Regenerace ve sféře Diochi

„Tak kdypak už se pokusíte o miminko?“ Tuto větu slýchala Monika v posledním roce skoro na každé návštěvě. Po svatbě s Lukášem se obecně předpokládalo, že brzy budou mít potomka, protože každý věděl, jak Monika, zdravotní sestra, děti miluje.

A jí se tak těžko vysvětluje, že se už několik měsíců o dítě pokouší a pořád nic. Na gynekologii u ní bylo všechno v pořádku, paní doktorka pořád, že to chce čas a že na asistovanou reprodukci je ještě brzy. Potom se u Lukáše ukázalo, že má velmi málo spermií a tak už začali pomýšlet i na umělé oplodnění...a tak Monika každou další menstruaci tajně opláče, protože Lukáš už je na její stesky pomalu alergický.

V tomto stavu se paní Monika dostala do mé provozovny, kam ji poslala její kamarádka, které jsem při problému s otěhotněním před časem pomohl. Když mi Monika s nadějí v hlase volala, že po mém zásahu kamarádka otěhotněla a ona chce taky, neodpustil jsem si rádoby vtipnou poznámku, že to zařídím :-). Nakonec – vlastně ke vzniku života stačí jedna jediná spermie, ne ?

Stará pravda, že za vším je především psychika, tedy emocionální stav, často na podvědomé úrovni, se potvrdila i tentokrát. Při úvodním rozhovoru s Monikou jsme přišli na to, co při problémech s otěhotněním a vůbec při každém zdravotním problému řeší skoro každý - staré programy, stres, pracovní a psychické vytížení.... Ukázalo se, že Monika je ovlivněna programem z dětství, kdy jí matka často říkala věty typu – to nedělej, na to nemáš apod. A ona se mamince snažila dokázat, že je schopná, vystudovala zdravotní školu a dál se v nemocnici zaměřila na budování kariéry. Je velice pracovně vytížená, práce ji baví, ale rodině by dala přednost. A protože to nejde tak rychle, jak by si představovala, má strach, aby se to vůbec povedlo, což její psychice rozhodně neprospívá. A lékaři ji vlastně v tom strachu ještě udržují, každá návštěva u lékaře v ní vzbuzuje další a další stres. Zkrátka obvyklý „scénář“, s něčím takovým se ve své poradně setkávám poměrně často, jen ty konkrétní psychické příčiny mohou být trochu jiné. Někdy při problémech s otěhotněním „vytáhneme“ na povrch program typu – teď si dítě nemůžeme dovolit, až vybudujeme kariéru, dům atd atd. A až se toto všechno vybuduje, najednou to nejde.
Zkrátka vlastní chybný program může být jakýkoliv, ale vždy je někde hluboko pod tím strach a bloky vzniklé ve vztahu s rodiči, prarodiči nebo dokonce s partnerem.

Když jsem Moniku vyslechl, řekl jsem jí, ať zapomene na to, že to nejde a pustil jsem se do práce.

Nejdříve jsem provedl reflexní diagnostiku.
V těchto případech většinou dochází k oslabení dráhy ledvin a žaludku, což způsobí chlad v oblasti pánve. Tento stav nadále zapříčiní stáhnutí ohybačů a tím dále napětí dráhy močového měchýře, která ovlivňuje celé kosterní svalstvo. Oslabením ledvin (ledviny = strach, stáhnutí) dojde ke stažení a tím zmenšení průchodnosti vejcovodů. A nakonec tento stav, nepřirozený a nežádoucí pro organismus, způsobí další psychickou zátěž a už se roztáčí bludný kruh. Také u Moniky jsem diagnostikoval tento problém a navíc nevyvážený hormonální a minerální systém.

Takže jsem provedl pomocí vlastní, více než 20tiletou praxí vytvořenou technikou, odblokování pánevního dna a masáž celého kosterního systému a nasadil jsem kapky Estrozin k úpravě hormonálního systému, Diocel biominerál pro vyladění ledvin a doplnění minerálů a Levamin – vynikající životabudič a zároveň harmonizér. Dále jsem Monice doporučil čaj Achyrocline, který působí mj. na uvolnění kosterního svalstva a harmonizaci menstruačního cyklu a také pomáhá zbavit se napětí, stresu a strachu.

