Alfa artrizone

Související položky (podle značky)

• Jírovec maďal, kaštan koňský

  
  "Léčitelé tvrdí, je to zbraň proti hemoroidům."

  Jírovec maďal obsahuje především aescin, biologicky aktivní látku, která působí proti otokům, zánětům chrání a zpevňuje cévy, urychluje vstřebávání krevních sraženin, zlepšuje žilně-lymfatickou cirkulaci a vyprazdňování křečových žil u pacientů s touto poruchou. Jírovec maďal dále obsahuje saponiny, kryptoescín a purinové deriváty. Má insekticidní účinky, fungicidní. Lidoví léčitelé ho používají při malárii, srdečně-cévních onemocněních, křečových žilách, hemeroidech, otocích dolních končetin, poruchách nadledvinek a mozku, Raynauldové nemoci, nedostatečném periferním prokrvení, bércových vředech.

  Jírovec maďal je strom, vysoký 15-20 metrů, který kvete od května do června.
  Pro léčebné účely se používají kromě květů i plody, které se sbírají v září a v říjnu. Původním domovem stromu je Balkán, Turecko a Severní Řecko. Původně se jím léčili koně při dušnosti, ale výzkumy zjistily, že je pro ně jedovatý.

  Vědecké výzkumy ukázaly, že snižuje srážlivost krve a působí spasmolyticky. Zevně snižuje negativní účinky slunečního záření. Na trhu existuje mnoho přípravků obsahujících léčivé látky z jírovce maďalu ve formě gelu, krému. Zevně je vhodné používat jej při léčbě hemoroidů, bércových vředů, křečových žilách a tzv. studených nohách.

  Babičky radí: vyrobte si mýdlo

  Plody obsahují látky saponiny, které mají čistící účinky podobné jako mýdlo. Toužíte si vyrobit biomýdlo? Očištěné plody se nadrobno nakrájí a rozdrtí na prášek, který můžeme používat například na mytí nohou či rukou.

  Recept na prokrvení těla

  Čaj z květů si připravíme z ½ litru vody a jedné lžičky květů. Pijeme 3krát denně po 100 ml, asi 15 minut před jídlem. Pozor: jírovec se na vnitřní použití nesmí užívat spolu s přípravky proti krvácení.

• Kurkuma dlouhá

  "Vědci potvrdili, že kurkumin brání rozvoji melanomu."

  Obě rostlinky s nadpozemsky krásnými květy vyzdvihují pro jejich blahodárné účinky nejen léčitelé ale i vědci. Používá se při problémech trávicí soustavy, jater, hepatitidě, bolestech břicha, nadýmání a také proti parazitům. Dále při bolestech v hrdle, ramenou, bolestech zubů a poruchách menstruace. Zevně na hnisavé záněty spojivek, nehojící se vředy, lišeje a různá poranění. Napomáhá rozpouštění krevních sraženin. 

  Rostlina pochází z jižní a jihovýchodní Asie a v současnosti je nejvíce rozšířená v Indii, Vietnamu a Kambodži, ale pěstují ji i v jiných zemích tropů. Kurkuma dlouhá je asi půl metru vysoká rostlina z čeledi zázvorovitých, kterou také nazývají žlutý zázvor. Je to vytrvalá bylina s hlíznatou zduřenou lodyhou, z níž vyrůstají listy a kořeny. Listy jsou dlouhé řapíkaté, široce kopinaté a až 0,5 m dlouhé. Mezi nimi vyrůstá přímý stvol, zakončený hustým klasem světle žlutých květů. Plod je trojpouzdro a mnohosemenná tobolka s množstvím semen. Obsahuje zejména barvivo a silici. Barvivo tvoří žlutý fenolický kurkumin, desmethoxykurkumin a bis-desmethoxykurkumin. Silice tvoří 1,5 až 6 % obsahu a tvoří ji zejména sekviterpény, z nichž 50 až 80 % připadá na turmeróny a dehydroturmeron. Dále obsahuje alfa- a beta-pinen, kamfen, limonen, eugenol a protichřipkově působící cineol. 

