Diochi vyrábí ryze české přípravky propagující zdravý životní styl. Zjistěte, jak nahlížíme na vaše zdraví.
Pod pojmem průjem se skrývá časté vyprazdňování (tj. více než 3x za den) řídké stolice. Denně do střeva přichází 9–10 litrů tekutiny. Tato tekutina pochází jednak z přijatých nápojů a potravin, jednak ze sekretů z dutiny ústní – slin, ze žaludku – žaludeční šťávy, z tenkého střeva – tekutiny s enzymy ze slinivky a tekutiny ze žlučníku. Z tohoto množství se v tenkém střevě vstřebá většina (asi 90 %). Zbytek putuje do tlustého střeva, kde se vstřebá opět 90 % zmíněného zbytku. Ve stolici odchází z organismu běžně asi 80–100 ml vody. Pokud se odpad vody zvýší o 50–60 ml, pak se stolice stává řídkou.
Dělení Podle délky průběhu:
– akutní – trvá méně než 4 týdny
– chronický – trvá déle než 4 týdny
Podle příčiny:
– infekční
– neinfekční
Podle patofyziologie:
– průjem osmotický – obsahuje-li střevo látky, které na sebe vážou vodu, ta se nevstřebává a zvětšuje střevní objem, nutí střevo k vyprázdnění (např. sirup se sorbitolem…)
– sekreční – porucha střevních buněk, porucha rovnováhy mezi vstřebáváním a vylučováním. Vylučuje se více tekutin, které opouští střevo (bakteriální enterotoxiny, viry…)
– průjem v důsledku narušení struktury střevní stěny – vředy, ze kterých se do střeva dostává plazma a krev (ulcerózní kolitida...)
– porušená filtrace krve ve střevních klcích – vede ke hromadění tekutiny ve střevě (střevní obstrukce inkompletní – neúplné uzavření střeva, např. nádorem…)
– průjem ze zvýšené motility (pohybu) střeva, v důsledku toho se látky nevstřebají a odcházejí z těla (dráždivý tračník, bakteriální enterotoxiny…)
Příznaky
– vodnaté stolice
– objemné stolice
– četné stolice
– hlen, hnis, krev
– tenesmy (bolestivé nucení na stolici)
– bolesti břicha
– slabost
– teploty
– škroukání, plynatost, nechutenství
– zvracení
Infekční agens způsobující průjmová onemocnění
• Bakteriální enterotoxiny (Vibrio cholerae, E.coli, Staphylococcus aureus)
• Viry – rotaviry, adenoviry, noroviry
• Paraziti
• Entamoeba histolytica, Shigella, Salmonella
• Campylobacter, Yersinia enterocolitica, E. coli, Clostridium difficile
Léky vyvolávající průjmy
– antacida, laxativa, sorbitol, laktulóza
– diuretika, antihypertenziva, dioxin, chinidin, prostaglandiny, kolchicin
– antibiotika (narušení střevní mikroflóry, psudomembranózní kolitida)
– chemoterapeutika (poškození střevní sliznice)
– nesteroidní antirevmatika (brufen, diclofenac – poškození střevní sliznice)
– ostatní látky – nikotin, káva (serotonin)
Další onemocnění, která jsou doprovázena průjmy
– nádory: karcinoid, feochromocytom, medulární karcinom štítné žlázy
– Zollinger-Ellisonův syndrom, syndrom WDHA
– autoimunitní onemocnění: vaskulitida, celiakie
– malabsorpce – poruchy vstřebávání, deficit enzymů ke zpracování (karoten, laktóza, žlučové kyseliny…)
– HIV
– onemocnění ledvin (uremie)
– onemocnění žláz s vnitřní sekrecí (snížená i zvýšená činnost štítné žlázy, porucha nadledvinek, diabetes – neuropatie…)
– onemocnění žaludku a dvanáctníku (perniciózní anemie, resekce žaludku…)
– onemocnění jater, žlučníku a žlučových cest (kameny, nádory, záněty, žloutenky, cirhóza…)
– onemocnění slinivky (chronické záněty, cystická fibróza…)
– onemocnění střev (nedostatečná funkce mezenteriální tepny, nádory, polypy, autoimunitní záněty
– M. Crohn, ulcerózní kolitida, píštěle)
– revmatologická onemocnění (artritidy, erythema nodosum, ankylozující spondylartritida)
– potravinové alergie
Léčba průjmu klasickou medicínou
Upravujeme vodní a elektrolytové hospodářství (dbáme na důkladné zavodnění, protože dehydratace, která u průjmů může vzniknout, je nebezpečná zejména pro malé děti a starší lidi). Léčíme příznaky (bolesti, křeče) a základní onemocnění.
Dnes se upouští od léčby průjmů antibiotiky či chemoterapeutiky typu Endiaronu. Důležitější je pitný režim (zavodnění) a dietní opatření.
Léčba průjmu pomocí preparátů Diochi
– Intocel
– Baktevir
– Sagradin
– Astomin
– Levamin
– Astofresh
– Nervamin
– Burrito
– Rosa centifolia
Z hlediska celostní medicíny stejně jako podle medicíny klasické je potřeba léčit základní onemocnění nebo vyvolávající příčinu průjmu. I tady musíme dbát na dostatečný příjem tekutin. Je třeba podotknout, že spousta lidí postižených průjmovým onemocněním si neuvědomuje, že je potřeba zažívací trakt šetřit, což znamená na přechodnou dobu vynechat potravu, minimálně do vyloučení příčiny. Každý příjem potravy vyvolá reflexně pohyb ve střevech a další vyprázdnění, nehledě na to, že potrava může být dalším dráždivým činitelem v již tak nemocném střevě. Toto si mnozí pacienti neuvědomují, a jen co zaznamenají mírnou úlevu, okamžitě začnou konzumovat potravu, aby snad nezhubli nebo neonemocněli z hladu.
Rovněž příjem tekutin reflexně vyvolává vyprázdnění střev, čehož se mnozí pacienti zaleknou a okamžitě sníží i příjem tekutin. Je ale potřeba si uvědomit, že průjmovitými stolicemi ztrácí organismus někdy opravdu velké množství tekutin, takže bezprostředně hrozí odvodnění neboli dehydratace. Musíme si tedy vzít k srdci, že i přes četné obtěžující stolice je potřeba pít, jinak kvůli dehydrataci můžeme skončit v nemocnici na infuzní terapii. A co máme při průjmu pít? Rozhodně musíme vynechat tekutiny, které ve střevě působí osmotické dráždění, to znamená všechny sladké tekutiny: limonády, kokakoly, sladké čaje, mléko a jiné. K pití jsou v tuto chvíli nejvhodnější: čistá voda (neperlivá, perlivá je totiž slabá kyselina), minerálky (opět neslazené, průjmovitou stolicí ztrácíme i minerální látky) a bylinkové čaje (neslazené, často obsahují látky, které působí protikřečově).
Pokud ve stolici bude přítomný hlen nebo krev anebo bude mít nezvyklou barvu, pak neprodleně vyhledáme lékaře. Přítomnost krve a hlenu vždy svědčí pro závažnější onemocnění než jen obyčejný infekční průjem. Zde je potřeba určit příčinu a nasadit řádnou, adekvátní léčbu. Kromě dále uvedených preparátů určených především k léčbě příznaků můžeme použít i ostatní preparáty Diochi určené k detoxikaci organismu (Detoxin, Diocel), posílení imunity (Deviral, Gerocel), ovlivnění žláz s vnitřní sekrecí (Estrozin, Androzin, Supracid), k samotné léčbě nemocných a poškozených orgánů (Vista Clear).
Jednotlivé preparáty
SAGRADIN • Obsažený latex inhibuje množení salmonel a spolu s dalšími látkami napomáhá zastavit průjmy a řídkou stolici. • Díky obsaženému latexu hojí rány, takže se hodí k řešení průjmů při ulcerózní kolitidě nebo Crohnově chorobě. • Prevence cestovatelských průjmů. • Prevence vzniku průjmů po podezřelém jídle. • Odstraňuje kolikovité bolesti. • Zmenšuje počet stolic. • Užíváme 3x 10 kapek v akutním stadiu při bolestech nebo 1 čajovou lžičku akutně. • Sagradin dáváme do vody. • Snižuje teplotu. • Při průjmech jakékoli etiologie doporučuji Sagradin nasadit jako první volbu.
INTOCEL • Působí v tenkém, tlustém střevě, v žaludku. • Účinek na salmonely, shigelly • Eliminuje množení viru HIV. • Působí protektivně na játra. • Užíváme 3x denně 10 kapek.
ASTOMIN • Řeší průjmy vzniklé kvůli špatné činnosti slinivky, jater a žlučníku se žlučovými cestami. • Řeší i ostatní druhy průjmů. • Čistí tlusté střevo, navozuje normální složení střevní mikroflóry. • Spasmolytické účinky. • Protiparazitární účinky. • Protizánětlivé účinky, zejména na střevo. • Akutně dávkujeme 3x 10 kapek.
BAKTEVIR • Čistí tlusté střevo. • Působí na salmonely. • Působí na Helicobacter – léčí žaludeční vředy. • Obsažený sléz má schopnosti vychytávat toxické látky, stejně jako živočišné uhlí. • Hojí záněty žaludku a střev. • Působí na enteroviry. • Akutně lze dávkovat 10 kapek i po hodině, jinak 2–3x 10 kapek.
