Změněné stavy vědomí jsou lidstvu známy tisíce let v nejrůznějších podobách. Možnosti současné vědy sice nabízejí nová vysvětlení některých souvisejících fenoménů, zdaleka však ne úplná. Dosud totiž neexistují nástroje, které by mohly popsat skutečnou podstatu lidského vědomí a osobní prožitky a výpovědi považuje převážná část vědecké obce za příliš subjektivní. Historicky první česká transpersonální konference nabídla rovnou několik úhlů pohledu na tuto problematiku.

Hlavním protagonistou celé akce byl profesor Stanislav Grof, který se věnoval zkoumání účinků psychedelik a možnostem jejich terapeutického využití již v 50. letech nejprve v Československu a následně v Americe, než bylo LSD zapsáno na seznam zakázaných látek. Se svou ženou Christinou vyvinul metodu holotropního dýchání umožňující prožitek změněného stavu vědomí i bez požití drog. S dalšími významnými psychology Abrahamem Maslowem a Anthony Sutichem založil Společnost pro transpersonální psychologii, na níž navázala Mezinárodní transpersonální společnost, interdisciplinární vědecká organizace usilující o posun paradigmatu ve vědeckém myšlení (pojem transpersonální odkazuje na transcendentní nebo spirituální aspekty lidské zkušenosti, tedy na fenomény překračující běžné, každodenní prožitky).

Právě tento odlišný pohled na lidské vědomí jako nutná výzva současnému materialistickému myšlení byl hlavním tématem úvodní přednášky Stanislava Grofa a vlastně i podstatou celého víkendového setkání. Vychází přitom z poznání, že vědomí není jen výsledkem materiálních neurologických procesů v lidském mozku a pro porozumění života každého z nás, ale i všeho, co nás obklopuje, je proto nutné s tímto předpokladem pracovat i v dalších oblastech vědy. Praktickému využití takového přístupu bylo možné lépe porozumět hned v následujících přednáškách těch, kteří s ním pracují přímo v terapii.

Například psychiatr Stanislav Kudrle má velmi dobré zkušenosti s metodou holotropního dýchání při léčbě závislých. Intenzivní prožitky a návraty do minulosti vyvolávající zcela nový pohled na danou situaci pomáhají jeho klientům lépe porozumět své závislosti - uvědomit si její kořeny a řešit tak samotnou příčinu problému nebo ji dokonce začít vnímat jako velkou příležitost pro změnu.

Psycholog Michael Vančura, zakladatel občanského sdružení Diabasis, promluvil o tzv. psychospirituální krizi, který současná věda považuje za patologický a zaměňuje ho s duševní poruchou, zatímco se jedná „pouze" o příliš rychlý osobní rozvoj, který je natolik intenzivní, že jím zasažený jedinec nezvládá své zážitky spojit se svým dosavadním životem. Rozdílný přístup je pak pro takového člověka naprosto zásadní. Buď může skončit v psychiatrické léčebně a s doživotní diagnózou dlouhodobě užívat utišující léky, nebo za pomocí terapeutů projde celou krizí a během pouhých pár týdnů je schopen plného návratu do běžného života. Dalšími přednášejícími v prvním diskuzním panelu byl psychiatr Milan Hrabánek, který přiblížil metodu holotropního dýchání ve vodě a psychiatrička Zdena Kmuníčková zdůrazňující především samoléčící složku duše a také přirozenou potřebu blízkosti mezi lidmi.

Další část programu byla věnována nedávno obnovenému výzkumu psychedelik, kterého se zúčastnili odborníci z Národního ústavu duševního zdraví. Návštěvníkům konference předložili mnoho zajímavých dat a shrnutí dosavadních výsledků jejich výzkumu, přičemž také přesně popsali fungování mozku během užití psilocybinu. Zmínili např. skutečnost, že k tomu, co testovaní dobrovolníci popisují jako rozpouštění ega, dochází také na fyziologické úrovni nebo fakt, že psilocybin nezvyšuje činnost té části mozku, která je aktivní při klidném rozjímání, ale naopak té, pro níž je charakteristická otevřenost vůči vnějším podnětům. To koresponduje s výpověďmi lidí majících osobní zkušenost s psychedeliky a zmiňujících přitom pocity sounáležitosti „s celým stvořením“.

Mimochodem mezi dlouhodobé účinky často jediného požití psychedelik patří celkově větší otevřenost vůči ostatním lidem i při běžném kontaktu, což se jako výsledný efekt výše zmíněných proměn v podstatě nabízí. Ukázalo se, že psilocybin jednoduše potlačuje vzorce naučeného chování ve prospěch nových zkušeností. Navíc se potvrdila podobnost těchto stavů s psychózou a právě to může být velmi nápomocné při jejím zkoumání, z něhož lze vycházet i v psychoterapeutické praxi. Je však nutné dodat, že nezanedbatelný přínos a léčivý potenciál halucinogenů je možné bez jakéhokoliv rizika plně využít pouze za určitých okolností a pod vedením odborníka – dříve šamana, dnes bychom řekli spíše terapeuta.

Kulturoložka Kamila Němečková se ve svých přednáškách zaměřila na nenáboženskou spiritualitu, která podle ní právě zažívá renesanci. Zdůraznila především propojení vědy a spirituality jako tu nejlepší možnou a v současnosti přirozenou cestu lidstva za poznáním. S tím nesouhlasil další přednášející, geolog Václav Cílek, podle kterého je naprosto v pořádku, když věda a duchovno jsou dvě samostatné nezávislé kategorie, které však s respektem kráčí vedle sebe a jako tažní koně za sebou vezou kulturu celého lidstva. Dále se věnoval pojmu „posvátná krajina“ a tomu, co člověku může přinášet. Jedním z dalších přednášejících byl ekonom Tomáš Sedláček nabízející zcela nový pohled na ekonomii, která konečně začíná pracovat také s jinými, než mechanicko-technickými přístupy. Poslední diskuzní panel byl o původních domorodých medicínách a technikách práce s vědomím. Moudrost a praxi starých domorodých tradic zahrnující posvátné ceremonie, jejichž součástí jsou například tranzovní tance nebo silové rostliny mezi které patří ayahuasca, některé druhy hub apod., představil Karel Fuller jako prostředek k osobnímu růstu, historií šamanismu také v naší zemi a jeho pozůstatky provedl Zdeněk Ordelt. Kulturolog Miroslav Horák se zaměřil na možnosti ayahuasky v terapii, které studoval v léčebně závislých v Peru, kde ji běžně za tímto účelem využívají a režisér Viliam Poltikovič nakonec popsal prožitek pocitu smrti jako zásadní prvek vnitřní proměny, kterým se zabýval také v dokumentárním cyklu Brána smrti. Náročný, ale velmi pestrý a podnětný program, završil tanec univerzálního míru s psycholožkou Ludmilou Chrášťanskou, který byl vlastně rituálním ukončením celého dvoudenního setkání.

Pokud vás zajímají aktuální poznatky v oblasti lidského vědomí, vnímáte-li fenomény a zkušenosti přesahující běžnou každodennost i jejich zásadní dopad na život jednotlivce a celé společnosti a přesto jste si tuto událost nechali ujít, snad vás potěší, že pořadatelé už nyní chystají Mezinárodní transpersonální konferenci, která se bude konat příští rok. Doporučuji však ohlídat si termín, letošní konference totiž byla vyprodána dlouho před zahájením...