  Nejnovější studie prokázaly, že kurkumin, pálivá žlutá složka kari koření, izolovaná z oddenků této zázvorovitých rostliny je vynikajícím prostředkem zabraňujícím rozvoji melanomu a dalších nádorových onemocnění. Dokáže blokovat faktor kapaB, který podporuje abnormální zánětlivou reakci vedoucí často k artritidě či k rakovině. Kurkumin blokuje aktivitu EGFR (epidermis Growth Factor Receptor), který umožňuje rozmnožování rakovinových buněk a aktivitu VEGF (Vascular Endothelial Growth Factor), který je zdrojem novotvorby cév, což je důležitý proces při růstu nádoru. Jednoduše řečeno, blokuje tvorbu cév, které vyživují nádor.

  Kurkuma zedoaria (Curcuma zedoaria)

  Na asijských tržištích se můžeme setkat se širokým sortimentem dalších druhů. Například z jihovýchodní Asie pochází Curcumazedoaria, která se používá podobným způsobem. Obsahuje curcumin a jeho deriváty, modrý pigment, silici, terpentoidní sloučeniny a minerální soli. Používa se při bolestech, bylinkáři ji doporučují při rakovině mozku, plísních, vysokém tlaku a cholesterolu, artritidě, jako stimulans detoxikans, onemocnění ledvin a plic, žaludku, jater a na podporu vylučovaní žlučových kyselin. V lidovém léčitelství se osvědčila při nádorech mozku. To, že pálivé kari je účinné proti nádorovým onemocněním, dokazují i ​​indické výzkumy, kde je výskyt čtyř běžných typů rakoviny (tlustého střeva, plic, prostaty a prsu) 10krát nižší než například v USA. 

  Bylinkáři radí proti chřipce a zánětům

  Prášek z oddenku se používá rozmíchaný v malém množství vody, a to v dávce 1 - 2 čajové lžičky 1 až 3x denně. Na ¾ l dáme 2–3 lžičky kurkumy a povaříme asi tři minuty. Odvar necháme louhovat asi 15 minut, pak ho slijeme a popíjíme během dne.

• Trombóza žil dolních končetin

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny
  Krev z dolních končetin odtéká prostřednictvím dvou žilních systémů. Zásadní je hluboký systém a kromě toho je zde ještě systém žil povrchový. Oba systémy jsou propojené tzv. perforátory. Tyto perforátory jsou žíly schopné vést krev jednosměrně z povrchového systému do hlubokého. Žíly na dolní končetině jsou vybaveny speciálními chlopněmi. Za normálních okolností pohyb svalů dolních končetin vytlačuje krev směrem k trupu a jednosměrné chlopně brání jejímu navracení zpět a navíc také zabraňují toku krve z povrchového systému do žilního. Při nahromadění dostatečného množství rizikových faktorů začnou v hlubokém systému vznikat krevní sraženiny a vznikne trombóza žil dolních končetin.

   

• Lékořice lysá

  Kdo by neznal chuť lékořice - setkáváme se s ní v mnoha cukrovinkách (nejznámější je asi tzv. pendrek). Překvapením však může být, že mlsáním těchto pochutin zároveň prospíváme svému organismu. Lékořice je totiž jednou z nejstarších léčivek - zmínky o ní nalezneme již v nejstarších egyptských papyrech a spolu se ženšenem patří k tradičním pilířům čínské medicíny. V současné době je již dokonce vědecky prokázáno, že zmírňuje zhoršování paměti v důsledku stárnutí.

  Lékořice lysá patří do čeledi rostlin bobovitých (Fabaceae). Do rodu lékořice řadíme asi dvě desítky druhů. Lékořice lysá je vytrvalá rostlina s kořeny dlouhými až 100 cm a oddenky. Dorůstá do výšky jednoho až jednoho a půl metru, její lodyhy jsou přímé a silné. Listy má lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou vejčité, celokrajné, na spodní straně jsou žláznaté a lepkavé. Lékořice lysá kvete v červnu a červenci bledě fialovými květy, které skládají přímé hrozny. Plodem je lysý lusk (proto G. glabra, lékořice lysá), který obsahuje většinou tři až čtyři semena.

