
Diochi vyrábí ryze české přípravky propagující zdravý životní styl. Zjistěte, jak nahlížíme na vaše zdraví.
Pelyněk pravý je trvalka s vícečetným oddenkem. Dorůstá do výšky kolem 1 metru, spodní část lodyhy dřevnatí. Lodyhy jsou světlé, celá rostlina pak stříbrnošedá, díky jemným chloupkům stříbřité barvy. Přízemní listy mají dlouhý řapík, jsou třikrát peřenodílné, s úzkými kopinatými úkrojky. Plod – vejčitá nažka. Kvete pouze od června do srpna.
Pelyněk je pěstovaná rostlina, která občas zplaňuje kolem cest, na náspech, stráních a smětištích.
Předmětem sběru je nať, sbíraná seřezáváním v době květu, asi 5 až 10 cm nad koncem zdřevnatělé lodyhy. Kvalitnější drogou je list s květem, který získáme sdrhnutím z uřezané lodyhy. Droga má kořenité aroma a hořkou až odpornou chuť.
Asi nejdůležitější obsahovou látkou v pelyňku je silice s chamazulény a s 10% obsahu toxického tujonu. Rotlina dále obsahuje tujol, kandiden, felandren, hořké seskviterpenové laktony, hořký absinth a anabsinthin, flavonoidy, třísloviny a malá množstí dalších látek.
Výborný je pelyněk na činnost žlučníku a jater, dezinfikuje a tlumí křeče, takže se výborně uplatňuje při bolestech břicha nejrůznějších původů. V gynekologii tlumí premenstruační tenzi a bolesti, které někdy mentruaci provázejí.
Běžnou formou je nálev. V každém případě se musíme vyvarovat nadměrnému užívání, je silný. Není vhodný pro dlouhodobou léčbu a nedoporučují se ani velké množství. Není také vhodný pro těhotné a kojící ženy..
Slabikář tradiční čínské medicíny
Starověké čínské učení o pěti prvcích přiřazuje ke každému z nich jeden orgán lidského těla a také konkrétní psychické projevy. Hovoří o vzájemných vztazích, kdy narušení funkce některého orgánu vyvolává emoce pro něj charakteristické, a naopak dlouhotrvající silné duševní hnutí může poškodit „svůj“ orgán a způsobit takzvané onemocnění „z vnitřní příčiny“. Tato myšlenka není nikterak kontroverzní. Naše současná západní medicína přece rovněž poukazuje na souvislost mezi psychickým a fyzickým zdravím a označuje takové poruchy jako nemoci psychosomatické.
Hněv:
patří k prvku dřevo, souvisí s játry a s energií vítr.
Způsobuje stoupání čchi a krve směrem vzhůru. Projevem jsou závratě, bolesti hlavy, zarudnutí obličeje a očí, hučení v uších, zvracení, ztráta vědomí.
• Jin hněv trvá dlouho, ale není příliš silný, člověk se nemůže zbavit myšlenek na události, které mu v minulosti uškodily, a neustále se k nim vrací, bývá často podrážděný, nesnášenlivý.
• Jang hněv je silný, impulzivní, působí krátkodobě, dodává velkou sílu. Člověk se přestává ovládat a v rozrušení může udeřit nebo i zabít. Ve sportu takový hněv napomáhá k dosažení velkých výkonů.
Radost:
patří k prvku oheň, souvisí se srdcem a s energií teplo.
Radost způsobuje, že je čchi vyrovnaná, vrcholí ve spokojenost a štěstí. Když je ale přehnaná, duch se rozptyluje, nemůže se schovat, a to vede ke stavům vyčerpání, neschopnosti se soustředit, bezuzdné radosti až k psychickým poruchám.
• Jang radost je silná, krátkodobá, projevuje se hlasitým nakažlivým smíchem. Přílišný nával radosti – když například člověk vyhraje vysokou částku peněz – může vést až k infarktu.
• Jin radost je tichá, dlouhodobá, projevuje se jen tichým úsměvem. Člověk se neustále vrací k důvodu své radosti, která vychází zevnitř.
Neklid, obavy, starosti:
patří k prvku země, souvisí se slezinou a s energií vlhko.
Pokud jsou tyto emoce přepjaté a neustálé, vyvolávají pocit plnosti u srdce, srdeční arytmie, poruchy spánku, zapomnětlivost.
• Jin neklid vede k tomu, že jedinec dlouho přemýšlí, nemůže se rozhodnout pro ani proti, vše bere velmi seriózně, z nepatrného důvodu upadá v zádumčivost. O problému stále přemýšlí a špatně spí, jeho přemýšlivost a sklon k filozofování ho však neuspokojují a nepřináší mu radost ani potěšení.
• Jang neklid je silný a nepředvídatelný, netrvá však dlouho, člověk intenzivně přemýšlí, třeba až několik dní nejí, ale nakonec se rychle vrací k normálu.
Smutek:
patří k prvku kov, souvisí s plícemi a s energií sucho.
Smutek a žal způsobují vyčerpání, ubývání čchi i v ostatních orgánech. Projevem je zkrácený dech, celková slabost, úbytek psychických sil, časté vzdychání, nechutenství, poruchy močení a stolice.
• Jang smutek je reakcí na velké hoře, které způsobuje například úmrtí nebo ztráta blízké osoby. Silný smutek může podle cyklu rození přejít rychle do jang strachu, vyvolat těžké onemocnění, někdy končící i smrtelně.
• Jin smutek se projevuje častým pláčem bez znatelné příčiny nebo při dojemném filmovém či divadelním představení. Může také skrývat nespokojenost člověka z toho, že mu nikdo nevěnuje pozornost.
Strach:
patří k prvku voda, souvisí s ledvinami a s energií chlad.
Když strach a úzkost působí dlouhodobě, dochází k poruchám ledvin, oslabování kostí, ochabování dolních končetin, poruchám spánku, menstruačním potížím. Postiženy jsou i plíce, dostaví se prudké bušení srdce, dočasná ztráta řeči nebo bezvědomí. Strach je charakteristický pro starší lidi, kteří se často setkávají se smrtí svých vrstevníků, trpí fyzickou slabostí a jsou často nemocní. Strach vyvolává chronická onemocnění a zhoršuje zpětně jejich průběh. Léčba na tělesné úrovni bývá proto často neúčinná. Emoce strachu může vést k onemocnění spojenému s nadbytkem jang chladu. Projevem je silná bolest, slabost, prochládání, obrny, mrtvice.
• Jin strach se může projevit jako strach z výšek, tmy, smrti a podobně.
• Jang strach je náhlý, těžko vysvětlitelný, například strach z pádu. Je nezvladatelný až panický, člověk hnaný jangovým strachem pobíhá jako choromyslný z místa na místo. Mnohdy je naopak člověk strachem až strnulý. Jeho zrak je zafixován do jednoho bodu, objevuje se třes rukou, neschopnost cokoli dělat.
Jak zvládnout emoce
Vztahy mezi emocemi se řídí – jak jinak – stejnými pravidly, jako vztahy mezi jejich „mateřskými“ prvky. Pokud jde o léčení, nebude nás nyní příliš zajímat cyklus rození, podle kterého se nemoc spíše rozvíjí a postupuje, ale cyklus vzájemného ovládání. Úryvek z Vnitřního kánonu, starověké čínské medicínské klasiky, to přibližuje takto: „Hněv poškozuje játra, ale smutek přemáhá hněv; radost poškozuje srdce, ale obavy překonávají radost; starosti poškozují slezinu, ale hněv překonává starosti; smutek poškozuje plíce, ale radost překonává smutek; obavy poškozují močový systém, ale starost překonává obavy.“ Je to praktický návod, jak škodlivou emoci ovládat, čili jakou emoci je třeba v pacientovi vzbudit, aby byl vyléčen. Nebude na závadu věci, připojíme-li na závěr také jednu „kazuistiku“, jak je vylíčena v díle I fang kchao (Výzkumy o lékařských postupech), které sepsal Wu Kchun koncem 16. století. „Wen Č’ byl muž [pocházející] z Čchi. Král Wej z Čchi byl chorý a vyslal posla, aby přivedl Wen Č’a. Když Wen Č’ dorazil, pravil k následníkovi trůnu: ,Král se uzdraví, jestliže se rozhněvá. Ale pokud se pokusí zabít mne na místě, co mám dělat?’ Následník trůnu odpověděl: ,Neměj obavy. Zachráním tě.’ Wen Č’ nebyl dochvilný, když navštívil krále. Jakmile vstoupil, postavil se na matraci [na níž seděl král], aniž by sňal obuv. Král, rozzuřený, přikázal sloužícím, aby Wen Č’a odvlekli, a byl hotov nechal ho uvařit k smrti. Následník trůnu v tom okamžení zasáhl a požádal krále, aby muže ušetřil. Králův hněv pominul a panovník odpustil Wen Č’ovi. Protože se tím [touto procedurou] uzdravil.”
Jak Wu Kchun dodává, příčinou královy choroby byla starost, a Wen Č’ tedy záměrně svým nevhodným chováním vyvolal v králi hněv, emoci, která starost ovládá. Podle pozdější verze se události seběhly stejně až do okamžiku, kdy král přikázal nechat Wen Č’a usmrtit. Dále historka pokračuje tak, že „následník trůnu a královna se ho marně zastávali, neuspěli. Přes všechnu jejich snahu byl Wen Č’ vařen zaživa ve velké nádobě. Když byl vařen tři dny a tři noci, jeho výraz se ani trochu nezměnil. Pravil: ,Jestliže mne opravdu chcete zabít, proč nedáte na nádobu víko, abyste zastavili [cirkulaci] jinové a jangové čchi?‘ Král přikázal přiklopit nádobu, načež Wen Č’ zemřel.“
(S použitím knihy MUDR. R. Růžičky, CSc., Učení o pěti prvcích, 2004)
autor: Ivana Karpenková
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 07/2010
Slabikář tradiční čínské medicíny
„Pozorný čtenář bude v dalším na rozpacích, neboť místo pěti základních prvků budeme mluvit o šesti. Je to jako u Alexandra Dumase a jeho mušketýrů – zatímco v názvu knihy se mluví o třech mušketýrech, spolu s d'Artagnanem jsou čtyři. Podobně tomu je i v našem případě u pěti základních prvků.“ MUDr. Radomír Růžička, CSc.
