DiNAvir

Související položky (podle značky)

• Anýz vonný

  Anýz vonný je sytě a pronikavě vonící jednoletá bylina s jemně pýřitou, přímou lodyhou, dorůstající až do půlmetrové výšky. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, nedělené, okrouhle ledvinovité, zastřihovaně zubaté. Květy jsou tvořeny kolíky se 7 až 15 kolíčky, obal nemá a nahrazuje jej obal z nitkovitých kořenů. Kvete v červenci a srpnu, květy mají bílou barvu. Plodem je štětinatě brvitá dvounažka.

  Je to pěstovaná bylina, jen zřídka zplaňující v teplejších oblastech.

  Předmětem sběru je plod, sbíraný koncem léta, kdy se plody začínají šedozeleně zbarvovat.
  Plody obsahují především silici s hlavní složkou anthenolem, dále pak mastný olej, sacharidy, slizy, cholin, pektin, chlorofyl, organické kyseliny atd.

  Účinně podporuje vykašlávání a užívá se také tam, kde je nebezpečí nadýmání, například při nejrůznějších projevech dyspepsie. Zde je velmi užitečná pro své spasmolytické působení. Může se uplatnit i v pediatrii. Příznivé účinky drogy se přenášejí i do mateřského mléka, jehož tvorbu anýz rovněž podporuje. Obsažená silice zvyšuje vylučování trávicích enzymů, což má vliv na celou řadu trávicích potíží. Jako doplňující prostředek můžeme plod přidávat i do diuretických čajů a do čajů proti zácpě. Působí jako antiseptikum dýchacích cest a zažívacího ústrojí.

  Anýz můžeme kombinovat s bylinami jako fenykl, puškvorec, andělika, podběl, proskurník, lékořice, jitrocel, šalvěj, petrklíč, rdesno ptačí, divizna, dobromysl, tymián a majoránka.

  Ve správně stanovených dávkách je tato droga zcela bezpečná a je vhodná i pro děti. Jediným možným nebezpečím je předávkování při užívání čisté silice. V takových případech může dojít až k otoku mozku a plic.
  
  Například anýzový obklad se velice dobře osvědčuje na potíže s Achillovými šlachami. Při jejich zanícení je vhodný chladný a naopak při jejich namožení teplý obklad. Přikládá se zpravidla na noc, ale může být přiložený i přes den.
• Skořicovník čínský

  Skořicovník je statný tropický strom, dorůstající do výšky i přes 10 metrů, s listy zelenými, vonnými, poněkud užšími a delšími než u skořicovníku cejlonského. Kůru má drsnou, rozpukanou, popelavě šedou. Květy jsou drobné, žlutavé, nenápadně a vytvářejí vrcholičnatě svazečky a řídká, latnatá aroma. Sbírají se těšně po odkvětu, suší se a na trh přicházejí jako tzv. kassiový květ. Někdy se skořicovník pěstuje v podobě většího keře.

  Pěstuje se v Cejlonu, v Číně, na Jávě, Sumatře a v dalších tropických oblastech.
  Hlavním předmětem sběru je kůra. Můžeme sbírat již ve třetím roce, výjimečně i ve druhém roce, avšak nejkvalitnější materiál poskytují stromy nebo keře osmileté až starší.

  Nejdůležitější obsahovou látkou skořicové kůry je silice, která obsahuje aldehyd kyseliny skořicové, phellandrin a eugenol. Dále ve skořici nacházíme třísloviny, pryskyřice a bezdusíkaté extraktivní látky nejednotné povahy, slizy a další látky.

  Skořice je silným prostředkem desinfekčním, s poměrně širokým antibiotickým spektrem. Zlepšuje trávení, odstraňuje nadýmání a k tomu se pojící flatulenci. Skořice je pokládána za jeden z nejdůležitějších léků ayurvédy, staroindického tradičního léčebného směru. Také čínské lékařské školy si skořice neobyčejně vážily, protože se o ní traduje, že vyrovnává harmonii elementů jang a jin. Znám je i poměrně výrazný účinek protiprůjmový.

  Ze skořice lze přirozeně připravovat nálev nebo odvar, ale my dáváme zásadně přednost tinktuře, která je lékárenský běžně dostupná. Průměrné dávkování činí 4 krát denně 20 až 5 kapek.

  Podávání skořice nemá vážnější kontraindikace, s ohledem na poměrně silně působící silici však nedoporučujeme dlouhodobé pravidelné užívání, zvláště u velkých dávek.
  Skořicová tinktura je součástí lékárenský běžně dostupné složené chinové tinktury, spolu s tinkturou hořcovou a pomerančovou. Mimořádně podporuje chuť k jídlu a zlepšuje trávení i látkovou výměnu.
• Citroník pravý

  Citroník je subtropický strom s výškou kolem 4 m s kulovitou nepravidelnou korunou. Větve má silné, obvykle trnité, mladé listy a poupata mají purpurové zbarvení. Listy jsou eliptické. Plody neboli bobule – mnohosemenné vytváří tzv. hesperidin, což jsou zvláštní bobule, které známe pod názvem citrony.

  Je hojně pěstovaný i našimi citrusáři, přirozeně jen ve skleníkových podmínkách, protože otevřené květy a mladé plody jsou ohroženy již při teplotách +2st a teplota -5 st tvoří kritickou hranici pro růst celého stromku. Má cca 170 druhů.

  Předmětem léčebného využití jsou jednak celé citrony tak i citronová kůra.

  Obsahují provitamin A, vitaminy skupiny B, kyselinu listovou a pantotenovou a vitamin C, ovšem méně, než se všeobecně předpokládá, tedy 60 mg%. Z minerálních látek je nejvyšší obsah draslíku, asi 150 mg%, dále je zde sodík, vápník, hořčík, mangan, železo, měď, zinek, fosfor, síra a organické kyseliny. I přes kyselou chuť je citron zásadotvorný. Alkalitu je možno prohloubit pečením.