  Rozšíření
  Zástupci rodu lékořice jsou rozšířeny především v jižní Evropě, v Asii, méně na americkém kontinentě a v Austrálii. V těchto oblastech patří kořeny několika druhů lékořice k důležitým rostlinným drogám a jsou ceněny v lidovém léčitelství i oficiální medicíně. U nás se můžeme s lékořicí lysou setkat především na jižní Moravě, méně v Čechách. Na všech lokalitách se jedná o pozůstatek dřívější kultury. Lékořice lysá pochází původně z východního Středomoří, ale v našich zemích se hojně pěstovala od 16. století do druhé poloviny 19. století, kdy její pěstování postupně zanikalo a bylo nahrazeno dovozem. S pozůstatky dříve pěstované lékořice se můžeme setkat na výslunných stráních v okolí Hustopečí, Mikulova a Bzence.

  Užívané části
  Vlastní drogu tvoří kořen lékořice (radix liquiritiae). Ten se loupe a zbavuje zevní vrstvy, aby se snáze vylouhovaly účinné látky a odstranili nepříjemně chutnající pryskyřice. Sbírá se na podzim, nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy z rostlin, které dosáhly věku minimálně tří let. Kořeny se suší ideálně při teplotě 20 až 35°C (teplota sušení by nikdy neměla přesáhnout 40°C). Droga má slabý charakteristický pach a sladkou chuť. Správně sušená, loupaná droga má sírově žlutou barvu. Pro lékařské účely je možné použít též kořeny různých variet lékořice, např. G. glabra var. typica, G. glabra var. violacea, G. glabra var. Glandulifera.

  Glycirrhizin, který reprezentuje sladkou chuť lékořice je asi 50-ti násobně sladší než řepný cukr. Vědecký název rostliny pochází z řeckého glykys = sladký a rhiza = kořen. Název Liquiritia je latinská forma starořeckého označení rostliny. Druhové jméno glabra = lepkavý se vztahuje na žlázy lepkavých listů; běžněji se uvádí výklad lysý, holý (s ohledem na plody).

  Historie použití
  Lékořice patří k velice starým léčivým rostlinám, jejíž používání přetrvalo v evropské medicíně dodnes. Znali ji a používali ji už ve starověkém Egyptě. V roce 1923 byla archeology objevena ve velkém množství v jedné z faraónských hrobek. V indické ájurvédě jsou o lékořici zmínky starší než 4000 let. Pozdější, středověké pěstování lékořice v Evropě zmiňuje např. Matthioli ve svém herbáři. U nás se v minulosti hojně používal odvar proti kašli připravený z lékořice, rozinek a fíků.

  Lidové pověry a magie
  Lékořice je temným a tajemným kořenem. Je spojován s vášní ve všech jejích podobách (láska, nenávist, žádostivost, pomstychtivost, zuřivost, šílenství zrozené ze sexuálních posedlostí). Bylina působí zejména na způsob projevu základních instinktů. Její síla je magická, ukrytá a těžce přístupná. Lékořice vyvolává rozpolcenost, odděluje mysl od cítění. V žádném případě by se proto neměla podávat ženám, které jsou plaché, nesmělé či bojácné - bylina může vyvolat velmi silné cítění, může se stát, že tento druh energie nebudou schopny zvládnout. Lékořice je považována za ženskou obdobu kořene žen-šen (podobné složení látek i účinky). Žen-šen je však více stimulující, lékořice je spíše harmonizující.

  Obsahové látky
  Lékořice obsahuje monosacharidy a oligosacharidy s uronovými kyselinami. Dále triterpenoidní saponiny (glycyrrhizin, který je 50krát sladší než sacharóza), flavonidové glykosidy (likviricin, likviricigenin, izolikviricigenin, formononetin), oxykumariny, asi 20% škrobu, do 6% hořčin atd. Rostlina jako taková navíc obsahuje cyklitoly (pinitol) a její semena toxický kanavanin.