Proč je tomu tak, se můžeme dočíst v jedné z nejstarších knih čínské medicíny, v Knize složitých otázek, Nan-ťing, v kapitole 38, kde se dozvíme, že „je pět orgánů cang, avšak šest orgánů fu, neboť je k nim přiřazován i trojitý zářič“. Také tři ohřívače, tři ohně nebo tři části těla – to vše znamená totéž. Co si pod tímto pojmem můžeme představit, není příliš jednoduché vysvětlit. Nejedná se totiž v pravém slova smyslu o žádný z tělesných orgánů. Podle nejstarších teorií je zářič beztvarý orgán. V knize Nan-ťing se také říká, že zářič „má jméno, ale nemá tvar“. Je pravděpodobné, že z hlediska starších představ je tento „orgán“ podobný (anebo shodný?) s tím, čemu se v józe říká čakry, tj. určitá energetická centra nacházející se právě v oblastech, kam čínská medicína umisťuje tři zářiče. Konkrétním projevem tří zářičů je dosti komplikovaná akupunkturní dráha.
Podle novějších představ zde svou roli sice určité orgány hrají, jedná se však spíše o model, který vysvětluje, jak v organismu funguje hospodaření s teplem a vodou. Tento systém je založen na existenci dvou vzájemně se ovlivňujících energií. První z nich, prenatální čchi, je vrozená, určuje naši konstituci, nelze ji nijak doplnit a závisí na ní délka lidského života. Skládá se z genetického základu po rodičích, který ovlivňuje náš vzhled i povahové vlastnosti, a takzvané kosmické čchi, božského nebo kosmického původu. Je uložena v ledvinách a představuje dolní ohřívač. Prenatální čchi slouží jako základní výživa pro všechny orgány a jejich funkce. Druhá, postnatální čchi, určuje naši okamžitou kondici a je též tvořena dvěma složkami: potravní čchi získávanou z potravy a dýchací čchi získávanou ze vzduchu pomocí orgánu horního ohřívače, jímž jsou srdce a plíce. Tyto energie můžeme průběžně doplňovat a šetřit tak výdej vzácné energie prenatální. Záleží přitom na způsobu našeho života. Činnost tří zářičů probíhá z fyziologického hlediska tak, že dolní ohřívač – ledviny – vytváří s pomocí prenatální a postnatální čchi vlhký vyživující jin ledvin a zahřívající i aktivizující jang ledvin, které jsou základem jinu a jangu celého těla. Stoupající oheň zahřívá a aktivizuje střední ohřívač – slezinu se žaludkem – a ten pomocí tohoto tepla získává ze stravy jednak čchi, kterou posléze dodává celému tělu, a jednak šťávy, které tělo ochlazují a zvlhčují. Při správné funkci stoupá potravní čchi do horního ohřívače, aby zásobila jeho orgány – srdce a plíce. Plíce získávají ze vzduchu čchi dýchací a ta se v horním zářiči smísí se čchi potravní, čímž se vytváří postnatální čchi, kterou tělo přeměňuje do všech forem čchi – do krve, šťáv i do hmoty.
Patologické stavy
Protože čchi trojitého zářiče podporuje proudění celkové čchi a tekutin po celém těle, projevují se poruchy jeho vyváženosti různými stavy stagnace a zahrazování, jakými jsou například pocity plnosti, nadýmání nebo měkké vodnaté otoky. Kromě toho mohou vznikat i poruchy jeho jednotlivých částí. Onemocnění horního zářiče je většinou provázeno kašlem, dušností, narušením funkce srdce a plic. Poruchy středního zářiče mívají za následek zažívací potíže. Při napadení horkostí dochází k nadýmání a zácpě, v případě chladu ke špatnému trávení, kručení ve střevech nebo průjmům. Při horkosti ve spodním zářiči dochází k potížím s močením, v moči se může objevit krev, nebo dochází k těžkostem při vytlačování stolice. Při chladu a prázdnotě je naopak hojné močení až pomočování, stolice je řídká, objevují se průjmy.
V psychické oblasti na sebe může nerovnováha trojitého zářiče upozornit nedostatkem vstřícnosti a přehnanou starostlivostí o sebe i své blízké.
Podle tradiční čínské medicíny je dráha jangových tří zářičů energeticky na vrcholu mezi 21. až 23. hodinou, spadá pod element oheň, orgánem podléhajícím jeho vlivu jsou tepny a příslušnou emocí radost.
V pozdější době byl k trojitému zářiči přiřazen také jeho jinový protějšek, osrdečník (perikard) neboli obal srdce – blána, ve které je srdeční sval uložen. Jeho úkolem je ochránit srdce před vlivem zhoubných energií (horkost, chlad a podobně) a zabránit jejich přímému vniknutí do něj. Srdce je v čínské medicíně považováno za vládce všech ostatních orgánů a za sídlo ducha. Osrdečník je jeho strážcem, který jako první zastavuje a zachycuje chorobné činitele. Proto se říká, že „všechna škodlivost, jež je v srdci, nachází se v obalu srdce“. Jestliže však pronikne přímo do srdce, nikdo nemůže přežít. Jinový osrdečník přísluší, stejně jako jeho párový „orgán“ tři zářiče, k elementu oheň, a energetické maximum jeho dráhy je mezi 19. a 21. hodinou. S osrdečníkem se v textech čínské medicíny nesetkáváme příliš často, jen občas ve spojitosti s chorobnými stavy způsobenými narušením duševní funkce srdce, jako jsou pomatenost, poruchy vědomí, nesouvislé blábolení a podobně. V těchto případech se říká, že „horkost vstoupila do obalu srdce“.
Vnitřní orgány se v čínské medicíně rozdělují do tří skupin: je pět orgánů cang – játra, srdce, slezina, plíce, ledviny; šest orgánů fu – žlučník, tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř, trojitý zářič; a zvláštní orgány fu – mozek, dřeň kosti, cévy, žlučník, děloha (jichž je šest nebo pět podle toho, zda počítáme žlučník, který patří také k orgánům fu). To jsou základní počty. Někdy se však setkáme s tím, že orgánů cang je šest, pokud jsou ledviny počítány jako dva orgány anebo když se za samostatný orgán považuje osrdečník. O orgánech fu zase můžeme uvažovat jako o pěti, nepočítáme-li trojitý zářič, což není anatomický orgán.
Trochu zmatené? To uvádíme jenom pro představu složitosti celého pohledu. Základní počet je však skutečně pět orgánů cang, šest orgánů fu.
(S použitím knih: V. Ando, Klasická čínská medicína I, 2005, B. Temelie, Výživa podle pěti elementů, 2002)
autor: Ivana Karpenková
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 06/2010
"Petiveria je přírodní prostředek na revmatismus a artritidu"
"Poprvé jsem se s touto rostlinou setkal v Paraguayi. Hned mi učarovala svojí česnekovou vůní a pikantní chutí, "říká bioterapeut Vladimír Ďurina.
Petiveria obsahuje mnoho biologicky aktivních látek, jako jsou například flavonoidy, triterpeny, steroidy, a sirné sloučeniny. Na Univerzitě v Chicagu zjistili, že obsažený dibenzyl trisulfid má protirakovinné účinky. Dalšími fytolátkami s protirakovinným účinkem jsou astilbin a kumarin. Petiveria alliacea je vytrvalá bylina, která dorůstá až do výšky jednoho metru. V Paraguayi a v Brazílii jí říkají tipi nebo pipi, v Peru Anam. Je to rostlina amazonských deštných pralesů a tropických oblastí Jižní a Střední Ameriky, Karibiku a Afriky. Má tmavozelené kožovité listy, nacházející se blízko u země. Má drobné bílé kvítky. Pokud list promnete mezi prsty, pocítíte česnekový zápach. Na jazyku čerstvá rostlinka chutná pikantně, protože obsahuje množství kapsaicinu. Proto se jí také říká česnekový plevel.
Pivoňka lékařská je asi ¾ metru vysoká rostlina s řapíky hluboce žlábkovitými a dva až třikrát trojčetnými listy, jenž jsou široce kopinaté, koncový je lístek trojsečný. Korunní plátky má tmavě červené, řidčeji bílé, o průměru několika centimetrů. Semínka jsou drobná, černá. Kvete v květnu a v červnu.
Je běžně pěstovaná okrasná květina, sázená obyčejně skupinově, takže vytváří jakýsi ozdobný keřík. Má ráda slunná a suchá stanoviště.
Předmětem sběru je řádně rozvitý tmavočervený květ, sbíraný v květnu a červnu, kořen, sbíraný v září a říjnu, a semeno, sbírané obvykle v září.
Nejužívanější částí pivoňky je kořen, který obsahuje alkaloid peregrinin, silici s peonolem, třísloviny, glutamin, sacharidy, organické kyseliny, minerální látky a také glykosid peonin. V květech nacházíme antokyanová barviva a sliz, v semenech, jež jsou silně olejnatá, sacharidy, bílkoviny, silici a třísloviny a alkaloid berberin.
Kořenová droga působí jako účinné spasmolytikum – tlumí křečovité bolesti a křeče vůbec. Od nepaměti se proto užívala i jako antiepileptikum. Její podávání je namístě při chorobách spojených s průjmy a kolikami. Droga zužuje cévy zvyšuje tonus dělohy a podporuje srážlivost krve. Pomáhá i při astmatu, ledvinových nebo žlučníkových kolikách a některých typech bolestí hlavy, ale také při krvácení z vnitřních orgánů, například při gynekologickém krvácení.
Květová droga se užívá v malých dávkách jako korrigens vůně a chuti čajových směsí. Od léčebného využívání květů se většinou, ke škodě věci, upustilo. Semena se používala na vyvolání dávení, například při otravách, dnes se tato aplikace pokládá za zastaralou.
