Levamin

Související položky (podle značky)

• Sporýš lékařský

  Sporýš lékařský je trvalka s tuhou, přímou lodyhou, dorůstající do výšky kolem půl metru. Lodyha je čtyřhranná, drsná, v horní polovině větvená.
  Listy má vstřícné, dolní řapíkaté a podlouhlé, až dvakrát peřenosečné. Horní listy bývají přisedlé, podlouhle kopinaté, celokrajné a vroubkované. Klasy drobných květů jsou listenaté, kalich trubkovitý.

  Sporýš roste většinou na mezích a pastvinách, na pustých místech, skládkách a rumištích. Má rádo půdy vlhké až vysýchavé, živé, humozní, zásadité a neutrální. Je to rostlina teplomilná. Mimořádně je oblíbená ve Francii, kde se často podává jako stolní čaj.

  Hlavním předmětem sběru a nejúčinnější látkou je kvetoucí nať, sbíraná od konce června do srpna, nejlépe kolem poledne.

  Účinnou obsahovou látkou je monoterpenový glykosid verbenalin. Dále nacházíme sliz, hořčiny, třísloviny, saponiny, ketonickou silici a další látky.
  Sporýš je mimořádně účinná, v současnosti však velmi podceňovaná bylina. Především se uplatňuje při psychogenně podmíněných tzv. tensních bolestech hlavy. Zlepšuje též trávení, a to formou zvýšené sekrece trávicích šťáv a enzymů a zvýšením střevního tonu. Též desinfikuje střeva a přispívá k normalizaci střevní mikroflóry. Zvyšuje sekreci mateřského mléka a působí i jako doplňkové antiepileptikum. Využíváme jej k detoxikaci, protože podporuje jaterní funkce, čistí ledviny a působí močopudně. Proto jej používáme i v urologii. Pomáhá vyvolat menstruaci.

  Známe i zevní využití, jako kloktadlo a na nehojící se rány, nebo jako masáž vlasových kořínků. Působí jako výborné vlasové přírodní tonikum.
  Obvyklou lékovou formou je nálev. Dobře působí i homeopaticky.

  Není vhodná pro dlouhodobé podávání ve vyšších dávkách. Také v těhotenství se nedoporučuje. Do nejrůznějších směsí ji můžeme používat a nejsou známy žádné kontraindikace a nežádoucí účinky.

  Sporýšový čaj se doporučuje při únavě malátnosti a slabosti. V těchto indikacích sporýš doporučujeme míchat zejména s vřesem, natí ptačího rdesna nebo s natí mateřídoušky.
• Boldovník vonný

  Boldovník vonný je vždyzelený strom s kožovitými, tuhými a velmi aromatickými listy. Kvete pětiplátečnými bělorůžovými okvětními lístky, podepřenými rovněž pětiplátečným zeleným kalichem. Ve volné přírodě nacházíme boldovník především v Chile a Peru. K nám se dovážejí pouze listy z něj.

  Užívaným předmětem sběru je především list, který se pro široké farmaceutické potřeby celkem běžně dováží.
  Hlavní účinnou látkou je alkaloid boldin a silice. Silice obsahuje cymol, cienol a řadu dalších látek. Dále je v droze obsažen alkaloid spartein a několik alkaloidů méně významných. Glykosidy jsou zastoupeny boldoglucinem, boldosinem a peumosidem. Četné flavonoidy a třísloviny pak dokreslují látkové složení této drogy.

  Výrazně podporuje tvorbu žluči i její distribuci do střeva. Je rovněž značně močopudná a pomáhá k vylučování kyseliny močové. Pokusy s užitím drogy při těžkém kašli prokázaly, že účinnost drogy je jen nepatrně nižší než účinnost kodeinu. Výhodou užívání boldovníku je, že nedochází ke vzniku závislosti. Ve vyšších dávkách poslouží jako emetikum a laxans. Známé je i působení sedativní.

  Z boldovníku připravujeme nálev, který podáváme v množství 4 krát denně po 1 skleničce nebo třikrát denně po šálku.

