Základní disciplína mezilidských vztahů: Umění říkat "ne"

 Všichni se v životě stále učíme. Chápat druhé, chápat sebe. Pomáhat druhým, pomáhat sobě. Jednat s druhými v duchu lásky a vzájemného pochopení. Mezilidské vztahy jsou složité, a jak se v nich vyznat se někdy učíme celý život. A ani na konci svých dnů si nemusíme být jisti, že jsme to zvládli.

Jednou z důležitých „disciplín“ v rámci mezilidských vztahů je umění říkat „ne“. Když něco nechci, když něco odmítám, když se ke mně druzí nechovají dobře, měl bych mít možnost jasně vyjádřit svůj nesouhlas. Je proto více důvodů a jeden je pádnější než druhý.

Samozřejmě mluvím o „ne“ v běžném životě, kdy nejde o mezní životní situace, o záchranu života, podání pomocné ruky. I když i o tom se dá diskutovat, i tam existují určitě nějaké hranice.

Víte, mnoho z nás si myslí, že v tomto ohledu se umí jasně vyjádřit a jasně vymezit. Prostě vysloví své „ne“ a hotovo. Ale ono to není tak jednoduché. Není „ne“ jako „ne“. Důležité je, s jakou emocí je vysloveno. Co ho takzvaně doprovází. A jaké pocity po vyslovení onoho slůvka prožívá dotyčný člověk.

A tady jsem u jádra problému. Vyslovené odmítnutí by nikdy nemělo být sděleno:
• s pocitem viny
• se strachem
• z pomsty

Pocity viny vedou k tomu, že ostatní cítí, že si za odmítnutím nestojíte, že sám sebe vlastně zpochybňujete a podle toho se k Vám druzí budou následně chovat.
Strach, že když odmítnu, nebudou mě mít rádi, budou se na mě zlobit, vede k agresivnímu chování a agresivní „ne“ není okolím přijato. Naopak vede k odsouzení dotyčného člověka.
Pomsta je naprosto nesprávný postoj, který opět vyvolá negativní reakci a nikdy nepovede k přijetí.

Jaké by to tedy mělo být to správné „ne“?
• klidné, asertivní, ale pevné
• láskyplné k sobě i druhým (to je opak pomsty)
• bez pocitu viny
• beze strachu

Věřte, že jen takové „ne“ má šanci být přijato. Každý má právo být sám sebou. Každý má právo odmítnout situace, které mu nevyhovují či které mu přinášejí bolest.