Ikdyž se především dává přednost v homeopatii, je stále skvěle prospěšná v fototerapii. Některé druhy epilepsie je možné zvládnout terapeutickými dávkami pivoňkového kořene. Tato léčba přinejmenším sníží nebo i úplně vyloučí podávání antiepileptik.
Homeopaticky je zpracováván kořen i květ. Přednostně se vyhledávají čerstvé, na jaře kopané vedlejší kořínky, které se zpracovávají.
Tinktura se používá hlavně proti dětské křečovitosti, při hemeroidech, řitních trhlinkách, análnímu ekzému, tedy při všech potížích v oblasti konečníku.
Značný význam přikládáme esteticky krásnému tělu. Co je dokonalé a co nikoliv, se určuje podle zrovna společensky nastavených měřítek. Mnoho lidí trpí tím, že parametry nesplňují. Tělesných „deformací“ je řada. Někdo má vychýlenou pánev, jiný páteř, další krátký krk či asymetrii v obličeji nebo křivé nohy – a právě na ty se dnes podrobněji zaměříme.
Laicky řečeno, nohy mohou být zakřiveny do písmene O nebo X. Někteří lidé mívají dokonce kombinaci písmen – jednu nohu do O a druhou do X. V případě, že příčina této „deformace“ spočívá v kloubech, lze pro organismus bezbolestnou a nenásilnou metodou nohy srovnat. Prvotní podmínkou však je, aby holenní kosti byly rovné nebo téměř rovné.
Test rovných kostí
Sami můžete jednoduchým testem zjistit, jak na tom jste. Sedněte si na židli a natáhněte nohy před sebe, nejlépe rovnoběžně s podlahou. Prohlédněte si holenní kosti (tj. kosti, které spojují koleno a kotník), jsou-li od kolen ke kotníkům rovné (či téměř rovné). Zdají-li se vám vaše holenní kosti jako „rovné čáry“, testem pro rovnání nohou jste v první fázi prošli. Nemáte-li jistotu, jsou-li kosti rovné, či nikoliv, nechte si zhotovit rentgen této části nohou, aby se mohl změřit přesný úhel vychýlení kostí. V případě, že úhel jejich zakřivení je malý, lze nohy srovnat v kloubech, v porovnání s pacienty, kteří mají kosti rovné, zhruba na 80 %.
Jak rovnání probíhá?
Mám patentovaný speciální přístroj na rovnání nohou v kloubech. Při terapii pracuji s celou nohou – od kyčelního kloubu až k palci. Tato metoda rovnání je vhodná také v případě, kdy člověk podstoupil chirurgický zákrok rovnání kostí (tzn. lámání kosti a následnou instalaci nohy do přístroje, takzvaného aparátu dr. Ilizarova). Lékaři nedokážou změnit osu kosti v kloubu, pouze zakřivení kosti, a to chirurgickým způsobem. Vidím proto možnost velkého potenciálu v kombinaci přístroje na rovnání nohou a chirurgických zákroků.
Na věku nezáleží
Nikdo není příliš starý, aby nemohl mít krásné rovné nohy. I když je vám 70 či 80 let, není pozdě. Spíše naopak. Rovné nohy jsou prevencí proti artróze. Změní-li se postavení úhlu nohy, dotyčný pak chodí více zlehka, bez napětí, a je vitálnější než dříve. I když máte teprve malé děti, nebývá na rovnání jejich nohou příliš brzy. Malí pacienti reagují na terapii velmi rychle a není třeba v porovnání se staršími absolvovat tolik návštěv. Výsledek neuvidíte bezprostředně po skončení návštěvy, protože tělo začne na změnu reagovat zhruba po třech až pěti dnech. Působí zde totiž faktory lokomoce a ovládání pohybu. Každý člověk je navyklý na určitý způsob chůze a dalších pohybů.
A máte-li nohy rovné?
Díky terapii více zpevní, odvodní se a zkrášlí. Na stavbu dolních končetin mají vliv také sporty, kterým se hodně věnujete. Například nohy do O jsou typické u fotbalistů, hokejistů, žokejů a lidí, kteří se věnují karate a sjezdovému lyžování. Nohy do X formují on-line brusle. Naopak nezávislé na tvaru dolních končetin je plavání a běh na lyžích. Příklady z praxe S bolestmi zad přišla na terapii krásná žena s nohama do O. Bylo vidět, že ji tento problém velmi trápí. Navíc si z ní někteří lidé kvůli této deformaci utahovali. Sedm sezení stačilo k tomu, aby měla nohy pěkně rovné. Bylo to v období, kdy měla mít zanedlouho svatbu, vdávala se již v krátké sukni. Sedmdesátiletý pán nebyl nikdy v životě u moře, protože se styděl za své nohy do O. Bylo třeba 30 terapií, aby měl na stará kolena nohy krásné a rovné.
Ploché nohy
Mnoho dětí a dospělých má nohy do X. Tento defekt způsobuje ploché nohy. Váha se totiž při chůzi přenáší hlavně na vnitřní stranu chodidel. Máte-li ploché nohy, pak při našlapování vědomě přenášejte váhu více na vnější stranu chodidel, aby se zátěž rozložila na jeho celou plochu. Mnoho mých pacientů má ploché nohy a účinně jim v odstraňování tohoto problému pomáhá terapie na rovnání nohou.
Počet sezení se řeší individuálně, podle výsledku, který se dostaví vždy po poslední návštěvě. Je ideální, když po dokončení celé terapie chodí klient tak jedenkrát do měsíce „na preventivní údržbu“ rovných nohou.
Doporučuji též svým pacientům cvičení pro prevenci plochých nohou. Dvakrát denně asi 10 minut se procházejte vnější hranou chodidel po měkkém koberci. Dávejte si však pozor, abyste chození nepřehnali a nespadla vám nožní klenba. Nemáte-li jistotu při cviku a potřebnou dávku citlivosti, neprovádějte jej bez diagnostiky a průběžné kontroly lékaře! Uvádím cvik spíše proto, abyste se ještě více seznámili se strukturou metody.
Poradna Vjačeslava Kirjuchina
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 08/2010
Dosud někteří dietologové varují, že med způsobuje obezitu, protože má vysokou kalorickou hodnotu. Nesmějí ho prý jíst diabetici. Tyto obavy jsou ale zbytečné!
Med je sice velmi sladký, ale převažuje v něm jednoduchý cukr hroznový (glukóza) a ovocný (fruktóza). Lidské tělo tráví řepný cukr (sacharózu) velmi složitě a potřebuje k tomu mnoho minerálů, zejména vápníku. Právě proto se lidem, kteří dlouhodobě sladí bílým řepným cukrem, často kazí zuby a řídnou kosti kvůli nedostatku vápníku. Tělo se okyseluje a musí kyselost neutralizovat vápníkem. Důsledek? Máte-li osteoporózu, slaďte raději medem.
K tomu, aby včela sebrala nektar pro jediný kilogram medu, musí do úlu přinést svůj náklad při 150 000 výletech. Odborník A. Z. Zlotin tvrdí, že při tomto úkolu malý zranitelný tvoreček nalétá neuvěřitelných 360 000–460 000 kilometrů. Když přičichnete k jediné lžičce květového medu, pochází z tisíce květů. Na jedinou skleničku je zapotřebí nektar z dvou a půl milionu kvítků.
Po 2700 let lidé med užívali k léčení rozmanitých chorob (včetně tropických) až do plného pochopení příčin infekce a nasazení antibiotik. Vědci poté objasnili, že med působí jako antibakteriální (antiseptický) činitel – podobně jako penicilin a streptomycin. Účinnost přitom ovlivňuje druh léčivých rostlin, ze kterých pochází nektar.
Díky vysokému obsahu cukru med ničí bakterie procesem zvaným osmolýza (prasknutí buňky destrukcí buněčné membrány). Nemohou se na něm zachytit ani kvasinky ze vzduchu, protože obsah vody je příliš nízký.
Ve zlatavé sklenici je celá lékárna
V lidové medicíně se med používal pro krytí ran, popálenin a vředů, redukoval otoky a jizvy. Osvědčil se proti bolení v krku. Postačily dvě lžíce medu, které se spolu se šťávou z půlky citronu rozpustily ve sklenici vody. Další použití: choroby srdce, jater, žaludku a močového ústrojí, chřipková onemocnění, černý kašel, tuberkulóza plic, vředy, otravy. V zažívacím traktu působí jako přírodní antibiotikum. Ochraňuje sliznici žaludku před dráždivými látkami. Nefiltrovaný med může zabraňovat vzniku senné rýmy. Půl lžičky medu nalačno zklidní žaludeční vředy nebo podrážděný žaludek. Z hlediska čínské medicíny jsou žaludek spolu se slezinou a slinivkou párovými orgány a spolupracují. Sladká chuť stimuluje jejich činnost, navíc med je pro takovou stimulaci naprosto ideální. Osvědčil se i při snižování krevního tlaku, kdy užívání medu rozšiřuje krevní cévy. Tradičně slouží jako vhodný prostředek při nespavosti (dvě lžičky před spaním).
Med a cukrovka
Pokud jde o příčiny cukrovky, většina lékařských učebnic se tomuto tématu pečlivě vyhýbá. Jiné uznávají, že příčina je neznámá. Podávání inzulinu, což je hormon slinivky břišní, upravuje patologický stav u cukrovky a převádí cukr do glykogenu, což povaha cukrovky není schopna plnit. Inzulin je doplněk při léčbě diabetu, ale v žádném případě lék. Používání inzulinu je náročný postup. Pacient musí injekčně brát inzulin asi půl hodiny před každým jídlem, aby upravil tuto funkci. Jeho dávkování musí být přesně stanoveno, protože jednotky inzulinu musí korespondovat s následujícím jídlem a s pacientovou tolerancí cukru atd. Jakákoliv látka, která by mohla být orálně užívána při mírné cukrovce pro převod sacharidů na glykogen, by byla neocenitelná a překročila by prospěšnost jinak užitečného inzulinu. Úleva od těžkopádných podkožních injekcí by byla neocenitelnou službou. Zda by diabetici mohli využít med přeměnou na glykogen a nahradit potřebný zdroj energie pro své vyčerpané systémy, je problém hodný nezaujatého vyšetřování. Existuje mnoho indikací, že tato možnost tu je.
