Baktevir

Hřebíčkovec vonný je vždyzelený tropický strom, ve volné přírodě dorůstající do výšky až 20 m, na plantážích pěstovaný obvykle do výšky 10 m. Má hustou, kuželovitou a symetrickou korunu, kmen s četnými postranními větvemi a hladkou, šedavou kůru. Listy jsou vstřícné, podlouhlé, kopinaté nebo eliptické. Po vyrašení bývají světle zelenožluté, ale brzy kožovatí a jsou líci lesklé a tmavě zelené. Květy jsou uspořádány v hustých vrcholičnatých květenstvích nachově červené barvy. Kalich je strostlý, tvoří jej čtyři červené korunní plátky, které brzy opadají. Plodem jsou jedno nebo dvou semenné bobule.

Je pěstovaný v mnoha varietách. Hojně zplaňuje.
Předmětem sběru a velmi oblíbené koření je tzv. hřebíček, což jsou nerozvitá poupata, sklízená tehdy, když se původní zelená barva začíná měnit na nachovou.

Hřebíček obsahuje především vysoké množství silice, podle některých až 20%, jejíž hlavní složkou je eugenol, acetoeugenol, humul, dále je přítomen terpen caryophyllen, furfural a vanilin. Obsahuje malé množství tříslovin, pryskyřice a slizu, flavonoidy a olej.

Hojně se využívá jako koření, má desinfekční a místně znecitlivující účinky. Působí také mírně dráždivě. Bývá hojně využíván i v zubním lékařství a je neodmyslitelnou součástí známých vietnamských nebo čínských balzámů. Lze jej využít jako účinnou příměs kloktadel, ale v tom případě je lepší přidávat formou tinktury do hotového kloktadla, čímž vzniká lihovodný roztok.

Hřebíčková silice znamenitě tlumí citlivost i bolestivost zubního nervu. Hřebíčkovým čajem nebo ještě lépe lihovodným roztokem, lze vymýtat nehojící se zhnisané rány a bolestivé kožní efekce. Může být také obsažen v protirevmatických mazáních. Podáván inhalační formou desinfikuje dýchací cesty a léčí průduškové záněty. Podle zkušeností ayurvédy podáván v prášku ovlivňuje povzbudivě činnost srdečního svalu.

Nejčastěji se aplikuje formou éterického oleje s dávkováním po kapkách, nebo formou lihové tinktury s dávkováním 10 až 15 kapek. Můžeme připravovat lihovodný roztok nebo nálev. Formou prášku dávkujeme obyčejně 2 až 4 krát denně na špičku nože, před jídlem.

Užití velkých nebo dlouhodobé podávání pokládáme za nevhodné až nebezpečné.

Anginovník nebo také v překladu Leopardovka čínská. Je to vytrvalá bylina s větveným oddenkem a je poněkud podobná kosatci. Má mečovité listy až 40 cm dlouhé a 3 cm široké. Běžně dorůstá až do výšky jednoho metru. Malokvětá, řídká květenství mají většinou oranžové a červené skvrnité. Semena velikosti hrášku, tmavá a kulatá, rostou v tobolkách.

Je to divoce rostoucí rostlina, která kvete v pahorkatinách Číny, Indie, Japonska, Vietnamu a Filipínách. U nás snadno vymrzá, ale s dobrým zimním krytem přežívá. Častěji se u nás pěstuje jako květináčová léčivka. Má ráda dobrou, propustnou půdu a slunečnou polohu. Množí se celkem snadno a dělením nebo semeny a potom i zplaňuje. U nás jsou známy odrůdy především Flava s většími žlutými květy a Purpurea s květy uvnitř purpurovými a zevně žlutočervenými.

Předmětem sběru je především oddenek. U nás je také známo spíše žvýkání listů.

Obsahuje glykosidy belamcandin a tectoridin, flavonoidy, třísloviny, silici, malé množství saponinů a pravděpodobně i několik alkaloidů, které však nejsou dostatečně probádány. Anginovník je pokládán za prudčeji působící a mírně toxickou.

U nás je známo žvýkání listů při angíně a krčním zahlenění. Oddenek je používán jako léčivo při endokrinních poruchách, jako prostředek močopudný při nemocech ledvin a močových cest, jako účinné antirevmatikum a jako prostředek proti nadýmání a zácpě.

Z oddenků je připravovaný nálev, podávaný 4 krát denně po 125 ml, není li předepsáno jinak. Žvýkání listů vyžaduje podrobnější studium, protože dosavadní lidové výsledky nejsou nijak přesvědčivé. Malý kousek listu se žvýká asi půl minuty a pak se vyplivne, což se provádí běžně 4 – 6 denně. Léčbu je vhodné doplnit použitím osvědčených kloktadel asi čtvrt hodiny po žvýkání.

Delší žvýkání vede k znecitlivění krku, což může být při velkých bolestech u angíny žádoucí, nicméně jej nemůžeme doporučit, protože se vyskytly i případy alergie s otokem dýchacích cest.

Užití nedoporučujeme při těhotenství, kojení a u dětí. Nelze též doporučit ani dlouhodobé užívání.

V současné době se sledují blahodárné účinky při léčení cukrovky typu 2., kde se zdá, že v kombinaci s některými u nás osvědčenými drogami, bude v budoucnu možno připravit dobrý pomocný čaj.

Anýz vonný je sytě a pronikavě vonící jednoletá bylina s jemně pýřitou, přímou lodyhou, dorůstající až do půlmetrové výšky. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, nedělené, okrouhle ledvinovité, zastřihovaně zubaté. Květy jsou tvořeny kolíky se 7 až 15 kolíčky, obal nemá a nahrazuje jej obal z nitkovitých kořenů. Kvete v červenci a srpnu, květy mají bílou barvu. Plodem je štětinatě brvitá dvounažka.

Je to pěstovaná bylina, jen zřídka zplaňující v teplejších oblastech.

Předmětem sběru je plod, sbíraný koncem léta, kdy se plody začínají šedozeleně zbarvovat.
Plody obsahují především silici s hlavní složkou anthenolem, dále pak mastný olej, sacharidy, slizy, cholin, pektin, chlorofyl, organické kyseliny atd.

Účinně podporuje vykašlávání a užívá se také tam, kde je nebezpečí nadýmání, například při nejrůznějších projevech dyspepsie. Zde je velmi užitečná pro své spasmolytické působení. Může se uplatnit i v pediatrii. Příznivé účinky drogy se přenášejí i do mateřského mléka, jehož tvorbu anýz rovněž podporuje. Obsažená silice zvyšuje vylučování trávicích enzymů, což má vliv na celou řadu trávicích potíží. Jako doplňující prostředek můžeme plod přidávat i do diuretických čajů a do čajů proti zácpě. Působí jako antiseptikum dýchacích cest a zažívacího ústrojí.

Anýz můžeme kombinovat s bylinami jako fenykl, puškvorec, andělika, podběl, proskurník, lékořice, jitrocel, šalvěj, petrklíč, rdesno ptačí, divizna, dobromysl, tymián a majoránka.

Ve správně stanovených dávkách je tato droga zcela bezpečná a je vhodná i pro děti. Jediným možným nebezpečím je předávkování při užívání čisté silice. V takových případech může dojít až k otoku mozku a plic.

Například anýzový obklad se velice dobře osvědčuje na potíže s Achillovými šlachami. Při jejich zanícení je vhodný chladný a naopak při jejich namožení teplý obklad. Přikládá se zpravidla na noc, ale může být přiložený i přes den.

Skořicovník je statný tropický strom, dorůstající do výšky i přes 10 metrů, s listy zelenými, vonnými, poněkud užšími a delšími než u skořicovníku cejlonského. Kůru má drsnou, rozpukanou, popelavě šedou. Květy jsou drobné, žlutavé, nenápadně a vytvářejí vrcholičnatě svazečky a řídká, latnatá aroma. Sbírají se těšně po odkvětu, suší se a na trh přicházejí jako tzv. kassiový květ. Někdy se skořicovník pěstuje v podobě většího keře.

Pěstuje se v Cejlonu, v Číně, na Jávě, Sumatře a v dalších tropických oblastech.
Hlavním předmětem sběru je kůra. Můžeme sbírat již ve třetím roce, výjimečně i ve druhém roce, avšak nejkvalitnější materiál poskytují stromy nebo keře osmileté až starší.

