Banner nové Sféry

Estrozin

Přírodní bioinformační bylinné kapky Estrozin obsahují speciální koktejl z bylin s vysokým procentem přírodních fytohormonů. Tyto fytohormony napomáhají tělu vytvářet chybějící estrogeny a řeší tak řadu zdravotních problémů spojených s jejich nedostatkem.

seznam modryUpravuje menstruační cyklus
seznam modryŘeší problém potíží spojených s přechodem
seznam modryChrání svaly a kosti před degenerací

Popis

Přírodní bioinformační bylinné kapky Estrozin obsahují speciální koktejl z bylin s vysokým procentem přírodních fytohormonů. Tyto fytohormony napomáhají tělu vytvářet chybějící estrogeny a řeší tak řadu zdravotních problémů spojených s jejich nedostatkem. Celkově harmonizují hormonální systém a navrací tělu sílu a svěžest. Ochraňují svaly a kosti před degenerací a odstraňují ztuhlost dolních končetin. Estrozin má afrodiziakální účinky.

Upozornění:

  • Není vhodné pro děti do 6 let.
  • Uchovávejte mimo dosah dětí.
  • Není vhodné pro těhotné a kojící ženy.
  • Nepřekračujte doporučené dávkování.
  • Před použitím protřepat.
  • Během užívání zvyšte pitný režim.
  • Výrobek není náhradou pestré stravy.

Doporučení:


1. Před použitím lahvičku důkladně protřepejte asi 21x. Tím dojde k dynamizaci a účinnost přípravku se tak zvýší.

2. Chronické stavy orgánové disharmonie a nedostatku energie
Řídíme se pravidlem, čím starší a horší stav, tím menší dávkování a větší rozestupy mezi jednotlivými dávkami. Ten, kdo má hodně zdravotních problémů nebo trpí chronickým onemocněním, začne vždy s nižší dávkou a bude ji postupně zvyšovat. Například 5 kapek 1x denně. Platí to zejména pro ty, kteří trpí nějakou chronickou nemocí, například dlouhodobým ekzémem. Dávkování a rozestupy mezi jednotlivými dávkami mohou být i menší. Neobjeví-li se přechodné zhoršení, zvýšíme po týdnu dávkování na 10 kapek 2x denně. Přechodným zhoršením je myšleno například rozšíření ložisek ekzému. Když se po dalším týdnu neobjeví žádná výrazná reakce, opět zvýšíme dávku a užíváme maximální dávkování 3x denně 20 kapek.

3. Kdy udělat pauzu?
Vždy po třech týdnech užívání udělejte 1 týden pauzu. Tím završíte měsíční cyklus. Při maximálním dávkování a s týdenní pauzou vám 50 ml přípravku vydrží asi jeden měsíc. Týdenní pauza je vhodná, je totiž známo, že tělo si postupně na podávání jakéhokoliv přípravku zvykne. Abychom pak zachovali stejnou účinnost, museli bychom například zvyšovat dávky. Přechodné zhoršení, nebo-li reverzní reakce je pouze pozitivní regenerační efekt.

3. Akutní stavy orgánové disharmonie a náhlého nedostatku energie
Čerstvá orgánová disharmonie si žádá vyšší okamžitou dávku a více opakování. Užívejte 3 x 20 kapek za den. Dále pak v akutních případech, například při chřipkovém onemocnění. A také tehdy, když nově získaná nemoc překryje chronickou. V tom případě bez obav opět užíváme maximální dávky, aniž by byla vyvolána silná reverzní reakce u chronického onemocnění. Je to jako při olupování slupek cibule. Abychom se dostali na spodní vrstvu, nejdříve musíme odstranit vrchní slupku. Jakmile akutní problém vymizí, přistoupíme na původní nižší dávkování přípravku, který jsme užívali před tím. Opět se zabýváme chronickým stavem.

4. Dávkování pro ty, co se cítí zdrávi a s dostatkem energie
Kdo se cítí zdráv, může začít rovnou s maximálním dávkováním. Pokud se objeví reverzní reakce, která ho bude výrazně obtěžovat, sníží dávkování na minimum, tj. na 1 čajovou, nebo 1 mocca lžičku denně, nebo na pár kapek denně. Je-li reverzní reakce vyšší, prodlužte si intervaly mezi jednotlivými dávkami, například 1 kapku denně, nebo 1 kapku obden, příp. 1 kapku 1x za tři dny, nebo i 1x týdně i za 14 dní. Zde musíte již přihlížet k individuálnímu dávkování, podle toho, jak vaše tělo reaguje na bioinformace. Platí pravidlo: Čím větší je odezva organismu, tím menší jsou dávky a rozestupy mezi jednotlivými dávkami jsou větší. Pravidelnost dávkování však zůstává zachována. Tak si můžete svůj regenerační postup sami regulovat. Je to jako v autě, když šlapete na plyn.

5. Průběh detoxikace a regenerace
Detoxikace a celková regenerace probíhá většinou bez reverzních příznaků. Jakákoliv shodná informace, která vyvolá biorezonanci, může vyvolat rychlejší odplavování toxinů z těla z uložených depozit. Jedná se o takzvanou reverzi. Regenerace postupuje ze shora dolů a zevnitř ven.

6. Projev reverzní reakce:
Každý z nás je individuální, a tak i reverze může mít mnoho podob. Je to reakce organismu na shodné bioinformace. Vaše obranné mechanismy se začínají aktivovat a z těla odcházejí toxické zplodiny.
- Může se projevit například vyrážkou nebo jejím přechodným zhoršením, náznaky problémů souvisejících s již prodělanými onemocněními. Mohou to být různé výtoky z tělních otvorů, například zhoršení rýmy, u žen z pochvy, vzácněji i z prsou, výtok se slabým pálením na konci močové trubice u mužů a další. Veškerá mikrobiologická vyšetření takových falešných výtoků jsou negativní.
- Objeví-li se některé projevy reverze, je to dobrou známkou rychlé a kvalitní regenerace.
Pokud si nejste jisti, že se u vás jedná o reverzi, konzultujte svůj stav s některým lékařem-homeopatem. Seznam spolupracujících lékařů získáte na příslušném distribučním místě vašeho regionu.

