927x127 HEAD VPRAVO

Párové štěstí a jak na ně

 

Není snadné psát o něčem, co možná ani neexistuje. Je to jako Yetti. Mnozí o něm mluví, někteří věří, že existuje, ale nikdo to dosud nedokázal. Jak být šťastný v páru, ve vztahu či manželství? Neexistuje žádný zaručený tip ani zlatá pravidla. Jde o každodenní nasazení a touhu vztah nejen mít, ale i udržet.
Už si nehraj, nejsi dítě


Typická situace. Ve vztahu probíhá rozhovor, během kterého dojde ke slovnímu faulu. Je jedno, zda je vědomý (záměrný), či nevědomý (náhodný). Oba zraní. Pak následuje scénář, kdy začnu hledat viníka. Toho, kdo mě zranil. Ubližuje mi. Jsem oběť. Krátkodobě tato hra funguje, protože mám pocit morální převahy. A jako bonus mohu odevzdat svou zodpovědnost. Hraju hru na oběti a viníky. Mohu se začít litovat a vyčítat partnerovi, že už zase... Setkávám se s tím tak často, až žasnu. Libozvučná čeština tomu říká „nasazování psí hlavy“. Označit někoho za pachatele a tím být sám z obliga. Možnost najít východisko je mizivá.
Pak je tu další scénář. Rozšiřující. Pokud už jsem bdělejší a vědomější, tak současně vím, že i já sám jsem viníkem. Nechávám se zraňovat. Mohu se začít obviňovat a vyčítat si, že už zase... Opět ale pracuji s vinou a to mi bere možnost najít východisko.


Partnerský vztah je pro dospělé

Hledat východisko je možné tehdy, pokud neupadnu do pasti odevzdávání zodpovědnosti. Všichni aktéři jsou spolutvůrci a každý nese následky za svůj podíl. Jde o to převzít osobní zodpovědnost za vše, co dělám já. Být si vědom svého pole působnosti a plně se v něm realizovat.
Opravdově, spontánně a naplno. Obsáhnout ho celou svou bytostí. Otevřeně. Vášnivě a silně. Dát do toho vše a nic neočekávat ani nechtít. Přijmout fakt, že nejde nic dopředu zaručit. Pokud se neodpoutám od očekávání, tak jen připravuji půdu pro frustraci v případě, že to nedopadne. Je potřeba to umět pustit. „Odevzdat to.“ Pokorně si přiznat, že to není v mé moci, a přesto do toho dát vše. V tom spočívá plnokrevnost života. Dříve se tomu říkalo „Děj se vůle Boží“. Opustit pýchu. Obnažit své nitro. Stát hrdě nahý a zranitelný napospas všem krásám i hrůzám života.

Hledá se štěstí (Zn. Rychle)
Pokud opustíme snílka, který fantazíruje o tom, jak mám žít krásný život 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, jsem na zemi a připustím, že život má propady i výšiny, potom jsem už kus frustrace dal na stranu. Nechci šťastný život až na věky, to je možná v pohádkách. Takže první krok je uvědomit si, že není pořád hezky. Mimochodem, ani pak bychom to nepoznali. Musíme mít polarity. Trefně to vyjadřuje Rúmí, perský básník a učitel súfismu: „Celý život jsem klepal na dveře s nápisem štěstí, až jsem nakonec zjistil, že jsem už celou dobu uvnitř.“
Dar partnerství
Naše volba partnera má dvě roviny. Vybíráme si partnera podle toho, co chceme (inteligenci, krásu, veselost, bohatství). To je ta první, vědomá složka. A současně si vybíráme partnera pro to, co potřebujeme. A to je ta druhá a nevědomá složka. Vypadá to tak, že si vzájemně zrcadlíme naše nejhlubší strachy. Buď to vidím jako příležitost, řeknu si „aha“ a začnu čelit svému strachu, budu pozorovat, co ho spouští, a budu s ním pracovat, nebo svádím boj či uteču do jiného vztahu.