LEVAMIN • Zejména obsažená schizandra čínská má protiprůjmový účinek. • Snižuje teplotu. • Psychicky zklidňuje. • Obvyklé dávkování je 2x 10 kapek.
GEROCEL kapky • Protizánětlivé účinky • Protiprůjmové účinky • Obvyklé dávkování je 2x 10 kapek.
NERVAMIN • Kardamom má protiprůjmové účinky. • Bazalka redukuje nežádoucí střevní mikroflóru. • Protikřečové účinky. • Obvyklé dávkování je 3x 5 kapek.
DIOCEL BIOMINERÁL • Upravuje průjmy narušené minerálové hospodářství. • Má baktericidní účinky. • Biominerál doporučuji podávat do tekutin, které pijeme během průjmů. • Doporučuji v dávce 3–4x 10 kapek denně, podle počtu stolic.
DETOXIN • Čistí játra a ovlivňuje průjmy vzniklé z nedostatečné činnosti jater a žlučníku se žlučovými cestami. • Ovlivňuje křeče. • Obvyklé dávkování je 2x 10 kapek.
ASTOFRESH • Podporuje trávení. • Odstraňuje křeče v břiše. • Harmonizuje trávení. • Obvyklé dávkování je 3x 5 kapek nebo 3x 1 tableta.
Tyto preparáty můžeme doplnit pitím čajů, zejména tam, kde pacient odmítá pít vodu.
Jako nejvhodnější čaje při průjmu doporučuji čaj Rosa centifolia, Prunella vulgaris a Maytenus.
MAYTENUS • Léčí žaludeční záněty a záněty střev.
ROSA CENTIFOLIA • Protiprůjmový účinek. • Upravuje střevní mikroflóru. • Působí protektivně na sliznici trávicího ústrojí.
PRUNELLA VULGARIS • Protiprůjmový účinek. • Působí na salmonely, shigelly, HIV, E. coli.
SMIL PÍSEČNÝ • Působí harmonizačně na trávicí soustavu, zejména vylučování žluče, žaludečních šťáv. • Spasmolytické účinky.
WENDITA • Harmonizační účinek na trávicí soustavu.
Co dodat na závěr? Téměř v každém z preparátů Diochi nalezneme bylinu, která má protiprůjmové nebo protizánětlivé a protikřečové účinky. Upřednostňujeme však ty, které jsou cíleně určeny na onemocnění trávicího ústrojí. Ostatní bereme jako doplňující a léčící průvodní příznaky. Většinou je můžeme vytestovat. Pokud tuto možnost nemáme a musíme je nasadit, pak volíme ten, který má největší afinitu k našim potížím (například Sagradin). Opět platí, že preparáty Diochi mají obrovský léčebný potenciál. Čím dříve jsou nasazeny při akutních potížích, tím rychleji se organismus zase vrátí do původní rovnováhy, tedy do zdraví. Nezapomínejme však, že ne všechny průjmy jsou infekční a přejdou po léčbě výše uvedenými preparáty, proto pátrejme po vyvolávající příčině a řešme průjmy komplexně.
Příčiny vzniku průjmu je možné rozebírat dále a podstatně důkladněji. Na to ale v tomto článku není prostor. Stejně tak se omlouvám, že zde nevysvětlím některé pojmy, které budou mnohým čtenářům neznámé (např. Zollinger-Ellisonův syndrom apod.), opět – není to pro strukturu a obsah článku podstatné.
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 09/2010
Zácpa se vyskytuje téměř ve všech věkových skupinách – od malých dětí (kojence nevyjímaje) po osoby staršího věku, kde bývá zastoupena statisticky nejvíce. Častější bývá u žen. Souvisí se životním stylem (spěch, potlačování defekačního reflexu například v nevhodných hygienických podmínkách či určitých situacích), stravovacími návyky a pohybovou aktivitou.
Zácpu definujeme jako obtížné vyprazdňování stolice, absenci stolice po několik dní v týdnu, tuhou suchou stolici, nedostatečný defekační reflex (normální počet stolic je 1–3 denně). Dělíme ji z časového hlediska na akutní a chronickou, přičemž akutní může být velmi nebezpečná – pozor na zácpu, která vznikne náhle, je doprovázená bolestmi břicha, nadmutím, zhoršením nebo vymizením odchodu plynů. Tento stav je vždy podezřelý z akutního střevního uzávěru, takzvaného obstrukčního ileu, což je životu nebezpečné onemocnění. Vždy při těchto příznacích vyhledejte lékařskou pomoc!
Dělení podle příčiny
– vrozená
– získaná
Dělení podle příznaků
– zácpa doprovázející jiná celková onemocnění
– zácpa funkční (například po vědomém potlačování defekačního reflexu)
– zácpa doprovázející užívání určitých léků
Princip vyprazdňování stolice
Nestrávené zbytky potravy, které tvoří stolici, se dostanou z tlustého střeva do konečníku. Zde dojde k rozpínání stěny konečníku, na které reagují citlivá nervová zakončení. Jejich podrážděním dojde na podkladě reflexu ke kontrakci konečníku a vyprázdnění. Tyto signály jsou vedeny i do mozku, ten je zpracuje a může proces ovlivnit volním mechanismem, to znamená, že tento reflex můžeme vědomě potlačit (do určité míry). Vyprazdňování je také závislé na takzvaném gastrokolickém reflexu, což znamená, že dostane-li se potrava do žaludku, pak se automaticky zaktivuje pohyb střev a spustí defekační reflex.
Stolice by měla mít určitý charakter, to znamená správnou konzistenci, hustotu, správný obsah vody, obalení hlenem. Měla by postupovat cestou bez anatomických překážek.
Celé vyprazdňování je pak závislé na nervových strukturách, které inervují tlusté střevo, konečník, svěrač a svalovinu pánevního dna.
Příčiny vzniku zácpy
Akutní zácpa
• Každá akutní zácpa, jejíž příčina se neřeší, přejde do zácpy chronické.
• Bolestivé afekce (například bolestivé hemoroidy, prasklina konečníku, abscesy, zánět konečníku a jiné) mohou vést k potlačení defekačního reflexu – tato zácpa může vzniknout v kterémkoli věku
• Zácpa způsobená užíváním určitých léků – při dlouhodobém užívání léků se změní v chronickou (Cordarone a jiná antiarytmika, antacida – léky na překyselení žaludku, antidepresiva a jiné léky ovlivňující psychiku, kodein, opiátová analgetika, dlouhodobé zneužívání projímadel…)
• Psychická onemocnění – deprese, úzkosti
• Onemocnění konečníku (hemoroidy, viz výše)
• Onemocnění střeva zánětlivá (divertikulitida, Crohnova choroba)
• Onemocnění střeva obstrukční – tedy s uzávěrem průsvitu střeva (nádor, cizí těleso, tuhá stolice, paraziti – roupi, škrkavky, žlučový kámen, pooperační srůsty, uskřinutá kýla…)
• Zácpa při onemocnění žláz s vnitřní sekrecí (snížená činnost štítné žlázy, zvýšená činnost přištítných tělísek, diabetes mellitus…)
• Zácpa v těhotenství
• Zácpa při neurologických onemocněních (poruchy nervových struktur ovlivňujících činnost střev, konečníku, roztroušená skleróza, Parkinsonova choroba, poliomyelitida, poúrazové míšní léze, svalová onemocnění, autoimunitní choroby…)
• Zácpa při dráždivém tračníku (střídavě s průjmy)
Chronická zácpa
Z výše uvedených stavů, pokud se nevyřeší, jakmile vzniknou, nebo pokud nejde o stavy krátkodobé, se pak zácpa vždy stane chronickou.
Klinické příznaky zácpy
• bolestivé vyprazdňování, pocit neúplného vyprázdnění
• stolice suchá, tvrdá, hrudkovitá
• malý objem stolice
• někdy nechutenství, pocity plnosti v břiše
• bolesti hlavy
• únava
• stavy odpovídající onemocnění, u kterého se zácpa vyskytla
Zácpa, psychika, stravovací návyky a životní styl
Aby vyprazdňování stolice fungovalo fyziologicky, tedy tak, jak to má organismus správně zakódováno, musíme splnit několik požadavků. Naše strava by měla obsahovat dostatečné množství vlákniny. Vláknina je nestravitelná složka potravy, která na sebe váže vodu, a tím zvětšuje objem stolice, čímž se zlepšuje i peristaltika – pohyb, pasáž střevem. Čím větší je objem stolice, tím lépe funguje defekační reflex. Vláknina je obsažena zejména v rostlinné stravě – v zelenině, ovoci, obilovinách (slovem obiloviny nemyslím bílou vymílanou mouku, ale celá zrna). Nutné je také udržovat příjem tekutin v rozmezí 2–3 litrů denně.
Na zácpu z psychického hlediska můžeme pohlížet jako na snahu „něco si ponechat“, mnohdy jsou v pozadí nezdravé vazby na děti i rodiče. Rodiče se takzvaně přestali hýbat – „stojí na stráži“, aby ochránili své děti. Nehýbou se, stojí tedy i jejich střeva. Psychické rozmrzelosti, deprese vedou k zatuhnutí, ztuha se nám chce vstávat, vše nám jde pomalu, tuhá je pak i naše stolice. Zácpa znamená nepružné, nepohyblivé rigidní myšlení. Mnohdy se takzvaně „zacpeme“ pouze okolním materiálním světem, nemáme čas vychutnat život i z jeho duchovní stránky, vnímat krásu, pohyb, proměny, protože naše práce, starosti, životní styl nám to zkrátka nedovolí.
