Regenerace ve sféře Diochi

Zimní přírodní medicína

Tipy pro lepší zdraví

Nejpříjemnějším způsobem léčby je prevence. Přitom u některých z nás převládá lenost ještě ve chvíli, kdy nás jen maličko bolí v krku či pociťujeme nepatrný náznak rýmy. Jsou však i jedinci, kteří se tyto prvotní signály snaží nevnímat, dokud je jejich vůle silnější než onemocnění samotné. V minulém čísle jsme se zaměřili na zdravé potraviny, v tomto se můžete nechat inspirovat zdravými procedurami.

V první řadě je potřebné zamyslet se nad otázkou: Proč mě bolí v krku? Proč pociťuji, že na mě „něco leze“? Každé onemocnění má nějakou souvislost s životními událostmi, které zrovna prožíváme. Možná zjistíte, že vám, symbolicky řečeno, uvízla v krku slova, která jste chtěli vyslovit. Třeba si uvědomíte, že nemoc je pro vás oficiální důvod, abyste si dovolili odpočinout. Nebo si dáte do souvislosti táhnoucí se kašel a neustálé stresy, jež momentálně prožíváte a nemůžete je pořádně „rozdýchat“. Možností je řada a u každého jsou individuální. Tím, že objevíte psychickou příčinu zdravotního problému a budete ji chtít vědomě změnit, ztratí fyzický příznak nemoci svou sílu.

Základní návyky

Především v těchto studených zimních měsících bychom měli dbát na několik zdravých pravidel. Nezaberou příliš času a budete se cítit před bacily bezpečněji. Je však nutné pravidelné opakování, protože účinek se projeví až po určité době.

* Vyplachování nosu (případně srkání) a kloktání. V prevenci, tady každý den, můžete použít jen čistou vodu, lépe však solný roztok. Při bolestech v krku je velmi účinné kloktat nálevem z řepíku či šalvěje. Při začínajícím škrábání také pomáhá nakapat asi pět kapek levandulové silice do malé skleničky vody a pravidelně a často kloktat. Kloktací proceduru opakujte až do odeznění nepříjemných příznaků. Při rýmě vám může poskytnout úlevu vyplachování nosu tradiční metodou pomocí konévky neti. Podrobně popsané postupy a přípravu roztoku najdete na internetu či v příslušné literatuře. Ve Sféře jsme již na toto téma také psali. Proceduru provádějte i preventivně ihned po příchodu domů, obzvláště v případech, kdy jste se pohybovali mezi lidmi. Až poté začněte jíst a pít, zamezíte tak šíření případné infekce do organismu. Jestliže v nosních dutinách již infekci usazenou máte, rýma se vám spustí, aby se oblast nosu pročistila.

* Inhalování vonných esencí. Při začínající rýmě či jako prevence je dobré vdechovat vůni levandule. Můžete ji například zakoupit sušenou a před vdechováním protřít mezi prsty, aroma levandule se tak dobře uvolní. Vdechování vůně této byliny prospívá i při mírných bolestech hlavy. Pozor jen, máte-li nízký krevní tlak, protože levandule jej snižuje. Pro zmírnění ucpání dýchacích cest je vhodný eukalyptový olej. Kápněte asi 5 až 6 kapek do hrnku vroucí vody a inhalujte páru. Před odchodem z domova si pečlivě vymažte nos, stačí kosmetickou vazelínou na popraskané rty, kterou běžně zakoupíte v lékárně. Bacily tak mají menší šanci usadit se na nosní sliznici.

* Masáž teplým olejem. Můžete provádět sami, pokud možno pravidelně, alespoň jedenkrát týdně. Potřete a promasírujte celé tělo teplým olejem a nechte 10 až 15 minut působit. Poté se může osprchovat. Tímto jednoduchým způsobem podpoříte činnost imunitního systému. Výběr oleje záleží na vás – univerzální je sezamový, doporučuje se především lidem se sklonem k suché pokožce. Výborným způsobem, jak posílit imunitu a odbourávat nahromaděný stres, jsou masáže všeobecně. Nepodstupujte však masáž během onemocnění! Lymfatická masáž rozproudí lymfu. Medová masáž odpomůže od usazených toxinů, shiatsu masáž má léčivé účinky na jednotlivé vnitřní orgány, aromaterapie navíc pracuje s vonnými olejíčky a oleji, reflexní terapie aktivuje plosky nohou a jejich prostřednictvím se regeneruje celé tělo.

* Horká koupel s mořskou solí. Pro posílení organismu a ihned poté, co jste prochladli, je dobré si připravit koupel. Její teplota by měla být taková, abyste se trochu zpotili, ale aby se vám zároveň z horké vody neudělalo nevolno. Vaše pokožka zůstane jemná a vláčná, nasypete-li do koupele trochu jedlé sody. Můžete také přidat aromaterapeutickou silici proti nachlazení, například levandulovou, eukalyptovou či mátovou. Asi 5 kapek zvolené silice rozmíchejte v 1 dl mléka a nalijte do koupele. Poté je důležité zůstat v teple, nejlépe do druhého dne.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 01/2010

Tis červený je jedním z nejtemnějších jehličnanů a odedávna je symbolem smrti a příslibem znovuzrození. Celá rostlina je (až na červený míšek obalující semena) prudce jedovatá, průběh otravy bývá rychlý a smrtelný a dosud není znám protijed. Lovci používali hroty šípů napuštěné šťávou tisu a jehličí tisu se používalo k vraždám a sebevraždám. Tis je znám údajným abortivním účinkem, který je však provázen smrtí gravidní ženy.

