Intocel

Související položky (podle značky)

• Meduňka lékařská

  Meduňka lékařská je trvalka s přímou, asi ¾ metru vysokou, bohatě větvenou a hustě olistěnou lodyhu. Má vstřícné, dlouze řapíkaté, tenké listy eliptického tvaru s vroubkovaně pilovitým okrajem čepele. Bledé listy mají starorůžovou barvu s namodralým nádechem. Uspořádány jsou do jednostranných lichopřeslenů. Plodem jsou tvrdky a celá rostlina příjemně voní po citronech. Kvete počátkem léta.
  
  Má svůj původ ve Středomoří, ale často ji také nacházíme v našich zahradách, kde se zplaňuje, naopak ve volné přírodě zřídka kdy.

  Předmětem sběru je především list, případně nať, sbíraná v době přesně před rozkvětem v době poledne. Nať je nejlepší, je li vyrobena především z mladých vršků rostliny, protože mladší rostlina poskytuje kvalitnější surovinu než starší rostliny. Proto je velmi vhodné kulturu po několika letech obnovovat ze semen.

  Meduňka poskytuje siličnou drogu s obsahem geraniolu, citronelalu, citronelolu, linalolu a citralu. Obsahuje také třísloviny, hořčiny, sliz, flavonoidy, triterpeny, organické kyseliny a minerální látky.

  Působí sedativně na nervovou soustavu i na vegetativní systém. Uplatňuje se především jako výborné gastrosedativum a kardiosedativum, tedy při žaludeční a střevové neuroze, při bušení srdce, arytmiích, vhodná i při nervové vyčerpanosti, nespavosti, mírné úzkosti a při lehkých depresivních náladách.

  Můžeme dále vhodně využít při dyspeptických poruchách, které doprovázejí nadýmání a křečovité bolesti.
  Je vhodné ji užívat v těhotenství a i v době kojení. Při terapeutických dávkách nejsou žádné kontraindikace ani vážnější nežádoucí účinky.
  
  Na zdůraznění účinků kardiosedativních volíme s oblibou kombinaci se srdečníkem, chmelem, kozlíkem i vřesem. Při žaludečních potížích ale kombinujeme meduňku s hořčinami – kořen anděliky, oddenkem puškvorcem, listem vachty nebo kořenem hořce. Při dyspeptických poruchách přichází v úvahu zejména kombinace ze zeměžlučí, případně pelyňkem, černobýlem a estragonem.

  Je také velmi prospěšná v homeopatii, protože kromě skvělého účinku i příjemně voní. Prostředkem je čerstvý list, který trháme těšně před rozkvětem rostliny.

   
• Len setý

  Len setý je letnička, vysoká asi ¾ metru. Má jednoduchou, nahoře větvící se lodyhu, s jednoduchými, úzkými, celokrajnými listy se třemi žilkami, které jsou v blízkosti lodyhy. Květy rostou ve složeném hroznu, před rozvitím visí dolů, po rozkvětu se vzpřímí. Jsou blankytně modré a jejich kalich i koruna jsou pětidílné. Plodem je pětipouzdrá tobolka s cca deseti semeny.

  Je to pěstovaná, kulturní rostlina, vyžadující mírné, vlhčí podnebí a hnilitou nebo hnilitopísčitou půdu, vhodná pro podhorské a nižší horské oblasti.

  Předmětem sběru a hlavní účelovou složkou lnu je semeno, sbírané v době, kdy nať začíná žloutnout. Len pěstovaný jen pro vlákno se sklízí ihned po odkvetení, v tomto případě pak už není možné získat semeno.

  Semeno obsahuje především velmi účinný sliz, hydrolyzující na galaktozu, arabinózu, xylozu, ramnozu, fukozu, kyselinu galakturonovou, manuronovou a glukuronovou. Vysýchavý olej je složen převážně z glycerolů kyseliny linoleové, linolové a olejové. Dále v obsahu semena nacházíme protiny, fosfatidy, steroly a kyanogenní glykosidy linamarin a lotaustralin. Přítomny jsou i kyseliny myristionové, stearová a palmitová, některé enzymy a vitamín F.

  Len je velmi účinný při zácpě, při zánětu žaludku a střev, při žaludečních vředech a dvanácterníkových, zevně pak při kožních zánětech, na spáleniny a jako kosmetikum při přesušené pokožce.

  Poměrně vzácnou vlastností je skutečnost, že v žaludečních indikacích přídavek této drogy prodlužuje dobu, po kterou je čajovina účinná.

  U málokteré rostliny záleží na formě podání jako u lněného semene. Chceme – li, aby semeno působilo v žaludku nebo ve dvanácterníku, podáváme slizovitý macarát. V případě, že potřebujeme zajistit působnost semena ve střevech, podáváme lněné semeno syrové, buď celé nebo čerstvě namleté. Mleté semeno ale neobvykle rychle žlukne, proto se musí mlít těsně před podáním.

  Obyčejně se podává samostatně, ale pro zvýšení účinnosti je vhodné kombinovat se slézem nebo proskurníkem.
  U lnu nejsou známé nežádoucí účinky a dávky jsou zcela bezpečné.
• Fenykl obecný

  Fenykl obecný je dvouletá bylina, dorůstající do výšky až dva metry. Na dlouhých stopkách rostou lístky s blanitými stopkami. Čepel listu je čtyřikrát peřenodílná, s čárkovitými úkrojky. Žlutavé květy rostou v okolících, složených z 15 až 20 okolíčků. Plodem je šedožlutavá dvounažka s pěti žebírky.

  Je pěstovaná bylina, má ráda teplé, nepříliš suché podnebí, s dobrou, na živiny bohatou půdou. Svým výskytem přibližně sleduje oblasti pěstování vinné révy.  Roste planě ve Středomoří, kde se užívají jak listy, tak i plody. Dále se s ní setkáme kolem Černého moře a v asijských státech. V České republice se vyskytuje na jižní Moravě.

  Fenykl je sbíraný v srpnu druhého roku. Nejvhodnější pro sběr je ráno za rosy.

  Obsahuje silici s terpeny anetholem, fenochonem, feniculinem, metylchavikolem, karvolem a mnoha dalšími látkami. Dále obsahuje sacharidy, bílkoviny, mastný olej, pektin, škrob a estragol.

  Je výborným karkaminativem a spasmolytikem – tlumí nadýmání a bolestivé křeče v trávicím ústrojí. Hořký fenchom též zlepšuje vylučování trávicích fermentů a povzbuzuje správnou činnost střev. Malý obsah látek podobných ženským hormonům, má vliv na zvýšení tvorby mateřského mléka.

  Při zevním použití má silice fenyklu velice blahodárný vliv a dobře se vstřebává do pokožky, což má značný desinfekční účinek. Fenyklový čaj je také výborným výplachovým prostředkem při očních zánětech nebo při únavě očí.