7. Přetrvávání reverzní reakce a extrémní citlivost
Ve všech případech, kdy reverze přetrvává déle než 14 dní, přípravek vysaďte a nechte bioinformace doznít. To se projeví celkovým vylepšením stavu. Po vymizení reverzní reakce můžete začít opět dávkovat po kapkách s většími, ale pravidelnými časovými rozestupy a po čase dávku zvyšujte.

8. Extrémní citlivost a neodpovídající silná reakce
Týká se lidí s extrémní citlivostí na bioinformační přípravky, u nichž se již po jedné kapce určitého přípravku dostaví nepřiměřená reakce. Tam raději začněte přípravkem, který je sousedem jeho pozice ve sféře a nemá tak silný harmonizační vliv. Změnou postupu docílíme toho, že reakce již není silná, protože došlo k předčištění organismu z jiné strany. Po jeho využívání uděláme nový test, nebo pokračujeme původním přípravkem, který vyvolával větší citlivost. Jestliže se opakuje opět silná reverze, můžeme přistoupit pouze na pití bylinného čaje.

9. Dodržujte pitný režim.

10. Jste-li v lékařském ošetření, řiďte se pokyny lékaře!

  • Kód produktu: CZ90001211
  • skupenstvi: kapky
  • kartuše: 10,3,6,2
  • Země původu: Česko
  • Tabulka horní: harmonizuje hormonální systém upravuje menstruační cyklus řeší problém potíží spojených s přechodem chrání svaly a kosti před degenerací navrací tělu sílu.a svěžest působí jako afrodiziakum a životabudč pro ženy
  • Dávkování:

    50 ml přípravku vydrží asi jeden měsíc

  • Složení:

    Bylinný lihový macarát:

    • Konopice bledožlutá (Galeopsis segetum, konopička bledožlutá, konopice)
    • Kozinec blanitý (Astragalus membranaceus, Astragalus membranaceu, Huáng Qí)
    • Kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris, Kondolík, Stříbrník, Alchemilka, Kontrhel, Divý muškát, Konrádek, Hvězdoš, Přívratník, Rosička, Husí nožka)
    • Mochna husí (Potentilla anserina)
    • Srdečník sibiřský (Leonorus sibiricus, Honeyweed, Sibiřský motherwort, Buřina srdečník, Srdcovník, Hojička, Hubeníček, Srdeční koření)
    • Pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum, Senovka, Kozí roh, Fenegrek)
    • Hluchavka bílá (Lamium album, Cumláň, Hluchá kopřiva, Nedunice, Hluchánka)
    • Topolovka růžová (Alcea rosea, Sléz zahradní, Slez římský, Proskurník topolovka)
    • Jestřabina lékařská (Galega officinalis, Kozí routa, Polní štědřenec)
    • Trnovník akát (Robinia pseudoacacia, Pseudoacacia communis, Pseudoacacia pseudoacacia, Čimišník obecný, Trnovník obecný, Akácia, Luštník, Akát, Agastr, Trnovník, Trnovník bílý)
    • Jetel luční (Trifolium pratense, Jetel červený)
    • Měsíček lékařský (Calendula officinalis, Krušínek, Nechtík, Kalendule, Nepravý šafrán, Deštná bylina, Pazourky, Sluníčko, Bradavičné koření, Krusíček, Pampalík, Prstenčitá květina, Ruský penicilín, Slunovín, Slunovrat, Umrlčí karafiát, Umrlčí květ)
    • Popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea, Opoňka, Openec, Zádušník, Břečťan zemský, Budra, Kadeřník, Kondelík, Kundrátek, Pupenec, Švýcarský čaj, Vopuňka, Zemní břečťan)
    • Fenykl obecný (Foeniculum vulgare, Funcha, Vlašský kopr, Italský kopr, Římský kopr, Sladký kopr, Chlebové koření, Úkrop, Fenykl hořký, Fenykl sladký)
    • Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra, Likořice, Sladké dřevo, Sladký kořen)

    Směs éterických silic:

    • Anýzová (silice rostliny: Anýzovávník obecný - Pimpinella anisum)
    • Badyánová (silice rostliny: Badyán pravý - Illicium verum)
    • Kardamomová (silice rostliny: Kardamovník obecný - Elettaria cardamomum)
    • Majoránková (silice rostliny: Majoránka zahradní - Origanum majorana)
    • Fenyklová (silice rostliny: Fenykl obecný - Foeniculum vulgare)
  • Dávkování plné:

    ikona kapky Balení obsahuje 50 ml

    Dávkování: 3x denně max. 20 kapek. Děti od 6 let 2x denně max. 5 kapek.

  • Typ:: kapky
  • Akce: Ne
  • Zařazení: REGENERACE VE SFÉŘE / 10 ženská hormonální sféra

Související položky (podle značky)

  • Lékořice lysá

    Kdo by neznal chuť lékořice - setkáváme se s ní v mnoha cukrovinkách (nejznámější je asi tzv. pendrek). Překvapením však může být, že mlsáním těchto pochutin zároveň prospíváme svému organismu. Lékořice je totiž jednou z nejstarších léčivek - zmínky o ní nalezneme již v nejstarších egyptských papyrech a spolu se ženšenem patří k tradičním pilířům čínské medicíny. V současné době je již dokonce vědecky prokázáno, že zmírňuje zhoršování paměti v důsledku stárnutí.