Nejdůležitější obsahovou látkou skořicové kůry je silice, která obsahuje aldehyd kyseliny skořicové, phellandrin a eugenol. Dále ve skořici nacházíme třísloviny, pryskyřice a bezdusíkaté extraktivní látky nejednotné povahy, slizy a další látky.

Skořice je silným prostředkem desinfekčním, s poměrně širokým antibiotickým spektrem. Zlepšuje trávení, odstraňuje nadýmání a k tomu se pojící flatulenci. Skořice je pokládána za jeden z nejdůležitějších léků ayurvédy, staroindického tradičního léčebného směru. Také čínské lékařské školy si skořice neobyčejně vážily, protože se o ní traduje, že vyrovnává harmonii elementů jang a jin. Znám je i poměrně výrazný účinek protiprůjmový.

Ze skořice lze přirozeně připravovat nálev nebo odvar, ale my dáváme zásadně přednost tinktuře, která je lékárenský běžně dostupná. Průměrné dávkování činí 4 krát denně 20 až 5 kapek.

Podávání skořice nemá vážnější kontraindikace, s ohledem na poměrně silně působící silici však nedoporučujeme dlouhodobé pravidelné užívání, zvláště u velkých dávek.
Skořicová tinktura je součástí lékárenský běžně dostupné složené chinové tinktury, spolu s tinkturou hořcovou a pomerančovou. Mimořádně podporuje chuť k jídlu a zlepšuje trávení i látkovou výměnu.

Bez černý nebo také obráceně známý Černý bez je stromek nebo keř, dorůstající do výšky několika metrů.

Má modrošedý stonek (borku) a bílou posetou dřeň. Listy má dvou až tříjařmé, nestejně pilovaté a náhle zašpičatělé. Květenství je ploché s bělavými kvítky, chocholačité známé jako kosmatice. Plodem jsou ovšem nejznámější peckovice – červenofialové až tmavé, známé jako bezinky.
Je to velmi hojně rozšířený druh rostliny na pustých místech, hájů, křovin a neošetřovaných plotů a luk.

Předmětem a hlavním cílem sběru je především květ, sbíraný v květnu a červnu, nejlépe kolem poledne. Plody se sbírají v září a v říjnu. Někdy se sbírá i mladá kůra, list na jaře, kůra po celý rok. Sběr kořene je pracný, proto se od něj upustilo.

Květ obsahuje stopy silice, důležité flavonoidy, mezi nimi rutin, aminy, organické kyseliny, sacharidy, třísloviny, minerální látky a podobně. Plody obsahují antokyany, organické kyseliny, třísloviny, vitamíny, zejména skupinu A a skupinu B. Obsahové látky listů a kůry jsou zatím málo probádané, takže se uvádějí pouze alkaloidy, pryskyřice, organické kyseliny a glykosidy.

Vynikající potopudnou drogou je květ a má i močopudné účinky. Zároveň příznivě ovlivňuje cévní stěny. Podáváme jej většinou při nachlazení a při nemocech cév, ale jinak mají prostředky z černého bezu široké spektrum působení, protože ovlivňují kontaktní ekzémy, podporují vykašlávání a podporují tvorbu, mateřského mléka.

Plody působí jako účinné analgetikum při neuralgiích, například při bolestech trojklanného nervu, páteře a kloubů, kde se projevuje i jako protizánětlivý.Plody působí také mírně projímavě a snižuje krevní tlak.
Čaj ze samotné kůry se nepoužívá, protože může vyvolávat dávení.

Listy ve formě čaje čistí krev a pokožku a pomáhá při boji s akné. Někteří vědci se domnívají, že list má protinádorové účinky, zejména při zevních postiženích.

Citroník je subtropický strom s výškou kolem 4 m s kulovitou nepravidelnou korunou. Větve má silné, obvykle trnité, mladé listy a poupata mají purpurové zbarvení. Listy jsou eliptické. Plody neboli bobule – mnohosemenné vytváří tzv. hesperidin, což jsou zvláštní bobule, které známe pod názvem citrony.

Je hojně pěstovaný i našimi citrusáři, přirozeně jen ve skleníkových podmínkách, protože otevřené květy a mladé plody jsou ohroženy již při teplotách +2st a teplota -5 st tvoří kritickou hranici pro růst celého stromku. Má cca 170 druhů.

Předmětem léčebného využití jsou jednak celé citrony tak i citronová kůra.

Obsahují provitamin A, vitaminy skupiny B, kyselinu listovou a pantotenovou a vitamin C, ovšem méně, než se všeobecně předpokládá, tedy 60 mg%. Z minerálních látek je nejvyšší obsah draslíku, asi 150 mg%, dále je zde sodík, vápník, hořčík, mangan, železo, měď, zinek, fosfor, síra a organické kyseliny. I přes kyselou chuť je citron zásadotvorný. Alkalitu je možno prohloubit pečením.

Citrony a jemuž přidružené citrusové plody jsou někdy označovány za léčivé potraviny. Citrony podporují pocení a odvodnění. Ředěná citronová šťáva je ideálním nápojem při hořečnatých onemocněních. Citrusový pektin účinně snižuje hladinu krevního cholesterolu a v kombinaci s přítomným vitaminem C můžeme rovněž hovořit o poměrně výrazném účinku protisklerotickém. Citronová silice má účinky protiplísňové a zejména v kombinaci se silicí australského čajovníku je antimykotické spektrum velmi široké.

Spolehlivý je také jako protikurdějový účinek.

S výjimkou velmi vzácné alergie nemá podávání citronů žádné kontraindikace a nejsou známé výraznější nežádoucí účinky.

Homeopaticky se nevyužívá.

Chinovník nebo také známější a dříve označovaný chiniovník lékařský je štíhlý, zelený strom se šedou, vrásčitou kůrou. Má vstřícné řapíkaté listy, široce vejčité, kožovité, s narudlou žilnatinou. Plodem je dvouchlopňová tobolka s drobnými semínky.

Chiniovníků jako takových se vyskytuje cca na 40 druhů a jejich domovem jsou horské deštné pralesy. Ve světě se pěstuje pět hybridních druhů, zejména na jihovýchodní Asii a v Indii. Předmětem sběru chiniovníku je kůra.

Hlavními účinnými látkami jsou chinolinové alkaloidy, většinou vázané na kyselinu chiniovou a chinotříslovou. Celkem z 26 známých alkaloidů je nejdůležitější chinin, chinidin, cinchonin a cinchonidin. Chinin je plasmatický jed, tlumící četné enzymatické pochody.

Kůra chiniovníku se užívá především při léčbě malárie a podobných infekčních chorob spojených se zimnicí, vysokou horečkou a silným pocením. Snižuje horečky a působí protibolestivě. Tlumí také dráždivost srdce, takže může být použita při arytmii, při tachykardii, ale také jako stomachikum pro podporu zažívacích procesů. Slouží jako nespecifický posilující prostředek neboli roborans.

Pro přímý vliv na dělohu se nesmí podávat v těhotenství m především kvůli riziku potratu. Ani při kojení není aplikace vhodná, protože některé hořčiny přecházejí do mléka, které je z toho důvodu kojenci odmítáno. Není vhodný pro dlouhodobé užívání a uvedené dávky nesmí být překračovány. Při podávání, ale i léků s obsahem chininu je třeba dbát zvýšené opatrnosti, aby u nemocného nevznikla idiosynkrasie tzv. přecitlivělost vůči chininu.
V homeopatii se používá při rekonvalescenci po těžkých nemocech, zejména infekčních, po větší ztrátě krve a při ušních infekcích se závratěmi.

Z historie : Byl až do poloviny osmnáctého století uznáván jako lék obecný – ještě v roce 1807 byl považován za lék na asi 25 různých nemocí. Bylo známé i poměrně časté úmrtí v důsledku předávkování při léčbě chininem.

Zimolez ovíjivý je popínavý keř, dorůstající obyčejně do pětimetrové výšky. Listy má krátce řapíkaté, podlouhlé a nejvyšší jsou nesrostlé. Květ vyrůstají ve vrcholových hlávkách, asi na pěticentimetrových stopkách. Vlastní květ má korunu o velikosti asi 40 až 50 mm, žlutavě bílou, často zevně červeně zbarvenou. Plody jsou červené, někdy srostlé bobule.

Je to roztroušeně rostoucí keř, rostoucí a vyhledávající lužní lesy, nivy, okraje listnatých lesů, křovinaté stráně a podobná místa. V současnosti je hojně používán zimolez japonský.