Na závěr jsem Moniku naučil pár hmatů z reflexologie – tyto hmaty si může provádět sama každý den, ale nejpříjemnější je samozřejmě provádět reflexní masáž ve dvojici, nakonec její manžel se může o zplození potomka zasloužit i jinak, ne :-)? A co přesně jsem jí poradil ?

POSTUP:

Nejdříve uvolníme – promasírujeme na noze celou nártní oblast, která ovlivňuje reflexně mj. meridián ledvin, močového měchýře, jater a také zvláštní dráhy degenerace a alergie.
Dále promasírujeme krouživým pohybem hlezenní kloub, který ovlivňuje pánevní dno. Kotník je také akupresurní oblast pro močový měchýř a ledviny.
Na závěr provedeme tzv. houpací hmat – chytneme chodidlo oběma dlaněmi z obou stran a protřepeme, „pohoupáme“,jako kdyby chodidlo bylo těsto, ze kterého chceme vytvořit válec.
Jedná se o jednoduché úkony, které při správném provádění umí způsobit velkou změnu v organismu. Reflexní technika je příjemná, účinná a může se ji naučit každý.

A výsledek ? Asi tušíte sami, není to dlouho, co její syn Lukášek oslavil své první narozeniny. Nedávno mi zavolala a sdělila, že se potřebuje objednat na masáž, protože chtějí pro Lukáška sourozence :-).

I v naší malé zemičce můžeme najít magická místa. Nedostavěné torzo gotického chrámu sv. Panny Marie v Panenském Týnci je místem popravdě romantickým a dle senzibilů také nabitým silnou pozitivní energií. Cítí ji tam snad úplně každý včetně těch, kteří nikdy na takových místech mravenčení, teplo či husí kůži nezažili.  

Samotný Panenský Týnec je městečko se zhruba pěti sty stálými obyvateli. Leží v oblasti, která byla podle archeologických nálezů osídlená v prehistorických dobách Germány. Název Týn pochází ze starokeltského Taun popisující místo ohrazené kůly. Přívlastek „Panenský“ souvisí s panenským řádem Klarisek, které v místním klášteře pobývaly. Ten najdete hned vedle chrámu. Za jeho zdmi pobývala a i zemřela sv. Anežka Přemyslovna. Měla by být pochována v blízkosti kláštera, nicméně tato skutečnost není nikterak doložená.

Zakladatelem chrámu byl Plichta ze Žirotína a měl tak učinit někdy koncem 13.stol.  Dnes můžeme jen spekulovat, jakými schopnostmi Plichta disponoval, neboť pro stavbu vybral místo, kde se kříží neobvykle silné proudy energie.  Citlivci tvrdí, že se jedná o energii mající schopnost uzdravovat a pozitivně vylaďovat.

Trojlodní kostel z období vrcholné gotiky, podle některých snad z huti Petra Parléře, se ale nikdy dostavět nepodařilo. Že za to mohl nedostatek financí, o tom dnes můžeme jen spekulovat. A říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Díky tomu nás vítá neobvyklá harmonie sloupoví, otevřeného prostoru, stromů a světelné hry.

Panenský Týnec si vás podmaní svou magičností, a každé setkání s ním je úplně jiné. Jitra a východy slunce jsou plná příslibu. Posvátnost přítomnosti, sluneční koupel, voňavý vzduch, ticho. Můžete usednout k meditaci, vychutnat energii v místě kněžiště, odplout do svého vnitřního chrámu. Společnost vám přitom dělají andělé, kterými podobně laděné duše vyzdobily prostor východního oblouku. Toho svého k nim můžete přidat.

Když do Týnce dorazíte třeba v červnu nebo červenci kolem poledne, skoro jistě tady potkáte nevěstu a ženicha. Můžete se stát tichým svědkem jejich velkého okamžiku, ale do svého nitra se pravděpodobně budete nořit trochu obtížněji než za časného jitra.

Pokud vyrazíte do Týnce z Prahy, cesta vám mnoho času nezabere. Trvá asi hodinu, do navigace zadejte souřadnice 50°17'42"N 13°54'58"E a vyjeďte směrem na Louny. Pokud zvolíte jiný dopravní prostředek než auto, pak vězte, že nejlepší spojení autobusem je z Loun, Slaného nebo i z Prahy, Dejvické. Anebo si vyjeďte na kole po cyklotrase 3035.