Vzájemně se vyladit
Základem partnerské pohody je přiměřenost a vyváženost. Nemůžu je ale najít, aniž bych víc zjistil o sobě. Většina partnerství nám něco dává. A jsem v partnerství i proto, co mi to dává. Teď je otázka, jak moc to bude velké? Kolik si ponecháme autonomie? Nikdo neříká, že si máme vytvořit dvoukolejný vztah. Když budu stát na zemi, budu znát svoje základní potřeby, poskládám si svoje hodnoty. Většina vztahů má jako svou prioritu důvěru. Ale já věřím tomu, že každý vztah může přežít nevěru, když se to bude komunikovat. Jednu určitě. Ale dvě? Tři? Jak to, že byly tři? Na to musejí být dva a každý neseme svůj díl: ten, kdo podvádí, i ten, kdo se nechá podvádět. Potřebuju se dostat do pozornosti a bdělosti k sobě. Potom je jedno, jak je tak fronta strachů velká. Nejde o to být na všechno připraven – protože to nejde. Jde spíš o to být stabilní, znát se.
Zastav se a poslouchej ticho
V dnešní komunikační době nám mimo jiné začíná silně scházet i ticho. Zůstat jen u sebe. Pozorovat se. Mít odstup od svých myšlenek i pocitů. Zůstat v klidu, aniž bych hned začal reagovat na vnější podněty.
Hezky to ilustruje následující příklad: Stane se autonehoda, jste tam jako první. Zranění lidé. Krev. Křik či pláč. Pokud budete reagovat emotivně, tak nejspíš neuděláte nic. Budete v šoku, rozpláčete se anebo zamrznete. Nepomůžete nikomu. Pravý záchranář vždy nejprve vyhodnotí situaci, než začne cokoliv konat. Zjistí, kde je největší ohrožení života, a podle toho jedná.
_________________________________________________________________________
Pokud bych se měl vydat na vandr na cestu za štěstím v páru, tak bych si určitě nezapomněl přibalit těchto 10+1 vlastností:
1. ČESTNOST, mravnost, zásadovost nebo jak se lidově říká „mít páteř“. Když mám jasné a pevné zásady, tak se mi snáze rozhoduje. Je to osvobozující a oblažující zároveň. Nekomplikované, přímé a pevné vystupování. Tím, že jsem věrný svému kodexu a žebříčku hodnot, ctím sebe i druhé.
2. ODDANOST. Tuto kvalitu celkem dobře popisuje svatba – rituál vstupu do manželství. Spojení dvou lidí ve svazku manželském, kdy jsou oddáni. Nicméně toto je vnější projev. Jádrem a pravou oddaností je pro mě stav, kdy se umím oddat životu. Věřím v něj i v sebe.
3. VELKORYSOST, umět se nad to (situaci) i sebe povznést a nenechat se vtáhnout do malicherností. Odlišovat to podstatné od podružného. Jednat v klidu. Nenaskočit na stoupající spirálu reakce. Umět jasně a pevně určit priority a to okrajové nechat bez povšimnutí.
4. MILOSRDENSTVÍ je umění dávat milost či odpouštět. Dochází tu často a snadno k mýlce, pokud si myslíte, že odpuštění se týká ponejvíce těch kolem vás. Největší výzvou je odpustit sám sobě. Což obnáší nutnost přiznat si, že jste v nouzi či máte trable.
5. UMÍRNĚNOST je kladem ve smyslu zdrženlivosti a střídmosti. Tuto kvalitu vnímám hlavně skrze disciplínu a určitou strukturovanost. Souvisí s hodnověrností, respektive věrností slovu a činu, se závazkem a zodpovědností. Být jako partner/partnerka konzistentní – soudržný/á a mít vnitřní soulad.
6. ÚMĚRNOST. Provází ji a charakterizuje pravidelnost, harmoničnost, proporcionalita. Pak lze o chování říci, že je přiměřené, vyrovnané a vyvážené. Lze to trefně vyjádřit slovy, že takový člověk zachovává „jednotu slov a činů“. Určitě lze najít i souvislost s předvídatelností chování. To je obzvláště v partnerství bráno za žádanou kvalitu, která znamená bezpečí.
7. VYTRVALOST. Hodně souvisí se stálostí. Věrností zásadám a závazkům. Vytrvám nehledě na okolnosti. Věřím tomu. Stojím si za sebou. Nestanu se chameleonem, který svou barvu vždy přizpůsobí okolí, aby se chránil a maskoval. Jde o to mít páteř.
8. ZRANITELNOST se stává „vymírajícím druhem“. Příliš často se situace snažíme vydržet, přečkat a přejít. Jenže bez ní nejde nastavit hranice. Když hovoříme o štěstí, je zranitelnost klíčová. Bez ní nikdo není kompletní. Není třeba nic velkého vykonat. Stačí si zranitelnost dovolit. Námitka a obava ze slabosti je lichá. Protože jsem jen tak silný, jak dokážu být slabý. Aneb řetěz (mé celé já) je jen tak silný jako jeho nejslabší část.
9. VĚRNOST, loajalita. Poctivost ve smyslu plnění závazků. Stát nejen za svým slovem, ale i sám za sebou. Vlastně se dá říci, že dnes lidem chybí často slib, závazek, přísaha či úmluva sama se sebou, která jasně deklaruje, PROČ a JAK se budou chovat. Jak se budu vztahovat k sobě a ke světu.
10. AUTENTIČNOST je nezbytná. Stát naplno a cele v proudu života. Najít osobní svéráz a přestat se adaptovat dle vnějších okolností a požadavků. Usednout na trůn vlastní opravdovosti a vytrvat. Odbrzdit svou sílu, divokost a přestat si stát na koulích jen proto, že je to pro někoho „moc“. Jinak nejsem ve vztahu hodnověrný, mé chování i činy nejsou opravdové a nevycházejí z podstaty.
+ prakticky lze hledat štěstí v páru přes společnou vizi. A tak lze říci, že Párové štěstí = (nejen) párová vize.