  Citrony a jemuž přidružené citrusové plody jsou někdy označovány za léčivé potraviny. Citrony podporují pocení a odvodnění. Ředěná citronová šťáva je ideálním nápojem při hořečnatých onemocněních. Citrusový pektin účinně snižuje hladinu krevního cholesterolu a v kombinaci s přítomným vitaminem C můžeme rovněž hovořit o poměrně výrazném účinku protisklerotickém. Citronová silice má účinky protiplísňové a zejména v kombinaci se silicí australského čajovníku je antimykotické spektrum velmi široké.

  Spolehlivý je také jako protikurdějový účinek.

  S výjimkou velmi vzácné alergie nemá podávání citronů žádné kontraindikace a nejsou známé výraznější nežádoucí účinky.

  Homeopaticky se nevyužívá.
• Konopice bledožlutá

  Konopice bledožlutá je letnička s měkce pýřitou lodyhou, dorůstající do výšky kolem půl metru. Vstřícné listy jsou podlouhle vejčité, na okrajích zoubkované. Květy mají pětizubý kalich a žlutobílou korunu. Kvete od června do začátku září. Plodem jsou čtyři tvrdky.

  Konopnička je nepříliš rozšířená plevelní rostlina, vyskytující se na písčitých půdách, v remízcích a na suchých místech. Občas se také pěstuje. Rod konopice je rozsáhlý a jednotlivé odrůdy jsou značně proměnlivé.

  Předmětem sběru je kvetoucí nať, sbíraná od června až do srpna. Důležitými obsahovými látkami jsou zejména kyselina křemičitá a křemičitany, dále třísloviny, saponiny, hořký glykosid, menší množství silic, pektinové látky, éterický olej, flobafen a hojnost minerálních látek.

  Je to bylina mimořádného působení. Obsah křemičitých solí silně podporuje regenerační změny v organizmu, zejména pak v pojivu, a může sloužit jako léčivo při volby kolagenózách, které se jinak léčí velmi obtížně. Kromě konopice pomáhá hojivým procesům v plicích, sliznicích a v pokožce.

  Pro svůj obsah je i vynikajícím zdrojem minerálních látek, což je zvlášť výhodné u starších lidí. Tlumí rozvoj sklerotizačních procesů a pomáhá rozpadu močových konkrementů. Dosud nejasným způsobem reguluje krevní tvorbu, takže je vhodným pomocným léčivem při těžších chorobách, jako je třeba leukémie.  Lze ji využít i v gynekologii, kde tlumí výtok. V tomto případě se ale musí použít kombinovaná aplikace, a to vnitřní pitná i zevní ve formě koupelí.

  Ikdyž nebyly prokázány toxické účinky, přesto doporučujeme určitou opatrnost s ohledem na širokou účinnost drogy.
• Popenec břečťanovitý

  Popenec břečťanovitý je trvalka, dorůstající asi třiceticentimetrové výšky, s plazivým, kořenujícím oddenkem. Lodyha je lysá nebo pýřitá, vystoupavá, větvená, na bázi listnatá, s dlouhými výhonky. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, ledvinovité až srdčité, hrubě vroubkované. Drobné fialové květy sedí v úžlabí středních a horních listů. Zřídka nacházíme i jedince s květy modrými, růžovými nebo i bělavými. Plody jsou tvrdky. Kvete od dubna do poloviny července.

  Je hojná, nenápadná bylina, častá v lužních lesích, v křovinách, na lukách a stráních podél cest. Předmětem sběru je kvetoucí nať, sbíraná v době květu, nejlépe mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Má aromatickou vůni a balzamickou, značně nahořklou chuť.

  Popencový květ především tříslovinná. Dále obsahuje hořčinu glechomin. Menší množství silice, pryskyřice, cholin, saponiny, organické kyseliny a minerální soli, zejména draselné.

  Má jemné, ale důrazné adstringentní neboli svíravé působení. Výborně tlumí průjmy, zlepšuje trávení a celkově podporuje látkovou výměnu. Působí silně protizánětlivě, zejména v trávicím, dýchacím a vyměšovacím ústrojí. Detoxikuje játra a působí ochranně na jaterní parenchym. Tlumí zánětlivé a svědící projevy při kožních onemocněních. Zevně můžeme drogu použít formu obkladů nebo koupelí na špatně se hojící rány, ekzémy nebo jako kloktadlo a podobně.

  Na zevní použití volíme koncentrovanější prostředky. Popenec je také vhodný jako bylina do různých čajových směsí. V terapeutických dávkách nevykazuje podání žádné nežádoucí účinky a jednoznačné nejsou ani kontraindikace. Z veterinárního hlediska ovšem nepodáváme, proto raději nedoporučujeme k dlouhodobému užívání. Má využití i v potravinářském průmyslu jako přídavek do pomazánek či salátů.
• Bukvice lékařská

  Bukvice lékařská je bylina, známá také pod názvem čistec lékařský. Jde o trvalku s přímou lodyhou, vysokou půl až jeden metr, která je nevětvená, řídce listnatá. To činí bukvici velmi typickou rostlinou listnatých lesů, luk a pastvin. Květy jsou typicky pyskaté, starorůžové, karmínové až fialové.

  Bylina má ráda vlhčí, zásadité až neutrální prostředí, humozní půdy. Místy je poměrně hojná.
  Předmětem sběru je nať. Sbírá se začátkem rozkvětu a s jistými výhradami se dá sbírat po celé léto až do podzimu.
  Tříslovitá droga obsahuje betain, cholin, silice s hořčinami, prchavý olej, kyselinu tannovou, stachydrin a další účinné látky.
  
  Je velmi účinná při poruchách trávicího ústrojí se zanícenou a překrvenou sliznicí, například při krvavých průjmech následkem úplavice. Lze ji využít i při dyspepsii, vzniklé nedokonalým trávením. Důležité je působení protiastmatické a dokonce se uvádí i kancerostatický efekt. Mírně snižuje krevní tlak a je vhodná při nervové vyčerpanosti snižováním přecitlivělosti centrální nervové soustavy. Využívá se toho hlavně při lehčích depresích a při mírnější epilepsii. Zevně se používá v léčbě bércových vředů a jiných afekcí, například při bakteriálním zánětu nebo postižení pokožky plísní.