Rod tis zahrnuje celkem asi 8 druhů, které jsou rozšířené na severní polokouli a jsou si velice podobné. Nejznámější z nich - tis červený - je chráněný a zařazený mezi silně ohrožené druhy. Díky své tmavé koruně a načervenalému kmenu je tis téměř nepostradatelný v historických parcích a zároveň jej lze nejlépe ze všech jehličnanů tvarovat a řezat. Jedná se o stálezelené stromy nebo keře, které rostou velice pomalu (původní druhy jsou v 10 letech vysoké přibližně jeden metr a mnohdy i méně, ve 30 letech 3 - 5 m) a zároveň patří k nejdéle žijícím dřevinám. Díky pomalému růstu je jejich načervenalé dřevo nesmírně tvrdé a houževnaté, proto bývalo oblíbeným materiálem pro zhotovování luků a kuší.

Popis: Tis je pomalu rostoucí stálezelený dvoudomý jehličnan. Jedná se často o vícekmenný, až 20 m vysoký a až 15 m široký strom nebo keř. Borka je tenká, odlupující se v tenkých šupinách, zprvu načervenalá, později hnědošedá. Jehlice jsou ploché, čárkovité, na vzpřímených větvích postavené spirálovitě, na postranních větvičkách dvouřadě rozčísnuté. Podle délky jehlic - od 5 do 40 mm- lze tisy rozdělit na mnoho kultivarů. Jehlice jsou tmavé, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zúžené v kratičký řapík, široké asi 2 mm a opadávající ve stáří 4 až 10 let. Jednotlivé květy vyrůstají v úžlabí jehlic v březnu až dubnu. Samčí jsou žluté, kulovité, 3 až 4 mm v průměru. Samičí jsou zelené a jen 1 až 2 mm velké a podobají se pupenům. Samčí jedinci kvetou poprvé asi v 10. roce, samičí ve 20. roce. Vejčitá nahnědlá semena jsou obklopena dužnatým míškem o průměru 8 až 10 mm, který je zpočátku zelený a koncem léta nejčastěji krvavě červený (srpen až listopad). Tento sladce chutnající míšek je jedinou nejedovatou částí tisu. U T. baccata Lutea a T. cuspidata Luteobaccata se setkáváme se žlutými míšky.

Vědecké jméno tisu je spojeno s jeho použitím v minulosti. Taxus má spojitost s " toxon", což je latinský výraz pro luk, a s řeckým " toxicon", které znamená jed. Tisové dřevo se používalo k výrobě luků a tisový jed se zároveň používal k otrávení šípů. Jed se připravoval ze semen tisu, čemeřice a posedu. Tis byl odedávna spojován se smrtí - roste na mnoha starých hřbitovech a používal se k výrobě nejkvalitnějších zbraní. Zároveň je však i symbolem znovuzrození, neboť jeho spodní větve se časem ohýbají k zemi, zakořeňují a dávají vznik novým kmenům, které jsou tak pokračovateli kmene původního. V Irsku například král nosil tisovou brož ve tvaru kruhu, aby mu připomínala otáčení kola života, nevyhnutelnost smrti a příchod nástupce, kterému budou po králově smrti brož a úřad předány. Ve starém Řecku a Římě byl tis zasvěcen podsvětnímu božstvu, vládkyni čarodějnic a temných sil - Hekatě.

Rozšíření: Tis roste v Evropě od Britských ostrovů až po Karpaty a pobaltské republiky, na severu po jih Skandinávie, na jihu převážně jen v horách (v Alpách do nadmořských výšek až 1400 m). Vyskytuje se hlavně v oblastech teplého oceánského proudění s mírnými zimami. Dále se s ním můžeme setkat na severu Afriky, na Kavkaze a v Malé Asii. V ČR je tis původním druhem - dříve býval relativně hojný v keřovitém podrostu smíšených lesů a je zde považován za silně ohrožený a přísně chráněný druh.

Množení: Tis množíme většinou řízkováním na konci léta, výsevem semen pouze výjimečně. Semena je nutné před výsevem stratifikovat, protože ve volné přírodě je pro jejich úspěšné vyklíčení nutné, aby nejprve prošla zažívacím traktem ptáků. U okrasných forem je řízkování jediným možným způsobem množení.

Jsou-li tisy pěstovány ze semene, vyrostou z nich relativně velké, vzpřímeně rostoucí stromy. Jsou-li rozmnožovány řízkováním, dceřiná rostlina si z větší části uchová typ růstu který měla původní větvička, z níž byl řízek odebírán. Byl-li odebrán z bočních, do strany rostoucích větviček, výsledná rostlina bude mít spíše křovitý růst s vodorovnými nebo šikmými větvemi. Byl-li řízek odebrán z terminálních - vzhůru rostoucích výhonů, výsledný vzhled bude podobný jako u semenáčů, jen se slabším vzrůstem.

