Vytisknout tuto stránku

Víte, proč je homeopatie účinná?

Proč se přípravky 21x protřepávají?

Co je homeopatie?


Homeopatie je metoda, která vychází především z tzv. zákona podobnosti. O tomto principu mluví latinské heslo „Similia similibus curantur“, což znamená, že podobné se léčí podobným. V tom spočívá zásadní rozdíl mezi homeopatií a alopatií, neboť alopatie léčí pomocí léků vyvolávajících opačný účinek. Čili opačné léčí opačným. V praxi to znamená, že např. při nespavosti to řeší „omamujícím“ prostředkem, kdežto homeopatie léčí příčinu, např. nadledvinku, která často nespavost zapřičiňuje. „Provokuje“ ji takovou látkou, která ji povzbudí k činnosti.
Za zakladatele moderní homeopatie je považován Dr. Christian Friedrich Samuel Hahnemann. Nebyl však rozhodně prvním, který základní poučku homeopatie formuloval, protože už Hippokrates (asi 460 – 375 př.n.l.) nazývaný „otcem západní medicíny“, byl na základě vlastních studií a zkušeností schopen onen zákon taktéž formulovat. Zjistil např., že některé africké kmeny léčí svůj dobytek z nemoci zánětu plic a pohrudnice tím, že nožem namočeným do plic zahynulého dobytčete naříznou kůži zdravých dobytčat. V podstatě prováděli očkování.
Dr. Hahnemann navíc vyčerpávajícím způsobem popsal oba způsoby léčby – alopatii a homeopatii a tím také obě metody léčení od sebe rozlišil.


Mechanismus účinku homeopatických látek


Výchozí látkou pro homeopatická léčiva může být v podstatě cokoli, nicméně tyto látky rozdělujeme na:
rostlinné suroviny (celé rostliny nebo jejich části macerované v alkoholu)
živočišné suroviny (buď se používá celých živočichů nebo části jejich těl)
chemické suroviny (kovy, soli kovů, kyseliny nebo vitamíny a hormony)

Základními typy ředění jsou dva systémy:
• ředění centezimální označované písmenem C, které používají Francouzi, Američané
• ředění decimální, označované písmenem D, které používá zbytek Evropy.


     Nejčastěji se ředí tekuté látky a to v poměru: 1 díl základní látky D0 + 9 dílů „ředidla“. Z toho je vytvořeno první ředění D1. Směs se silně 21x protřepe shora dolů a poté se pokračuje znovu 1 díl D1 + 9 dílů „ředidla“ a vznikne potence D2. Opět protřepat. Takto můžeme pokračovat libovolně dlouho. Velké D tedy znamená decimální ředění a číslice značí počet ředění nebo také počet nul.  D 1 = jedna nula = 1 : 10,   D 3 = tři nuly = 1 : 1 000,   D 6 = šest nul = 1 : 1 000 000


     Při ředění centezimálním se počítá s kapkami v poměru 1 kp tekuté látky + 9 kp „ředidla“, tím vznikne ředění C 1 a dále stejně jako při decimálním ředění pouze s tím rozdílem, že protřepávat se bude 100x.
Zkoušky pomocí Geiger-Mullerova počítače prokázaly, že při ředění D9 je poměr 1:1000 000 000, je stále ještě v přípravku velké množství molekul účinné látky. Ještě i při ředění D 15 je v 1cm3 stále ještě asi 1 milion molekul základní látky. Teprve od ředění D23 nelze v ředěné látce statisticky objektivně dokázat ani jedinou molekulu základní látky.  Zajímavostí však zůstává, že účinnost těchto velmi vysokých ředění je zcela mimořádná. Důkazy jsou obsaženy i ve statistických studiích o účinnosti homeopatické léčby. Právě v efektu vysoce zředěných látek je příčina odmítání homeopatie ze strany některých lékařů a vědců. Vznikly ovšem také pokusy přiblížit tento jev materialistické vědě. Např. francouzský vědec Jacques Benveniste provedl pokus s velmi vysokými ředěními protilátek obsažených v krvi. Vždy došlo k reakci s uvolňováním histaminu, jako by byly protilátky v neředěné formě. Jeho pokus byl opakován v několika dalších zemích se stejným výsledkem. Jiná část vědců však tyto důkazy odmítla jako neprůkazné.
     Další studie příznivé pro homeopaty provedli Gutmann a Reich, kteří poukazují na vlastnost krystalických mřížek pevných látek, jež mají jakousi paměťovou schopnost. Pak se nosné médium (většinou voda), do něhož je léčivo protřepáváním intenzivně vpravováno, může stykem s molekulami léčiva strukturálně natolik pozměnit, že samo o sobě působí jako přenašeč účinné informace (Rýc & Böhm, 1991).

