Mozek věří představám

Náš mozek miluje obrazy a představy!

Neumí rozlišit představu od reality. Když na něco usilovně myslíme a představujeme si to v obrazech včetně dialogů, zvuků, barev a pocitů, náš mozek věří, že se to doopravdy děje tady a teď. Neví, že to je "jako", takže při každé kvalitní představě spustí adekvátní biochemickou reakci a posílí daná neurospojení.

Mozek spouští "on-line" a "off-line" emoce

"On-line" emoce máme už odžité. To jsou ty, které se vážou ke skutečné situaci. Neustálým přemýšlením a mluvením o stejné situaci si však znovu vyvoláváme silnou představu a mozek si myslí, že se to děje doopravdy a dochází ke spuštění "off-line" emocí. To jsou ty, které se vážou na samotnou představu nebo vzpomínku. Tyto emoce jsou však skutečné a biochemicky měřitelné. Dochází k reálné fyzické reakci v těle.

Má to svoje klady

Můžeme si sami tak trochu zmanipulovat mozek tím, že budeme cíleně myslet na pozitivní situace nebo si představovat hezké obrazy a vize. Proto funguje například meditace a vizualizace cílů. Pokud meditujeme a představujeme si něco příjemného a hezkého, prožíváme pozitivní emoce a dochází k posilování kladných neurospojení a následné biochemické reakce v těle. A to do několika sekund! Jdou nahoru endorfiny, serotonin, dopamin, oxytocin a jiné prospěšné hormony. Síla vizualizace je obrovská. Pomocí cíleného zaměření své pozornosti na kladné vize, barvité cíle a přání a harmonické obrazy v mysli si můžeme v mozku i v těle nastolit pozitivní fyziologickou reakci, která prospívá našemu zdraví. Cílenou pozitivní vizualizací zvyšujeme svou výkonnost, zlepšujeme uzdravování v nemoci, řešíme kreativněji problémové situace, zvládáme lépe strach z něčeho a stresovou reakci. Vítězství se odehrává nejprve v naší hlavě.

Má to svoje zápory

Mozek dává negativním vjemům a situacím až pětkrát větší váhu kvůli přirozené potřebě ochrany života. Když prožijeme silný negativní zážitek, mozek je v pohotovosti a spouští on-line stresovou reakci, aby ochránil život, i když o život objektivně jít nemusí. Necháme-li svoje myšlenky svévolně pobíhat, náš mozek bude namísto deseti kladných zážitků myslet na ten jeden negativní. Postupně si začne při vzpomínání na tento zážitek pouštět silnou představu. Už víme, že mozek tomu věří natolik, že si myslí, že se to děje doopravdy. Znovu a znovu. Tak dochází znovu i k opakované stresové reakci a zvýší se produkce stresových hormonů – koktejl plný kortizolu a adrenalinu. Ve stresu se zároveň kvůli prioritě ochrany života snižuje produkce serotoninu a oxytocinu. Při dlouhodobém negativním způsobu života a myšlení můžeme postupně narušit schopnost mozku produkovat potřebné množství serotininu a oxytocinu, což může vést až k depresi. Co z toho plyne?

Pozor na myšlenky!

Cesta existuje. Bez ohledu na to, co se nám děje, si můžeme ke každé situaci aktivně zvolit vlastní postoj. Vždy se můžeme vědomě rozhodnout, co uděláme jinak. Existuje svoboda a zodovědnost, kterou nám nikdy nikdo nemůže vzít. A to je svoboda a zodpovědnost za naše vlastní postoje a myšlenky. Těmi si vytváříme vlastní realitu. Klíč tkví v zaměření naší pozornosti. V tom, kam vědomě namíříme svou pozornost, se ukrývá obrovský potenciál, který zatím ani neumíme docenit. Co si umíme představit, to se dříve či později stane i v naší skutečností.

Z hlediska neurovědy opravdu platí: na co myslíš, tím se postupně stáváš!