927x127 HEAD VPRAVO

Jezte chytře jako včelí královna

Pokračování článku Jezte chytře jako včelí královna ze Sféry č. 05/2016, str. 38 - 39

Elektromagnetické znečištění je další nepřítel našeho zdraví
Naštěstí ho lze vyvažovat několika způsoby:
 Omezit míru stresu v životě
 Omezit na minimum bezdrátové a mobilní telefony (předesílám, že kdo se tím živí, má smůlu)
 Sluchátka typu Air Tube namísto Bluetooth
 V ložnici při spánku vypnout všechna zařízení
 Denně pít dostatečné množství nekontaminované vody a pokud možno mikrostrukturované
 Detoxikační postupy jsou vhodné – sauna, zelené nápoje, chlorella (zbavuje tělo těžkých kovů), extrakt z koriandru atd.
 Pečovat o lymfu pohybem i masáží

Citováno z knihy: Přirozená strava našich předků – pro pevné zdraví a dlouhý život

Nora T. Gedgaudas, CNS, CNT
... že takto silné záření může vyvolat rakovinu a způsobovat změny v kognitivních funkcích, varuje například Sir William Stewart, předseda anglického Úřadu pro ochranu zdraví (Health Protection Agency).

PŘED LETY V IZRAELSKÉ ISFIJI ZAZNAMENALI, ŽE SE U MÍSTNÍCH OBČANŮ ŽIJÍCÍCH BLÍZKO VYSÍLAČŮ ZAČALA OBJEVOVAT VE VYŠŠÍ MÍŘE RAKOVINA.

JAK TEDY POSÍLIT IMUNITU A DUŠEVNÍ SCHOPNOSTI?

Bez funkčního žaludku, zdravých střev a mozku můžete jíst exkluzivně jen to nejlepší, ale nevytěžíte nikdy z živin maximum. Snad ani pro mikrobiomy. Mezi extrémy existují různá řešení. Nemůžeme změnit svět ze dne na den, aby nabízel jen samé zdravé a přínosné dobroty, ale můžeme svůj život ovlivnit výběrem. Takže až příště půjdeme nakupovat, zamysleme se, komu naservírujeme své vydělané peníze. Nejspíš si každý z nás nemůže dovolit kupovat jen samé BIO a EKO a žít podle ideálu, ale důležité je se k němu snažit přiblížit. Dnes už například víme, jak nezdravé jsou žvýkačky s umělými sladidly, přesto se někdy rychlé osvěžující záchraně nevyhneme. Jedna žvýkačka ještě nikoho nezabila. Nebo?
Záleží, že.

Proč žvýkačky škodí?
Existuje hypotéza, že umělá sladidla mohou měnit složení střevních bakterií. Tím může vznikat zánět a růst ukládání viscerálního tuku.
A co je mikrobiom? Je definován jako souhrn všech mimolidských organismů (a jejich genetického materiálu), které přijímáme během jídla. V reakci na prostředí...
(viz kniha Cukr náš zabiják – Robert H. Lustig, M. D., M. S. L.)

Pokusím se velmi stručně nastínit zcela základní principy v kombinaci s ověřenými nejnovějšími vědeckými studiemi, to vše na základě evoluce člověka i environmentalismu, které když pochopíme, vyhrajeme nad zdánlivým nutričně-gastronomickým chaosem. Samozřejmě tlak lobby a průmyslu je tak silný, že byznysu nezáleží na člověku jako jedinci, proto je dobré a vhodné se cíleně zajímat a hledat nejprospěšnější alternativy, jež nás obklopují s nutností volit mezi nimi a z každého extrémního výživového hitu vybrat jen to nejlepší. V neposlední řadě nepopírám, že se mnohdy jedná i o nemalé investice, ale k čemu vám budou peníze v rakvi?
Ještě než se vrhneme na ty nejlepší možné varianty potravin se správným množstvím živin, vitamínů, minerálních látek, stopových prvků atd., doporučuji prozkoumat vlastní zdravotní stav. Tři nejdůležitější orgány, mimo jiné, které zajišťují plynulý průběh a rozvoz zkonzumovaného jídla, dokáží ovlivnit jeho maximální využitelnost a zefektivnit pak fungování celého organismu či naopak. Obecně lze říct, že průmyslově zdeformované výrobky, vydávané za potraviny, nemůžeme považovat za přirozené jídlo.
Spotřebitel je pro lobbisty a koncerny až na posledním místě.
(viz kniha Podvody na talíři – Thilo Bode)

