Regenerace ve sféře Diochi

Chození naboso bývalo a v určitých částech světa stále ještě je naprostou přirozeností. V rozvinutých zemích se však obuv stala jakousi kulturní tradicí, módním artiklem a společně s hodinkami ukazatelem prestiže a společenské třídy. Co na tom, že nám deformuje chodidlo a prsty, nepřiměřeně zatěžuje kloubní systém a páteř, podporuje chronický zánět v těle a způsobuje nejrůznější infekce od mykóz přes plísně po tzv. Atletickou nohu? Jsme opravdu v zájmu módy ochotni tato zdraví ohrožující rizika podstupovat?

Přirozená výbava lidského chodidla spočívá v 52 kostech z celkových 206 v lidském těle. Každé chodidlo disponuje více než třiceti svaly, z nichž každý má svou funkci - pracuje, prohřívá se a prokrvuje. Nožní klenba chodidla absorbuje energii došlapu a plní funkci tzv. tlumičů nárazů při chůzi a běhu. Kdyby chodidlo neplnilo svou fyziologickou funkci, odnesly by to naše klouby od nohy až k páteři. Ale přesně to se děje, pokud si obujeme boty. Neboť  obuv chodidlo znehybňuje, brání mu v jeho přirozené funkci a noha slábne a degeneruje.

Jak celkově nám bota škodí?

• Omezuje flexibilitu chodidla a úchopovou a odrážecí schopnost prstů
• Zkracuje Achillovu šlachu a oslabuje lýtkové svaly
• Snižuje senzorickou zpětnou vazbu mezi spodní stranou chodidla a mozkem
• Mění rozložení váhy těla a míst nesoucích tuto váhu v chodidle
• Omezuje fyziologickou funkci nožní klenby
• Mění pozice kloubů v chodidle, kotníku, koleni, kyčlích a páteři

Pojďme se podívat na nejčastější negativa obuté lidské nohy pod drobnohledem.

Rizika zúžené špičky společenské obuvi:

Nedostatečný prostor v obuvi s úzkou špičkou způsobuje mačkání prstů k sobě, vbočený palec, kladívkový prst, zarůstání nehtů a mozoly.

Odpružená špička sportovní obuvi (jemně zvednutá nahoru):

Znehybňuje prsty, které jsou v nepřirozené pozici a téměř se nepodílejí na práci chodidla. Důsledkem můžou být mimo jiné nedostatečně prokrvené prsty a zimomřivost.

Uzavřená obuv:

Naskýtá svou tmou, vlhkem a teplem ideální líheň pro bakterie a plísně. Při drobném poranění nohy vlivem boty (puchýře, odřeniny, kontaktní dermatitida) roste riziko infekce nohy. O tom, jak je v botě „sterilní“ prostředí se můžeme přesvědčit sami, když si na konci dne přičichneme ke své botě. Naopak si přičichněte ke své bosé noze po výletě naboso. J Uzavřená bota vede navíc k tzv. syndromu horké nohy (v chodidle se nachází velké množství potních žláz a senzorů na termoregulaci, když je ucpeme do boty s ponožkou, znemožníme výměnu tepla/chladu a tělo se tak může často a zbytečně přehřívat).

Utažené tkaničky:

Utažené tkaničky omezují tok krve tepnou, která prochází podél horní strany chodidla. Taktéž je omezen tok lymfy. Což se může projevit jako syndrom tzv. Horké nohy, otoky chodidel či kotníků nebo naopak zimomřivostí.

Vyvýšená pata (jak u společenské tak u sportovní obuvi):

Bylo měřitelně prokázáno, že vyvýšená pata vede řádově během měsíců ke zkracování Achillovy šlachy a tím k oslabení lýtkového svalu. Proto lidé, kteří přejdou po zimní obuvi na dva měsíce do sandálů, mohou během prvních pár týdnů vnímat určitý „nekomfort“ a nepříjemné tahání v oblasti Achillovky. Navíc, dokonce rozdíl mezi nejnižší částí chodidla (obvykle střed) a posazením paty v řádu od několika milimetrů vede k tzv. natažení kotníku a zvednutí klenby, která se oslabuje. Dlouhodobým nošením obuvi s vyvýšenou patou se klenba bortí. Trvalé namáhání nožní klenby při zvednuté patě velmi oslabuje její přirozenou schopnost absorpce nárazů a pružinový efekt nohy. Toto všechno vede k přetížení dalších kloubů, kolen (artritida), kyčlí a páteře (bolesti v bederní oblasti).

Vysoké podpatky:

Způsobují vše zmíněné v předchozím odstavci. Nošení podpatků však přináší jeden další výrazný „bonus“. Vzhledem k tomu, že je velmi estetický, dámy se této obuvi nerady vzdávají. Výrazné zvednutí paty totiž vede k „optickému prodloužení nohou“, pokrčení kolen a vyrýsování lýtek a stehen, vysunutí pánve, tedy vystrčení zadečku, prohnutí v bedrech a vystrčení hrudníku kupředu, tedy prsa nahoru a vpřed. Stačí se podívat na ženu stojící na podpatcích a na ženu, která stojí naboso, a porovnat. Bolestivá artritida, degenerativní artróza, bolestivá bederní oblast páteře a časté bolesti hlavy budiž nám ženám výživnou odměnou za krásu a smyslnost postoje. Vyvýšením paty nakonec nese přední část chodidla až 90% váhy těla a k tomu je vměstnána do velmi malého prostoru úzké špičky. Chodidlo se deformuje, vbočuje se palec, bortí se klenba a vznikají kostní ostruhy. Ještě toužíte, dámy, po lodičkách?

