Chcete na léto zhubnout? Umělá sladidla vám nepomůžou!

Umělá sladidla nepříznivě ovlivňují život v našich střevech, zde usídlené bakterie se přeorientují na sladidla a začnou nepříznivě ovlivňovat trávení i hormon pocitu nasycení.
Umělá sladidla se používají právě tehdy, jestliže je záměrem snížení tělesné hmotnosti. Proto je mnozí používají, proto se jimi nahrazuje běžný cukr v různých potravinách. Dnes už řada odborníků připouští, že vliv umělých sladidel na organismus není patrně zdaleka jednoduchý.

Pokud chceme hubnout, je lépe zvolit vhodné stravování a nepokoušet se nahrazovat chuť cukru, která nám přece jen může chybět, umělými sladidly. Spíš si občas dopřát přírodní cukr, ale v malém množství. Zapomeňme na hody v cukrárně a na domácí koláče. Nebo snězme jen jeden a vydejme se na procházku do přírody. Nemusí to být zrovna běh, stačí přiměřená doba chůze.

Výzkumy jsou v počátečním stadiu, takže jejich závěry musíme přijímat s jistou opatrností, nicméně se zdá, že něco by na tom mohlo být. Otázka, kterou je především nutné zodpovědět, zní: Do jaké míry již můžeme výsledky dosavadních výzkumů zobecnit? Odpovědi bývají vesměs opatrnější.

Než se dostaneme k podrobnostem, musíme připomenout termín mikrobiom, jenž je poměrně nedávného data, kdy se díky moderním metodám zjistilo, že naše tělo, a týká se to nepochybně každého živého tvora, je doslova prosyceno různými bakteriemi a také viry. O drtivé většině z nich se zatím nic neví. Někteří vědci odhadují, že v těle dospělého člověka jsou snad dva kilogramy bakterií, z nichž valná většina žije v zažívacím traktu. Jen postupně se daří některé z nich identifikovat, ovšem mnohem obtížnější je zkoumání jejich úlohy. Shoda panuje víceméně v tom, že člověku nevadí a naše tělo je prostě pouze jejich hostitelem, ale zdá se, že některé z těchto mikroorganismů dokonce potřebujeme. Za dlouhé věky vývoje se obě strany, lidské tělo a bakterie, jakýmsi způsobem sžily a toto soužití je snad nakonec někdy prospěšné, ne-li dokonce nezbytné. Samozřejmě, že se to týká jen některých druhů těchto mikroorganismů. Současně se dnes ví, že v sobě nosíme potenciální hrozbu, protože dojde-li ke snížení imunity, mohou se některé z těchto bakterií přemnožit a vyvolat více či méně nebezpečnou chorobu. Podobný, obvykle mírnější stav, nastává po léčení antibiotiky, kdy nás lékař občas upozorní, že tyto léky narušily střevní flóru, tedy zlikvidovaly některé z oněch bakterií. Pak doporučí podávat laktobacily nebo si dopřávat jogurt či kyselé mléko. Další nebezpečí je případná mutace bakterií jinak neškodných, což může nastat v důsledku různých vlivů, opět včetně antibiotik.

Nyní však k umělým sladidlům. Ve skutečnosti panovaly již v minulosti názory, že jejich použití není tak docela bezpečné, jak by se mohlo zdát a jak obvykle tvrdí jejich výrobci. Postupně sice tyto pochybnosti sílily, ale byl to spíš řekněme pouhý pocit některých odborníků, vycházející z různých nepřímých pozorování. Nesmíme zapomínat na to, že každé takové pozorování se jen velmi obtížně zobecňuje, jak ostatně uvidíme za chvíli.

Jednoznačnější pokus, pokud jde o výmluvnost jeho výsledků, uveřejnili loni izraelští vědci. Použili k tomu deset týdnů staré myši, přičemž polovině pokusných zvířat podávali denně aspartam nebo sacharín, druhé skupině pak přírodní cukr, glukózu. Po uplynutí jedenácti týdnů se ukázalo, že myši, které dostávaly přírodní cukr, byly v naprostém pořádku, zatímco druhá skupina, na umělých sladidlech, měla abnormálně vysokou hladinu cukru v krvi, tedy známku cukrovky, na niž mohou navazovat další choroby. Podle odborníků to znamenalo, že myši, které dostávaly umělá sladidla, začaly projevovat sníženou schopnost odstraňovat cukr z krve, vykazovaly jeho nesnášenlivost.

