Diagnóza podle jazyka byla v Číně už v 16. století př. n. l. jedním z nejuznávanějších diagnostických přístupů. Je to metoda osvědčená, spolehlivá a na naučení relativně jednoduchá. Vzhled jazyka je v TČM (tradiční čínské medicíně) posuzován ve spojení s pulzem a výrazem tváře.

Giovanni Maciocia, jehož Diagnostika podle jazyka v TČM vyšla v nakladatelství Svítání, patří k nejuznávanějším učitelům a praktikům čínské medicíny. Vytvořil z řady důležitých čínských textů nové pojednání, které je srozumitelné, přesné a poskytuje podrobný popis uvedeného lékařského vyšetřování. Dílo zpracovává autorovy obsáhlé zkušenosti spolu se zkušenostmi jeho významných učitelů. V knize jsou desítky barevných fotografií a s nimi spojená bohatá kazuistika, rovněž řada nákresů ilustrujících typy jazyka a jeho narušení. Pozornost je zde věnována i těsnému vztahu diagnostiky jazyka s diagnostikou podle pulzu, farmakologií, s péčí o děti, s emocionálními problémy a prognostikou.

Jednou z hlavních tezí čínské medicíny je, že mezi některými částmi lidského těla existuje vzájemná souvislost. Určité části jazyka odrážejí zdraví určitých částí těla a vnitřních orgánů. Stav špičky jazyka odpovídá srdci, oblast mezi špičkou a centrem jazyka plicím, střed jazyka žaludku a slezině, kořen ledvinám, tlustému, tenkému středu a močovému měchýři (u žen také děloze), levý okraj játrům a pravý okraj žlučníku.

Při systematickém vyšetření jazyka se sleduje pět základních prvků: vitalita barvy, barva těla jazyka, tvar těla jazyka, povlak na jazyku a zvlhčení jazyka.

Jaký je normální jazyk?

Zdravý jazyka je živý a jasný, zejména na kořeni. Svěží, bledě červená barva těla jazyka dokazuje, že jazyk přijímá dostatečné množství krve od srdce. Normální jazyk je ohebný, ani moc ochablý, ani příliš ztuhlý. Není popraskaný, netřese se, nechvěje se, když je vyplazený, a není nateklý ani tenký. Nejsou na něm vřídky, povlak je tenký a bílý, u kořene jazyka tlustší než jinde na jazyku. Jazyk zdravého člověka je lehce vlhký, není ani příliš suchý, ani příliš mokrý.

Vyšetření podle jazyka je schopno ihned upozornit na hlavní patologický proces. Tělo jazyka a barvu povlaku jazyka neovlivňují krátkodobé či nedávné děje. Pokud např. pacienta těsně před vyšetřením potká událost, která jej rozruší, pulz se mu zrychlí, ale barva jazyka ani barva povlaku se nezmění. Vzhled jazyka je také tím nejlepším ukazatelem při kontrole, zda se stav zlepšuje či naopak.

Diagnostika podle jazyka v TČM je určena zvláště kvalifikovaným odborníkům na čínskou medicínu, bude však velmi dobrým pomocníkem v lékařské práci i pro tzv. západně orientované lékaře (zejména lékaře praktické, internisty a ORL) a pro ty, kteří léčí pomocí akupunkturních jehel.

Kniha je vhodná i pro běžného čtenáře, který má zájem o zdravý životní styl. Nemocní chtějí vědět, proč onemocněli, chtějí znát diagnózu a prognózu své nemoci. Pomocí Diagnostiky podle jazyka v TČM mohou sami sledovat, jak se mění stav jejich jazyka, a při léčbě pak mohou lépe spolupracovat s lékařem. Sami tak významně přispějí k včasnému zachycení příznaků nemoci a k léčbě některých stavů.

Zpracovaly Dr. Nora Chvojková a Eva Dědková
Více informací o knize na www.svitani.eu

Trápí – li vás chutě na sladké, nenasytný hlad, výkyvy nálad nebo nadváha, zkuste upravit jídelníček podle zásad tradiční čínské medicíny.

Stravování podle tradiční čínské medicíny vás zharmonizuje a dodá vašemu tělu energii.

Tradiční čínská medicína se od naší školské západní liší celostním přístupem k člověku. Vnímá ho jako jednotlivý (a jedinečný) kamének mozaiky celého vesmíru, kdy člověk sám je současně mozaikou tvořenou jednotlivými kaménky, ve kterých se zpět odráží celý vesmír.

Každý orgán vykonává určité úkoly, přičemž je propojen s ostatními orgány a částmi těla, které ovlivňuje a současně je jimi sám ovlivňován. Základem fungování organismu je činnost pěti orgánů cang (játra, srdce, slezina, plíce, ledviny), které s využitím své specifické čchi řídí všechny základní funkce těla prostřednictvím sítí vztahů mezi sebou navzájem i mezi takzvanými dutými orgány fu k nim přiřazenými (žlučník, tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř a tři zářiče) a ostatními částmi těla spadajícími pod jejich vliv.

Vztahy mezi orgány cang

Vezměme si jako příklad slezinu. Jejím úkolem je vytvářet z přijaté potravy takzvanou postnatální esenci ťing, která zajišťuje existenci a chod organismu. K tomu slezina potřebuje podporu ostatních orgánů cang. Játra umožňují vnitřní průchodnost organismu potřebnou pro trávení; srdce řídí pohyb i kvalitu krve, se kterou je esence smíchávána; plíce řídí celkový mechanismus čchi v těle nezbytný i pro proudění esence ledvin, jež jsou zdrojem vrozené čchi zajišťující funkci všech orgánů, a tedy i sleziny.