Léčba zácpy
Léčba zácpy spočívá v diagnostikování příčiny a jejím následném odstranění. Pokud je spojená s bolestmi a náhlým vznikem, je nutné neprodleně vyhledat lékařské ošetření. Hrozí zde možné vážné poškození zdraví (střevní obstrukce – uzávěr střeva s následnou neprůchodností, což je život ohrožující stav).
Z hlediska celostní medicíny se zaměříme na stravovací návyky, pitný režim, pohybovou aktivitu, psychický stav člověka. Dále můžeme posilovat i defekační reflex – doporučíme pití vlažné vody ráno nalačno (minimálně 250–330 ml vody), čímž posílíme gastrokolický reflex, který způsobí rozhýbání střev podrážděním žaludku. Ve střevech se trávenina začne posouvat, střevní peristaltika pak vede až ke konečníku, následně dojde k vyprázdnění.
Mnohdy vytestováním zjistíme také nevhodnou skladbu potravy. Snažíme se vyřešit i základní onemocnění, pokud je to možné. Vhodnými preparáty zlepšíme stav střeva, můžeme detoxikovat i nervové struktury, které ovlivňují pohyby střev, zaléčíme hemoroidy, záněty, zlepšíme psychiku.
Jednotlivé preparáty Diochi
Z preparátů, které patří mezi nejdůležitější, jsou to Gerocel kapsle, Achyrocline a Burrito. Pravidelným užíváním se funkční zácpa (nikoli ta, která doprovází jiná onemocnění organismu!) začne u 90 % osob zlepšovat během 14 dnů.
GEROCEL kapsle
• V podobě kapslí se užívá při chronických zánětech pro obsah enzymů. • U zácpy dávkujeme 3x 2 kapsle nebo 3x 1 kapsli. Doporučuji kapsle užívat vždy nalačno a každou zapít alespoň 1/3 l tekutiny.
ACHYROCLINE čaj • Jeho pravidelné denní pití zlepšuje funkci trávicí soustavy, zlepšuje peristaltiku, zklidňuje zánětlivé pochody ve střevech. • Doporučuji pít v dávce 2–3 litry denně. Ideální je ve vlažné podobě. Má i odvodňující, močopudné účinky.
BURRITO – WENDITA CALLYSINA čaj • Čaj s vynikajícími účinky na trávicí soustavu. • Zlepšuje vylučování, podobně jako Achyrocline. Oba čaje výrazně detoxikují i játra, žlučník a žlučové cesty, žaludek, střeva, slinivku.
BAKTEVIR • Baktevir ovlivňuje střevní mikroflóru, zlepšuje stav tlustého střeva. • Dávkujeme 2x 10 kapek.
ASTOFRESH • Protizánětlivé účinky – působí proti zánětům dýchacích cest, ale i trávicí soustavy. • Protivirové (i protichřipkové), protibakteriální, protiparazitární, protiplísňové. Díky jeho složení u některých pacientů zlepšuje zažívání, hojí záněty trávicí soustavy. Dávkujeme 3x 5 kapek, 5x 1 tabletu.
DIOCEL BIOMINERÁL • Přípravek, který ovlivňuje činnost lymfatického systému, a proto je vhodný u všech akutních i chronických onemocnění. • Pročištěním lymfatických cest uvolníme cestu pro odstranění dalších toxických látek (mikroorganismů a jejich toxinů). • Díky vytvoření minerálové rovnováhy začne organismus lépe pracovat na buněčné úrovni. Ideální dávkování je 2x 10 kapek.
ASTOMIN • Preparát řešící dysmikrobii ve střevě, která obyčejně provází zácpu. • Antiparazitární účinky. • Dávkujeme 2x 10 kapek.
Další preparáty můžeme využít k léčbě základního onemocnění. Co se týče psychického stavu, můžeme použít LEVAMIN, NERVAMIN, VENISFÉR. K ovlivnění hemoroidů VENISFÉR, lokálně zkusíme Diozon Clear nebo Panaderm krém, které nemají jen kosmetické účinky. Hemoroidy ale nejvíce ovlivníme změnou stravy. Přírodními preparáty lze ovlivnit prakticky každé onemocnění, minimálně můžeme organismus harmonizovat a detoxikovat, čímž zlepšíme jeho reaktivitu a stav, mnohdy se zlepší příznaky, o kterých si myslíme, že se jich nikdy nezbavíme. Přírodní preparáty doporučuji používat opravdu při všech onemocněních, která zácpu vyvolávají a která jsem uváděla výše. Ideální je, když je můžeme vytestovat. Pokud někdo tuto možnost nemá, nezkazí nikdy nic tím, že začne podle návodu Regenerace ve Sféře. Výsledky se určitě dostaví. Chci jen podotknout, že ten, kdo čeká, že po využívání jednoho, dvou nebo tří preparátů bude vyléčen, bude škaredě zklamán. Detoxikace je dlouhodobý proces. Minimálně tak dlouhý, jak dlouhé bylo zanášení organismu toxickými látkami až do doby, než se objevilo onemocnění. Protože každá nemoc je jen vrcholkem ledovce, ukazuje na to, že je někde něco v nepořádku. Měla by nás vést k zamyšlení a postupnému řešení problému. Vše je v našich rukou.
Opakovaně jsem se během své medicínské kariéry setkala i s názory mnohých pacientů, že stolice 1x za týden je naprosto normální. V medicíně v poslední době platí, že to, co dříve bylo výjimečné, se dnes objevuje stále častěji, až si na přítomnost tohoto jevu zvykneme, a nakonec nám přijde normální. Stolice 1x za týden ale opravdu normální není. Všichni bychom se měli snažit upravit svoje zažívání, střevní pasáž a vyprazdňování. V tlustém střevě se hromadí odpad. Je v něm spousta toxických látek, které, pokud ze střeva nejsou včas vyprázdněny, mohou zpětně působit na organismus. Jde o značně toxické látky, zplodiny metabolických přeměn, a hlavně o látky kancerogenní, tedy rakovinné. Nedovolme, aby se nám vstřebávaly zpět do organismu. Zácpa se považuje i za jednu z příčin vzniku rakoviny tlustého střeva. Platí ale i naopak, že přítomnost zácpy může být také známkou vzniku nádorového onemocnění střev. Preparáty Diochi v tomto ohledu dokážou upravit zažívání, celkově pohyby trávicího ústrojí, motilitu (hybnost) střev, celkově tedy vyprazdňování. Dokážou hojit narušené a poškozené mechanismy organismu, detoxikovat tělo. Spojme je se zvýšením pohybové aktivity, zlepšením stravování a psychickou stabilizací, a máme potíž vyřešenou. Mnozí si řeknou: „Kéž by to bylo tak jednoduché!“ Věřte ale, že to jednoduché je, jen chtít a začít.
autor: MUDr. Lenka Hodková
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 12/2010
Akát je strom, dorůstající do výšky až 25 metrů. Opadavé listy jsou lichozpeřené, ve 4 až 10 jařmech, krátce řapíkaté a vejčité. Palisty přecházejí v trny.
Květenství vytváří převislé, visící hrozny. Plody jsou lysé, černé, ploché lusky. Kromě květů jsou všechny části stromu víceméně jedovaté.
Je to strom původně z Ameriky, v Evropě však dokonale zdomácněl. V maďarských nížinách vytváří dokonce souvislé a husté porosty. U nás je poměrně hojný, najdeme jej převážně v teplejších nížinách, ale daří se mu i tam, kde je místo dostatečně prosluněno.
Používanou částí stromu je květ bez stopek, sbíraný v květnu, nejlépe kolem poledne. Někdy se sbírají celá květenství, ale tato droga je pokládána za drogu horší kvality. Předmětem sběru bývá i čerstvá kůra, sbíraná v květnu a dubnu z mladých větviček, ale ta se využívá výhradně v homeopatii.
Květnový sběr obsahuje flavonoidové glykosidy, silice, malé množství organických kyselin, asparagin, éterické oleje a menší množství antokyanů. Rostlina je vysoce medonosná a akátový med se považuje za jeden z nejlepších.
Patří mezi mírně působící bylinné prostředky. Je prokázán mírný účinek spasmolytický, močopudný, žlučopudný, vedle toho má schopnost zvyšovat tvorbu přírodních enzymů pro zlepšení trávení, aniž by se zvyšovala chuť k jídlu.
Bývá často předepisován jako vehiculum nebo jako prostředek mírnící příliš razantní účinek léčivého čaje. Nejužívanější formou podávání je nálev, připravovaný obvyklým způsobem. Užívá se 2 krát až š krát denně po jedné sklenici.
květ se s oblibou používá do směsí, ve kterých jednak podporuje spasmolytické působení a jednak značně zlepšuje chuť i vůni. Květová droga je velmi choulostivá na skladování, mnohdy nevydrží ani do příští sklizně. Proto se doporučuje skladovat ve vzduchotěsně uzavřených sklenicích.
Je zcela neškodná, nemá žádné vedlejší účinky, což se nedá ale říci o akátové kůře nebo koření.
Čínská medicína zná další pro nás neobvyklý a neznámý orgán, a tím je trojitý zářič.
Nemá tvar a je nehmotný, ale přestože je nehmotný, pro naše tělo narušení jeho funkce znamená zdravotní problém.