Jak jíst chytře?
• Omezit špatné sacharidy, zejména vyloučit rafinovaný cukr. Sladit lze BIO datlemi, když už, nebo domácí pastou, vyrobenou přímo z rozmixovaných datlí v poměru napůl s vodou. V ledničce vydrží týden. Z koupených zdrojů zkusit stévii, ta nechutná ani kvasinkám. A když už výjimečně cukr, pak ten z květů kokosových ořechů. Obsahuje nízký glykemický index. A jak známo, vysoké hladiny inzulinu nám škodí, proto je třeba udržovat hladinu zdravými a kvalitními BIO potravinami na co nejnižší úrovni, čímž zamezíme zbytečnému dalšímu uskladňování energie. Za předpokladu, že jíme navíc z osmdesáti procent zásaditou stravu, zůstaneme fit a odoláme také více respiračním onemocněním a různým zánětům.
• Vyloučit lepek.

Bylinná léčba na podporu srdce

Pokračování článku Srdce - císař lidského těla ze Sféry č. 05/2016, str. 8 - 11

Bylinná léčba na podporu srdce

Čaj proti bušení srdce
Smíchejte 40 g květu hlohu obecného, 20 g natě meduňky lékařské, 20 g natě srdečníku obecného,10 g natě třezalky tečkované a 10 g kořene kozlíku lékařského. Přelijte 2 čajové lžičky směsi 200 ml vroucí vody, 15 minut vyluhujte a sceďte. Pijte 2-4 šálky denně.

Při srdeční neuróze
Smíchejte 30 g srdečníku obecného, 10 g mochny husí, 20 g meduňky lékařské, 20 g kořene bedrníku obecného (lze nahradit řebříčkem obecným) a 10 g routy vonné. Přelijte 2 čajové lžičky směsi 200 ml vroucí vody, 10 minut vyluhujte a sceďte. Pijte 2x či 3x denně.
Smíchejte stejné díly jablečníku obecného a květu hlohu obecného. Převařte 1 lžíci ve 200 ml vody, 5 minut vyluhujte a sceďte. Pijte 3x denně. K tomuto čaji užívejte kozlíkovou tinkturu.

Při bušení srdce, neuróze, srdeční slabosti, vysokém krevním tlaku, krvácení tepen
Smíchejte 1 čajovou lžičku sušených listů hlohu obecného a 1 čajovou lžičku květů hlohu. Směs přelijte 250 ml vroucí vody, nechte přejít varem, 15 minut vyluhujte a sceďte. Pijte ráno a večer jeden šálek čaje.

Na srdeční slabost spojenou s otoky nohou (čaj na posílení srdce)
Smíchejte 20 g přesličky rolní, 30 g truskavce ptačího a 50 g hlohu obecného. Přelijte 1 čajovou lžičku směsi 200 ml vroucí vody, 5 minut vyluhujte a sceďte. Pijte 2-3 šálky teplého čaje denně.
Směs 15 g jablečníku obecného, 15 g chmele otáčivého a 50 g hlohu obecného: 1 čajovou lžičku směsi přelijte 200 ml vroucí vody, 5 minut vyluhujte a sceďte. Pijte při srdeční slabosti s pokašláváním denně jeden šálek teplého čaje po doušcích.

Na zlepšení prokrvení srdečního svalu
Přelijte 2 čajové lžičky arnikových květů (prhy chlumní) 250 ml vroucí vody, 10 minut vyluhujte a sceďte. Pijte 2 x denně.
2 čajové lžičky květu hlohu obecného přelijte 200 ml vroucí vody, 10 minut vyluhujte a sceďte. Pijte denně 1-2 šálky hlohového čaje.
Přelijte 1 vrchovatou čajovou lžičku natě nebo květů tužebníku jilmového 200 ml vroucí vody, 10 minut vyluhujte přikryté a sceďte. Pijte při bušení srdce jen 3 dny, vždy mezi jídly.

Odvodňování:
Bříza bělokorá, kopřiva dvoudomá a petržel zahradní podporují odvodňování: 1 lžíci natě a kořene petržele přelijete 200 ml vroucí vody, 15 minut přikryté vyluhujte a sceďte. Pijte 3x denně. Stejným způsobem se připravuje čaj z břízy i kopřivy.