 

Otec u porodu - ano či ne?

Otec u porodu. Téma, které vyvolává odezvu či smíšené pocity, a to nejen u mužů. Není snadné si udělat jasno.

Zde nabízím svůj pohled očima muže, otce pěti dětí... Cestu k porodu jsem si hledal stále znovu. Zážitky byly stejně rozdílné jako ten který porod. Nicméně za klíčové považuji mít jasný záměr. Vědět, proč k porodu jdu a jakou roli mohu naplnit.

Nejsme stejní
Základní postoje a východiska mužů a žen jsou rozdílná. Těžko udělat kompletní výčet typických vlastností pro jednotlivá pohlaví, zmíním jen ty určující pro porod. U žen je to receptivnost, pasivita a umění plutí s proudem, pozornost na „my" – vztahy s okolím. Muži jsou aktivní a výbojní, s upřením pozornosti na „já" – sebeprosazení. Pocity a prožívání často otupují akcí. Pro ženy je mnohem přirozenější pasivita a čekání. Není dobré přebírat dlouhodobě vlastnosti opačného pohlaví. I když je muž u porodu primárně pasivní – „k dispozici a přítomen, víceméně na povel, co se potřeb a přání ženy týče", kombinuje to s akcí a se svojí jasností a přímostí. To může využít třeba při komunikaci s personálem nemocnice při prosazování přání své ženy nebo tím, že si vyjasní, zda u porodu chce opravdu být, či nikoliv.

Rozhoduj se za sebe
Otázku „Chci být u porodu?" považuji za zcela zásadní. Muž by si to měl ujasnit bez ohledu na partnerku. Autonomně. Pokud tam nebude ze své vůle, je tu riziko, že půjde sám proti sobě. Bude překračovat své hranice a nebude respektovat své potřeby. Lze to udělat na sílu a zapřít se. Nicméně potom si může odnést lecjaký šrám na duši. Je v pořádku, pokud u porodu být nechce. A i když má jasné „ano", je třeba počítat s tím, že stát se může cokoliv. Již mnohokrát došlo k tomu, že bylo nakonec všechno jinak: rodička či nemocniční personál muže od porodu vykázaly nebo dotyčný v průběhu odešel sám. Taková je realita.

Najdi si své místo
Dnes lze dobře ovlivnit podmínky pro narození dítěte dle svých potřeb a představ. A to je zároveň i výzva. Můžeme hodně ovlivnit a změnit. Počínaje přítomností partnera u porodu přes výběr porodnice a konče volbou formy porodu.
Jedna z možných rolí muže u porodu je stát se určitým nárazníkem mezi ženou a nemocničním personálem.
Žena může do porodnice přijít s již předem připraveným porodním plánem. Tam popisuje, jak si přeje, aby probíhal celý porod i poporodní péče. Lze tak již dopředu vymezit, zda chce či nechce určité medicínské postupy či zákroky, jako je například nastřižení hráze, aplikace epidurální anestézie atd. V této situaci se dobře uplatňuje jedna z mužských kvalit: chránit ženu před vnějším světem. Vytvořit pro ni a svou rodinu bezpečný prostor.

Pozor na očekávání
Velkou pastí pro muže u porodu je záměna představy za realitu. Vytvořit si dopředu představu, jak a co všechno zajistím a vykonám pro rodičku, je rizikové. A pokud budu na své představě trvat nebo si ji označím za jedinou správnou, nevyhnutelně se dostaví frustrace, pocit selhání a nedostatečnosti. Doporučuji být proto maximálně s tím, co je teď, udržovat pozornost v přítomnosti. Určitě je dobré mít záměr, jak bych chtěl prospět či ulevit, jen je třeba nechat prostor pro realitu. Potom mohu nejlépe reagovat na tu širokou paletu situací, které realita porodu přináší.