Níže popsaná metoda paradoxu cukru funguje u lidí bez diabetu a hormonálních problémů, kteří zkrátka nevědí, proč přibírají. Základní princip spočívá v cucání sladkých bonbonů hned ve chvíli, když dostanete docela malý hlad. Při hubnutí totiž nejsou vůbec podstatné kalorie, ale to, jakým způsobem je budete konzumovat. Přímý dopad na tloušťku či štíhlost má tělesný metabolismus. Nejste-li se svou postavou spokojeni, je možné jej v postupu času ovlivnit. Podstatnou roli při hubnutí a přibírání hraje systém dvou vnitřních alarmů. Známe-li principy jejich fungování, můžeme své tělo úspěšně směrovat ke štíhlosti.

Receptor hladu

První alarm se zapne, když čidlo – tzv. interoreceptor – signalizuje změnu uvnitř organismu. My se zaměříme na změnu hodnoty cukru. Takže čidlo hlásí: „Hladina cukru šla dolů. Je třeba jej rychle doplnit." Mozek na základě hlášení zpustí kompenzační mechanismus, který se navenek projeví tím, že člověk dostane hlad. Je to však jen mírný hlad a dá se snadno vydržet. Můžete tedy s jídlem ještě nějakou chvíli počkat. Jak dlouho? Jestliže se rozhodnete příliš dlouho nečekat a dodat tělu malé množství potravy, mozek zaznamená, že jeho základní potřeba byla naplněna a vše je v pořádku. Hladina cukru stoupne na optimální hodnotu. Tímto se naplní normální energetická potřeba těla.
Jestliže se však rozhodnete hlad předržet a najíst se později, s velkou pravděpodobností hrozí riziko, že se sepne druhý alarm, aby signalizoval, že mozku chybí palivo pro energii. Organismus neobdržel zásobu cukru z vnějšku, a proto je nucen využívat vnitřních zdrojů, které jsou uloženy v podobě glykogenu ve svalech a játrech. Podle toho, z jaké části těla je cukr v době nouze „vybírán", objevují se zdravotní problémy.

Jsem najedený, tedy šťastný

Jestliže tělo později dostane nějaké jídlo, doplní potřebu glykogenu a zároveň vytvoří tuky pro horší časy.
U některých lidí se po několika takových „hladovkách" čidlo hladu propojí s psychikou. Člověk dostane strach, že když se nenají, něco se stane. Když se naopak nají, je mu dobře a prožívá pocit štěstí. Postupně vzniká závislost na jídle. Psychika zkrátka buduje ochranný mechanismus, aby se tělo zase nedostalo do potravinové nouze. Jenže takto „postižení lidé" jedí velké porce jídla ve velkých kalorických dávkách.
Přitom si můžete všimnout, že většina hubeňourů stále něco jí, spíše zobá jako ptáček. Svůj metabolismus mají nastaven tak, že když jen cítí náznak hladu, vezmou si hned něco malého k snědku – třeba bonbon. Toto je v podstatě dobře, protože bonbon obsahuje cukr. Zásoba cukru je doplněna a zbytky jídla, které nejsou ještě od oběda stráveny, postačí pro další výdej energie.