Pěstování: Tis bývá velmi často pěstován v parcích, a to v několika kultivarech, které se liší tvarem (sloupovitý či široký vzrůst, převislé větve atd.), délkou jehlic či barvou míšků. Je možné jej tvarovat a vzhledem k tomu, že roste velmi pomalu, udržuje si daný tvar po mnoho let. Vyhovuje mu stinné umístění a dobře snáší i městské znečištěné ovzduší. Půda by měla být čerstvě vlhká, zásaditá a humózní. Stanoviště by mělo být stinné, neboť tis špatně snáší rychlé změny intenzity světla.

Obsahové látky: Vyjma míšku obalujícího semena a dřeva je celá rostlina prudce jedovatá. Obsahuje jedovaté alkaloidy - zejména amorfní taxin B a malé množství krystalického taxinu A, souhrnně označované jako taxin. Jejich obsah v jehlicích se pohybuje od 0,6 % do 2 % (nejvíce jej obsahují v lednu, nejméně v květnu). V mladých výhoncích, kůře a semenech je dále přítomen alkaloid milosin, trochu efedrinu, glykosid taxatin a taxakatin, rhodaxanthin, lykopin, seaxanthin, sacharosa, rafinosa, kyselina gallová, hořčiny, bisflavonoidy (skiadopitysin, kyaflavon), steroly a jiné látky.

Otravy: Popisy otrav jsou v toxikologické literatuře poměrně vzácné. Rychle smrtící průběh otravy většinou neposkytuje dostatek času k bližšímu studiu biochemických a elektrofyziologických změn. Alkaloid taxin se velmi rychle vstřebává trávicím traktem a závažné příznaky otravy se projeví většinou již do 30 minut. Většina postižených potom umírá do 2 hodin po požití tisu. Za smrtelnou dávku je považován nálev z 50 - 100 g jehličí. Nejsou vzácností ani otravy u domácích zvířat. Smrtelná dávka pro koně je 2 g/kg, pro ovci a krávu 10 g/kg. Otrava se projeví závratěmi, nevolností, bolestmi břicha, sliněním, zvracením a průjmem. Dochází k nápadnému rozšíření zornic, rychlému nástupu ospalosti a následnému bezvědomí. Výrazný je vliv taxinu na kardiovaskulární systém - již v počátku intoxikace nastupuje arteriální hypotenze. Intoxikace končí zástavou srdce v diastole a spolu s obrnou dechu jde o bezprostřední mechanismus smrti. Během otravy dochází též k narušení sodíko-draslíkové pumpy (zvýšení hladiny draslíku a snížení hladiny vápníku), poškození buněk srdečního svalu a závažnému poškození jater. Vzhledem k tomu, že se taxin v kyselém prostředí žaludku velice rychle vstřebává, je na záchranu velmi málo času. V první řadě je nutné okamžitě vyvolat zvracení a přivolat lékařskou pomoc. Zatím však není známa protilátka, a lékaři jsou tudíž omezeni na výplach žaludku, hemodialýzu, kardiostimulaci, infuze či použití protilátek proti digitalisu, který je taxinu v mnohém podobný - to vše ovšem s velice nejistým výsledkem. Zajímavé je, že pro hmyz a většinu divokých ptáků je tis zřejmě zcela neškodný.

Tomáše Kluse není potřeba dlouze představovat. Herec a zpěvák, na jehož koncertech fanynky šílí a jsou šťastné, když se ho mohou dotknout. Slova jeho písniček nejsou o lásce. Jsou o životě, o pocitech, o cestě, o svědomí. Někoho oslovují velmi, někoho naopak velmi rozčilují. Jaká je cesta samotného Tomáše?

 Za texty na vašem novém albu Anat život není jste hudebními kritiky mírně popotahován, že si hrajete na kazatele a že už to přeháníte. Že je to póza.

Jak to cítíte vy?

Od toho se jmenují kritici, aby kritizovali.

 Ale měli by i chválit?

U nás se to moc nedělá. A zvláště ne v momentě, kdy jste úspěšný. To je trn v oku. Nikdo by neměl být úspěšný moc. Budí to podezření.. Ale neshazuju to co píšou. To je jejich věc. Jejich názor a to respektuji. Mě spíš zarazil fakt, že se dost často nezabývají muzikou a tím, co by měli řešit stran své profese, ale spíš tématy osobními, aneb spekulacemi. Většinou to byli lidi, které jsem v životě neviděl a kteří nikdy nebyli na mém koncertě. To je pak těžké, protože mizí punc profesionality a alespoň pokus o objektivitu a celé řemeslo kritika tak ztrácí na hodnotě. Dokážu však přijmout "nepříjemnou" kritiku, je-li konstruktivní a je-li tématu věnována skutečná pozornost, nikoli jen dojem. Jeden takový článek vyšel v Respektu a pomohl mi objasnit jistý úhel pohledu, kterýžto jest na mě zaujímán a taky jsem za něj autorovi poděkoval.