Postarej se i o sebe
Určitě doporučuji myslet na sebe a svůj komfort. Možnost prospět rodičce se snižuje s rostoucím napětím, stresem a únavou. Navíc je muž v neobvyklé situaci. Musí čekat, co situace přinese. Je zaplavován pocity, které nelze jednoduše přehlušit akcí. Proto doporučuji, aby si muž dovolil vypnout ve chvíli, vždy když to stav rodičky dovolí. A je jedno, jestli vám k relaxaci pomůže spánek, čtení novin či hraní her na mobilním telefonu, pokud to rodičku neruší.

Udělej si přípravu
Muži jsou více orientováni na mysl. Potřebují věcem rozumět a znát jejich kontext. Pro to je dobré předem vědět, do čeho jdu. Zmapovat si terén. To platí nejen pro porod, ale i pro těhotenství. Možností je dnes hodně – návštěva porodnice, předporodní kurzy, četba literatury a internet. Dobrou orientaci poskytne ebook Manuál pro muže u porodu (www.partneruporodu.cz), který provádí muže celým procesem porodu i tím, co se děje předtím (poradny, vyšetření atd.), a potom (poporodní péče) a hlavně představuje možnosti, jaké v porodnici rodiče mají, co je možné chtít atd.

Semlelo tě to
Těhotenství i porod mohou ovlivnit i psychiku muže. Může se objevit panika, strach, úzkost, ohrožení či napětí. Někdy stav vygraduje až do tělesných projevů – nervozity, roztěkanosti nebo nespavosti. Potom je dobré hledat pomoc venku. Samotný porod s sebou přináší vždy regresní náboj, kdy mohou vyplout na povrch nevědomé pocity z vlastního porodu. Když se tak stane, tak je dobré vyhledat pomoc, jinak si ten zázrak a požehnání příchodu nového života ani neužijete...

Vladimír MÜNZ – průvodce změnou
Na objednání organizuji akci POROD PRO MUŽE – jaký je; co se při porodu a v těhotenství děje mužům/ženám; role muže; být-nebýt u porodu... Dále poskytuji individuální i párové terapie, trénink Žij své mužství. Jsem vztahový konzultant v seznamce Náhoda. Více o mně na www.vladimirmunz.cz, www.zijsvemuzstvi.cz

Na co myslíš, tím se stáváš!

Každý máme něco, čemu se říká „limitující přesvědčení". Jsou to zpochybňující myšlenky sebe sama uhnízděné v naší psychice na cestě životem, které posilují roli oběti. Oběť obviňuje svět okolo sebe a zdůrazňováním zranění z minulosti sebe i okolí utvrzuje v tom, že právě kvůli nim nemůže udělat to, co by udělat měla či chtěla. Je to to známé „ale"...

Ale já nemůžu, protože...

Je až s podivem, kolik energie a času věnujeme limitujícím přesvědčením a pochybnostem. Každý byl někdy v životě někým zraněn, každý má z dětství zakořeněné nějaké limitující vzorce. No a co? Čím to krmíme svůj mozek? Existuje jen jedna cesta – věnovat tutéž energii, čas a myšlenky svému potenciálu, přáním, touhám a snům. Vytvoříme tak pozitivní emoce a pozitivní „otisky" v mozku a on si k nim postupně vyšlape „novou brázdu" (http://blog.chudlikova.com/post/83946276393/mozek-umi-prekryt-stare-brazdy). Mozek není „elastický", ale „plastický". Co do něj otiskneme, to posilujeme. Dávat svému mozku i srdci dobrou stravu znamená zaobírat se svými sny, možnostmi, hodnotami. Přesuneme se tak do role tvůrce. Tvůrce svého života. Tak si můžeme vytvořit novou identitu a sebehodnotu. Takovou, jakou chceme mít. Můžeme být tím, kým chceme být!

Jsem tím, kým chci být...

Jde o to, kam směřujeme svou pozornost a čemu vědomě či nevědomě dáváme moc svými myšlenkami, slovy a činy. Je to jako když volíme záběr při fotografování, kdy cíleně zabíráme svůj „rámeček zájmu", fokusujeme svou pozornost. To v mozku posiluje adekvátní neurospojení. Už v samotných myšlenkách tvoříme to, co se stane... A protože jsme tvůrci, neseme za své myšlenky, slova i skutky zodpovědnost.

Volím svoje myšlenky, slova i skutky a nesu za ně zodpovědnost! Jsou totiž moje...

„Cokoliv mysl člověka dokáže pojmout a čemu je schopna věřit, to může uskutečnit." N.Hill

Janka Chudlíková

www.jankachudlikova.com

Od změny myšlení ke změně chování a k úspěchu!