Předmětem sběru je květ sbíraný krátce po rozkvětu, nejlépe počátkem léta. Ze zimolezu japonského používáme ovšem poupata a čerstvé zvonky.

Účinnými látkami jsou flavonoidy, třísloviny, polysacharidy, stopy saponinů, kyselina sylicyová a minerální látky.

Květy působí jako výtečné antiastmatikum, podporující vykašlávání, tlumí křečové stahy a bolesti, mírně projímají.

Poupata jsou vhodná k podávání v začátcích hořečnatých onemocnění, dovedou působit na podporu látkové výměny a tím přispívat k detoxikaci organismu. Větvičky tlumí průjmová onemocnění a působí protirevmaticky.

Překročení dávky vyvolává pocit ošklivosti a posléze i zvracení. Není určen pro dlouhodobé používání, jelikož plody všech zimolezů jsou více či méně toxické a nejsou vhodné pro děti.

Čubet je jedno až dvouletá rostlina, bodlák s červenohnědým pakořenem a větvenou, pavučinovitě plstnatou lodyhou, dorůstající do výšky asi ¾ metru. Listy jsou střídavé, přisedlé, na okrajích zubaté, ostnaté, tmavě zelené. Žlutavě květy jsou sestavené do úborů, jejichž listeny jsou také bodlinaté. Spodní semeník dozrává v podlouhlé, rýhované nažky, vybavené chmýřím. Je to pěstovaná rostlina, původem ze Středomoří, která se jen ojediněle zplaňuje.

Předmětem sběru je nať, sbíraná na přelomu června a července, tedy před úplným rozvitím, nejlépe kolem poledne.

Důležitými účinnými látkami jsou především třísloviny a silice, dále hořké glykosidy cninin a benediktin, pryskyřice, flavonoidy, slizy, soli hořčíku, vápníku a draslíku, tanin, vitamíny B a jiné.

Je používaná jako stomachium – amarum. Celkově posiluje, zlepšuje trávení, podporuje tvorbu a vylučování žluče, působí desinfekčně a antisepticky, má poměrně silné protivirové působení a účinně zasahuje proti některým bakteriálním kmenům.

Dále zlepšuje vylučování kyseliny močové a celkově urychluje a reguluje látkovou výměnu, je také močopudná. Optimalizuje složení a tvorbu žaludečních šťáv, potlačuje kvašení a hnití ve střevech.

Benedikt je zvlášť vhodný pro starší nemocné s astrofizujícím katarem sliznic trávicího traktu a špatnou asimilací výživných látek, jakož i pro rekonvalescenty po operacích trávicího ústrojí a při závažných metabolických poruchách.

Vhodnou lékovou formou je především nálev, připravovaný běžným způsobem. Jiné lékové formy jsou víceméně výjimečné. Je ovšem pravdou, že i v této na první pohled jednoduché aplikaci je veliké množství různých konkrétních návodů na složení a zhotovování nálevů, a tím i na jejich účinnost.

V přiměřených, menších dávkách, je benedikt vhodný i pro podávání jak v pediatrii, tak v geriatrii, tedy pro děti i starší lidi.

Při předávkování může droga vyvolat nevolnost, spojenou s nutkáním zvracením, a také podráždění ledvin. Při těžších ledvinových poruchách je její podávání kontraindikováno.

Proskurník lékařský – známý spíše jako ibišek, je trvalka dorůstající do výšky asi 1,5m. Celá rostlina je měkce plstnatá, lodyha je přímá, jednoduchá nebo chudě větvená. Listy jsou krátce řapíkaté, dolní trojúhelníkovitě srdčité, tří až pětilaločné, horní vejčité. Květy rostou jednotlivě nebo ve svazečcích, v úžlabí nebo ve vrcholových hroznech. Koruna je rozeklaná na pět uštů, obvykle starorůžové barvy. Plodem jsou jednosemenné tvrdky. Kvete od konce června do začátku září.

Ve volné přírodě roste ibišek jen v té nejteplejších oblastech našeho státu a je chráněn. Pro lékárenskou potřebu se pěstuje.

Předmětem sběru jsou jak květy tak i listy nebo kořeny a nať. Za nejhodnotnější se považuje se považuje kořen, sbíraný na podzim. Květy sbíráme těsně před rozvitím mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne, list těsně před květem kolem osmé hodiny ráno, počátkem léta. Výhodou sběru je jejich postupné dozrávání.

Obsahuje velmi hodnotný sliz, škrobové látky, glukozu, asparagin, betain, pektiny, flavonoidy, minerální látky, organické kyseliny, stopy silice a další účinné látky.
Sliz vytváří na sliznicích ochrannou vrstvu a chrání ji před škodlivými vlivy. Dovede dokonale tlumit kašel, použití je pak velmi široké. Používáme při chorobách plic a průdušek, močových cest a ledvin a trávicího ústrojí včetně těžkých průjmových onemocnění.

Zevně se používá ke kloktání, při popáleninách a poleptání, na nehojící se rány, ke změkčování zatvrdlin. Je proto mimořádně univerzální.

Prodlužuje účinnost směsi, do níž je přidávána, zároveň ale současně zpomaluje vstřebávání jiných účinných látek, například vitamínů. Chceme-li dosáhnout co největšího účinku, podáváme samostatně.

Nejsou známy nežádoucí účinky nebo vedlejší kontraindikace, takže je možné používat proskurník i v pediatrii.

Proskurník lékařský – známý spíše jako ibišek, je trvalka dorůstající do výšky asi 1,5m. Celá rostlina je měkce plstnatá, lodyha je přímá, jednoduchá nebo chudě větvená. Listy jsou krátce řapíkaté, dolní trojúhelníkovitě srdčité, tří až pětilaločné, horní vejčité. Květy rostou jednotlivě nebo ve svazečcích, v úžlabí nebo ve vrcholových hroznech. Koruna je rozeklaná na pět uštů, obvykle starorůžové barvy. Plodem jsou jednosemenné tvrdky. Kvete od konce června do začátku září.

Ve volné přírodě roste ibišek jen v té nejteplejších oblastech našeho státu a je chráněn. Pro lékárenskou potřebu se pěstuje.

Předmětem sběru jsou jak květy tak i listy nebo kořeny a nať. Za nejhodnotnější se považuje se považuje kořen, sbíraný na podzim. Květy sbíráme těsně před rozvitím mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne, list těsně před květem kolem osmé hodiny ráno, počátkem léta. Výhodou sběru je jejich postupné dozrávání.

Obsahuje velmi hodnotný sliz, škrobové látky, glukozu, asparagin, betain, pektiny, flavonoidy, minerální látky, organické kyseliny, stopy silice a další účinné látky.
Sliz vytváří na sliznicích ochrannou vrstvu a chrání ji před škodlivými vlivy. Dovede dokonale tlumit kašel, použití je pak velmi široké. Používáme při chorobách plic a průdušek, močových cest a ledvin a trávicího ústrojí včetně těžkých průjmových onemocnění.

Zevně se používá ke kloktání, při popáleninách a poleptání, na nehojící se rány, ke změkčování zatvrdlin. Je proto mimořádně univerzální.

Prodlužuje účinnost směsi, do níž je přidávána, zároveň ale současně zpomaluje vstřebávání jiných účinných látek, například vitamínů. Chceme-li dosáhnout co největšího účinku, podáváme samostatně.

Nejsou známy nežádoucí účinky nebo vedlejší kontraindikace, takže je možné používat proskurník i v pediatrii.

 Lopuch větší je dvouletá bylina s přímou, rýhovanou lodyhou, dorůstající do výšky přes jeden metr. Lodyha je vyplněná dření, bohatě větvená přímo odstátými větvemi, listy s plnými, dlouhými řapíky, čepele listů má srdčitě vejčité, většinou celokrajné nebo velmi jemně chrupavčitě zubaté, na líci tmavozelené, na rubu světlejší. Listy jsou velké a proto si je mnoho lidí pletou s listy devětsilu. Plodem jsou nažky. Kvete převážně v červenci a v srpnu.

 Lopuch je typická rostlina opuštěných nepoužívaných skládek, hradních zřícenin, pustých míst, plotů palouků a lučin, typické jsou i okrajové části silnice.
Předmětem sběru je převážně kořen, sbíraný na podzim nebo na jaře. Semena sbíráme po úplném dozrání koncem léta. Občas sbíráme i listy, a to během celé vegetační doby.