Trojitý zářič symbolizuje horní, střední a spodní část trupu s příslušnými orgány. Moc se o něm nepíše, není tak známý jako ostatní orgány, na které si můžeme „sáhnout“, ale věřte, že jeho funkce v organismu je stejně důležitá jako ostatních orgánů, neboť propojuje svými dráhami vše v těle, podobně jako dálnice, silnice, cesty a pěšinky na zemi, když je třeba dopravit něco z bodu A do bodu B.
„Trojitý zářič představuje tři prvopočáteční čchi v člověku.
Řídí všechny orgány v těle, vyživující a ochrannou čchi v síti drah, uvnitř, venku, nahoře, dole, vlevo i vpravo.“
Tento „orgán“ je shodný s tím, co se v čchi-kungu nazývá tan-tchieny, elixírová pole, případně v józe čakry, jde tedy o určitá energetická centra, nacházející se právě v oblastech, kam čínská medicína umísťuje tři zářiče. Tato energetická centra, pokud jsou zanešená, nedokážou správně distribuovat čchi a tekutiny. Zalepí se pomyslným blátíčkem, které zatuhne, a neplní svoji funkci. A okolo této přepážky se začne hromadit odpad.
Probuďte svůj trojitý zářič a yyzkoušejte Diochi přípravek Gerocel kapky. Obsahuje komplex bylin, které užívali i faraóni Egypta. Jedné z nich, Nigelle sativě, se přezdívá se "Bylina nesmrtelnosti". Více se o Gerocelu dozvíte zde.
Trojitý zářič přepravuje tekutiny a stravu, je drahou přepravy poživatin. Jde o poživatiny již přeměněné, tj. o esenci, která se z nich při trávení vytváří, a je pak základem pro další tvorbu čchi, krve a tělesných tekutin.
Charakteristika jednotlivých zářičů
Horní zářič je jako mlha, prostřední zářič je jako mokřaď, spodní zářič je jako kanál.
Horní zářič je jako mlha
Tento zářič souvisí především s činností plic a srdce. Podporuje jejich příslušné distribuční funkce, podílí se na rozptylování ochranné čchi z plic na povrch těla, a tedy i na jeho zateplování a dále na rozvodu vyživující čchi. Tato čchi padá jako mlha z horního zářiče do celého organismu, takže jím prosakují podobně, jako mlha prostupuje prostředím, v němž se vytváří. Z tohoto podobenství je právě odvozen název nejhořejšího ze tří zářičů. Aby však horní zářič mohl čchi ze sebe vysílat, musí ji nejprve přijmout – jako vyživující čchi, která vznikla ze sleziny a žaludku poté, co ji tyto orgány přeměnily z toho, co jsme snědli. Po přeměně se pomocí energie žaludku dostala nahoru, plíce přidaly vzduch, srdíčko tuto energii obarvilo načerveno a máme tu krev, která se pomocí plic dostává do cév, aby mohla vyživovat a kolovat v organismu.
Prostřední zářič je jako mokřaď
Tento zářič souvisí s trávicími procesy spojenými s činností sleziny, žaludku, ale i jater a žlučníku. Čchi prostředního zářiče podporuje rozkládání a zažívání trávené potravy, čili tvorbu a obnovování čchi a krve, jakož i jejich distribuci. Je ústředním článkem jejích vzestupných a sestupných pohybů, neboť v této oblasti je počátečně oddělováno čisté (esence stravy stoupající vzhůru) od kalného (zbytků stravy klesajících dolů). Děleno na použitelné a to, co je třeba jako nepotřebné z organismu odstranit. Je to místo, kde se požitá strava rozkládá, kvasí, proměňuje, a proto pro něj dávní tvůrci ve starověké Číně použili příměr, že je jako mokřaď, vřesoviště, bažina. Na základě své hlavní úlohy je tento zářič charakterizován definicí: „Střední zářič řídí přeměňování.“ Proto je tak důležité dbát na správné trávení a pečovat o naši slezinu.
Čchi prostředního zářiče též (začíná) v žaludku, ale vystupuje až po (čchi) horního zářiče. V tomto místě se z přijímané čchi (potravy) oddělují kaly, tekutiny a přeměnou je vytvářena jemná esence, která se shromažďuje nahoře v cévách plic a po další přeměně se stává krví, aby vyživovala tělo; není nic vzácnějšího, než je ona. Proto tato esence, jež se může pohybovat jenom v drahách, je nazývána vyživující čchi.
Spodní zářič je jako kanál
Nejspodnější ze tří zářičů je funkčně spojen s ledvinami, močovým měchýřem, tenkým a tlustým střevem. S jeho podporou se uskutečňuje další oddělování čistého od kalného, tentokrát už s tvorbou konečných odpadových produktů – moče a stolice. Spodní zářič je nejenom pomáhá vytvářet, nýbrž podílí se i na jejich posouvání směrem dolů a na následném vylučování. V tenkém střevě jsou díky jeho transformačnímu vlivu oddělovány kalné složky tekutin, dostávají se do močového měchýře a zahušťují se na moč. Podobně v tlustém střevě se vstřebáváním tekutin zahušťuje stolice, posouvá se do konečníku a nakonec z těla ven. Nejspodnější zářič je proto přirovnáván ke kanálu, stoce, a funkčně bývá charakterizován tak, že „spodní zářič řídí vylučování“.
Čchi spodního zářiče odděluje zbytky stravy do tlustého střeva a tekutiny nechává prosakovat a shromažďovat se do močového měchýře. Potrava je normálně nejprve uskladňována v žaludku, to, že se z ní vytvářejí kaly a sestupují dolů do tlustého střeva, je dáno spodním zářičem. Tekutiny také prosakují dolů, filtrují se, rozdělují, a cestou trojitého zářiče prosakují do močového měchýře.
Jak se projevuje zhoršená funkce trojitého zářiče na našem těle
Trojitý zářič má hlavně distribuovat tekutiny v našem těle a porucha jednoho ze zářičů bude mít většinou podobu „vody“.
Jelikož čchi trojitého zářiče podporuje roznášení čchi i přepravu tekutin po celém těle, chorobné poruchy tohoto orgánu se projevují především různými stavy stagnace a blokací, ať již čchi anebo tekutin. K jejich příznakům patří např. měkké vodnaté opuchliny, nadýmání, pocity plnosti apod. Kromě této celkové nevyváženosti činnosti trojitého zářiče však mohou vznikat i poruchy jednotlivých jeho částí, které budou mít svoje charakteristické odlišnosti, jelikož souvisejí s různými orgány. Onemocnění horního zářiče je provázeno kašlem, pocity dušnosti, chrchláním, a ovlivňuje funkce plic a srdce. Poruchy středního zářiče obyčejně vedou k zažívacím potížím, v případě horkosti k nadýmání a zácpě, v případě chladu pak ke špatnému trávení, kručení ve střevech, nadýmání břicha, průjmům; přenášejí se zejména na činnost sleziny a žaludku. Jestliže není v pořádku spodní zářič, negativně ovlivňuje hlavně funkce ledvin, střev a močového měchýře. Při horkosti ve spodním zářiči dochází k potížím s močením, zástavě močení, v moči se objevuje krev, anebo dochází k těžkostem s vytlačením stolice. Při chladu a prázdnotě je naopak močení hojné, přerůstá až do pomočování, stolice je řídká, objevují se průjmy atd. Vzhledem k těsné funkční spojitosti zářičů s orgány se při léčení většinou postupuje tak, že se nejdříve působí na příslušné orgány.
Prevence a případná léčba
Vím, že velmi dobrou metodou na zprůchodnění trojitého zářiče je čchi-kung, který pod správným vedením a pečlivým každodenním cvičení dokáže energetické dráhy opět zprovoznit a odstranit z nich stagnace a překážky, které v nich z nějakého důvodu vznikly. Cvičení čchi-kungu má dlouholetou tradici především ve východních zemích a vzhledem k tomu, že v tamních parcích cvičí 100letí „důchodci“, lze předpokládat, že toto cvičení pro naše zdraví má svůj přínos. Jistě, možná namítnete, kde na to mám vzít čas, ale to je již na každém z nás, aby si zvolil, co je pro něj prioritou. Jsou dvě možnosti: buď budeme do 70 let žít ve stresu jaksi na plný výkon, kdy stejně máme pocit, že nic nezvládáme a nestíháme, nebo si denní režim uzpůsobíme tak, abychom si mohli život, který je nám zde na těch pár desítek let vymezen, užít v pohodě a hlavně ve zdraví.
Vaše Alena Judit Bernardová
Bioinformační doplněk stravy s Fruitflow, které pomáhá udržovat normální srážlivost krve. Tromboserin kapsle jsou multivitaminové, metabolické kapsle zaměřené na výživu a regeneraci organizmu. Harmonizují meridián srdce a tenkého střeva. Obsahují vitamíny skupiny A, B-1 Tiamin, B-2 Riboflavin, B-3 Niacin, B-5 Kyselina pantotenová, B-6 Pyridoxin, B-12 Kobalamin, D-3 Caliciferol, Paba, E, H - Biotin, Kyselina listová, koenzym Q10 a extrakt houby ČAGA, která se vyskytuje hlavně na Sibiři, kde ji nazývají "Dar od Boha".