Myslím, že poslední deska zkrátka uhodila  na takový ten strach, že my to přece všechno víme, že planeta kolabuje tím, jak nekriticky si z ní ukusujeme, že se vedou války o nesmysly, že je hlad i hladomor. Jen ze samé hrůzy zkoprněle zíráme okolo sebe ve víře, že se něco stane, někdo něco udělá, nějak to dopadne a nenápadně dál plníme igelitky dokud to jde, protože po nás stejně potopa. Kritici se nechtějí zapojit do nějaké diskuse. A to je škoda, neboť v tom shledávám jejich význam, nastolit otázky, nikoli dávat soudy. Myslet si umíme každý sám. Položit otázku, to už je kumšt. Pakliže jsme ochotni přejímat cizí soudy a tvořit z nich své názory, situace je o to složitější.

Mají se lidé rozdělovat na ty osvícené a méně osvícené?

Rozhodně se nemají lidé rozdělovat. Jen se podívejte na uprchlickou krizi, jak se díváme na lidi jako na nelidi, jako na problémy. To všechno vzniká z toho, že máme tendenci se rozdělovat, hierarchicky se stavět jeden nad druhého. Nesmysl.

Popírá to principy lásky, přece.

Co pro vás znamená svoboda?

Základní lidská potřeba. Naprosto. Kolem ní by měly přestat existovat kompromisy. Nastavili jsme si způsob našich životů tak, že když se chceme cítit v bezpečí, musíme obětovat svobodu. Tím se stáváme závislými. A naše svoboda má meze. Svoboda by meze mít neměla. Nemyslím tím, že můžu třeba někoho zmlátit a je to moje svobodné rozhodnutí. Ale být si vědom všech svých rozhodnutí s tím, že i následky jsem schopen unést. Ono vyčkávání, až někdo něco udělá, nebo přihlížení k tomu, jak smýšlí většina, to je odevzdávání moci, tvůrčí síly do rukou, které nás oplátkou za naši nečinnost ihned spoutají. Co je svoboda? Život v pravdě.

Jako známá osobnost máte soustu povinností, nasmlouvaných koncertů… Je to ještě svoboda?

Proto jsem si právě dal rok pauzu. Vnímám to tak, že člověk, který dělá jakékoliv umění, je povinen být svobodný. Být nezávislý na čemkoliv. Protože to, co dělá, vychází pouze z něj a může si onu nezávislost dovolit. Proto nebudu nikdy dělat reklamu. Ničemu. Ztratil bych tím svou svobodu a svou nezávislost. A zároveň jsem pochopil, že když se budu jakkoliv cítit omezován, můžu říct stop. Ucítil jsem, že ta moje mediální osobnost už jede svým vlastním životem. Nechci, aby vznikaly umělé příběhy a životy Tomáše Kluse, chci to vzít zase pod svoji vlastní kontrolu.

Také se říká, že je to od vás kalkul, trošku póza… To, že jste krásný, mladý, přitažlivý pro fanynky, trochu zastiňuje poslání vašich písniček.

Každý člověk, kterého potkáte, si o vás bude něco myslet. A není ve vaší moci to jakkoliv ovlivnit.

Jen říkám těm, co chtějí slyšet, že jsem tu pro písničky a svoji rodinu. Že to, co dělám mě naplňuje a baví a že totéž přeji každému. Každému!

 Proto začínám u sebe a nic si nemyslím o nikom.

Protože vím, že to omezuje  především mě.  Jedna z věcí, která mě nejvíc ubíjí, jsou předsudky, které si lidé vytvářejí v hlavách bez toho, aby si tu věc chtěli nějak prožít. My jsme tady od toho, abychom věci prožívali. Kvůli informačnímu šumu jsme se naučili přijímat cizí názory. Kolikrát žijeme s pocitem někoho přes tři čtyři lidi a myslíme si, že ten o kom smýšlíme,  je takový jak jsme se doslechli.. Je to takový labyrint v němž žijeme vedle sebe, jen každý v jiné chodbě. Vášeň a zvědavost by nás hnala ke střetu všech chodeb, ale my máme strach, že bychom svou chodbu neuchránili, protože nás živí dojem, že nám ji chtějí vzít a tak vášeň a zvědavost nahrazujeme bezpečnou opatrností a spokojením s tím co je, čímž de facto rezignujeme na jakýkoli pohyb směrem k naší verzi příběhu vlastního života a stojíme osamoceni v děsivém labyrintu, který je vlastně tak trochu za trest. Děláme si svým myšlením peklo na zemi, ačkoli stejně tak je v naší moci přemyslet zemi v ráj.

Neberte si nic osobně, jedna ze čtyř dohod… Je těžké se to naučit?

My už máme přečtené nějaké knížky, už jsme mluvili s nějakými lidmi, my už to všechno víme. Ale pořád máme tendenci to promýšlet dopředu, abychom pak neudělali chybu. Jenomže tyhle věci se musí udělat nebo o nich nemluvit. Protože jinak je to jenom obrovské zdržování.

