. Vrásky a celulitida jsou pouhým začátkem. Dlouhodobé překyselování vede k chronickým bolestem. Zhoršuje-li se neprůchodnost vaziva i nadále, buňky se dusí kvůli nedostatečnému zásobení kyslíkem. Jelikož se pojivová tkáň  vyskytuje v celém těle, je jejím stavem postižen celý organizmus.

Vazivo je ochranný systém a zásobárna kyselých látek. Kyseliny vnikají nejdříve do krve. Jsou-li však její ochranné látky (tzv. pefry, které tlumí výkyvy v acidobazické rovnováze) již vyčerpány, je přebytek kyselin odveden do vaziva. Kyseliny se v nich hromadí tak dlouho, dokud je tělo nevyloučí.

Hubnutí - Dobrou zprávou pro ty, kdo chtějí zhubnout je také to, že vedlejším účinkem zvýšené konzumace zásadotvorných potravitn nebo doplňků  stravy, je úbytek váhy, protože jestliže má tělo dostatek zásaditých látek na úpravu pH organismu, nemusí ukládat toxiny a kyseliny do vazivových tkání a tělo tak začne uvolňovat tukové zásoby spolu s kyselinami samo.

Ledviny jsou naším nejdůležitějším orgánem zabezpečujícím vylučování přebytečných kyselin, proto je zapotřebí je neustále udržovat v kondici. Ledviny jsou podle tradiční čínské medicíny vyživovány energetickou dráhou ledvin, pod jejíž vlivem jsou i kosti, uši, hrdlo, mandle, dolní končetiny, vnitřní orgány – zejména pak plíce a urogenitální orgány, klouby, páteř, podobně jako u meridiánu močového měchýře.
Všechny potíže ledvin spojené s jejich funkcemi, záněty v hrdle, poruchy sluchu, ušní šelesty, nedoslýchavost, nechutenství, angíny, astma, onemocnění kůže, akné, ekzémy, suchost dlaní, dušnost nebo vykašlávání krvavých hlenů, lapání po dechu, rozmazané vidění, poruchy plodnosti, sklon k potratům, poruchy menstruace nebo prostata, pomočování, časté močení, chronická únava, lámavé nehty, padání vlasů, křehkost kostí, kazivost zubů, osteoporóza mohou značit nerovnováhu v meridiánu ledvin.

Srdce je orgán, který může být nesprávným poměrem kyselin a zásad postižen nejvíce. Má totiž největší spotřebu energie a je tedy zapotřebí velké dávky látkové výměny. Kyselina uhličitá a kyselina mléčná, které v průběhu této přeměny vznikají, musejí být odstraněny krví. Jestliže však k tomuto odstranění nahromaděných kyselin nedochází, může dojít až na nejtěžší formy poškození.

„Překyselení organizmu“, tj. ACIDOÓZA se může projevit různými symptomy od usazenin krystalizovaných kyselin v cévách, kloubech, ve svalech, ve vazivových tkáních, tukových tkáních a v lymfatických cévách. Pokud ledviny nezvládnou odfiltrovat veškeré kyseliny a toxiny z těla močovými cestami, snaží se krev, co možná nejrychleji, uložit kyseliny do periferních částí těla, které jsou prokrvovány nejméně, např. do končetin, ramen, do oblasti zátylku, podél páteře apod. Samoozdravný mechanismus těla se stále pokouší neutralizovat nadměrné množství kyselin tvorbou solí, k čemuž používá minerálů. Následkem toho je odvápnění, resp. demineralizace kostí, nehtů, zubů a vlasového podloží.

Čím vším tělo překyselujeme?
Může za to především strava, náš „moderní“ jídelníček, přemíra smažených jídel, sladké limonády, energetické nápoje, alkohol, přemíra sladkých jídel, velká spotřeba bílé mouky, kávy, které se procesem trávení stávají silnými oxidanty a kyselost zvyšují. Na internetu najdete podrobné seznamy, které potraviny jsou kyselinotvorné, které jsou neutrální, a které jsou naopak zásadotvorné. Samotná chuť potraviny není rozhodující. Např. citron chutná kysele a přesto je to potravina, která tělu pomáhá udržet zásaditější (zdravější) vnitřní prostředí.

Nejnebezpečnější kyselinotvorné potraviny jsou maso, cukr a alkohol.
Vyhněte se:
• Přemíře masa a uzenin (soli a velké množství kyseliny močové)
• Slaným a smaženým jídlům (transmastné kyseliny)
• Cukru a sladkým nápojům
• Alkoholu
• Stresu a duševnímu napětí. (Stres spouští chemické reakce, které spouští v těle nadměrnou tvorbu kyselých látek)

Doporučení:
• Zařaďte do jídelníčku dostatek zeleniny a ovoce, které jsou bohaté na vitamíny a minerální látky
• Pijte dostatek tekutin, nejlépe vody nebo bylinných čajů (bylinné čaje jsou zásadotvorné)
• Pohyb na čerstvém vzduchu vč. hlubokého dýchání – zajistit dostatečný přísun kyslíku
• Minerály a vitamíny lze doplňovat i potravinovými doplňky, které je obsahují v koncentrované formě. např. Diocel Supracid kapsle, které svým složením pomáhají upravovat pH, podobně i  Diocel Biomineral, Tromboserin multivitamín, CD Flavovonoidy nebo bylinné čaje

Jak zjistit svou pH-hodnotu?
Hodnotu pH lze měřit pH papírky na kontrolu moči. Stačí ty jednoúčelové, jen na měření samotné pH. První ranní moč se ještě toleruje v hodnotách pod pH 7, ale přes den musí mít vaše moč min. pH 7 – ale raději ještě o pár desetin vyšší. Pokud máte v průběhu dne pH moči pod 7, měli byste začít měnit svůj přístup k tělu a změnit jídelníček.

