Regenerace ve sféře Diochi

Z pohledu východní medicíny mají orgány v porovnání se západní medicínou obšírnější význam. Orgány nejsou z pohledu „východu“ pouze „anatomické formy“ s omezenými tělesnými funkcemi, ale vytváří, řídí a určují duševně-emoční kvality v člověku. Proto jsou nazývány také tělesně-duševními orgány. Klíč k porozumění orgánům z pohledu čínské medicíny nalezneme v přiřazeném principu každého elementu, který působí specifickou energií skrze přiřazený orgán.

 Játra jsou označována jako vládce energie čchi a dům duše. Společně se žlučníkem řídí průběh procesů týkajících se elementu dřeva. Kontrolují množství a kvalitu krve, oči a sílu zraku, svaly a pohyblivost, kvalitu nehtů na rukou a nohou.

Játra řídí průchodnost
Tato funkce zabezpečuje, aby vše, co se v organismu má pohybovat – čchi, krev, výživné látky apod. –, mohlo volně a bez překážek plynout, dostávat se na místo určení nebo se i vylučovat mimo tělo. Jejich úkolem je udržovat přiměřenou vnitřní uvolněnost a průchodnost. Dojde-li k narušení této funkce, dochází k různým chorobným změnám.

Narušení se může projevovat dvěma způsoby:

Nedostatečná průchodnost
V takovém případě se čchi jater zahrazuje a sráží, což fyzicky způsobuje například pocity tlaku pod žebry a v hrudi nebo nechutenství. V psychice se zahrazení jaterní čchi projeví stavy deprese, pochybovačnosti, neveselými náladami, negativismem, plačtivostí a vzdycháním.
Přílišná průchodnost
Projevuje se předrážděností, nervozitou, hněvivostí, rozpínavými bolestmi v hlavě, potížemi s usínáním a množstvím snů, nespavostí, zrudnutím tváře a očí, a ve vážnějších případech až určitými poruchami psychiky – pomateným nadáváním, výbuchy agrese, nekontrolovatelným pobíháním a podobně.
Játra se z hlediska účasti na psychickém životě považují za energetický orgán, a proto jsou obrazně nazývána vrchním velitelem, z něhož vycházejí rozhodnutí.

Játra a menstruace
Biologické zvláštnosti žen – menstruace, těhotenství, rození apod. – souvisejí s činností více orgánů, ale zvláště důležitou roli při nich hrají játra. Proto se také říká, že „prenatální základ u žen představují játra“. Je to proto, že určují vztah k regulování množství krve (která je nevyhnutelná pro chod zmíněných funkcí), a proto, že ženy v důsledku pravidelného krvácení, živení plodu i porodu jsou náchylné trpět nedostatkem krve. Stav jater proto ve velké míře určuje celkový zdravotní stav žen.

Játra řídí šlachy a vazivo
Činnost šlach je podle čínské medicíny podřízena játrům, neboť šlachy dostávají výživu od jaterní čchi. Podílejí se na stahování a uvolňováni svalstva, a tím i na pohybu kostí a kloubů čili na celkovém pohybu těla.
Jestliže jsou játra v dobrém stavu, mají dostatek krve a vyrovnanou energii, jsou i šlachy a vazivo vláčné a pružné, což tělu dává živou a přirozenou pohyblivost.
Není-li tomu tak, chorobné stavy v játrech často nepříznivě ovlivňuje funkčnost šlach a vyvolávají různá onemocnění s tím spojená. Při nedostatku energie a krve v játrech ani šlachy nemají potřebnou výživu, což způsobuje celkovou ochablost, dřevěnění údů, potíže s ohýbáním končetin, chvění rukou a nohou. Při horečnatých onemocněních zůstávají pak šlachy bez výživy, což může vést až ke křečovitým záchvatům, zkroucení končetin, ztuhlosti šíje, zatínání čelistí, napružení páteře apod.

Játra a únava
V souvislosti s funkcí řízení šlach se o játrech říká, že jsou „zdrojem odolnosti vůči únavě“. Vitalita pohybů závisí na stavu šlach, a ten je pak podmíněn přísunem živin z jater. Proto mají-li játra dostatek krve a šlachy jsou dobře zásobovány výživou, organismus je pak pohybově vysoce výkonný a nepodléhá snadno únavě. Při disharmonii nastává opačná situace a člověk se pak rychleji unavuje. I únava a zhoršení pohyblivosti ve stáří souvisejí s tím, že s postupujícím věkem se oslabuje čchi a krev jater, a proto už ani šlachy nejsou tak pružné a dochází k rychlejší únavě.

Játra a nehty
Podle čínské medicíny jsou nehty „zbytkem šlach“. Jsou vnějším pokračováním stejného materiálu, z jakého jsou v těle tvořeny šlachy. Je tedy jasná souvislost. Když je vše v pořádku, nehty jsou pevné, hladké, lesklé a mají červenou barvu. V případě oslabení jater se mění i kvalita a vzhled nehtů. Jsou pak lámavé, křehké, vysušené a bezbarvé. Díky spojitosti mezi vzhledem nehtů a stavem jater je možné do jisté míry tuto znalost využít i při určování diagnózy.