    Lékořice lysá patří do čeledi rostlin bobovitých (Fabaceae). Do rodu lékořice řadíme asi dvě desítky druhů. Lékořice lysá je vytrvalá rostlina s kořeny dlouhými až 100 cm a oddenky. Dorůstá do výšky jednoho až jednoho a půl metru, její lodyhy jsou přímé a silné. Listy má lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou vejčité, celokrajné, na spodní straně jsou žláznaté a lepkavé. Lékořice lysá kvete v červnu a červenci bledě fialovými květy, které skládají přímé hrozny. Plodem je lysý lusk (proto G. glabra, lékořice lysá), který obsahuje většinou tři až čtyři semena.

    Rozšíření
    Zástupci rodu lékořice jsou rozšířeny především v jižní Evropě, v Asii, méně na americkém kontinentě a v Austrálii. V těchto oblastech patří kořeny několika druhů lékořice k důležitým rostlinným drogám a jsou ceněny v lidovém léčitelství i oficiální medicíně. U nás se můžeme s lékořicí lysou setkat především na jižní Moravě, méně v Čechách. Na všech lokalitách se jedná o pozůstatek dřívější kultury. Lékořice lysá pochází původně z východního Středomoří, ale v našich zemích se hojně pěstovala od 16. století do druhé poloviny 19. století, kdy její pěstování postupně zanikalo a bylo nahrazeno dovozem. S pozůstatky dříve pěstované lékořice se můžeme setkat na výslunných stráních v okolí Hustopečí, Mikulova a Bzence.

    Užívané části
    Vlastní drogu tvoří kořen lékořice (radix liquiritiae). Ten se loupe a zbavuje zevní vrstvy, aby se snáze vylouhovaly účinné látky a odstranili nepříjemně chutnající pryskyřice. Sbírá se na podzim, nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy z rostlin, které dosáhly věku minimálně tří let. Kořeny se suší ideálně při teplotě 20 až 35°C (teplota sušení by nikdy neměla přesáhnout 40°C). Droga má slabý charakteristický pach a sladkou chuť. Správně sušená, loupaná droga má sírově žlutou barvu. Pro lékařské účely je možné použít též kořeny různých variet lékořice, např. G. glabra var. typica, G. glabra var. violacea, G. glabra var. Glandulifera.

    Glycirrhizin, který reprezentuje sladkou chuť lékořice je asi 50-ti násobně sladší než řepný cukr. Vědecký název rostliny pochází z řeckého glykys = sladký a rhiza = kořen. Název Liquiritia je latinská forma starořeckého označení rostliny. Druhové jméno glabra = lepkavý se vztahuje na žlázy lepkavých listů; běžněji se uvádí výklad lysý, holý (s ohledem na plody).

    Historie použití
    Lékořice patří k velice starým léčivým rostlinám, jejíž používání přetrvalo v evropské medicíně dodnes. Znali ji a používali ji už ve starověkém Egyptě. V roce 1923 byla archeology objevena ve velkém množství v jedné z faraónských hrobek. V indické ájurvédě jsou o lékořici zmínky starší než 4000 let. Pozdější, středověké pěstování lékořice v Evropě zmiňuje např. Matthioli ve svém herbáři. U nás se v minulosti hojně používal odvar proti kašli připravený z lékořice, rozinek a fíků.

    Lidové pověry a magie
    Lékořice je temným a tajemným kořenem. Je spojován s vášní ve všech jejích podobách (láska, nenávist, žádostivost, pomstychtivost, zuřivost, šílenství zrozené ze sexuálních posedlostí). Bylina působí zejména na způsob projevu základních instinktů. Její síla je magická, ukrytá a těžce přístupná. Lékořice vyvolává rozpolcenost, odděluje mysl od cítění. V žádném případě by se proto neměla podávat ženám, které jsou plaché, nesmělé či bojácné - bylina může vyvolat velmi silné cítění, může se stát, že tento druh energie nebudou schopny zvládnout. Lékořice je považována za ženskou obdobu kořene žen-šen (podobné složení látek i účinky). Žen-šen je však více stimulující, lékořice je spíše harmonizující.

    Obsahové látky
    Lékořice obsahuje monosacharidy a oligosacharidy s uronovými kyselinami. Dále triterpenoidní saponiny (glycyrrhizin, který je 50krát sladší než sacharóza), flavonidové glykosidy (likviricin, likviricigenin, izolikviricigenin, formononetin), oxykumariny, asi 20% škrobu, do 6% hořčin atd. Rostlina jako taková navíc obsahuje cyklitoly (pinitol) a její semena toxický kanavanin.

    Vlastnosti
    Expektorans, spazmolytikum, diuretikum, antiflogistikum, antiulcerosum, emenagogum, mírné laxans a chuťové korigens.

    Účinky na organimus
    Droga působí na sliznici žaludku a reflexně vyvolává zvýšenou sekreci v dýchacích cestách. Při krátkodobém užívání je lékořice mírné diuretikum, ale pokud se užívá déle a ve vyšších dávkách, působí naopak antidiureticky. Při dlouhodobé konzumaci drogy působí podobně jako kortikosteroidy, a proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje. Výjimkou je dlouhodobé používání lékořice při tzv. Addisonově chorobě (selhání nadledvinek v produkci hormonu kortizolu a případně i aldosteronu). Droga působí také estrogenně. Lékořice působí hojivě na žaludeční a dvanáctníkové vředy.

