Banner nové Sféry

Abhejali Bernardová: Hranice nemožného si vytváříme jen ve své hlavě

  • Napsal(a) Blanka Neoralová

 Od našeho posledního rozhovoru uběhly pouhé dva roky a od té doby můj respekt k této napohled drobné a usměvavé paní vzrostl. Tenkrát měla Abhejali za sebou 6. nejtěžší přeplavbu na jižní polokouli – úžinu mezi ostrovem Robben Island (v překladu Tulení ostrov) a Kapským Městem v Jihoafrické republice. S touto poslední přeplavbou má na svém kontě již 6. plavbu z tzv. Oceans Seven, což je ekvivalent Koruny planety, nejvyšších vrcholů na sedmi kontinentech. Jedná se o sedm vybraných obtížných dálkových přeplaveb rozmístěných po celém světě.

 Máte za sebou šest přeplaveb. Jaký je váš motiv pro tyto fyzicky velmi náročné plavby? Když napíšu fyzicky velmi náročné, mám pocit, že si stejně nedokážeme představit, jak opravdu vyčerpávající tyhle plavby jsou. Co vám dodává chuť a energii takto těžké závody zvládat?

Hlavním motivem je sebepoznání. Objevení – a rozšíření – vlastních hranic. Když jsem dlouho v nějakém známém prostředí, dělám stejné věci, potkávám se se stejnými lidmi, ocitám se v takové známé zóně a mám pocit, že přestávám růst. Když se dostanu z této pohodlné zóny, nutí mne to dostat se k určitému skrytému zdroji síly, objevit v sobě něco, o čem jsem nevěděla, že to mám. Fyzicky náročné aktivity nám pomáhají dostat se k takovému našemu syrovému já, do hloubky nás samých, kde se o sobě dozvídáme různé věci. Nejen ty dobré, ale i ty, na kterých je potřeba zapracovat. Ale jakmile o nich víme, můžeme na nich začít pracovat. Je to tedy pro mě takové dobrodružství sebepoznávání, které myslím nikdy nekončí. Chuť k tomuto poznávání mi dodává meditace, což je takové vnitřní poznávání, které se s tím vnějším krásně doplňuje. Meditace mi také dodává sílu, protože díky ní jsem klidnější, vyrovnanější, spokojenější.

Jak probíhala poslední přeplavba Severního kanálu mezi Irskem a Skotskem, dlouhá 34 km?

Pro mě byla na této přeplavbě jednoznačně nejobtížnější teplota vody, spíš by se dalo říci studenost vody (úsměv). Voda může mít 11–14° C, výjimečně 15° C.
Vyplavala jsem za svítání, moře bylo průzračné. Viděla jsem pár medúz talířovek, naštěstí v hloubce. Jsou to nesmírně krásní tvorové, ale jejich požahání by bylo kromě studené vody další možnou nepříjemností této přeplavby.
Vítr po nějaké době zesílil, takže jsem podle směru větru plavala buď na levoboku lodi, nebo na pravoboku. Pár medúz talířovek mě dostalo, možná tucet, ale v té zimě to bylo téměř příjemné pálení.
V jednu chvíli mi dokonce můj tým na tabuli napsal, že pokud bych dokázala zrychlit, mohla bych mít nejrychlejší světový čas. Tomu jsem se v duchu pousmála, protože jsem plavala, co to šlo. Ale byla to hezká myšlenka. Asi tak 3 hodiny do konce kapitán řekl, abych plavala co nejrychleji, začaly tam být pověstné silné proudy, které jsou poblíž skotského břehu a kvůli kterým často lidé svůj pokus zakončí neúspěšně. Pak to naštěstí poupravil, že bude stačit, když to svoje dobré tempo udržím.
V jednu chvíli se na nás ze severozápadu začaly blížit černé mraky – trochu jsem měla obavy, aby to nebyla bouřka, což by znamenalo konec pokusu, a my už byli docela blízko. Naštěstí to byl jen liják.

Doplňujete energii během plavby?

Samozřejmě, to musím. Po první hodině jsem se dále občerstvovala každou půl hodinu – základem bylo teplé pití, střídavě teplá kaše, později teplá polévka ze zahřívací (kořenové) zeleniny.

Jak jste na takto studenou vodu trénovala? Jde to vůbec?