V jedné písni zpíváte: „Spustil jsem oči z tabletu a spatřil, jak moc je tu krásně“

Protože to není přehánění. V poslední době je přátelství takové, že lidé spolu sedí u stolu a koukají každý do svého mobilu.

Náš kamarád je pořadatel prvního ročníku „Youtuberingu. Vyprávěl nám, o co se tam jedná. Každý z nás žije v určité bublině, vytváří si okolo sebe vesmír. A ty bubliny se liší generaci od generace. A já už vlastně nevidím do generace lidí, kterým je teď okolo patnácti. Tam už funguje úplně jiná kultura. Tam jsou celebrity ne ti veřejní, ale tzv. bloggeři. Lidi, kteří mají své internetové pořady.

Ty děti chodily po areálu a měly před sebou napřažený telefon. A všechno, co viděly, natáčely. Nekomunikovaly mezi sebou, ale se svými kamarády na internetu. Milí přátelé, teď tady stojím a koukám se na tohle… Celou dobu se bavily jenom s lidmi, kteří tam nebyli. 

Budeme snad ovládáni elektronikou?

Teď jsem viděl nedávno skvělý film Ex machina, který položil velmi důrazně otázku umělé inteligence. Tam jsem si uvědomil, že další evoluční krok povede zřejmě tudy. Že se člověk stane virtuálním člověkem. Že vlastně nemám pocit, že by se tomu mělo bránit, na druhou stranu bychom neměli zapomínat, že ve skutečnosti jsme živí lidi, a jako živí lidi se i chovat. Tuhle novou sféru existence tedy považovat za možnost určitého vyžití, nikoli za prostor pro život. Druhak je tam ta složitá otázka, že když ta umělá inteligence skutečně začne být viditelná, jestli my budeme využívat ji, nebo ona začne používat nás. Jak tu tenkou hranici uhlídat. Jestliže my něčemu dáme život a staneme se „bohy“, už pak nebudeme mít právo říkat: „Vy jste naši sluhové.“ Nebo aspoň já z hlediska své vlastní morálky si myslím, že to není fér. Tahle otázka by se měla řešit.

Nemáme už moc informací ke všemu?

Právě že máme. Pokládal jsem si otázku, když těch informací je na internetu tolik, že se to musí někde hmotně projevit. Všechna ta data. Kamarád mi řekl, že se to už opravdu děje. Seznam už má někde nějakou továrnu, která je plná dat. Třeba Facebook už má taky někde celé město, kde jsou jenom krabice s daty. A ono to pak sklouzává k tomu, že bude nějaké město a vedle něj druhé město, kde budou jenom ta data. A my budeme sedět ve svých bytech a žít prostřednictvím virtuální reality. Svoboda je, že si stojíte sama za sebou. To je jediné, co potřebujete v tomhle ustát, sebe sama. Kdo jiný o vás ví víc? Jen vy sám. Ani svoje děti nebudeme znát tak jako sebe samu. Nestrojme se. Nejsme stroje.

Kolem sebe často běháme a moc se sebou nezabýváme. Vlak jede příliš rychle.

Protože máme tendenci pořád plnit nějaká očekávání. Jdu někam do zaměstnání a chci se nechat zaměstnat, zapůsobit. Jsem takový přepálený, protože tu práci moc chci. Jenže v tom zapálení už to nejsem já. A ten šéf zaměstná někoho jiného. A vy tam pak chodíte jako ten jiný člověk, ne jako vy. A to je nesvoboda.

Platí to i pro vztahy? Kohoutek čechrá peří, aby se zalíbil své vyvolené.

No jasně. Kohoutek čechrá peří, já se také hezky oblíknu, to je v pořádku. Tam jde o to, že ten kohout pak nechodí a nedělá ramena, že je lepší, než ve skutečnosti je.

Nezakrývá chyby, které má. Neříkám, že si mají lidi na prvním rande říct. „Hele, já chrápu, trošku mi smrděj nohy a bla bla. To ne, ale smát se věcem, kterým se směju normálně a nesmát se věcem, kterým se nesměju. Protože v momentě, kdy ten vztah začne na lži, bude pořád ve lži. A to je ten princip hraní rolí, který když odložíte, je to ta pravda, princip univerzální pravdy. V momentě, kdy jste v pravdě, tak jste úplně v pohodě, nemusíte pořád myslet ve styku s kýmkoliv, že s tímhle člověkem náhodou jsme tenhle nebo tamten. To vás totiž mysl už nenechá být v přítomnosti. Protože pak pobíháte mezi sebou samým. 

Říkáte, že měníte svoje myšlení? K čemu?

Pomalu odstřihávám ty balónky z poutě. Myšlení je jako oheň. Dobrý sluha, ale zlý pán. Snažím se mu vysvětlit, že je v pořádku, když ve mně bude bydlet, na druhou stranu, ať se nesnaží mnou cloumat a dělat věci ku svému prospěchu.

Co pro vás je myšlení? Jak byste ho charakterizoval?