Játra a oči
Oči mají spojení se všemi orgány v těle. Největší spojení však mají s játry. Z dráhy jater vede odbočka ke spoji (očnímu nervu) mezi zadní stranou oční koule a mozkem, a touto cestou přichází k očím i výživa z krve jater nutná pro jejich činnost. Stav jater proto rozhodující měrou ovlivňuje i kvalitu zraku a různé oční nemoci jsou často způsobeny právě chorobnými poruchami jater. Nedostatek energie v játrech způsobuje rozmazané vidění anebo šeroslepost, vyčerpání jater se projevuje pocitem suchých očí a oslabením zraku. Nadbytek a zablokovaná energie v játrech může vést k zákalu rohovky a zánětu očí s bolestivými otoky.

Játra a slzy
Slzy vytékají z očí, jež jsou vnějším vývodem jater. V normální situaci slzy zvlhčují prostředí očí, pomáhají ho udržovat čisté a zbavovat se přidaných vzniklých nečistot. Při chorobných poruchách jater však může docházet i k některým anomáliím ve vylučování slz. Nedostatek energie způsobuje sníženou tvorbu slz a následný pocit sucha v očích, přebytek a zablokování vyvolává zvýšené slzení.

Abychom měli játra v pořádku, je třeba se o ně dobře starat.
Tak jako ledviny, je to orgán, který když začne bolet, bývá onemocnění již fatální. Proto je třeba si všímat toho, co nám naše tělo naznačuje již dopředu, podle souvislostí s orgány.

Je třeba dodávat tělu dostatek minerálů a vitamínů, ať už pestrou stravou či v podobě potravinových doplňků.

Chceme-li játra podpořit přípravky Diochi, doporučila bych:
Při oslabení – přípravky zelené: (Detoxin kapky, Vista Clear, čaj Smilax Officinallis, v kombinaci s přípravky modrými (Diocel Biominerál, Diocel, Androzin kapky).
Při nadbytku – přípravky fialové ( Baktevir, DiNAvir, Deviral).

Při energetickém vyhodnocování historického jádra Trnavy, na něž jsem byl pozván badatelským spolkem Trnavská trojruža, nebylo možné vynechat některé zajímavosti nacházející se v jejím okolí – právě o nich si dnes budeme povídat.

Začněme například významným keltským a slovanským hradištěm Smolenice – Molpír. Jeho energeticky nejvydatnější místo se nachází v poslední, až třetí části akropole před vysokým srázem. Sousední smolenický hřbitov má kromě hrobky Pálffiů (osou vstupních dveří prochází vydatná energetická linie), ještě jednu zajímavost. Na několika kamenných náhrobcích v řadě najdeme ukřižované ženy. 

Nedaleký Smolenický hrad patřící Slovenské akademii věd je jejím reprezentačním sídlem, proto není volně přístupný. Zpustlý jej koupil v roce 1777 hrabě Ján Pálffi. Jeho opravu a obnovu dokončenou až ve 20. století řídil však až hrabě Josef Pálffi. Je přestavěn do románské novogotiky a postaven na energeticky vydatném místě, což je zřetelně patrné také na jeho parkovém okolí.

A teď se už přesuňme k hradu Červený Kameň, který se nachází na jihovýchodním svahu Malých Karpat a jehož dominantou jsou jedinečné bateriové věže. Patří mezi nejzajímavější hrady Slovenska. Je znám pod několika dalšími jmény: Vöröskö, Rothenstein, Pipersburg,  Bibersburg, což v češtině znamená Bobří hrad. Pojmenování odkazuje na jeho sklepní základ. Hrad nechala postavit kolem roku 1230 dcera uherského krále Bély III. a manželka českého krále Přemysla Otakara I. Byl součástí řetězce karpatských strážních hradů. Při vojenském tažení na východ král železný a zlatý Přemysl Otakar II. obsadil nakrátko také hrad Červený Kameň. Hrad byl před přestavbou zbourán a v jeho místě byla vybudována v letech 1535 až 1537 renezanční pevnost, kterou v roce 1588 dostavěl hrabě Pálffy. Pevnost se poté stává honosným renezančním sídlem s hodnotnými uměleckými interiéry. Dvanáct let po přestavbě, 23. 4. 1600, hrabě Mikuláš II. z Erdödu  v jeho zdech zemřel.

Hrad má neobvykle velká sklepení. Největší z nich je 70 metrů dlouhé, 7 metrů široké a neuvěřitelných 9 m vysoké. Má převelice neobvyklou studnu. Jejím středem neprochází pramen jak to je u studní obvyklé. Je totiž propojena s podzemním jezírkem. Druhá na nádvoří je nad pramenem. Hradní renezanční pevnost patří pod správu Slovenského národního muzea v Bratislavě a je celoročně přístupná.

Hani, dej to pls do boxu

Co nám o hradu Červený Kameň říká pověst? Vypráví, že se dvanáct mudrců radilo, kde hrad postavit. Jedenáct jich navrhlo vrch Kukla nacházející se proti hradu. Přesto na něm nestojí.  Nejmladší z nich prohlásil, že se na protějším vrchu Kukla scházejí duchové a strašidla, proto by se tam nemělo stavět. Ostatní mudrcové ale na jeho slova nedali a na vrchu Kukle započali stavět. V místě se ale v noci děly viditelně divné věci. Jakmile se vykopaly základy a část zdí, tak dobré víly nedokončenou stavbu přenesly na druhý kopec. Mimo dosah zlých duchů a démonů. Dělníci nevycházeli z údivu. Ze stavby na Kukle totiž nezůstal na místě ani jeden kámen.