Lupenatá dřevokazná houba, které se říká také maitaké, roste na starých pařezech. Trsnatec vytváří trsy plodnic široké a vysoké 150–400 mm, které lze v létě a na podzim najít na bázi starých dubů. V přírodě nalezené trsy jsou někdy až 25 kg těžké a skupiny mohou mít 100 cm v průměru, kde jich může být až 200. Hlavní třeň se rozděluje na více odnoží a ty se dále dělí a přecházejí v lupenovité kloboučky. Kloboučky jsou polokruhovité a rostou střechovitě nad sebou, srostlé bokem nebo středově, vějířovité, zvlněné, tenké 5–10 mm, na povrchu drsné, jemně srstnaté, světle žluté, světlehnědé až světle olivově zelené. Rourky jsou krátké (2–3 mm), bílé, sbíhající na třeň. Výtrusy mají rozměr 5,5 x 3,5–4,5 µ, jsou elipsoidní a bezbarvé nebo bílé. Příliš staré plodnice příjemnou houbovou chuť ztrácejí. Používá se k jídlu a léčebným účelům.
Rozšíření:
Trsnatec lupenitý roste v Evropě, východní Kanadě a USA, Číně a severovýchodním Japonsku, kde roste na pařezech a odumřelých kmenech listnatých stromů. Na pařezech začíná tvorba plodnic po 1–3 letech po naočkování. Výskyt: říjen, srpen až do podzimu. Velmi dobře se dá přehlednout a splývá s okolím. Trsnatec je pěstován zejména v Japonsku. V některých evropských státech je chráněn a je na seznamu ohrožených hub.
Obsahové látky: Obsahuje zejména chitin, polysacharidy s protinádorovou, antivirovou a imunostimulační aktivitou, jako je například grifolan, kyselina grifolová, beta-1,3- a beta-1,6 glukan – GRN, maitaké D – frakce, enzym grifolisin, glykoproteiny.
Turanka kanadská nebo také jinak zvaný Turan je letnička s odstále chlupatou, přímou lodyhou, dorůstající do výšky až jednoho metru. Listy má střídavé, nedělené, velmi čatné, úzké, obkopinaté, v řapík zúžené, záhy opadavé, horní listy čárkovité, přisedlé,celokrajné. Květy v latě, mnohoúborové, hroznovitě uspořádané. Úbory malé, o průměru 4 mm, terč nažloutle bílý, květní jazýčky bílé nebo načervenalé, pouze 1 mm dlouhé. Plodem je ochmýřená nažka. Kvete v červnu a říjnu. Často si jej můžeme plést se sedmikráskou.
Turanka je u nás jako léčivka málo známá. Pochází se Severní Ameriky. U nás zdomácněla na polích, úhorech, rumištích, pasekách, písčinách a podél cest. Často roste na znečištěných místech, železničních náspech nebo skládkách.
Předmětem sběru je kvetoucí nať.
Obsahuje silici s hlavní složkou limonenem, připomínající vůní kmín. Dále nacházíme flavonoidy, třísloviny, cholin, kyselinu gallovou, pryskyřičné látky, vosky atd.
Je předvším výborným prostředkem močopudným, málo dráždícím ledviny. Výrazně podporuje vylučování kyseliny močové a tak může sloužit jako hodnotné antirevmatikum a specifický prostředek proti dně. Tlumí vnitřní krvácení, průjmy a představuje velmi účinný lék proti bronchitidě. Výrazně podporuje látkovou výměnu, zejména při kožních chorobách. Příznivě ovlivňuje tvorbu bílých krvinek.
Je vhodná pro samotné podávání, tak pro aplikaci do směsí. Nejsou známy žádné další vážnější kontraindikace jejího podávání, ani vážnější nežádoucí účinky. Lze ji podávat i těhotným a kojícím ženám, ale přibližně v poloviční dávce než obvykle, případně ve směsích. Malým dětem samostatné podávání drogy zásadně nedoporučujeme, ve směsích jen ve vážnějších případech. Naproti tomu v geriatrii je turanka velmi vhodná, protože staří lidé na ni reagují příznivě a bez problémů. Vhodnými partnery pro kombinaci jsou především vřes, rdesno ptačí truskavec a i ostatní rdesna, březový list, kořen jehlice trnité nebo oddenek pýru.
Je vhodná v homeopatii.
V lidovém názvosloví se tužebníku říká tavolník, ačkoliv ten představuje jiný, velmi příbuzný a podobný druh. Je také též nazývaný medunišník, je vytrvalá rostlina, která vyhání z dřevnatého oddenku přímou, asi 1,5 metru vysokou, hranatou, lysou lodyhu, která se u vrcholu rozvětvuje v široký tzv. kružel. Což je druh neobvyklého květenství. U tohoto květenství je hlavní osa, zakončená květem, silně zkrácena. Kvítky jsou drobné, bělavé.
Celé květenství nápadně připomíná květenství černého bezu. Kvete v červnu až v srpnu, plodem je zobákovitá, jednosemenná, lysá, nepukavá nažka. Listy jsou přetrhovaně zpeřené, složené z lístků střídavě zcela malých a velkých, podlouhle vejčitých a ostře, nestejně pilovitých. Na spodu řapíku mají listy polosrdčité, pilovité palisty.
Tužebník roste hojně ve křovinách, u potoků a na vlhkých lukách.
Předmětem sběru a hlavní účinnou složkou je květ. Lidově doporučován sběr tužebníku obecného, zvaného tlustokořenný, kde je dávána přednost sběru kořene.
Obsahuje silici s obsahem spireinu a gaulterinu, salicylový aldehyd, kyselinu salicyovou, methylsalicyl, flavonové glykosidy, vanilin, heliotropin, třísloviny a další látky.
Má vynikající protirevmatický účinek. Silný potopudný účinek, výhodný při infekčních horečnatých chorobách všeho druhu. Tlumí průjmy, krvácení a bolesti hlavy, je močopudná a napomáhá k odstranění otoků. Zlepšuje látkovou výměnu a příznivě tím ovlivňuje různé kožní choroby. Zabraňuje nežádoucímu kvašení a hnilobnému rozkladu střevního obsahu při střevních zánětech, dyspepsiích nebo při poruše střevní mikroflóry následkem antibiotické léčby. Je vhodná též do čajových směsí proti obezitě a dále všude tam, kde chceme zvýšit vylučování solí z organismu.
Způsob přípravy čaje je velmi nejednotný, my doporučujeme bylinářský čaj, v dávce asi 0,6 až 0,8 litru denně. Též je vhodné použití homeopatického čaje s nižší potencí U3.
Mezi nemocnými pacienty je velice dobře tolerována a není znám vznik nesnášenlivosti, snad jen při velkém předávkování.
Můžeme s úspěchem podávat samostatně, ale dáváme zásadně přednost kombinaci do směsí. Kontraindikace podávání nejsou známy, nedoporučujeme však masivní léčbu tužebníku osobám s většími problémy se srážlivostí krve, jakými jsou například těžší hemofilici.
Homeopaticky zpracováváme především květ, když normálně je základem celá kvetoucí nať. Květ trháme nejlépe při plně rozkvetlé bylině, okolo deváté hodiny ranní.
Tymián je trvalka, dorůstající do výšky asi 30cm. Lodyhy má dole dřevnaté, čtyřhranné. Listy jsou kratičce řapíkaté, eliptické, vstřícné. Květy jsou nachové barvy a pyskaté. Plodem jsou tvrdky. Kvete v pozdním jaru a počátkem léta.
Je ušlechtilou odrůdou mateřídoušky. Roste na slunných a suchých místech a postačí mu zemina nepříliš bohatá na živiny.
Předmětem sběru u této bylinky je kvetoucí nať, která svým, dalo by se říct i poněkud silnějším účinkem, vyrovná mateřídoušce. Vzhledem k tomu, že v mnoha oblastech je z ekologického hlediska mateřídouška ohrožena, doporučuje se terapeuticky používat především tymián.
Obsahuje především velmi vonnou silici s tymolem a karvakrolem, cineolem, pinenem, linalolem a borneolem. Dále nacházíme třísloviny, organické kyseliny, triterpeny, hořčiny, saponiny, flavonové glykosidy. Tymián celkově působí fytoncidně a je uváděn jako jedna z nejsilněji působících antibiotických drog.
Tymián působí antibioticky. Je výborným desinfekčním prostředkem zejména dýchacích cest, ale také trávicího ústrojí. Působí rovněž spasmolyticky, protikřečově, a uplatní se i proti střevním parazitům a některým plísním., ba i proti prvokům. Zlepšuje také trávení. Velmi účinná je také zevní aplikace jako kloktadla a různé obklady.
Avšak přednostní lékovou formou je nálev, připravený a podávaný podle běžných pravidel. Při samostatném podávání doporučujeme 0,4 až 0,7l litru nálevu denně, nejlépe teplého.
Zásadně není vhodný pro dlouhodobé užívání a nedoporučujeme ani překračování dávek. Zvláště dětem podáváme snížené dávky, krátkodobě. Tak může nejlépe vyniknout výborná účinnost tymiánu. Čistý tymol ani silici nepoužíváme vůbec, protože terapeutické dávky hraničí s toxickými a může dojít k poškození červených krvinek a ledvinových klubíček.
Velmi účinné jsou taktéž například tympánové koupele, které posílí ruce nebo nohy. Koupel má trvat 10 až 15 minut, provádíme obden. Dále se získá antibiotický účinek přidáním do tympánového čaje TeaTreeOil.