 Kořen obsahuje především polysacharid inulín, dále polyacetylenové složky jako tridekadientetrain se silně fytoncidním a fungicidním působením, dále sliz, třísloviny, silice, minerální látky, hořčiny, glykosidně vázané látky a minerální soli.
Droga podporuje látkovou výměnu a patří k nejlepším vnitřním léčivům v dermatologii. Je močopudná, uplatní se tudíž i v urologii, podporuje činnost ledvin a odstraňování zplodin z těla a růst vlasů.
Lopuchové drogy můžeme podávat v různých kombinacích i samostatně. V dermatologii lopuch kombinujeme s natí zemědýmu a oddenkem pýru, s čekankou a pampeliškou.

 Nejsou známé žádné kontraindikace a vedlejší účinky. Lopuchový olej je výborným dermatologickým prostředkem, obzvlášť při mazotoku a kožních afekcích.

Purkléřka islandská je lišejníkem s lupenatě křovitou, zelenohnědou až hnědou stélkou, laloky žlábkovitě svinutý, téměř rourkovými, na okrajích s krátkými brvami, viditelnými nejlépe pod lupou.

Roste zpravidla na zemi, v příkopech, na pastvinách, na lesních cestách, na mechem obrostlých skalách a balvanech.

Drogou je stélka, sbíraná po celý rok, nejkvalitnějším sběrem je sběr májový.

Obsahuje tzv. membránový sliz, složený především z polysacharidů (lichenin, isolichenin a další). Dále obsahuje tzv. lišejníkové kyseliny jako kyselinu fumaroprotocetrarovou, usinovou, cetrarovou a další. Dále se v ní nacházejí pektiny, vitamín A řady B a jod.

Svými účinky je lišejník (jeho stélka) mimořádně vzácný. Sliz je skvělým protektivním prostředkem sliznic. Podávání je namístě při zánětlivých procesech v ústní dutině, v horních cestách i v trávicím traktu. Zlepšuje trávení a vstřebávání živin, působí výrazně fytoncidně, a t v poměrně širokém spektru účinků, které zahrnují i některé nebezpečné viry. Léčí žaludeční a střevní vředy.

Vhodnou lékovou formou je především macarát, před použitím mírně přihřívaný. Ideální lékovou formou je i bylinkářský čaj a čaj homeopatický.

Islandský mech, jak se lišejníku říká, je ideální drogou vhodnou pro podávání samostatné i ve směsích. Mucilaginozní účinek potencuje kombinace s kostivalem nebo proskurníkem, či lněným semenem nebo slézem. Hořké působení můžeme posílit kombinací s puškvorcem, omanem, kořenem anděliky, natí čubetu benediktu apod.

Vyšší překročení rozumné dávky může vyvolat nevolnost, jinak nejsou známy žádné vážnější vedlejší účinky ani kontraindikace. Naopak, je velmi vhodný pro jakkýkoliv věk – pro pediatrickou a geriatrickou praxi. Pokud je ovšem chuť zahořklá nebo nepříjemná, můžeme jej korigovat např. medem.

Růže turecká

Růže turecká vytváří přímo rostoucí keřík se stejnotvarými ostny, silnými, zakřivenými, zploštělými ostny. Listy jsou pětičetné, lístky vejčité. Květy jsou v chocholíku, plnokvětné, četné, tmavě červené s opadavým kalichem. Plodem jsou šípky, obvejčité, červené. Kvete v červenci a srpnu.

Růže se zřídka zplaňují, hojně jsou pěstovány v desítkách kultivarů. Růže turecká je domovinou v Přední Asii, zejména v Turecku a Sýrii. V Bulharsku je pěstována pro výrobu proslulého růžového oleje.

Předmětem sběru jsou okvětní plátky. Pro léčitelské použití sbíráme především tmavočervené kvetoucí odrůdy a potom květ růže bílé, která má však jiné účinky.

Květ obsahuje především třísloviny, flavonoidy, antokyany a v neposlední řadě silici, vosky a sliz, který je obsažen především v růži bílé.

Působení květů je poměrně široké. Podáváme jej všude tam, kde je zapotřebí, aby působení léku bylo jemné. Znán je především účinek protiprůjmový. Růži lze použít i do kloktadel, jako vynikající léčivo při bolestech v krku, ale také při těžkých formách rýmy, při bronchitidě, při nepoddajných zánětech v trávicím ústrojí. Výborným způsobem umí dát do pořádku střevní floru, narušenou užíváním antibiotik. Lze také použít při nadměrné menstruaci nebo při mimomenstruačním krvácení.

Květ bílé růže má protisklerotické účinky a snižuje krevní tlak. Dáváme jej proto ke směsím určených k léčbě srdce, cév a krevního oběhu.

Fenykl obecný je dvouletá bylina, dorůstající do výšky až dva metry. Na dlouhých stopkách rostou lístky s blanitými stopkami. Čepel listu je čtyřikrát peřenodílná, s čárkovitými úkrojky. Žlutavé květy rostou v okolících, složených z 15 až 20 okolíčků. Plodem je šedožlutavá dvounažka s pěti žebírky.

Je pěstovaná bylina, má ráda teplé, nepříliš suché podnebí, s dobrou, na živiny bohatou půdou. Svým výskytem přibližně sleduje oblasti pěstování vinné révy.  Roste planě ve Středomoří, kde se užívají jak listy, tak i plody. Dále se s ní setkáme kolem Černého moře a v asijských státech. V České republice se vyskytuje na jižní Moravě.

Fenykl je sbíraný v srpnu druhého roku. Nejvhodnější pro sběr je ráno za rosy.

Obsahuje silici s terpeny anetholem, fenochonem, feniculinem, metylchavikolem, karvolem a mnoha dalšími látkami. Dále obsahuje sacharidy, bílkoviny, mastný olej, pektin, škrob a estragol.

Je výborným karkaminativem a spasmolytikem – tlumí nadýmání a bolestivé křeče v trávicím ústrojí. Hořký fenchom též zlepšuje vylučování trávicích fermentů a povzbuzuje správnou činnost střev. Malý obsah látek podobných ženským hormonům, má vliv na zvýšení tvorby mateřského mléka.

Při zevním použití má silice fenyklu velice blahodárný vliv a dobře se vstřebává do pokožky, což má značný desinfekční účinek. Fenyklový čaj je také výborným výplachovým prostředkem při očních zánětech nebo při únavě očí.

Fenykl je také velmi vhodný pro užití v ophtalmologii, v pediatrii a porodnické praxi pro kojící ženy a pro staré a zesláblé jedince.

Své účinky podporuje i při odtučňovací kůře. Doporučení na dávkování při tinktuře je 21 dní ráno a večer a poté 5 dní vynechat.

Slunečnice roční je velmi statná jednoletá rostlina, z čeledi hvězdicovitých, dorůstající až do výšky 2,5 metru. Můžeme ji nacházet v přechodu léta do podzimu, a to od srpna do října.

Hlavním předmětem sběru je semeno, potřebné k výrobě oleje, které obsahuje kolem 45% oleje, bílkovin, glyceridů, sterolu, fodfolipoidů a organických kyselin, známé jako citronová, vinná nebo chlorogenová.

Slunečnicový olej je vážený především pro vysoký podíl nenasycených mastných kyselin, zvláště linoleové a olejové.

Květ slunečnice snižuje horečku, zlepšuje trávení a snižuje pocení. Dále byly prokázána podpora a stimulace jaterní činnosti.

Při zevní aplikaci pomáhá léčit kožní infekce, záněty a různá zapaření.

Nebyly zjištěny žádné nežádoucí účinky a proto je slunečnice vhodná k podávání i těhotným a kojícím ženám.

Vědecké označení lišejníku vzniklo z latinského slova cetra = malý kožovitý štítek, což vyjadřuje vzhled rostliny. Lišejníky rostou velice pomalu a odborníci odhadují stáří některých exemplářů v Arktidě na čtyři tisíce let. Jedním z farmakologicky významných druhů lišejníků je pukléřka islandská ( Cetraria islandica L .) z čeledi Parmeliaceae, lidově nazývaná islandský mech

Pukléřka reprezentuje tradiční drogu používanou lidmi již několik staletí. Některé další druhy lišejníků se v současné době intenzivně zkoumají. Pro své antibiotické účinky mohou představovat v budoucnu důležitý zdroj antibiotik. Rostlina má olivově zelenou, polokeříčkovitou, vystoupavou, bohatě rozvětvenou stélku, vysokou 10–15 cm. Stélka pukléřky jsou přechodem mezi lupenitými a keříčkovitými typy stélek. Mladé rostliny jsou pružné a měkké.