Ortopedické tvarování vložky u zdravých nohou:

Nožní klenba funguje přirozeně jako tlumič nárazů a pružina. Podpora nožní klenby v obuvi tyto funkce snižuje, až eliminuje. Tyto zbytečné až škodlivé prvky způsobují akorát to, že svaly a vazy nohy slábnou a lenivějí. Dokonce někteří ortopedové jsou toho názoru, že léčba mnohých problémů nohou je léčitelná bez využití ortopedických pomůcek, stačí jen boty zahodit.

Vypolstrovaná a pevná podrážka:

Na chodidle máme extrémně mnoho nervových receptorů, chodidlo je citlivé na dotek, vnímání povrchu, teploty atd. Obutím se do boty, která znecitliví chodidlo, se mění způsob chůze a běhu. Prodlouží se krok a tím se zvětší úhel došlapu. Výrazný došlap na patu extrémně zatíží další klouby – kotník, koleno, kyčle, páteř. Klouby totiž v porovnání s chodidly disponují nižším počtem receptorů bolesti. Pak chodíme a běháme způsobem, který našemu tělu ubližuje. Nevnímáme to a zpozorníme až tehdy, když jsou změny na kloubech a chodidle nevratné a stav je vážný. Chůze či běh ve sportovní vypolstrované obuvi je možné popsat jako „došlap na patu a následné zhoupnutí“. Oproti tomu chůze či běh naboso spočívá v „došlapu na klenbu a odrazu prsty“.

A CO TEĎ?

Rozhodně nyní nemusíte zahazovat veškerou obuv, kterou máte v botníku a trávit 24h denně naboso. Vaše chodidlo na takovou zátěž pravděpodobně není připravené a je třeba mu dopřát čas. Jako první krok je určitě dobré prohlédnout svou obuv a zvážit výše zmíněné prvky a ty eliminovat (úzká špička, odpružená prstová část, vyvýšená pata, podpora klenby). Takovou obuv bych vyřadila jako první. U mě v botníku už pár let podpatky nemají místo J Možná se budete divit, ale staré známé kecky jsou velmi dobrou přechodovou a anatomicky vyhovující obuví pro zdravou nohu. Mají tenkou a ohebnou podrážku a přední část nejde do špičky a ani není odpružená. Zajímavá je skutečnost, že do té doby než firma Nike představila světu sportovní obuv ve druhé polovině minulého století, běhalo se v keckách. Od té doby se mohli výrobci sportovní obuvi přetrhnout, aby vyvinuli něco extra. A nyní se vše vrací tam, kde jsme skončili v sedmdesátých letech. Byla to slepá ulička. Spousta výrobců i sportovní obuvi dnes nabízí tzv. minimalistickou obuv.

MINIMALISTICKÁ OBUV

Minimalistická obuv se od té běžné liší v tom, že má dostatek prostoru pro prsty, špička má zakulacený dostatečně široký tvar, má velmi tenkou podrážku bez opory klenby a pata není vyvýšená. V podstatě velmi jednoduchý obal nohy. Ovšem stal se také velkým trendem v poslední době a spousta značek vyrábějících tuto obuv nabízí boty za dosti vysokou cenu. Znatelné je to u dětí, jejichž nožka roste velmi rychle. Dalším viditelným trendem jsou tzv. Pětiprsty, tedy zpevněná rukavice na nohy anebo extrémní bosé sandály (bez podrážky, jen řemínek mezi prstem a kotníkem). Já osobně vybírám boty pro sebe i své děti podle výše zmíněných kritérií a možná byste se divili, dokonce levná plátěná obuv tato kritéria splňuje. V letním období se pak snažíme co nejvíce chodit naboso.

JAK NABOSO?

Pro většinu lidí západního světa s nohami na jedné straně zhýčkanými obuví a na druhé straně oslabenými a deformovanými není radno zahájit sezónu naboso naplno 24 hodin denně. Je třeba chodidlu a jeho jemné kůži, klenbě, kotníkům, šlachám, svalům a kloubům nohou dopřát dostatek času pro akceptaci změny. Přechod by měl být pozvolný a s respektem k sobě sama. Určitě je dobré začít s bosou chůzí v přírodě, na zahradě, projít si kamínky, hliněnou stezku, kamenitou cestu, listí, bláto, mech… Zkuste vnímat nejrůznější povrchy a zároveň si uvědomovat, jaké pocity ve vás bosá chůze vyvolává. Dříve nebo později zpřítomní vaše mysl a už nebude svobodomyslně odplouvat kamsi do minulosti nebo budoucnosti. Pro člověka nakračujícího bosou nohou totiž neexistuje nic než přítomnost. Je to taková vědomá meditace v pohybu.