Laboratoře Diochi vyrobily bioinformační kapsle Diocel Supracid, které harmonizují meridián ledvin a svým složením (minerály a vitamíny) pomáhají vyrovnávat acidobazickou rovnováhu – pH organismu.

Přejeme hodně zdraví
Vaše Diochi
Zdroj: Peter Jentschura, Josef Lohkamper „Zdraví díky odkyselení a vyloučení škodlivin“

Upřímně řečeno chia semínka nejsou z kulinářského hlediska žádný zázrak. Chuť nemají, navíc nejsou lokální ani levná. Proč jsou tedy dezerty z nich v nabídkách kultovních kaváren? A proč mají zrovna chia semínka tak rádi food blogeři?

Faktem je, že mnozí z nás si je přidali do jídelníčku kvůli tomu, že mají být významně prospěšné pro zdraví. Jsou spojována s protizánětlivými omega-3 tuky, dalším benefitem jsou údajně komplexní bílkoviny a minerální látky. Jsou chia semínka skutečně zázračnou potravinou, nebo jejich prodejci pouze bohatě proplácí reklamu, a tak mají skvělé píáristy? Pojďme si rozebrat ta nejběžnější výživová tvrzení.

Prospěšné tuky v neprospěšné podobě
Chia semínka skutečně obsahují prospěšné omega-3 tuky. Ty běžně najdeme například v mořských rybách, které bychom právě proto měli pravidelně jíst. Znamená to, že jsou chia semínka prospěšná stejně jako ryby? Ne, nejsou. Ryby obsahují EPA a DHA, tedy hotové omega-3 tuky. V chia semínkách jsou omega-3 tuky v té nejméně vhodné podobě, jsou tam jen jejich prekurzory. Přeměna na skutečné omega-3 tuky je v lidském těle velmi omezená a nestojí skoro za zmínku. Běžně se udává, že z prekurzorů se na skutečné omega-3 mastné kyseliny přemění mezi 0,1 až 5 %.

Minimum špatně vstřebatelných bílkovin
Chia semínka bývají prezentována také jako zdroj bílkovin. Podobně jako živočišné potraviny obsahují všechny esenciální aminokyseliny, také jejich množství (20 g ve 100 g semínek) je slušné. Jenže sníst 100 g chia semínek je skoro nemožné, běžně jich v dezertech nebo v jogurtu sníte tak jednu až dvě lžíce, tedy něco mezi 15 a 30 g. Prodejci doporučují denně maximálně jednu lžíci semínek, tedy asi 15 gramů. A to není všechno, bílkoviny z chia semínek jsou ještě k tomu těžce dostupné. Nejvyšší dostupnost se udává z namočených semínek, pořád je to pouhých 24 %. V denní dávce o objemu jedné lžíce tak přijímáte asi 3 g bílkovin, z těch tělo dokáže využít méně než jeden gram bílkovin.

Vápník a zinek s omezenou využitelností
Tvrzení, že chia semínka obsahují slušné množství vápníku a zinku, je jenom polovina pravdy. Využití obou blokují antinutriční látky semínek, fytáty a lektiny. Fytáty omezují vstřebávání minerálních látek a jsou tepelně stabilní, jejich nepříznivý vliv se tedy nemění ani po tepelné úpravě. Lektiny jsou bílkoviny, které mohou dráždit střevní stěnu a omezovat vstřebávání mikroživin. Vliv antinutričních látek se snižuje několikahodinovým namáčením ve vodě.

Na co tedy jsou?
Chia semínka jsou skutečná potravina, mají slušný obsah některých živin a dobře fungují jako zahušťovadlo. Pro mě osobně jsou užitečný pomocník při vaření, pokud potřebuji zahustit konzistenci, třeba při přípravě marmelád bez pektinu (i když se přiznám, že v poslední době raději nechám přebytečnou vodu vyvařit a nezahušťuji vůbec ničím). Kvůli své konzistenci se určitě hodí také do jogurtových a vločkových dezertů. Mám je doma a ráda je používám, ale vím, že to není žádný zázrak. Spíš než superpotravina je to totiž aktuální výstřelek výživové módy. A více jak vyjádření proti chia semínkám prosím berte tento text jako příklad, jak číst potravinová tvrzení propagátorů čehokoliv.

Je třeba si uvědomit, že u téměř všech živin nejde pouze o absolutní číslo v obsahu. Zásadní je i forma, ve které se živina v potravině nachází a komplex dalších živin, které tam jsou s ní. Dalším typickým zcestným tvrzením je třeba srovnávání obsahu železa v luštěninách a mase, když v každé z těchto potravin je železo v jiné podobě a tak i v zásadně jiné využitelnosti v těle.