V křesťanské tradici je někdy léčivá moc jmelí přirovnávána k moci Krista uzdravovat nemocné. Jmelí je od nepaměti symbolem života a ochranným talismanem. Lidé dříve věřili, že jmelí udržuje svazky mezi lidmi, protože i bobule jmelí pevně lepí k sobě. Dodnes zavěšujeme jmelí na Štědrý den na dveře nebo nad slavnostní tabuli pro požehnání a jako příslib štěstí do domu. Přání zašeptané do plamínku první zapálené svíčky na vánočním stromečku nám jmelí splní.
Zvyk líbat ženy a dívky pod zavěšeným jmelím pochází pravděpodobně z Anglie a k nám se dostal ze sousedního Německa, kam ho přinesli angličtí vojáci. Je kuriózní, že ve středověkém Německu se snítkou ze jmelí označovaly veřejné domy jako znamení prodejné lásky. Irové věší jmelí na dveře jako pozvánku k prostřenému stolu a zároveň jmelí chrání obyvatele domu před zlými mocnostmi a kouzly. V Norsku je jmelí symbolem usmíření. Rozhněvaní lidé se musí pod stromem se jmelím udobřit, jinak na sebe přivolají hněv bohů. Pokud se nám bude o jmelí o Vánocích zdát, připravme se na brzkou svatbu, a pokud uvidíme ve snu jmelí s mnoha bobulemi, můžeme se těšit na veliké bohatství.
Používání jmelí jako léčivé rostliny nevymizelo ani ve středověku. Podle Mattioliho bylo jmelí lékem proti zimnici, žloutence, průjmu, souchotinám a padoucnici. Mattioli rozlišuje jmelí i jeho použití podle hostitelské rostliny. Například hruškové jmelí usnadňuje početí i porod, jmelí ze hlohu a jabloní se dávalo dětem do kolébky jako ochrana proti zlým duchům a strašidelným vidinám.
V Anglii a Francii sloužilo jmelí v 18. století jako diuretikum, antispazmodikum a kardiakum. O návrat jmelí do moderní fytoterapie se zasloužil především Gaulthiers, který roku 1907 prokázal vliv jmelí na snížení krevního tlaku, a dr. Kaelin, který používal výtažek ze jmelí při neoperovatelných karcinomech. Plody se někdy používaly u dětí proti červům a hlístům.
Účinky a využití: Látky obsažené ve větévkách a listech jmelí působí rozšíření krevních vlásečnic, snížení krevního tlaku a mají vliv na srdeční činnost. Odstraňují všechny průvodní jevy vysokého tlaku, jako návaly krve do hlavy, pocity závrati, hučení v uších a poruchy zraku. Působí rovněž mírně diureticky. Staří bylinkáři používali jmelí jako účinný prostředek při epilepsii. Také příznivý vliv na žlázy s vnitřní sekrecí není zanedbatelný a hodí se pro úpravu látkové výměny. Při jeho současném dobrém vlivu na břišní sliznice se osvědčuje jeho užívání při cukrovce. Jmelí je velmi užitečné pro ženy . Normalizovaný krevní tlak přináší uklidňující účinky při poruchách dělohy a při menstruaci. Čaj ze jmelí odstraňuje i potíže v přechodu, zejména bušení srdce, záduchu, návaly a pocity strachu.
Jmelí je přisuzován i protinádorový účinek. Na tomto principu je založen také populární švýcarský lék „na rakovinu“ Iscador.
Příprava čaje, resp. macerátu: Asi 8 g řezaných větviček a listů jmelí se přes noc nechá vyluhovat v 1 litru studené vody. Ráno se macerát jen lehce ohřeje (vařením či spařením se z byliny ztrácejí léčivé účinky) a scedí. Užívat by se měly 3 šálky denně. Dávky se nemají zvyšovat. Při překročení terapeutických dávek může mít droga vedlejší škodlivé účinky, především kvůli obsahu viskotoxinu.
Jmelí můžeme používat i ve formě prášku. Přirozeným teplem usušené větvičky a listy rozdrtíme na jemnou drť a 3–4krát denně užíváme 1–2 g prášku, celkově pak nejvíce 5 g denně. Při senné rýmě se doporučuje macerát nejen pít, ale současně jím i vyplachovat nos (předtím je třeba jej mírně osolit, aby „to nepálilo“) nebo šňupat usušenou drogu pomletou na prášek. Zapíjíme vodou.
Ve vhodné terapeutické dávce je jmelí obsaženo v přípravku Venisfér.
Autor: Jindra Moravcová