     Použití

    Lékořice se používá především jako prostředek usnadňující odkašlání a rozpouštějící hleny. Slouží k vyčištění plic a zjasnění hlasu. Tradičně je používána při kataru průdušek, chronických žaludečních vředech, kolikách a při nedostatečnosti kůry nadledvinek. Má protizánětlivé a protirevmatické vlastnosti (záněty plic, astma, žaludeční a peptické vředy). Snižuje žaludeční kyselost, zvyšuje produkci ochranných slizů trávicího ústrojí a respiračních cest, zvyšuje vylučování žluči - podpora jater. Tlumí křeče hladkého svalstva a dýchacího systému. Sráží horečku a snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Dále bylo prokázáno, že snižuje krevní srážlivost a snižuje účinnost enzymu zodpovědného za některé komplikace provázející cukrovku (oční poruchy). Chrání játra před účinkem některých jedů.Podporuje činnost chemikálií v těle - minerály, vitamíny, hormony, jakékoliv drogy. Ovlivňují funkci nadledvinek, zvyšují vitalitu, obranyschopnost, odolnost proti stresům. Kořen jako takový bývá oblíbenou součástí nejrůznějších čajových směsí, zejména určených proti kašli a používaných při žaludečních a zažívacích potížích. dráždí žaludeční sliznici, působí mírně projímavě a močopudně.
    V lidovém léčitelství se nejvíce používá jako prostředek proti kašli a chrapotu, dále při zácpě a revmatismu. Má také rozsáhlé použití v potravinářském průmyslu při výrobě limonád a některých druhů piv. Díky své sladké chuti se využívá k výrobě cukrovinek proti kašli a chrapotu.
    Dlouhodobé používání lékořice není vhodné, protože nepříznivě ovlivňuje iontovou rovnováhu a vylučování vody z těla. Lékořice má též antibakteriální a antimykotické účinky.

    Nyní je na světe ještě jeden důvod, proč holdovat pendreku. Tým Jonathana Seckla z Univerzity v Edinburgu zjistil, že carbenoxolon izolovaný z lékořicového extraktu zmírňuje zhoršování paměti spojené se stárnutím. Tuto látku podávali 3x denně lidem, kteří byli ve věku, kdy se na fungování paměti začíná projevovat stáří. Po čtyřech týdnech užívání bylo zjištěno že si dotyční lépe pamatují náhodná slova a snadněji si vzpomínají na to, co podnikali o minulém víkendu. Carbenoxolon působí v mozku tak, že zde snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu. Ten se vyplavuje při stresu a lidé s chronicky vysokými hodnotami tohoto hormonu vykazují mimo jiné i zmenšení hippocampu v mozku. Jonathan Seckl věří, že právě v hippocampu se carbenoxolon váže na proteiny, které pak "probouzejí" geny užitečné pro zapamatování a vybavení informací.

    Dávkování
    Obvyklá denní dávka při krátkodobém použití je 1 kávová lžička drogy (1-4g práškovaného kořene) na šálek záparu, který se pije dvakrát až třikrát denně.

    Toxicita
    Droga není toxická, ale musí se užívat v přiměřených dávkách a pouze krátkodobě . Jinak může způsobit zvyšování hladiny sodíku a vody v organismu a vést ke ztrátě draslíku (příznaky zvýšené funkce kůry nadledvin). Lékořici by proto neměli užívat pacienti s existujícími poruchami srdeční činnosti a cévního sytému. Lékořice by se taktéž neměla používat v těhotenství a době kojení (tradičně se u lékořice uvádí abortivní účinky). Vynechávání menstruace může být také příznakem předávkování přípravkem obsahujícím lékořici. Proto, ačkoliv je lékořicový kořen široce používán v potravinářství jako doplněk upravující chuť (sladkost), mnohé státy limitují obsah drogy v konečném produktu.

    Interakce
    Lékořice může ovlivňovat existující léčbu pohlavními hormony nebo léčbu snižující hladinu krevního cukru.

    Další význam
    Lékořice lysá se používá v cukrářství, přidává se do likérů a nealkoholických nápojů. "Pendrek", dětmi milovaná cukrovinka, je vlastně zahuštěný a upravený extrakt z lékořicového kořene. Klasický postup při výrobě lékořiny (liznice či pendreku) je poměrně jednoduchý. Kořen lékořice se nakrájí na drobné kousky, rozmačká a umele v mlýnku. Získáme výtažek, který se vaří v měděném kotli až nabude hnědočerné barvy a zhoustne. Do obchodů se dostával lékořicový extrakt jako dlouhé, tmavé válečky - pendrek. Název je patrně zkomolenina z německého Bärendreck ("medvědí lejno"). Za studena je hmota křehká, za tepla se mění na ohebnou a tažnou.

    Lékořice se také přidávala do piva, kde působí jako pěnící přísada. Této vlastnosti lékořicového kořene se dříve využívalo i při výrobě náplní do hasicích přístrojů. Lékořicí se upravuje chuť tabáku. Lékořice je také důležitou surovinou ve farmaceutickém průmyslu - používá se jako chuťové korigens při výrobě léků, i jako plnidlo při přípravě pilulkové hmoty. V minulosti měla lékořice poměrně široké technické použití. Přidávala se do leštidel, malířských barev, tuše a inkoustů. Lékořice lysá je rovněž významnou medonosnou rostlinou.

    Zajímavosti
    Původní obyvatelé severoamerického kontinentu používali k obdobným účelům kořen, případně list domácího druhu lékořice - Glycyrrhiza lepidota . Z celé řady domorodých kmenů, kteří lékořici používali se blíže zastavíme např. u Siouxů. Zápar z listí používali při bolesti uší. Dětem, které trpěly horečkami se podával zápar z kořenů lékořice Glycyrrhiza lepidota . Při bolestech zubů Siouxové žvýkali lékořicový kořen. Kořen také používali při léčbě koní.

    Tradiční čínská medicína si velice cení a považuje příbuzného druhu lékořice, lékořice uralské ( Glycyrrhiza uralensis Fisch. ex DC.). Spolu s ženšenem patří k pilířům tradiční čínské fytoterapie. Obě rostliny mají tonifikační účinky a jsou spojovány s dlouhověkostí. Lékořice je nazývána "guobao" neboli "posvátný národní poklad". Ve směsích bylin zlepšuje jejich chuť, harmonizuje a prodlužuje jejich účinek a prospívá všem orgánům. Kořen lékořice uralské se používá při nachlazení, žaludečních a dvanáctníkových vředech, diabetu, otravě alkoholem, kožních vyrážkách aj.