  Bukvici podáváme nejčastěji formou odvaru, dávkovaného při samostatném užívání 3 krát denně jeden pohár. Nemá výraznější nežádoucí účinky, snad kromě vyvolávání pocitu ošklivosti při podávání koncentrovanějších dávek indisponovaným osobám.

  V homeopatii je též velice účinná, avšak aby nabila své účinnosti, musíme podávat nejméně po dobu 30 dní.
• Růže turecká

  Růže turecká

  Růže turecká vytváří přímo rostoucí keřík se stejnotvarými ostny, silnými, zakřivenými, zploštělými ostny. Listy jsou pětičetné, lístky vejčité. Květy jsou v chocholíku, plnokvětné, četné, tmavě červené s opadavým kalichem. Plodem jsou šípky, obvejčité, červené. Kvete v červenci a srpnu.

  Růže se zřídka zplaňují, hojně jsou pěstovány v desítkách kultivarů. Růže turecká je domovinou v Přední Asii, zejména v Turecku a Sýrii. V Bulharsku je pěstována pro výrobu proslulého růžového oleje.

  Předmětem sběru jsou okvětní plátky. Pro léčitelské použití sbíráme především tmavočervené kvetoucí odrůdy a potom květ růže bílé, která má však jiné účinky.

  Květ obsahuje především třísloviny, flavonoidy, antokyany a v neposlední řadě silici, vosky a sliz, který je obsažen především v růži bílé.

  Působení květů je poměrně široké. Podáváme jej všude tam, kde je zapotřebí, aby působení léku bylo jemné. Znán je především účinek protiprůjmový. Růži lze použít i do kloktadel, jako vynikající léčivo při bolestech v krku, ale také při těžkých formách rýmy, při bronchitidě, při nepoddajných zánětech v trávicím ústrojí. Výborným způsobem umí dát do pořádku střevní floru, narušenou užíváním antibiotik. Lze také použít při nadměrné menstruaci nebo při mimomenstruačním krvácení.

  Květ bílé růže má protisklerotické účinky a snižuje krevní tlak. Dáváme jej proto ke směsím určených k léčbě srdce, cév a krevního oběhu.
• Jablečník obecný

  Jablečník obecný je trvalka s běloplstnatou, zpravidla odspodu rozvětvenou lodyhou, která je přímá, čtyřhranná a obyčejně dutá. Dorůstá do výšky kolem půl metru. Široce vejčité listy jsou vstřícné, vroubkovaně pilovité, zespodu šedě plstnaté. Bělavé až nafialovělé drobné květy sedí po čtyřiceti v úžlabních nepravidelných přeslenech. Koruny květů jsou typicky pyskaté, horní rozeklaný pysk směruje vzhůru, dolní širší, trojitě laločný a ohýbá se dolů- Plodem je lesklá a hladká tvrdka. Čerstvá rostlina a někdy i droga mají příjemnou jableřnou vůni.

  Roste v teplejších oblastech českého území na kamenitých stráních, na rumištích atd. Pro léčivé účely se pěstuje a je světlomilný.

  Užívanou částí je kvetoucí nať, sbíraná od června do srpna seřezáváním, nejlépe kolem třinácté hodiny. Droga má nahořklou, ostřejší chuť. Při zpracovávání její jemný prach často dráždí dýchací cesty.

  Hlavními obsahovými látkami jsou diterpenové hořčiny, s hlavním laktone, marrubiiem, dále třísloviny, silice, saponiny, sliz, tanin, lilipidy atd.

  Jablečník má velmui univerzální použití, protože příznivě ovlivňuje funkci všech hlavních orgánových okruhů – tedy dýchací cesty, srdce, cévy a krevní oběh, trávicí trakt i objekt vyměšování. Droga dále ovlivňuje tvorbu žluči, působí spasmolyticky v trávicím traktu a lze ji využít i jako poměrně účinné antiarytmikum. Podporuje jaterní funkce a neznámým mechanisme, příznivě ovlivňuje i činnost sleziny. Dovede tlumit průjmová onemocnění a užívá se rovněž při zánětech lymfatických žláz. Zevně se používá na nehojící se rány a na různá kožní onemocnění. Užívá se i při chronickém kašli, doprovázejícím těžší formy bronchitidy. Podporuje příliš slabou menstruaci.

  Kombinuje se zpravidla s řepíkem, fenyklem, vachtou, řebříčke, mátou, meduňkou a kostivalem.

  Nemá absolutní kontraindikace, ale doporučuje se raději pracovat s menším množstvím, protože předávkování může vyvolat nežádoucí reakce.
• Šalvěj červenokořenná

  Šalvěj červenokořenná je plstnatě chlupatá vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovitých. Má široce dělené listy, povrch rostliny pokrývají jemné chloupky a lepivé žlázy. Růžové až modře zbarvené květy uspořádané do přeslenu. Dorůstá až do výšky 60 cm, typickým je pro ni dužnatý,bohatě větvený kořen červené barvy, jak napovídá název byliny. Plodí „tvrdky“ – druh rozpadavého plodu. Původem je z Číny, Koreje, Japonska a Mongolska, kde roste na stráních a kolem potoků. Dnes ji ale nalezneme prakticky na všech kontinentech, kam byla dovezena.

  V České republice a na Slovensku je k vidění spíše v botanických zahradách.

  Můžeme ji pěstovat i v květináči – v létě je možné nechat bylinku na vysluněném místě. Nemá ale ráda teplotní výkyvy a stín, miluje zavodněnou půdu.

  Šalvěj červenokořenná je využívána v tradiční čínské medicíně již po staletí, v současné době po ni ale rapidně stoupá poptávka. Je základní čínskou bylinkou na srdce a krevní oběh, ale má i mnohem širší využití. Farmakologické studie potvrdily, že obsažené látky snižují krevní tlak, působí proti horečce a zánětům a mají protinádorový, antioxidační a antimikrobiální účinek. Rovněž zlepšují periferní krevní oběh, rozšiřují cévy a působí na srdeční sval.