Přínosy bosé chůze a běhu:

• Stimulace chodidla, posílení jeho svalů, zpevnění klenby
• Stimulace krevního a lymfatického oběhu v dolních končetinách
• Detoxikace organismu
• Přirozená masáž reflexních zón na chodidle a tedy stimulace všech orgánů
• Zlepšení stavu kloubů v celém těle
• Změna stylu chůze a běhu na šetrnější k celému tělu
• Vědomější a méně uspěchaný přístup k životu
• Znatelně méně zranění při běhu (paradoxně nejvíce úrazů při běhu je způsobeno obuví)
• Vymizení všech kožních problémů nohy (plísně, dermatitidy, puchýře…) Noha je čistá a na suché noze žádná bakterie ani plíseň dlouho neulpí. Problém nastane až tehdy, když ji dáme do boty.
• Budete mít lepší náladu a zbavíte se depresí J Náš imunitní systém totiž po kontaktu s půdní bakterií Mycobacterium vaccae reaguje vylučováním serotoninu do mozku.

Bonus pro bosonohé - GROUNDING

V současné době bylo v celosvětovém měřítku vyhotoveno přes 20 lékařských studií na téma tzv. GROUNDING nebo EARTHING, což je možné přeložit jako UZEMNĚNÍ nebo-li propojení se s planetou Zemí. Bylo vědecky prokázáno, že lidské DNA je poháněno nábojem. Lidské tělo, zjednodušeně, funguje jako přednabitá baterie. Když je dostatek energie, veškeré procesy, především ty imunitní, probíhají rychle, bílé krvinky ničí choroboplodné zárodky atd. Při nedostatku energie se vše zpomalí a vzniká prostor pro zánět, dokonce chronický, projevující se tzv. „civilizačními chorobami“ jako je zánětlivost kloubů, cukrovka, rakovina, Alzheimerova choroba, Crohnova nemoc a mnohé další. Bylo vypozorováno, že uzemněním, tedy postavením se na zem naboso, dochází k energetickému dobití organismu a ke stimulaci imunitního systému. Jako byste se na chvíli připojili k nabíječce, vše se dá do pohybu. Rada od vědců a lékařů, kteří se zabývají touto tématikou, zní: „Choďte naboso. V organismu, který se pohybuje po zemském povrchu naboso, nemá zánět šanci.“ Ke zdravému životu potřebujeme zem pod nohama a Slunce nad hlavou.

Já sama se považuji za bosého turistu, zvládla jsem i výšlap na Sněžku zcela naboso. Bosou chůzi však střídám s minimalistickou obuví. Můj manžel je bosý chodec a běžec v průměru 9 měsíců v roce. Od dubna do listopadu na nohu nic neobuje. Bos absolvuje pracovní schůzky, vede semináře, chodí do banky, i pracovně. Tak trochu spolu posouváme společenské tendence…  Ovšem o nohy je třeba pečovat.

Pár tipů pro bosého turistu:

• Stříhejte si nehty
• Správně a vědomě došlapuje, nešoupejte nohama
• Sledujte terén
• Používejte často pemzu

Když jste naboso, svět kolem vás se změní. Vy sami se měníte. Zpomalíte, uvědomujete si sami sebe, každý svůj krok, povrch pod svými chodidly, jste propojení nohama se Zemí a hlavou se Sluncem, stáváte se mostem mezi nebem a zemí. A je velmi povznášející potkat někde venku dalšího bosého. Hned víte, že k sobě máte blízko, že vás něco spojuje… Je to krásný pocit, vyzkoušejte si to.

Jerlín japonský je po akátu podobný keř až strom s hustou, rozvětvenou korunou a hladkými, zelenými větvemi. Listy jsou tmavozelené, až 25 cm dlouhé, čtyř až sedmijařné. Lístky jsou tenké, vejčitě klínovité, na líci tmavé, na rubu jakoby ojíněné. Květ je drobný, žlutý a připomíná květ rostlin z čeledi motýlokvětých. Květenství vytváří latu, plodem je lusk, nafouklý, mezi semeny přiškrcovaný. Kvete v letních měsících.

Druh pochází z Japonska. Často pěstován v arboretech, v parcích i na zahradách, u nás například v areálu U tří grácií na Břeclavsku, ale i jinde.

Předmětem sběru a hlavní užitkovou částí jsou květová poupata, ojediněle i plody a dokonce i listy.
Poupata obsahují až 17% rutinu, dále Sofiin, quercetin, polysacharidy amlosu a rhamnosu, organické kyseliny a řadu dalších látek.

Jerlín je především vysoce hodnotným zdrojem rutinu, který velmi příznivě ovlivňuje pružnost a pevnost cévních stěn. Využití rutinu je velice pestré, od křečových žil, bércových vředů, cévních trombóz až po záněty žil apod. Podává se také na podporu dýchání při astmatu, přičemž i mírně snižuje krevní tlak.

Dále je močopudná a celkově posiluje stav centrální nervové soustavy, aniž by působila sedativně. Staví také krvácení, vzniklé na základě vyšší prostupnosti cévních stěn. Má výrazné účinky protizánětlivé.
Podáváme v podobě krátce, asi 2 minuty vařeného odvaru. Denně 2 až 4 šálky.