Pod hradem se nachází nevelká obec Píla pojmenovaná původně Nová Ves (1602). Její nové pojmenování odkazuje na vodní pilu, kvůli níž vznikla tato osada. Zpracovávala především jedlové dřevo a patřila majitelům hradu.  Nedaleká vinařská obec Dubová je písemně zmiňovaná už v roce 1287. V blízkosti hradu, ve středu obce Častá, stojí kostel sv. Imricha s gotickými freskami. V roce 1578 se stává městečkem, do něhož se přistěhovali kolonisté z Chorvatska. Na jejím okraji najdeme největší a nejstarší kaštan jedlý na Slovensku. Obvod jeho kmene je 8,3 metru.

Rovněž nelze opominout jedno z center malokarpatského vinařství, kterým je Modra. Jeho možné počátky spadají do doby rozkvětu Velkomoravské říše. Za panování císaře Rudolfa II., v roce 1607, se stává svobodným královským městem. Známá je jeho pestrobarevná habánská keramika. Uvnitř zbytků hradeb najdeme nejenom dva kostely a kapli, ale také Modranský protestantský sirotčinec (1912), který je Národní kulturní památkou Slovenska.   Nemohu ještě nevzpomenout, že v okolí hradní renezanční pevnosti je několik menších přírodních rezervací s původním zalesněním.

Bylo by možné ještě zmínit mnohé další zajímavosti z okolí hradu Červený Kameň. My se ale v dalším pokračování budeme zabývat tímto výjimečným hradem. Z dálky téměř neviditelným. Je totiž hluboko zapuštěný do skály a ještě k tomu obklopený vysokými hliněnými valy.  V jeho nejspodnější části jsou sklepení s vysokými klenebními stropy. A zvláštní studnou. Před hradem je dlouhá kaštanová (jírovce maďalu) alej. Stromy jsou nestejně silné. Podobně jako tomu je u všech alejí. Místy stromy nenarostou ani po opakovaném vysazení. Viditelně nám totiž ukazují, kde se jim daří a kde nikoli. O tom rozhoduje dostatek či nedostatek energie prasíly v místě růstu každého stromu. Většina kaštanů v předhradní aleji je objemem kmene mohutná. Některé z nich mají spodní část kmene silnější a horní výrazně slabší. Pouze jeden z nich, prolezlý dřevokaznou chorobou, se roky trápí na místě pro něj energeticky zcela nevhodném.

Když jsem Červený Kameň navštívil, po celou dobu prohlídky mně „vrtalo hlavou“ jediné: Nikde jsem totiž na červený kámen nenarazil. Ani při obhlídce hradu příkopem, kolem čtyř bateriových věží, tak při následné prohlídce uvnitř hradu. Teprve až na konci prohlídky, když jsme vycházeli ze sklepení, byla, napravo od schodiště, odkryta část kamenné omítky. A tam na mne konečně vykoukl červený kámen.

Hrad byl postaven na vyvřelé hornině ignimbrit, známější pod pojmenováním křemenný porfyr. Což je hornina nestejnorodé struktury a různého zabarvení. A podobně jako všechny vyvřelé horniny je porfyr energeticky někdy až velmi vydatný. Železitý červený je nejvydatnější. Proto také renezanční pevnost Červený Kameň jako celek je i po veškerých pozdějších stavebních úpravách stavbou, v níž je dobré přebývat, protože pobyt v ní energeticky posiluje lidské tělo – upevňuje zdraví a prodlužuje lidský věk. A i přes pověst, kterou jsem zmínil, se v místě hradu neobjevují duchové ani strašidlaJ.

Co dodat závěrem? Snad jenom to, že Slovensko má na svém území historický stavební skvost Červený Kameň, který nemá v Evropě obdoby. O smolenickém hradu jsem se zmínil v úvodu. Jenom bych rád ještě připomenul další, po přestavbě nepoměrně mladší slovenskou stavbu, kterou je Bojnický zámek. Protože také na třetí stavbě, jinak zajímavé, a o poznání méně významné, se podílel šlechtický rod Pálffyů. Tentokráte je zastoupen hrabětem Jánem Františkem Pálffim. I když svým úmrtím nestačil přestavbu zámku dokončit, tak to je přesto úžasný romantický novogotický zámek, obklopený vodním příkopem. Údajně nejkrásnější ve střední Evropě.

Význam vydatné vyzařovací energie si Pálffiové po celá staletí velmi dobře uvědomovali a podle toho náležitě vybírali místa pro stavby svých hradů. Místa s dostatkem životní energie účelně zakomponované také staveb (totéž platí dokonce i pro výběr místa pro jejich hrobku), což se dnes neděje ani náhodou. Právě z toho důvodu se dokonce staví na mnoha místech odebírajících životní energii z lidského těla. I z toho důvodu v Česku postihuje téměř třetinu našich občanů rakovinové onemocnění.

Estrozin kapky jsou bioinformační doplněk stravy, který celkově harmonizuje ženský organizmus a navrací tělu sílu a svěžest. Obsahuje speciální koktejl z bylin s vysokým procentem přírodních fytohormonů s příznivým vlivem na menstruaci, menopauzu a hormonální komfort. Harmonizuje meridián tří zářičů. 

Bioinformační, liftingový, regenerační a masážní krém s ozonizovanými oleji a fytoestrogeny, které zlepšují stav pokožky, pomáhají proti vráskám a strijím, navrací pokožce tonus a regenerují ji. Harmonizuje meridián tří zářičů.