  Vlastnosti
  Expektorans, spazmolytikum, diuretikum, antiflogistikum, antiulcerosum, emenagogum, mírné laxans a chuťové korigens.

  Účinky na organimus
  Droga působí na sliznici žaludku a reflexně vyvolává zvýšenou sekreci v dýchacích cestách. Při krátkodobém užívání je lékořice mírné diuretikum, ale pokud se užívá déle a ve vyšších dávkách, působí naopak antidiureticky. Při dlouhodobé konzumaci drogy působí podobně jako kortikosteroidy, a proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje. Výjimkou je dlouhodobé používání lékořice při tzv. Addisonově chorobě (selhání nadledvinek v produkci hormonu kortizolu a případně i aldosteronu). Droga působí také estrogenně. Lékořice působí hojivě na žaludeční a dvanáctníkové vředy.

   Použití

  Lékořice se používá především jako prostředek usnadňující odkašlání a rozpouštějící hleny. Slouží k vyčištění plic a zjasnění hlasu. Tradičně je používána při kataru průdušek, chronických žaludečních vředech, kolikách a při nedostatečnosti kůry nadledvinek. Má protizánětlivé a protirevmatické vlastnosti (záněty plic, astma, žaludeční a peptické vředy). Snižuje žaludeční kyselost, zvyšuje produkci ochranných slizů trávicího ústrojí a respiračních cest, zvyšuje vylučování žluči - podpora jater. Tlumí křeče hladkého svalstva a dýchacího systému. Sráží horečku a snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Dále bylo prokázáno, že snižuje krevní srážlivost a snižuje účinnost enzymu zodpovědného za některé komplikace provázející cukrovku (oční poruchy). Chrání játra před účinkem některých jedů.Podporuje činnost chemikálií v těle - minerály, vitamíny, hormony, jakékoliv drogy. Ovlivňují funkci nadledvinek, zvyšují vitalitu, obranyschopnost, odolnost proti stresům. Kořen jako takový bývá oblíbenou součástí nejrůznějších čajových směsí, zejména určených proti kašli a používaných při žaludečních a zažívacích potížích. dráždí žaludeční sliznici, působí mírně projímavě a močopudně.
  V lidovém léčitelství se nejvíce používá jako prostředek proti kašli a chrapotu, dále při zácpě a revmatismu. Má také rozsáhlé použití v potravinářském průmyslu při výrobě limonád a některých druhů piv. Díky své sladké chuti se využívá k výrobě cukrovinek proti kašli a chrapotu.
  Dlouhodobé používání lékořice není vhodné, protože nepříznivě ovlivňuje iontovou rovnováhu a vylučování vody z těla. Lékořice má též antibakteriální a antimykotické účinky.

  Nyní je na světe ještě jeden důvod, proč holdovat pendreku. Tým Jonathana Seckla z Univerzity v Edinburgu zjistil, že carbenoxolon izolovaný z lékořicového extraktu zmírňuje zhoršování paměti spojené se stárnutím. Tuto látku podávali 3x denně lidem, kteří byli ve věku, kdy se na fungování paměti začíná projevovat stáří. Po čtyřech týdnech užívání bylo zjištěno že si dotyční lépe pamatují náhodná slova a snadněji si vzpomínají na to, co podnikali o minulém víkendu. Carbenoxolon působí v mozku tak, že zde snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu. Ten se vyplavuje při stresu a lidé s chronicky vysokými hodnotami tohoto hormonu vykazují mimo jiné i zmenšení hippocampu v mozku. Jonathan Seckl věří, že právě v hippocampu se carbenoxolon váže na proteiny, které pak "probouzejí" geny užitečné pro zapamatování a vybavení informací.

  Dávkování
  Obvyklá denní dávka při krátkodobém použití je 1 kávová lžička drogy (1-4g práškovaného kořene) na šálek záparu, který se pije dvakrát až třikrát denně.