Jak nám řekli místní otužilci, se kterými jsme tam chodili trénovat, podle pobřežní hlídky je možnost přežití v takovéto teplotě vody 3 hodiny. Doba strávená v ledové vodě se dá samozřejmě prodloužit otužováním a také nějakým tím bioprénem, jak říkám tělesnému tuku navíc. Klíčem k úspěchu bylo tedy co nejvíc a co nejdéle plavat ve studené vodě, a k tomu hodně jíst. Problém byl v tom, že u nás v létě takovouto studenou vodu neseženete, s výjimkou Štěchovic, kde teplota vody záleží na odpouštění Slapské přehrady. Doma jsem se tedy nakládala do studené vany, kam jsem si přidávala kbelíky ledu, a snažila jsem se v ní vydržet co nejdéle, ideálně třeba hodinu. Byla jsem také dvakrát asi na týden u kamarádky ve Skotsku, kde voda měla v červnu jen 11°C. Začínala jsem hodinou, po které jsem neovladatelně drkotala zuby, ale důležité bylo vydržet, protože naše tělo je úžasné, dokáže se přizpůsobit, když mu vytvoříme vhodné podmínky a dáme mu dostatek času.

Používáte přípravky Diochi?

Ano, používám, již několik let. Mám ve Zlíně úžasnou paní, která mi vždy vytestuje, který přípravek zrovna potřebuju, když mě něco trápí.

Před přeplavbou Severního kanálu jsem navíc užívala kapky Gerocel, kapsle CDF a hlavně Tromboserin pro jeho zahřívací účinky. Užívání pro tuto přeplavbu mi laskavě testoval sám pan Ďurina.

Musíte být fyzicky velmi zdatná. Plavete dálkové přeplavby, běháte maratóny. Jste již 22 let vegetariánka. Názory výživových poradců na vegetariánství se liší. Jak vypadá váš jídelníček?

Snažím se jíst různorodou stravu, nejlépe v souladu s mou váta konstitucí. Důležité jsou pro mě snídaně, teď v chladnějším počasí mám nejraději teplé snídaně, polévku nebo kaši. Alespoň jedno jídlo denně potřebuji mít vařené, to je většinou oběd. Večeře záleží na tom, kolik času mám. A k tomu určitě dvě svačiny, potřebuji jíst často a pravidelně.

A kromě jídelníčku, jaká je vaše duševní příprava? Váš úspěch určitě nespočívá jen ve fyzické zdatnosti.

Jak už jsem zmínila, věnuji se meditaci, od roku 1995, pod vedením svého učitele Sri Chinmoye. Podle mě musí jít fyzická zdatnost ruku v ruce s vnitřní silou, klidem mysli, silou vůle. Ty získávám právě z meditace. Samozřejmě je potřeba trénovat – plavat a otužovat se – vnitřní trénink je ale podle mě neméně důležitý. Navíc to pro mě nejsou dvě oddělené věci – díky sportu víc poznávám sebe sama, o což se snažím i při meditaci. A meditace mi pomáhá bourat takzvané hranice, které nám staví naše mysl, když říká, že něco nedokážeme. A moje mysl není výjimkou – o přeplavbě Severního kanálu jsem nejdřív nechtěla ani slyšet, věděla jsem, jak moc je tam voda studená. Už jen český název Severní moře vás naplní zimou. Pak jsem ale měla extrémně studenou vodu při plavbě z Robben Island, a tehdy jsem si řekla, že je mi možná naznačeno, abych tu výzvu Severního kanálu přijala.

Myslím si, že díky pravidelné meditaci člověk tak nějak snáze vnímá cestu před sebou, po které by se měl vydat.

 Kdy se chystáte zdolat sedmý a poslední Cookův průliv na Novém Zélandu? Jaká jsou jeho specifika?

Cookův průliv bych ráda zdolala příští rok. Tento průliv je pověstný svými velmi silnými a nevyzpytatelnými proudy a také neustálým větrem, který činí přeplavbu velmi obtížnou. Vzdálenost je přibližně 27 km a ve vodách se vyskytují žraloci (ale také delfíni).

Jaké je vaše životní krédo?

Být tím nejlepším člověkem, jakým mohu být, dostat ze sebe v životě to nejlepší. Sport je jen jedna z věcí, kde se o to snažím, možná nejvíc viditelná. To nutně neznamená, že musím být nejlepší ze všech, to ani nejde. Jde o to, abych byla dnes o něco lepší než včera. Protože pak jsem šťastná a vnitřně spokojená a mám sama před sebou takzvaně čisté svědomí.

Kterou z myšlenek vašeho duchovního učitele Sri Chinmoye máte nejraději?

Těch myšlenek je více – k plavání mám nejraději tuto:
„Plnost života spočívá ve snění a uskutečňování nemožných snů.“ Připomíná mi, že hranice možného a nemožného si často vytváříme my sami, ve své hlavě. A že se nemáme bát snít veliké sny. Nehledě na to, kolik nám je let.

 

 

 

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

// EOF