Navrací do pokožky život

Krátce po aplikaci se pleť stává vypnutější a celkově zregenerovaná

Přírodní vůně působí pozitivně na psychiku

Příroda má pro nás mnohé dary, které chrání a podporují naše zdraví. Jedním z nich jsou vzácné silice, ukryté v rostlinách a květech. Dnes si představíme eukalyptovou, jejíž účinky přivítáme zejména na podzim. 

Eukalyptová silice má pro zdraví člověka mnoho užitečných vlastností. Pro Aborigince, původní obyvatele Austrálie, je hlavním lékem na hojení ran a plísňových infekcí. Čaje z eukalyptových listů byly také užívány ke snížení horečky.

 Eukalyptus vyčistí vzduch, projasní mysl a zvedne náladu

Pro své léčivé účinky je obsažen v těchto přípravcích DIochi: Astofresh kapky a Baktevir. 

 Blahodárné účinky na psychiku pomáhají při strachu a trémě před zkouškou, prezentací nebo pohovorem, pro prohloubení dechu, a tím i prohloubení meditace. Eukalyptová silice je velmi účinná pro vyjasnění našich vizí a dalšího směřování.

 Všestranný pomocník pro zdraví

Eukalyptová silice rovněž účinně odpuzuje hmyz. Pro své silné antiseptické účinky se užívá k ošetření aknózní pleti. Nesmí chybět ve směsi na lokální masáže hrudníku a zad při respiračních potížích, masáži velkých a malých kloubů při artrotických bolestech a celkové masáži.

Léčivé účinky eukalyptové silice využíváme při:

chřipce a nachlazení
virových (i bakteriálních) kožních infekcích (herpes zoster, opary a bradavice)
plicních chorobách
horečkách
virózách
zánětech průdušek
angíně
senné rýmě
astmatu
zánětech vedlejších nosních dutin
špatně se hojících ranách

 Pro svěží a bezpečné ovzduší v domácnosti

Díky svým antivirovým a baktericidním účinkům se eukalyptová silice používá k ozdravení ovzduší.

Několik kapek eukalyptu v aromalampě, popřípadě na ústředním topení do misky s vodou, zničí ve vzduchu choroboplodné zárodky a sníží riziko přenosu infekce kapénkovou nákazou.
Eukalyptová silice rovněž účinně odpuzuje hmyz. Pro své silné antiseptické účinky se užívá k ošetření aknózní pleti. Nesmí chybět ve směsi na lokální masáže hrudníku a zad při respiračních potížích, masáži velkých a malých kloubů při artrotických bolestech a celkové masáži.

Eukalyptus je velkým pomocníkem i při studiu

 Eukalyptus globulus podporuje tvorbu dopaminu a acetylcholinu, což jsou přenašeči nervového vzruchu. Dopamin stimuluje a acetylcholin podporuje logické myšlení, koncentraci, třídění a ukládání informací či zvládání nových pracovních úkolů.

Jak se eukalyptová silice získává?

Blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus) je jedním z nejvyšších stromů světa. Existuje více než 700 druhů eukalyptu a přibližně z 50 se destiluje silice. Sedmdesát procent druhů se nachází v Austrálii, původním místě výskytu. Pro výrobu oleje se nejvíce používá eukalyptus globulus, ale běžně dostupný je také olej z eukalyptu radiata, citriodora, camaldulensis, polybractea, smithii a další.

Všechny druhy eukalyptu jsou vhodné především pro potíže dýchacího systému.
Eukalyptus globulus má oproti ostatním druhům vyšší obsah eukalyptolu, a proto má velmi silné antiseptické a antivirové účinky. Působí dobře především proti virům. Tradičně se používal na pásový opar. Tento druh eukalyptu lze použít i u menších dětí, ale vždy vysoce zředěný a nejlépe v kombinaci s levandulí. Eukalyptus likviduje zdroje malárie.

Ve své rodné Austrálii je eukalyptový strom hlavním jídlem pro koaly. Stromy eukalyptu, původem z Austrálie (Tasmánie) se začaly vysazovat i v jiných oblastech, hlavně pro své rychle
rostoucí a kvalitní dřevo, ale i pro další zajímavé vlastnosti. Nyní je můžeme nalézt i v Číně, Brazílii, na Madagaskaru, ve Středomoří a v Jižní Africe.

Kořeny eukalyptu velmi vysušují půdu, a mohou se proto používat pro masivní vysušování bažin. Například v Alžírsku se stalo vysazování eukalyptů součástí úspěšného plánu na likvidaci malárie. Na druhé straně právě díky vysušování půdy a vysoce hořlavým silicím (u některých druhů je bod vzplanutí už kolem 45 °C) jsou eukalyptové háje velmi ohroženy
požáry a mohou tak postupně zcela zničit původní ekosystémy.

Eukalyptus je stálezelený, rychle rostoucí strom dorůstající až 100 metrů. Patří mezi nejvyšší stromy na Zemi. Ztepilý kmen, pokrytý hladkou šedou kůrou, jejíž vnější vrstva se čas od času
slupuje jako u platanů, se rozvětvuje teprve ve výšce 50 až 80 metrů. Má tuhé kopinaté listy světle modrozelené barvy. Kvítky jsou malé, krémově zbarvené, vyrůstající po stranách větví,
jako květy myrty. Poprvé rozkvétá ve čtvrtém nebo pátém roce života. Plodem je hnědá tobolka. Kvete v průběhu února až července.

Komerční destilace eukalyptového oleje začala v Austrálii v roce 1854. První práce o antiseptických a antibakteriálních vlastnostech silice byly publikovány v Německu lékařem Cloezem (1870).