  Toxicita
  Droga není toxická, ale musí se užívat v přiměřených dávkách a pouze krátkodobě . Jinak může způsobit zvyšování hladiny sodíku a vody v organismu a vést ke ztrátě draslíku (příznaky zvýšené funkce kůry nadledvin). Lékořici by proto neměli užívat pacienti s existujícími poruchami srdeční činnosti a cévního sytému. Lékořice by se taktéž neměla používat v těhotenství a době kojení (tradičně se u lékořice uvádí abortivní účinky). Vynechávání menstruace může být také příznakem předávkování přípravkem obsahujícím lékořici. Proto, ačkoliv je lékořicový kořen široce používán v potravinářství jako doplněk upravující chuť (sladkost), mnohé státy limitují obsah drogy v konečném produktu.

  Interakce
  Lékořice může ovlivňovat existující léčbu pohlavními hormony nebo léčbu snižující hladinu krevního cukru.

  Další význam
  Lékořice lysá se používá v cukrářství, přidává se do likérů a nealkoholických nápojů. "Pendrek", dětmi milovaná cukrovinka, je vlastně zahuštěný a upravený extrakt z lékořicového kořene. Klasický postup při výrobě lékořiny (liznice či pendreku) je poměrně jednoduchý. Kořen lékořice se nakrájí na drobné kousky, rozmačká a umele v mlýnku. Získáme výtažek, který se vaří v měděném kotli až nabude hnědočerné barvy a zhoustne. Do obchodů se dostával lékořicový extrakt jako dlouhé, tmavé válečky - pendrek. Název je patrně zkomolenina z německého Bärendreck ("medvědí lejno"). Za studena je hmota křehká, za tepla se mění na ohebnou a tažnou.

  Lékořice se také přidávala do piva, kde působí jako pěnící přísada. Této vlastnosti lékořicového kořene se dříve využívalo i při výrobě náplní do hasicích přístrojů. Lékořicí se upravuje chuť tabáku. Lékořice je také důležitou surovinou ve farmaceutickém průmyslu - používá se jako chuťové korigens při výrobě léků, i jako plnidlo při přípravě pilulkové hmoty. V minulosti měla lékořice poměrně široké technické použití. Přidávala se do leštidel, malířských barev, tuše a inkoustů. Lékořice lysá je rovněž významnou medonosnou rostlinou.

  Zajímavosti
  Původní obyvatelé severoamerického kontinentu používali k obdobným účelům kořen, případně list domácího druhu lékořice - Glycyrrhiza lepidota . Z celé řady domorodých kmenů, kteří lékořici používali se blíže zastavíme např. u Siouxů. Zápar z listí používali při bolesti uší. Dětem, které trpěly horečkami se podával zápar z kořenů lékořice Glycyrrhiza lepidota . Při bolestech zubů Siouxové žvýkali lékořicový kořen. Kořen také používali při léčbě koní.

  Tradiční čínská medicína si velice cení a považuje příbuzného druhu lékořice, lékořice uralské ( Glycyrrhiza uralensis Fisch. ex DC.). Spolu s ženšenem patří k pilířům tradiční čínské fytoterapie. Obě rostliny mají tonifikační účinky a jsou spojovány s dlouhověkostí. Lékořice je nazývána "guobao" neboli "posvátný národní poklad". Ve směsích bylin zlepšuje jejich chuť, harmonizuje a prodlužuje jejich účinek a prospívá všem orgánům. Kořen lékořice uralské se používá při nachlazení, žaludečních a dvanáctníkových vředech, diabetu, otravě alkoholem, kožních vyrážkách aj.

  Sirup proti kašli
  1,2 l vody; 1 čaj. lžička lněných semínek; 25 g kořene lékořice; 100 g rozinek, 100g cukru, 1 pol. lžíce octa. První 4 složky vaříme tak dlouho, dokud nezískáme obsah 0,9 l. Přidáme cukr a ocet a řádně promícháme. Podáváme před spaním.

  Kašel dráždivý - uklidnění
  15 g kozlíku lékařského; 15 g rozinek; 15 g anýzu; 15 g lékořice.Byliny přelijte vodou a přiveďte k varu. Čaj je vhodný přisladit medem.