To je to, co vás nenechá večer usnout. Filmy, které se vám odehrávají večer před spaním, i když vy jako svobodný člověk víte, že to nemůžete ovlivnit. Začal jsem teď ukončovat aplikace v iPhonu. Dvakrát zmáčknete spodní tlačítko a vyhazujete ty spuštěné aplikace. Tak to teď dělám se svými myšlenkami před spaním. Řeknu si, tohle teď neovlivním. Mám jediné přání, hezky usnout a mít hezké sny. A ráno řešit ty věci. Myšlení vás chce neustále držet v tom, že někam spěcháte, musíte něco dokázat, nějak obstát v téhle realitě, a tím vlastně od ní odvádí vaši pozornost.

Myšlení je jako opice, která nás neustále obtěžuje?

Zase bych se k němu nestavěl takhle direktivně. To je ta malířská paleta, to jsou ty barvy, které vám myšlení dává. Obsahuje fantazii a všechny tyhle věci, to, že si můžete přečíst knihu. To je myšlení, ne vaše intuice. Je v pořádku s ním zacházet jako s nástrojem. Ale motyka je blbej pán, že jo.

Je dobré naučit se ji odložit do kouta?

Ano, nosit ji všude s sebou, ale umět jí říct, teď tě nepotřebuju, teď to tady chci jen pozorovat a nic si o tom nemyslet. Štětec držíte vy a vy si vybíráte barvy. Ne že vám tam samy skáčou. Vy malujete obraz svého života. 

Kdo jsou vaši učitelé?

Učitelé jsou všichni. Každý člověk, kterého potkáte.

Měl jste nějaké milníky? Byl jste sportovec, pak jste studoval na DAMU. Kam jste se posunul?

Milník jsem měl možná v cestě do Indie, setkání s Tolleho literaturou… Ve své podstatě už dneska vím, že je to setkání s každým člověkem, jeho příběh. Protože ta jedinečnost každého z nás, to je takový zdroj inspirace… To vědomí, že nikdo není takový jako vy, nikdo nežije stejný život. A v momentě, kdy konfrontujete svůj život v rozhovoru, v komunikaci, což my vůbec neděláme, získáváte obrovské moudrosti, všechno, co chcete vědět. Já už nemám aspirace telepaticky mluvit s lidmi, rozumět řeči zvířat. Chci poznávat lidi, protože od toho tady jsme. A to se bude dít jenom tak, že se budeme potkávat a budeme spolu mluvit. A z toho čerpám. To mě zajímá. Je dobré umět naslouchat někomu zkušenějšímu, ale pak je velmi úzká hranice, kdy nasloucháte a kdy popíráte sami sebe. Kdy jdete cestou někoho jiného.

Správný okamžik je, když  pochopíte, že vy jste to světlo co svítí na vaši cestu.

Bohužel, velké množství ezoterické literatury jsem musel odložit, protože to byla celou dobu láska, láska – a pak najednou vynese ten autor nějaký soud. Třeba jako „muslimové nerozumí principu jednoty“. Ale to není pravda. Nebo: „Choďte na mé semináře, já vás povedu.“ Od toho ruce pryč.

Žijete tady a teď?

Ještě ne, ještě to neumím. Pořád mám hlavu zbytečně plnou. A jde hodně o organizaci času. Třeba pravidlo „co můžete udělat do dvou minut, udělejte hned“. To je geniální. Jenomže pak je těch věcí najednou pět a hlava zase sviští pryč. Až budou všechny ty aplikace z pozadí pryč a zbude jen ta prázdná hlava, tak to bude bezva.

Mám aplikaci, která se jmenuje One moment meditation a nabádá jednu minutu meditovat. A když třeba dva dny vynechám, začne mě sama napomínat: „Nemáš ani minutu pro sebe?“ Má se člověk podvolovat vedení telefonem?

Taková je doba. Když máte rozumnou míru… Nejsem zastáncem toho, že děti by si vůbec neměly hrát s tabletem. Někdy sklízím od biomatek opovržlivé pohledy, když jedu s Josefínou tramvají. Když už je unavená, vezme si telefon a listuje si fotkami. Ona už ten telefon bravurně ovládá. Jednou jsem zvedl oči a naproti mně stála takováhle matka. Probodávala mě pohledem, že to je hrůza, dítě s telefonem. My jsme zvyklí žít v extrémech. Buďto jsme strašně bio nebo jsme hrozný prasata.

Mám pocit, že veškeré východní i západní filozofie se shodují v tom, že klid je ve středu. A kdo dokáže být ve středu i ve čtvrtek, tak to má super.

Matka Tereza říkala, že nebude chodit na shromáždění, která jsou proti něčemu. Proti válkám apod. Že bude chodit jen tam, kde chtějí lidé věci pro.

Jasně. Já jsem tohle zažil, když jsem nabízel „Ne válkám“. A byl jsem zase napadaný, proč to není „Ano míru“. A to už je zase ten extrém. Že v těch slovech hledáme moc. Že neřešíme podstatu problému, ale jen tu omáčku.

Kdy a proč přišel impulz změnit se z Tomáše Kluse líbivého písničkáře v člověka, který za spravedlnost světa jde se bít?

Z odstupu času zjišťuji, že žádný radikální přelom nepřišel. Procházím postupně proměnou jako každý z nás. Když v sedmnácti zpívám o tom, že jsem zamilovaný, je v pořádku, stejně jako když v osmadvaceti zpívám o tom, že mě některé věci štvou. Za těch deset let si člověk udělá nějaký názor. Nevnímám nějaký konkrétní termín své vlastní změny, protože se pořád měním.

