927x127 HEAD VPRAVO

#PREDATORCODE - Umění rozhodnout

 

 Stojí před vámi ROZHODNUTÍ? Nevíte, která varianta je ta správná a hodit si korunou by nebylo to pravé? Přijměte pozvání Jaroslava Homolky a pojďme si proces rozhodnutí usnadnit.

Začněme v minulosti. Probírat se minulými skutky má cenu pouze v případě, že máme k dispozici doložitelná fakta. Jinak budou za nás mluvit jen ovlivnitelné emoce a domněnky. Pro minulost přestáváme vidět budoucnost.

Když se chystám na nějaké rozhodnutí, změnu, která se týká i ostatních, čeká mě několik kritických míst. Nemohu ostatním vnutit svůj motiv, i kdyby mi připadal sebezřejmější a sebeprospěšnější. Každý člověk má svoje vnitřní pohnutky, svoje ambice, svůj vnitřní motiv. Na mně je snažit se jeho motivaci poznat a vycházet z ní.

Mnoha našimi rozhodnutími někoho ohrožujeme a vzbuzujeme kritiku. Můžeme dokonce narušit svoji síť vztahů. Odpovězte si na otázku: „Jsem ochoten platit za škody, které moje rozhodnutí přinese?“

Pokud chci někoho motivovat, musím vzbudit jeho zájem.

Jak poznám hluboký zájem ostatních? Dáme-li si práci opravdu naslouchat, dozvíme se to velmi rychle. Každý nejraději vypráví o tom, co ho opravdu těší, kam ho vede pozornost, čemu věnuje nejvíce času, co ho tlačí...
A chcete-li se dozvědět ještě víc, dostaňte člověka do krizové situace. I když si to nechceme přiznat, člověk se stále chová spíše jako zvíře. 10 % svého chování máme pod vědomou kontrolou, zbytek jede na „autopilota“, kterého jsme stvořili z našich návyků a rutin. V krizi nemáme čas přemýšlet. Jednáme podle svých zaběhaných návyků a rutin, které nás bezpečně odhalí.

Rezerva nám kryje záda.

Každé rozhodnutí přináší nějaký výsledek. Ne vždycky to musí být ten očekávaný a žádoucí. Potřebujeme mít rezervy, počítat s tím, co se stane, kdyby... Mít připravené záložní zdroje. Rezerva je důležitá, abychom se cítili jistí, naše rozhodování nebylo zkreslené, vedené spíše obavami z možných následků.

Pro svoje dobro proces rozhodování musíme co nejvíce zjednodušit.
Často přešlapujeme na místě a rozhodnutí odkládáme, až se někdy situace vyřeší „sama“ a třeba v náš neprospěch. Proč?
Neujasnili jsme si přesná kritéria, čeho vlastně chceme dosáhnout. Pomůže položit si základní otázky: PROČ, CO, KDE, S KÝM, JAK, KDY, S JAKÝM VÝSLEDKEM.
Jestliže stále nelze rozhodnout, může v rozhodnutí bránit vědomí, že nemáme přesně ujasněné, jak překonat možné překážky. Naše vědomí uklidní, pokud si překážky vypíšeme na papír a označíme tu nejhorší. Tímto procesem se mlhavá obava konkretizuje a lépe najdeme řešení.

I nerozhodnutí je rozhodnutí.

Nelze nerozhodnout, jen toto nekonání nepřinese žádané výsledky. Máme na výběr: řídit se svými emocemi, nebo si stanovit START/STOP systém s jasnými parametry.
Víme, že by se mělo něco stát, ale pokud naše emoce vědí, že v cestě stojí nějaká překážka, velí rozumu: „Odlož to!“ Proto je výhodné vytvořit pro sebe „Rámec bezpečí“, zahnat nejistotu. Zapojíme svého vědomého člověka a připravíme se na možné ohrožení. Probereme si překážky. Odpovíme si na otázky: Co se stane, když moje rozhodnutí neuspěje? Jaké bude řešení, ústupová cesta? Stanovíme, jak překážky překonat.
Po tomto procesu budeme vědět, co nás čeká a přestaneme se bát. Budeme moci v klidu očekávat a předvídat.

Zastav se, rozhlédni, rozhodni se, konej

Pokud je to možné, svoje rozhodnutí nejprve otestujeme na menších úkolech. Na otestování je potřeba 100 dnů, za tuto dobu se spolehlivě upevní nové návyky.
Velká rozhodnutí mají dosah nad tři měsíce.
Největší a nejtěžší rozhodnutí se týkají osobních vztahů či mají dopad na jiné lidi.

Přichází 10. muž

Určitě chceme, aby naše rozhodnutí bylo kvalitní a přínosné pro všechny zúčastněné. Jak poznám, že moje rozhodnutí je funkční? Pomoci může, pokud požádáme o konzultaci někoho, kdo má podobné zkušenosti, podobný zájem.

A na úplný závěr uplatněte techniku nazvanou 10. muž. Přijde chlapík v černém plášti a upozorní na všechna možná kritická místa, aby náš plán neselhal.
(Černý plášť mít nemusí :))

 

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Martina Šindýlková

Ing. Martina Šindýlková vystudovala Stavební fakultu VUT v Brně a krátce působila jako statik, dnes je maminkou pěti dětí. Svoji lásku a péči dává nejen jim, ale dalším potřebným ve svém okolí. Pracuje jako tazatelka společnosti zabývající se průzkumem veřejného mínění. Radost jí dělají nejen děti, ale i účinkování ve sboru Kdur v Kuřimi. Díky povinnostem a životním peripetiím nabrala 25 kg, pociťuje únavu a říká, že je na čase něco s tím udělat.

// EOF