Účinky a využití: Rostlina se využívá především pro své antibiotické a antivirové působení při různých bakteriálních a virových infektech. Díky obsahu organicky vázaného jodu lze předpokládat vliv na harmonizaci funkce štítné žlázy. Rostlina je hořké chuti a hořčiny lze využít pro zlepšení trávicího procesu, na podporu zvýšeného vylučování žlučových kyselin a harmonizaci srdečního rytmu. Membránový sliz chrání sliznici hltanu a dalších orgánů trávicí soustavy při zánětlivých onemocněních, je vhodnou drogou při suchém dráždivém kašli. Používá se při astmatu, tuberkulóze, pro zklidnění kašle, při katarech dýchacích cest. Napomáhá odstraňovat vředy v oblasti žaludku a střev. Pozitivně působí při gastroenteritidách a též v oblasti ledvin. Pukléřka se používá při rekonvalescenci, stavech celkové slabosti organismu apod. Výzkumy na poli fytoterapie zjistily zajímavé účinky lišejníku islandského i na omezení množení viru HIV-1RT.
Toxicita a vedlejší účinky: V terapeutických dávkách nemá vedlejší účinky a není toxická. Při překročení těchto dávek může dojít k podráždění trávicích orgánů, případně se může objevit průjem.
Příprava čaje: Na 3/4 litru dáme 2–3 lžičky jemně drcených kořenů a vaříme je 5 minut. Odvar ihned slijeme anebo necháme vyluhovat dalších 5–15 minut podle toho, jak silný čaj chceme mít. Slabší používáme na stimulaci funkcí organismu a silnější na detoxikaci.
Další význam: Pukléřka islandská je důležitou složkou potravy sobů.
Zajímavosti: Lišejníky představují symbiózu dvou odlišných organismů – zelené řasy či sinice (fykobiont) a houby (mykobiont). Zelené řasy jsou schopné fotosyntézy, při níž vznikají jednoduché cukry, které mohou houby využívat a které si samy nedokážou vytvořit. Houba zase zajišťuje ochranu před nadměrným slunečním zářením a pohlcuje vodu, nezbytnou pro fotosyntézu. Ve výsledku je však správnější hovořit o ujařmení (helotismu) fykobionta mykobiontem, protože za nepříznivých podmínek žije houba na úkor řasy či sinice. Pro mnoho lišejníků je nejpodstatnější nepohlavní rozmnožování. To je zprostředkováno úlomky stélky, která je v době sucha křehká a lámavá. Jiný způsob rozmnožování zajišťují soredie. Jsou to droboučké kulovité shluky houbových vláken společně s buňkami fykobionta. Vznikají uvnitř lišejníků a jako jemný prach pronikají prasklinami v kůře lišejníků ven. Dalším zařízením nepohlavního rozmnožování lišejníků jsou isidie, které vyrůstají na povrchu stélky a snadno se odlamují. Opět obsahují jak rostlinnou složku, tak i houbu. Pohlavního rozmnožování je schopen pouze mykobiont.
Lišejníky jsou vesměs citlivé na znečištění ovzduší a jsou pro nás jejich dobrým indikátorem. Z lišejníků lidé získávali žluté, hnědé, červené a fialové barvivo, kterým barvili např. ve Skotsku tradiční pánské kostkované sukně, kilty. Z lišejníku rodu Roccella se získává lakmus, chemický indikátor kyselého a zásaditého prostředí.
Poznámka: Pukléřka islandská je jako hlavní rostlina obsažena v bioinformačním přípravku Baktevir firmy Diochi.