  Významné je také jejich působení na nervový systém.
  Při podávání léčivé drogy z rostliny bylo zaznamenáno snížení hladiny celkového cholesterolu, LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi a zvýšení hladiny HDL cholesterolu.
  Používá se při alergiích a kožních problémech, může být doplňkovým léčivem při Alzheimerově chorobě. Nové léčivé postupy tradiční medicíny zahrnují šalvěj červenokmennou do směsí pomáhající při nemocech jater a sleziny (možné využití její antioxidační schopnosti).

  Lidoví léčitelé vzpomínají na šalvěj červenokmennou také v případech astmatického zánětu průdušek u dětí i dospělých, indikují jí při chronickém prostaty a výluh z kořene zevně k oplachům k podpoře hojení epitelové tkáně při mírně závažných popáleninách.

  V tradiční čínské medicíně součástí směsí, které se používají k léčbě diabetu II. Typu.

  Nesmí se používat v těhotenství, v období kojení a v pediatrii.

  Nepodávat společně s léky na ředění krve.

   
• Yzop lékařský

  
  "Bylinkáři doporučují yzop jako bojovníka proti virům."

  Domovem yzopu lékařského je východní Středomoří a střední Asie. Rozvětvená bylina dorůstá výšky asi 50 centimetrů a má příjemnou vůni. Podle starých herbářů je vhodným prostředkem, který zastavuje nežádoucí pocení. Podle bylinkáře pomáhá při problémech v klimakteriu a bolestivé menstruaci a uvolňuje hleny. Yzop je nejrozšířenější očistnou bylinou v magii a informace o jeho účincích je zaznamenána již v Bibli. Na jeho listech roste organismus produkující penicilin. V kulinářství se používá jako oblíbené koření Středomoří do omáček, salátů, k nakládání zeleniny, do vín a likérů.

  Do střední Evropy ho přinesli v 10. století benediktinští mniši, kteří ho hojně využívali na výrobu likérů. Arabové zase připravují z yzopu nápoj nazývaný šerbet. Kvítky mají modrou, růžovou nebo bílou barvu a kvetou v červenci. Yzop lékařský obsahuje až 1 % silice se složkami pinokamfén, pinen a limonen. Obsahuje peridin, diosomín, který posiluje stěny cév. Pět gramů rostliny ho obsahuje asi 300 mg, 3 – 6 % flavonových glykosidů, 8 % tříslovin a triterpenové kyseliny oleanovou a ursulovou s antivirovým a antibakteriálním účinkem. Inhibuje virus HIV. Bylinkáři ho používají při chronické bronchitidě, průduškovém kataru, kašli, astmatu, zánětech bronchů a nervů, plicních, ledvinových, močových, chronických střevních, žlučníkových a žaludečních potížích, křečových žilách, hemeroidech, nadýmání.

  Bylinkáři doporučují čaj na chřipku a nachlazení

  Čaj si uděláme z 2 decilitrů vařící vody, kterou zalijeme 1 kávovou lžičkou drogy, necháme louhovat deset minut, přecedíme.

• Pukléřka islandská

  Vědecké označení lišejníku vzniklo z latinského slova cetra = malý kožovitý štítek, což vyjadřuje vzhled rostliny. Lišejníky rostou velice pomalu a odborníci odhadují stáří některých exemplářů v Arktidě na čtyři tisíce let. Jedním z farmakologicky významných druhů lišejníků je pukléřka islandská ( Cetraria islandica L .) z čeledi Parmeliaceae, lidově nazývaná islandský mech

  Pukléřka reprezentuje tradiční drogu používanou lidmi již několik staletí. Některé další druhy lišejníků se v současné době intenzivně zkoumají. Pro své antibiotické účinky mohou představovat v budoucnu důležitý zdroj antibiotik. Rostlina má olivově zelenou, polokeříčkovitou, vystoupavou, bohatě rozvětvenou stélku, vysokou 10–15 cm. Stélka pukléřky jsou přechodem mezi lupenitými a keříčkovitými typy stélek. Mladé rostliny jsou pružné a měkké.

  Rozšíření: Roste pevně přichycená k podkladu na zemi, skalách a kamenech. Má ráda kyselá vřesoviště a suché křemičité půdy, kde se po dešti drží delší dobu dostatek vody. U nás se s pukléřkou setkáme nejčastěji v suchých jehličnatých lesích, na písčitých půdách. Pukléřka islandská je typickým lišejníkem severské tundry a je rozšířena v severní a střední Evropě.

  Historie používání: Pukléřka islandská je tradiční léčivou drogou severských zemí a je oblíbená zejména na Islandu. Dodnes představuje nejen ceněnou léčivku, ale i důležitou potravinářskou surovinu. Z pukléřky se v těchto oblastech mele mouka, ze které se běžně peče. Většinou se používá ve směsi s obilím, a na vánoční pečivo se používá čistá pukléřková mouka. Kvašením pukléřky se připravuje oblíbený nakyslý nápoj, který se před konzumací ředí vodou. Pukléřka se používala také jako náhražka nedostatkové soli ke konzervaci masa. Od 18. století se s ní můžeme setkat v mnohých evropských lékopisech. Lidově se používá při astmatu, při léčbě tuberkulózy, onemocněních močového měchýře a ledvin.

  Sběr: Předmětem sběru je celá suchá stélka ( Lichen islandicus ), která se může sbírat po celý rok.

  Obsahové látky: Hlavní obsahovou látkou je membránový sliz tvořený polysacharidem licheninem a látkami hořké chuti, tzv. lišejníkovými kyselinami (fumaroprotocetrarová, protolichesterová, cetrarová, protocetrarová atd.). Tento sliz je velmi dobře rozpustný v horké vodě. Lichenin je lineární polyglukan složený ze šedesáti až dvouset ß-D-glukopyranózových jednotek. Je doprovázen dalším polysacharidem izolicheninem, který má podobnou strukturu jako škrob a rozpouští se již ve studené vodě (je zase tvořen ?-glukózovými jednotkami). Lišejníkové kyseliny cetrarová, protocetrarová, lichesteronová, ursulová, usninová, působí antibioticky a jsou v rostlině zastoupeny asi 2 %. Dále rostlina obsahuje jod, vitaminy A a některé vitaminy skupiny B (zejména B1).

  Vlastnosti: Mucilaginosum, baktericidum, antitusikum, amarum, stomachikum, antiemetikum, antidiabetikum, protektivum, antihidrotikum.