Eukalyptová silice obsahuje eukalyptol, (až 80 %), antivirový terpenický oxid cineol, který je účinný proti virům chřipky A a B. Dále obsahuje terpenyl alfa-acetát, geranial, neral, alfa-terpineol, geraniol, terpinen, linalool, beta-pinen, limonen, myrcen, alfa-pinen a další látky.

Způsob získávání: Destilace vodní parou z větví a listů. Z 50 kg rostliny se získá 1 kg silice.

Aroma: Silné, svěží, balzámové, kořeněné
Barva: Bezbarvá až světle žlutá
Převládající energie (dle čínského pentagramu): Kov – plíce, tlusté střevo, kůže

Vedoucí Sféra Klubu Diochi Ústí nad Labem

Revoluční 6 (naproti O2 prodejně), Ústí nad Labem

Otevírací doba: Čt 13.00 - 17.00, nebo dle telefonické dohody

T: 604 193 161

Být dobrým člověkem není samozřejmost.
Je to dennodenní volba, kým se stanu v každé chvíli.
Je to o moudrosti, poctivosti a vůli, proti povrchnosti, liknavosti a útěku k tomu, co je snazší.

Chodíme bosými chodidly po cestě života,
nebo posléze volíme obutí a v dnešní době pak hned nejraději sedmimílové boty - minimálně.
Když ale přeneseme "sedm mil", tak už nespatříme to,
co bychom viděli na cestě ušlé krok po kroku, tu se zastavili, tu spočinuli.

A bosá chodidla? Cítí chlad i teplo, záchvěvy či vláhu, něžnost či řez - ten bolí... Vše má svou cenu! Duše to ví...Vším se učíme, jenom "přeskakováním" ne. To, co nevidíme, neslyšíme, neprožijeme - to nás nemůže něco naučit.
A proto ... nenabízejme Duši sedmimílové boty, které možná zvítězí v rychlosti... ale čeho? Čeho stihneme víc? Stihneme víc nevidět, neslyšet, necítit...?

Pod lavicí u pootevřených dveří stojí sedmimílové boty. Okolo lavice však směřují do dveří stopy bosých nohou a ve dveřích mizí. Ty šlépěje jsou plné bláta a sem tam zbrocené kapkami krve. Jdu tam, pootevřu víc a nahlédnu: za dveřmi mne vítá světlo...

text a ilustrace: Eva Ova

www.eva-ova.cz

Achnatonovo vizionářství i jeho posvátné prorocké texty ohromily nejednoho křesťanského učence, který se nechal tímto „amarnským” obdobím egyptských dějin inspirovat. Lze atonismus považovat za předzvěst budoucího křesťanství, za vizi božské jedinečnosti, která našla svoji podobu v pozdějším monoteismu?

„Ptáte se, kdo jsou ti, co nás vedou do tohoto Království? Ptáte se, zda toto Království je na nebesích? Ptáci, co poletují ve vzduchu, a všichni živí tvorové, kteří žijí pod zemí i na zemi, i ryby v moři vás tam dovedou, neboť Království nebeské je ve vás samých.“
                                                                                                                                       Slova Ježíše Krista, Papyrus z Oxyrhynchu

Achnaton a Ježíš
Ježíš svými slovy v záhlaví této kapitoly dává svým učedníkům na srozuměnou, že božská podstata je obsažena v přírodě samé. Tím, že člověk přírodu vnímá a navazuje s ní spojení, odhaluje tajemství života ukryté v jeho vlastním nitru. O stejné pochopení skutečnosti usiloval svými náboženskými teoriemi i sám Achnaton, ale již o 1500 let dříve. Je tedy možné, že se mladý Ježíš seznámil s Achnatonovým učením například tehdy, když pobýval u sekty Esénů, kteří žili v Kumránu nedaleko Mrtvého moře? Někteří odborníci tvrdí, že nalezené Ježíšovo evangelium ve svitcích od Mrvého moře či z Nag Hammádí je vlastně učením samotného Achnatona. Je možné uvést i další křesťanské texty, které byly inspirovány Achnatonovým učením a přímo z něj vycházejí. Asi nejznámějším z nich je Žalm 104, jehož některé části jsou dokonce překladem Velkého chvalozpěvu na Atona! S tím souhlasí i významný německý egyptolog Jan Assmann: „Stopa vede od Achnatonova velkolepého opěvování Slunce až k 104. žalmu z bible.“ Verše 20 – 30 ze 104. žalmu jsou překladem z hebrejštiny a jakýmsi shrnutím Achnatonova Chvalozpěvu na Atona. Achnatonův úžasný hymnus začíná v egyptštině slovy: ´Jak přenádherné je tvé zjevení na nebeském obzoru, rozptýlíš i temnotu, u nohou ti leží svět takový, jaký jsi ho stvořil, sám jsi věčný a jen tebou jsou lidé živi.´ Ve třiceti verších Achnaton chvalořečil svého boha Slunce, bez kterého by nic neexistovalo. Je tento chvalozpěv dílem božského krále a filozofa?“ Lze říci, že bible zajistila Achnatonovu učení nesmrtelnost.