Med a rafinované cukry se liší nejen v chemických vlastnostech, ale také ve fyziologických účincích. Okolnost, že med obsahuje invertní cukry a ušetří zeslabeným zažívacím orgánům dodatečnou práci s inverzí komerčních cukrů, je důležitým faktorem a významnou výhodou. Ve vztahu k diabetu existují také další výrazně heterogenní funkce cukru a medu. Pokud byl inzulin podáván diabetickým pacientům před jídlem a byl přebytek jednotek inzulinu, než je následně spotřebováno sacharidů, nebo nebyla potrava vůbec, může se objevit vážný, často katastrofální inzulinový šok. Důvodem pro tuto událost je, že inzulin bude konzumovat cukr a již tak skromné rezervy organismu. Nedostatek krevního cukru je stejně nebezpečný jako nadměrný. Jedinou cestou k nápravě takové situace je řídit dostatečné množství glukózy a kompenzovat působení přebytku inzulinu.
Byly hlášeny případy, kde bylo podáno velké množství medu k odvrácení inzulinového šoku kvůli subglykemii, ale výsledky nebyly příznivé. Na druhou stranu, následující podání glukózy rychle neutralizovalo škodlivé efekty inzulinu. Pomalá absorpce ovocného cukru a zpoždění transformace v systému do glukózy by se považovaly za neefektivní. To jasně dokazuje, že na chemickém a fyziologickém základě existuje rozdíl mezi obyčejným cukrem a medem. Stejná nerovnost je mezi glukózou a ovocným cukrem, druhou důležitou složkou medu. Příznaky subglykemie, které následují po úplném odstranění jater u zvířat, byly rychle odstraněny podáváním glukózy, zatímco ovocný cukr se ukázal jako neúčinný. Je pozoruhodné, že ovocný cukr se jen zřídka – pokud vůbec – nalézá v krvi.
Bylo zaznamenáno mnoho případů, kdy byl med diabetiky dobře snášen a dodával jim požadovanou energii. Některé z těchto zpráv tvrdí, že med byl použit v beznadějných diabetických situacích, a s úspěchem. Některé zprávy jsou velmi poučné. Pan G. J. (USA) píše: „Byl jsem železniční inženýr, ale stal jsem se obětí cukrovky a musel jsem se vzdát práce, protože jsem byl velmi slabý. Doktoři prohlásili, že pro mě neexistuje žádná naděje. Pak jsem se rozhodl pro dietu, byť ji doktoři odmítli. Tady je: špenát - syrový nebo vařený, většinou syrový; hlávkový salát slazený medem a limetová šťáva; syrová mrkev – umytá, vykartáčovaná a strouhaná, slazená medem pro chuť; salát ze syrového zelí s limetovou šťávou a med; zralá rajčata – syrová nebo konzervovaná, slazená s medem; celozrnný pšeničný chléb. Od počátku diety doktoři nemohli najít stopy cukru, ačkoli mě jich testovalo několik, aby uspokojili svou zvědavost. Nyní je mi 65 let, jím všechno a pracuji jako každý muž mého věku.“
Pan L. M. D. z New Yorku píše, nejenom, že vyléčil mnoho případů revmatismu pomocí včelích žihadel, ale dodává také seznam lidí, kteří byli obětí cukrovky. Potom, co si dopřáli med, uzdravili se. „Jedni manželé trpěli oba cukrovkou, léčili se u různých lékařů dlouhou dobu bez zlepšení. Nakonec zahájili dietu sestávající z velkého množství medu a spousty ovoce, a dnes jsou oba v pořádku.“ Taková odhalení, i když pocházejí od laiků, by měla vzbudit pozornost úctyhodného lékařského bratrstva.
K ospravedlnění domněnky, že med se může dávat diabetikům, vede také tvrzení zástupců lékařského povolání. Dr. F. C. Ameiss obhajuje med tupelo (druh modřínu) pro diabetiky, protože obsahuje minimum dextrózy a maximum fruktózy. Dr. Desiderius de Beszedits z Mexika již v roce 1934 napsal: „Použití medové diety v léčení cukrovky může vypadat nevědecky, nelékařsky, dokonce skoro hloupě teoretickému nebo povrchnímu pozorovateli. Právě při tomto psaní, jsou moje včely zaměstnány nošením medu z rostlin v květu nazývaných retama nebo tecoma mollis, retania nebo tronadora. Dělám výluh a výtažek z této rostliny (listy a kořeny) a dávám ji diabetickým pacientům v kapkách v čaji manzanilla, když nemůžu získat listy na čaj, kterému dávám přednost. Čaj, tinktura a vodní extrakt rostliny mají rozhodně a zřetelně antiglykosurické a eupeptické vlastnosti a jeho antipolyurický účinek je rychlý. Nyní všichni víme, že včela saje kvintesenci z květové šťávy, přidává něco ze sebe (sliny nebo jiné substance), a pak vše zpracuje do medu. Každá země má velký počet léčivých rostlin a včely sbírají jejich med i z jejich květů. Není těžké pochopit, že z tohoto důvodu se med hodí do léčebné diety pro diabetiky. Nejpravděpodobněji je právě správnou potravou pro zeslabené hladové žlázy.“ Názor, že léčivé vlastnosti jistých rostlin se přenáší včelami z květů do medu, je dosti rozšířený. Menelik, velký král Etiopanů, údajně pěstoval stromy Coso, pod kterými umístil včely. Med Coso, který včely sbíraly z květů, byl považován za vynikající lék proti parazitickým červům. Lžíce medu ve vodě stačila na to, aby byly viditelné výsledky. Domorodci v Indii kapou med z lotusu do očí a léčí tak šedý zákal. Důvěra v antituberkulozní účinek eukalyptového medu je světoznámá.
Dr. A. Y. Davidov z Ruska zjistil, že med je dobrou náhražkou cukru a jiných sladkostí při cukrovce. Věří, že med brání acetonemii a snižuje obsah cukru v moči navzdory faktu, že obsahuje 75 % cukru. Jeden z jeho pacientů užíval půl kilogramu medu během deseti dnů bez zvýšení obsahu cukru v moči. Když bylo užívání medu zastaveno, procento cukru v moči se zvýšilo a pacientovi byly podány 4 čajové lžičky medu denně, potom obsah cukru znovu poklesl. Dr. Davidov hlásil dalších šest případů, kde měl med prospěšné účinky při cukrovce.
Profesor A. Szent-Györgyi, objevitel vitaminu C, publikoval zajímavé výsledky, které získal ústním podáváním kyseliny jantarové v léčení kyselosti cukrovky. Toto, pokud se to potvrdí, může vysvětlit příznivé účinky různých kyselin, mimo jiné mléčné, jantarové, citronové, jablečné a dalších, které med obsahuje. Vytváření nebezpečného acetonu při cukrovce je možné upravit za pomoci těchto kyselin. Za ovocnými kyselinami nemusíme jít daleko. Obsahuje je každé ovoce. Angrešt má třeba kyselinu jantarovou, jablko kyselinu jablečnou a citron kyselinu citronovou. Podobně jsou na tom i jiné druhy ovoce, které můžeme použít pro ideální snídani. Jak taková snídaně může vypadat? Připravíme ji z nastrouhaného jablka, ovesných vloček, šťávy z citronu, bílého jogurtu, a vše osladíme medem.
Dlouhověkost a hladina inzulinu
Zkoumáním dlouhověkých lidí bylo zjištěno, že mají výrazně nižší hladinu inzulinu v krevní plazmě, nižší výskyt nádorových onemocnění, kardiovaskulárních problémů, celkově se těší většímu zdraví a fyzické a duševní pohodě. Na jednu z nemocí, kdy člověk zapomíná a hledá svoje věci, se můžeme podívat i z jiného úhlu. Alzheimerova choroba je v podstatě jiná forma cukrovky, kdy organismus nedostatečně využívá vyprodukovaný inzulin. Buďme věrni potravinám, jež nám dala příroda. Co si můžeme jako výživu, kromě medu, naordinovat z preparátů Diochi při diabetu? Rozhodně Vista Clear. Obsahuje ideální složky pro regeneraci ledvin a fytolátky napomáhající snižovat hladinu cukru v krvi, a výtažek z koňského kaštanu má prokázaný účinek při obezitě. Slabá funkce ledvin je vždy v pozadí dysfunkce hormonálního systému a kaštan koňský obsahuje látky podobné hormonům v kůře nadledvinek. Ve Vista Clearu se násobí několik účinků dohromady: antiobézní, antidiabetický, regenerace ledvin, kloubů a očí. Vše, co by mohl potřebovat diabetik s nadváhou.
(Autor naléhavě upozorňuje diabetiky, aby med nepoužívali bez porady s lékařem.)
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 05/2010
Dnes probereme konkrétní zdravotní téma na pozadí jeho hlubších příčin. Vede mne k tomu jednoduchý důvod. Jde o velmi rozšířené onemocnění, vědeckou medicínou nepochopené, a tedy zdravotním systémem naprosto neřešitelné. Navíc se zdá, že případů poslední dobou lavinovitě přibývá…
Tento text nebude pouze obsahovat rozbor energetických a biologických zdrojů zvláštního příznaku plovoucích teček, nýbrž (samozřejmě) nabídne konkrétní a logická řešení. Jinak by neměl smysl a sklouzli bychom snadno do hnijících vod materiální vědy ve vazalských službách průmyslu a byznysu. Lékaři v pojišťovenském systému univerzitní medicíny – pokud se vůbec s pacientem baví, poučí jej o příčinách jeho obtíží (které většinou neznají), vystraší (vynucování autority), jaký by mohl být vývoj bez jejich léčby – a ve finále nevyléčí.