   

   

   

  Účinky a využití: Rostlina se využívá především pro své antibiotické a antivirové působení při různých bakteriálních a virových infektech. Díky obsahu organicky vázaného jodu lze předpokládat vliv na harmonizaci funkce štítné žlázy. Rostlina je hořké chuti a hořčiny lze využít pro zlepšení trávicího procesu, na podporu zvýšeného vylučování žlučových kyselin a harmonizaci srdečního rytmu. Membránový sliz chrání sliznici hltanu a dalších orgánů trávicí soustavy při zánětlivých onemocněních, je vhodnou drogou při suchém dráždivém kašli. Používá se při astmatu, tuberkulóze, pro zklidnění kašle, při katarech dýchacích cest. Napomáhá odstraňovat vředy v oblasti žaludku a střev. Pozitivně působí při gastroenteritidách a též v oblasti ledvin. Pukléřka se používá při rekonvalescenci, stavech celkové slabosti organismu apod. Výzkumy na poli fytoterapie zjistily zajímavé účinky lišejníku islandského i na omezení množení viru HIV-1RT.

  Toxicita a vedlejší účinky: V terapeutických dávkách nemá vedlejší účinky a není toxická. Při překročení těchto dávek může dojít k podráždění trávicích orgánů, případně se může objevit průjem.

  Příprava čaje: Na 3/4 litru dáme 2–3 lžičky jemně drcených kořenů a vaříme je 5 minut. Odvar ihned slijeme anebo necháme vyluhovat dalších 5–15 minut podle toho, jak silný čaj chceme mít. Slabší používáme na stimulaci funkcí organismu a silnější na detoxikaci.

  Další význam: Pukléřka islandská je důležitou složkou potravy sobů.

  Zajímavosti: Lišejníky představují symbiózu dvou odlišných organismů – zelené řasy či sinice (fykobiont) a houby (mykobiont). Zelené řasy jsou schopné fotosyntézy, při níž vznikají jednoduché cukry, které mohou houby využívat a které si samy nedokážou vytvořit. Houba zase zajišťuje ochranu před nadměrným slunečním zářením a pohlcuje vodu, nezbytnou pro fotosyntézu. Ve výsledku je však správnější hovořit o ujařmení (helotismu) fykobionta mykobiontem, protože za nepříznivých podmínek žije houba na úkor řasy či sinice. Pro mnoho lišejníků je nejpodstatnější nepohlavní rozmnožování. To je zprostředkováno úlomky stélky, která je v době sucha křehká a lámavá. Jiný způsob rozmnožování zajišťují soredie. Jsou to droboučké kulovité shluky houbových vláken společně s buňkami fykobionta. Vznikají uvnitř lišejníků a jako jemný prach pronikají prasklinami v kůře lišejníků ven. Dalším zařízením nepohlavního rozmnožování lišejníků jsou isidie, které vyrůstají na povrchu stélky a snadno se odlamují. Opět obsahují jak rostlinnou složku, tak i houbu. Pohlavního rozmnožování je schopen pouze mykobiont.
  Lišejníky jsou vesměs citlivé na znečištění ovzduší a jsou pro nás jejich dobrým indikátorem. Z lišejníků lidé získávali žluté, hnědé, červené a fialové barvivo, kterým barvili např. ve Skotsku tradiční pánské kostkované sukně, kilty. Z lišejníku rodu Roccella se získává lakmus, chemický indikátor kyselého a zásaditého prostředí.

  Poznámka: Pukléřka islandská je jako hlavní rostlina obsažena v bioinformačním přípravku Baktevir firmy Diochi.

   

• Chlamydie

   Příznaky a projevy chlamydiové infekce

  Zákeřnost chlamydií spočívá v tom, že u 75 % žen a 50 % mužů se typické příznaky vůbec neprojeví. O to horší komplikace později může infekce způsobit. Inkubační doba je uváděna asi 1–3 týdny.

  U žen se mohou objevit nepříjemné pocity v pochvě jako svědění a bolest, často se zhoršující pohlavním stykem. Dále pálení při močení (může to však být „jen“ močová infekce) a bolesti břicha nebo podbřišku. Někdy ženy mohou krvácet mezi periodami či po pohlavním styku.

  Prvním vodítkem může být také citlivý vřídek na genitálu. V některých případech zduří mízní uzliny v tříslech spojené s horečkou a zimnicí.

  U mužů se mohou objevovat neobvyklé pocity okolo močové trubice jako bolest a svědění. Během močení mohou cítit pálení. Varlata bývají nateklé a bolestivé na omak. Občas se může objevit i bolestivost kloubů.
  
  Komplikace chlamydiové infekce

  U žen hrozí vážné nebezpečí neplodnosti. V případě, že není onemocnění chlamydií léčeno, šíří se dál a může vážně poškodit pohlavní ústrojí. Způsobuje slepení vejcovodů, kde dochází ke splynutí vajíčka a spermie, což může způsobit mimoděložní těhotenství.

  Rozšířená infekce do pánevní oblasti také může způsobit záněty vaječníků, vejcovodů a dělohy. Tyto záněty poznáme podle bolesti v křížové části zad a v břiše, horečky, bolesti při pohlavním styku a krvácení mezi menstruacemi.

  Infekce může způsobit potrat nebo vyvolat předčasný porod.

  Chlamydie přenesené na dítě se nejčastěji projeví jako zánět rohovky nebo plic. Je nutná okamžitá léčba.

  U mužů chlamydie narušují DNA spermií a tím způsobují jejich sterilitu.
  Neléčené chlamydie také usnadňují přenos HIV, příčinu nemoci AIDS.

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny
  
  Chlamydiemi se člověk nejčastěji nakazí nechráněným pohlavním stykem. Vzhledem k promořenosti naší populace chlamydiemi a při střídání sexuálních partnerů je snadné se nakazit. Při přítomnosti chlamydií v porodních cestách se může nakazit i dítě. Některé formy infekce (oko, plíce) se mohou přenést i kapénkami nebo běžnými předměty denní potřeby (ručníky).