Nadváha a vnitřní potřeba bezpečí

Při práci s lidmi s nadváhou jsem si všimla, že většina těchto lidí pociťuje hlubokou vnitřní potřebu bezpečí. Tito lidé před svými emocemi utíkají a hledají si pro ně výmluvy. Žijí v zajetí svého vnitřního světa nejistoty a mnoho z nich se bolestivým přiznáním vyhýbá. Hodně z nich si těchto vytěsněných vnitřních zranění ani nejsou vědomi.


Dalším z velkých důvodů nadváhy je zapírání sebe sama, což je stav popírání toho, co skutečně chceme a kdo skutečně jsme. Tito lidé raději než aby si plnili své sny a své tužby, dávají přednost jiným, starají se, pečují o ostatní a sami sebe zanedbávají ve falešném předsudku, že jsou „hodní" že tolik myslí na druhé. Je to falešné, protože jen těžko si umí říct, co chtějí a vyjádřit své emoce a pocity, a proto je zajídají.
Mnoho lidí s nadváhou má pocit, že si to, po čem touží, nezaslouží. A proto trestají sami sebe tím, že si něco odpírají. Na základě nějakého přesvědčení si zakazují něco, co chtějí nebo potřebují a kvůli tomu potom cítí silný tlak vnitřního nedostatku a hladu, že je jejich tělo nuceno „zásobovat", protože se stále vnitřně něčeho nedostává. Je to většinou nedostatek lásky, uznání, přijetí.

Co s tím?
Základem je přijetí odpovědnosti za danou situaci, že do stavu, ve kterém se nachází naše tělo, si můžeme jen my sami. Nikdo jiný. Smíření se se svým tělem a začít mít ho rád. Jedině ze stavu spokojenosti lze vytvářet další spokojenost. Z pocitu nedostatku se tvoří jen další nedostatek.
Je tedy zapotřebí být k sobě upřímní a podívat se pravdě do očí. Nízké sebevědomí, neschopnost přijmout své tělo, mít se rád, potlačování emocí a emoční přetlak, pocit, že nemůžeme ukázat, kdo doopravdy jsme, hledání lásky a naplnění s přesvědčením, že se nám jí stejně nedostane, vede k nahrazování těchto nedostatků jídlem.
Opravdové hubnutí přichází, když máte rádi sami sebe a když se cítíte dobře. Vzpomeňte si, jak se hezky hubne, když jste zamilovaní. Lidská mysl vytvoří iluzi, že jsme láskyplní, láskyhodní a člověk se pak nemusí „plnit jídlem". Jestliže si toto přesvědčení, budete schopni sami sobě vytvořit, pak i hubnutí půjde samo.
A jsme zase u mozku a jeho způsobu myšlení. Změňte svá vnitřní přesvědčení, že jste láskyhodní, přijměte své tělo, že je to váš chrám na cestě životem a začněte se k němu tak i chovat. Přestaňte soudit sami sebe a své okolí. Uvidíte, jak se zlepší vaše prožívání života i těla a jak pokvetou vaše vztahy.

Krásné jaro
Bc. Květa Exnerová
www.vedomehubnuti.cz

Tloustneme do zásoby

Jíme, abychom žili, nežijeme, abychom jedli
Sokrates (469 – 399 př. n. l.)

Výrok v titulku bývá připisován jednomu z nejproslulejších starořeckých filosofů, jenž skončil svou životní pouť sebevraždou – byl k ní donucen politickou intrikou, a vypil číši bolehlavu. Zatímco jeho filosofické názory jsou doménou odborníků, úvodní věta žije v obecném povědomí, ovšem nelze tvrdit, že bychom se jí všichni řídili. Kdyby tomu tak bylo, nejspíš by dnes nebyla obezita tak rozšířená. Někteří vědci neváhají hovořit v pojmech „epidemie". To navozuje dojem, jako by obezita byla chorobný stav, podobně jako třeba chřipka. Něco na tom je, alespoň potud, že obézních osob přibývá, jako při epidemii nakažlivé nemoci, a s tím někdy až dramaticky narůstá výskyt chorob, které nadměrnou tloušťku často doprovázejí – cukrovky, nemocí oběhového systému. Hledání příčin této moderní metly však je obtížné, a s pokračujícími objevy je obraz spíš složitější.