Můžeme podávat i samostatně, jakož i v libovolných směsích. Nejsou známy žádné vážnější nežádoucí účinky, ani kontraindikace. Není známa ani toxicita. Jerlín mohou užívat i malé děti, těhotné a kojící ženy. Mimořádně účinná je kombinace s plodem nebo květem kaštanu. Kombinace však můžeme podávat jedině v podobě tinktury. Proto je vhodné připravit z jerlínu rovněž tinkturu a používat případně směs.

Pro vysoký obsah rutinu dáváme jerlínu přednost před ostatními rutinodárnými drogami, jakými jsou například nať pohanky, nať routy či květ černého bezu, a to zejména při léčbě nejrůznějších cévních poruch.

V homeopatii je to nepříliš používaná rostlina, ale jinak veskrze užitečná.

Jestřabina je trvalka, dorůstající do výšky i přes jeden metr, s vícehlavým odenkem a tuhou, přímou a nevětvenou lodyhou. Listy jsou lichozpeřené, krátce řapíkaté, tvořené čtyř až osmijařmými lístky, jenž jsou podlouhle eleptické nebo kopinaté. Plodem jsou lusky.

 Má ráda tepolo a vlhko, což jí z českých oblastí poskytuje například jižní Morava nebo část Polabí. Většinou se pak pěstuje jako krmivo.

Cílem sběru je kvetoucí nať, sbíraná během léta, nejlépe odpoledne kolem čtrnácté hodiny. Ojediněle se sbírají i plody po jejich dozrání, což bývá většinou v srpnu.

V semenech se nachází alkaloid peganin a také látka, zvaná galegin. V naťové droze se vyskytují flavonový glykosid galuteolin, aminokyseliny, saponiny, sacharidy, hořčiny, třísloviny a další účinné látky.

Jestřabina se používá jako podpůrný prostředek pro zvýšení tvorby mateřského mléka. Snižuje také hladinu krevního cukru u diabetu II. Typu, při kterém nemocný musí aplikovat inzulín a kromě toho také působí močopudně.

Obvyklou a vlastně jedinou lékovou formou je nálev, pčipravený běžným způsobem.

Účinek samotné jestřabiny jako takový je praktický slabý, a proto se používá, míchá v různých směsích. Jako podpůrný přípravek pro tvorbu mléka se míchá např. s fenyklem nebo s borůvkou nebo fazolovými listy.

Pokračování článku Jezte chytře jako včelí královna ze Sféry č. 05/2016, str. 38 - 39

Elektromagnetické znečištění je další nepřítel našeho zdraví
Naštěstí ho lze vyvažovat několika způsoby:
 Omezit míru stresu v životě
 Omezit na minimum bezdrátové a mobilní telefony (předesílám, že kdo se tím živí, má smůlu)
 Sluchátka typu Air Tube namísto Bluetooth
 V ložnici při spánku vypnout všechna zařízení
 Denně pít dostatečné množství nekontaminované vody a pokud možno mikrostrukturované
 Detoxikační postupy jsou vhodné – sauna, zelené nápoje, chlorella (zbavuje tělo těžkých kovů), extrakt z koriandru atd.
 Pečovat o lymfu pohybem i masáží

Citováno z knihy: Přirozená strava našich předků – pro pevné zdraví a dlouhý život

Nora T. Gedgaudas, CNS, CNT
... že takto silné záření může vyvolat rakovinu a způsobovat změny v kognitivních funkcích, varuje například Sir William Stewart, předseda anglického Úřadu pro ochranu zdraví (Health Protection Agency).

PŘED LETY V IZRAELSKÉ ISFIJI ZAZNAMENALI, ŽE SE U MÍSTNÍCH OBČANŮ ŽIJÍCÍCH BLÍZKO VYSÍLAČŮ ZAČALA OBJEVOVAT VE VYŠŠÍ MÍŘE RAKOVINA.

JAK TEDY POSÍLIT IMUNITU A DUŠEVNÍ SCHOPNOSTI?

Bez funkčního žaludku, zdravých střev a mozku můžete jíst exkluzivně jen to nejlepší, ale nevytěžíte nikdy z živin maximum. Snad ani pro mikrobiomy. Mezi extrémy existují různá řešení. Nemůžeme změnit svět ze dne na den, aby nabízel jen samé zdravé a přínosné dobroty, ale můžeme svůj život ovlivnit výběrem. Takže až příště půjdeme nakupovat, zamysleme se, komu naservírujeme své vydělané peníze. Nejspíš si každý z nás nemůže dovolit kupovat jen samé BIO a EKO a žít podle ideálu, ale důležité je se k němu snažit přiblížit. Dnes už například víme, jak nezdravé jsou žvýkačky s umělými sladidly, přesto se někdy rychlé osvěžující záchraně nevyhneme. Jedna žvýkačka ještě nikoho nezabila. Nebo?
Záleží, že.

Proč žvýkačky škodí?
Existuje hypotéza, že umělá sladidla mohou měnit složení střevních bakterií. Tím může vznikat zánět a růst ukládání viscerálního tuku.
A co je mikrobiom? Je definován jako souhrn všech mimolidských organismů (a jejich genetického materiálu), které přijímáme během jídla. V reakci na prostředí...
(viz kniha Cukr náš zabiják – Robert H. Lustig, M. D., M. S. L.)