Pojďme si na úvod dát krátké opáčko z řečtiny: Psycho, vyjadřuje dech či vanutí. Tedy nehmotnou podstatu živého těla, jeho oživení. Soma pak jest hmotné tělo – živé či mrtvé. Jediný rozdíl mezi živým a mrtvým tělem do doby, než nastanou viditelné tělesné změny, je v tom, že tělo bez života není již vybaveno duchem – spiritem, a tedy dechem (a tedy psyché a vědomím). Poslední dech odletí jako motýl (symbol transformace)… Řecké slovo psycho rovněž značí motýla. Z řečeného plyne, že soma – tělo, je přechodným příbytkem člověka, a tak lze říci, že máme tělo. Tvrzení, že máme duši, je tedy pomýlené. Duše, to jsme my! Ovšem z absolutního pohledu nám ani to tělo nepatří. Patří Univerzu, patří Životu, patří Zemi. Co nám vlastně tedy skutečně patří, pokud něco vůbec? To si řekneme ke konci tohoto povídání…
Naše tělo nám po celý život slouží. O tom jistě nikdo nemůže pochybovat. Slouží nám však mnohem více, než běžně chápeme. Ono nás i učí, školí (alespoň se snaží). Pokud vše funguje, nezabýváme se jím. Pokud toto je dlouhodobým či dokonce celoživotním faktem, je to důkazem našeho souladu s principy života a se svým vyšším Já, tedy duchem. Není to důkaz, že jsme pochopili život či sebe, nýbrž že jsme toto přijali! Jak málo však chodí takových lidí po světě. Tělu bychom měli věnovat laskavou pozornost pokud možno denně v krátké meditaci. Málokdo je učen či veden vnitřním hlasem meditovat na své tělo a na jeho orgány.
Naše tělo je živé, a tedy vnímá naše emoce a myšlenky. Energeticky jej to ovlivňuje. Tímto způsobem je možné se léčit a takto je možno i onemocnět. Ale o tom příště.
Denně tedy myslete na svůj nemocný orgán, představujte si jej, posílejte mu pomocí psycho (dechu) zář, teplo, něhu, cokoliv pocítíte jako hojivé… Rozmlouvejte v duchu s orgány, děkujte jim, za to, co pro vás dělají. Nic za to nechtějí, jen trochu té pozornosti a ohleduplnosti… Můžeme tomu procesu říkat (opět pomocí staré řečtiny) psychohygiena. V tom fofru (chronos) zapomínáme na laskavost a soucit k sobě a ke svému tělu. Pokud nějaký tělesný orgán vysílá SOS, děje se to dlouho a velmi laskavě přes energetické body tělesného povrchu. Pět tisíc let starý ajurvédský (indický) systém, na který navázala a detailně rozpracovala čínská tradiční medicína, má v této oblasti úžasné a celistvé znalosti. Jsou přesně zmapovány energetické dráhy orgánů v kůži a tisíce jejich zakončení. Mistři mohou rozeznat i jednotlivé anatomické či funkční části tělesných orgánů. Např. v játrech, slinivce, ledvinách nebo ženském prsu. V konečném důsledku může nádor z prsu vycházet z buněk mléčné žlázy (téma výživy) nebo z buněk zajišťujících elasticitu a tedy tvar (ženství). Zásadní psychosomatickou roli hraje i strana. Levá polovina mozku je racionální a mužská a zkříženě pak pravá strana těla. A naopak… emoční vnímání zajišťuje pravá hemisféra a odráží se na straně levé.
Pokud nějaký tělesný orgán vysílá SOS, děje se to dlouho a velmi laskavě přes energetické body tělesného povrchu.
Takto může terapeut znalý zákonitostí psychosomatiky pátrat jako špičkový kriminalista a hledat prvotní zdroj nemoci (zločinu). Zde ovšem nepátráme po pachateli. Tím je vždy samotný nemocný, ať se to může zdát velmi nespravedlivé a necitlivé. Omlouvám se. Tělo je jediný důkaz naší opravdovosti. Je to vlastně jediná pravda o nás, kterou můžeme fyzicky předložit. Moderní vědecká medicína založená na důkazech a celý zdravotní systém může konat technické i chemické zázraky, leč pochopení nemoci – a tím i skutečné uzdravení – z principu nemůže trpícímu přinést. Moderní lékaři by neměli opovrhovat starými a moudrými psychosomatickými vědami. Jejich neznalost je zásadním lékařským hendikepem. Proto vědecká medicína ve smyslu vyléčení nefunguje. Moderní lékaři by se ji měli učit. Když ne na univerzitě, tak alespoň v postgraduálních programech. Či na vlastní pěst. A pokud ani to ne, tak by měli ochotně spolupracovat s těmi (ať svými kolegy lékaři či nelékaři), jež psychosomatiku ovládají a mají léčebné výsledky. Z principu – odsuzování něčeho, čemu nerozumím a nemám s tím osobní hlubokou zkušenost, jest projevem nejen emočního, nýbrž i rozumového primitivizmu. V oblasti zdraví, kdy jde často o život, je to pak zločin z nedbalosti.
Moderní medicína založená na důkazech může konat technické i chemické zázraky, ale pochopení nemoci, a tedy skutečné uzdravení nemůže přinést.
Zpět ale do pozitivního programu. Pokud jste nábožensky zaměřeni, využijte své naladění. Navrhuji vám zabývat se myšlenou, že pokud se modlíte, bude se modlit (i) k vašemu tělu a budete do něj vcházet jako do jakéhokoliv kamenného chrámu. Jediným skutečným chrámem je právě vaše tělo! S trochou odlehčení si můžete připustit, že váš kostel má veškerou fyzickou (somatickou výbavu). Včetně věže či kopule (hlava, klenutí ústní dutiny, tedy patra), kazatelny (hlasivky, jazyk, rty), zvonu (srdce), gotický tvar hrudi, dokonce i ty varhany pracují na stejném principu jako plíce a průdušky. Konečně i svěcenou vodu možno v sobě, ve vlastní nádobě nalézti… Konečně samo tělo je samá voda. Vcházejte tedy do svého skutečného chrámu. Je to velmi snadné. Čiňte tak jediným možným způsobem. Pomocí vědomí. I člověk upoutaný na lůžko toto může dělat a to tak často, jak je chce. Není třeba vykonávat svaté poutě a klanět se svatým. Navíc naše těla mají skrze čakrový energetický systém přímé napojení na zdroj Života (na Boha, chcete-li). Velmi všem doporučuji uctívat život v sobě a své živé tělo. Dokud tělo máš, tak se snaž! To mi říkala jedna z duchovních učitelek. Humor nechť je vaším nerozlučným druhem na cestě. Humor, nadhled a čirá radost. To jsou léky, to je prevence. Jednoduchost, svoboda, bláznovství. Nestarejte se o minulost. Žádná není! Nestarejte se o budoucnost. Žádná není! V celém Stvoření je jen přítomný okamžik. A ten vám plně patří… Nic jiného! Jak jednoduché, jaká úleva!
Pokud jste zaměřeni ryze racionálně, materiálně a ateisticky, výborně! Jděte přímo na věc! Můžete si na své tělo máknout? Klidně zůstaňte v iluzi, že to fyzické tělo jste vy. Chovejte se k němu slušně. A respektujte ho. Vždyť jste to vy! Netřeba si komplikovat situaci. Dokonce ani nemusíte hledat smysl života. Je to jen ztráta energie (pokud tedy na energii věříte) a přítomnosti. Vězte, že ani ti největší mudrci, již po této Zemi chodili, ani ty nevyšší duchovní a náboženské veličiny žádný smysl nenalezly. Zkuste přijmout odvážnou myšlenku, že nic, včetně samého Života, smysl mít nemusí. A taky nemá… (směji se). Až odevzdáte zemi své fyzické tělo, budete se asi hodně divit. Zjistíte, že jste stále ve hře (směji se). Věřící patrně zjistí, že jejich náboženství – veškerá další někam zmizela i se svými svatými. Zkuste vnímat svět a život jako hru. Není žádná jistota, nejsou žádná pravidla. Máte jedinou možnost: Tuto hru přijmout a hrát si. Vaše soma, všechny jeho buňky budou nadšeny a vaše psycho bude všemu vládnout. Nechtějte ovládat, kontrolovat, lpět na „jistotách“. Pusťte ty nesmysly z hlavy. Také ale nikomu nedovolte ovládat a kontrolovat vás! Ani vy sami se neovládejte a nekontrolujte. Rebelství, což? Směji se…
V dalším dílu se budu podrobněji zabývat konkrétními psychosomatickými projevy. Tento text je možno považovat za širší úvod do této tajemné oblasti našeho bytí. Do psychosomatiky.
MUDr. Tomáš Lebenhart
Charakteristické znaky elementu Oheň (chuo)
Element Ohně představuje energii čchi na jejím nejvyšším vrcholu, nejvíce jang, na rozdíl od elementu Vody, který je nejvíce jin. Pět prvků má mezi sebou vzájemnou provázanost a je ve vzájemných vztazích. Ve vztahu ke koloběhu života znamená Oheň dospělost. Ve vztahu k ročním obdobím jej chápeme jako léto a v podnebí představuje horko. Celá příroda a spolu s ní i člověk se intuitivně snaží nahromadit energii Slunce na celý rok. Jeho čchi má silně jangovou povahu, je horký a šlehá směrem vzhůru, proto souvisí se vším, co je horké povahy a stoupá nahoru. Čchi srdce představuje hlavní jangovou energii v těle. Jeho funkcí je ohřívat, zateplovat a vysušovat. Funkcí srdečního jangu je zateplování vnitřku těla. Ve fázi cyklu proměn představuje dorůstání, nárůst. Oheň se rodí ze dřeva – dřevo je teplé povahy a při tření vzniká oheň, dřevo je navíc i potravou pro oheň. Oheň rodí zemi – oheň je horký, spálí dřevo, zůstane popel, tím vytváří zemi. Oheň je ovládán vodou, proto zasažený vodou uhasíná. Oheň ovládá kov, může jej roztavit.