Mluvíme o tzv. plovoucích tečkách v očním sklivci – šedavých skvrnkách či drobných útvarech, jež se pasivně pohybují přes zorné pole při pohledu na světlou plochu (nebe či stěnu, okno…). Pohnete očima a skvrnečky se střelhbitě rovněž pohnou – jak hejno rybiček a pak si zase pomalu plují jedním směrem. Někdy jich je méně, třeba jen jediná či žádné, jindy zase více. Lze i vysledovat jisté periody většinou v řádech týdnů. Lidé s tímto zvláštním příznakem buď nikam nezajdou a příliš o tom ani nemluví – jako o množství dalších delikátních symptomů nejen tělesných, ale zejména psychických a to už vůbec nemluvím o energetických a spirituálních stavech a zkušenostech. Podvědomě (často i vědomě a naprosto oprávněně) se bojí, že by skončili na psychiatrii a jejich okolí by je odmítlo jako někoho s nebezpečnou a vysoce nakažlivou nemocí. Není to kafkovská či orwellovská psycho sci-fi. Je to realita všedních dnů. Tolik moje skoro 40letá lékařská praxe.
Zkuste říct psychiatrovi, že slyšíte hlasy či vidíte něco, co ostatní občané nevidí. Něco, co je materialistickou vědou definováno jako neviditelné – a tedy nereálné. Nebo že jste přesvědčeni, že skutečná realita není hmotné povahy, že celá ta ordinace se vším tím vybavením je pouhým odrazem jediné skutečnosti. Přiřknou vám dg. schizofrenie a poučí vás o tom, že je to nevyléčitelné, ale že je nutné do smrti brát léky a docházet na pravidelné kontroly. Že jste nebezpeční. Nevěříte? Zkuste to… Není nad vlastní zkušenost. Upřímně: Raději to nezkoušejte a prostě mi to věřte (nebo ne). Možná, že byste se zbytečně pak zapletli, třeba by vám rovnou sebrali řidičák, ve finále i svéprávnost. Ježíš se kdysi prohlásil za krále, za božího syna. Z pohledu odborníků na psychiku jasný případ schizofrenních bludů. Tenkrát psychiatři ještě nebyli. Ale byli jim podobní, vlastnící patent na rozum… a nepomohla mu ani četná svědectví. A zřekli se ho. Vydali… byl nebezpečný.
Ale zpět k tečkám (abychom se zbytečně nezaplétali).
Ještě nikdy jsem se nedoslechl o jediném případu, kdy by oční lékař někomu v těchto případech pomohl. Na rozdíl třeba od dermatologů, kteří systémově předstírají, že léčí ekzém či jiné vnitřní kožní projevy, oční specialista rovnou řekne, že to léčit nelze. A rozvíjí různé myšlenky a teorie, čím by to mohlo být způsobeno a oč se tedy jedná. Kdyby to nebylo tak smutné, tak bychom se mnoha výplodům fantazie mohli srdečně zasmát. Možná, že mi to mnozí z vás nebudete věřit, ale alespoň jednou za týden (desítky let) v ordinaci slyším a vidím nepřímé důkazy, že nejmodernější vědecká medicína založená na důkazech ve své praxi funguje v podstatě na úrovní věštění z kávové sedliny a zaříkávání. S výjimkou urgentní péče a operativy. Několikrát jsem dokonce obdržel referenci, že jim okulista pravil, že se jim to jenom zdá – a nabídl vyšetření u kolegy psychiatra. Samo sebou se do očí podívali a nic neshledali. Tak je to jasné: Nic tam není! Očař nic nevidí…
Paraziti mohou být příčinou mnoha špatně diagnostikovaných chorob, a to nejen očních.
Nuže k tečkám. Mnoho let mám stopu a jdu po ní. Někdy před dvaceti léty ke mně přijela vysokoškolsky vzděláná paní pracující ve státní správě. Dobře jsem ji znal. Svěřila se mi, že ji mnoho let obtěžují a znervózňují ony plovoucí skvrnky v zorném poli. Navíc se u ní posledních asi deset let rozvinuly již objektivní oční příznaky. Bolesti očních bulvů, podivné výtoky ze spojivkových váčků, záněty rohovky i čočky. Oboustranně. Spousta očních vyšetření, spousta různých kapiček. „Řekla jste jim o těch skvrnkách, co vidíte“, zeptal jsem se jí. „Samozřejmě…“ Tak jsem dumal. Pak jsem jí podal tužku a papír. „Nakreslete je, pokud můžete“, poprosil jsem. Bez rozmýšlení se chopila tužky a ty vločky, sklivečky, flokusy, tečky, jak to lékaři roztomile nazývají, nabyly svých tvarů. Tušil jsem, leč byl jsem ohromen detaily. Díval jsem se na jasné drobné parazity, tak, jak jsou zobrazeny na fotkách parazitologických atlasů. U některých nechyběla tmavší hlavička a článkovité zahnuté tělíčko, dokonce i náznak kusadel bylo možno identifikovat. Pacientka také vyobrazila tři vývojová stádia – od larviček (tečky) až po tzv. dospělce. Zíral jsem. Jen lituji, že jsem si ten výkres neschoval.
Problém byl v tom, že jsem tou dobou ještě neznal léčbu. Neměl jsem ani ponětí, kam ji ev. poslat. Protiparazitární alternativa se teprve rodila a vzájemná informovanost byla na nízké úrovni. Dával jsem jí pouze homeopatika, která měla jen chabý a přechodný účinek. Kupodivu mi paní potvrdila, tento původ svých obtíží tušila, ale bála se o něm zmínit před lékaři. I dnes by jí to nebylo nic platné…
Od té doby jsem se otevřel myšlence, že drobní a okem neviditelní (ovšem v očním sklivci velmi dobře viditelní) paraziti mohou být příčinou mnoha špatně diagnostikovaných chorob a to nejen očních. Později s rozvojem informatiky a rezonanční diagnostiky jakožto i celé, tzv. alternativy, jsem pochopil, že i naprostá většina psychóz, nevysvětlitelných úzkostí a panik i depresí mají na svědomí parazité zabydlení v mozku. Také jsem např. díky Dr. Josefu Jonášovi pochopil, že psychiku utváří tlusté střevo. Nikoliv mozek. Ale to už se dotýkám širší problematiky, kterou zde nechci řešit. Mnoho srdečních arytmií jsou vlastně mikroparaziti ve vegetativních nervech myokardu. Po odstranění parazitů arytmie mizí.
Také jsem dobře pochopil, že vědecká humánní (ne tak veterinární) medicína parazity – mimo metrových tasemnic a škrkavek lezoucích v ordinaci z nosu, na parazity prostě nevěří. Platí dodnes. Před dvěma lety mi jeden z našich předních parazitologů, s ním jsem chtěl navázat plodný dialog, sdělil, že jsou to nesmysly. Věc jsem konzultoval s několika patology. S onkology. Existují vědecké materiály dokazující, že mnoho domnělých zhoubných nádorů včetně metastáz jsou ve skutečnosti parazitární hnízda či cysty. Viz např. profesorka očního lékařství v Moskvě, dr. Jelisejevová. Pilně jsem studoval a vnímal pacienty v ordinaci. Plovoucí a tečky v očích jsou imunitou omráčení mikroparaziti, jež jsou lymfou odnášeni do krve a jejím prostřednictvím do vylučovacích orgánů. Proto se tak bezmocně a bez aktivního pohybu, navíc víceméně periodicky dle svých vývojových cyklů, vznášejí před zraky nemocných. Lymfu nelze vidět – až na oční sklivce! Od té doby jsem zaznamenal stovky takových případů a dnes už mohu nabídnout či zprostředkovat pomoc.
Několik mých klientů dokonce doneslo k lékaři drobného parazita ve zkumavce, nic platno. Nedávno jsem měl v ordinaci paní, která mi líčila, že cítí pod kůží pohyby a několikrát jí s čela vylezl tenký černý červíček. Praktický lékař jí doporučil léky na zklidnění. Mnoho lidí má nepoznanou malárii projevující se periodickými teplotami a únavou. Takže paraziti spolu s borreliemi a chlamydiemi jsou velkým epidemickým problémem a lékaři, které si platíme přes zdravotní pojišťovnu, to ignorují.
Metoda autopatie může tento problém vyřešit. Používám převařenou slinu ev. střevní obsah jako zdroj informace pro imunitu, na jaký cíl se má zaměřit a souběžně se informují paraziti o vlastní smrti (převaření vzorečku ve vodě) a tak se „dozví“ že v daném organizmu nemají perspektivu a snadněji se mají k odchodu. Dále i autopatii u prány, tedy netělesnou. Ta má vyšší poslání…jakožto i jakákoliv infekční onemocnění.
V pokročilých případech odkazuji své pacienty k odborníkům na diagnostiku a léčbu parazitů. Těch mnoho není a rozhodně nepracují v oficiálním zdravotním systému. Většinou ani nemají lékařské vzdělání. Mají ale výsledky! To je důležité. Tito lidé se mají možnost uzdravit. Používají informační léky v kombinaci s přesně zacílenými antiparazitiky, které daného parazita umí zabít. Léčba trvá několik měsíců.
Mikrosvět je užitečným prostředníkem mezi naší chorou myslí a tělem. Na mikrosvětě stojí psychosomatika. Oním pojítkem mezi psyché a tělem (soma) je mikrosvět nezastupitelný. Infekce a záněty nám mohou zprostředkovat nepříjemné symptomy. A ty nás mají upozornit na to, že nejsme dostatečně „in" vzhledem k Životu. S tím může právě pomoci i ona autopatie z prány, tedy ze sedmé čakry (neviditelné antény). Vyladí program a mikrosvět pak nebude k nám přitahován. Toto jsou Zákony. Není výjimek. Jsou pouze výmluvy a pomluvy. A neschopnost vyléčit. To je obraz aplikované materiální vědy. Bohužel…
Stejné zákony platí i v makrosvětě. Pak také můžeme shledat, že my sami jsme se stali parazity této Země. Vida, od plovoucích teček až do kosmu. Z vyššího principu jest vše hrou a vše má vývoj. Ale tím vás chci jen na konci kapku utěšit. Vše dobře dopadne… Ale to znamená, že je třeba občas máknout. Tady a TEĎ!
Podle odborných studií se imunita odvíjí od počtu T lymfocytů v organizmu.