    Sirup proti kašli
    1,2 l vody; 1 čaj. lžička lněných semínek; 25 g kořene lékořice; 100 g rozinek, 100g cukru, 1 pol. lžíce octa. První 4 složky vaříme tak dlouho, dokud nezískáme obsah 0,9 l. Přidáme cukr a ocet a řádně promícháme. Podáváme před spaním.

    Kašel dráždivý - uklidnění
    15 g kozlíku lékařského; 15 g rozinek; 15 g anýzu; 15 g lékořice.Byliny přelijte vodou a přiveďte k varu. Čaj je vhodný přisladit medem.

    Metabolismus - úprava
    1čaj. lžička kůry olše - řešetláku, 1čaj. lžička lékořicového kořene, 1čaj. lžička kořene a listů smetanky a 1čaj. lžička violky trojbarevné. Namočte jednu polévkovou lžíci uvedené směsi bylin v 1 l studené vody a nechejte 3 hodiny louhovat. Pak směs přiveďte k varu, odstavte a přikryjte na 15 minut. Užívejte 2 polévkové lžíce denně.

    Ústní voda
    30 g kořene lékořice; 500 ml vody. Kořen zalijte studenou vodou, přiveďte k varu a vařte 15 minut. Používejte na afty a záněty ústní dutiny.

    Směs k urychlení léčby spalniček
    4 díly světlice; 4 d. meduňky; 2 d. lékořice; 2 d. květů černého bezu; 1 d. listů violky. Čajovou lžičku směsi vaříme 3 minuty ve třech šálcích vody a poté necháme 10 min stát. Dávkování : 3 x denně jeden šálek čaje.

    Autor: Jiří Široký

     

  • Měsíček lékařský

    Tato okrasná bylina s oranžově žlutými květy má velmi široké terapeutické působení. Používá se zevně i vnitřně. Drogou je květ, přesněji řečeno obvodové okvětní jazýčky (Flos calendulae sine calice), případně i celý květ s kalichem (Flos calendulae cum calice). Latinský název měsíčku je převzatý z římského názvu prvního dne v měsíci, což je spojené buď s dlouhou dobou kvetení této léčivky, nebo s jejím počtem jazykovitých květů, kterých je jako dnů v měsíci.

    Popis: Měsíček lékařský je jednoletá, 30–50 cm vysoká bylina s vřetenovitým kořenem a s přímou větvenou, žláznatě pýřitou lodyhou. Přisedlé listy jsou celokrajné, spodní kopisťovité, vrchní podlouhlé, kopinaté, chlupaté. Květy jsou oranžové či žluté úbory o průměru 4–6 cm. Plodem jsou srpovitě zahnuté nažky, na hřbetní straně ostnité, hrubě příčně rýhované. Měsíček dobře roste ve slunných polohách, na každé půdě. Při klíčení žádá dostatek vláhy. Kvete od června do podzimu. Jsou-li květy měsíčku po sedmé hodině ranní ještě zavřené, je možné ten den očekávat déšť.

    Rozšíření: Měsíček patří k našim nejstarším letničkám známým z venkovských i klášterních zahrad. Nejspíš vznikl jako prastarý a ustálený kříženec druhů měsíčku polokřovitého z evropského Středomoří a měsíčku hvězdovitého ze Sicílie a severní Afriky.

    Historie užití: Měsíček je u nás znám už od 12. století a zdomácněl natolik, že se někdy stává plevelem. Naši praktičtí předkové ocenili především jeho léčebné účinky. Používali jej však již i staří Egypťané jako omlazující prostředek, hinduisté jím zdobili oltáře v chrámech, Peršané a Řekové jazykovitými květy zdobili jídla. I dnes se měsíček v mnoha zemích Evropy přidává do polévek a do dušeného masa na dochucení nebo k přibarvení sýrů a másla. U nás se pěstuje v zahrádkách jako okrasná květina, ale i ve velkém pro potřeby farmaceutického průmyslu.

    Sběr: Okvětní plátky či celé květy měsíčku sbíráme od června do srpna, někdy i v září. Nejvhodnější je pěkný slunečný den a doba krátce před polednem. Snažíme se vybírat hlavně oranžové květy, které jsou prý účinnější než květy žluté. Droga se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Usušená droga by měla být chráněna před světlem. Protože snadno přijímá vzdušnou vlhkost, doporučuje se její občasné přesušení. Usušená droga by měla mít stejnou barvu jako původně sbírané květy. Poměr seschnutí je 6 až 8 : 1.

    Pěstování: Existuje více odrůd, které se liší barvou květů (oranžové, žluté, s tmavším středem) nebo výškou rostliny. Pěstování je velmi snadné, je to rostlina vhodná pro dětské i dospělé začátečníky. Měsíček je nenáročný na polohu, dobře poroste na plném slunci i v polostínu. Půda by měla být výživná, při sušším pěstování se zlepšuje kvalita květů i listů. Množí se semeny, která se vysévají přímo na stanoviště na podzim nebo na jaře (březen až květen), případně se mohou rostlinky předpěstovat v pařeništi (únor až březen). První květy se objeví asi 10 týdnů po výsevu.

    Účinné látky: Květy měsíčku obsahují cenné léčivé látky, mezi něž patří éterické oleje, hořčina calanden, organická barviva, kyselina salicylová, tuky, vosky, saponiny, pryskyřice, flavonoidy, slizy, organické kyseliny, vitamin C a další méně známé a neznámé látky.