  Fenykl je také velmi vhodný pro užití v ophtalmologii, v pediatrii a porodnické praxi pro kojící ženy a pro staré a zesláblé jedince.

  Své účinky podporuje i při odtučňovací kůře. Doporučení na dávkování při tinktuře je 21 dní ráno a večer a poté 5 dní vynechat.
• Myrhovník habešský

   Myrhovník je keř nebo menší strom, který může vyrůst do výšky tří, a dokonce i deseti metrů. Pyšní se mohutným kmenem a hustou korunou s trnitými větvičkami. Obsypán bývá drobnými bílými květy, které vyrůstají ve svazcích. Tisíciletí se využívá pryskyřice, která vytéká zpod kůry samovolně nebo po naříznutí. V kůře má totiž mezibuněčné kanálky, ve kterých se tato vzácná látka nachází. Ve vzduchu pak tuhne na žlutou nebo nahnědlou či načervenalou poloprůsvitnou vonnou hmotu. Vůně surové pryskyřice je ostrá, příjemná. Chuť hořká, aromatická, při žvýkání se lepí na zuby.

  Do Evropy se dovážela především z Habeše (dnešní Etiopie). V současnosti k nám myrha putuje především z Jemenu. Subtropický keř nazývaný Myrhovník roste pouze v některých koutech světa, kromě zmiňované Etiopie a Jemenu, na západním pobřeží Arabského poloostrova, v přední Indii, východní Africe, či v Somálsku. Známe několik set druhů keřů z rodu Commiphora, jejich společným znamením je, že vylučují zmíněnou pryskyřici, některé dokonce tak jedovatou, že se v tradičních kulturách využívala jako jed na šípy. Nejznámější druhy myrhovníku, které se využívají ve fytoterapii jsou: Myrhovník molmolový (Commimphora moly), Myrhovník Habešský (Commiphora abysinica) a Myrhovník pravý (Commiphora myrrha).

  Mytologie bájné rostliny

  Velkému významu rostliny nasvědčuje i mytologie, která ji opřádala mnoha kouzelnými vlastnostmi. Myrha byla součástí kadidlové směsi, která byla prodávána jako afrodiziakum s kouzelnou mocí vyvolat u lidí lásku. Proto byla myrha zasvěcena jedné z nejstarších egyptských bohyň Hathor, která ztělesňovala štěstí, tanec, ochraňovala ženy a střežila milence. Ve starověkém Řecku byla myrha rostlinou bohyně Afrodity, patronky lásky. Ze starověkého Řecka pochází i mýtus o původu myrhy. Bylo to prý jméno dívky, která se zamilovala do svého otce a nevědomky ho přiměla k incestu. Když otec přišel na její podvod, rozkázal dceru, která s ním otěhotněla zabít. Ona však utekla a kajícně požádala bohy o trest. Proměnili ji na Myrhovník.

  Dlouhá staletí byla lékem

  V řeckých obětních rituálech měla myrha velký význam, byla oblíbeným kadidlem. Pálily ji při římských pohřbech, součástí posvátné masti byla v hebrejských kultech. Podle slov starověkého učence Hérodota, jehož považujeme za otce dějepisu, byla myrha nejspolehlivějším, ale také nejdražším způsobem balzamování mrtvých.

  Tlumila bolesti
  Roztok myrhy a vína podávali jako uklidňující prostředek odsouzencům před ukřižováním.

  Bojovala proti zánětům

  V Indii, v ajurvédské medicíně, byla myrha během starověku nejpoužívanější substancí k léčení tělesných poruch, poranění, na uklidnění bolesti, na záněty ústní dutiny a na infekce v hrdle. Předepisovali ji na depresi, ale i zájemcům o zpomalení procesu stárnutí. Sloužila totiž jako osvědčený prostředek na omlazování těla i ducha.

  Podávali ji na duševní problémy

  Číňané ji dokonce používali při léčbě duševních onemocnění.

  Prostředek proti revmatismu

  V Africe sloužila jako účinný prostředek proti zánětům, včetně revmatických.

  V Evropě odstraňovala akné

  Středověké spisy Evropy hovoří o tom, že byla myrha používaná v lékařství, přidávali ji do vína a připravovali se z ní přípravky na krásné vlasy. Doporučovala se při revmatismu, užívala se jako ústní voda. Hippokrates ji používal na opary, staří Řekové na infekce úst a očí. Smíchaná s medem a čínskou skořicí se předepisovala na akné, spolu s octem odstraňovala lišeje, myrhový olej zpevňoval vypadávající vlasy, chronické katary léčila mast, která se vtírala do nosní dírky.

  Dezinfikovala domy

  Židé využívali myrhu jako jednu ze složek oleje pomazání, který byl součástí obřadů v jejich svatostánku a sloužil také jako kadidlo během náboženských rituálů. Olej se používal jako účinný dezinfekční prostředek v domech a v chrámech.

  Stala se vzácným parfémem

  Myrha byla na Středním Východě vyhlášenou voňavkou. Ve starověké Persii, když si králové vybírali novou královnu, musely dívky, které o tuto pozici bojovaly, absolvovat roční salon krásy. Jeho součástí byla šestiměsíční kúra, během které každý den natírali jejich pokožku Myrhový olejem.

  Využití v lidovém léčitelství

  Bylinkáři doporučují užívat myrhu, pokud trpíte těmito problémy: dýchací potíže, hemoroidy, infekce, proleženiny, rány, odřeniny, záněty dásní, kůže (akné) a hrdla. Tinktura z myrhovníku, která se vyrábí z pryskyřice, se přidává do směsí na vykašlávání, při kataru horních a dolních cest dýchacích. Tinkturu z myrhovníku habešského doporučuje lidové léčitelství při zvýšeném "špatném" cholesterolu LDL, proti plísním a na harmonizaci hormonálního systému. Účinné látky příznivě ovlivňují činnost jater, žaludku a střev. Esenciální olej je vhodný na masáž při bronchitidě a nachlazení doprovázené tvorbou hustého hlenu. Doporučuje se jím natírat hrudník. Při ucpaných dutinách rozpusťte 3 kapky v 1 čajové lžičce čistého oleje a jemně masírujte místa nad dutinami. Antiseptický olej se může zředěný používat i na poranění.
• Croton lechleri

  Latex stromu Croton lechleri ​​je přírodní látka, která vytéká z poraněného stromu a je skutečným pokladem pro zdraví.

  Latex nazývají indiáni Sangre de drago – dračí krev. Strom používá svůj červený latex na hojení tržných ran, které vznikají na jeho kůře. Musí mít tedy dezinfekční, antibakteriální, antivirové a protiplísňové účinky. Kdyby neměl, strom by brzy uhynul na nějakou infekci z poranění. Pro indiány byl latex doslova požehnáním a jen žasneme, jakou sílu mají přírodní látky.