Imunitní systém se skládá ze dvou základních složek – vrozené a získané (adaptivní) imunity, které fungují ve vzájemné spolupráci. Každá z nich disponuje různými typy buněk s různými úlohami. Adaptivní (získaný) imunitní systém se skládá ze tří hlavních typů buněk. Jsou jimi:
Funkce T lymfocytů
B lymfocyty, resp. plazmatické buňky, dokážou tvořit protilátky proti infekcím. Protilátky většinou zastavují patogeny mimo buňky, navážou se na ně, tím neumožní vstup do buňky a zároveň je označí pro rychlejší odstranění.
T lymfocyty jsou brány jako pomocné buňky, jedná se o druh bílých krvinek tvořících se v kostní dřeni, při růstu opouštějí kostní dřeň a migrují do brzlíku, ve kterém dozrávají. Zralé T lymfocyty exprimují na svém povrchu různé proteiny, které označujeme jako CD4+ T nebo CD8+ T. Tyto bílé krvinky sice nemají schopnost rozhodovat o formě imunitní odpovědi, ale zesilují nebo potlačují funkci ostatních (poškozených nebo virem napadených) buněk nebo nevhodné buňky dokonce zabíjejí, zastavují jejich replikaci uvnitř buněk, tj. podílejí se na kontrole infekcí.
Při prvním setkání s infekcí trvá nějaký čas, než vznikne reakce a vytvoří se adaptivní imunita. Tato „dělba práce“ se jeví jako účinný mechanismus k eliminaci infekcí. Obecně se však dá říci, že T lymfocyty jsou podstatou specifické (získané) buněčné imunity.
Paměťové buňky - T lymfocyty
Paměťová buňka je označení pro bílé krvinky ze skupiny lymfocytů, které se v těle uchovávají po proběhnuté imunitní odpovědi. Zajišťují tím imunitní paměť. V praxi to znamená, že druhá infekce konkrétním patogenním organizmem vyvolá silnější a pohotovější odpověď, než primární infekce. K paměťovým buňkám patří paměťové B-lymfocyty a paměťové T-lymfocyty. V obou případech však platí, že jsou tyto buňky přizpůsobeny k potírání konkrétního patogenního organizmu, jako je určitý druh bakterie nebo viru.
Jak si udržovat silný imunitní systém?
Základem zdravého těla a tedy i obranyschopnosti organismu je vždy na prvním místě
V případě, že alespoň trochu dbáme na to, abychom měli kvalitní výživu, která se skládá z velkého množství zeleniny a ovoce, jsme na dobré cestě k silnému imunitnímu systému. Nelze určit, který z vitamínů je nejdůležitější, je potřeba zajistit tělu dostatek všech vitamínů, protože každý spouští v těle jiné chemické reakce. Stejné je to i u minerálů, dostatek jednoho minerálu zajišťuje vstřebatelnost minerálu druhého a ten třetího. Vitamíny a minerály jsou silnými antioxidanty, které se podílejí na tvorbě bílých krvinek a tím silného imunitního systému.
Kozí kolostrum – biologické zlato
Kozí kolostrum, nebo-li mlezivo, je mateřské mléko, které produkuje koza první hodiny, max dny po porodu kůzlete. V kozím kolostru je zastoupeno největší množství účinných látek, jako jsou: imunoglobuliny protilátky, laktoferin, vitamíny, cytokin, růstové hormony, biominerály, antibakteriální a antivirové látky, interferon a další. Právě tyto látky pomáhají našemu tělu obnovit a posílit imunitu (obranyschopnost organismu). Díky pastvě se do mleziva dostávají látky, které se nacházejí v bylinách a venkovních porostech. Koza si sama z bylinek vybírá to nejlepší a přirozenou cestou se prospěšné látky dostanou až do kolostra. Bioinformační doplněk stravy kapsle TCD 4 Imuserol s obsahem kozího kolostra, ovesných betaglukanů a koriandrové silice byl vyvinut právě pro podporu adaptivní, nebo-li získané imunity a pro zvýšení počtu T lymfocytů v těle.
Svou získanou imunitu máte ve svých rukou - zajistěte tělu dostatek výživových látek jako jsou vitamíny, betaglukany, minerální látky, přírodní flavonoidy!
TCD4 Imuserol kapsle - doplněk stravy s kozím kolostrem a ovesnými betaglukany.
Kozímu kolostru se říká biologické zlato, protože obsahuje maximální množství účinných látek, které tvoří základ imunity mláďat. Stejné je to i u dětí - novorozeňat, které v prvních dnech po porodu získávají od matky mlezivo bohaté na imunoglobuliny a má nižší obsah laktózy.
Betaglukany jsou přírodní komplexní polysacharidy, které se nachází v obilninách, houbách a kvasinkách.
Superschopnost betaglukanů spočívá v aktivaci makrofágů - buněk, které hrají důležitou roli v imunitní reakci organismu.
Aby měly betaglukany na lidský organizmus příznivý vliv, musíte je konzumovat pravidelně a v dostatečném množství. Dobrou zprávou je, že se jimi nedá předávkovat.
Koriandr setý pomáhá udržovat normální činnost kardiovaskulárního systému, normální hladinu cholesterolu v krvi, působí na činnost nervové soustavy, stav pokožky, podporuje chuť k jídlu a pomáhá normálnímu trávení.
CD Flavonoidy jsou bioinformační bylinné kapsle s obsahem vitamínů C, B2, D3 a flavonoidů (přírodních, bylinných účinných látek), které působí v organizmu jako antioxidanty, tj. zhášení volné radikály a pomáhají tak organizmu udržovat jeho zdraví.
Vitamín C je v kapslích zastoupen ve dvojí formě. jako vitamín C a ESTER-C, což je nekyselá forma vitamínu C, která nezpůsobuje podráždění žaludku. Vzhledem k neutrálnímu pH, je možno užívat Ester-C dlouhodobě.
Vitamín C pomáhá snižovat únavu, udržovat zdravý imunitní systém, pomáhá v normální produkci kolagenu v těle, zvyšuje vstřebávání vápníku a tím pomáhá udržovat zdravé klouby, kosti a zuby, pomáhá zvyšovat vstřebávání železa, dále vitamínu E pro zdravou pokožku, přispívá k ochraně buněk před oxidativním stresem.
Vitamín D3 se vyznačuje protizánětlivou aktivitou, přispívá k normálnímu vstřebávání vápníku a fosforu, tj. k udržení normálního stavu kostí, svalů a zubů, podporuje normální imunitní systém a podílí se na procesu dělení buněk.
Vitamín B2 - Riboflavin je důležitý pro důležitý pro dobrý stav kůže, očí, funkce srdce a dalších orgánů. Jelikož má významný vliv na metabolismus cukrů, tuků a aminokyselin, ovlivňuje celkovou energetickou přeměnu v organismu. Jako součást enzymů v dýchacím řetězci je nezbytný pro základní buněčný metabolismus. Nedostatek vitamínu B2 se může projevit jako trhliny v ústních koutcích, bolest a pálení rtů, pálení jazyka, záněty dásní, pálení očí, záněty spojivek. Dále by vás mohla postihnout chudokrevnost, světloplachost, poruchy funkce nervů. Nedostatek vitamínu B2 se může projevit také na psychice a intelektu.
TROMBOSERIN multivitamín jsou bioinformační kapsle s patentovanou látkou Fruitflow® a vitamíny:
Fruitflow® je patentovaná látka vyrobená z extraktu rajčat, působí jako aspirin, ale bez vedlejších účinků, pomáhá udržovat normální srážlivost krve a normální krevní tlak.
Vitamín A Retinol, vitamín B-1 Tiamin, vitamín B-2 Riboflavin, vitamín B-3 Niacin, vitamín B-5 kyselina pantotenová, vitamín B-6 Pyridoxin, vitamín B-9 kyselina listová Foliacin, vitamín B-10 Paba kyselina paraaminobenzoová, vitamín B-12 Kobalamin
Vitamín D3 Calciferol
Vitamín E
Vitamín H Biotin
Koenzym Q10
Extrakt medicinální houby Rezavec šikmý - ČAGA
Extrakt bylin: Pampeliška lékařská, Právenka latnatá, Červená řepa, Resistaid - extrakt modřínu, Voňatka citrónová a Plečky obecné
VIRAIMUN kapsle s extrakty 4 medidinálních hub s betaglukany
Reishi
Cordyceps
Shiitake
Maitake
CASSIS - šumivé rozpustné tablety s vitamínem C, betaglukany a extrakty ACAI Berry a černým rybízem.
I.
Základní ustanovení
adresa: Průmyslová 1306/7, Praha 10, 102 00
email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
telefon: 222764004
II.
Zdroje a kategorie zpracovávaných osobních údajů
III.
Zákonný důvod a účel zpracování osobních údajů
IV.
Doba uchovávání údajů
V.
Příjemci osobních údajů (subdodavatelé správce)
VI.
Vaše práva
VII.
Podmínky zabezpečení osobních údajů
VIII.
Závěrečná ustanovení
Tyto podmínky nabývají účinnosti dnem 25.5.2018.
Chrupavka je pojivová tkáň, která se skládá z chondrocytů, kolagenních a elastických vláken a amorfní mezibuněčné hmoty. Je pevná, přesto poměrně pružná a plní funkci jakéhosi tlumiče. Funkci chrupavky můžeme přirovnat k mycí houbě – při působení tlaku dochází k vytlačování vody z chrupavky, v klidu je voda nasávána zpět do tkáně spolu s jistým množstvím látek obsažených v kloubním mazu – synoviální tekutině. Ta chrupavku vyživuje a zajišťuje pevné přilnutí ploch k sobě a zmírňuje tření. Nedostatek této tekutiny poškozuje kloubní chrupavku, zhoršuje se její výživa i regenerace a to vede k omezení funkčnosti a odolnosti kloubů a následně k rozvoji osteoartrózy. Proto je důležité, aby synoviální tekutina obsahovala dostatek potřebné výživy. Pokud se však synoviální tekutiny tvoří nadbytek např. při úrazu, infekci nebo jiné degenerativní změně, může zaplavit kloubní prostor, způsobí otok a vyvolá ještě větší bolest. V tomto případě je zapotřebí odstranit z vnitrokloubního prostoru nahromaděnou tekutinu tzv. punkcí, lidově tomu říkáme „tahání vody z kloubu“.