Pokusím se velmi stručně nastínit zcela základní principy v kombinaci s ověřenými nejnovějšími vědeckými studiemi, to vše na základě evoluce člověka i environmentalismu, které když pochopíme, vyhrajeme nad zdánlivým nutričně-gastronomickým chaosem. Samozřejmě tlak lobby a průmyslu je tak silný, že byznysu nezáleží na člověku jako jedinci, proto je dobré a vhodné se cíleně zajímat a hledat nejprospěšnější alternativy, jež nás obklopují s nutností volit mezi nimi a z každého extrémního výživového hitu vybrat jen to nejlepší. V neposlední řadě nepopírám, že se mnohdy jedná i o nemalé investice, ale k čemu vám budou peníze v rakvi?
Ještě než se vrhneme na ty nejlepší možné varianty potravin se správným množstvím živin, vitamínů, minerálních látek, stopových prvků atd., doporučuji prozkoumat vlastní zdravotní stav. Tři nejdůležitější orgány, mimo jiné, které zajišťují plynulý průběh a rozvoz zkonzumovaného jídla, dokáží ovlivnit jeho maximální využitelnost a zefektivnit pak fungování celého organismu či naopak. Obecně lze říct, že průmyslově zdeformované výrobky, vydávané za potraviny, nemůžeme považovat za přirozené jídlo.
Spotřebitel je pro lobbisty a koncerny až na posledním místě.
(viz kniha Podvody na talíři – Thilo Bode)

Jak jíst chytře?
• Omezit špatné sacharidy, zejména vyloučit rafinovaný cukr. Sladit lze BIO datlemi, když už, nebo domácí pastou, vyrobenou přímo z rozmixovaných datlí v poměru napůl s vodou. V ledničce vydrží týden. Z koupených zdrojů zkusit stévii, ta nechutná ani kvasinkám. A když už výjimečně cukr, pak ten z květů kokosových ořechů. Obsahuje nízký glykemický index. A jak známo, vysoké hladiny inzulinu nám škodí, proto je třeba udržovat hladinu zdravými a kvalitními BIO potravinami na co nejnižší úrovni, čímž zamezíme zbytečnému dalšímu uskladňování energie. Za předpokladu, že jíme navíc z osmdesáti procent zásaditou stravu, zůstaneme fit a odoláme také více respiračním onemocněním a různým zánětům.
• Vyloučit lepek.

Motto: „Cpát se může směle, kdo jí bděle."

Věděli jste, že na světě existuje asi 100 hlavních výživových směrů? Vegetariánství, veganství, makrobiotika, stravování podle krevních skupin, protizánětlivá dieta, populární paleo dieta, raw food stravování, ketogenní dieta, stravování podle glykemických indexů, stravování podle tradiční čínské medicíny...
Jak je možné, že všechny hlavní výživové směry svým způsobem fungují, mají své skalní stoupence, propagující celebrity, úspěchy? Přitom si jednotlivé směry velmi často odporují.
Jedna skupina radí: „Jezte pravidelně každé 2 až 3 hodiny." A druhá zase hlásá: „Stačí jíst dvakrát denně, nebo radši nejezte téměř vůbec, postěte se..." Jedni doporučují: „Zajistěte si dostatek bílkovin!" A další zase kontrují: „Pozor, bílkoviny zakyselují organismus! Omezte je!"

Tolik protichůdných názorů. A přece to funguje. Jak je to možné?

Tuto záhadu vysvětlují dvě slova. Všímavé jedení!
Představme si třeba pana Nováka. Sedí si v křesle, v televizi sleduje svůj oblíbený sportovní přenos, oči má přilepené k obrazovce a rukou náměsíčně občas hrábne do misky, cosi z ní vyloví, donese k ústům a nepřítomně spolkne. Pan Novák ani moc netuší, jestli to, co chroupe, je slané, sladké, hořké. Prostě žvýká a polyká. Do toho sem tam vykřikne na děti, aby byly zticha, protože v jejich lomozu zaniká hlas sportovního komentátora.
Pan Novák se pohybuje a jí jako náměsíčník. Bezhlavě, nevšímavě, nepozorně.
Rozdíl mezi náměsíčným jedením a všímavým jedením spočívá v tom, že při všímavém jedení jsme plně přítomni u jídla a všech jeho darů. Chuti, vůně, barev, tvarů.

Naše kultura přeceňuje význam toho, CO jíme. Je food-centered, zaměřená na aminokyseliny, éčka, vitamíny, minerály. Zapomínáme, že stejně důležité je, JAK jíme to, co jíme.
Vědci z Oregon Research Institutu, Center for Family and Adolescent Research a University of New Mexico provedli zajímavý experiment. Po dobu šesti týdnů pracovali dvě hodiny týdně se skupinou obézních klientů, které učili všímavému jedení. Jaký byl výsledek jejich snahy? Klienti významně zlepšili svoji schopnost počínat si všímavě a zvýšila se jejich schopnost krotit se v jedení. A teď pozor! Statisticky významně se snížila jejich hmotnost! Došlo ke snížení projevů deprese. Šokující je, že u klientů došlo ke snížení C-reaktivního proteinu (CRP), který je indikátorem zánětu či infekce v těle. Došlo ke snížení prozánětlivého stavu organismu. Vše bylo publikováno pod názvem Pilot study: Mindful Eating and Living (MEAL): Weight, eating behavior, and psychological outcomes associated with a mindfulness-based intervention for people with obesity.

