927x127 HEAD VPRAVO

Radůza – Jdu si, kam chci (a nikdy mě nedoženou)

Radůza – Jdu si, kam chci (a nikdy mě nedoženou)

Nosí kanady velikosti 43, protože jiné dámské boty v její velikosti se neprodávají. Hraje na akordeon, klavír a zpívá. Vřelým něžným hlasem, anebo naopak řve. Slova jejích písní se s vámi nemazlí. Jindy mazlí. Někdy pátrají po smyslu života, někdy se těší na rande ve 4. patře v domě secesním... Chvílemi brečíte, chvílemi tancujete s rukama nad hlavou a na tváři máte onen nezaměnitelný úsměv. Člověka, který je šťastný a zapomněl řešit proč vlastně.
Z jejího koncertu odcházíte s chutí otočit zeměkoulí dvakrát dokola a takoví...lepší. Radůza...

Na svých koncertech předáváte lidem v publiku maximální množství energie. Lidé odcházejí „nabití“. Vracíme vám ji také, my posluchači?
Myslím, že tak to nefunguje. Že bych si „za odměnu“ trošku vysála publikum, než odejdu domů. Jsem spíš takový kanál, kterým proudí energie k publiku a trochu jí zbyde i pro mě.

Kam si chodíte pro inspiraci, sílu a chuť do života?
Ráda a často chodím do přírody. Ať už jenom na procházku, nebo na koni, lyžích, či při lukostřelbě, vždy si v přírodě dobře odpočinu.

Před časem jste zmínila, že máte v sobě dětskou hravost. Máte ji stále? Jak ji v sobě najít a udržet? Pomáhají vám vaše dvě děti?
Nevím, jestli mám v sobě dětskou hravost. Spíše dětské vidění světa. Stále mi připadá nevšední a udivující, jako bych jej viděla poprvé. Žádný zvláštní rozdíl mezi mnou a mými dětmi nevidím. Všichni jsme stejně potrhlí a zapomnětliví, i mnoho zájmů máme společných, jen ony musejí chodit do školy a já ne. V tom mám velikou výhodu. ☺

Jsou po vás, chodí si kam chtějí a zpívají si u toho?
Ano, podědily po mně ty nejhorší vlastnosti. ☺ Neustále si vymýšlejí nějaké příběhy, synek je dokonce sepisuje a opatřuje vlastními ilustracemi. Na sjezdovce mi vždycky ujedou, opatřila jsem jim proto reflexní vesty, abych si jejich lov usnadnila, ale stejně to není k ničemu, protože je nikdy nelapím oba najednou. Když jsem je naučila na kole, vjeli mi (v říjnu) schválně do rybníka... a tak, děti, no... ☺

Byla jste vážně nemocná, už už jste se vydávala na druhý břeh. Jste tady, s námi, naštěstí. Člověk většinou přehodnotí svůj pohled na další život. Co bylo pro vás to nejdůležitější, co jste si přinesla?
No, moc jsem toho nepřehodnotila. Myslím si to, co jsem si myslela odjakživa. Že je život příliš krátký na to, abychom ho trávili s lidmi, které nemilujeme a činnostmi, které nemáme rádi. V omezené míře samozřejmě musíme nějaké neoblíbené činnosti (nesnáším mytí nádobí a úklid) vykonávat, spíš jde o to, že by člověk měl být tím, čím chce být, nebo by se o to měl ze všech sil pokusit. Neodkládat to na jindy, až bude hotové to, nebo ono. Žádné „jindy“ nemusí přijít. Myslím, že je lepší litovat toho, co jsme udělali špatně, než litovat toho, co jsme neudělali vůbec. A to se mi, myslím, daří, mám ve svém životě velkou spoustu věcí, které jsem si opravdu mohla odpustit. ☺

Často mluvíte o Bohu, o tom, že vás vede, pomáhá vám. Kde jste se s ním potkala, kdo nebo co vám obrátilo k němu oči?