Rozšíření: Roste pevně přichycená k podkladu na zemi, skalách a kamenech. Má ráda kyselá vřesoviště a suché křemičité půdy, kde se po dešti drží delší dobu dostatek vody. U nás se s pukléřkou setkáme nejčastěji v suchých jehličnatých lesích, na písčitých půdách. Pukléřka islandská je typickým lišejníkem severské tundry a je rozšířena v severní a střední Evropě.

Historie používání: Pukléřka islandská je tradiční léčivou drogou severských zemí a je oblíbená zejména na Islandu. Dodnes představuje nejen ceněnou léčivku, ale i důležitou potravinářskou surovinu. Z pukléřky se v těchto oblastech mele mouka, ze které se běžně peče. Většinou se používá ve směsi s obilím, a na vánoční pečivo se používá čistá pukléřková mouka. Kvašením pukléřky se připravuje oblíbený nakyslý nápoj, který se před konzumací ředí vodou. Pukléřka se používala také jako náhražka nedostatkové soli ke konzervaci masa. Od 18. století se s ní můžeme setkat v mnohých evropských lékopisech. Lidově se používá při astmatu, při léčbě tuberkulózy, onemocněních močového měchýře a ledvin.

Sběr: Předmětem sběru je celá suchá stélka ( Lichen islandicus ), která se může sbírat po celý rok.

Obsahové látky: Hlavní obsahovou látkou je membránový sliz tvořený polysacharidem licheninem a látkami hořké chuti, tzv. lišejníkovými kyselinami (fumaroprotocetrarová, protolichesterová, cetrarová, protocetrarová atd.). Tento sliz je velmi dobře rozpustný v horké vodě. Lichenin je lineární polyglukan složený ze šedesáti až dvouset ß-D-glukopyranózových jednotek. Je doprovázen dalším polysacharidem izolicheninem, který má podobnou strukturu jako škrob a rozpouští se již ve studené vodě (je zase tvořen ?-glukózovými jednotkami). Lišejníkové kyseliny cetrarová, protocetrarová, lichesteronová, ursulová, usninová, působí antibioticky a jsou v rostlině zastoupeny asi 2 %. Dále rostlina obsahuje jod, vitaminy A a některé vitaminy skupiny B (zejména B1).

Vlastnosti: Mucilaginosum, baktericidum, antitusikum, amarum, stomachikum, antiemetikum, antidiabetikum, protektivum, antihidrotikum.

Kdo by neznal chuť lékořice - setkáváme se s ní v mnoha cukrovinkách (nejznámější je asi tzv. pendrek). Překvapením však může být, že mlsáním těchto pochutin zároveň prospíváme svému organismu. Lékořice je totiž jednou z nejstarších léčivek - zmínky o ní nalezneme již v nejstarších egyptských papyrech a spolu se ženšenem patří k tradičním pilířům čínské medicíny. V současné době je již dokonce vědecky prokázáno, že zmírňuje zhoršování paměti v důsledku stárnutí.

Lékořice lysá patří do čeledi rostlin bobovitých (Fabaceae). Do rodu lékořice řadíme asi dvě desítky druhů. Lékořice lysá je vytrvalá rostlina s kořeny dlouhými až 100 cm a oddenky. Dorůstá do výšky jednoho až jednoho a půl metru, její lodyhy jsou přímé a silné. Listy má lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou vejčité, celokrajné, na spodní straně jsou žláznaté a lepkavé. Lékořice lysá kvete v červnu a červenci bledě fialovými květy, které skládají přímé hrozny. Plodem je lysý lusk (proto G. glabra, lékořice lysá), který obsahuje většinou tři až čtyři semena.

Rozšíření
Zástupci rodu lékořice jsou rozšířeny především v jižní Evropě, v Asii, méně na americkém kontinentě a v Austrálii. V těchto oblastech patří kořeny několika druhů lékořice k důležitým rostlinným drogám a jsou ceněny v lidovém léčitelství i oficiální medicíně. U nás se můžeme s lékořicí lysou setkat především na jižní Moravě, méně v Čechách. Na všech lokalitách se jedná o pozůstatek dřívější kultury. Lékořice lysá pochází původně z východního Středomoří, ale v našich zemích se hojně pěstovala od 16. století do druhé poloviny 19. století, kdy její pěstování postupně zanikalo a bylo nahrazeno dovozem. S pozůstatky dříve pěstované lékořice se můžeme setkat na výslunných stráních v okolí Hustopečí, Mikulova a Bzence.

Užívané části
Vlastní drogu tvoří kořen lékořice (radix liquiritiae). Ten se loupe a zbavuje zevní vrstvy, aby se snáze vylouhovaly účinné látky a odstranili nepříjemně chutnající pryskyřice. Sbírá se na podzim, nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy z rostlin, které dosáhly věku minimálně tří let. Kořeny se suší ideálně při teplotě 20 až 35°C (teplota sušení by nikdy neměla přesáhnout 40°C). Droga má slabý charakteristický pach a sladkou chuť. Správně sušená, loupaná droga má sírově žlutou barvu. Pro lékařské účely je možné použít též kořeny různých variet lékořice, např. G. glabra var. typica, G. glabra var. violacea, G. glabra var. Glandulifera.

Glycirrhizin, který reprezentuje sladkou chuť lékořice je asi 50-ti násobně sladší než řepný cukr. Vědecký název rostliny pochází z řeckého glykys = sladký a rhiza = kořen. Název Liquiritia je latinská forma starořeckého označení rostliny. Druhové jméno glabra = lepkavý se vztahuje na žlázy lepkavých listů; běžněji se uvádí výklad lysý, holý (s ohledem na plody).

Historie použití
Lékořice patří k velice starým léčivým rostlinám, jejíž používání přetrvalo v evropské medicíně dodnes. Znali ji a používali ji už ve starověkém Egyptě. V roce 1923 byla archeology objevena ve velkém množství v jedné z faraónských hrobek. V indické ájurvédě jsou o lékořici zmínky starší než 4000 let. Pozdější, středověké pěstování lékořice v Evropě zmiňuje např. Matthioli ve svém herbáři. U nás se v minulosti hojně používal odvar proti kašli připravený z lékořice, rozinek a fíků.

Lidové pověry a magie
Lékořice je temným a tajemným kořenem. Je spojován s vášní ve všech jejích podobách (láska, nenávist, žádostivost, pomstychtivost, zuřivost, šílenství zrozené ze sexuálních posedlostí). Bylina působí zejména na způsob projevu základních instinktů. Její síla je magická, ukrytá a těžce přístupná. Lékořice vyvolává rozpolcenost, odděluje mysl od cítění. V žádném případě by se proto neměla podávat ženám, které jsou plaché, nesmělé či bojácné - bylina může vyvolat velmi silné cítění, může se stát, že tento druh energie nebudou schopny zvládnout. Lékořice je považována za ženskou obdobu kořene žen-šen (podobné složení látek i účinky). Žen-šen je však více stimulující, lékořice je spíše harmonizující.

Obsahové látky
Lékořice obsahuje monosacharidy a oligosacharidy s uronovými kyselinami. Dále triterpenoidní saponiny (glycyrrhizin, který je 50krát sladší než sacharóza), flavonidové glykosidy (likviricin, likviricigenin, izolikviricigenin, formononetin), oxykumariny, asi 20% škrobu, do 6% hořčin atd. Rostlina jako taková navíc obsahuje cyklitoly (pinitol) a její semena toxický kanavanin.

Vlastnosti
Expektorans, spazmolytikum, diuretikum, antiflogistikum, antiulcerosum, emenagogum, mírné laxans a chuťové korigens.

Účinky na organimus
Droga působí na sliznici žaludku a reflexně vyvolává zvýšenou sekreci v dýchacích cestách. Při krátkodobém užívání je lékořice mírné diuretikum, ale pokud se užívá déle a ve vyšších dávkách, působí naopak antidiureticky. Při dlouhodobé konzumaci drogy působí podobně jako kortikosteroidy, a proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje. Výjimkou je dlouhodobé používání lékořice při tzv. Addisonově chorobě (selhání nadledvinek v produkci hormonu kortizolu a případně i aldosteronu). Droga působí také estrogenně. Lékořice působí hojivě na žaludeční a dvanáctníkové vředy.