  Na jaké neduhy používají místní indiáni dračí krev? Při řezných a bodných ranách, protože urychluje jejich zacelení. Proti bakteriím, virům a jako dezinfekci. Proti bolestem si indiáni dopřávají jednu lžičku čistého latexu a dávka vydrží až sedm hodin. Po vytržení zubu podle jejich tvrzení stahuje dásně, zastavuje krvácení a podporuje krvetvorbu. Místní bylinkáři dračí krev doporučují i ​​jako protinádorový prostředek, při žaludečních a dvanáctníkových vředech, na revmatické otoky, na hemoroidy, při zánětech hltanu a angínách. Podle jejich zkušeností je vhodným prostředkem při průjmech, zlepšuje činnost střev, žaludku, srdce, plic a cév. Využívají ho i na zlepšení kvality vlasů, účinné fytolátky odstraňují lupy a jiné kožní problémy ve vlasech.

  Podle japonských výzkumů stimuluje růst a činnost vlasových folikulů, a to při vnitřním i venkovním použití. Indiáni jej používají i proti oparům. I vědci zkoumají tuto silně působící látku na herpes viry, kterou nepředčí ani syntetické medikamenty. Účinné látky mají silné antioxidační účinky – zpomalují stárnutí a ochraňují DNA buňky.

• Hadí kořen

  Jedná se o vytrvalou bylinu s bílorůžovými květy a až 15 cm hadovitě zahnutými a jako palec silnými odenky ve tvaru písmene S. Podle něj má též pojmenování. České jméno hadí kořen si vysloužila podle svého dávného používání. Má větší přízemní listy. Lodyžní jsou asi o polovinu kratší. Mladé listy se dají jíst.

  Rozšíření: vyskytuje se na mokrých podhorských loukách v alpinském pásmu, světlejších lužních lesích na březích potoků.

  Obsahové látky: obsahuje až 30 % sacharidů a 20 % tříslovin katechinových, gallových a elagových, kyselinu elagovou, antrachinony, flobafen, bistortovou červeň, emodin, škrob, pektin a též asi 10% bílkovin a mnoho minerálů.

   

   

   

  Účinky a využití: Má antiseptické, antitoxické, antibakteriální a adstringentní účinky. Pro léčebné účely se používá oddenek. Nálev působí svíravě a používá se při průjmech, chronických průjmech i s příměsí krve. Zabraňuje vstřebávání toxických látek při infekčních průjmech zpět do krevního oběhu. Lze jej použít jako protijed v případě požití toxických látek bílkovinného charakteru. Eliminuje riziko poškození organismu. Jelikož hadí jedy mají také bílkovinný charakter, používal se kořen jako protijed a též se doporučoval zevně na rány po uštknutí zmijí.
  Působí antisepticky na většinu střevních bakterií. Doporučuje se rovněž i při anémii - chudokrevnosti.
  Omezuje množení herpes virů. Sráží bílkoviny na sliznicích a omezuje průnik virů do buněk. Snižuje krevní tlak, tiší bolest, je účinný při zánětech střev a sliznic. Jeho hojivé účinky můžeme využít při všech trávicích problémech jako jsou žaludeční vředy, záněty sliznic a střev, Crohnově chorobě a hemoroidech. Kyselina elagová napomáhá zastavení krvácení. Pro tento účinek se dá využít i při přílišném menstruačním krvácení.
  Zevně se odvar z hadího kořene se používá na různé kožní vyrážky, zejména na mokvavé ekzémy, kde urychluje vysušení. Výzkum u něj není zdaleka u konce a tak nám tato krásná a dekorativní rostlina ještě připraví jistě překvapení svým blahodárným působením na lidský a zvířecí organismus.

  Příprava čaje: Na 3/4 litru vody dáme 2-3 lžičky jemně drcených kořenů a vaříme 5 minut. Odvar ihned slijeme a nebo necháme vyluhovat dalších 5 - 15 minut dle toho, jak silný čaj chceme mít. Slabší používáme na stimulaci funkcí organismu a silnější na detoxikaci. Slabší odvar můžeme pít před jídlem a silnější vzhledem silnému obsahu tříslovin až po jídle. Přemíra tříslovin na lačný žaludek může vyvolat stažení žaludku a nevolnost.

  Salát: Mladé listy si můžeme připravit jako salát. Krátce je spaříme nad párou, pomažeme máslem, lehce posolíme a nezbývá popřát než dobrou chuť. Případně je nařežeme na centimetrové kousky, a klasicky je zasmažíme s vajíčkem.

   

• Kardamom

  KARDAMOMOVÁ SILICE
  Kardamom (Elettaria cardamomum) se pro své blahodárné účinky využívá už mnoho tisíc let. Pochází z Indie, odtud se rozšířil do Číny a ve 4. století př. n. l. byl dovezen do Řecka. Je jedním z nejstarších a nejznámějších olejů. Původně se kardamovník vyskytoval v tzv. Kardamomových horách při jihozápadním pobřeží Indie.

  „Všeobecně posilující účinek kardamomu spočívá v jeho schopnosti posilovat energii čchi sleziny – slinivky, hlavního orgánu odpovědného za přeměnu potravy a nápojů v čchi a krev. Kdykoli nedostatečnost slezinné čchi vyvolá letargii, nechuť k jídlu a zastavení stolice, lze doporučit kardamomové silice.“

  Gabriel Mojay: Aromaterapie pro léčení duše

  Dnes se pěstuje také v Guatemale, na Srí Lance a v Tanzanii. Od středověku se dovážela semena do našich zemí pod názvem rajská zrna, pro jejich schopnost potírat vnitřní neduhy. Zajímavé je jeho řecké pojmenování καρδιά = srdce + τέλειος = bezvadný, tj. bezvadné koření v chorobách srdečních. V Přední Indii nazývají tuto rostlinu Elletari. O kardamomu se můžeme dočíst ve starých herbářích, citujme alespoň Mathioliho herbář: „Cardamomi aneb rajská zrna jsou k užívání dobrá těm, s nimiž třesení srdce, omdlévání a závrať zápasí…“ Kardamom jako podpůrný prostředek využívá už mnoho tisíc let tradiční čínská medicína i ájurvéda. Doporučoval ho i Hippokrates.

  Kardamomová silice je také nedílnou součástí parfémářského průmyslu a v parfémech udává střední tón.