Achnaton a Mojžíš
Počínaje starověkem se četní autoři pokoušeli spojit Mojžíše s Achnatonem, jenž prosazoval uctívání jediného boha Atona, což byl pro ně zřejmý monoteismus. Přísný monoteismus však poprvé vyžaduje na Izraelitech Mojžíš. Přesto v Druhé knize Mojžíšově, která se považuje za nejstarší verzi známého příběhu, nehraje monoteismus nijak významnou úlohu. Podle mnohých domněnek i důkazů postavil Achnaton sluneční chrámy zasvěcené Atonovi nejen v Egyptě, ale i za jeho hranicemi. Existují spekulace, že jeden z nich byl založen i na návrší Moria v Jeruzalémě. Lze snad předpokládat, že na tomto posvátném návrší stál Atonův chrám založený samotným Achnatonem dříve, než zde byl později vystaven králem Šalamounem Chrám archy?

Spojení mezi Achnatonem a Mojžíšem lze nalézt už v díle egyptského kněze Manetha (kolem 300 př. Kr.). Tvrdil, že zakladatel monoteismu, jehož nazýval Osarsif (Osarséf), přijal jméno Mojžíš a za Achnatonovy vlády vyvedl své přívržence z Egypta. Manetho pravděpodobně chtěl, aby Egypťané byli zproštěni „falešného“ monoteistického učení, které, jak jsem již uvedl několikráte, vlastně nebylo monoteismem v pravém slova smyslu. „Jediný“ bůh Aton byl vlastně syntézou všech dosud uznávaných bohů. Dalšími polemickými texty v souvislosti s Achnatonem a Mojžíšem se rovněž zabývali autoři jako Lýsimachos, Tacitus či Strabón. Mojžíš byl prorok vychovaný v Egyptě a nejspíše zasvěcený samotným Achnatonem do nového náboženství jednoho boha. Některé prameny dokonce udávají, že Mojžíš byl pravděpodobně veleknězem Atonova chrámu v Achetatonu. Naproti tomu zase jiné teorie tvrdí, že Achnaton odchází z Egypta jako Mojžíš, obklopen svými věrnými do země zaslíbené, aby tam naplno realizoval svoji celoživotní vizi o jediném bohu Atonovi.

„´Adonai´, hebrejský výraz pro ´můj vládce´, bylo totéž jako egyptský výraz pro ´Atona´ a ´mos´je egyptské, a nikoli hebrejské slovo pro ´dítě´.“
                                                                                                                                                                                                                          Dr. Karl Abraham

Dr. Karl Abraham, předchůdce psychoanalytika Sigmunda Freuda, se zabýval zkoumáním uctívání „jednoho boha“ a domníval se, že faraon Achnaton byl „předchůdcem mozaikového monoteismu“. Studoval i Starý zákon a zjistil, že ten přičítal velký symbolický význam době kolem roku 1394 př. Kr., kdy Mojžíš, zakladatel židovské víry, vzal korunu egyptskému faraonovi. Abraham se domníval, že Mojžíš, otrocké dítě, byl ve skutečnosti Achnaton, potomek faraona Amenhotepa III.

Tomuto tématu, které se dnes dostává čím dál více do popředí všeobecného zájmu, se již kdysi věnoval i Sigmund Freud ve své působivé studii o Mojžíšovi a monoteismu. On byl tím, který prohlašoval, že Mojžíš a Achnaton byli v úzkém kontaktu. Hloubal nad tím, že Mojžíš byl Egypťan a kdysi zastával postavení rádce faraona Achnatona. Freud usuzoval, že po Achnatonově smrti dalo Amonovo kněžstvo v Thébách, které Achnaton neuznával a opustil je, volný průchod zášti proti jeho osobě. Víra v Atona byla zakázána a Achnatonovo hlavní město Achetaton srovnáno se zemí. Freud věřil, že se Mojžíš obracel k Achnatonovi a očekával od něj inspiraci a vůdcovské schopnosti. Zklamán a osamocen ve víru událostí se pak Mojžíš obrátil k Izraelitům pobývajícím v Egyptě. Hledal u nich náhradu za ztrátu, kterou utrpěl, když Achnaton zemřel a jeho náboženská filozofie byla nemilosrdně pošlapána. Freud posléze přišel s novými argumenty, že Achnatonova vláda v Achetatonu skončila, když byl sesazen a poslán do vyhnanství na Sinaj kolem roku 1361 př. Kr., ale později se vrátil, aby se pokusil zmocnit se vlády za Ramesse I. Když neuspěl, přemluvil skupinu hebrejských otroků, aby jej následovali do pouště, kde mohl konečně uskutečnit svoji vizi a stvořit skutečné náboženství jediného boha: Atona.

Velice odvážný a nekonformní pohled na Mojžíše a Achnatona přinesl nedávno známý egyptolog, Egypťan Ahmed Osman. Ten ve svých knihách Stranger in the Valley of the Kings (Cizinec v Údolí králů), Moses: Pharaoh of Egypt (Mojžíš: Egyptský faraon) a Moses and Akhenaten (Mojžíš a Achnaton) identifikuje Mojžíše s faraonem Achnatonem. Osman tvrdí, že byl Achnaton vyhnán na konci 17. roku své vlády společně se Semity z Egypta do vyhnanství na Sinaj.
Průzkum a vykopávky v dnešní Amarně, které vedl William Matthew Flinders Petrie, zakladatel egyptské archeologie, a nálezy, které nashromáždil, odhalily mnohé o historii, náboženství, umění a způsobu Achnatonovy vlády. Zajímavá je ta skutečnost, že Petrie nalezl na Sinaji v egyptské hrobce důkaz, že poté, co byl Aton v Egyptě oficiálně „zapomenut“, v těchto končinách jej velebili. Kromě dalších uměleckých předmětů tu Petrie objevil i hlavu sošky královny Teje, Achnatonovy matky.