Je dvouletá až vytrvalá lehce ochlupená rostlina o výšce 30-120 centimetrů. Má pětičetné listy posazené na řapících s vroubkovanými laloky a fialovorůžovými květy. Kvete od června do října. Plody tvoří rozpadavý diskovitý útvar. Dnešní název malva se vyskytoval již v antice. Je odvozen z řeckého moloché, malaché. Souvisí to se slovem malassó, což značí změkčuji, obměkčuji. Tato vlastnost je daná obsahem slizu v rostlině. Druhové jméno sylvestris jí dal botanik Linné nevhodně, protože v lese roste rostlina zřídka. Karel Veliký nařídil pěstování slézu v klášterech.

Rozšíření: Sléz je u nás rostlinou zcela běžnou zejména na rumištích, u cest, na lesních mýtinách, podél plotů a na suchých místech.

Obsahové látky: Květy obsahují mnoho slizovitých látek, fenolové kyseliny, flavonoidy, antokyanové glykosidové barvivo malvin, listy pak trochu tříslovin, silici a ocytocinovou látku.

KARDAMOMOVÁ SILICE
Kardamom (Elettaria cardamomum) se pro své blahodárné účinky využívá už mnoho tisíc let. Pochází z Indie, odtud se rozšířil do Číny a ve 4. století př. n. l. byl dovezen do Řecka. Je jedním z nejstarších a nejznámějších olejů. Původně se kardamovník vyskytoval v tzv. Kardamomových horách při jihozápadním pobřeží Indie.

„Všeobecně posilující účinek kardamomu spočívá v jeho schopnosti posilovat energii čchi sleziny – slinivky, hlavního orgánu odpovědného za přeměnu potravy a nápojů v čchi a krev. Kdykoli nedostatečnost slezinné čchi vyvolá letargii, nechuť k jídlu a zastavení stolice, lze doporučit kardamomové silice.“

Gabriel Mojay: Aromaterapie pro léčení duše

Dnes se pěstuje také v Guatemale, na Srí Lance a v Tanzanii. Od středověku se dovážela semena do našich zemí pod názvem rajská zrna, pro jejich schopnost potírat vnitřní neduhy. Zajímavé je jeho řecké pojmenování καρδιά = srdce + τέλειος = bezvadný, tj. bezvadné koření v chorobách srdečních. V Přední Indii nazývají tuto rostlinu Elletari. O kardamomu se můžeme dočíst ve starých herbářích, citujme alespoň Mathioliho herbář: „Cardamomi aneb rajská zrna jsou k užívání dobrá těm, s nimiž třesení srdce, omdlévání a závrať zápasí…“ Kardamom jako podpůrný prostředek využívá už mnoho tisíc let tradiční čínská medicína i ájurvéda. Doporučoval ho i Hippokrates.

Kardamomová silice je také nedílnou součástí parfémářského průmyslu a v parfémech udává střední tón.

Jak poznáme kardamovník?
Kardamovník je rostlina podobná rákosu, dorůstající do výšky až tři metry. Má protáhlé listy, malé žluté květy s růžovým až fialovým okrajem a malé světle žluté plody. Květy kardamomu jsou podobného složení jako květy zázvoru a náleží do společné čeledi rostlin zázvorovitých (zingiberaceae). Plody obsahují červenohnědá vejčitá semena, která se jako koření drtí na prášek nebo ponechávají vcelku. Semena jsou zdrojem silice. Rostlina kvete a plodí pouze v oblasti tropů, neboť vyžaduje vysokou vlhkost, teplotu minimálně 22 °C a nadmořskou výšku mezi 700 až 1500 m n. m. V mírném pásmu se dá pěstovat ve skleníku pro své zajímavé listy.

Vlastnosti kardamomové silice
Kardamomová silice je jako většina silic z koření horké a suché povahy. Má harmonizující a vyrovnávající účinky, což znamená, že kardamomový olej je vhodný i pro začátečníky. Tradičně se silice z kardamomu používala a používá hlavně při zažívacích potížích. V indické Materia Medica je olej uveden jako účinný prostředek proti nevolnosti.

ZPŮSOB ZÍSKÁVÁNÍ SILICE: Parní destilací ze semen. Ze 30 kg sušených semen se získá 1 kg bezbarvé silice.
AROMA: Teplé, exotické, kořeněné, sladké, balzámové
POVAHA (dle teploty a vlhkosti): Teplá a suchá
PŘEVLÁDAJÍCÍ ENERGIE (dle čínského pentagramu): ZEMĚ – slinivka, slezina
Hlavní obsahové látky a terapeutické vlastnosti
Cardamomová silice obsahuje převážně terpenické estery (alfa-terpinyl acetát 40 %), terpenické oxidy (1,8-cineol 30 %), linalyl acetát (6 %), limonen, borneol, pinen, mircen, citral, linalol, sabinen a další.
Vzhledem k velkému množství 1,8-cineolu má podle odborných studií inhibiční účinek proti množení bakterií a virů. Další průběžné studie prokazují účinnost 1,8-cineolu na snížení bronchiálního astmatu (PumMed 2004). Silice také vykazovala silnou antibakteriální aktivitu proti mikroorganismům Staphylococcus aureus, Bacillus cereus, Escherichia coli a Salmonella (Journal of Science 2008). U borneolu, nedílné složky silice, bylo prokázáno, že je velmi efektivní antagonista acetylcholinu (Cabo a kol. 1986), a je možné, že je to právě borneol, který má účinek proti zvracení a nevolnosti (J. Buckle 2008).

Kardamom se užívá především při trávicích potížích, proti plynatosti,břišním křečím a zvracení. Také usnadňuje vykašlávání (ředí hlen) a působí antibakteriálně, takže je vhodný i při infekcích dýchacího systému. Usnadňuje odvodnění a tok lymfy. Silice z kardamomu podporuje, na rozdíl od ostatních horkých silic, kromě tvorby noradrenalinu také tvorbu serotoninu, a proto působí především jako vyrovnávající a harmonizační prostředek. Zklidňuje při vnitřním neklidu, nervozitě, žaludečních a trávicích neurózách a nespavosti, ale zároveň dodává energii a odvahu k novým začátkům. Posiluje koncentraci, proto je vhodný jako podpora při studiu nebo při zkouškách, prezentacích apod. Jeho teplé aroma přináší pocit přijetí, jistoty, stability a zakořenění. Používá se tedy při práci s tématem „uzemnění“, bezpečné existence v hmotném světě.
Silici lze použít k ošetření ran a kožní a nehtové plísně.

 Rosa centifolia neboli Růže stolistá, lahodný čaj, doplněk stravy. Harmonizuje meridián plic, tenkého střeva, sleziny a slinivky, které příznivě ovlivňují dýchání, plíce, nos, vedlejší dutiny, hrdlo, hlasivky, hrudník.

Prunella vulgaris, nebo-li Černohlávek obecný je lahodný čaj, doplněk stravy příznivě ovlivňuje meridián plic a tlustého střeva, které mají na starost plíce, dýchání, hrudník, nos, vedlejší dutiny, hrdlo, hlasivky a jícen.

Deviral Plus je přírodní bioinformační doplněk stravy harmonizující meridián plic a tlustého střeva. Extrakt řepíku lékařského posiluje funkci horních cest dýchacích.

Přírodní bioinformační doplněk stravy s obsahem sépiové kosti, která je zásobárnou biologicky dostupných minerálů - vápníku, hořčíku a dalších pro kosti, klouby, vazy, zuby, nehty i vlasy. Harmonizuje meridián ledvin, meridián žaludku , jater a žlučníku. Slouží jako zdroj pro syntézu anorganických složek chrupavky. Podporuje snižování kyselosti žaludečního obsahu a pomáhá tak udržovat acidobazickou rovnováhu organizmu.

Bioinformační doplněk stravy Vista Clear je vyroben z rostlin a éterických olejů, působí blahodárně na meridián jater, žlučníku a ledvin. Obsahuje výtažky z brusnice borůvky ovlivňující meridián jater, který podporuje stav očí, kyčelních kloubů, jater, žlučníku nebo slinivky.

Bioinformační kapky Astomin (doplněk stravy) obsahují hořčiny - extrakty z bylin, které normalizují především meridián žaludku, dále také meridián jater, sleziny, slinivky. 