   

• Borelióza

  V prvním stádiu vzniká erythema chonicum migrans. Na kůži v místě průniku borelií do těla se udělá červená skvrna, která se šíří do okolí a její střed postupně bledne. Toto stadium může být doplněno chřipkovitými příznaky (únava, zvýšená teplota). V této fázi bychom měli vyhledat lékaře. Pro borelii je typické a pokud navíc víme o tom, že nás do oné oblasti kouslo klíště, značně tím lékaři správnou diagnózu usnadňujeme.

   

  V dalších stádiích (pokud do nich nemoc dojde, což není až tolik časté) dochází k napadení některých vnitřních orgánů a tkání. Při dlouhodobém neléčeném trvání nemoci může být jejich poškození trvalé.

   

  Vzniká zánět kloubů (artritida). Typicky bývá postižený kolenní kloub, který v záchvatech otéká, rudne a bolí. Mezi záchvaty bývají období klidu.
  Může vzniknout zánět srdečního svalu neboli myokarditida, tento stav může vyústit v srdeční selhání nebo poruchy srdečního rytmu.
  Také může dojít k zánětu mozkových blan, zánětu mozku nebo k postižení nervů. Tyto stavy se mohou projevit bolestmi hlavy, horečkami, zvracením, poruchami citlivosti a poruchami pohyblivosti končetin.

   

   Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Napadení organizmu mikroorganizmy Borrelia burgdorferi - přisátí klíštěte, které je infikované. 

• Zánět v těle

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Zánět může nastat jako reakce na poškození tkáně při chirurgickém zákroku, traumatickém poškození (zlomeniny, přetržení svalů, apod.) či popálení. Je to jednoduchá reakce, netvoří se protilátky proti příčině, pouze proti poškozeným buňkám tkáně. Mluví se také o zánětu reparativním. Obranná reakce na viry, bakterie, parazity. Jedná se o velmi složitou reakci organismu, může přejít až do autoimunitní reakce.Zánět může napadnout nejrůznější části těla a pak má své specifické příčiny a projevy.

• Meridián tlustého střeva

   

  Obecná charakteristika	jangová dráha probíhá vzestupně od ruky k hlavě
  Pod vlivem je	hlava tváře ústa zuby hrdlo jazyk jícen šíje horní končetiny
  Sdružený orgán	plíce
  Element	kov
  Měsíc	prosinec
  Maximální čas	05 - 07 hod.
  Povrchové tkáně	kůže
  Nálady	smutek
  Barva	světle zelená

   

  Symptomy

  Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

  • Onemocnění dýchacích cest, bolesti v krku, sucho v krku, senná rýma, výtok a krvácení z nosu, angína, zánět hrtanu, hltanu, průdušek, asthma bronchiale. Kožní onemocnění - kopřivka, bolest zubů, zubní kazy, zvýšená kazivost zubů, přecitlivělost zubů na chlad, zácpa, průjem, úplavice, nadýmání, bolesti břicha, kručení ve střevech. Poruchy tvorby tělních tekutin: zežloutnutí očí, pocit sucha v očích. Bolesti v průběhu dráhy: ztráta pohyblivosti palce u nohy, záněty a opuchliny podél dráhy, zvýšená citlivost na chlad, neuralgie troj- klaného nervu, obrna lícního nervu, potíže s otáčením hlavy do stran, bolesti šíje, paže, lokte, ruky, ramene, neschop¬nost zvednout rameno, občas srdeční potíže, předčasné stárnutí kůže, neuralgie, poruchy sluchu, alergie, špatná kvalita sliznic, snížená schopnost detoxikace.

   Psychické projevy energetické nerovnováhy:

  • Smutek, pláč, při rozrušení kašel, nedostatek vůle, neschopnost se něčeho vzdát a něco přijmout.
• Meridián plic

   

  Obecná charakteristika	jinová dráha probíhající sestupně od hrudníku k ruce
  Pod vlivem je	nos vedlejší dutiny hrdlo hlasivky plíce hrudník horní končetiny Eustachova trubice
  Sdružený orgán	tlusté střevo
  Element	kov
  Měsíc	listopad
  Maximální čas	03 - 05 hod.
  Povrchové tkáně	kůže
  Nálady	smutek
  Barva	světle fialová

   

  Symptomy

  Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

  • Souvisejí s jednotlivými funkcemi plic. Typické jsou zde dýchací obtíže, rýma, poruchy čichu, astma, alergie, dušnost, plnost v hrudi, bolesti v jamce klíční kosti, nachlazení, kašel, bolesti v krku, zimnice, horečky s pocením i bez něj, snížená odolnost vůči chladu a infekcím, srdeční palpitace, sta¬hující bolest pod žebry, zvracení krve, problémy s močením, časté a krátké močení, časté močení, pomočování se, poruchy látkové výměny, dyspnoe, hemoptýza, kožní onemocnění, kopřivka, ekzém, spáleniny, otoky v obličeji, skvrny na pokožce, suchá a drsná kůže, pružnost a elasticita kůže - tvorba strií, ztráta ochlupení a bolesti v průběhu dráhy - bolest nebo chlad v ramenech, pažích, loktech, v zápěstí na radiální straně ruky, pálení v dlaních, zívání..

   Psychické projevy energetické nerovnováhy:

  • Smutek, žal, pýcha, stud, emoční otupělost, melancholie, sebepodceňování, nervozita, deprese.
• Sféra 6 - plíce, tlusté střevo - BAKTEVIR
• Plíce

  Plíce mají řadu velmi důležitých funkcí pro organismus. Kromě dýchání, zajišťování výměny plynů mezi vzduchem a krví, se podílejí na udržování vnitřního prostředí a mají význam v metabolismu řady látek.
  Dýchání (expirace) patří k životně důležité funkci, během které dochází k výměně plynů v těle. Z vdechovaného vzduchu je přijímán kyslík, je cestou dýchacích cest dopraven do plic. Z plic je naopak vylučován oxid uhličitý.

  Dýchání rozdělujeme na:

  ⁃ vnitřní (tkáňová respirace) – výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a tkáněmi

  ⁃ vnější (plicní respirace) – proudění kyslíku a oxidu uhličitého ze vzduchu do krve. Proudění vzduchu v plicích se periodicky opakuje jako nádech (inspirium) a výdech (exspirium).