  Metabolismus - úprava
  1čaj. lžička kůry olše - řešetláku, 1čaj. lžička lékořicového kořene, 1čaj. lžička kořene a listů smetanky a 1čaj. lžička violky trojbarevné. Namočte jednu polévkovou lžíci uvedené směsi bylin v 1 l studené vody a nechejte 3 hodiny louhovat. Pak směs přiveďte k varu, odstavte a přikryjte na 15 minut. Užívejte 2 polévkové lžíce denně.

  Ústní voda
  30 g kořene lékořice; 500 ml vody. Kořen zalijte studenou vodou, přiveďte k varu a vařte 15 minut. Používejte na afty a záněty ústní dutiny.

  Směs k urychlení léčby spalniček
  4 díly světlice; 4 d. meduňky; 2 d. lékořice; 2 d. květů černého bezu; 1 d. listů violky. Čajovou lžičku směsi vaříme 3 minuty ve třech šálcích vody a poté necháme 10 min stát. Dávkování : 3 x denně jeden šálek čaje.

  Autor: Jiří Široký

   

• Klouby

  Kulovitý kloub se skládá z kloubní hlavice a kloubní jamky, které do sebe zapadají. Na kloubních plochách je tenká vrstva hyalinní chrupavky.

  Kloubní pouzdro je uvnitř vystláno synoviální výstelkou, produkuje kloubní maz – synovii. Ta zvlhčuje třecí plochy kloubu a vyživuje chrupavku. Dále obsahuje cévy a nervy a zevně je kloubní pouzdro zpevněno vazy – ligamenty.

• Alzheimerova choroba

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Vznik nemoci nám zatím není zcela znám. Existují ale některé rizikové faktory, které vedou ke vzniku nemoci. Je to například: věk, nízké vzdělání (např. logické myšlení je třeba rozvíjet), přítomnost Apolipoproteinu E4, Downův syndrom, nebo Alzheimerova choroba v rodině. Naopak preventivně působí čaje, pohyb. 

  Projevy nemoci

  • Ztráta paměti.
  • Porucha abstraktního myšlení.
  • Porucha úsudku a plánování.
  • Změna osobnosti.

   

   

• Revmatoidní artritida

   

  Projevy

  Nemoc se může projevovat různě. Klasické je postupné a plíživé zhoršování obtíží s občasnými záchvaty prudkého zhoršení. Kloubní problémy obvykle začínají ranní ztuhlostí a bolestí, která při cvičení poměrně rychle vymizí. To je poměrně dobrý odlišující příznak od artrózy. U artrózy se může pocit ztuhlosti kloubů objevit také, ale cvičení situaci spíše zhoršuje – jak třou artrotické klouby jeden o druhý, tak to docela bolí.

  Kromě ztuhlosti zlepšující se po cvičení se mohou objevovat otoky a bolestivost kloubů. Typicky postiženy bývají drobné klouby na horních končetinách, obvykle klouby prstů. Při dlouhotrvajících obtížích se ruce začnou stáčet na malíkovou stranu, vznikají deformace kloubů a degenerují drobné svaly ruky. Kromě toho může být přítomna zvýšená teplota, neinfekční perikarditida, Raynaudův syndrom, záněty šlach a mnohé další obtíže.
  U některých lidí s revmatoidní artritidou se objevují narudlá kožní ložiska, která mají kruhové uspořádání. Tuto kožní chorobu označujeme jako granuloma annulare. Její vznik souvisí s autoimunitní reakcí, ale přesný mechanizmus vzniku není jasný.

  
  Prevence

  Podobně jako u jiných autoimunitních nemocí je prevence prakticky nemožná. Neznáme vyvolávající moment, a proto neumíme ani zabránit vzniku choroby.

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Vlastní příčina nemoci není zcela známa. Je jisté, že imunitní systém organismu se zblázní a začne vytvářet tzv. autoprotilátky, které napadají tkáně našeho těla. U revmatoidní artritidy jsou typicky postižené menší klouby. Protilátka, která se u revmatoidní artritidy vytváří, se nazývá revmatoidní faktor.