No, já o Bohu moc často nemluvím. Zmiňuji se o Něm ve svých písničkách, ale hovořit o něm mi nepřipadá příliš užitečné. On je, to je pro mne jasné. Nikoho o tom žádným způsobem nemůže přesvědčit nikdo jiný, než On sám. A veškeré duchovní zážitky jsou nepřenosné. Můžete mluvit hodiny a hodiny, nikdo to nepochopí, protože Boha není možné pochopit rozumem. Alespoň prozatím. I když kvantoví fyzici už jsou poměrně blízko, k tomu, aby vědecky dokázali existenci Boha, jenže Bůh má smysl pro humor a tak to zařídil tak, že kvantové fyzice skoro nikdo nerozumí. A tak nám kvantově nefyzickým smrtelníkům k Jeho nalezení stále zbývá jen osobní prožitek a srdce.

Máte svého oblíbeného autora, učitele, vzor?

Ano, mám oblíbené autory. Řazeno chronologicky to jsou: Komenský, Erben, Němcová.

Vaše poslední CD Gaia je hluboké, mluvíte na něm k Bohu, texty jsou o víře, duši, poznávání... CD má velký úspěch, mám pocit i za sebe, že vaše slova se posluchačů přímo dotýkají, rezonují s nimi, vyvolávají další podobné myšlenky, krásné energie... Cítíte, že jsme se, my lidé, posunuli dál na cestě k duchovnímu poznávání a cítění?

Nerada to říkám, ale myslím, že svět se nijak nezměnil. Jeho podstatou je predace a pravidla vždy diktuje ten silnější. Všechny děje se stále opakují dokola, lidé jsou nepoučitelní a znovu a znovu začínají nové konflikty. Nevím ani, jestli ve světě, kde život jednoho je podmíněn smrtí druhého (ať už pojídáme zvířata, či rostliny) je možné dojít k absolutnímu souznění všech bytostí. Ani si nejsem jistá, jestli je to účelem tohoto světa. Možná se tu jen máme cosi naučit.

Záměrně se vyhýbáte médiím, jakobyste ani nechtěla být „slavná“. Mnoho uměleckých osobností na svoji velkou popularitu nakonec doplatilo. Semlel i vás už nějak showbyznys?

Tak, to asi není otázka pro mne, to by spíše měli říci jiní, jestli jsem se nějak změnila vlivem působení showbyznysu. ☺ Já si myslím, že jsem se změnila přirozeným působením času na mou tělesnou schránku a na mou psýché. ☺

Proč jste založila vlastní vydavatelství Radůza records? Přináší vám radost?

Protože si můžu dělat věci tak, jak chci.

Co chystáte nyní? Budete se věnovat i vážné hudbě?

Dopsala jsem teď veršovanou divadelní hru se zpěvy pro kladenské divadlo Lampion, napsala jsem povídkovou knihu, která bude spojena s CD- šestnáct spolu souvisejících povídek a ke každé je písnička. Vlastně je to takový knihomuzikál, já jsem tento literárně hudební útvar pojmenovala chansonetto, vydávat to budu v květnu. Chystám se také napsat hudbu k celovečernímu filmu Tenkrát v ráji a zdá se, že se nám rýsuje spolupráce s Plzeňskou filharmonií- takže to by mohlo být na pomezí populární a vážné hudby. A teď právě se chystám za paní učitelkou, která učí mého synka, protože jsem na ni byla drzá. ☺

...Papírový draky
slunce, hory, mraky
umět chtít to, co mám
poznat, když se mýlím
opustit v tu chvíli
pro neznámé to, co znám
Půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou
musím jen přiznat, oplakat, zapomenout
půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou
musím jen zapomenout...

Autobus vypustil poslední cestující
rozlétli se do svých hnízd
proběhli městem, vedeni intuicí
jakobys v parku na psa hvízd
i já běžím nocí k misce s mlékem
ale ta je vzhůru dnem
milence slyším, v pokoji nedalekém
začínaj svou cestu dnem

Šup tam rum do čaje
každej z nás vyhraje
hej, všem je tu hej
Z konečný tramvaje
pojedem do ráje
každej druhej tuhej...
Orchestr zaduje
každej se raduje
" tradá, tradá, tradá..."
i ten, co vzadu je
valčíček tancuje
"tradá, tradá, tradá..."

 

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

// EOF