Pokud se začne objevovat bolest kloubů, na vině může být celá řada faktorů, a tím nejčastějším je degenerativní onemocnění kloubu, tzv. artróza, artritida nebo revmatoidní artritida. Chrupavky jsou během života velmi namáhány – obzvláště potom u aktivních sportovců nebo fyzicky těžce pracujících jedinců. Na opotřebení našich kloubů má také zásadní vliv věk, po třicítce může docházet k prvním příznakům opotřebení kloubů, a mohou se objevit první bolesti a začíná se rozvíjet degenerativní zánětlivé pochody, které ničí kloubní tkáně.
Není zcela jasné, co artritické potíže vyvolává, ale známe několik nepřímých příčin, které stav chrupavek a kloubů ovlivňuje. A tím je úraz, ať už náhlý a silný nebo postupně nahromaděné účinky mnoha drobných poranění, např. při sportu. Dále to mohou být různé infekce např. borelióza, autoimunitní onemocnění – revmatoidní artritida nebo metabolické onemocnění – dna. Dále pak obezita, zatěžování kloubů, svoji roli také hraje dědičnost. Ve zkratce lze říci, že základem artritických obtíží je hlavně poškození kloubní chrupavky, a tím i zhoršený kluzný pohyb kloubních ploch vůči sobě.
Základem zdravých kloubů je dostatečná výživa. Příroda nám nabízí mnoho možností a jednou z nich je kurkumin obsažený v kurkumě. Kurkuma neboli indický šafrán je koření ze sušeného mletého oddenku kurkumovníku dlouhého (Curcuma longa). Jeho podstatnou a nejvíc zmiňovanou složkou jsou antioxidanty a polyfenoly, z nichž je hlavní kurkumin. Tato sloučenina rozpustná v tucích má prokazatelné pozitivní schopnosti týkající se pohybového aparátu. Funguje jako antioxidant a působí protizánětlivě. Kromě kurkuminu dále kurkuma obsahuje sacharidy, proteiny, vlákninu, dále vitamíny C, E, K, B1, B2, B3, B6, kyselinu listovou a z minerálů vápník, železo, hořčík, draslík, sodík, mangan, zinek, měď, selen nebo fosfor.
Účinky kurkuminu jsou velmi známé především v jeho působení na klouby a chrupavky. Kurkuma pomáhá udržovat normální stav kloubů, pozitivně ovlivňuje jejich pohyblivost, pevnost chrupavek a tkání. Kurkuma prospívá i zdraví našich kostí. Tyto a další účinky však dokáže zajistit jen dostatečně vysoké množství kurkumy podávané v pravidelných dávkách po dobu několika týdnů.
Pokud chcete plně využít blahodárných účinků kurkuminu, bohužel nebude stačit jednoduše zařadit kurkumu do každodenní stravy. Kořen kurkumy obsahuje asi 3 % kurkuminu a pro lidský organizmus je složité ho v přírodní podobě absorbovat, protože se nerozpouští ve vodě. V syrové formě dokáže lidské tělo vstřebat pouze 1 % kurkuminu. Tím pádem pouze kořenit kurkumou nestačí. Pro efektivní užití kurkuminu a jeho přirozené působení v organizmu je nejlepší užívat extrakt z kurkumy nebo přípravek, který ho obsahuje spolu s jinými prospěšnými látkami.
Výzkum zveřejněný v časopise Molecules upozorňuje na to, že se kurkumin obtížně vstřebává do krevního oběhu. Nemá-li jeho konzumace tedy přijít vniveč, je dobré zlepšit biologickou dostupnost. Zkombinujte kurkumu třeba s černým pepřem! Obsažený piperin zvyšuje vstřebávání kurkuminu až o 2000 procent. Proto kapsle ALFA ARTRIZONE obsahují spolu s velkým podílem kurkuminu i piperin, pro výraznější vstřebávání. Zároveň obsahuje i extrakt kaštanu koňského s obsahem aescinu, který farmaceutický průmysl využívá pro výrobu léků při cévní nedostatečnosti, křečových žilách nebo těžkých nohou.
ALFA ARTRIZONE v 1 kapsli obsahuje:
300 mg kurkumin – 95% suchý extrakt
155 mg pupečník asijský (podporuje normální činnost cévní soustavy, kardiovaskulární systém a prokrvení, zároveň udržuje normální funkci imunitního systému)
20 mg lékořice lysá (působí jako antioxidant a tím podporuje imunitní systém, pomáhá udržovat normální stav kloubů)
10 mg pelargónie vonná (pomáhá udržovat normální stav kloubů)
10 mg kaštan koňský - aescin (působí hlavně proti otokům a zánětům)
5 mg pepřovník černý – 95% piperin (podporuje vstřebávání kurkuminu, beta-karotenu nebo koenzymu Q10)
Studie publikovaná v magazínu Journal of Traditional and Complementary Medicine prokázala, že kurkumin podporuje zdraví kloubů tím, že inhibuje molekuly, které se velkou měrou podílejí na zánětech. Z jejích poznatků také vyplynulo, že kurkumin jako velice silný antioxidant neutralizuje volné radikály, čímž napomáhá regeneraci a poškození kloubů předchází.
Zdroje: www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2225411016302528, www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26007179/, www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/9619120/
Cítíte se na podzim unavení a zpomalení? Pokud ano, není to pravděpodobně nic nenormálního. Celá příroda kolem nás zpomaluje a chystá se k odpočinku. Odhaduje se, že až 20 % populace trpí na podzim a v zimě mírnou formou útlumu a zhoršené nálady. Pokud ale každý rok s příchodem podzimu totálně ztrácíte energii, jste abnormálně nevýkonní a ospalí, přejídáte se, nic vás nebaví… a na jaře vás to samo přejde, pak možná trpíte sezónní afektivní poruchou.
Miliony let byl člověk synchronizován s přírodou a řídil se podle jejích cyklů. V létě byl aktivnější, v zimě spoustu času prospal.
Moderní doba nás nutí, abychom tyto přirozené rytmy ignorovali a fungovali stále stejně, ať je teplo nebo zima, světlo nebo tma.
A moderní technika nám to umožňuje. Umíme si vzduch ohřát i ochladit, v noci si posvítíme, v zimě můžeme jíst pomeranče a vesele porušujeme fyzikální zákony, když létáme vzduchem tisíce kilometrů. Mohli bychom si myslet, že nás přírodní cykly vlastně nemusejí zajímat. Až naše tělo nám připomene, že pořád jsme na přírodu napojeni víc, než si myslíme.
Jak nás světlo synchronizuje
Fotosenzitivní (tj. na světlo citlivé) buňky měly pravděpodobně už „nejnižší“ prehistorické organizmy. Mají je rostliny i všichni živočichové. Proč se vyvinuly? Evolučním smyslem biorytmů je připravit se na pravidelné změny vnějšího prostředí a přizpůsobit se jim. Nejvýraznější cyklickou změnou je cyklus dne a noci, tedy střídání světla a tmy. Podle něj se řídí rytmus aktivity a odpočinku, energetického výdeje a opotřebovávání (den) a klidu (noc), které subjektivně vnímáme. Ve spánku se odehrává řada hormonálních, metabolických a buněčných změn, např. syntéza bílkovin a regenerace buněk.
Hlavním neurohormonem, který dává vnitřním hodinám informaci o zevním prostředí, tj. synchronizuje nás se skutečným trváním dne a noci, je melatonin.
Melatonin má u člověka hypnotický, tj. uspávací efekt. Noční tvorové to mají naopak, melatonin u nich zvyšuje aktivitu a bdělost.
Melatonin je něco jako přirozený spánkový hormon a jeho vylučování závisí na množství světla.
Jakmile se začne stmívat, melatonin stoupá a my začínáme být ospalí. V noci jsou hladiny melatoninu 10–100x vyšší než ve dne. K ránu, jak světla přibývá, sekrece melatoninu klesá a my se probouzíme. (Tedy v ideálním případě. Umělé osvětlení a moderní životní styl tyto tisícileté biorytmy potlačují a nutí nás fungovat v době, kdy má náš organizmus vlastně noc. Není pak divu, že poruch spánku dramaticky přibývá.)
Melatonin a světlo
Informace o množství světla vstupuje do mozku očima a nervovými dráhami vede až do tzv. šišinky (epifýzy), která je místem produkce melatoninu.
Zrak má tedy dvě funkce: vidění, ale také přizpůsobení se rytmu dne a noci.
Stejně jako sluchové ústrojí neslouží jen k slyšení, ale i k udržování rovnováhy. Velmi zjednodušeně řečeno, světlo projde okem do mozku, utlumí produkci melatoninu a my jsme (nebo bychom měli být) bdělí a aktivní. Ve tmě není sekrece melatoninu světlem blokována a my jsme ospalí, v ideálním případě usínáme.
Podobně to funguje i u střídání ročních období. Čím delší den (v létě), tím méně melatoninu se vylučuje. Na podzim a v zimě, kdy se dny zkracují, začínají hladiny melatoninu stoupat. Tato informace je důležitá pro načasování sezónního chování (rozmnožování, tvorba zásob, zimní spánek apod.).
Zimní spánek?
Některá zvířata, třeba medvědi, to mají vymyšleno dobře. Neplýtvají silami a ukládají se k zimnímu spánku. O tom, kdy to udělat, je informuje právě množství denního světla prostřednictvím melatoninu. Homo sapiens dostává tutéž světelnou informaci jako medvěd brtník, bohužel ale neumí zimu v klidu prospat. Dříve jsme se přece jen více řídili přírodními cykly.
V létě lidé vstávali s východem slunce a celý den fyzicky pracovali, v zimě spali mnohem déle a příliš se nehonili.