Zajímavé podněty a spekulace kolem Mojžíše a Achnatona přináší i další současník, spisovatel Ralph Ellis, ve své knize: Jesus, Last of the Pharaohs (Ježíš, poslední z faraonů). Ellis zde Mojžíše ztotožňuje s prvorozeným synem Amenhotepa III. a královny Teje Tuthmosem (Tuth-Moses / Moses?), který byl Achnatonovým bratrem a mimo jiné i héliopolským knězem a který se snad měl stát i faraonem, ale náhle zmizel ze scény. Rovněž Arthur Weigall ve svých článcích spojoval hromadný odchod Židů z Egypta s Achnatonovým převratem a věřil, že ke konci Tutanchamonovy vlády vyhnal Izraelity z Egypta generál Haremheb, který se později prohlásil za faraona.

Achnaton a židovská mystika
Je nepopiratelné, že kabala, židovská mystika, má kořeny v mystice egyptské, ze které vychází. Kdo zpřístupnil tyto staré pravdy Židům? K povznášejícím a záhadným textům starých Židů nepatřily jen spisy a knihy jako tóra a midraš, ale i kabala, sbírka starých tajných textů. Od 12. století je kabala souhrnným pojmem ezoterických směrů Židů. Pojem je odvozen z hebrejského QBLH (= to, co přijímáme). Ve své podstatě je kabala učením o psychoenergetické podstatě člověka a jeho místě v holograficky upořádaném vesmíru. Její nauka o hierarchii světů zcela odpovídá staroegyptskému hermetismu. Zde nacházíme důkaz, že kabala byla převzata ze staroegyptské mystiky. Tomu odpovídá i skutečnost, že kabalisté dál kabalu nevyvíjejí. Nejvýznamnějším kabalistickým dílem je Zóhar (plným názvem Šéfer-ha-Zóhar, Kniha slávy), o němž se většinou udává, že vznikl kolem roku 1290 po Kr. Vzhledem k mnoha dalším indiciím je zřejmé, že Zóhar musel vznikat průběžně po dlouhé období jako kompilát různých textů sebraných v hluboké minulosti. Jeho skutečné počátky se však ztrácejí kdesi hluboko v egyptské minulosti jako informace, které si s sebou odnesli Achnatonovi následovníci z Egypta… To, co se z egyptské mystiky uchovalo v židovské kabale, ale i v řeckém hermetismu, uchovalo se nejspíše zásluhou Manetha, velekněze héliopolského chrámu. A je pravděpodobné, že se na transformaci staroegyptských posvátných textů podíleli i další dva egyptští učenci Petosiris, rádce panovníka 30. dynastie faraona Nektaneba, a Bytis. Tyto texty dnes nesou název hermetické dle pořečtěného jména Hermés (Trismegistos), kterým nebyl nikdo jiný než egyptský bůh písma a vzdělanosti Thovt.

Achnaton a Knihy Mojžíšovy
O kabale se hovoří jako o učení, které bylo ústně předáváno pokoleními před tím, než bylo zaznamenáno. Můžeme se tedy domnívat, že kabala byla předmětem Knih Mojžíšových, které byly původně napsány staroegyptsky. Jejich autorem mohl být s největší pravděpodobností sám Achnaton, který měl údajně ve svém dvacetipětiletém sinajském vyhnanství dost času na to, aby vše, co znal, zapsal. Teprve když nastaly příznivé politické okolnosti, což bylo pravděpodobně v rozmezí období po smrti faraona Haremheba až po první vládce 19. dynastie, vyvedl své následovníky z Egypta poté, co se mu nepodařilo se znovu zmocnit vlády nad Egyptem. O Knihách Mojžíšových, které jsou obsaženy v bibli, je nezbytné zmínit následující skutečnosti. Zejména v prvních dvou se v nápadně vysokém počtu objevují egyptská slova. Zdá se tedy logické, že právě tyto první dvě lze autorsky připsat Mojžíšovi – Achnatonovi. Výskyt těchto slov, jež mají hebrejské ekvivalenty a jichž nebylo třeba užívat, kdyby původní texty nebyly v egyptštině, podporuje teorii, že tyto knihy byly skutečně napsány egyptsky.

Nag Hammádí – tajemství papyrových kodexů
Nag Hammádí je egyptská lokalita, v níž v roce 1945 Muhammad Ali Samman nalezl tzv. gnostickou knihovnu. Jedná se o celkem třináct koptských papyrových kodexů, které byly uloženy v hliněné nádobě. Část textů byla vzápětí nenávratně ztracena, když některé listy byly omylem použity na zátop. Nicméně valná většina textů se díky knězi jménem Al-Qummus Basiliyus Abd el Masih nakonec přece jen dostala do rukou vědců. Třináct papyrových kodexů obsahuje převážně spisy s gnostickým učením. Toto učení bylo do té doby známo výhradně ze spisů jeho odpůrců, především církevních otců, kteří proti gnózi neúprosně bojovali. Kodexy z Nag Hammádí jsou prvním materiálem svědčícím o tomto učení přímo, a mají tak pro studium gnóze nesmírný význam. Spisy, jež už byly dávno považovány za ztracené či za pouhý výplod fantazie „zvrhlých” archeologů, ukázaly světu, že některé věci mohou být docela jinak. Křesťanští gnostici, intelektuálně založená menšina v rámci křesťanské sekty, se tak zasloužili o to, že existuje i alternativní výklad ke kanonizovaným biblickým evangeliím. Onen historický paprsek světla představují hlavně tyto čtyři apokryfní čili nekanonizované texty: Tomášovo evangelium, Rozhovor se Spasitelem, Filipovo a Mariino evangelium. Každý ze spisů, stejně jako notoricky známá kanonická evangelia, reprezentuje určitou raně křesťanskou školu, kterých bylo v době vzniku prvních křesťanských textů jako hub po dešti. Originály těchto apokryfních textů pocházejí zhruba ze stejné doby jako kanonizovaná evangelia, tedy z konce druhého století, a byly zaznamenány buď řecky, nebo aramejsky. Jejich překlady nalezené v Nag Hammádí v mnohem zachovalejším stavu jsou psány v koptštině a vznikly o dvě století později. Některé jsou velmi staré a mohou uchovávat staré tradice nezávislé na kanonických evangeliích (např. Tomášovo evangelium), jiné se naopak snaží o reinterpretaci kanonických textů či o nový, alternativní pohled na Ježíše jako gnostického spasitele. Autory a opisovači těchto textů jsou gnostici pocházející pravděpodobně z blízkého kláštera sv. Pachomia, kteří je ukryli před jejich ničením horlivými zastánci oficiální víry.