Svoboda nebo trápení? Vše je jen v naší hlavě!
Vše začíná myšlenkou a představou. Pohonem myšlenek a představ jsou emoce. Kdybychom neměli žádné potřeby, nebyl by ani důvod je naplňovat. To, jak přemýšlíme o našich potřebách, jaké emoce k myšlenkám připojujeme, jaký pohon jim dáme, takové se nám dějí situace a takové tužby naplňujeme.

Uvědomujete si, jaký druh myšlenek si udržujete v hlavě?

Jste šťastní a naplnění?
Trápíte se?
Děláte si starosti?

Podle toho, jaký druh myšlenek si udržujete v hlavě, čemu dáváte pozornost, to za pomoci emocí neustále dokola tvoříte. Cesta ven ze začarovaného kruhu existuje, ale je zapotřebí vynaložit úsilí a začít své myšlenky a emoce pozorovat. Jen to, co si uvědomíte, můžete změnit. Nenechte se tedy unášet myšlenkami, které jen spotřebovávají vaši energii a začněte je pojmenovávat a uvědomovat si je. V ten moment získáte prostor, díky kterému je postupně ovládnete. Jestliže se necháme emocí a myšlenkou pohltit bez patřičného odstupu, nezbývá prostor pro vědomou práci s myšlenkami a pro tvorbu svého vlastního scénáře.
Cestou k tomu je zklidnění, ztišení a každodenní práce na uvědomování si svého prožívání. Tzn. odklonit se od neustálého „povídání" své mysli a začít se koncentrovat na prožitek momentálního stavu tady a teď a snažit se o vyprázdnění mysli.

Trápení, starosti a deprese ztratí svou moc!
Jakmile pochopíte způsob fungování vaší mysli, začnete získávat nadhled, myšlenky postupně přestanou nekontrolovaně ovládat váš život a začnete se odpoutávat od trápení, které myšlenky s sebou nesou. Trápení a starosti nejsou ničím jiným než myšlenkami ve vaší hlavě, a kterým nevědomě věnujete to nejcennější, co máte – vaši pozornost.

Od změny myšlení, přes emoce, ke změně chování a k úspěchu.
Základním předpokladem úspěchu, je uvědomit si, že vše, co se vám v životě děje, je vaším vlastním výsledkem, je výsledkem vašeho nastavení mysli. Proto nejjednodušší cestou k nápravě čehokoliv, je být spokojený s tím, co je a začít pracovat na postupném zlepšování. Nálada mysli, která ve vás převládá, je určující pro další budoucnost, protože z nespokojenosti spokojenost nevytvoříte. Je maximálně důležité udržovat náladu mysli v přítomnosti – tady a teď. Jedině tak vzniká spokojenost. Mysl je jako magnet, který umí myšlenku přivolat, ale i vyslat. Druh myšlenky, který udržujete ve své mysli, přitahuje myšlenky stejného druhu.

Bc. Květa Exnerová
www.astrokouc.cz

Zen a hotovo

Nestíháte? Cítíte se zavaleni úkoly a v noci přemýšlíte, na co jste zapomněli? Vyzkoušejte Babautův naprosto minimalistický systém deseti jednoduchých návyků na zlepšení produktivity a osobní rovnováhy.

„Vybral jsem ty nejlepší myšlenky z nejlepších systémů produktivity, které kdy byly vynalezeny – „Mít vše hotovo" Davida Allena a „7 návyků skutečně efektivních lidí" Stephena Coveyho, přidal k nim pár užitečných myšlenek a vydestiloval je v použitelný systém pro zvýšení produktivity nazvaný Zen a hotovo."    

říká autor knihy Zen a hotovo Leo Babauta

Můžete ihned vyzkoušet minimalistické zavedení systému „ZEN a HOTOVO" do vašeho života
Co k tomu potřebujete? Nejdříve nástroje: malý zápisník a pero. To je vše.

A teď jak na to:

  • Používejte zápisník. Pište si hned vaše úkoly a nápady, co vám přijde na mysl.
  • Když se dostanete ke stolu nebo domů, přidejte tyto nové podněty do vašeho „hlavního seznamu úkolů", který můžete mít také ve vašem zápisníku.
  • Každé ráno seznam revidujte, zapište 1 – 3 nejdůležitější úkoly, které byste chtěli tento den zvládnout. To je celý plánovací systém, nic víc nepotřebujete.
  • Nejdůležitější úkoly dělejte vždy co nejdříve. Při práci odstraňte veškeré vyrušující vlivy a soustřeďte se pouze a jen na daný úkol. Vyhněte se multitaskingu (dělání několik věcí najednou). Až skončíte, přesuňte se k dalšímu nejdůležitějšímu úkolu dne.