  Jak poznáme kardamovník?
  Kardamovník je rostlina podobná rákosu, dorůstající do výšky až tři metry. Má protáhlé listy, malé žluté květy s růžovým až fialovým okrajem a malé světle žluté plody. Květy kardamomu jsou podobného složení jako květy zázvoru a náleží do společné čeledi rostlin zázvorovitých (zingiberaceae). Plody obsahují červenohnědá vejčitá semena, která se jako koření drtí na prášek nebo ponechávají vcelku. Semena jsou zdrojem silice. Rostlina kvete a plodí pouze v oblasti tropů, neboť vyžaduje vysokou vlhkost, teplotu minimálně 22 °C a nadmořskou výšku mezi 700 až 1500 m n. m. V mírném pásmu se dá pěstovat ve skleníku pro své zajímavé listy.

  Vlastnosti kardamomové silice
  Kardamomová silice je jako většina silic z koření horké a suché povahy. Má harmonizující a vyrovnávající účinky, což znamená, že kardamomový olej je vhodný i pro začátečníky. Tradičně se silice z kardamomu používala a používá hlavně při zažívacích potížích. V indické Materia Medica je olej uveden jako účinný prostředek proti nevolnosti.

  ZPŮSOB ZÍSKÁVÁNÍ SILICE: Parní destilací ze semen. Ze 30 kg sušených semen se získá 1 kg bezbarvé silice.
  AROMA: Teplé, exotické, kořeněné, sladké, balzámové
  POVAHA (dle teploty a vlhkosti): Teplá a suchá
  PŘEVLÁDAJÍCÍ ENERGIE (dle čínského pentagramu): ZEMĚ – slinivka, slezina
  Hlavní obsahové látky a terapeutické vlastnosti
  Cardamomová silice obsahuje převážně terpenické estery (alfa-terpinyl acetát 40 %), terpenické oxidy (1,8-cineol 30 %), linalyl acetát (6 %), limonen, borneol, pinen, mircen, citral, linalol, sabinen a další.
  Vzhledem k velkému množství 1,8-cineolu má podle odborných studií inhibiční účinek proti množení bakterií a virů. Další průběžné studie prokazují účinnost 1,8-cineolu na snížení bronchiálního astmatu (PumMed 2004). Silice také vykazovala silnou antibakteriální aktivitu proti mikroorganismům Staphylococcus aureus, Bacillus cereus, Escherichia coli a Salmonella (Journal of Science 2008). U borneolu, nedílné složky silice, bylo prokázáno, že je velmi efektivní antagonista acetylcholinu (Cabo a kol. 1986), a je možné, že je to právě borneol, který má účinek proti zvracení a nevolnosti (J. Buckle 2008).

  Kardamom se užívá především při trávicích potížích, proti plynatosti,břišním křečím a zvracení. Také usnadňuje vykašlávání (ředí hlen) a působí antibakteriálně, takže je vhodný i při infekcích dýchacího systému. Usnadňuje odvodnění a tok lymfy. Silice z kardamomu podporuje, na rozdíl od ostatních horkých silic, kromě tvorby noradrenalinu také tvorbu serotoninu, a proto působí především jako vyrovnávající a harmonizační prostředek. Zklidňuje při vnitřním neklidu, nervozitě, žaludečních a trávicích neurózách a nespavosti, ale zároveň dodává energii a odvahu k novým začátkům. Posiluje koncentraci, proto je vhodný jako podpora při studiu nebo při zkouškách, prezentacích apod. Jeho teplé aroma přináší pocit přijetí, jistoty, stability a zakořenění. Používá se tedy při práci s tématem „uzemnění“, bezpečné existence v hmotném světě.
  Silici lze použít k ošetření ran a kožní a nehtové plísně.

   

   

   

  Využití kardamomu v praxi
  Zažívání
  při trávicích potížích
  proti plynatosti
  při břišních křečích
  zvracení
  Dýchací systém
  usnadňuje vykašlávání (ředí hlen)
  působí antibakteriálně – při infekcích dýchacího systému
  usnadňuje odvodnění a tok lymfy
  Psychika
  působí jako vyrovnávající a harmonizační prostředek
  podporuje tvorbu noradrenalinu
  podporuje tvorbu serotoninu
  zklidňuje při vnitřním neklidu, nervozitě,
  pomáhá při žaludečních a trávicích neurózách
  pomáhá při nespavosti
  dodává energii a odvahu k novým začátkům
  podpora při studiu nebo zkouškách, prezentacích apod.
  jeho teplé aroma přináší pocit přijetí, jistoty, stability a zakořenění; používá se při práci s tématem „uzemnění“, bezpečné existence v hmotném světě
  Péče o tělo
  k ošetření ran
  k ošetření kožní a nehtové plísně
  Diochi léčí, Diocho pomáhá. Proto najdete kardamomovou silici v těchto přípravcích:
  Astofresh tablety – bioinformační specialita
  Bioinformační posilující doplněk stravy vyrobený ze silic vybraných rostlin. Rychle se vstřebává a navrací tělu svěžest a vitalitu. Harmonizuje především meridián žaludku, sleziny se slinivkou a plic. Díky tomu si tělo samo přirozenou cestou upravuje problémy, které se pojí k disharmonii v těchto meridiánech a následujících oblastech. Trávicí systém, hormonální systém, plíce, aktivace a harmonizace organismu.

  Astofresh – bioinformační kapky
  Astofresh je bioinformační posilující doplněk stravy vyrobený ze silic vybraných rostlin. Rychle se vstřebává, navrací tělu svěžest a vitalitu. Astofresh tak napomáhá při onemocněních horních cest dýchacích. Přispívá ke tlumení kašle, pomáhá při dýchacích potížích a zklidňuje bolesti v krku. Při nachlazení odstartuje vylučování hlenu z plic a celkově osvěžuje organismus.

  Reference:
  František Polívka: Rostliny cizích zemí, Nakladatelství R. Prombergra 1908
  Gill Farrer-Halls: Aromaterapie od A do Z, Metafora 2007
  Gabriel Mojay: Aromaterapie pro léčení duše, Alternativa 2008
  Jane Buckle: Clinical Aromatherapy, Elsevier Science 2008
  Journal of Science of Food and Agriculture, 2008, 88, 2, 280–289
  U. R. Juergens, T. Engelen, K. Racké, M. Stober, A. Gillissen, H. Vetter: Inhibitory activity of 1,8-cineol (eucalyptol) on cytokine production in cultured human lymphocytes and monocytes, Department of Pneumology, Allergology and Sleep Medicine, Medical Outpatient Clinic, Bonn University Hospital, Wilhelmestrasse 35-37, Bonn D-53111, Germany
  Gastroprotective effect of cardamom, Elettaria cardamomum Maton. fruits in rats. http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0378874105004782#
  V. Gochev et al.: Low temperature extraction of essential oil bearing plants by liquefied gases, seeds from cardamom (Elletaria cardamomum /L. Maton/), J.BioSci.Biotech 2012
  J. Cabo, M. Crespo, J. Jimenez et al.: The spasmolytic activity of various aromatic plants from the province of Granada. The activity of the major components of their essential oils. Plantes Medicinales et Phytotherapie, 1986, 20, 3, 213–218

   

• Mykóza kůže

   

  Mezi nejčastější mykotická onemocnění kůže patří postižení meziprstí na noze. Meziprstní plísně v evropské oblasti postihují až 50 % mladistvých. První příznaky začínají mezi 4 a 5 prstem nohou. Kromě bělavých šupinek rohoviny tu můžeme spatřit i drobné trhlinky. Postižená místa svědí. Lokalizace v meziprstí jsou epidemiologicky nejzávažnější. Představují nevyčerpatelný zdroj podhoubím prorostlých šupin kůže, kvasinek a bakterií.