  Podáváme ale především formou kombinace – například s heřmánkem, řepíkem, vlaštovičníkem nebo jablečníkem.
  Překročení doporučené dávky vyvolává průjmy a celkový pocit ošklivosti, spojený s dávením, takže případná otrava nehrozí.

  Vzhledem k tomu, že se k nám dováží jen list, zpracováváme pouze ten, I když jsou známy případy homeopatického zpracování ostatních částí boldovníku.
• Boldovník vonný
• Klanopraška čínská

  Magnolka, nebo také lidově řečená Klanopraška je vytrvalá, dřevnatější a opadavá liana s větvícími se lodyhami, silnými až 1 cm. Dorůstá do délky kolem 10 metrů. Vždy se kolem opory ovíjí ve směru hodinových ručiček.

  Listy jsou střídavé s červenohnědými řapíky a světle zelenými, na okraji drobně zubatými čepelemi. Rostlina je dvoudomá, květy jsou pohlaví oddělené, jsou však i jedinci jednodomí. Okvětí je korunovité s bílými, uvnitř růžovými lístky. Hroznovité plodenství má asi 30 šťavnatých jasně červených bobulí o průměru 7 až 8 mm. Celá rostlina příjemně voní po citrónech, a proto se jí také říá limoník nebo citronovník čínský.

  Rostlina je původem z Dálného východu, ale naše klimatické poměry snáší dobře. Její kořenový systém je ovšem mělký, a proto jí hrozí vymrznutí. Musí se chránit před jarním sluníčkem, je vhodné ji pěstovat na severně orientovaných místech.

  Léčivé látky jsou obsaženy ve všech částech rostliny, nejvíce ovšem využíváme listy, a to čerstvé i sušené, a také plody, sbírané brzy na podzim, po úplném dozrání.
  Klanopraška je poměrně dobře prozkoumaná. Plody mají hodně organických kyselin, vitamin C, látky podobné rutinu, antokyany a sacharidy. Semena obsahují mastný olej se silicemi, vitamin E, nenasycené mastné kyseliny a steroly. V celé bylině je přítomno velké množství minerálních látek, lignany a celá řada stimulujících látek, například schizandrin a jeho deriváty.

  Všechny drogy, získané z magnolky čínské, mají mimořádně širokou škálu použití. Působí protihorečnatě, protibolestivě, uvolňují svalstvo, prohlubují dýchaní, působí spasmolyticky, příznivě ovlivňují funkci jater a působí antistresově. Kromě toho zvyšují celkovou výkonnost organismu, odstraňují pocit únavy, posilují po dlouhodobých nemocech, stimulují krevní oběh, zlepšují kvalitu i intenzitu vidění, chrání játra, léčí žaludek i střeva a působí antiskleroticky.

  Míchání magnolky s jinými drogami se považuje téměř za zbytečné, protože se tak velmi silné účinky magnolky oslabují. Magnolka sice není toxická, ale dlouhodobé užívání by mohlo vést k předávkování. Léčení by nemělo být kratší než 21 dní avšak ne delší než 6 týdnů.

  V současné době nejsou u nás výrobky z magnolky dostupné a proto se doporučuje vlastní pěstování. Nejčastěji se používá tinktura či prášek ze sušených plodů.
• Anýz vonný

  Anýz vonný je sytě a pronikavě vonící jednoletá bylina s jemně pýřitou, přímou lodyhou, dorůstající až do půlmetrové výšky. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, nedělené, okrouhle ledvinovité, zastřihovaně zubaté. Květy jsou tvořeny kolíky se 7 až 15 kolíčky, obal nemá a nahrazuje jej obal z nitkovitých kořenů. Kvete v červenci a srpnu, květy mají bílou barvu. Plodem je štětinatě brvitá dvounažka.

  Je to pěstovaná bylina, jen zřídka zplaňující v teplejších oblastech.