   

• Prostata
• Crohnova choroba

   

  Průběh onemocnění je chronický, střídá se období klidu s obdobím potíží. Nejčastěji jsou úporné vleklé průjmy, které mohou být trvalé nebo s přestávkami a mohou obsahovat i krev, méně často hlen. Průjmy jsou doprovázené bolestí břicha, tělesnou teplotou kolem 38°C, únavou, ztrátou energie, slabostí, ospalostí, ztrátou chuti k jídlu, ztrátou tělesné hmotnosti a objeví se i křeče v břiše. Je porušeno vstřebávání živin a následně vzniká podvýživa. Ve stolici se objevují tuky (steatorea) a při chronickém krvácení může vzniknout anémie související s nedostatkem železa. Kromě vředů a zánětů se může Crohnova choroba projevovat zúžením průchodnosti střev, tvorbou abscesů a píštělí, což jsou kanálky spojující místa zánětu s jakýmkoliv jiným místem. Zanícená místa se hojí jizvami, které pak způsobují zúžení trávicí trubice.

  Mimo střevních projevů choroby se může objevit vyrážka, záněty podkožní tukové tkáně (erythema nodosum), kožní vředy, též bolesti zad a neinfekční záněty oka.

  Příčiny  z pohledu klasické medicíny

  Crohnova choroba není nakažlivá, jasná příčina však není známá. Nejčastějšími příčinami vzniku jsou genetické vlivy, infekční původ v podobě bakterie Helicobakter pylori, plísní i dalších bakterií a virů. Ke vzniku může přispívat i porucha obranyschopnosti, nevhodná strava s vysokým obsahem rafinovaných cukrů a nedostatkem vlákniny, potravinové alergie, nedostatek vitaminů C a E. Nepříznivě působí i kouření, užívání nesteroidních antirevmatik a hormonální antikoncepce.

• Ledviny

   Ledviny společně s močovody, močovým měchýřem a močovou trubicí tvoří močový systém, vylučující z těla dusíkatý odpad v podobě močoviny. Současně s odstraňováním rozpustných odpadních produktů ledviny udržují rovnováhu solí, tekutin a stopových prvků v organismu a podílejí se na regulaci krevního tlaku. Aby mohly všechny tyto úkoly úspěšně plnit, jsou bohatě zásobeny krví, a to vlastní tepnou vycházející přímo z aorty – minutu co minutu proteče ledvinami 1,2 litru krve.

  Ledviny jsou párovým orgánem; jsou uloženy symetricky v zadní části břišní dutiny asi 5 cm od páteře přímo pod dolními žebry. Průměrná ledvina dospělého člověka je asi 10 centimetrů dlouhá a váží přibližně 150 gramů.

  Základní funkční jednotkou ledvin, ve které se vytváří moč, je nefron. Podobá se dlouhé trubičce, jejíž jeden konec je rozšířený a slepě uzavřený (tzv. Bowmanův váček), v němž je uloženo cévní klubíčko (glomerulus) skládající se z 20 až 40 vlásečnicových kliček – tento útvar se nazývá ledvinné tělísko. Z glomerulu vychází kanálek nefronu nejprve v podobě tzv. Henleovy kličky a poté jako sběrací kanálek ústící do ledvinné pánvičky.
  Vlastní filtrační plocha tvořená stěnami vlásečnic v glomerulu, vnitřním listem Bowmanova pouzdra a tzv. bazální membránou nalézající se mezi nimi. Tímto filtrem přechází z krve do začátku nefronu tekutina, obsahující nízkomolekulární látky do velikosti 4 nanometrů. Molekuly krevních bílkovin do tohoto filtrátu, kterého se se denně vytvoří 170 až 180 litrů, nepřecházejí. Tato takzvaná primární moč dále protéká kanálky nefronu a postupně se redukuje na 1,5 až 2 litry konečné moči denně. Zpět do krve se tedy vstřebá 99 procent vody a s ní i veliké množství látek, které tělo nezbytně potřebuje a o něž nesmí být ochuzeno. Moč je z ledviny transportována vývodnými močovými cestami do močového měchýře, v jehož stěně se nalézá hladká svalovina, která se uplatňuje při vypuzování moči. S přítokem moči stoupá v močovém měchýři tlak, zprvu jen zvolna, při větším naplnění prudčeji. Výraznější nucení k močení nastává při náplni 350 až 400 ml, kdy je v močovém měchýři tlak přibližně 13 kPa. Za normálních okolností se u dospělého člověka vytvoří za den 1,5 až 2 litry moči. Klesne-li množství vylučované moči za den pod 500 ml, zadržují se v těle odpadní produkty dusíkového metabolismu, zvláště močovina, a vyvolají otravu organismu, která se nazývá urémie.