  Často se také objevuje postižení plosek, tzv. „atletická noha", podle sportovců, kteří jsou často postiženi při dlouhodobém pobytu v zapařené sportovní obuvi. Stejně tak mohou být postiženy ruce s obrazem drobného šupení na dlaních a někdy tvorbou drobných puchýřků i kůže těla, kde plíseň tvoří různě velká, ostře ohraničená ložiska.

  Mykózy kůže způsobené kvasinkami se objevují především v místech vlhké zapářky (třísla, podpaží, pod prsy , kožní záhyby) a v koutcích úst.

  Plísně nehtů (onychomykózy) nohou i rukou často následují postižení meziprstí. Postižený nehet poznáme změny barvy, ztluštěním s pozdější podobou ulomeného rákosu na volném konci.Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Příčinou je infekční postižení nehtu a jeho okolí některou z běžně se vyskytujících plísní. Tyto plísně zahrnují kvasinky a další kožní plísně (dermatofyty). Zvýšené riziko je u lidí s nadměrným pocením, kteří nosí neprodyšné ponožky a obuv a u lidí s narušeným cévním zásobením dolní končetiny (lidé vyššího věku, s cukrovkou, s ischemickou chorobou dolních končetin, apod.) a u nemocných s poruchami imunity. K přenosu infekce může dojít v bazénech, saunách a dalších společných zařízeních, kde je vlhko, a kde lidé chodí bosí.

• Překyselení organismu

  Příznaky překyselení organismu není radno brát na lehkou váhu, neboť dlouhodobé překyselení může dovést k závažnějšímu onemocnění. Hodnotu pH ovlivňuje duševní rozpoložení a stres.
  Překyselení žaludku či organismu má vliv na funkci celého těla. Projevit se může mnohými příznaky, ovšem nejzřetelnějším z nich je tlak v oblasti hrudníku, tzv. pálení žáhy. Tento příznak překyselení bývá provázen nevysvětlitelnou únavou, nespavostí či střevními potížemi. Pálení žáhy velmi často trápí těhotné ženy, protože zvětšená děloha tlačí na žaludek.

  S překyselením organismu pak souvisí další možné problémy, které se mohou jevit jako příznaky, v podstatě jsou však jeho příčinou. Mezi ně patří porucha imunity, alergie, ekzémy, gynekologické záněty, neplodnost, nadváha, porucha nervové stability, v horším případě onkologická onemocnění.

  Vyvážné Ph je velice důležité i pro vnitřní prostředí pohlavního ústrojí. Pokud se snažíte počít, je dobré Ph sledovat. 

   

  Diagnostika překyselení organismu:

   

  O kyselosti organismu nás přesvědčí jednoduchá metoda měření pH pomocí lakmusových papírků. Tento test trvá jen několik dní. Pokud zůstává indikátor lakmusového papírku v kontaktu s močí zcela bez zabarvení, pak proužek signalizuje již silné překyselení organismu. Zelenomodrý proužek ukazuje bazické pH a značí patřičnou zásaditost. Po několikadenním měření lze vyhodnotit kyselé či zásadité prostředí organismu.
  Nesprávné pH může vést k osteoporóze, poruše střevní mikroflóry i rozvoji nádorového onemocnění. 

   

  Léčba:

  
  Překyselení žaludku vyléčíme pouze již zmíněnými zásadami ve stravování a dostatečným pitným režimem obsahující vodu, zeleninové šťávy a bylinné čaje. Léky na překyselení žaludku mohou neutralizovat kyselost, avšak dlouhodobě problém neřeší. Při opakovaném pálení žáhy a překyselení organismu by měl být pravidelně posilován imunitní systém, který pomůže nastolit správnou rovnováhu v těle.

   

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny

   

  Překyselení organismu způsobuje ve většině případů špatná životospráva. Pravidelný a častý přísun bílé mouky, bílého cukru, tmavého masa, „umělých“ potravin, kávy či alkoholu způsobuje zvýšenou produkci kyselých žaludečních šťáv. Překyselení je také důsledkem nedostatku ovoce, zeleniny a bylinek v jídelníčku. Kouření velmi často způsobuje překyselení, tzv. pálení žáhy. Nedostatek pravidelného spánku a pohybu na čerstvém vzduchu či oslabený imunitní systém jsou dalšími rizikovými faktory.

   

• Kůže
• Meridián tlustého střeva

   

  Obecná charakteristika	jangová dráha probíhá vzestupně od ruky k hlavě
  Pod vlivem je	hlava tváře ústa zuby hrdlo jazyk jícen šíje horní končetiny
  Sdružený orgán	plíce
  Element	kov
  Měsíc	prosinec
  Maximální čas	05 - 07 hod.
  Povrchové tkáně	kůže
  Nálady	smutek
  Barva	světle zelená

   

  Symptomy

  Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

  • Onemocnění dýchacích cest, bolesti v krku, sucho v krku, senná rýma, výtok a krvácení z nosu, angína, zánět hrtanu, hltanu, průdušek, asthma bronchiale. Kožní onemocnění - kopřivka, bolest zubů, zubní kazy, zvýšená kazivost zubů, přecitlivělost zubů na chlad, zácpa, průjem, úplavice, nadýmání, bolesti břicha, kručení ve střevech. Poruchy tvorby tělních tekutin: zežloutnutí očí, pocit sucha v očích. Bolesti v průběhu dráhy: ztráta pohyblivosti palce u nohy, záněty a opuchliny podél dráhy, zvýšená citlivost na chlad, neuralgie troj- klaného nervu, obrna lícního nervu, potíže s otáčením hlavy do stran, bolesti šíje, paže, lokte, ruky, ramene, neschop¬nost zvednout rameno, občas srdeční potíže, předčasné stárnutí kůže, neuralgie, poruchy sluchu, alergie, špatná kvalita sliznic, snížená schopnost detoxikace.