Přitom si stanovte jediný roční cíl a vždy se soustřeďte na další krok, který k tomuto cíli vede!

                                           Z knihy Zen a Hotovo Leo Babauty, vydalo nakladatelství Jan Melvil publishing

První česká transpersonální konference

Změněné stavy vědomí jsou lidstvu známy tisíce let v nejrůznějších podobách. Možnosti současné vědy sice nabízejí nová vysvětlení některých souvisejících fenoménů, zdaleka však ne úplná. Dosud totiž neexistují nástroje, které by mohly popsat skutečnou podstatu lidského vědomí a osobní prožitky a výpovědi považuje převážná část vědecké obce za příliš subjektivní. Historicky první česká transpersonální konference nabídla rovnou několik úhlů pohledu na tuto problematiku.

Hlavním protagonistou celé akce byl profesor Stanislav Grof, který se věnoval zkoumání účinků psychedelik a možnostem jejich terapeutického využití již v 50. letech nejprve v Československu a následně v Americe, než bylo LSD zapsáno na seznam zakázaných látek. Se svou ženou Christinou vyvinul metodu holotropního dýchání umožňující prožitek změněného stavu vědomí i bez požití drog. S dalšími významnými psychology Abrahamem Maslowem a Anthony Sutichem založil Společnost pro transpersonální psychologii, na níž navázala Mezinárodní transpersonální společnost, interdisciplinární vědecká organizace usilující o posun paradigmatu ve vědeckém myšlení (pojem transpersonální odkazuje na transcendentní nebo spirituální aspekty lidské zkušenosti, tedy na fenomény překračující běžné, každodenní prožitky).

Právě tento odlišný pohled na lidské vědomí jako nutná výzva současnému materialistickému myšlení byl hlavním tématem úvodní přednášky Stanislava Grofa a vlastně i podstatou celého víkendového setkání. Vychází přitom z poznání, že vědomí není jen výsledkem materiálních neurologických procesů v lidském mozku a pro porozumění života každého z nás, ale i všeho, co nás obklopuje, je proto nutné s tímto předpokladem pracovat i v dalších oblastech vědy. Praktickému využití takového přístupu bylo možné lépe porozumět hned v následujících přednáškách těch, kteří s ním pracují přímo v terapii.

Například psychiatr Stanislav Kudrle má velmi dobré zkušenosti s metodou holotropního dýchání při léčbě závislých. Intenzivní prožitky a návraty do minulosti vyvolávající zcela nový pohled na danou situaci pomáhají jeho klientům lépe porozumět své závislosti - uvědomit si její kořeny a řešit tak samotnou příčinu problému nebo ji dokonce začít vnímat jako velkou příležitost pro změnu.

Psycholog Michael Vančura, zakladatel občanského sdružení Diabasis, promluvil o tzv. psychospirituální krizi, který současná věda považuje za patologický a zaměňuje ho s duševní poruchou, zatímco se jedná „pouze" o příliš rychlý osobní rozvoj, který je natolik intenzivní, že jím zasažený jedinec nezvládá své zážitky spojit se svým dosavadním životem. Rozdílný přístup je pak pro takového člověka naprosto zásadní. Buď může skončit v psychiatrické léčebně a s doživotní diagnózou dlouhodobě užívat utišující léky, nebo za pomocí terapeutů projde celou krizí a během pouhých pár týdnů je schopen plného návratu do běžného života. Dalšími přednášejícími v prvním diskuzním panelu byl psychiatr Milan Hrabánek, který přiblížil metodu holotropního dýchání ve vodě a psychiatrička Zdena Kmuníčková zdůrazňující především samoléčící složku duše a také přirozenou potřebu blízkosti mezi lidmi.

Další část programu byla věnována nedávno obnovenému výzkumu psychedelik, kterého se zúčastnili odborníci z Národního ústavu duševního zdraví. Návštěvníkům konference předložili mnoho zajímavých dat a shrnutí dosavadních výsledků jejich výzkumu, přičemž také přesně popsali fungování mozku během užití psilocybinu. Zmínili např. skutečnost, že k tomu, co testovaní dobrovolníci popisují jako rozpouštění ega, dochází také na fyziologické úrovni nebo fakt, že psilocybin nezvyšuje činnost té části mozku, která je aktivní při klidném rozjímání, ale naopak té, pro níž je charakteristická otevřenost vůči vnějším podnětům. To koresponduje s výpověďmi lidí majících osobní zkušenost s psychedeliky a zmiňujících přitom pocity sounáležitosti „s celým stvořením“.