K Ohni přináleží jižní světová strana. Jihu patří červená, rudá barva. Hlavním orgánem elementu Ohně je srdce. Patří k němu dále tenké střevo, cévy, tvář, dráha Ochránce srdce a trojitý ohřívač. Vývodem Ohně je jazyk. Čchi jihu se uchovává v srdci, proto se nemoci budou odrážet na orgánech cang, protože srdce je vládcem cangových (jinových, plných) orgánů. Chuť Ohně je hořká, proniká do srdce, aby je ochladila a vyčistila. Je pod znamením planety Mars, číslem je sedmička, z pachů k ní patří pach spáleniny. Radost je citem Ohně. Člověk pod vlivem Ohně vnáší svou energií do světa sílu lásky, světla, vědomí, je výřečný, přitažlivý, má dar slova a osobní kouzlo. Díky Ohni poznáme to, co nás doopravdy naplní a uspokojí. Bez Ohně budeme postrádat porozumění sami sobě, soucit sami se sebou a budeme mít komplikované vztahy s druhými. Láska je nejvyšším výrazem elementu Ohně.
Srdce (sin)
Srdce je nazýváno vládcem všech orgánů. Podle čínské medicíny existuje srdce z masa a krve a srdce duchovní, které je příbytkem ducha Šen (někdy překládáno jako Mysl, vědomí či duch). Srdce zastává v organizmu mnoho funkcí. Hlavní z nich je řízení krve a cév. Srdce má na starosti ovlivňování kvality krve a zajišťuje její cirkulaci. Řídí i kvalitu a stav celého systému drah krevního oběhu, tj. tepen, žil i vlásečnic. Hromadně je čínská medicína pojmenovává Maj a přisuzuje jim funkci „skladiště krve“. Řídících funkcí srdce vzhledem ke krvi je několik. Projevuje se tím, že srdce dopravuje krev se všemi živinami pravidelným pulzováním do celého těla. Zajišťuje udržení krve v cévách a taktéž srdce rodí krev. Čili esence potravy smíchaná s čchi ze vzduchu se přimíchává v srdci do krve a doplňuje ji. Srdce také řídí ducha Šen, neboli myšlení, psychiku, vědomí.
Lidská psychika není výsledkem aktivity mozku, ale je projevem činnosti pěti orgánů cang (srdce uchovává ducha, játra jangovou duši, plíce jinovou duši, slezina uvažování, promítání a ledviny vůli). V jaké kondici máme, srdce poznáme na tváři, jelikož se na ni srdce promítá, neboli vybarvuje. Zdravé srdce zbarví tváře zdravě dočervena a pokožka je svěží, pružná a lesklá. Každý jinový orgán má svůj vývod, který zajišťuje jeho spojení s vnějším prostředím. Pro srdce je to jazyk. Není přímo srostlý se srdcem, ale je s ním spojen odbočkou z dráhy srdce vedoucí přes kořen jazyka. Proto říkáme, že jazyk je „výhonkem srdce“. Srdce tedy ovlivňuje i správné funkce jazyka, jeho vnímání a citlivost chutí a schopnosti správné artikulace.
Tekutinou srdce je pot. Pot má společný původ s krví a krev je řízena srdcem, existuje přímý vztah mezi pocením a činností a stavem srdce. I když je srdce jinový orgán, tak je povahy jangové.
Srdce má svou nejvyšší aktivitu mezi 11. – 13. hodinou, jak prozrazují orgánové hodiny.
Chorobné procesy u srdce
Choroby srdce se podle čínské medicíny týkají disharmonie (přemíra nebo oslabení) jin-jangu srdce a čchi a krve srdce. Budou se projevovat poruchami krve a psychiky. Nadbytek jangové čchi se projeví bušením srdce, rychlým pulzem, zrudnutím jazyka, krvácením z nosu, vyrážkami v ústech a na jazyku, suchostí v ústech, přecitlivělostí, nespavostí, velkým množstvím snů, pomatenou řečí. Prázdnota jangové čchi se naopak projevuje psychickou únavou, sníženou chápavostí, zpomalenými reakcemi, ospalostí, dusivým pocitem a bolestí na hrudi, úzkostí, zkrácením dechu, studenými končetinami, chladem v těle, bledostí obličeje, malým močením a otoky.
Nedostatek jinu srdce způsobí noční pocení, tenký a rychlý pulz, zrudnutí jazyka, poruchy spánku a noční neklid, krev nenaplňuje dostatečně cévy.
Tenké střevo (siao-čchang)
Tenké střevo je dutým jangovým orgánem elementu Ohně. Je součástí trávicího ústrojí. Řídí příjem a naplňování se a řídí přeměňování věcí. Ze žaludku se strava posune do tenkého střeva a naplní jej. Ve střevě zůstává a dále je trávena, přeměňuje se na vyživující esenci, kterou potřebujeme pro život a chod celého organizmu. Tenké střevo také řídí vylučování a oddělování čistého od kalného. „Čisté“ označuje jemné esenciální látky trávení, „kalné“ naopak nestrávené a pro tělo nepotřebné zbytky stravy, které z něj odcházejí. Vznikají také odpadové zbytkové tekutiny. Čínská medicína přisuzuje tenkému střevu úlohu „řízení tělesných tekutin“, protože se podílí na metabolizmu tekutin v těle a částečně se podílí na tvorbě moče a její dopravy do močového měchýře. Oddělování funguje jak na fyzické, tak na mentální úrovni. Například nám pomáhá rozhodnout se o tom, co je pro nás důležité. Tenké střevo má nejvyšší činnost podle orgánových hodin v době mezi 13. – 15. hodinou.
Chorobné procesy u tenkého střeva souvisejí se zmíněnou funkcí a projevují se poruchami trávení buď při oddělování čistého od kalného, nebo při posouvání zbytků potravy. Funkční poruchy v činnosti tenkého střeva mohou vedle zažívacích obtíží, jako jsou kručení v břiše, bolesti břicha, průjmy, způsobit i různé poruchy močení – snížení tvorby moče, zrudnutí moče, bolestivé močení, krev v moči.
Trojitý ohřívač, trojitý zářič neboli tři zářiče (san-ťiao)
Trojitý zářič má jméno, ale nemá tvar, symbolizuje horní, střední a dolní část trupu s příslušnými orgány. Horní je pod srdcem a dosahuje k bránici a kardii, střední po pylorus (pupek), dolní k močovému měchýři. Funkcí zářiče je přeprava prvopočáteční čchi do celého těla, je hybnou silou a materiálním podkladem pro činnost všech orgánů. Přispívá také k přepravě tekutin a stravy, je tedy „dráhou přepravy poživatin“. Vedle celkového působení trojitého zářiče má každý i samostatnou funkci. Horní zářič je jako mlha, souvisí s činností srdce a plic, rozptyluje ochrannou čchi na povrch těla a současně ho zatepluje. Podílí se na rozvodu výživné a osnové čchi. Tyto jím prosakují do celého těla jako mlha. Prostřední zářič je jako mokřaď, souvisí s trávícími procesy spojenými se slezinou, žaludkem, játry a žlučníkem. Podporuje transformaci a transport potravy, obnovování čchi a krve a jejich transport. Je v místě, kde se potrava rozkládá a kvasí jako v bažině (mokřaď). Řídí její přeměňování. Spodní zářič je jako kanál, pomáhá posouvat zbytky dolů. Souvisí s ledvinami, močovým měchýřem, tenkým a tlustým střevem. Trojitý zářič podporuje transport čchi a přepravu tekutin po celém těle.
Chorobné procesy trojitého zářiče se projevují stagnací a zahrazováním buď čchi nebo tekutin. Dochází k měkkým vodnatým opuchlinám, nadýmání, pocity plnosti apod. Kromě celkových příznaků vznikají poruchy jednotlivých orgánů. Nemoci horního zářiče prozradí kašel, dušnost, u středního zářiče dochází k zažívacím potížím. Jestliže není v pořádku spodní zářič, pak negativně ovlivňuje funkci ledvin, střev a močového měchýře. Při harmonizaci působíme na jednotlivé orgány.
Tipy na léto
Element Ohně musíme nejvíce chránit v létě. Je dobré hodně pít a taky se chladit. V létě tělo zatěžujme co nejvíce fyzickou prací, sportem, jakýmkoliv pohybem. To vše posiluje srdeční sval a očistí cévy od stagnace zimy. Pohyb na vzduchu a slunci stimuluje hormonální soustavu, tenké střevo a přirozeně posiluje emoce, vytváří příjemnou náladu a naplňuje organizmus svěžími silami. V létě jezme co nejvíce aromatických bylin, ovoce a zeleniny. Potřebujeme také více hořčin, které stahují energii dolů. To má vliv i na emoce, kterých je v létě více. Pro element je vhodná kukuřice, skopové maso, zelená listová zelenina, švestky. Z bylin a koření preferujme heřmánek, mátu peprnou, kopr, bazalku, česnek, pampelišku a chřest.