„Království boží je v tobě a všude kolem tebe. Nikoliv jen v budovách ze dřeva a kamene. Rozštípni kus dřeva, já tam budu, nadzvedni kámen a nalezneš mě…“
Apokryfní Evangelium sv. Tomáše

V roce 1945 byl v Nag Hammádí objeven svitek, který je popisován jako tajemná slova Ježíše Krista. Svitek obsahující apokryfní Evangelium sv. Tomáše byl vědci z celého světa prohlášen za autentický záznam Ježíšových slov. Vatikán odmítá toto evangelium uznat a označuje ho za blud (z angl. slova heresy), neboť by to podkopalo autoritu církve a zpochybnilo její pilíře, stanovené Nicejským koncilem. I Achnaton je dnes obdobně nazýván některými odborníky, kteří čerpají informace z nemnoha zachovaných pozůstatků ze strany Amonova kněžstva a také prvních panovníků 19. dynastie (Sethiho I. a Ramesse II.), neboť od této doby je zaznamenáno systematické ničení textů a veškerých památek a odkazů na Achnatona. Zmíněné apokryfní Evangelium sv. Tomáše, někdy nazývané též Skutečné Ježíšovo evangelium, se některými badateli dává do souvislosti s faraonem Achnatonem, žijícím o čtrnáct století dříve než Ježíš. I tím, že je mnohými historiky pokládán za zakladatele monoteismu, je rovněž považován za výjimečnou bytost, jež dala světu filozofii, na kterou ve své době svět ještě nebyl připraven. A tak se mohlo stát, že se jeho textů o čtrnáct století později nechopil nikdo jiný než samotný Ježíš...

Úryvek z autorovy knihy Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce

Měsíc a jeho fáze neovlivňují jen příliv a odliv moří a oceánů, růst rostlin, ale i záležitosti a konání lidí. Většina z nás ale jeho vliv podceňuje. Zkuste se s fázemi Měsíce sladit - uvidíte, že vaše snažení bude úspěšnější.

Když Měsíc přibývá

Období přibývající Luny trvá zhruba dva týdny, začíná novoluním a končí dnem před úplňkem. Tento čas je nejvíce příznivý pro duchovní a materiální růst. Je tou nejvhodnější dobou pro svatbu, začátek nové práce, nového projektu nebo třeba pro pořízení si nového mazlíčka. Všechno, co je počato v tomto období, bude báječně růst a prosperovat. I růst rostlin koresponduje s fázemi Luny, toto období je tedy nejlepší pro sázení a zakládání nové zahrádky.
První část přibývajícího měsíce je první čtvrť. Trvá přibližně sedm dnů. Tato doba je extrémně potentní a příznivá pro nové začátky, zejména noc, kdy se poprvé objeví malilinkatý srpeček Měsíce. Druhá čtvrť od osmého do posledního dne před úplňkem je také příznivá pro začátky nových aktivit, setí, sázení, investování, počátky nových přátelství a partnerství.

Když Měsíc ubývá

Období počínající úplňkem a končící dnem novoluním je obdobím ubývajícího Měsíce. Trvá také přibližně dva týdny. Je nejvýhodnější dobou k odstranění všeho, co ve svém životě nechceme. Můžeme se například zbavit nemocí, které nás trápí. Začněte tedy proces léčení právě s ubývající Lunou. Je příznivým obdobím takových aktivit jako sklizeň, úklid, zbavení se parazitů, odstranění bradavic.

Zajímavé je, že rostliny mající léčivé účinky rostou právě nejlépe za svitu Luny. Na lunární fáze jsou někteří z nás citliví více, někteří méně. Jedinci, jejichž tělo obsahuje větší množství vody, podléhají vlivu Měsíce obvykle více.

V osmadvacetidenním cyklu Luny jsou čtyři důležité dny, během kterých můžeme zlepšit své zdraví. Úplněk, novoluní, desátý a jedenáctý den. Každá z fází má specifický efekt na vnitřní fungování organizmu. Například jedenáctý den lunárního cyklu je optimální k ovlivnění žláz s vnitřní sekrecí. Tento den jsou žlázy nejlépe čistitelné a stimulovatelné. Je tedy optimálním dnem dát tělu pauzu a postit se.
Pokud své tělo sladíte s lunárním cyklem, sladíte se s přirozeným léčivým rytmem sluneční soustavy.