Mimochodem mezi dlouhodobé účinky často jediného požití psychedelik patří celkově větší otevřenost vůči ostatním lidem i při běžném kontaktu, což se jako výsledný efekt výše zmíněných proměn v podstatě nabízí. Ukázalo se, že psilocybin jednoduše potlačuje vzorce naučeného chování ve prospěch nových zkušeností. Navíc se potvrdila podobnost těchto stavů s psychózou a právě to může být velmi nápomocné při jejím zkoumání, z něhož lze vycházet i v psychoterapeutické praxi. Je však nutné dodat, že nezanedbatelný přínos a léčivý potenciál halucinogenů je možné bez jakéhokoliv rizika plně využít pouze za určitých okolností a pod vedením odborníka – dříve šamana, dnes bychom řekli spíše terapeuta.

Kulturoložka Kamila Němečková se ve svých přednáškách zaměřila na nenáboženskou spiritualitu, která podle ní právě zažívá renesanci. Zdůraznila především propojení vědy a spirituality jako tu nejlepší možnou a v současnosti přirozenou cestu lidstva za poznáním. S tím nesouhlasil další přednášející, geolog Václav Cílek, podle kterého je naprosto v pořádku, když věda a duchovno jsou dvě samostatné nezávislé kategorie, které však s respektem kráčí vedle sebe a jako tažní koně za sebou vezou kulturu celého lidstva. Dále se věnoval pojmu „posvátná krajina“ a tomu, co člověku může přinášet. Jedním z dalších přednášejících byl ekonom Tomáš Sedláček nabízející zcela nový pohled na ekonomii, která konečně začíná pracovat také s jinými, než mechanicko-technickými přístupy. Poslední diskuzní panel byl o původních domorodých medicínách a technikách práce s vědomím. Moudrost a praxi starých domorodých tradic zahrnující posvátné ceremonie, jejichž součástí jsou například tranzovní tance nebo silové rostliny mezi které patří ayahuasca, některé druhy hub apod., představil Karel Fuller jako prostředek k osobnímu růstu, historií šamanismu také v naší zemi a jeho pozůstatky provedl Zdeněk Ordelt. Kulturolog Miroslav Horák se zaměřil na možnosti ayahuasky v terapii, které studoval v léčebně závislých v Peru, kde ji běžně za tímto účelem využívají a režisér Viliam Poltikovič nakonec popsal prožitek pocitu smrti jako zásadní prvek vnitřní proměny, kterým se zabýval také v dokumentárním cyklu Brána smrti. Náročný, ale velmi pestrý a podnětný program, završil tanec univerzálního míru s psycholožkou Ludmilou Chrášťanskou, který byl vlastně rituálním ukončením celého dvoudenního setkání.

Pokud vás zajímají aktuální poznatky v oblasti lidského vědomí, vnímáte-li fenomény a zkušenosti přesahující běžnou každodennost i jejich zásadní dopad na život jednotlivce a celé společnosti a přesto jste si tuto událost nechali ujít, snad vás potěší, že pořadatelé už nyní chystají Mezinárodní transpersonální konferenci, která se bude konat příští rok. Doporučuji však ohlídat si termín, letošní konference totiž byla vyprodána dlouho před zahájením...

Kvíz pro vás: Zjistěte v čem jste nepostradatelní?

Jakou kvalitu přinášíte do pracovní skupiny?  Co zastupujete? Čeho se vám dostává méně? Inspirujte se tímto kvízem.

U každé otázky rozhodněte, zda na vás v daném okamžiku a v dané pracovní skupině sedí. Pokud „ANO“ zatrhněte ji. Pokud „NE“ nechte ji ležet, nezatrhávejte. Pouhých 24 odpovědí a získáte inspiraci o tom, v čem jste nepostradatelní.