    Účinky na organismus: Při zevním potírání má měsíček výborné účinky na odstraňování křečových žil, urychluje hojení ran, proleženin, působí zároveň protizánětlivě. Při vnitřním podávání příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, zlepšuje činnost trávicí soustavy. Působí na nervový systém, má mírně sedativní účinky. Zlepšuje práci srdce, používá se v gynekologii na ženské potíže buď samostatně, nebo v kombinaci s řebříčkem nebo kontryhelem. Bylo zjištěno protirakovinné působení měsíčku, zejména v oblasti trávicího traktu a ženských orgánů. Měsíček lékařský lze použít při léčbě vředových chorob, urychluje granulaci tkáně, hojí a pročišťuje.

    Droga má klinicky dokázaný slabý protikřečový účinek, podporuje vylučování žluči a snižuje pocení. Pro svoje hojivé a antiseptické účinky se zařazuje mezi vynikající prostředky k ošetření suché pokožky a popraskaných rtů. Velké uplatnění proto našel měsíček i v kosmetice.

    V lidovém léčitelství se používá většinou ve formě tinktur nebo mastí na obklady proleženin. I v moderní medicíně je extrakt z měsíčku složkou mastí na bércové vředy, křečové žíly a proleženiny. Vojenští lékaři jej používali během občanské války v Americe k léčbě otevřených ran.

    Využití měsíčku při přípravě čajů na choroby žaludku a žlučníku je už dnes řídké. Bylo vhodné a velmi šetrné pro pacienty alkoholiky. Extrakt z květů bývá často složkou přípravků používaných po trhání zubů. Velmi známý je měsíčkový olej, který se získává macerací květů. Jeho příznivé léčivé vlastnosti se využívají v mnohých kožních preparátech a v aromaterapii. Uklidňuje a hojí zanícenou pokožku, omrzliny, trhlinky na prsních bradavkách při kojení – pro dítě toxický není.

      

    Použití: Čaj (popřípadě nálev) z měsíčku je velice účinný zvláště u zánětlivých stavů, u gynekologických onemocnění, reguluje menstruaci, u nemocí slinivky břišní, při špatném zažívání. Má i působnost protirakovinnou, zvláště preventivní (v gynekologii). Působí příznivě na poruchy krevního oběhu, nemoci jater, při infekční žloutence, pročišťuje krev . Pokud se pije pravidelně, upravuje činnost srdečního svalu. Pije se při onemocnění žaludku a střev, při žaludečních křečích a vředech, stejně jako při zánětu tlustého střeva. Doporučuje se při silných průjmech, vodnatelné a krvavé moči. Používá se i na doléčení paratyfu. Vyhání z těla dokonce i škrkavky. Opatrné vymývání očí vlažným čajem způsobuje zlepšení ostrosti zraku a obecně čaj hojí oční i ušní záněty. Odvar lze použít i jako kloktadlo dutiny ústní. Čaj se připravuje z jedné čajové lžičky drogy na 100 až 150 ml vody, doba varu by však neměla překročit 1 až 2 minuty. Při přípravě roztoků pro vnější aplikaci se doporučuje zvýšit koncentraci odvaru 2krát až 3krát. Zde je hlavní použití při omývání a koupeli zanícených ran, bércových vředů a míst postižených plísňovým onemocněním.

    Mast z měsíčku odstraňuje ve velmi krátké době bolesti a silné napětí spojené s pooperačními jizvami a výrazně urychluje jejich hojení. Doporučuje se ji používat i při křečových žilách, zánětech žil, nehojících se bércových vředech, omrzlinách a spáleninách. Dále se používá na vředy prsů, a to i rakovinného původu . Vhodné je i její použití při plísni na nohách. Obecně ji lze doporučit při jakýchkoliv kožních problémech.

    Podobně jako odvar pro zevní použití či mast lze použít i tinkturu z měsíčkových květů. Ta se před použitím rozpustí v převařené vodě nebo (pro zvýšení účinnosti) v měsíčkovém čaji.

    Šťávu z čerstvých měsíčkových květů lze použít proti bradavicím a svrabu (v tomto případě je však nezbytné též navštívit lékaře).

    Toxicita a vedlejší účinky: Při používání odpovídajících dávek nemá droga nežádoucí vedlejší účinky ani není toxická.

    Další význam: Květy měsíčku využíváme i v domácnosti. Povařením jazykovitých květů získáme jasné žluté barvivo a můžeme je přidávat i do jídel, kterým chceme vylepšit barvu. Okvětními plátky lze příležitostně i dekorovat maso, studené mísy, pomazánky a ovocné saláty. Vynikající je též osvěžující čaj z čerstvých květů. Syrové i suché jazykovité květy můžeme přidat do krémů a do koupelí s hojivými, čisticími a změkčujícími účinky. Velmi svěže vypadá sytě oranžové zbarvení měsíčku i v suchých dekoračních kyticích. V předjarním období si můžeme měsíček narychlit ve skleníku.

    Směs na čištění krve: 30 g měsíčku, 10 g kopřivy, 10 g řebříčku; jednu čajovou lžičku spaříme v 0,25 litru vřelé vody a krátce vyluhujeme. Pijeme 2 – 3x denně po malých doušcích.

    Příprava měsíčkové masti: Na 1 kg vepřového sádla (lze si vyškvařit nebo zakoupit již vyškvařené sádlo bez škvarků) potřebujeme hrst okvětních lístků měsíčku lékařského (není třeba s ním šetřit). Lze pochopitelně použít i celé květy, ale samotné okvětní lístky jsou vhodnější. Pokud nemáme čerstvé okvětní lístky, lze použít i sušené. Některé recepty doporučují lístky nejprve nechat chvíli macerovat v čistém lihu a poté celé smíchat s rozpuštěným sádlem, ale je zcela dostačující je dát do rozpuštěného sádla jen tak. Pro lepší vůni je možné přidat levanduli. Poté se sádlo s lístky nechá ztuhnout. Pak se nechá 2x až 3x opět rozpustit a ztuhnout (nevařit, jen rozpustit a promíchat). Poté se celá směs nechá alespoň týden v chladu. Po týdnu opět rozpustíme a přecedíme přes plátno nebo umělohmotné sítko (styk s kovem není vhodný, a proto i hrnec, ve kterém sádlo rozpouštíme, by měl být skleněný či smaltovaný). Ve vychládající směsi důkladně rozmícháme asi polévkovou lžíci glycerinu (glycerolu) nebo trochu indulony pro zvláčnění. Není to nezbytné, ale mast se potom lépe roztírá. Mastí pak plníme připravené dokonale suché kelímky. Uzavíráme je až po ztuhnutí, jinak by se na víčku mohla vysrážet vlhkost a mast by mohla zplesnivět. Z tohoto důvodu dáváme během celého procesu výroby pozor, aby se do ní nedostala voda.

