Štědřenec odvislý
náš nejjedovatější keř
Jedovaté rostliny nejsou jen ty rostoucí na zanedbaných místech a odpuzující svým vzhledem, pachem či chutí. Velmi často se jedná o rostliny z našeho pohledu půvabné. Proto je máme na svých zahrádkách či v parcích. Některé z nich jsou jedovatými účinky na člověka i na zvířata pověstné, u některých dochází k otravám jen zřídka a u jiných téměř nikdy. Takovou méně známou jedovatou rostlinou je i štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides). Tento opadavý keř z čeledi bobovitých (Fabaceae), často pěstovaný v parcích a zahradách, patří mezi nejkrásnější, ale také nejjedovatější zahradní keře. Dorůstá výšky 3–4 m a na jaře jej zdobí záplava zářivě žlutých květů uspořádaných do převislých hroznů. Pro bohatost květů a jejich zlatožlutou barvu bývá nazýván „zlatý déšť“.
U nás je tato rostlina nepůvodní, pochází z jižní Evropy, ale protože se jedná o nenáročnou a mrazuvzdornou dřevinu, našla místo na našich zahrádkách, kde se jí velmi dobře daří. Kvete od května do června a záplavou zářivě žlutých květů zaujme nejen milovníky květin. Celá rostlina je jedovatá, protože obsahuje toxické alkaloidy, o jejichž účinku není na škodu něco vědět.
Toxicita
Hlavním jedovatým principem štědřence jsou alkaloidy cytisin a laburnin. Jsou obsaženy v celé rostlině, ale jejich nejvyšší obsah je v semenech. Semena podobná hrachu jsou v luscích. Oba alkaloidy jsou křečové jedy podobné svým účinkem nikotinu. Působí dráždivě na centrum pro zvracení a dýchání. K otravám lidí dochází kupodivu velmi často a jsou velmi nebezpečné. Nejčastěji se otráví děti, u nichž může otravu vyvolat pozření již několika semen. V lékařské literatuře jsou zdokumentovány stovky otrav touto rostlinou, z nichž mnohé končí smrtí. Otrava má rychlý začátek: první příznaky se objevují již za 15 až 60 minut po požití. Pro otravu je charakteristická zsinalost, rozšířené zornice, zvýšené slinění, zvracení – často s obsahem krve, průjmy a křeče. Objevují se svalové záškuby, studený pot na čele, blouznění a halucinace. V těžkých případech se dostavují poruchy srdeční činnosti a zástava dechu. Ke smrti dochází během několika hodin. V literatuře jsou popsány také otravy domácích zvířat, zejména psů, pro něž je štědřenec smrtelně jedovatý. Rostlina je nebezpečná i pro dobytek. Dokonce mléko dobytka, který se napásl štědřence, může být jedovaté.
Za toxicitu štědřence je zodpovědný zejména zmíněný chinolizidinový alkaloid cytisin. Jeho akutní toxicita pro domácí hospodářská zvířata (koza, ovce) je poměrně vysoká. Střední smrtná dávka LD50 je 0,5 mg/kg. Toxická dávka pro člověka je odhadována na 5 mg a dávka schopná člověka usmrtit na 20 až 30 mg. To odpovídá množství, které je obsaženo asi v deseti semenech štědřence. Semena (Semen laburni) a nať štědřence (Herba laburni) se dříve používaly v medicíně jako psychofarmakum při podrážděnosti, migréně, melancholii či hysterii. Není bez zajímavosti, že v období první světové války byl štědřenec zkoušen jako náhražka tabáku. Pro svou jedovatost byl postupně nahrazen méně nebezpečnými léky a dnes se již v medicíně nepoužívá. Výjimkou je čistý, z rostliny izolovaný nebo synteticky připravený cytisin. Je selektivním agonistou cholinergních nikotinových receptorů typu α4β2, což je důvod, proč byl a někde dosud je cytisin využíván v odvykací terapii kuřáků. Cytisin blokuje schopnost nikotinu aktivovat tyto receptory a stimulovat mesolimbický dopaminergní systém, což je mechanismus umocňující návyk a pocit odměny po vykouření cigarety. Cytisin je však pro běžné použití příliš jedovatý, proto byl v poslední době nahrazen méně jedovatým a méně nebezpečným vareniclinem. Vareniclin je synteticky připravená látka, svou chemickou strukturou cytisinu dosti podobná, ale z toxikologického hlediska mnohem bezpečnější. Vareniclin zmírňuje abstinenční příznaky nedostatku nikotinu a jeho antagonistické působení na mozkových α4β2 receptorech snižuje pocit uspokojení z kouření, a tím kuřákovu vazbu na cigaretu. Pod názvem Champix je vareniclin dostupný i v České republice a odvykání kouření s tímto přípravkem přináší čtyřnásobně vyšší šanci na úspěch oproti odvykání bez farmakoterapie.
autor: Prof. RNDr. Jiří Patočka
DrSc. Josef Frynta
- latinsky: Laburnum anagyroides