  Předmětem sběru je plod, sbíraný koncem léta, kdy se plody začínají šedozeleně zbarvovat.
  Plody obsahují především silici s hlavní složkou anthenolem, dále pak mastný olej, sacharidy, slizy, cholin, pektin, chlorofyl, organické kyseliny atd.

  Účinně podporuje vykašlávání a užívá se také tam, kde je nebezpečí nadýmání, například při nejrůznějších projevech dyspepsie. Zde je velmi užitečná pro své spasmolytické působení. Může se uplatnit i v pediatrii. Příznivé účinky drogy se přenášejí i do mateřského mléka, jehož tvorbu anýz rovněž podporuje. Obsažená silice zvyšuje vylučování trávicích enzymů, což má vliv na celou řadu trávicích potíží. Jako doplňující prostředek můžeme plod přidávat i do diuretických čajů a do čajů proti zácpě. Působí jako antiseptikum dýchacích cest a zažívacího ústrojí.

  Anýz můžeme kombinovat s bylinami jako fenykl, puškvorec, andělika, podběl, proskurník, lékořice, jitrocel, šalvěj, petrklíč, rdesno ptačí, divizna, dobromysl, tymián a majoránka.

  Ve správně stanovených dávkách je tato droga zcela bezpečná a je vhodná i pro děti. Jediným možným nebezpečím je předávkování při užívání čisté silice. V takových případech může dojít až k otoku mozku a plic.
  
  Například anýzový obklad se velice dobře osvědčuje na potíže s Achillovými šlachami. Při jejich zanícení je vhodný chladný a naopak při jejich namožení teplý obklad. Přikládá se zpravidla na noc, ale může být přiložený i přes den.
• Srdečník obecný

  Srdečník obecný, lidově zvaný buřina srdečník, je trvalka s přímou, tuhou lodyhou, dorůstající běžně do metrové výše, někdy i více. Je bohatě větvená. Dolní listy dlanitě pěti až sedmilaločné, horní listy a listeny třílaločné, nepravidelně zubaté. Květy starorůžové barvy jsou typicky pyskaté se dvěma pysky. Plodem jsou trojhranné lesklé tvrdky, nahoře chlupaté. Kvete od června do září.

   

  Rostlinu u nás nacházíme ve třech poddruzích, které pro farmaceutické účely můžeme zaměňovat a není tedy nutno je rozlišovat. Bylinu najdeme v teplejších oblastech na suchých mezích, lukách, v příkopech a rumištích – umělé ekosystému jako nepoužívané skládky, opuštěné továrny apod. Má ráda neutrální, živné, hlinité půdy. Často se pěstuje.

   

  Předmětem sběru je kvetoucí nať, sbíraná nejlépe odpoledne mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Při zpracovávání bylinka nepříjemně píchá. Má nahořklou chuť a je bez aroma.

  K hlavním účinným látkám při bufanolidiové glykosidy, hořčina Leontin, alkaloidy stachydrin a leocardin, třísloviny, kyselý saponin, flavonoidy, antokyany, organické kyseliny – citronová, jablečná, mléčná a vinná, dále křemičitany a stopy silice.

  Svým složením a působením je velice podobný kozlíku, avšak je prokázáno, že má mnohem větší sedativní působení, a proto jej aplikuje všude, kde kozlík nezabírá nebo je špatně snášen. Poměrně výrazně tlumí tachykardii a při vegetativních poruchách působí vysloveně kardiosedativně. Lze jej ordinovat i v geriatrii, zvláště při srdeční ischemii se současnou hypertensí. Působí zároveň močopudně a jeho hořčiny upravují trávení. Dobrých výsledků lze při použití této bylinky dosáhnout i při klimakterických obtížích, spojených s návaly, pocením apod.

  Nejčastější formou podání je dvouminutový odvar, ale stejného účinku lze dosáhnout i nálevem.Ještě vyšší účinnost mají alkoholické lékové formy, ať již tinktura, vinný odvar nebo bylinný balzám. Čaje podáváme 2 až 4 denně, tinkturu aplikujeme běžně po třech dávkách a to, 30 – 40 kapek.