    Autor: Jiří Široký

     

  • Svědění pochvy
  • Bolestivá menstruace
  • Nepravidelná menstruace

    Příčiny  z pohledu klasické medicíny

    Nadváha až obezita – jídelníček příliš bohatý na sacharidy
    Náhlá omezující dieta
    Příliš náročné cvičení, které ubere tělu energii
    Vysazení hormonální antikoncepce po delší době – tělo si potřebuje znovu nastavit svoji hormonální hladinu
    Menopauza čili klimakterium - nástup menopauzy urychlují celkově horší životní podmínky, kouření a brzký nástup první menstruace
    Další možné příčiny:
    Polymenorea - častější menstruace, která přichází dříve jak po 23 dnech od prvního dne poslední menstruace.
    Oligomenorea - je naopak výrazně zpožděná menstruace, která přichází po více jak 36 dnech od prvního dne poslední menstruace.
    Amenorea – chybějící menstruace, často při anorexii (duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle).
    Endometrióza - onemocnění, během něhož se ložiska tkáně podobající se tkáni vystýlající za normálních podmínek dělohu vyskytují i mimo ni
    Děložní myom - nezhoubný nádor, který vyrůstá z hladké svaloviny děložní stěny

  • Zánět prsu

    Příčiny  z pohledu klasické medicíny

    Nejčastěji postihne mastitida ženu ve 2-3 týdnu kojení. Jedná se o relativně časté onemocnění, podle odhadu postihuje až 33 % kojících žen. Jako příčina vzniku zánětu se udává ucpání mlékovodů a nadprodukce mléka spolu s bakterií. Onemocnění vyvolává často bakterie Staphylococcus aureus. Dalšími bakteriemi jsou např. streptokoky.

  • Premenstruační syndrom

    Příčiny  z pohledu klasické medicíny

    Příčinou jsou hormonální změny během menstruačního cyklu, které se cyklicky opakují. Příznaky vznikají obvykle několik dnů (až týdne) před menstruací. Některé ženy premenstruačním syndromem vůbec netrpí, u některých jsou projevy mírné a u některých až nesnesitelné. Důvodem může být určitá individuální odolnost, která je geneticky podmíněná. Zhoršení příznaků se může objevit v důsledku stresu, požití alkoholu, nadměrného množství kávy a dalších nápojů obsahujících kofein.

     

  • Slinivka břišní

    Endokrinní funkce – slinivka vylučuje z Langerhansenových ostrůvků hormon inzulin a glukagon, které regulují hlainu glukózy v krvi.
    Exokrinní funkce – vylučování pankreatické šťávy – bezbarvé tekutiny, která se skládá z vody, trypsinu pro snadnější štěpení bílkovin, alfa amylázy pro štěpení cukrů, lipázy na štěpení tuků.
    Pankreatická šťáva také vylučuje bikarbonát sodný, který neutralizuje kyselé prostředí v duodenu.

    Sekrece pankreatické šťávy je řízena nervově a zejména vlivem chemických látek, jejichž tvorba je zahájena podrážděním sliznice kyselým žaludečním obsahem. Kyselý obsah stimuluje tvorbu enzymu sekretinu, který zevní cestou podporuje tvorbu a sekreci pankreatických šťáv do duodena.

    Při autoimunitním onemocnění diabetes 1. typu dochází k likvidaci Langerhansenových ostrůvků a vymizení produkce inzulínu. Nemoný je odkázán na trvalé dodávání inzulinu z vnějšku.

    Při diabetu 2. typu dochází k rezistenci na inzulin, časný průběh nemoci lze zvrátit režimovými opatřeními - dietou, pohybem.

  • Štítná žláza
  • Vlasy
  • Vagina
  • Prostata
  • Děloha
  • Vaječníky
  • Osteoporóza

    Příčiny  z pohledu klasické medicíny

    Ve většině případů věkem podmíněné, fyziologické řídnutí kostí, patologické jako důsledek dlouhodobé terapie kortizonem nebo heparinem nebo onemocněním střev.
    K rizikovým faktorům patří kromě jiného nedostatek pohybu, podváha, kouření, nadměrné požívání alkoholu, častá konzumace rafinovaného cukru, nedostatečný přísun vápníku a vitamínu D.

     

     

  • Meridián sleziny a slinivky

     

    Obecná charakteristika jinová dráha probíhající vzestupně od nohy k hrudníku
    Pod vlivem je

    oči

    uši

    jazyk

    postranní části hrudníku

    ramena a lokty

    Sdružený orgán

    žaludek

    Element země
    Měsíc září
    Maximální čas 0í - 11 hod. 
    Povrchové tkáně  měkké vazivo, podkoží
    Nálady starosti
    Barva  oranžová

     

    Symptomy

    Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

    • Vliv na imunitu, anemie, poruchy elasticity cév, krvácivost, modřiny, bolesti jazyka a tuhnutí kořenu jazyka, po jídle nutkání zvracet, bolesti žaludku a břicha, střevní poruchy, nadýmání břicha, diabetes, prudké bolesti pod srdcem, řídká stolice a průjem s pocitem nedostatečného vyprázdnění, zablo¬kování vody v organismu, žloutenka, neschopnost stabilního spánku, opuchliny na vnitřní straně kolen a stehen, pocit chladu v končetinách, pocity slabosti - zejména dolních končetin, slabost a tíha v celém těle, celková únava, pocity chladu na vnitřní straně stehen a kolen, nedostatek energie, vodnaté výtoky z nosu, krku, úst a jiných sliznic, bolesti v průběhu dráhy, pocení, alergie na potraviny.