Plusy pro cukr

Jsme biologické mechanismy a naším palivem je cukr. Není v těle buňka, která by cukr nepoužívala jako svůj pohon. Pohyb hladkých svalů, plic, chůze, běh... vše jede na cukr. Přesto je tato látka považována za něco škodlivého. Velkou roli v odmítání rychlého cukru (například sirupů, hnědého, bílého cukru, marmelád, cucavých bonbonů) hrají zubaři. Tímto přístupem ale sledují pouze svůj profesní zájem – poškození zubní skloviny, množení bakterií v dutině ústní a vznik zubních kazů. Vůbec je nezajímá vliv na celkové fungování organismu. Je přece například lepší mít kazy, ale chodit, než mít naprosto zdravý chrup a být na vozíčku třeba z důvodu silného poškození páteře, k němuž došlo kvůli naprosté eliminaci cukru z potravy. Nebo ne?
Jakékoliv úplné vysazení cukru není nikdy dobré. Rychlý cukr ovlivňuje hustotu krve – ředí krev. Jestliže jej nejíte, může docházet k houstnutí krve.
V malém množství doporučuji konzumaci takových sladkostí, které delší dobu vydrží v ústech a cukr se do těla dostává postupně. Jestliže pijete kokakolu či jiné sladké limonády, je třeba dbát na postupné upíjení, a ne vypít velkou sklenici najednou. Nedochází tím pak k zatížení vnitřních orgánů, jako je slinivka. Je zajímavé, že i nemocná slinivka, která nepracuje v optimálním výkonu a nevyrábí dostatek inzulinu, potřebuje přísun cukru, aby vůbec alespoň nějaký inzulin mohla vyrobit. Metodu rozhodně nedoporučuji zkoušet diabetikům z důvodu nedostatečné kontroly hormonu inzulinu v jejich těle.

Nejím, a přitom tloustnu

Lidé, kteří vydrží dlouho bez jídla a ještě se tím ostatním chlubí, většinou přibírají.
Jestliže silný člověk potřebuje zhubnout, měl by občas sníst bonbon, oplatku apod. (Tím není myšlen sáček bonbonů nebo karton oplatek!), nejdříve však 1,5 hodiny po jídle! (Nikoliv ihned po jídle.) Přesto, že tím sní o něco více jídla, než když „nejedl a přibíral", začne hubnout.
Někteří lidé mají mezi jednotlivými jídly příliš dlouhé pauzy (5 až 6 hodin), aniž přitom sledují svůj pocit hladu. Tak dochází ke spuštění druhého alarmu a začnou paradoxně přibírat. Z hlediska hubnutí velmi záleží na tom, kdy budete jídlo jíst. Bude-li to včas po zaregistrování pocitu hladu a v přiměřeném (tedy nevelkém) množství, začnete hubnout.
Stejně tak lze bonbonovou metodu využít, potřebujete-li ztloustnout. Dejte si bonbon bezprostředně po hlavním jídle, kdy ještě nepociťujete žádný hlad, a poctivě dodržujte asi 4–5hodinové pauzy mezi jednotlivými jídly.
Metabolismus se může přetvářet půl roku až rok. Není to otázka jednoho dne.

Kréta, uprostřed purpurového moře, krásná a čarovná! Tak se o ní zmiňuje již více než před dvěma tisíciletími otec dějepisu Hérodotos. Nabízí se říci: „Chcete se dožít vysokého věku? Pak se přestěhujte na Krétu.“ To samozřejmě nemohou udělat všichni, přesto něco vyzkoušet určitě lze: jíst potraviny z „čarovného ostrova“.

Olejové masti dokážou zatočit s vráskami, olivový olej výrazně zlepší prokrvení svalů, pokud je jím potřeme. O jeho zázračných účincích svědčí nejen současná statistika a laboratorní vědecké výzkumy, ale zmiňuje se o nich i dávná řecká mytologie. Na Krétě je totiž k bohům blízko, vždyť se tam přece narodil sám Zeus!

Mytologický odkaz

Řečtí bohové se spolu často hádali a dělali si naschvály. Zeus se tedy snažil jejich neshody uklidňovat. Neznámější spor o nadvládu nad velkým územím vedl Poseidon s bohyní Athénou. Zeus rozhodl, že vítězem bude ten, kdo dá lidu cennější dar.

Poseidon sebejistě vzal svůj trojzubec a mrštil jím do nedaleké skály. Z místa, kam se zabodl, vytryskl mocný pramen mořské vody. Bohové i lidé krčili rameny, vždyť slané vody tady máme víc než dost, říkali si. Co si počneme ještě s touhle?

Pak přišla na řadu Athéna. Ta rovněž použila svou zbraň – oštěp – a zatla jej do země. Z oštěpu brzy vyrazily zelené haluzky a zanedlouho tam rostl olivovník. Byl to jeden z největších darů, co bohové lidstvu dali.