I další výzkumy dosvědčují, že to, JAK jíme, významně ovlivňuje naše tělo a mysl.
Arnold Schwarzenegger, nejúspěšnější kulturista historie, sedminásobný Mr. Olympia, guvernér státu Kalifornie, klade mladým kulturistům s oblibou na srdce, že trénink v posilovně je mnohem účinnější, pokud si u něj netelefonují s kamarádkou, nečtou noviny, nepřemýšlí o nesmyslech. Zdůrazňuje, že k fenomenálním sportovním výsledkům mu dopomohlo plné soustředění na prováděný cvik. Prociťování a prožívání procvičovaného svalu, nikoli bezduché tahání železa.

Tělo je velmi vnímavé ke kvalitě všímavosti, pozornosti, kterou mu věnujeme. A reaguje na ni téměř zázračně. Dáme-li tělu všímavou péči, začne rozkvétat. Uzdravovat se. Těšit se ze života. Plnit se vitalitou.
Bohužel většinu života s tělem zacházíme nepozorně. Nevšímavě. Je to pro nás jen jakýsi kufr či stroj, který musí sloužit našim vymyšleným potřebám a zájmům.
Všímat si ho začneme, až když onemocní, vypoví službu. A i tam velmi často místo všímavé péče přijde ze strany lékařů dloubání, rýpání, bodání, řezání.

VŠÍMAVÉ JEDENÍ – nejúčinnější nástroj nejrůznějších diet a stravovacích směrů.
Stejný pan Novák z našeho příkladu se stane třeba makrobiotikem. Co začne dělat? No, vyrazí na internet a pročte si deset webů s tématem makrobiotiky. Manželka mu dá několik knih pojednávajících o makrobiotice. Pan Novák si jednu přečte, zbytek prolistuje. Začne svým kamarádům nemakrobiotikům povídat o výhodách makrobiotiky. Přesvědčovat je. Diskutovat o makrobiotice. Obhajovat svůj výživový směr. Pozornost pana Nováka bude plně vázána k novému výživovému směru. Ke studiu, vaření, nakupování, obhajobě.
A bude mu to fungovat!
Známí, kteří pana Nováka potkají, ho budou chválit: „Jak krásně vypadáš, kolik si shodil kilo, vypadáš tak čile..."
Fungovat to bude až do okamžiku, kdy se dříve nová makrobiotika stane pro pana Nováka rutinou. Kdy se opět stane náměsíčníkem. Tentokrát makrobiotickým.

TO NAŠE VŠÍMAVOST ZAŘÍDÍ, ŽE DIETA FUNGUJE!

Jak jíst všímavě?
• RYBA
Pro nácvik jsou skvělé ryby. S kostmi. Taková ryba plná drobných kostiček nás nutí jíst opravdu všímavě a pozorně. Člověk si ani nepopovídá se spolustolovníky.
Puding či dort se zapečeným prstýnkem poslouží obdobně.
• KOUSÁNÍ
Málo se o tom mluví, ale proces trávení začíná již v ústech. Čím lépe, důkladněji a pozorněji stravu pokoušeme, tím víc prospějeme celému trávicímu procesu. Kolikrát tedy kousnout? Dvacet- až třicetkrát by měla být norma všímavého jedení. Kdo si troufne na víc, může kousnout do sousta tolikrát, kolik je mu let.
• ZPOMALIT
Zpomalení je vůbec královskou technikou rozvoje všímavosti. Zpomalme proto i proces jedení. Můžeme třeba donést polévku na lžíci do úst, pak lžíci položit do talíře a plně se soustředit na kousání (ano!) polévky. Následně lžíci opět uchopit, nabrat polévku, donést do úst, odložit lžíci...

K čemu dojde? Zpomalení vnese do vašeho života přímo revoluční proměny!

a) Začnete si lépe uvědomovat i jemné a skryté chutě jídla. V důsledku omezíte spotřebu stolní soli a pepře. Kdo nevnímá základní chuť jídla, ten do talíře vyklopí půl solničky. Aby alespoň něco zaznamenal. Když omezíte spotřebu kuchyňské soli, prospějete svému vysokému krevnímu tlaku. Benefit jako hrom!

b) Sníte toho méně. Hormon leptin zodpovídá za náš pocit sytosti. Když se najíme, vyloučí se do krve leptin, který dává mozku pokyn: „Tukové rezervy jsou naplněny, už jsi sytý. Ukonči oběd!" To leptin zastaví chuť k jídlu a příjem potravy. Leptin byl, mimochodem, objeven docela nedávno – v roce 1994. Bohužel leptin se vylučuje s jistým zpožděním. Proto si častokrát nacpeme žaludek, zhltneme během minuty polévku, knedlíky i palačinku, přidáme si a ještě čenicháme po kuchyni, protože „máme hlad". Problém je, že jsme to všechno snědli během chviličky. A leptin nestačil zareagovat. Nestačil doputovat do mozku a způsobit pocit sytosti. Pokud prodloužíme dobu příjmu potravin z „minuty" třeba na půlhodinu, zažijeme pocit sytosti. Omezíme přídavky, sladké tečky, něco malého ještě na závěr. A shodíme nadbytečná kila. Uspěchané stolování vede k přejídání.