   Psychické projevy energetické nerovnováhy:

  • Smutek, pláč, při rozrušení kašel, nedostatek vůle, neschopnost se něčeho vzdát a něco přijmout.
• Meridián žaludku

   

  Obecná charakteristika	jangová dráha probíhající sestupně od hlavy k noze
  Pod vlivem je	hlava tváře ústa zuby hrdlo žaludek a střeva dolní končetiny koleno vpředu
  Sdružený orgán	slezina a slinivka
  Element	země
  Měsíc	říjen
  Maximální čas	07 - 09 hod.
  Povrchové tkáně	měkké vazivo, podkoží
  Nálady	starosti
  Barva	oranžová

   

  Symptomy

  Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

  • Postižení tváří - obrny, neuralgie, oční choroby. Choroby horních cest dýchacích, bolesti a sucho v krku, bolesti zubů, zejména v dolní čelisti. Poruchy hrtanového svalstva, koktavost. Bolesti břišních útrob, zvracení, pocity hladu. Choroby močových cest, menstruační potíže. Horečnatá onemocnění, pocení, vlny chladu po těle, pocit horkosti anebo chladu na přední straně trupu, bolestivé stoupání chladu v lýtkách, roz¬pínání břicha, kručení ve střevech, otoky břicha, bolesti žaludku, sklony k bušení srdce, rychlé trávení, na reflexní zóně žaludku v čele může dojít až k černání čela. Afty na rtech, krvácení z nosu, otoky, ochabování svalstva holeně, neschop¬nost pokrčit nohy, zešikmení úst, potíže se zavíráním a otevíráním víček, škubání v koutcích úst, bolesti v průběhu dráhy.

   Psychické projevy energetické nerovnováhy:

  • Starostlivost, nesnášenlivost přítomnosti lidí a pohled na oheň, blouznění, strhávání šatů ze sebe, pomatené pobíhání, delirium, epileptické záchvaty, zlost na sebe a na jiné lidi, útočnost, škytavka.
• Sféra 1 - plexus solaris - INTOCEL
• Tenké střevo

   

   

  Tenké střevo se dělí na 3 části:

  Dvanáctník (duodenum)
  Lačník (jejunum)
  Kyčelník (ileum)
  Všechny tři části na sebe plynule navazují.

  Dvanáctník

  Dvanáctník (duodenum) je první část tenkého střeva. Navazuje na vrátník žaludku, stáčí se vpravo mezi játra a slinivku, obtáčí se kolem pravé ledviny a vrací se zpět na levou stranu, kde v blízkosti levé ledviny přechází v lačník. Celý dvanáctník je zavěšen na peritoneálním závěsu, který ho fixuje k zadní stěně břišní dutiny. Konečný úsek dvanáctníku je spojený se vzestupným tračníkem, částí tlustého střeva, vazivovou řasou.Uvnitř je sliznice dvanáctníku bohatě zřasena. Tvoří podélné Kerckringovy řasy, které jsou dále rozčleněny slizničními klky (villi intestinales), aby se tak zvětšil absorpční povrch střeva. Klk je útvar vysoký 0,2-1,5 mm, který vyčnívá do prostoru střeva. Každým klkem probíhá krevní céva a chylová céva, což je céva lymfatická.

  Enterocyty, tedy střevní buňky, které tvoří povrch sliznice, mají svoje do lumina střeva obrácené povrchy opatřené mikroklky, které tvoří žíhanou kutikulu. Mezi enterocyty se nacházejí také pohárkové buňky, které produkují hlen. Ve sliznici se nacházení tubulózní žlázy (Lieberkühnovy krypty), v podslizničním vazivu pak žlázy Brunnerovy.

  Žlázy ve stěně střeva neprodukují trávicí enzymy, ty se do dvanáctníku dostávají vývodem slinivky břišní, kde jsou produkovány její exokrinní částí. Do dvanáctníku také ústí žlučovod, přivádějící žluč produkovanou v játrech.

  Stěna dvanáctníku je tvořena hladkou svalovinou, která zajišťuje peristaltické pohyby a tím i promíchávání a posun tráveniny.Ve dvanáctníku tedy dochází k chemickému rozkladu potravy a k absorpci živin enterocyty. Živiny jsou pak odváděny do krve do vrátnicové žíly a posléze jater, některé lipoproteiny jsou do jater odváděny mízním systémem.

  Lačník
  Lačník (jejunum) je zavěšen na dlouhém závěsu a tvoří kličky, které jsou relativně volně umístěné v břišní dutině mezi okolními orgány. Končí v levé slabině, kde přechází v kyčelník.

  Kyčelník
  Kyčelník (ileum) je poslední a také nejdelší částí tenkého střeva. U člověka je poměr délek lačníku a kyčelníku 3:2. Naproti tomu u koně je kyčelník nejkratší částí tenkého střeva, měří 70 cm, oproti tomu lačník může mít až 22 metrů.
  Sliznice kyčelníku již není tak zřasená a ve stěně se nacházejí okrsky lymforetikulární tkáně (Peyerovy plaky). Dochází zde k absorpci vitamínu B12 a solí žlučových kyselin. Kyčelník přechází na pravou stranu břišní dutiny, kde ústí do tlustého střeva.

  V membráně mikroklků se nacházejí enzymy, které doštěpují součásti potravy na jednoduché molekuly cukrů a aminokyseliny rozpustné ve vodě, protože jenom v této podobě mohou jednotlivé složky živin procházet tenkými stěnami klků do bohaté sítě kapilár uvnitř klků. Průchod tráveniny tenkým střevem trvá 4 až 8 hodin.

   

   

• Zvýšený cholesterol

   Rozlišují se 3 typy:

  • „hodný cholesterol“ HDL (vysokodenzitní lipoprotein) – vysoký podíl cholesterolu HDL je známkou dobré schopnosti těla vyloučit nadbytek cholesterolu z organismus, tedy nakolik je naše tělo schopno se jej zbavovat jeho transportem do jater, říká se mu také proto „dobrý“

  • „zlý cholesterol“ LDL (nízkodenzitní lipoprotein) – vzniká v játrech, říká se mu také „špatný“, protože se ukládá v cévách, velkou měrou se podílí na ateroskleróze.

  • VLDL (velmi nízkodenzitní lipoprotein) – syntetizuje se v játrech a část ve střevech
  V krvi rozlišujeme u cholesterolu 4 hodnoty – celkový cholesterol (celkové množství v krvi, měřeno v mmol/l), LDL cholesterol, HDL cholesterol a triacylglycerol (ostatní necholesterolové tuky).