Oliva nebyla jen potravinou, byla také symbolem. Vítězové olympijských her totiž nebyli dekorováni vavřínovými ratolestmi, jak se všeobecně míní, nýbrž olivovými! Ve válkách, kterých na Peloponésu nebylo nikdy málo, prosili poražení s olivovou větvičkou o mír. Olivovník byl symbolem míru, plodnosti a blahobytu. Biblickému Noemovi se také zjevila holubice s olivovou ratolestí, která zvěstovala konec potopy.

Již jsme zmínili „zakladatele dějepisu“ Hérodota, který Krétu obdivoval. Také podle současných historiků je pro Evropany tím nejtajemnějším místem jejich dějin. Tisíc let před vznikem prvního chrámu na území Evropy zde vyrostl palác, který se svou rozlohou, koncepcí a technickými vymoženostmi vymyká všem rozumovým úvahám.

V době, kdy se ve zbytku Evropy obyvatelé ještě ani neoháněli sekeromlaty (tato obávaná zbraň se objevila o necelých tisíc let později), nevěděli, jak vypadá kůň, bydleli v jeskyních či v lepším případě v chýších uplácaných z hlíny, na Krétě už měli splachovací toalety, vodovody i kanalizaci, snad i primitivní klimatizaci. Tamní architekti uměli vypracovat technicky i esteticky dokonalé projekty pro stavby, které měly i z dnešního pohledu nejmodernější prvky proti zemětřesení. Lidé uměli psát písmem, jež jsme dodnes nerozluštili.

Na Krétě minojských králů vládnoucích tehdy celému Řecku sice nenajdeme jediné zobrazení nějakého božstva, ale na druhé straně ani jediného vojáka nebo ozbrojence. Kdo byli ti lidé, kteří si byli tak jisti svou silou a mocí? Jakému božstvu se klaněli? Byli to opravdu původní obyvatelé našeho kontinentu?

Zpět v současnosti

Co míní moderní gastronomie? Tvrdí, že olivový olej je takřka zázračná potravina. Je to tuk, který neobsahuje nebezpečný cholesterol, netloustne se po něm. Navíc se přepaluje až při mnohem vyšších teplotách než ostatní běžně používané rostlinné oleje (např. řepkový, slunečnicový apod.).

Olivový olej z Kréty z malého kláštera Svaté trojice (Agia triada) opakovaně získal mezinárodní ocenění The best olive oil of Mediterranean (nejlepší olivový olej ze Středomoří). Zajímavostí je, že jej zpracovávají místní mniši. Ptali jsme se na jejich recept na kvalitní výrobu olivového oleje. Je prý docela jednoduchý. Potřebujete jen: dobrou půdu, olivovníky staré nejméně pět set let, dostatek slunce a přiměřenou vláhu. A nikdy nesmíte použít žádnou chemikálii. Pak musíte mít ten správný druh malinkých oliv, jež se jmenují koroneiki. Až úrodu sklidíte, nesmíte sčesané olivy nechat ležet déle než jednu hodinu! Po hodině totiž dochází k fermentaci, kvalita oleje prudce klesá a chlorofyl, na který je právě tento druh bohatý, se znehodnocuje. Proto velkovýrobci nemají šanci.

Přihlaste se do Proměny s Diochi a získejte jedinečnou možnost ozdravení organismu, zvýšení fyzické kondice a zlepšení zevnějšku.

Bioinformační doplněk stravy, harmonizátor, adaptogen a trankvilizer. Harmonizuje především meridián plic a žaludku.

Nervamin jako brána mezi životem a smrtí

Hlavní složkou směsi éterických olejů (silic), kterou znáte pod názvem Nervamin, je nardová silice (Nardostachys jatamansi). Nervamin má v systému Regenerace ve Sféře pozici číslo dvanáct, a to je poslední, nejvyšší pozice.

Po přečtení tohoto článku, který o Nardu napsala Patricia Davisová, možná pochopíte, proč má Nervamin číslo dvanáct a proč je hlavní složkou právě tato silice. Ale nejen to, doplňuje ji například magická rostlina Inků – aksamitník (Tagetes minuta) – používaná při očistných rituálech a také, stejně jako nard, mající vynikající protiplísňové účinky. Nard pochází ze severní Indie a pro léčivé vlastnosti a vůni je oceňován už od starověku. Neměl by se zaměňovat s levandulí širolistou (jak to činí i někteří lidé, kteří by se v této oblasti vyznat měli).