Při tomto výzkumu opravdu není nouze o překvapení. Nedávno se spolehlivě prokázalo již dříve tušené, totiž, že určitou roli hrají endorfiny, což jsou látky opiové povahy, řečeno zjednodušeně, které ovlivňují vylučování hormonů. Výsledkem působení endorfinů je příznivé ovlivnění nálady, tlumení bolesti, prostě podobných stavů, jaké vyvolává například morfium. Ne nadarmo se endorfinům někdy říká „hormony štěstí", výstižnější však je patrně obrat „vyvolávající pocit štěstí". Ovšem zatímco endorfiny vznikají přirozeně v našem mozku, používání opiátů navozuje příjemný pocit uměle, a vyvolává závislost na této droze, jakož i jiných, například heroinu. Nedávno se ukázalo, že preparáty blokující aktivitu endorfinů snižují užívání morfia, heroinu a také alkoholu u osob závislých. Ostatně proto se tyto preparáty podávají, ale zjistilo se, že současně tyto léčené osoby jedí méně! Odtud názor, že nadměrné přejídání má jisté společné rysy s drogovou závislostí. Tedy, že přejídání se může stát návykem. Nebo je to už vrozené, a stačí jednou tento návyk „spustit" podobně, jako se to děje s drogami?

Není snadné odpovědět. Dr. Paul J. Kenny ze Scippsova výzkumného ústavu na Floridě se přesvědčil o tom, že závislost na jídle je mimořádně silná. Svoje pozorování učinil na myších, ale zřejmě je to u lidí podobné. Ve svém pokusu nechal myši živit se kromě standardního krmení, zdravého ale běžné chuti, také lahůdkami jako párky, sýrem nebo čokoládou. Myši rychle ponechávaly bez povšimnutí svoje dosavadní zdravé krmení – a tloustly. V dalším kole pokusu byly myši světelným signálem varovány, že dostanou elektrický šok, samozřejmě slabý, do nožiček. Ty, které navzdory lákavé nabídce zůstaly přece jen u standardního (a zdravého) krmiva, se po spatření světla rychle odklidily od krmení do kouta. Jejich obézní družky však pokračovaly v hodování lahůdek, a to navzdory elektrickým šokům. Touha po dobrotách zvítězila nad základním živočišným pudem, totiž snahou uniknout nebezpečí, které elektrický impulz představoval. Téměř současně učinil analogické pozorování dr. Barry Everitt (Universita Cambridge, Anglie), který ale navykl myši na kokain. Tím se opět dostáváme k předchozímu pozorování shodného, nebo přinejmenším velmi podobného, mechanizmu mezi drogovou závislostí a přejídáním.

Ale zas tak jednoduché to není – každý organizmus je doslova sbírkou hormonů, lidský samozřejmě také, jenže výzkum není tak snadný. Lidé nejsou laboratorní myši. Takže jak to vypadá u normálních lidí, alespoň z toho, co je zatím známo? Když nějakou dobu nejíme, dostáváme hlad, a v této fázi se v určité oblasti mozku zvyšuje právě koncentrace endorfinů – roste chuť na jídlo, a když začneme jíst, tyto látky zesilují příjemný pocit z potravy. Postupně, jak se žaludek plní, začne náš mozek vysílat naopak signály k potlačení chuti k jídlu, prostě máme včas přestat. To obstarávají především hormony leptin a také insulin, ten, který je klíčový pro štěpení jednoduchého cukru, glukosy.

Zatím to nevypadá složitě – naše tělo má tedy systémy regulující zájem či nezájem o jídlo. Problémem, jak odborníci konstatují, jsou jídla bohatá na tuky a cukry, právě taková, která jsou v dnešní době velmi rozšířená. Navíc mají většinou také lákavý vzhled. Výsledkem je, že taková jídla mohou doslova přemoci náš přirozený obranný systém chránící před obezitou, zeslabit, nebo téměř vyřadit signál „konec jídla". Ostatně, přiznejme si, že když nám po vydatném obědě nabídnou třeba čokoládový dort, obvykle zjistíme, že máme přece jen v žaludku ještě trochu místa. To je onen osudný práh, který má však každý z nás v jiné výšce.
Pokud opakovaně podléháme těmto svodům, začíná začarovaný kruh – s růstem tělesné hmotnosti se zeslabuje působení hormonů potlačujících chuť k jídlu, tedy leptinu a insulinu, tělo jich vylučuje víc, ale přesto je jejich účinek slabší. To není všechno – současně slábne účinek endorfinů, takže k tomu, aby se dostavil příjemný pocit z jídla, je třeba ho sníst více. Je to opravdu obraz hodně podobný drogové závislosti – obézní člověk musí jíst stále více, aby se dostavil příjemný pocit, současně nemá dost silný signál oznamující, že jídla už je dost.