  Doporučená hladina celkového cholesterolu je 5,00 mmol/l. Za zvýšenou je považována hladina od 5.00 do 6,5 mmol/l. Vyšší hladina než 6,5 mmol/l je označována jako riziková pro vznik srdečně cévních onemocnění. Je dobré znát i hladinu „hodného“ HDL a „zlého“ LDL cholesterolu v krvi. Zvýšená hladina LDL cholesterolu nad 3 mmol/l způsobuje usazování cholesterolu v cévách a vznik aterosklerotických plátů. HDL cholesterol má ochrannou funkci, jelikož nadbytečný cholesterol odvádí zpět do jater, kde je metabolizován.

  Vysoký cholesterol nemá většinou žádné příznaky, zjistí se náhodně při krevních odběrech. Je však rizikovým faktorem pro další onemocnění. Velmi vysoké hodnoty cholesterolu se mohou projevit kožními útvary, jako jsou xantomy a xantelasmata. Neléčený stav se později projevuje vznikem dalších onemocnění.

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Vysoké hodnoty cholesterolu bývají spojovány s genetickým podkladem a vnějšími faktory, tedy se zvýšeným příjmem tuků a cholesterolu ve stravě. Nadměrná váha, nadměrná konzumace kávy a alkoholu, kouření, nedostatek pohybu, nedostatek tekutin také přispívají ke zvyšování hladiny cholesterolu. Nevhodný je i nadměrný stres. Příčinou vysokého cholesterolu může být i jiné onemocnění. Nejčastěji to bývá onemocnění jater, ledvin, štítné žlázy.

   

   

• Hepatopatie

   Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Příčiny u jednotlivých onemocnění jsou různá. Obecně játra poškozují viry, bakterie, léky, jedovaté látky, alkohol, drogy, nesprávné stravování a mnoho dalších vlivů.

   

   

   

• Hepatitida - žloutenka

  Příčiny z pohledu klasické medicíny: 

  Existuje velké množství činitelů, díky kterým jaterní tkáň reaguje zánětem.

  • Infekční záněty akutní i chronické mohou způsobit bakterie, viry i parazité. Nejvýznamnější jsou virové hepatitidy A-E, poškození jater při virové infekční mononukleóze a napadení jater cytomegalovirem. Bakterie celé řady mají tendenci k vytváření hnisavých jaterních abscesů. Z řad parazitů jaterní záněty způsobují echinokok a améby.

  • Alkohol požitý jednorázově ve vysokém množství může vyvolat akutní zánět – alkoholickou akutní hepatitidu, dlouhodobý alkoholismus způsobuje chronický zánět přecházející do jaterní cirhózy.

  • Léky a toxické látky mohou způsobit akutní zánět jater, který přejde do chronického. Nejčastěji jde o sloučeniny amiodaron, paralen, hormonální antikoncepce a mnohé další.

  • Vrozené a metabolické poruchy, nejčastěji zánět vyvolaný ukládáním železa (hemochromatóza) a mědi (Wilsonova choroba).

  • Porucha odtoku žluče, jelikož při každém dlouhodobém městnání žluči v játrech vzniká chronický zánět.

  • Nealkoholická steatohepatitida NASH, při které se nadměrně ukládá tuk v játrech.

  • Ischémie a ucpávání jaterní tepny krevními sraženinami.

• Dyspepsie

   Dyspepsii lze dělit podle příčiny na funkční, organickou a sekundární.

  • Funkční dyspepsie je neorganická porucha, kdy se neprokáže onemocnění žádného z orgánů, a přesto pacienta trápí potíže.
  • Organická dyspepsie má souvislost s orgány trávicí soustavy, souvisí tedy s vředy, nádory, záněty, refluxem, Crohnovou chorobou či ulcerózní kolitidou.
  • Sekundární dyspepsie je taková, kdy příznaky mají souvislost s orgánem, který není součástí zažívacího ústrojí.

  Funkční dyspepsii rozdělujeme na horní a dolní podle převažujících příznaků.

  Horní dyspepsie zahrnuje zejména žaludeční příznaky, projevující se bolestí a nepohodlím v oblasti žaludku, zápach z úst, říhání. Většinou jsou příznaky vázány na příjem potravy a trvají déle než jeden měsíc. Nejsou v tomto případě přítomny žádné známky organického onemocnění.

  Dolní dyspepsie zahrnuje střevní projevy a je označována též jako syndrom dráždivého tračníku. Příznaky trvají alespoň 12 týdnů v roce s bolestmi a dyskomfortem, který se zmírňuje nebo zcela vymizí po vyprázdnění. Nejčastěji jsou pociťovány bolesti břicha, zácpa, průjem, pocit nedostatečného vyprázdnění.

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Ke vzniku dyspepsie přispívá více faktorů.

  • Nejčastěji jde o špatné stravování - přejídání, rychlé jedení, konzumace mastných, olejových a silně kořeněných jídel, kouření, pití velkého množství alkoholu, konzumace čokolády, kofeinu, sycených nápojů a některé léky.

  • Velmi častým důvodem příznaků dyspepsie bývá přítomnost bakterie Heliobacter pylori.

  • Změny na orgánech zažívacího ústrojí (orgánové dyspepsie) - zánět sliznice žaludku, nádory, žaludeční vředy, zánět slinivky a žlučové kameny.

  • Jiná onemocnění - cukrovka, hormonální poruchy a poruchy nervového systému.

  • Stres dokáže být spouštěčem dyspepsií.

• Dysbióza

  Hlavním příznakem dysbiózy je narušená funkce střev, která se může projevit průjmem, zácpou, nebo kombinací obojího. Vždy však dochází k nadměrné tvorbě plynů a nepříjemným tlakům v břišní dutině. Mohou se vyskytovat i jiné příznaky, které jsou výsledkem dysbiózy.

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Pokud v organismu dojde k nerovnováze střevní mikroflóry, mohou se stát vnější (požité) i vnitřní škodlivé bakterie zdrojem infekce.

  • Nejčastější příčinou vzniku dysbiózy je užívání antibiotik. V dnešní době je léčba antibiotiky nadměrná a ty likvidují ve střevech velkou škálu bakterií, včetně těch normálních a zdraví prospěšných. Vznikají tak průjmy při užívání antibiotik. Dysbióza způsobena právě antibiotiky potlačuje naší imunitu, což nás vede opět k větší nemocnosti.

  • I další léky zvyšují pravděpodobnost vzniku dysbiózy. Jedná se hlavně o hormony používané při léčbě menopauzálních symptomů, možná i antikoncepce.

  • Stres hraje významnou roli ve vzniky dysbiózy.

  • Nevyvážená strava a špatné stravovací návyky dnešního světa mohou stát za vznikem dysbiózy, i když spíše nepřímo. Ovšem nekvalitní strava nepřispívá ke správnému fungování a vytváření střevní mikroflóry. Maso, uzeniny, cukr, lepek, mléko, přídatné látky tzv. éčka, antibiotika přítomná v potravinách a jiné důležité vlivy mají spolu podíl na vzniku dysbiózy.