Když se hledala příčina tohoto stavu, vědci usoudili, že by nějakou roli mohly hrát právě bakterie ve střevech. Aby se o tom přesvědčili, přestali první skupině myší podávat umělá sladidla, a začali je léčit širokospektrými antibiotiky, která vyhubila významnou část bakterií ve střevech. Když se pak tyto myši vrátily na normální stravu, nesnášenlivost cukru postupně zmizela – byly opět zcela zdravé. Takže stav, který byl uměle navozen sladidly, se dal zvrátit. Nutno si však uvědomit, že podávání umělých sladidel bylo v tomto pokusu krátkodobé.

Po tomto sdělení následovala řada výzkumů v laboratořích po celém světě, přičemž se ukazuje, že podle všeho používání umělých sladidel může vést k tomu, že tělo obtížněji snižuje hladinu krevního cukru, a následkem je nejprve obezita a pak její typický průvodce cukrovka, případně po ní její komplikace jako kardiovaskulární choroby, zhoršená funkce jater a další neduhy. Výsledky těchto výzkumů vesměs ukazují, že klíčovou roli hrají opravdu bakterie ve střevech. Jak se zdá, některé jejich druhy se doslova přeorientují na umělá sladidla, množí se a potlačují jiné bakteriální kmeny, které nějak souvisejí s metabolismem přírodního cukru. A také s produkcí leptinu, hormonu, který reguluje naši chuť k jídlu.

Porucha tvorby leptinu vede k tomu, že dotyčná osoba ztrácí pocit nasycení, jenž se nám běžně po jídle dostavuje, a nemáme touhu přijímat další potravu. Porucha tvorby leptinu je typická právě u obézních osob. Je to mnohdy skutečně začarovaný kruh, protože s rostoucí tloušťkou se ještě více snižuje tvorba leptinu a taková osoba se v posledku soustavně přejídá.

Takže, shrnuto, jak soudí někteří vědci, bakterie v našich střevech nejen regulují trávení různých látek, ale významně se podílejí na tvorbě leptinu. Ovšem pořád tu byla otázka, zda to jsou skutečně umělá sladidla, která porušují rovnováhu bakterií, a to se pak projevuje růstem hmotnosti. Na to se pokusili odpovědět opět izraelští vědci, když zpracovali data o 380 osobách, mužích a ženách, a zjistili, že ti z nich, kteří používali umělá sladidla, měli v průměru vyšší tělesnou hmotnost, a hlavně, objevovala se u nich snížená snášenlivost přírodního cukru. Ozvaly se však pochybovačné hlasy – právě ti, kdo měli nadváhu, používali umělá sladidla, přičemž však původní příčinou jejich obezity mohlo být něco úplně jiného než tyto látky. Na tom vidíme, jak obtížné je zkoumat lidi, protože každý z nich má jinou minulost, jiné stravovací návyky, žil v určitém prostředí, nikoli jednotném, jakým je akvárium pokusných myší.

Proto byl proveden pokus se sedmi normálními zdravými dobrovolníky, kteří nebyli obézní. Dostávali pět dní povolenou dávku sacharínu, načež se ukázalo, že čtyři z nich měli i po tak krátké době sníženou snášenlivost glukózy, a také, což bylo podstatné, se prokázala změna ve složení bakterií v jejich střevech. Po skončení pokusu se stav oněch čtyř vrátil poměrně brzy do normálu.

Mohli bychom pokračovat, ale toto snad postačí. Jaké závěry se za současného stavu dají činit? Především opatrné, protože již předchozí pokus byl výmluvný – změny se objevily u čtyř osob ze sedmi. Asi se tedy nedá úplně zobecňovat. To je problém zkoumání lidí, na rozdíl od myší. Myši v úvodním pokusu byly jednoho druhu, geneticky stejné, což samozřejmě neplatí o lidech. Je proto těžké činit úplně obecné závěry o lidech, protože každý z nás má jinou genetickou výbavu. Nemluvě o tom, že naše tělo je přece jen složitější než myší, i když v základních procesech se zase tolik nelišíme.

Současný závěr je takový, že umělá sladidla mohou být rizikem, ale záleží na tom, v jakém množství se podávají, jak dlouho, a navíc, jak dalece na ně bude tělo reagovat. U každého z nás to může být jiné. Zapomeňme na hody v cukrárně a na domácí koláče. Nebo snězme jen jeden a vydejme se na procházku do přírody. Nemusí to být zrovna běh, stačí přiměřená doba chůze. A máme pro Vás i tip z Diochi přírodní lékárny - přípravek Lipodestron, který napomáhá účinně odbourávat tuky z těla.

(Podle www.owlcloud.cz)