Diocel je bioinformační doplněk stravy harmonizující především meridián ledvin a močového měchýře. pod jejichž vlivem jsou ledviny, moč. měchýř, kosti, klouby, páteř, uši, hrdlo, mandle nebo dolní končetiny.

Růže existovaly již před mnoha miliony let, ještě dříve než člověk. Byly nalezeny zkameněliny růží, které se jen málo podobaly těm dnešním, jak je známe ze zahrad a parků. V historii se růžím připisovaly téměř neomezené léčivé účinky. Za dob starého Říma se například doporučovala růže na pokousání vzteklými psy.

Použití růže na pokousání vzteklým psem možná vyvolá úsměv, ale úsměv může zase rychle ochladnout, když se podíváme na nové výzkumy. Celá čeleď rodiny růžovitých se vyznačuje silnými antivirovými a antimikrobiálními účinky. Možná že i staré použití mělo své opodstatnění. Při skládání přípravků Diochi si dělám psychotronické testy na jednotlivé rostliny a i mne samotného výsledky růže stolisté doslova překvapily. Následně, za několik let, byly tyto mé testy nezávisle potvrzeny farmaceutickým výzkumem. 

KAŠEL

Kašel je obranný mechanismus našeho těla na podkladě reflexu. Organismus se jím snaží očistit dýchací cesty od cizorodých látek nebo sekretů či cizích těles. K usnadnění kašle přispívá fyziologická funkce dýchacího epitelu (buněk, které vystýlají dýchací cesty), a to tvorba hlenu a kmitání řasinkového epitelu směrem ven z dýchacích cest. Kašel rozeznáváme akutní (trvá do 3 týdnů), subakutní (3–8 týdnů) a chronický (déle než 8 týdnů). Dále jej můžeme dělit na produktivní (s vykašláváním hlenů nebo hlenohnisavých sekretů) a neproduktivní (většinou dráždivý, suchý). Jiným hlediskem může být to, zda je kašel trvalý, nebo záchvatovitý. Na každý pád, kašel trvající více než 8 týdnů je nutné vyšetřit!

Příčiny akutního kašle

• Virová infekce (kromě kašle jsou přítomny i výtok z nosu, obstrukce, horečka, slzení)

• Bakteriální infekce (bronchitida, bronchopneumonie, tracheitida, pertuse – záškrt)

• Alergie (otok sliznic – často vede ke dráždění ke kašli)

• Cizorodé látky (vdechnutí cizích těles, dráždivých plynů, přítomnost parazitů)

• Srdeční selhávání

• Tlak na dýchací cesty zvenčí (nádory, metastázy, zvětšené uzliny mezihrudí, aneurysma aorty, zvětšená štítná žláza, jícen)

• Mimoplicní příčiny (onemocnění pohrudnice – záněty, pneumothorax – splasknutí plíce z různých příčin, onemocnění hlavy – chronické záněty vedlejších dutin nosních, onemocnění břicha – distenze – roztažení žaludku nebo tlustého střeva)

• Volní kašel (hysterie, zlozvyk – někdo pokašlává, zejména pokud je nervózní před určitou situací nebo činností)

Pomoc při akutním kašli

(podle příčiny onemocnění)

• Virový kašel – Baktevir, Deviral, Astofresh, Rosa, Prunella, Wendita, Achyrocline

• Bakteriální – Baktevir, Deviral, Astofresh, Gerocel kapsle

• Akutní astmatický záchvat – Astofresh (ve spreji)

• Alergický podklad – celková detoxikace organismu, posílení detoxikačních orgánů – Diocel, Biominerál, Detoxin, Gerocel kapsle, Deviral (odstranění infekčních ložisek z tkání, snižování alergické pohotovosti organismu)

• Vdechnutí cizorodých látek – pozor na akutní příhodu – akutní dušení (poskytnout první pomoc, volat lékaře); dále detoxikace dýchacích cest podle závažnosti postižení plic – čaje: Rosa, Achyrocline, Wendita, Prunella, popřípadě podle vytestování kapky

• Srdeční selhání – kašel kolem půlnoci, narůžovělé sputum – přítomny stopy krve – vždy k lékaři; druhotně posilujeme srdce (Venisfér, Rosa, Aloysie, Achyrocline)

• Nádorová onemocnění – kašel nereaguje na akutní léčbu, přetrvává. U kašle chronického je vždy nutné vyšetření. Léčba podpůrná – podle vytestování nejvhodnějšího preparátu s protirakovinnými účinky (Sagradin, Venisfér, Gerocel, Cytonic, Uncaria, Lapacho, Achyrocline, Smilax, Citrus), nutnost dlouhodobé detoxikace a posilování organismu a imunitního systému

Subakutní kašel

Většinou je postinfekční. Nutná je detoxikace podle příčiny. Použijeme preparáty vytestované pomocí EAV, Oberonu, kineziologicky a podobně. Preparáty použijeme stejné jako u akutního nebo chronického kašle (viz dále).

Chronický kašel

Z 95 % je způsoben níže uvedenými příčinami:

• Chronická rinosinusitida (trvalé zatékání do nosohltanu, popotahování, snaha odkašlat)

• Astma (kašel má 57 % astmatiků) • Refluxní choroba jícnu

• Chronická bronchitida, CHOPN (chronická obstrukční pulmonální nemoc)

• Bronchiektazie (rozšíření průdušek, často přítomnost infekčních ložisek, sekret se uvolňuje v závislosti na poloze a dráždí ke kašli)

• Užívání léků na hypertenzi (ACE-inhibitory – po vysazení mizí do 3 týdnů)

Z 5 % je přítomno:

• Bronchogenní karcinom

• Levostranné srdeční selhání

• Sarkoidóza (autoimunitní onemocnění)

• Aspirace (vdechnutí – při hltanové dysfunkci po cévních mozkových příhodách a podobně)

• Psychogenní kašel Pomoc při chronickém kašli (léčit základní onemocnění) • Rhinosinusitis – odstranění infekčních ložisek (Sagradin, Deviral), odstranění chronických zánětů – (Gerocel kapsle), infekce – Astofresh, Baktevir, Diocel (čelní dutiny), Intocel (plísně) a jiné • Astma – počátek dušnosti před vznikem astmatického záchvatu – Astofresh ve spreji nebo inhalačně, někdy opakovaně tableta dokáže zabránit rozvinutí dušnosti. Nutná detoxikace organismu (Detoxin, Diocel, Biominerál, Gerocel, Astofresh), mnohdy je potřebné ovlivnit i psychickou složku astmatu (viz psychogenní kašel)

• Chronická bronchitis, bronchiektazie, CHOPN – čaje Rosa, Prunella, Wendita, Achyro, Astofresh, Gerocel kapsle, Baktevir • Refluxní choroba jícnu – alkalizace organismu, neutralizace kyselých šťáv – Supracid, Cytonic/Maytenus, někdy Sagradin

• Kašel při užívání ACE-inhibitorů – vysazení léků, výměna za jiná antihypertenziva

• Psychogenní kašel – Rosa – celkové zklidnění, Nervamin, Levamin, Venisfér. Je nutné hledat příčiny. Mnohdy je ideální regrese nebo Bachova květová terapie na odstranění psychických bloků. Preparáty lze vzájemně kombinovat. U chronických onemocnění můžeme s výhodou využít zlepšení reaktivity organismu po jeho alkalizaci Supracidem.

Z hlediska celostní medicíny je třeba si uvědomit, že do dýchacích cest člověka volně prostupují toxické látky, které jsou přítomné ve vdechovaném vzduchu, ať již chemické (barvy, ředidla, exhaláty chemických továren, čisticí prostředky), radioaktivní látky, toxické kovy, látky z automobilové dopravy – výfukové plyny, látky z obrušování asfaltu, kosmetika (spreje, osvěžovače vzduchu). Toxiny dráždící ke kašli vyvolávající zátěž dýchacích cest anebo přímo onemocnění dýchacích cest se usazují na sliznicích, v podslizničních strukturách, v lymfatickém systému (regionální lymfatické cévy i uzliny dýchacích cest), dále v nervových strukturách (nervus vagus – plexus pulmonalis, které jsou často zaneseny u astmatiků). Navíc musíme zohlednit nadměrnou tvorbu hlenu, která není závislá jen na fyziologické funkci dýchacích cest, ale i na příjmu zahleňující stravy (mléko a mléčné výrobky, cukry, bílá mouka). K léčbě je pak vhodné přidat dechová cvičení, nácvik odkašlávání (to znají lidé trpící bronchiektaziemi, mukoviscidózou – onemocnění slinivky s nadměrnou tvorbou hlenů v dýchacích cestách, chronickými bronchitidami aj.). K usnadnění vykašlávání se dobře hodí také inhalace (solné roztoky, minerální vody, silice, bylinné odvary).