• Cukrovka

   Příčiny  z pohledu klasické medicíny 

  Cukrovka může mít odlišné příčiny vzniku, podle toho rozdělujeme dva hlavní typy:

  • Diabetes 1. typu vzniká z důvodu nedostatečné produkce inzulinu (hormon slinivky břišní), propuká nejčastěji v dětství nebo v mládí. Buňky slinivky břišní jsou ničeny vlastním imunitním systémem, proto se jedná o autoimunitní chorobu. Z neznámého důvodu si naše tělo začne vytvářet protilátky proti buňkám slinivky břišní tvořícím inzulin. Inzulin je nutný pro vstup cukru do buněk. Bez inzulinu cukr v buňkách chybí, hromadí se v krvi a uniká do moče.

  • Diabetes 2. typu je svým původem metabolické onemocnění zapříčiněné sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu. Inzulinu se tvoří dostatek, ale špatně funguje. Vyskytuje se hlavně v dospělosti, u obézních pacientů, vzniká pozvolna. Rizikovým faktorem bývá tedy obezita, nedostatek pohybu a nezdravý životní styl a výživa. Je nejčastější formou cukrovky.

   

  • Těhotenská cukrovka má souvislost s těhotenskými hormony, které zvyšují nároky na funkci slinivky břišní. Pokud se slinivka nedokáže se zvýšenými nároky na výrobu inzulinu vyrovnat, dochází ke kolísání hladiny cukru v krvi. Objevuje se u žen, které nikdy neměly potíže a po porodu odeznívá. Je nutno ji však léčit, jelikož může způsobit mnoho komplikací.

• Crohnova choroba

   

  Průběh onemocnění je chronický, střídá se období klidu s obdobím potíží. Nejčastěji jsou úporné vleklé průjmy, které mohou být trvalé nebo s přestávkami a mohou obsahovat i krev, méně často hlen. Průjmy jsou doprovázené bolestí břicha, tělesnou teplotou kolem 38°C, únavou, ztrátou energie, slabostí, ospalostí, ztrátou chuti k jídlu, ztrátou tělesné hmotnosti a objeví se i křeče v břiše. Je porušeno vstřebávání živin a následně vzniká podvýživa. Ve stolici se objevují tuky (steatorea) a při chronickém krvácení může vzniknout anémie související s nedostatkem železa. Kromě vředů a zánětů se může Crohnova choroba projevovat zúžením průchodnosti střev, tvorbou abscesů a píštělí, což jsou kanálky spojující místa zánětu s jakýmkoliv jiným místem. Zanícená místa se hojí jizvami, které pak způsobují zúžení trávicí trubice.

  Mimo střevních projevů choroby se může objevit vyrážka, záněty podkožní tukové tkáně (erythema nodosum), kožní vředy, též bolesti zad a neinfekční záněty oka.

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Crohnova choroba není nakažlivá, jasná příčina však není známá. Nejčastějšími příčinami vzniku jsou genetické vlivy, infekční původ v podobě bakterie Helicobakter pylori, plísní i dalších bakterií a virů. Ke vzniku může přispívat i porucha obranyschopnosti, nevhodná strava s vysokým obsahem rafinovaných cukrů a nedostatkem vlákniny, potravinové alergie, nedostatek vitaminů C a E. Nepříznivě působí i kouření, užívání nesteroidních antirevmatik a hormonální antikoncepce.

• Opar

   

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  První vzplanutí se projevuje citlivými, bolestivými puchýřky naplněnými světlou tekutinou v oblasti rtů a kolem úst. Puchýřky se nahromadí do kolonií na zarudlé kůži. Mohou se přidat projevy chřipky (únava, zimnice, horečka, bolest svalů a bolest kloubů) a zduření, zvětšení lymfatických uzlin. Při opakované infekci se nejprve ozve svědění a palčivé pocity na rtech a následující den se objeví puchýřky naplněné tekutinou.

  Opary na rtu většinou vyvolává virus Herpes simplex typu I. Spící virus je uložen v nervových buňkách, proto se mohou opakovat po týdnech i letech. Nejčastěji se objeví, když je imunitní systém oslaben horečkou nebo virovou infekcí, např. při nachlazení.

  Výsev může však být způsoben i únavou, menstruací, stresem, pohybem na slunci, větru nebo stykem s mořskou vodou. K přenosu infekce dochází kapénkovou nákazou, osobním kontaktem a ze znečištěných předmětů. Na genitáliích opar způsobuje virus Herpes simplex typu II., k šíření dochází sexuální cestou. Imunitní systém neumí herpesviry zcela zlikvidovat, ukládají se v těle a při oslabení imunity se znovu objeví. Podobné je to i s virem Varicella Zoster způsobující plané neštovice a pásový opar.

• Meridián opasku

  Symptomy

  Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

  • migrény
  • funkce pohlavních orgánů
  • gynekologické potíže
  • poruchy měsíčků
  • výtok
  • výhřez dělohy
  • alergie
  • napětí a plnost břicha
  • křečovité a bolestivé stavy kloubů a svalstva
  • anémie
  • hubnutí
  • ochablost pasu a dolních končetin
  • svalové atrofie
  • slabost a pohybové poruchy dolních končetin

   

   Psychické projevy energetické nerovnováhy:

  • pocity slabosti a vyčerpání
• Meridián tenkého střeva

   

  Obecná charakteristika	jangová dráha probíhající vzestupně od ruky k hlavě
  Pod vlivem je	hlava hrdlo šíje záda
  Sdružený orgán	srdce
  Element	oheň
  Měsíc	červen
  Maximální čas	13 - 15 hod.
  Povrchové tkáně	arterie
  Nálady	radost
  Barva	žlutá

   

  Symptomy

  Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

  • Bolesti v dutině ústní - zubů a horní čelisti, bolesti v krku, otékání pod bradou, bolesti na vnější straně šíje ramen a hlavy, otoky na hlavě, závratě a hučení v uších, zhoršení sluchu, hluchota, zežloutnutí bělma, nutnost zavírat oči při zaostřování zraku, otok tváří, lámavá bolest v nadloktí a předloktí, nevládnost v kloubech loktů a ramen, cévní onemocnění a poruchy centrálního nervového systému, revmatická a jiná onemocnění horních končetin, bolesti v podbřišku, pohlavních orgánech a bederní páteři, průjmy, zácpa, onemocnění dvanáctníku, bolesti svalů v průběhu jeho šlachosvalové dráhy, vznik bradavic.

   

  Psychické projevy energetické nerovnováhy:

  • smích
  • přílišná radost
  • neschopnost vidět širší souvislosti
  • neschopnost udržet se v rovnovážném stavu - neradovat se příliš z úspěchu a nepropadat panice při neúspěchu