  Pro dýchání je velmi důležitý hlavní nádechový sval – bránice (diaphragma), která se aktivně podílí na dýchání a také odděluje dutinu hrudní od dutiny břišní. Je plochý, klenutý sval a chová se jako píst. Zajišťuje až 80% ventilace plic. Na nádechu se podílejí i zevní mezižeberní svaly. Mezi výdechové svaly, které zajistí závěr expirace nebo usilovný výdech, patří břišní svaly a vnitřní mezižeberní svaly. Klidného dýchání se účastní hlavně bránice, mezižeberní svaly a pružnost hrudní stěny a plic. V případě prohloubeného dýchání vstupují do akce další pomocné dýchací svaly – zádové, krční a svaly pažního pletence, které se upínají na hrudník.

  Dýchání je řízeno z dýchacího centra v prodloužené míše. Je složeno z nervových buněk, které ovlivňují vdechové a výdechové svaly. Činnost centra je automatická. Můžeme je vlastní vůlí regulovat (při mluvení, zpívání, dočasné zastavení dechu) a ovlivňují ho také emoce. Působí na něj však mnoho vlivů, jako jsou nervové a látkové podněty.

• Průdušnice

  Hlavní funkcí průdušnice je dovést vzduch do průdušek a do plic. Má také očistnou funkci. Pomocí řasinkového epitelu se žlázkami se zachytí nečistoty a dopraví je zpět do horních cest dýchacích, odkud jsou vykašlány. Tím se zajistí průchodnost dýchacích cest.

• Průdušky

  Průdušky mají stejnou funkci jako dolní cesty dýchací.

  Mezi hlavní funkce dolních cest dýchacích patří dopravit vzduch do plicních sklípků, kde dochází k výměně plynů. Zastávají také očistnou funkci, kdy díky řasinkovému epitelu dochází k zachycení nečistot a následnému posunu zpět do horních cest dýchacích a vykašlání. Zabraňuje se tak ucpávání a zanášení dýchacích cest.

• Nosohltan
• Nos - nosní dutina

  Stavba a členění dutiny nosní zajišťují mnoho funkcí:

  
  ⁃ vdechovaný vzduch je na silně prokrvené sliznici předehříván na tělesnou teplotu
  ⁃ vzduch je očištěn od mechanických nečistot a mikroorganismů, které se slepují v hlen na povrchu sliznice
  ⁃ voda obsažená v hlenu se na sliznici odpařuje a zvlhčuje suchý vzduch
  ⁃ pachové látky se na povrchu sliznice rozpouštějí a dráždí čichové buňky
  ⁃ obranná funkce v podobě kýchacího reflexu
  ⁃ artikulační funkce jakou součást resonančních prostor
  ⁃ lymfatická tkáň v podslizničním vazivu je první bariérou proti infekci

• Hrtan

  Funkce:

  Hlavní funkce hrtanu jsou tvorba hlasu, dýchání, kašlání a polykání.
  Tvorba hlasu vzniká periodickým chvěním vzduchu nad hlasivkami. Při dýchání je hlasivková štěrbina volná a má tvar trojúhelníku. Při vdechu se hlasivková štěrbina rozšiřuje, při výdechu zužuje. Ochranná funkce hrtanu je kašlací reflex. Pomáhá odstranit nahromaděný hlen nebo cizí těleso z dolních cest dýchacích. Dochází k uzavření štěrbiny a následně k prudkému výdechu. Štěrbina se též automaticky uzavírá při vniknutí vody, cizího tělesa, chemikálie, které by mohly vniknout do plic. Při polykání má hrtan úlohu chrániče dolních cest dýchacích, kdy uzavře dýchací cesty hrtanovou příklopkou, aby sousto vklouzlo do trávícího systému nikoliv do plic.

• Horní cesty dýchací
• Hltan
• Dýchací cesty
• Dolní cesty dýchací
• Deviral plus

  Deviral Plus je přírodní bioinformační doplněk stravy harmonizující meridián plic a tlustého střeva. Extrakt řepíku lékařského posiluje funkci horních cest dýchacích.

  V roce 2010 obdržel Deviral plus 3.místo "nejlepší přírodní produkt" na mezinárodní výstavě ECOMED v Polsku. 

  Upozornění:

  Není vhodné pro děti.
  Uchovávejte mimo dosah dětí.
  Není vhodné pro těhotné a kojící ženy.
  Nepřekračujte doporučené dávkování.
  Během užívání zvyšte pitný režim.
  Výrobek není náhradou pestré stravy.
   

  Doporučení:

  1. Dodržujte pitný režim.

  2. Jste-li v lékařském ošetření, řiďte se pokyny lékaře!

  Dle současné legislativy EU u bylinek a bylinných produktů nesmíme uvádět podrobnější informace, které by v nás mohly vzbudit dojem zdravotního nebo léčebného účinku bylin – byť se ony bylinky používají stovky let a pomohly miliónům lidí. Nesmíme již uvádět ani vědeckými výzkumy prokázané účinky bylin, pokud se nejedná o farmaceutickou firmou registrovaný lék.

   

   

   

   

• Viraimun

  Bioinformační doplněk stravy obsahující výtažky z hub, obsahující přírodní betaglukany, které podporují přirozenou obranyschopnost organizmu.

  Extrakty ze 4 světoznámých hub v 1 balení - Cordyceps, Reishi, Shiitake, Maitake

  Popis

  Bioinformační doplněk stravy obsahující výtažky z hub.

  Obsahuje betaglukany, které jsou důležité pro detoxikaci těla. Funkce lymfatického systému je úzce spojena s funkcí ledvin. Lidé s poruchou průchodnosti lymfatického systému mají oteklé končetiny, zahleněný krk, pocit tlaku a městnání v krku, hlavě, hrudníku, pánvi i v břiše.

   

  Dále obsahuje:

  • Vetiverová silice podporuje normální sexuální zdraví

   

  Pokud u bylinek a silic nejsou uvedená zdravotní tvrzení, pak nám EU nedovoluje psát jejich účinky. Dohledejte na internetu.