Působení jednotlivých preparátů

BAKTEVIR

• Antivirové (RS viry, adenoviry, influenza, parainfluenza, rhinoviry), antibakteriální účinky (streptokok, stafylokok, Klebsiella, Chlamydia, proteus, diplokok pneumonie).

• Rozpouští hleny, zlepšuje odkašlávání, některé složky zastavují kašel – zejména dráždivý.

• Použití při astmatu, TBC, bronchitidě, abscesech.

• Při akutních obtížích lze Baktevir dávkovat 10 kapek po hodině. Baktevir výrazně snižuje délku onemocnění, zlepšuje rekonvalescenci. Postupně dávky snižujeme až na 2x 10 kapek. Při chronických potížích, podle závažnosti stavu, začínáme dávkou 2x 10 kapek nebo i mnohem menší, zejména pokud se objeví reverzní reakce.

DEVIRAL

• Preparát, který dokáže uvolňovat infekční ložiska z tkání.

• Podporuje imunitu.

• Snižuje alergickou pohotovost organismu.

• Ovlivňuje dráhu plic, následně sliznici celých dýchacích cest.

• Záněty dýchacích cest (RS virus, stafylokoky, streptokoky).

• Má úžasnou sílu, velmi výrazné reverzní reakce díky rozvolňování infekčních ložisek (průdušky, dutiny).

• Deviral užíváme k detoxikaci zpočátku 2x 1 kapsli, pokud se objeví reverzní reakce, snížíme dávkování na 1x 1, nebo 1 obden. Pro ovlivnění alergických projevů použijeme dávky větší – až 3x 2 kapsle.

CYTONIC

• Preparát v podobě kapslí, mírnější účinky má jako čaj – Maytenus.

• Úspěchy slaví někdy u postinfekčních kašlů, kde nezabírají obligátní preparáty.

• Působí i při refluxní ezofagitidě a kašli jí vyvolaném, když nezabírá Supracid. Oba preparáty lze spolu vzájemně kombinovat.

• Dávkujeme 3x 1 kapsli. U Cytoniku se vyskytují také nepříjemné reverzní reakce, zejména záněty močového měchýře hemoragického charakteru (přítomnost krve v moči), někdy značná zatuhlost trapézových svalů. Vynecháme užívání nebo snížíme dávkování. Podstatně šetrnější je pití čaje.

ASTOFRESH

• Protizánětlivé účinky – působí proti zánětům všech etáží dýchacích cest.

• Protivirové (i protichřipkové), protibakteriální, protiparazitární, protiplísňové.

• Odhleňující účinek.

• Užíváme jak v akutních stavech, tak subakutních i chronických. Lze ho použít k inhalacím (v kapkách) nebo do aromalamp. Snižuje pocit dušnosti, zavčas podaný dokáže zabránit rozvoji astmatického záchvatu. Kromě expektoračních účinků (zlepšuje vykašlávání) má díky obsahu mentolu i znecitlivující účinky – výhodné při kombinaci s bolestí nebo škrabání v krku. Zlepšuje dech, osvěžuje dech. Vhodný i při rýmách a zánětech dutin.

GEROCEL

• V podobě kapslí se užívá při chronických zánětech pro svůj obsah enzymů.

• Výhodné je jeho působení u zánětů průdušek, zánětů dutin, zápalů plic. U chronických zánětů (ale i u akutních zánětů průdušek, dutin) můžeme užívat poměrně vysoké dávkování 3x 2 kapsle. Jako vedlejší nežádoucí účinky se mohou vyskytnout zažívací potíže, průjmy, nadýmání a křeče v břiše. Opět vysadíme anebo snížíme dávkování.

ROSA CENTIFOLIA

• Lahodný čaj s vynikajícími odhleňujícími účinky, usnadňuje vykašlávání.

• Snižuje teplotu.

• Prokázáno ovlivnění Mycobacteria tuberculosis.

• Užívá se při rýmách, nachlazeních, bronchitidách, tuberkulóze.

• Má protizánětlivý efekt.

• Čaj pijeme nejlépe teplý, ovlivňujeme tak i pocení. Můžeme ho pít opakovaně několikrát. denně. Pro jeho lahodnou chuť ho mají rády i děti. Lze ho i inhalovat.

PRUNELLA VULGARIS

• Čaj s antivirovými a antibakteriálními účinky (streptokoky, mykobakterie, pseudomonády).

• Působí při nachlazeních, chřipkách a jiných virózách.

• Detoxikuje plíce.

• Uvolňuje hleny.

• Má protizánětlivé účinky.

• Čaj popíjíme stejně jako Rosu, čím teplejší čaje, tím více vyvolávají pocení, což pomáhá organismu odstraňovat toxické látky z těla. Také ho můžeme inhalovat.

WENDITA CALYSINA

• Čaj s protizánětlivými účinky.

• Účinný při nachlazení, chřipkách.

• Detoxikuje plíce.

• Zmírňuje kašel, usnadňuje odkašlávání.

• Posiluje imunitu.

• Má antivirové a antibakteriální účinky.

• Užívání stejné jako u výše uvedených čajů.

ACHYROCLINE SATUREIOIDES

• Čaj s vynikajícími účinky na dýchací ústrojí.

• Zlepšuje a usnadňuje vykašlávání.

• Má výrazné protizánětlivé účinky.

• Velmi dobře funguje při posilování imunity a zmírňování alergických reakcí.

• Užívání: viz výše uvedené čaje.

CITRUS AURANTIUM

• Čaj, který usnadňuje pocení. Pokud potřebujeme detoxikovat organismus či vyvolat pocení, je vhodné pít tento čaj.

• Čaj pijeme teplý až vlažný.

SAGRADIN

• Tento preparát ovlivňuje zvýšenou teplotu i horečku.

• Má analgetické účinky.

• Hojí rány (v případě zánětů nosohltanu lze roztokem kloktat nebo vytírat krk – sliznice postižené infekcí).

• Při reverzních reakcích dokáže vyvolat zánět vedlejších dutin nosních.

• Někdy účinkuje u kašle vyvolaného refluxní chorobou jícnu.

• Při teplotách můžeme Sagradin dávkovat po 10 kapkách anebo po kávových lžičkách. Při detoxikaci užíváme v dávce 3x 5 kapek. Při výskytu reverzní reakce užívání přerušíme anebo snížíme dávkování.

DIOCEL SUPRACID

• Užíváme u chronických zánětů, kdy organismus trpí značným překyselením vnitřního prostředí.

• Velmi dobrý preparát u kašle vyvolaného refluxem kyselých žaludečních šťáv do dýchacího ústrojí.

• Dávkujeme 3x 1 nebo 3x 2 kapsle.

DIOCEL BIOMINERÁL

• Přípravek, který ovlivňuje činnost lymfatického systému, a proto je vhodný u všech akutních i chronických onemocnění dýchacích cest.

• Pročištěním lymfatických cest uvolníme cestu pro odstranění dalších toxických látek (mikroorganismů a jejich toxinů).

• Ideální dávkování je 2x 10 kapek.

Preparáty s obsahem látek s prokázanými protirakovinnými účinky:

Vensifér, Cytonic/Maytenus, Gerocel kapsle i kapky, Sagradin, čaj Lapacho, Uncaria tomentosa, Achyrocline satureioides, Smilax officinalis, Citrus aurantium. Tyto preparáty je vhodné vytestovat u každého člověka individuálně. Co dodat na závěr? Preparáty Diochi mají obrovský léčebný potenciál. Čím dříve jsou nasazeny při akutních potížích, tím rychleji se organismus zase vrátí do své původní rovnováhy, tedy do zdraví. Díky složení a zpracování na principu informatiky a biorezonance jsou velmi vhodné při detoxikaci organismu a jeho očistě od infekčních ložisek, která provázejí zejména chronická onemocnění. Velmi vhodné je jejich preventivní užívání k harmonizaci organismu.

MUDr. Lenka Hodková

pozn.: Jednotlivé preparáty lze mezi sebou kombinovat. Ideální je kombinace kapek a čajů.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 08/2010