Cítíte, že vaše směřování započalo už v dětství? Když se ohlédnete zpátky, vidíte, že věci, které spolu zdánlivě nesouvisí, vznikly už dávno?

Já si myslím, že je dobré být součástí proudu, nechat se vést. Nebýt pasivní, ale vnímat život, co vám přináší. Pak je to všechno přirozené. Je jasné, že vás to někam nese, k vašemu určení, které každý máme, ale které si vybíráme my.  Tomu věřím já, že existuje nějaká jakoby cestovní kancelář, kde si navolíte, čím chcete tentokrát být.

 Říká se tomu karma?

Třeba. Jsme strůjci svého osudu. Pak to jsou ty body, ke kterým docházíme různými cestami, co se zrovna namanou. To jsou pak naše rozhodnutí, ta obrovská mozaika. My na sebe zapomínáme, jak máme tendenci sebe přehlížet, abychom zapůsobili na jiné. Míjíme svoje talenty, které jsou nám dány, a děláme věci, které nás moc nebaví, ale které nás spíš živí. A tím jsme právě nezodpovědní vůči svým talentům. To jsou ty bonusy boží. Když je někdo nadaný tanečník, nadaný byznysmen… To je to, že si uděláte čas a poslechnete sebe sama. Co vlastně umím, co by mě v životě bavilo? Když věnujete pozornost tomu, čím chcete v životě být a pak za tím jdete, nemůže být nešťastný ve vlastním životě. My jsme nešťastní, protože děláme třeba to, co z nás chtěli mít rodiče. To je obrovský strůjce našich neštěstí, že nejdeme ve svých šlépějích, že neposloucháme svoji intuici v tom, čím jsme. Protože každý z nás je na něco talentovaný. Dělej, vydělávej peníze, živ rodinu, hlavně neudělej ostudu. Ale kde jsme my?

Co si myslíte o pohádkách?

Já jsem na ně nikdy moc nebyl. Ani jako dítě. Dostali mě Tři veteráni. Ale prostřednictvím Josefíny se k tomu zase dostávám. A takový Medvídek Pú, to je jak bible. Tam jsou ty principy vysvětleny naprosto dokonale, aniž by ten příběh říkal: Mysli si tohle. Je tam jenom ukázané, co je dobro, co je zlo, a mysli si, co chceš, a jdi svou cestou. Tam je to černobílé a ty si k tomu dodávej své barvy. Ano, říkám ANO pohádkám.

Začal jste chodit bos. Proč?

Protože je mi to příjemné. Je mi v létě líp bez bot. Do centra Prahy bych asi bos nevyrazil. Ne ze strachu z toho, že bych šlápl na střep. Už tu není ta dobrá energie. Ale když jsem někde v přírodě nebo na malém městě, hned jsem bos. A Josefína boty úplně bojkotuje.

Vaší dceři jsou dva roky, žije ve světě plném fantazie. Odkoukáváte od ní?

Naprosto. Pořád. Já se od ní zpátky učím takové té spontánnosti. Tomu nestrachu dělat si, co zrovna chci. Nejde o to, že bych ji nechal odmlouvat. Když jí řeknu, pojď se koupat, jde se koupat. V momentě, kdy si hraje, tak si hraje. Když za ní někdo přijde a chce si hrát s ní, ale ona do své hry zrovna nikoho nepotřebuje, tak mu řekne: Ne, nechoď sem, teď si tady hraju! Nebo naopak přijde: Pojď si hrát. To jsem zapomněl. Kvůli tomu jsem napsal píseň Ne válkám. Říkat ne je důležité. Učím se od ní hodně věcí.

Jaká je vaše výchova? Má rodič stanovovat limity pro dítě? Musíte být někdy přísný?

Myslím si, že rodič má být hlavně nablízku. Určovat nějaké limity… Kdo jste, abyste určoval limity? Samozřejmě, když bude mlátit svého kamaráda, zasáhnu. Já nebo moje žena. A pořád vysvětlujeme. Rodiče mají odkrývat smysl konání.

Co když se bude protivit?

Myslím si, že je všechno vysvětlitelné.  To je jediné, co ji chci naučit a k čemu ji vychovat – diskutovat s lidmi o věcech a ne rovnou tvořit nějaké závěry. Protože to je slepota.

Není těžké uvědomit si, co je moje ego, že mě dítě neposlouchá nebo odmlouvá a kdy je opravdu potřeba poněkud mocensky zakročit?

Já nevím, co je ego. Nechci, aby to vyznělo, že jsem ten, co už ego nemá. Nevím, která moje část to je. Ani mě to nezajímá. Kdybych ho vyčlenil, budu mít tendenci s ním bojovat. Podat si s ním ruku je pro mě daleko lepší než ho rozpouštět, bojovat s ním, nějak ho označovat. Tohle jsem rozhodl já, tohle mý ego. Když uděláte něco špatně, pak říkáte, promiň, to ne já, to moje ego. Ale kdo v tu chvíli drží štětec? Za všechno co jsem, přijímám zodpovědnost, v tom tkví pevnost člověka, který odmítá být loutkou.