Vztahy mezi orgány cang a dutými orgány fu

Jak jsme již řekli, ke každému orgánu cang přináleží jeho párový orgán fu, který je s ním funkčně spojen a je na něm závislý. Tak například žlučník, který shromažďuje žluč, a tím napomáhá trávení, je závislý na funkci jater, protože žluč vzniká přeměnou přebytkové jaterní čchi. Tyto vazby zajišťují celistvost lidského těla v takzvaném vztahu povrch–nitro. K jinovým orgánům cang (nitro) přináležejí jangové orgány fu (povrch). Jistě nás již nemůže překvapit, že i orgány fu jsou mezi sebou vzájemně propojeny.

Vztahy mezi orgány cang a určitými tkáněmi i částmi organismu

Orgány cang pomocí své vlastní čchi vyživují a řídí určité části těla. Proto změny nebo poruchy těchto míst nemusí nutně souviset pouze s nimi, ale mohou být odrazem stavu orgánu, pod který spadají. Takto játra souvisejí se šlachami, srdce s cévami, slezina se svalstvem, plíce s kůží a ochlupením, ledviny s kostmi.

Vztahy mezi orgány cang a smyslovými orgány

Smyslové orgány čínská medicína nazývá otvory nebo vývody a nechápe je doslova pouze jako otvory, ale jako vývody čchi příslušných orgánů, které slouží jako brány spojující cangy prostřednictvím čchi s vnějším prostředím. Kvalita fungování smyslových orgánů je podmíněna stavem, v němž se příslušné vnitřní orgány a jejich čchi nacházejí. Čchi jater vychází očima, čchi srdce jazykem, čchi sleziny ústy, čchi plic nosem, čchi ledvin ušima.

Vztahy mezi orgány cang a určitými částmi těla

Kondice orgánů cang se odráží ve změnách jistých částí těla. Situaci, ve které se nacházejí játra, můžeme pozorovat na nehtech, kondici srdce poznáme podle tváře, sleziny podle rtů, plic podle pokožky a ochlupení, stav ledvin podle vlasů. Různé skvrny, výrůstky či zánětlivá ložiska, změny barvy, vlhkosti, bolestivé plochy a podobné defekty kůže, křehké lomivé nehty, suché nebo naopak mastné na konci roztřepené vlasy a jiné projevy, které bychom označili pouze jako kosmetické vady, jsou pro tradiční čínskou medicínu často signálem mnohdy závažnějších problémů, než by se na první pohled mohlo zdát.

Ukázkou propojenosti všech částí lidského těla může být například zhoršení přirozeného chodu plic: za normální situace klesá plicní čchi dolů a podporuje ostatní sestupné procesy v těle. Dojde-li k narušení této činnosti, začne se čchi zahrazovat v hrudníku a vyvolá kašel – typický příznak plicního onemocnění. Následně dojde i k oslabení ledvin, protože k nim voda sestupuje pomocí plicní čchi. Stagnace plic bude blokovat i funkci jater – udržování vnitřní průchodnosti organismu. Protože proudění krve je ovlivňováno pohybem plicní čchi, její stagnace napadá srdce. Oslabí se i slezina tím, že je znesnadňováno stoupání její čchi do plic. Postižení plic se může projevit i v poškození jejich párového orgánu – tlustého střeva, když nedostatečnou podporou sestupných pohybů může dojít k zácpě. Trpět může i vývod plicní čchi – nos; začne se zanášet, ucpávat, zhorší se čich.

Přitom porucha plic nemusela vzniknout jenom v nich, ale stagnaci čchi a kašel může vyvolat některý zevní činitel – vítr, chlad, vlhko a podobně tím, že proniknou do kůže (která je řízena plícemi), v ní zablokují proudění čchi, což zpětně vyvolá zahrazování čchi plic. Kašel ale může způsobit i porucha sleziny, která řídí přepravu tekutin, a tedy i hlenů. Když je čchi sleziny oslabená, hleny se začnou v plicích srážet a dráždí ke kašli. Onemocnění plic mohou zavinit i játra, a to tehdy, když mají příliš mnoho jangu (ohně), který stoupá do plic, vysušuje jejich jin a způsobuje dráždivý kašel. Takto složitě mohou probíhat i poruchy ostatních orgánů.

Diagnostickými metodami jsou vyšetření zrakem, sluchem, dotazování se a zkoumání pulzu.

Pozoruje celkový stav pacienta, ochablost, neklid, prudké pohyby, všímá si jeho vzhledu, barvy pokožky, tváře, nehtů, vlasů atd. a usuzuje podle toho na stav vnitřních orgánů. Velkou pozornost věnuje vzhledu jazyka, protože dráhy čchi všech orgánů tudy procházejí a její vyváženost či nevyváženost se projeví na příslušných partiích jazyka nebo na jeho celkovém vzhledu. Lékař dále naslouchá hlasu pacienta a posuzuje jeho zabarvení, sílu, vzdychání, protože i zde existují souvislosti s tělesnými orgány. Ptá se pacienta na jeho tělesné pocity, nechutenství, předcházející onemocnění. Zvláštní pozornost věnuje pulzu, neboť stav čchi orgánů se přenáší i do pulzu, protože jejich čchi je smíchána s krví. Podle jeho změn lze usuzovat na změny v příslušných orgánech.

Následná léčba je zaměřena na odstranění příčiny, a nemusí proto směřovat na postiženou část organismu. Zánět očí může být způsoben disharmonií jater, a proto nebudou léčeny oči, ale játra. Jestliže však podrobnější vyšetření odhalí, že porucha jater je způsobena nedostatečným přísunem esence ledvin v důsledku jejich oslabenosti, léčeny budou ledviny, a nikoli oči.

(Text vznikl s použitím knihy V. Ando, Klasická čínská medicína, 1995)