Nard

Nard je aromatická bylina blízce příbuzná kozlíku lékařskému s krajně neobvyklým kořenovým systémem – z jednoho kořene vyrůstají dva typy výhonků, z nichž jeden je podzemním květovým výhonkem neboli oddenkem a nachází se v něm většina esenciálních olejů. Olej se z něj extrahuje destilací v páře a jeho barva se pohybuje od světle žluté po tmavě jantarovou. Hlavními složkami jsou bornylacetát, izobornyl valerianát, borneol, pačuli, alkohol, terpinol a eugenol. Aroma lze definovat jen velmi těžko, Dioscorides tvrdil, že je cítit po kozách. V každém případě má opravdu poněkud „živočišný“ charakter, je hluboké, rašelinné a zemité.

V domovské Indii byl nard vždy oceňován jako parfém, léčivka a bylina prospěšná v péči o pleť. Na Blízkém východě a ve středomořských oblastech byl vysoce ceněn už před tisíci let, neboť je o něm zmínka i v bibli (v Písni Šalamounově a v kázání sv. Jana na hoře, v němž najdeme příběh Máří Magdaleny, která pomazala Kristovy nohy vonnou „mastí z nardu, velmi hojně“). Dioscorides (pokud se zrovna nevyjadřoval hrubě o vůni) charakterizoval nard jako bylinu „přehřívající, vysušující a diuretickou“ a prospěšnou při silné menstruaci, vaginálních výtocích, ledvinových a jaterních problémech, zánětech všeho druhu a k rozptýlení nahromaděných toxinů.

Moderní způsoby využití naznačují, že nard má skutečně harmonizující účinek na menstruační cyklus. Bílý výtok, o němž Disoscorides psal, je jedním ze symptomů kvasinkového zánětu vaginy a nard je fungicidní olej, takže by mohl být při likvidaci organismů Candidy albicans užitečný.

Olej pomáhá při alergických kožních reakcích a všech druzích vyrážky. Protože harmonizuje, dá se používat k masážím obličeje a přípravkům k péči o pleť na všechny typy pokožky, zvláště hodnotný je však pro zralou pleť. Victoria Edwardsová uvádí: „Olej obnovuje fyziologickou rovnováhu pokožky a vede k trvalé regeneraci.“ Dobré účinky na pokožku má Nervamin přimíchaný do krému Diozon clear. Sráží vůni ozonového krému a po jeho odpaření zůstává na pokožce jen příjemné aroma Nervaminu. Určitě zkuste přimíchat deset kapek Nervaminu do Diozonu clear. Je to ideální antiseptikum úplně na vše. Stálo by za to, vyzkoušet nard na léčbu celulitidy, protože jde o diuretický a detoxifikující olej, ale také proto, že má hluboce relaxační účinky, a stres celulitidu zhoršuje. Může pomoci při hormonální nerovnováze, jež je někdy s celulitidou spojována.

Je samozřejmě vynikajícím olejem pro každého, kdo žije v napětí a úzkosti, a podobně jako kadidlo má i nard schopnost pomoci lidem zbavit se starých bolestí či citových bloků, jež se drží v jejich nitru. Aromaterapeutům, kteří pracují s energií čaker nebo masážemi vztahujícími se k auře, se nepochybně velmi osvědčí. Skutečnost, že Máří Magdalena použila nard k pomazání Ježíšových nohou večer při poslední večeři, naznačuje, že tato bylina může mít význam i pro terapeuty, kteří pracují se smrtelně nemocnými pacienty. Ježíš věděl, že jeho smrt se blíží a Magdalena to věděla rovněž: její pomazání Kristových nohou nardem bylo jakousi formou svátosti při přípravě na tento okamžik. Aromaterapeuti, kteří pracují v hospicech, by možná rádi nard začlenili mezi oleje, jež mají pomoci lidem blížícím se ke konci jejich pozemského života. Nervamin je možné používat do velmi příjemných uklidňujících koupelí i do sauny. Vyzkoušejte si přechod do vyšší sféry a nalaďte se na číslo dvanáct. Teprve tam všechno začíná.

Autor: Vladimír Ďurina

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 02/2011