Ženská vagina neboli pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7-8 cm. Slouží k pohlavnímu spojení a jako odvodná cesta pohlavní.
Upíná se na hrdlo děložní a vytváří tak klenbu poševní. Děložní hrdlo do pochvy ční shora. Když žena stojí vzpřímená, pochva směřuje nahoru dozadu. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3-4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.

Délka, šířka a tvar pochvy se může velmi měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte.

V pochvě je přítomen bělavý sekret tvořený oloupanými buňkami epitelu pochvy a sekret, který produkují žlázky hrdla děložního. Pochva je osídlena mikroflórou poševní, kterou tvoří Döderleinův lactobacil. Ten vytváří v pochvě kyselé prostředí, čímž ji chrání před bakteriální nákazou zvenčí.

Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý.

Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.

V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou nebo dokonce sterilní péči je zbytečná nebo dokonce škodlivá. Vhodnější je podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry např. laktobacily než usilovat o její celkové potlačení.