• JÍST VŠEMI SMYSLY
Když se bavíme o jídle, máme na mysli především chutě daného pokrmu. Jenže do hry nám vstupují i další smysly!
Kdo z nás třeba pět minut pouze čichal a užíval si vůně polévky?
Kdo z nás třeba pět minut pouze koukal na jídlo a pozoroval jeho barvy, páru, strukturu?
Kdo z nás třeba pět minut zkoumal rukama bramborovou kaši? Nebo uvařenou čočku? (Toto cvičení nedoporučuji do restaurace.)
Kdo z nás třeba pět minut zkoumal zvuky jídla? Ano! Zvuky! Výrobci potravin si dávají patentovat kupříkladu křupnutí oplatky. Nebo zasyčení otevírané lahvičky s nápojem!

Věnujme 5 minut prozkoumání jednotlivých smyslových kanálů (zrak, vůně, chuť, dotek, zvuk) a potřebujeme 25 minut na jeden chod.

Je to moc času?
• Získáte to nejúčinnější ze všech diet a výživových směrů!
• Začnete jíst přesně tolik, kolik vaše tělo doopravdy potřebuje (a to bez nudného počítání kalorií nebo stálého měření bazálního metabolismu).
• Zharmonizujete si trávení, což se týká zejména obtíží způsobených stresem, hněvem, strachem.
• A v neposlední řadě se osvobodíte od věčných diet.

"Léčitelé tvrdí, je to zbraň proti hemoroidům."

Jírovec maďal obsahuje především aescin, biologicky aktivní látku, která působí proti otokům, zánětům chrání a zpevňuje cévy, urychluje vstřebávání krevních sraženin, zlepšuje žilně-lymfatickou cirkulaci a vyprazdňování křečových žil u pacientů s touto poruchou. Jírovec maďal dále obsahuje saponiny, kryptoescín a purinové deriváty. Má insekticidní účinky, fungicidní. Lidoví léčitelé ho používají při malárii, srdečně-cévních onemocněních, křečových žilách, hemeroidech, otocích dolních končetin, poruchách nadledvinek a mozku, Raynauldové nemoci, nedostatečném periferním prokrvení, bércových vředech.

Jitrocel kopinatý je trvalá bylinka s krátkým kořenem a růžicí přizemních listů, ze které vyrůstá několik stvolů. Listy jsou celokrajné, typicky kopinaté. Listy příbuzného druhu jitrocele většího mají kulatější tvar. Malé žlutobílé květy nacházíme ve válcovitém klásku, který je u jitrocele většího statnější.

Oba druhy jitrocelů patří mezi hojně rozšířené plevele, ale často i pěstované byliny.

Předmětem sběru je především list, sbíraný od května do srpna, nejlépe kolem čtrnácté hodiny. Stále se ovšem sbírá i semeno. Droga obsahuje především glykosid aukubin, flavonoidy, enzymy, sliz, třísloviny, pektiny, saponin, vitamín C, kyselinu křemičitou, soli vápníku a draslíku a další.

Úspěšně tlumí kašel a má protizánětlivé účinky. Čerstvá droga  a zvláště jitrocelová šťáva jsou významnými léčivy, doporučovanými při vředové chorobě žaludku a dvanácterníku a současně špatně fungujícím trávicím procesu. Méně často se v těchto případech indikuje sušená droga. Jelikož působí také jako antibiotikum, je používaná i při vředové chorobě tlustého střeva a dokonce i při Crohnově nemoci.

Semeno jitrocele snižuje hladinu krevního cukru, léčí žaludek a játra, mírně stimuluje krvetvorbu a účinně upravuje peristaltiku tlustého střeva při zácpě.

Nejčastější formou podávání je nálev, ale osvědčil se i jako bylinný balzám. Velmi vhodným přípravkem, zejména pro děti, je jitrocelový sirup. Jitrocelová šťáva léčí žaludeční vředy i ušní záněty. Dávkování je u odvaru až 4 sklenice denně, u sirupu 2 až 5 čajových lžiček denně, u  šťávy 3 až 8 polévkových lžic denně.

Jitrocel můžeme kombinovat s mnoha bylinkami. Osvědčila se kombinace s mateřídouškou, dobromyslí, proskurníkem, pelyňkem, kmínem, fenyklem, listem podbělu, ale také zemědýmem. Nemá žádné toxické účinky a nehrozí ani předávkování. Je vhodní i k dlouhodobému podávání.

Návyky, které opakovaně používáme sílí. Fungují totiž jako svaly v těle. Nejde o to přestat používat a cvičit „svaly" přetěžované, to je mnohdy nereálné.

Pamatujete na vyhořelou Silvu z první části? Nejde o to, aby Silva přestala pracovat, starat se, podnikat... Jde o to, aby se učila zapojovat „svaly", které zapojované nejsou. Začínáme tím, že jim věnujeme pozornost. V tomto případě se Silva učí odpočívat a věnovat pozornost svému tělu, signálům, které tělo vysílá. Zároveň učí druhé pečovat o sebe sama. Projevuje také svoji slabost, únavu, vyčerpání, bezradnost. Není to pro ni snadné, ale zdravé.