  Dávkování by nemělo být překročeno. Zvýšenou opatrnost při léčbě srdečníkem by měly zachovávat těhotné ženy, pro které není sice kontraindikován absolutně, je však méně vhodný. Lze podávat samostatně nebo ve směsích.
• Rozchodnice růžová

  "Rychlý spalovač tuků"

  Rozchodnice růžová neboli zlatý kořen roste zejména v suchých písečných oblastech arktických částí Evropy a Asie. V tradičním ruském léčitelství je používána již staletí, ale u nás byla ještě donedávna neznámou rostlinou.
  Klinické studie potvrdily, že Rhodiola rosea má schopnost systematicky regulovat mnoho různých fyziologických funkcí. Používá se v suplementech určených na spalování tuků, ale současně zvyšuje vytrvalost, podporuje imunitu, svalovou výkonnost, zlepšuje anémii, má pozitivní vliv na deprese, mentální vyčerpání a sexuální vitalitu. Až do roku 1969 byla Rhodiola rosea považována za ruské vojenské tajemství. V tomto roce se totiž farmakologický výbor země rozhodl, že bude po více než třiceti letech klinických testů kultivovaná na komerční produkci.

  Informace o účinných fytolátkách této rostliny se mezi širokou veřejnost dostaly až v devadesátých letech. Odborníci se shodují v tvrzení, že existuje více než 200 druhů rhodien, ale jen rhodiola rosea je účinná a aktivní. Je to díky koncentraci rosit, rosaíinu a salidrozidu. Prestižní časopis Time uveřejnil článek, v němž je rhodiola rosea popisována jako slibná v případě depresí a mentálního vyčerpání či na zmírnění stresu. Byla klasifikována jako adaptogen, tedy látka, která napomáhá zvládání stresu. Účinné fytolátky rostliny stimulují parasympatický nervový systém, zpomalují srdeční a respirační činnost a šetří tak energii v zátěžových situacích. Rhodiola rosea je schopná stimulovat aktivitu mozku v tvorbě monoaminů a opioidních peptidů, jako jsou například beta-endorfiny. Endorfiny jsou látky, které napomáhají zvládání bolesti a navozují pocity euforie a dobré nálady. Redukují mentální vyčerpání, které může nastat po tréninku, díky nim se budete cítit plni sil a mentálně na vysoké úrovni.

  Spalovač tuků a anabolické účinky

  Tělo vylučuje tuky z tukových rezerv pomocí speciálního enzymu. A rhodiola aktivuje právě tento enzym, mobilizuje mastné kyseliny z tkání a napomá jejich spalování. Ruští vědci již před mnoha lety zjistili, že rhodiola rosea zlepšuje rychlost, sílu a svalovou hustotu. Podle všech výzkumů má tato rostlina účinky podobné anabolickým steroidům, ale bez jejich vedlejších účinků. Rhodiola pomáhala vzpěračům nabírat svalovou hmotu a měla vliv na jeich tréninkovou kapacitu. Současně zlepšuje poměr svalů a tuku, protože má schopnost stimulovat lipolytickou (tuky spalující) aktivitu.

• Lotos indický

  
  "Podle bylinkáře unikátní Vymítač tuků!"

  Lotos patří k nejuctívanějším květinám naší planety. Pro hinduisty a buddhisty je symbolem čistoty, svatosti, dobra a krásy. Lotosovému květu připisovali zvýšení plodnosti, prohloubení vnitřní krásy a vnímavosti k vyšším energiím.