     Psychické projevy energetické nerovnováhy:

    • Soužení - starosti, otevřenost, špatná paměť a vyjadřování, zmatené, těžkopádné a pomalé myšlení, nesoustředěnost, tréma, prchavé myšlenky a utkvělé představy, nutkavé konání a dogmatismus, nedůvěra, přílišná starostlivost a sebelítost, úzkostné stavy, duševní labilita, podezíravost, smutek, žárlivost.
  • Meridián tří zářičů

     

    Obecná charakteristika jangová dráha probíhající vzestupně od ruky k hlavě
    Pod vlivem je

    oči

    uši

    jazyk

    postranní části hrudníku

    ramena a lokty

    Sdružený orgán

    osrdečník

    Element oheň
    Měsíc srpen
    Maximální čas 21 - 23 hod. 
    Povrchové tkáně  arterie
    Nálady radost
    Barva  růžová

     

    Symptomy

    Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

    • Nahluchlost, pocity hučení v uších, bolestivý zánět hrdla, pocení, poruchy termoregulace, oběhové potíže, vysoký tlak, bolesti zubů, bolesti břicha, poruchy zažívání, dýchání a poruchy funkce lymfatického systému, urogenitální potíže, inkontinence, kloubní potíže, revma, neuralgie v průběhu dráhy, oslabení imunity, alergie, zadržování tekutin a toxinů v organismu, otoky v průběhu dráhy, bolest vnějšího koutku oka, opuchnutí tváře v prostoru jařmové kosti, bolesti za uchem a na vnější straně ramene, v oblasti nadloktí, lokte a předloktí, neschopnost používat prsteníček.

     Psychické projevy energetické nerovnováhy:

    • Vznětlivost, zuřivost, panovačnost, deprese, nedostatek vstřícnosti ve společenských vztazích, přílišná starostlivost o sebe a své blízké, nedostatek vnitřní a vnější vyrovnanosti.
  • Sféra 10 - ženská hormonální sféra - ESTROZIN
  • Žaludek

    Žaludek bývá považován za hlavní orgán trávicího systému, ačkoli většina trávicích procesů, především vlastní vstřebávání živin, neprobíhá zde, ale až v jednotlivých úsecích střeva.

    Žaludek průměrné dospělé osoby pojme obsah 1 až 1,5 litru; každých 24 hodin vyrobí také zhruba stejné množství žaludečních šťáv, jejichž sekreci stimuluje jednak vzhled, vůně a chuť jídla, jednak vlastní vstup potravy do žaludku.

    Stavba žaludku odpovídá základní stavbě všech úseků trávicí trubice. Žaludeční stěny jsou tvořeny několika vrstvami podélné a kruhové svaloviny, jsou vystlány výstelkou ze speciálních žlázových buněk produkujících trávicí enzymy, kyselinu a hlen a jsou bohatě zásobeny krevními cévami a inervovány četnými nervy.

    Třebaže hlavní funkcí žaludku je pokračovat v rozkladu potravy, který byl zahájen v ústní dutině a dokončuje se v tenkém střevu, působí navíc jako jakýsi přechodný sklad. Kdyby tomu tak nebylo, museli bychom přijímat potravu každých zhruba dvacet minut, a nikoli – jak je to obvyklé – třikrát za den.

    Žaludek je tedy skladníkem a současně také překladačem potravy. Jeho horní, vakovitá část čili fundus zadržuje rychle snědenou potravu, kterou pak po částech dodává do dolní části – vlastní žaludeční dutiny.

    Žaludek působí i jako barman vyrábějící mixované nápoje. Silné svaly v jeho stěnách se každých dvacet sekund rytmicky stahují, a dovolují tak rozmačkat a rozdrtit obsah uvnitř na lepkavou a blátivou hmotu, které se říká trávenina, cizím slovem chymus. Rozmělnění potravy účinně napomáhají žaludeční šťávy, jejichž základní složkou je koncentrovaná kyselina chlorovodíková a enzym pepsin. Hlavní funkcí trávicího enzymu, který ke své činnosti vyžaduje právě kyselé prostředí, je štěpení bílkovin na jednoduché vstřebatelné polypeptidy tvořené řetězcem aminokyselin. Tvorba tráveniny trvá různě dlouho v závislosti na druhu požité potravy. Obecně lze říci, že čím je strava tučnější a bohatší, tím déle v žaludku setrvává. Potrava obsahující hodně tuků se zdržuje v žaludku nejdéle – až 6 hodin. Potrava obsahující převážně sacharidy (cukry) opouští žaludek již za 2 až 3 hodiny.
    Částečně natrávená potrava je v pravidelných intervalech stahy žaludku a uvolňováním svěrače vrátníku v dolní části žaludku vypuzována do dvanáctníku. Peristaltické pohyby se na žaludku objevují i při lačnění, tedy v období mezi jídly. Tato pohybová aktivita žaludku vzniká přibližně jednou za dvě hodiny a trvá několik minut.

    Žaludek plní rovněž funkci sterilizátoru. Již zmíněná kyselina chlorovodíková, vylučovaná nástěnnými buňkami žláz ve výstelce žaludeční stěny, bez milosti usmrcuje většinu virů ve zkažené nebo ne zcela čerstvé potravě.
    Všechny buňky povrchu žaludeční sliznice se postupně vyměňují v průběhu 1 až 3 dnů. Obnovná schopnost žaludeční sliznice je stejně jako u ostatních částí trávicího systému pozoruhodná.

     

     

     

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

// EOF