Jak poznáme, že potřebujeme aktualizovat své návyky?

Jednoduše. Naše nespokojenost, brblání, zdravotní příznaky (únava, nespavost, bolest hlavy, zad...) nám jasně dávají informaci: „změň něco". Zpravidla je ignorujeme nebo stejně jako u počítače klikneme na pokyn „později". A příznaky časem sílí. Jak jinak bychom věděli, že je nutné učit se něčemu novému. Naše tělo se mění, podmínky kolem se mění a je nutné aktualizovat svá přesvědčení, prozkoumat i ta zakázaná.

Jak na to?

Často máme tendenci pátrat po tom, proč to tak je. Vracíme se do minulosti: „Vždycky jsem to zvládla, co se stalo, že teď mě to tak  vyčerpává"? Analyzujeme. To je jedna z možností. Mnohdy časově náročná. A někdy se v tom utopíme.

Další způsobem je uvědomit si způsob, jakým to děláme dnes. Vlastně si uvědomit, který ze „svalů" přetěžujeme a který není zapojen. A pak už jen trénujeme, cvičíme ochablý „sval", aby sílil. Jednoduché, že?

Je tady malá past. Netrpělivost. Vzdáváme „cvičení" dříve než ochablý sval zpevníme. Zlobíme se na sebe, že to jde pomálu, že děláme chyby, že .... a tak se mnohdy vrátíme k původnímu způsobu. Proč? Je pohodlnější. Že se tímto rozhodnutím připravujeme o úspěch, štěstí, spokojenost či dokonce zdraví v budoucnosti nevidíme...

Poslední bod byl rozhodující také v Silviině příběhu. Dlouho přehlížela informaci „aktualizuj". Bez podpory manžela a dětí by to nezvládla. Překonávala strach z jejich reakce. Bála se jim říci, jak se opravdu cítí a jak moc potřebuje odebrat některé povinnosti, které si sama a dobrovolně na sebe naložila. Největší strach měla z toho, zda si jí budou vážit, když už pro ně nebude zajišťovat takový servis. Bude dobrou matkou, partnerkou? Měla opravdu velmi velké ohledy k těm, které miluje. A k sobě? Tam už tolik štědrá nebyla.

Čtyři základní předpoklady úspěšné sebeaktualizace

• Nové zvyky vyžadují čas. Ne mnoho, ale přesto.
• Když je návyk hodně silný (tak jako Silviin), začněte prvním malým krůčkem.
• Nový návyk potřebuje podporu. Oceňte, že jdete. I maličko.
• Nezůstávejte v tom sami. Je užitečné mít vedle sebe někoho, kdo vás podpoří v úsilí ať se děje co se děje. Připomene a nedovolí novému návyku zapadnout. Podporující, pozorný a nezaujatý přítel je nezbytný. Proč? Stávající systém se zuby nehty bude bránit „cizímu".

Když chceme nějaký návyk posílit, stačí vlastně jen jedno, věnovat mu pozornost a být k němu laskavý, oceňující. Je to jako s lidmi, které chceme mít ve svém životě. Ti, ke kterým jsme nevšímaví, časem odchází.

www.alenajachimova.cz

Jaro každoročně ohlašuje i vzácný endemit kandík psí zub. Tato 20 cm vysoká liliovitá trvalka podobající se bramboříku kvete na přelomu března a dubna. Zdobí ji jeden růžovofialový květ, stonek doplňují dva široce kopinaté nachovo – tmavozelené mramorované listy. Druhové jméno psí zub dostala podle malé do země ponořené cibulky podlouhlého tvaru.
Kandík je nesouvisle rozšířen po celé Evropě, v Čechách se vyskytuje pouze na jediném místě, na úbočí vrchu Medník, na levém břehu Sázavy v NPP Medník, zhruba 300 m n.m., v katastru obce Hradišťko. Najdete ho zde společně s jaterníkem podléškou a ostřicí chlupatou. Nepřehlédnete je, jednotlivé rostlinky jsou označeny klacíky, které nad rostlinami vztyčili ochránci přírody. Letos ho ještě můžete stihnout. :-)

Na ovesné karbanátky budeme potřebovat:

1 čtvrtlitrový hrnek ovesných vloček
1-2 vejce
2 cibule
1 stroužek česneku
špetka majoránky
jemná strouhanka za huštění
sůl
mletý pepř
přepuštěné máslo

Postup:

Ovesné vločky zalijeme hrnkem vody a necháme několik hodin změknout. Vločky povaříme v přiměřeném množství osolené vody a necháme vychladnout. Do chladného vločkového základu přidáme vejce, drobně nasekanou a osmaženou cibulku, rozetřený česnek, špetku majoránky, pepře a dle chuti osolíme. Je-li směs příliš řídká, zahustíme ji přidáním jemné strouhanky. V dlani tvarujeme malé ploché placičky ve tvaru karbanátků a osmažíme je z obou stran na pánvi. Karbanátky z ovesných vloček podáváme s vařeným bramborem, bramborovou kaší nebo jako doplněk salátového talíře. Pokud někdo namítá, že mu v ovesném karbanátku chybí maso, může si při přípravě do základu kousek uzeniny nebo vařeného masa přidat.