  Lotos indický je vodní rostlina z čeledi lososovité, její domovem je Indie.
  Mnozí botanici tvrdí, že je to nejdokonalejší květ, jaký známe. Lotos patří mezi rostliny, které hojně používá klasická čínská medicína. Lotos indický obsahuje alkaloidy -nuciferín, N-nornuciferín, liensinín, neferín a jiné flavonoidy - kvercetin, rutin, polysacharidy a tanin. Byly u něj objeveny látky, které napomáhají metabolismu tuků, proto je rostlinou číslo jedna podporující hubnutí. Podle bylinkáře ovlivňuje impotenci, zmírňuje silné menstruační krvácení, výtok z pochvy, neurastenií, nespavost, průjem, zastavuje krvácení, používá se jako tonikum, afrodisiakum. Podle prastarých záznamů čínské medicíny lotosy hasí ohně v srdci, pomáhají při svírání srdce a nízkém tlaku, pomáhají ledvinám, slezině, játrům a zklidňují. Navíc zkrášlují a čistí pleť, detoxikují a příznivě ovlivňují zrak. Tradičně se lotos indický přidává jako příměs do zelených čajů.

• Alzheimerova choroba

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Vznik nemoci nám zatím není zcela znám. Existují ale některé rizikové faktory, které vedou ke vzniku nemoci. Je to například: věk, nízké vzdělání (např. logické myšlení je třeba rozvíjet), přítomnost Apolipoproteinu E4, Downův syndrom, nebo Alzheimerova choroba v rodině. Naopak preventivně působí čaje, pohyb. 

  Projevy nemoci

  • Ztráta paměti.
  • Porucha abstraktního myšlení.
  • Porucha úsudku a plánování.
  • Změna osobnosti.

   

   

• Deprese

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Za vznikem deprese může stát porucha v  chemii mozku, pravděpodobně v nervovém přenašeči – dopaminu, také v reakci na nějakou stresovou událost, předpokládá se však organická predispozice.
  Deprese může vzniknout při organickém poškození mozku (např. úrazy, nádory), krvácení, při endokrinních poruchách, poruchách jater či slinivky břišní (např. cukrovka),
  Důvody mohou být i farmakologické – způsobená některými léky či přípravky (např. hormonální antikoncepcí).

• Periferní nervy
• Centrální nervový systém (CNS)
• Meridián tří zářičů

   

  Obecná charakteristika	jangová dráha probíhající vzestupně od ruky k hlavě
  Pod vlivem je	oči uši jazyk postranní části hrudníku ramena a lokty
  Sdružený orgán	osrdečník
  Element	oheň
  Měsíc	srpen
  Maximální čas	21 - 23 hod.
  Povrchové tkáně	arterie
  Nálady	radost
  Barva	růžová

   

  Symptomy

  Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

  • Nahluchlost, pocity hučení v uších, bolestivý zánět hrdla, pocení, poruchy termoregulace, oběhové potíže, vysoký tlak, bolesti zubů, bolesti břicha, poruchy zažívání, dýchání a poruchy funkce lymfatického systému, urogenitální potíže, inkontinence, kloubní potíže, revma, neuralgie v průběhu dráhy, oslabení imunity, alergie, zadržování tekutin a toxinů v organismu, otoky v průběhu dráhy, bolest vnějšího koutku oka, opuchnutí tváře v prostoru jařmové kosti, bolesti za uchem a na vnější straně ramene, v oblasti nadloktí, lokte a předloktí, neschopnost používat prsteníček.

   Psychické projevy energetické nerovnováhy:

  • Vznětlivost, zuřivost, panovačnost, deprese, nedostatek vstřícnosti ve společenských vztazích, přílišná starostlivost o sebe a své blízké, nedostatek vnitřní a vnější vyrovnanosti.
• Meridián osrdečníku

   

  Obecná charakteristika	jinová dráha probíhající sestupně od hrudníku k ruce
  Pod vlivem je	srdce cévní a nervový systém hrudník žaludek horní končetiny po vnitřní straně
  Sdružený orgán	tři zářiče
  Element	oheň
  Měsíc	červenec
  Maximální čas	19 - 21 hod.
  Povrchové tkáně	arterie
  Nálady	radost
  Barva	tmavě fialová

   

  Symptomy

  Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

  • Bolesti v hrudní krajině, angina pectoris, srdeční palpitace, bolesti břicha v oblasti malé pánve, na podkladě poruch prokrvení, zarudnutí tváří, pocení v podpaží, spasmy a kontraktury v oblasti horní končetiny, pocity horkosti v dlaních, zežloutnutí očního bělma, bolesti v průběhu dráhy.