Proč tak vysoké ředění?

Nabízí se otázka, proč si vlastně homeopaté tak komplikují situaci a ředí účinné látky na tak malé koncentrace, když pro vymizení toxických účinků by stačilo ředění několika-násobně menší? Odpovědí je základní zákon homeopatie o podobnosti. Nemoc je totiž ve většině případů způsobena vlivy tak jemnými, že čím "jemnější" bude lék, tím více se bude "původci" nemoci podobat a bude tím pádem proti této nemoci potentnější. Tento předpoklad potvrzují i výsledky případů, kdy proti některým nemocem zabírají léky až D 46 potence a vyšší. (Kent, 1994)
Už Dr. Hahnemann se pokoušel tento jev vysvětlit na příkladu: když máme železnou, nemagnetickou tyč a třeme ji v jednom směru zcela nemagnetickým pilníkem – vyrobíme tyč magnetickou. Např. přitahující piliny, které před tím zcela ignorovala.
Jinými slovy chtěl tehdy Hahnemann vysvětlit kinetickou – pohybovou složku existence tohoto světa. Každá buňka nebo její částečka hmoty má svůj elektrický náboj, potenciál, a při pohybu vznikne elektromagnetické pole – a to už má jiné vlastnosti než původní částečka hmoty sama. Hahnemann tím chtěl zřejmě říci, že třením se vlastnosti látky mohou přenášet do jejího okolí, které pak slouží jako vlastní médium.
     S velmi zajímavým vysvětlením přichází i německá homeopatka slovenského původu paní Dr. Rosivalová, která účinnost homeopatik vysvětluje následovně: Každá látka emituje určité vlnění a toto vlnění se třením přenáší na ředící látku a je neustále touto jinou látkou přenášeno dále. Každá látka má svůj potenciál, který emituje do okolí. Toto vlnění může přenášet, zvláště dochází-li k jakési rezonanci. V našem případě se tedy vlnění základní látky přenáší na ředidlo a každé ředění tedy, jakkoli vysoké, dosahuje onoho vlnění.
Přijmout tento jev znamená tedy přijmout hypotézu, že látky nepůsobí svou hmotou, nýbrž právě „jakýmsi“ zářením. Když dosadíme místo slova záření nebo vlnění slovo informaci, máme v ní obsaženou jakoukoli formu přenášení. A to je podstata věci.

Jak je to s bioinformacemi rostlin?

Jestliže jsme přijali tezi, že vše má svou vlastní rezonanci, své vlastní vlnění, pak je jasné, že i každá bylina má své vlastní vyzařování, svou vlastní rezonanci. S každou dávkou bylinných extraktů, kterou nakapeme do těla, je to jako když hodíme kámen do vody. Kolem dopadu se začne vytvářet vlnění, které se šíří na všechny strany. Frekvence prochází tělem, a když naleznou místo, např. úložiště toxinů, které má stejnou frekvenci, nastane biorezonance. Tělo začne nejkratší cestou vylučovat uložené toxiny, což se může projevit přechodným zhoršením stavu a různými výtoky z tělních otvorů. Dali jsme tedy tělu patřičné informace a to si začne řídit regeneraci podle vlastních sil. Když se symptomy zhoršují, ubíráte dávky a jednotlivé časové rozestupy zvětšujete, aby tělo mělo dostatek času vyloučit toxiny.
Jestliže mluvíme o vlnění, jehož frekvence jsou v určité shodě s vlněním nemocného orgánu, dochází ke zmíněné rezonanci, čili znásobení účinku látky vlivem zesíleného signálu (21x protřepávání přípravku, nebo-li potencování). Nemoci tedy můžete předejít, když vyrovnáte energii v meridiánech. Cílem našich ryze českých přípravků je zharmonizovat energetickou síť dříve, než dojde k dlouhodobému energetickému úbytku.

Přejeme hodně zdraví

Přečteno 5349 krát Vytvořeno čtvrtek, 26 listopad 2020 11:31 Naposledy změněno středa, 27 leden 2021 13:10