Titulek je zdánlivě protismyslný, protože umělá sladidla se používají právě tehdy, jestliže je záměrem snížení tělesné hmotnosti. Proto je mnozí používají, proto se jimi nahrazuje běžný cukr v různých potravinách. A přece – v poslední době se objevují určité pochybnosti o umělých sladidlech. Alespoň o některých. Jsou to zatím výzkumy v počátečním stadiu, takže jejich závěry musíme přijímat s jistou opatrností, nicméně se zdá, že něco by na tom mohlo být. Otázka, kterou je především nutné zodpovědět, zní: Do jaké míry již můžeme výsledky dosavadních výzkumů zobecnit? Odpovědi bývají vesměs opatrnější, přesto však dnes už řada odborníků připouští, že vliv umělých sladidel na organismus není patrně zdaleka jednoduchý.
Než se dostaneme k podrobnostem, musíme připomenout termín mikrobiom, jenž je poměrně nedávného data, kdy se díky moderním metodám zjistilo, že naše tělo, a týká se to nepochybně každého živého tvora, je doslova prosyceno různými bakteriemi a také viry.
O drtivé většině z nich se zatím nic neví. Někteří vědci odhadují, že v těle dospělého člověka jsou snad dva kilogramy bakterií, z nichž valná většina žije v zažívacím traktu. Jen postupně se daří některé z nich identifikovat, ovšem mnohem obtížnější je zkoumání jejich úlohy. Shoda panuje víceméně v tom, že člověku nevadí a naše tělo je prostě pouze jejich hostitelem, ale zdá se, že některé z těchto mikroorganismů dokonce potřebujeme. Za dlouhé věky vývoje se obě strany, lidské tělo a bakterie, jakýmsi způsobem sžily a toto soužití je snad nakonec někdy prospěšné, ne-li dokonce nezbytné. Samozřejmě, že se to týká jen některých druhů těchto mikroorganismů. Současně se dnes ví, že v sobě nosíme potenciální hrozbu, protože dojde-li ke snížení imunity, mohou se některé z těchto bakterií přemnožit a vyvolat více či méně nebezpečnou chorobu. Podobný, obvykle mírnější stav, nastává po léčení antibiotiky, kdy nás lékař občas upozorní, že tyto léky narušily střevní flóru, tedy zlikvidovaly některé z oněch bakterií. Pak doporučí podávat laktobacily nebo si dopřávat jogurt či kyselé mléko.
Další nebezpečí je případná mutace bakterií jinak neškodných, což může nastat v důsledku různých vlivů, opět včetně antibiotik.
Nyní však k umělým sladidlům. Ve skutečnosti panovaly již v minulosti názory, že jejich použití není tak docela bezpečné, jak by se mohlo zdát a jak obvykle tvrdí jejich výrobci. Postupně sice tyto pochybnosti sílily, ale byl to spíš řekněme pouhý pocit některých odborníků, vycházející z různých nepřímých pozorování. Nesmíme zapomínat na to, že každé takové pozorování se jen velmi obtížně zobecňuje, jak ostatně uvidíme za chvíli.
Jednoznačnější pokus, pokud jde o výmluvnost jeho výsledků, uveřejnili loni izraelští vědci. Použili k tomu deset týdnů staré myši, přičemž polovině pokusných zvířat podávali denně aspartam nebo sacharín, druhé skupině pak přírodní cukr, glukózu. Po uplynutí jedenácti týdnů se ukázalo, že myši, které dostávaly přírodní cukr, byly v naprostém pořádku, zatímco druhá skupina, na umělých sladidlech, měla abnormálně vysokou hladinu cukru v krvi, tedy známku cukrovky, na niž mohou navazovat další choroby.
Podle odborníků to znamenalo, že myši, které dostávaly umělá sladidla, začaly projevovat sníženou schopnost odstraňovat cukr z krve, vykazovaly jeho nesnášenlivost.
Když se hledala příčina tohoto stavu, vědci usoudili, že by nějakou roli mohly hrát právě bakterie ve střevech. Aby se o tom přesvědčili, přestali první skupině myší podávat umělá sladidla, a začali je léčit širokospektrými antibiotiky, která vyhubila významnou část bakterií ve střevech. Když se pak tyto myši vrátily na normální stravu, nesnášenlivost cukru postupně zmizela – byly opět zcela zdravé. Takže stav, který byl uměle navozen sladidly, se dal zvrátit. Nutno si však uvědomit, že podávání umělých sladidel bylo v tomto pokusu krátkodobé.
Po tomto sdělení následovala řada výzkumů v laboratořích po celém světě, přičemž se ukazuje, že podle všeho používání umělých sladidel může vést k tomu, že tělo obtížněji snižuje hladinu krevního cukru, a následkem je nejprve obezita a pak její typický průvodce cukrovka, případně po ní její komplikace jako kardiovaskulární choroby, zhoršená funkce jater a další neduhy. Výsledky těchto výzkumů vesměs ukazují, že klíčovou roli hrají opravdu bakterie ve střevech. Jak se zdá, některé jejich druhy se doslova přeorientují na umělá sladidla, množí se a potlačují jiné bakteriální kmeny, které nějak souvisejí s metabolismem přírodního cukru. A také s produkcí leptinu, hormonu, který reguluje naši chuť k jídlu.
Porucha tvorby leptinu vede k tomu, že dotyčná osoba ztrácí pocit nasycení, jenž se nám běžně po jídle dostavuje, a nemáme touhu přijímat další potravu. Porucha tvorby leptinu je typická právě u obézních osob. Je to mnohdy skutečně začarovaný kruh, protože s rostoucí tloušťkou se ještě více snižuje tvorba leptinu a taková osoba se v posledku soustavně přejídá.
Máte-li problém s nadváhou, účinně a přitom jemnou přírodní formou vám může pomoct Lipodestron kapsle, bioinformační přípravek Diochi. Více informací naleznete zde.
Takže, shrnuto, jak soudí někteří vědci, bakterie v našich střevech nejen regulují trávení různých látek, ale významně se podílejí na tvorbě leptinu. Ovšem pořád tu byla otázka, zda to jsou skutečně umělá sladidla, která porušují rovnováhu bakterií, a to se pak projevuje růstem hmotnosti. Na to se pokusili odpovědět opět izraelští vědci, když zpracovali data o 380 osobách, mužích a ženách, a zjistili, že ti z nich, kteří používali umělá sladidla, měli v průměru vyšší tělesnou hmotnost, a hlavně, objevovala se u nich snížená snášenlivost přírodního cukru. Ozvaly se však pochybovačné hlasy – právě ti, kdo měli nadváhu, používali umělá sladidla, přičemž však původní příčinou jejich obezity mohlo být něco úplně jiného než tyto látky. Na tom vidíme, jak obtížné je zkoumat lidi, protože každý z nich má jinou minulost, jiné stravovací návyky, žil v určitém prostředí, nikoli jednotném, jakým je akvárium pokusných myší.
Proto byl proveden pokus se sedmi normálními zdravými dobrovolníky, kteří nebyli obézní. Dostávali pět dní povolenou dávku sacharínu, načež se ukázalo, že čtyři z nich měli i po tak krátké době sníženou snášenlivost glukózy, a také, což bylo podstatné, se prokázala změna ve složení bakterií v jejich střevech. Po skončení pokusu se stav oněch čtyř vrátil poměrně brzy do normálu.
Mohli bychom pokračovat, ale toto snad postačí. Jaké závěry se za současného stavu dají činit? Především opatrné, protože již předchozí pokus byl výmluvný – změny se objevily u čtyř osob ze sedmi. Asi se tedy nedá úplně zobecňovat. To je problém zkoumání lidí, na rozdíl od myší. Myši v úvodním pokusu byly jednoho druhu, geneticky stejné, což samozřejmě neplatí o lidech. Je proto těžké činit úplně obecné závěry o lidech, protože každý z nás má jinou genetickou výbavu. Nemluvě o tom, že naše tělo je přece jen složitější než myší, i když v základních procesech se zase tolik nelišíme.
Současný závěr je takový, že umělá sladidla mohou být rizikem, ale záleží na tom, v jakém množství se podávají, jak dlouho, a navíc, jak dalece na ně bude tělo reagovat. U každého z nás to může být jiné. Přesto můžeme nejspíš uzavřít, že pokud chceme hubnout, je lépe zvolit vhodné stravování a nepokoušet se nahrazovat chuť cukru, která nám přece jen může chybět, umělými sladidly.
Spíš si občas dopřát přírodní cukr, ale v malém množství. Zapomeňme na hody v cukrárně a na domácí koláče. Nebo snězme jen jeden a vydejme se na procházku do přírody. Nemusí to být zrovna běh, stačí přiměřená doba chůze.
Bylinný čaj - doplněk stravy
Čajový odvar z kůry a lýka zdřevnatělé liány "kočičí dráp", používaly celé generace domorodých indiánů v lidovém léčitelství. Kočičí dráp přispívá ke zlepšení obranyschopnosti těla. Posiluje meridián žaludku, slinivky a sleziny., které mají na starost trávení a vylučování toxinů z těla.
Regenerace ve Sféře
Nemoci můžete předejít, když vyrovnáme nedostatek energie v meridiánech. Cílem našich ryze českých přípravků je zharmonizovat energetickou síť dříve, než dojde k dlouhodobému energetickému úbytku.
Vladimír Ďurina
„Mým cílem bylo vymyslet takový produkt, který bude stejně silný jako antibiotika, bude na přírodní bázi, bude v něm něco z krystalterapie, něco z fytoterapie a něco z informací rostlin.
Myslím si, že mnoho lidí, kteří onemocněli nějakou chorobou, dojde k tomu, že nejcennější v životě je zdraví. Tím to začíná a tím to končí.“
Roberto Carlos Gomez Colman
Diochi Paradise
České produkty, které pomáhají