Obraz se ale ještě zkomplikoval a podoba s drogovou závislostí vzrostla, když se ukázalo, že roli hraje i další hormon, dopamin. O něm je známo, že v drogově závislých osobách právě on vyvolává touhu po další dávce drogy. Řada odborníků soudí, že právě tento hormon odpovídá za vznik návyku na drogu. Ukázalo se, že lákavé jídlo vzbuzující silnou chuť, takové, jaké jsme popsali, tedy sladké nebo tučné, případně obsahující obě složky, také povzbuzuje tvorbu dopaminu v mozku. Opět se naznačuje podoba jídlo – droga. Navíc se ukazuje, že obézní osoby mívají v mozku méně center reagujících na dopamin, což prakticky znamená, že potřebují větší dávku jídla, co možná lákavého, aby se dostavil příjemný pocit. Podobně je tomu u drogově závislých, ať již na opiátech, kokainu, nebo alkoholu. Takže se dnes přijímá názor, že osoby, které mají menší množství receptorů na dopamin, jsou více ohroženy vznikem návyku na jídlo, v horším případě na drogy. Toto pozorování se potvrdilo na pokusných myších, o nichž byla zmínka – ty z nich, které se navzdory elektrickým šokům nechtěly odloučit od nabízených lahůdek, měly opravdu nižší hladinu receptorů dopaminu.

Výzkumy, které jsme naznačili, vedou k dalším otázkám. Například – mělo by se v případě obezity postupovat stejně, nebo velmi podobně, jako při léčbě drogové závislosti? Hned dodejme, že léčení drogově závislých osob je velmi obtížné a výsledek je nejistý. Nemalé procento z nich prostě zbavit závislosti natrvalo nelze. Co s obezitou? Jak konstatují někteří odborníci, je potřeba hledat v jídle něco, co nazývají „nikotinem potravy", tedy složku, která se na návyku podílí rozhodující měrou, podobně jako nikotin v cigaretách. Někteří soudí, že by to mohly být opravdu cukry, které se rychle tráví, takže může v krátké době vzniknout pocit prázdného žaludku. Jiní vědci soudí, že to nemůže být jediná složka a tvrdí, že rozhodující je zmíněná kombinace cukrů a tuků.
Je tu také třetí, malá skupina odborníků, tvrdících, že obezita a drogová závislost jsou v zásadě odlišné. Obecný souhlas opravdu nemají, jen jim někteří dávají za pravdu v tom, že označovat obezitu jako „závislost" a připodobňovat to k závislosti na drogách, není úplně šťastné. Ovšem fakt, že hormonální mechanismy jsou podobné, opravňuje do jistě použití tohoto termínu. A konečně další vědci zastávají názor, že my všichni jsme závislí na jídle, míněno podobně jako je tomu u drog, protože bez této závislosti bychom podle jejich názoru nepřežili. Ostatně Sokrates to vyjádřil první polovinou svého výroku.

Právě otázka našeho přežití vede další odborníky tak říkajíc ke kořenu problému. Co se v nás vlastně odehrávalo a odehrává? Naši dávní předkové během předchozích milionů let měli především výrazné mechanizmy podporující chuť, nikoli potlačující ji. Potravy nebylo vždy dost, a k přežití bylo nezbytné mít v těle zásoby energie, což jsou tuky a cukry. Bylo užitečné najíst se opravdu pořádně, obrazně řečeno „do zásoby". Zdá se, že to do jisté míry zůstalo – naše tělo je více nastaveno na přijímání potravy, než na její odmítání. Toto dědictví pak, jak vědci soudí, se snadno projeví v dnešní době při nabídce velmi chutných, současně však vysoce kalorických jídel. Tedy sladkých a tučných, která jsou doslova na každém kroku. Prvním krokem v boji proti obezitě je tedy odmítnutí těchto lákadel. Snadné to však není. Zkuste po výborném obědě odmítnout ten čokoládový dort ...

  • Zveřejněno v Kondice
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

// EOF