  1. Mám velmi přesnou představu o tom, co je správné a nesprávné, dobré a špatné.
  2. Často reaguji, spontánně. Říkám věci bez obalu, jednoduše a přímo, na rovinu. Někdy až zpětně mi dochází, že bych se mohl/a někoho dotknout.
  3. Mám tendenci řešit problémy krok za krokem, stojím vždy nohama na zemi a zachovám klid.
  4. Dělá mi starosti, když musím udělat nějakou práci ve velmi napnutém časovém termínu.
  5. Mezi cizími lidmi se cítím „jako na trní“, trvá než si na ně zvyknu.
  6. Mám rád nové prostředí a lidi, snadno si najdu posluchače.
  7. S cizími lidmi najdu rychle kontakt, rád/a nacházím „společnou řeč“.
  8. Jsem přesvědčen/a, že formální postupy a detailní procedury omezují výkonnost.
  9. Rád dělám práci, ve které mám čas na přípravu a promyšlení.
  10. Práce jsou především lidé, sdílení zkušeností mě inspiruje.
  11. Je pro mě obtížné přicházet s myšlenkami či názorem bez jejich předchozího zvážení.
  12. Nevěřím, že je dobré marnit čas chozením kolem horké kaše.
  13. Často úplně ztrácím pojem o čase a tak se stane, že přicházím na dohodnuté schůzky pozdě (není to ovšem zpravidla moje chyba, nerad/a někomu něco odmítám).
  14. Řídím se jen jedním pravidlem a to: „funguje to v praxi nebo ne“.
  15. Dodržuji sebe-disciplínu v takových věcech, jako jsou včasný příchod atd.
  16. Předtím, než řeknu svůj názor, naslouchám druhým lidem.
  17. Tišší, přemýšliví lidé mě zneklidňují.
  18. V diskusích většinou přicházím se spoustou okamžitých nápadů.
  19. Rád zvažuji mnoho alternativ, než se rozhodnu pro nějaké řešení.
  20. Akce, to je to, co mne zajímá, nevydržím dlouho v klidu.
  21. Je pro mě vyčerpávající mít stanovené přesné cíle a plány.
  22. Být neustále mezi lidmi je nesnesitelné, cením si svého soukromí.
  23. Vždy mě zajímá, co myslí druzí lidé.
  24. Mám rád/a drama a vzrušení krizových situací.
 
 
Zde jsou 3 důležité kvality funkční pracovní skupiny.
Kterou zastáváte vy? Která vám spíše chybí?

Ano pro otázky: 1, 3, 5, 7, 11, 15, 19, 22 tj. SYSTEMATIK

Ano pro otázky: 4, 9, 10, 13, 16, 18, 21, 23 tj. TÝMOVÝ HRÁČ

Ano pro otázky: 2, 6, 8,12, 14, 17, 20, 24 tj. EXPERIMENTÁTOR

Vyhodnocení:

SYSTEMATIK: Dáváte přednost pracovnímu prostředí, ve kterém se dodržují „pravidla hry“. Máte rád/a, když se na druhé můžete spolehnout a dohody nejsou jen prázdná slova. Berete je vážně. Rád/a pracujete v klidném prostředí, které má pracovní „cvrkot“. Nepotrpíte si na dlouhé řeči. Osobní věci, pocity si „necháváte na doma“. Tlachání vás nudí a vlastně také zdržuje od práce. Jste spolehlivý/spolehlivá, nemáte rád/a, když vás někdo příliš kritizuje, sám/a dobře víte, kde se co dá vylepšit. Práce vás musí bavit.

EXPERIMENTÁTOR: Dáváte přednost pracovnímu prostředí, ve kterém můžete vyniknout. Rád/a soutěžíte s druhými o pozornost vašeho šéfa. Inspirujete druhé lidi, míváte plno nápadů (některé zapadnou) ale mnoho dokážete rychle realizovat. Omyl vás nerozhodí, rychle najdete jinou možnost, jak situací pohnout. Lichotí vám, když vás znají lidé nejen ve vašem oddělení, ale také v jiných částech organizace. Býváte považován za dobrého společníka/společnici. Nejvíc vás zlobí rigidní pravidla a postupy, které podle vás mnohdy věci zesložiťují. Máte odvahu i riskovat.

TÝMOVÝ HRÁČ: Dáváte přednost přátelskému prostředí. Jste považován/a za společenského člověka. Dokážete druhým lidem trpělivě naslouchat, kladete jim často zvědavé otázky. Baví vás práce v týmu, ráda s lidmi diskutujete a díky tomu vás napadají dobré věci. Nedovedete si představit práci v zavřené kanceláři, kde celý den neuvidíte „živáčka“. Býváte lidem sympatický/sympatická již od prvního dojmu. Často se za vámi chodí poradit i v osobních situacích. Jste důvěryhodný/á. Držíte skupinu pohromadě.

Další inspirace na www.alenajachimova.cz

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Martina Šindýlková

Ing. Martina Šindýlková vystudovala Stavební fakultu VUT v Brně a krátce působila jako statik, dnes je maminkou pěti dětí. Svoji lásku a péči dává nejen jim, ale dalším potřebným ve svém okolí. Pracuje jako tazatelka společnosti zabývající se průzkumem veřejného mínění. Radost jí dělají nejen děti, ale i účinkování ve sboru Kdur v Kuřimi. Díky povinnostem a životním peripetiím nabrala 25 kg, pociťuje únavu a říká, že je na čase něco s tím udělat.

// EOF