Jak to máme my dnes? Vstáváme podle své pracovní doby (a ta se ještě mění vlivem střídání „zimního“ a „letního“ času. Spát chodíme, jak se nám chce. O nějakém zpomalování a odpočívání v zimních měsících nemůže být řeč. Naopak. Pořídili jsme si předvánoční stres, různé uzávěrky a podobné zátěžové situace ke konci roku, tj. přesně v době, kdy je množství slunečního svitu nejnižší a máme nejmíň energie. S tím příroda nepočítala a některým z nás to celoživotně dělá problémy.
Stále méně spíme. Může za to Edison?
Kromě toho, že nerespektujeme roční přírodní cyklus, neřídíme se ani rytmem dne a noci. Stále méně spíme. Žárovka je tu s námi teprve něco přes 100 let, konkrétně od r. 1879. Teprve zhruba na přelomu 19. a 20. století elektřina „rozsvítila“ svět. A od té doby se celková doba spánku neustále zkracuje. Univerzální rozšíření elektrického osvětlení je hlavním důvodem, proč většina lidstva ve vyspělých zemích trpí chronickou spánkovou deprivací.
Lidé, kteří nedostatečně spí, mají např. i zvýšenou tendenci ukládat tuk.
Může za to hormonální a metabolická nerovnováha, kterou nedostatek spánku působí (změny ve vylučování inzulínu, ghrelinu, růstového hormonu, kortizolu a dalších). Především ve spánku probíhají regenerační pochody, „oprava buněk“ nebo imunitní reakce. Co všechno se může stát, když trvale málo spíme, si z toho každý odvodí sám.
SEZÓNNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA
Také ji známe pod jménem SAD (Seasonal Affective Disorder).
Upadáme do zimního spánku?
Většinou však jde o mnohaletý průběh, než si člověk uvědomí cyklický charakter potíží v závislosti na ročním období. Problémem také je, že mu okolí (a často i on sám sobě) vytýká lenost, slabou vůli apod. Někteří lidé se SAD přiberou za zimní období i 6 a více kilo, protože nejsou schopni ovládnout nutkavou potřebu jíst. Kdyby to šlo, dotyčný by zalezl do postele se zásobami jídla (hlavně sladkostí) a vylezl odtamtud až na jaře. Takhle to praktikují některá zvířata např. jezevec. Kromě pravého zimního spánku (hibernace) existuje i nepravý zimní spánek, kdy zvířata zůstávají neaktivní v úkrytu, ale jejich tělesná teplota se nesnižuje. Občas se z tohoto stavu probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu například jezevci.
Člověk si ovšem nemůže dovolit to co jezevec. Je tedy nucen svoji zimní depresi řešit a předcházet jí. Účinná a bezpečná léčba je fototerapie neboli léčba jasným světlem.
________________________________________________________________
Příznaky sezónní afektivní poruchy
1. Celodenní únava a nedostatek energie. Člověk jen obtížně zvládá své běžné rutinní úkoly, funguje automaticky a bez zájmu.
2. Zvýšená chuť k jídlu, hlavně abnormální potřeba sladkostí. Následkem toho samozřejmě přírůstek na váze, obvykle více než 6 kg. Někteří pacienti dokážou během jara a léta zhubnout, často však jen částečně, takže jejich hmotnost rok od roku narůstá.
3. Zvýšená potřeba spánku. Problém s ranním probouzením, spavost a útlum během dne.
4. Pokles libida (nezájem o sex).
5. Zpomalené myšlení a reakce, zhoršené soustředění.
6. Anhedonie: dotyčného nic nebaví a netěší.
7. Nechuť k sociálním kontaktům: uzavírá se do sebe, nekomunikuje nebo je podrážděný.
Tyto příznaky se objevují na podzim (říjen/listopad) a samy od sebe mizí na jaře (březen).
____________________________________________________________
Co dělat s (pod)zimní depresí?
Lehčí formy podzimního útlumu jsou vlastně přirozenou reakcí na změnu ročního období. Tělo nám signalizuje: „Přibrzdi, chci si odpočinout.“
Zvolněte…
Zkuste lépe vnímat svoje tělo a akceptovat jeho potřeby. Koneckonců, proč bychom nemohli na podzim a v zimě trochu zvolnit a chodit dřív spát, když cítíme, že to potřebujeme? (Jezevec určitě ví, co dělá ☺.) Znamená to ovšem trochu se přizpůsobit. Nestihneme asi všechno, co bychom teoreticky rádi. Můžeme také ignorovat některá lákadla, která se nám v tomto období nabízejí (prodejní akce a posezónní slevy všeho možného, vánoční trhy, televizní programy atd. atd.). Pokud to někdo radostně stíhá, je to jeho věc. Vy se řiďte svým vlastním rytmem.
Opatrně se stimulanty
Jsou samozřejmě různé nezdravé způsoby, jak ze sebe potřebnou energii vydolovat – megadávky kávy, energydrinky, sladkosti, stimulanty. Určitou dobu to funguje, takže si člověk může začít myslet, že jeho energetické zásoby jsou bezedné. Nejsou. Jednoho dne nám dojdou jako fosilní paliva a může se to pak projevit třeba pod obrazem chronického únavového syndromu, syndromu vyhoření, psychickou poruchou nebo nějakou tělesnou nemocí.
Životospráva
Jelikož musíme chtě nechtě fungovat i v zimě, nemůžeme nechat věcem úplně volný průběh. Pohyb venku, správná strava a dostatek světla jsou podstatně lepší variantou, než 10 kafí s čokoládovou tyčinkou denně.
Choďte ven
Zkuste strávit každý den na denním světle minimálně 30 minut, nejlépe ráno. Kdykoliv je jasný den a slunce svítí, využijte toho a „akumulujte“ si sluneční energii jako solární článek. Ještě před sto lety pracovalo 90 % lidí venku. Dnes trávíme většinu dne v uzavřených prostorách a sluneční světlo k nám přichází filtrované přes okenní sklo, což není totéž jako plnospektrální světlo venkovní.
Jídlo jako lék
Přejídání a zvýšená chuť na sladké jsou pro sezónní afektivní poruchu charakteristické. Pokuste se odolávat tomuto nutkání. Krátkodobě vám sice čokoláda nebo kobliha udělá dobře, ale úleva nevydrží dlouho. Přijde znovu hlad (po sacharidech velmi rychle, protože rozkolísají hladinu cukru v krvi) a k tomu budete mít výčitky svědomí. Snažte se jíst celozrnné výrobky a hodně bílkovin. Omezte „prázdné kalorie“ – pečivo, těstoviny, brambory, sladkosti, sladké nápoje. Budete po nich ještě více unavení. Serotonin (hormon dobré nálady) zvyšují některé potraviny (luštěniny, banány, avokádo, ořechy, lněné semínko, listová zelenina).
Vitamíny a výživové doplňky
Pomůžou, ale obvykle nestačí. Můžete zkusit např. vitamín B, omega 3 (esenciální mastné kyseliny), hořčík a koenzym Q.
Rozsviťte!
Víme, že hlavním zdrojem sezónní deprese je nedostatek světla. Prosvětlete si proto byt i pracoviště, jak nejvíc můžete. Vpusťte si do bytu co nejvíc denního světla, závěsy a záclony nechte přes den roztažené. Sviťte silnými žárovkami (raději silnější žárovku a pečlivě za sebou zhasínat než šetřit tím, že použijeme žárovku slabou.) Nejdůležitější z hlediska sezónní deprese je ranní světlo: sviťte si ráno co nejvíc a na dobře osvětleném místě i snídejte.
Není světlo jako světlo. Kupte si žárovky s plnospektrálním „zdravým“ světlem. Klasické žárovky vyvíjejí nejvíce světla ve žluté, červené a infračervené oblasti spektra. UV (ultrafialové) záření, důležité pro některé fyziologické pochody, zcela chybí. Převaha červené spektrální části zneklidňuje a vyvolává stresovou pohotovost. Podobně působí i zářivky. Jejich světlo vlastně nepozorovaně bliká – zapíná se a vypíná stokrát za minutu, což náš mozek registruje a udržuje ho to v napětí. Tyto negativní vlivy si po většinu času neuvědomujeme, ale působí na náš organizmus negativně. Plnospektrální žárovky a svítidla jsou sice dražší, ale nejvíce se podobají přirozenému světlu.
FOTOTERAPIE – léčba jasným světlem
Pro výraznější sezónní afektivní poruchy je vhodná intenzivní léčebná fototerapie. Provádí se pomocí speciálních osvětlovacích těles, která dodávají bílé světlo o vysoké intenzitě (přibližně 10 000 luxů). Pro srovnání: zatažená zimní obloha dává osvětlení 3000 luxů, za slunečného letního dne je osvětlení až 120 000 luxů. Běžné osvětlení vnitřních prostor se pohybuje kolem 300–500 luxů. Světelná terapie nejlépe účinkuje v ranních hodinách. Dnes je i u nás na trhu celá řada cenově dostupných přístrojů – lamp, „světelných skříňek“ (light boxes) i simulátorů svítání (od nastavené hodiny začnou svítit se vzrůstající intenzitou, takže nás probudí podobně jako sluníčko v létě.)
Na bábovku budeme potřebovat:
3 banány
200g pohankové mouky + vysypání formy
120g mletých vlašských ořechů
250ml sójového mléka
2 vejce
2 lžičky kypřícího prášku bez fosfátů
2 lžíce medu
30g rozpuštěného kokosového oleje + na vymazání formy
100g hořké čokolády
+ jakékoliv sušené ovoce
Troubu předehřejeme na 160 stupňů. Formu na bábovku vymažte olejem a vysypte moukou. Banány rozmixujte nebo rozmačkejte vidličkou v míse. Postupně k nim přidejte pohankovou mouku, vlašské ořechy, mléko, vejce, sušené ovoce, vlašské ořechy, med a rozpuštěný kokosový olej. Spojte hladké těsto a přidejte nastrouhanou čokoládu. Těsto nalijte do formy a pečte 40-50minut, až špejle zapíchnutá do těsta vyjde ven čistá nebo jen s pár drobnými vlhkými drobky, je bábovka hotová.
Obchodní podmínky Reklamační řád Reklamační protokol
Copyright © 2018 DIOCHI SPOL. S R.O, Žampiónová 2, 104 00 Praha 10 - Pitkovice, Česká Republika, Česká republika