   

   

  Číst dál

   

  Upozornění:

  Není vhodné pro děti
  Uchovávejte mimo dosah dětí
  Není vhodné pro těhotné a kojící ženy
  Nepřekračujte doporučené dávkování
  Během užívání zvyšte pitný režim
  Výrobek není náhradou pestré stravy

  
  Dle současné legislativy EU u bylinek a bylinných produktů nesmíme uvádět podrobnější informace, které by v nás mohly vzbudit dojem zdravotního nebo léčebného účinku bylin – byť se ony bylinky používají stovky let a pomohly miliónům lidí. Nesmíme již uvádět ani vědeckými výzkumy prokázané účinky bylin, pokud se nejedná o farmaceutickou firmou registrovaný lék.

   

   

• Černohlávek obecný

  Černohlávek je jedna z léčivek, kterou si můžete nasbírat sami. Je velice vhodný například při angínách a bolestech v krku a podle nejnovějších výzkumů má též prokazatelný vliv na hladinu cholesterolu a zamezuje ztukovatění jater.

  Popis: Černohlávek je většinou vytrvalá, ale někdy jen dvouletá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Je vysoká 5 až 25 cm. Její lodyhy jsou nepravidelně čtyřhranné, nevětvené nebo chudě větvené v paždí listů, vystoupavé, roztroušeně chlupaté, často nahnědlé nebo nafialovělé. Listy vyrůstající v přízemní růžici mají vejčitě kopinatý tvar, dolní lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté, vstřícné ve dvou až šesti párech. Horní listy jsou přisedlé, nejsvrchnější pár je těsně pod květenstvím. Modrofialové, občas bělavé koruny mají vysoko klenuté pysky a tvoří krátký lichoklas. Květy rostou v úžlabí dlouze zašpičatělých listenů. Plody jsou okrouhlé, lesklé tvrdky. Rostlina kvete od května do října, na sečených loukách i vícekrát do roka.

   

   Výskyt a rozšíření: Černohlávek obecný roste na loukách, pastvinách, mezích, na okrajích lesů a na lesních mýtinách a při okrajích cest. Dává přednost sušším až mírně vlhkým humózním hlinitým až hlinitojílovitým půdám s neutrální až slabě kyselou reakcí. Snáší občasné zamokření. Vyskytuje se od nížinných oblastí po horský stupeň. Je rozšířený téměř po celé Evropě, v mírné Asii a severní Africe. Do ostatních částí světa (východní Asie, Severní Amerika, Chile, Mexiko a Austrálie) byl patrně jen zavlečen. V ČR je velmi hojný od nížin až do horských oblastí, řidčeji nad hranicí lesa.

  Sběr: Drogou je nať(Herba consolidae minoris), která se sbírá v době květu.

  Účinné látky: Černohlávek obsahuje třísloviny, hořčiny, pryskyřice, silici prunellin, olejnaté substance, flavonoidy, fenolické kyseliny (rozmarýnovou, kávovou), triterpeny (kyselinu oleanolovou, kyselinu ursulovou), tanin, organické soli, vitamin B1, C, K a dosud ne dobře prozkoumanou látku zvyšující srážlivost krve.
  Účinky na organismus: Černohlávek má antibiotické, antibakteriální, antivirové, antimykotické, dermatoprotektivní, adstringentní, tonizační, vazodilatační, hepatoprotektivní, detoxikační, antioxidační, diuretické a protizánětlivé účinky.

  Použití: Černohlávek zvyšuje srážlivost krve, podporuje hojení ran, má protizánětlivé účinky a harmonizuje meridián jater, močového měchýře a plic. Používá se proto při zánětlivých onemocněních, vředech v ústech a hrdle, zánětech a bolestech žaludku a střev, ale též například i jako kloktadlo při angíně. Černohlávek posiluje organismus při chřipkách a nachlazeních, infektech jater, močového měchýře a plic. Obsažené organické kyseliny mají antibiotický a antivirový účinek zejména na Shigella spp., Salmonella typhi, E. coli, Pseudomonas aeruoginosa, Mycobacterium tuberculosis , na kmeny Streptococcus a celou řadu patogenních plísní. Nové výzkumy ukázaly použití organických kyselin na omezení množení viru HIV. Černohlávek je též přípravkem při průjmech, krváceních a gynekologických potížích, harmonizuje hormonální systém, eliminuje riziko vzniku hypertenze a podporuje regeneraci tkání. Doporučuje se i při hemoroidech, ve formě koupele utišuje bolesti svalů a kloubů. Odvar se vaří asi 2-3 minuty (2-3 čajové lžičky černohlávku obecného smíchejte s 3/4 litru vody, povařte a sceďte) . Z černohlávku lze připravovat i nálev (na 2 g sušené drogy 150 ml vroucí vody, po 10 minutách scedit, pít 3x denně před jídlem), který lze použít například i při bolesti v krku. Na hojení ran se užívá jemně mletý prášek z usušené drogy jako zásyp nebo obklady z čerstvých rostlin (droga rány čistí, dezinfikuje a potlačuje vznik hnisu). Zevně je možné omývat odvarem černohlávku nečistou a zánětlivou pokožku s akné. V lidovém léčitelství se dříve dávala přímo šťáva z čerstvých listů na rány a vředy.

  Podle výzkumů by se černohlávek mohl uplatnit zejména v kombinaci s ostropestřcem mariánským (Silybum marianum) v prevenci změn v lipoproteinovém profilu a obsahu tuků v játrech.

  Další užití: Mladé listy černohlávku lze použít jako salát.

  Autor: Jiří Široký

• Meridián jinový pojivový

  Symptomy

  Fyzické projevy energetické nerovnováhy:

  • nadýmání
  • křeče
  • zvracení
  • průjmy
  • poruchy trávení
  • bolesti u srdce
  • angina pectoris
  • hypertenze
  • pocit těžkých nohou

   

   Psychické projevy energetické nerovnováhy:

  • nervové vyčerpání
  • psychické potíže
  • bázlivost
  • tíseň
  • úzkost
  • popudlivost
  • vznětlivost
  • truchlivost
  • plačtivost
  • žvanivost
  • zapomnětlivost