   Psychické projevy energetické nerovnováhy:

  • Sklon k nezadržitelnému ustavičnému smíchu, podrážděnost, duševní neklid, neurózy, citová labilita, neschopnost odpustit sám sobě, neschopnost upřímnosti a lásky k sobě sa¬mému, maniakální psychózy.
    Poznámka: Je zde velká podobnost příznaků s dráhou srdce.
• Sféra 11 - tonikum, životabudič - LEVAMIN
• Ekzém

  Existuje několik typů ekzému:

  Nejběžnější a nejčastější je atopický ekzém, který se obvykle dědí. Projevuje se zarudlou svědivou kůží. Vzniká v dětství a trvá mnohdy až do dospělosti. V akutní fázi se na kůži tvoří puchýřky naplněné tekutinou. Časté škrábání může způsobit zhrubnutí kůže a její pokrytí silnější šupinatou vrstvou náchylnou k bakteriálním infekcím.

  Projevy

  Projevy jsou však odlišné v různém věku, proto rozlišujeme několik forem nemoci:

  • kojenecká forma se objevuje u dětí kolem 2. měsíce věku a kůže bývají většinou hodně postižena červenými skvrnami, které silně svědí a mokvají. Výsev je nejčastěji na obličeji, břiše a horních končetinách.

  • u větších dětí se rozsah poškození kůže zmenšuje a přesouvá se do loketních a kolenních jamek a na zápěstí. Kůže již tolik nemokvá, spíše bývá vyschlá a ztluštělá.

  • forma u dospívajících dětí je typická vysušenou a ztluštělou kůží, postižení se rozšiřuje i na čelo, krk, hrudník, prsty a nehty. Vyskytuje se i začervenalá vyrážka. V pubertě velmi často ekzém vymizí. U některých však dále přetrvává a zhoršuje se při kontaktu s dráždivými látkami.

  Jiný typ je kontaktní ekzém (dermatitida) – projevuje se četnými svědivými kožními změnami jako jsou puchýřky, mokvání, stroupky v akutním stadiu a zhrublá kůže v chronické fázi onemocnění. Vzniká na alergickém podkladu při působení určité dráždivé látky na kůži, např. kontakt s pracím prostředkem, mýdlem, kosmetickými přípravky.

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny:

  Ekzém může být alergického i nealergického původu.
  

  Příčinou atopického ekzému je dlouhodobá alergická reakce, která postihuje a poškozuje kůži zánětem. Většinou se nezjistí, co je vyvolávajícím alergenem. Onemocnění bývá často geneticky podmíněné a člověk je náchylnější k dalším alergickým onemocněním.

  Nejčastějšími alergeny jsou pyl, peří, prach, srst zvířat, roztoči, bakterie, plísně, potraviny, kovy a parfémy.
  

  Příčinou kontaktního ekzému bývá přímá reakce kůže na danou látku. Nejčastějšími kontaktními alergeny jsou kovy, guma, kosmetické přípravky, organická barviva, parabeny, formaldehyd, lokální léky a umělé hmoty.

• Mozek
• Meridián ústřední

   

   

   

  Symptomy

  Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

  • stagnace v břišní oblasti spojená s plynatostí, říháním a nechutenstvím
  • bolesti břicha
  • poruchy stolice
  • průjmy
  • vředová choroba žaludku a dvanáctníku
  • zvracení až zvracení krve
  • bušení srdce
  • srdeční nevolnost
  • poruchy činnosti pohlavních orgánů
  • neplodnost
  • poruchy menstruace
  • silná menstruace spojená se závratěmi
  • bolest v podbřišku spojená s výtokem z močové trubice
  • enuréza
  • chronické poruchy výměny látkové
  • neurčité stěhovavé bolesti

   

   Psychické projevy energetické nerovnováhy:

  • nespavost
  • návaly hněvu