   

• Žaludek

  Žaludek bývá považován za hlavní orgán trávicího systému, ačkoli většina trávicích procesů, především vlastní vstřebávání živin, neprobíhá zde, ale až v jednotlivých úsecích střeva.

  Žaludek průměrné dospělé osoby pojme obsah 1 až 1,5 litru; každých 24 hodin vyrobí také zhruba stejné množství žaludečních šťáv, jejichž sekreci stimuluje jednak vzhled, vůně a chuť jídla, jednak vlastní vstup potravy do žaludku.

  Stavba žaludku odpovídá základní stavbě všech úseků trávicí trubice. Žaludeční stěny jsou tvořeny několika vrstvami podélné a kruhové svaloviny, jsou vystlány výstelkou ze speciálních žlázových buněk produkujících trávicí enzymy, kyselinu a hlen a jsou bohatě zásobeny krevními cévami a inervovány četnými nervy.

  Třebaže hlavní funkcí žaludku je pokračovat v rozkladu potravy, který byl zahájen v ústní dutině a dokončuje se v tenkém střevu, působí navíc jako jakýsi přechodný sklad. Kdyby tomu tak nebylo, museli bychom přijímat potravu každých zhruba dvacet minut, a nikoli – jak je to obvyklé – třikrát za den.

  Žaludek je tedy skladníkem a současně také překladačem potravy. Jeho horní, vakovitá část čili fundus zadržuje rychle snědenou potravu, kterou pak po částech dodává do dolní části – vlastní žaludeční dutiny.

  Žaludek působí i jako barman vyrábějící mixované nápoje. Silné svaly v jeho stěnách se každých dvacet sekund rytmicky stahují, a dovolují tak rozmačkat a rozdrtit obsah uvnitř na lepkavou a blátivou hmotu, které se říká trávenina, cizím slovem chymus. Rozmělnění potravy účinně napomáhají žaludeční šťávy, jejichž základní složkou je koncentrovaná kyselina chlorovodíková a enzym pepsin. Hlavní funkcí trávicího enzymu, který ke své činnosti vyžaduje právě kyselé prostředí, je štěpení bílkovin na jednoduché vstřebatelné polypeptidy tvořené řetězcem aminokyselin. Tvorba tráveniny trvá různě dlouho v závislosti na druhu požité potravy. Obecně lze říci, že čím je strava tučnější a bohatší, tím déle v žaludku setrvává. Potrava obsahující hodně tuků se zdržuje v žaludku nejdéle – až 6 hodin. Potrava obsahující převážně sacharidy (cukry) opouští žaludek již za 2 až 3 hodiny.
  Částečně natrávená potrava je v pravidelných intervalech stahy žaludku a uvolňováním svěrače vrátníku v dolní části žaludku vypuzována do dvanáctníku. Peristaltické pohyby se na žaludku objevují i při lačnění, tedy v období mezi jídly. Tato pohybová aktivita žaludku vzniká přibližně jednou za dvě hodiny a trvá několik minut.

  Žaludek plní rovněž funkci sterilizátoru. Již zmíněná kyselina chlorovodíková, vylučovaná nástěnnými buňkami žláz ve výstelce žaludeční stěny, bez milosti usmrcuje většinu virů ve zkažené nebo ne zcela čerstvé potravě.
  Všechny buňky povrchu žaludeční sliznice se postupně vyměňují v průběhu 1 až 3 dnů. Obnovná schopnost žaludeční sliznice je stejně jako u ostatních částí trávicího systému pozoruhodná.