Někteří lidé bojují proti cizímu egu tak vehementně, že vlastně začnou velmi prosazovat to svoje.

A v takovou chvíli, když si začnu o někom něco záporného myslet, snažím se to přetnout a jen pozorovat. A najednou se vám začnou odehrávat nádherné příběhy. Toho člověka a toho člověka v kontrastu s jinými lidmi. To je super.

V okamžiku, kdy se mi něco nezdá a začínám hodnotit, řeknu si nee, jenom pozorovat! Pak mám pocit, že se něco dozvídám o životě. Pak jsem schopen pojmenovat příčiny svých myšlenkových pochodů a vstoupit s druhým do diskuze. Takový rozhovor pak může být pro obě strany přínosný.

Zdůrazňujete, že člověk má být sám šťastný, dělat všechno pro to, a pak že může rozdávat štěstí kolem sebe. Neslyšíte, že je to sobecké, že musíte být velkorysý, štědrý, pomáhat, ustupovat…

Ve chvíli, kdy člověk není šťastný a snaží se rozdávat štěstí kolem sebe, pak utíká a své vlastní problémy odsouvá stranou. Věřím, že lidi kolem sebe můžete udělat šťastné, když jste sama šťastná. Dělat něco pro druhé a nemyslet na sebe, to je sobecké, protože nejste zodpovědná vůči darům svého života. Nedávno jsem takhle seděl s paní, která léčí lidi. Léčí jich hodně a asi i dobře. Já se však do léčení s ní nedal, neboť její touha byla „vyléčit celý svět, i když tím trpí trochu rodina a moc nespím." Takový člověk má sice vytknut slušivý a bohulibý cíl, avšak vlastnímu štěstí je vzdálen, čímž i své pacienty nevede k sobě (myšleno k nim samotným, k jejich štěstí ), nýbrž k sobě (myšleno za sebou, dělejte to tak a budete zdraví/šťastní) a duši svou i jejich nechává nedoléčenou, neboť její vlastní visí na štěstí někoho jiného.

Být dobrým člověkem, co to pro vás znamená?

To je podstata toho, po čem pátrám, kam chci jít. Být dobrý. Protože to znamená, že jste černý i bílý. Být dobrozlý. V momentě, kdy jste jenom dobrá, posilujete tu stinnou stránku toho okolo sebe. Dobrý člověk je ve všem dobrý.

Jednou jsem položil svým kamarádům otázku, co se stane se lží a nenávistí, když pravda a láska zvítězí. Ideál je v tom, že přijímáte obě své stránky. My se nerodíme jako bezchybní avataři, to by byla nuda.

Jaké máte plány na ten rok, kdy nebudete veřejně vystupovat?

Budu se věnovat svým holkám, dívat se, jak Josefína roste. Chci se naučit jazyky, protože to jsem zanedbal ve svém životě, a chci se naučit hrát na kytaru takovým způsobem, abych nemusel všechno říkat slovy.

Problémy s ramenním pletencem jsou poměrně častým důvodem k návštěvě lékaře, fyzioterapeuta či maséra. Velmi často se jedná o tzv. zmrzlé rameno, tedy stav, kdy nemůžeme pořádně hýbat rukou, zdvihat paže, lopatka je nepohyblivá a ramena nás úporně bolí a to hlavně v noci.

 Potýkáte se s chřipkami, únavou nebo celkovým vyčerpáním organizmu? Víte, že tělo se dokáže velmi dobře bránit virózám, bakteriálním infekcím a nemocem z nachlazení, pokud je zajištěný planulý tok energie funkčními meridiány? Bioinformační preparát Baktevir dokáže jednotlivé meridiány harmonizovat a účinně onemocnění předcházet.

PRŮJEM

Pod pojmem průjem se skrývá časté vyprazdňování (tj. více než 3x za den) řídké stolice. Denně do střeva přichází 9–10 litrů tekutiny. Tato tekutina pochází jednak z přijatých nápojů a potravin, jednak ze sekretů z dutiny ústní – slin, ze žaludku – žaludeční šťávy, z tenkého střeva – tekutiny s enzymy ze slinivky a tekutiny ze žlučníku. Z tohoto množství se v tenkém střevě vstřebá většina (asi 90 %). Zbytek putuje do tlustého střeva, kde se vstřebá opět 90 % zmíněného zbytku. Ve stolici odchází z organismu běžně asi 80–100 ml vody. Pokud se odpad vody zvýší o 50–60 ml, pak se stolice stává řídkou.

Dělení Podle délky průběhu:

– akutní – trvá méně než 4 týdny

– chronický – trvá déle než 4 týdny

Podle příčiny:

– infekční

– neinfekční

Podle patofyziologie:

– průjem osmotický – obsahuje-li střevo látky, které na sebe vážou vodu, ta se nevstřebává a zvětšuje střevní objem, nutí střevo k vyprázdnění (např. sirup se sorbitolem…)

– sekreční – porucha střevních buněk, porucha rovnováhy mezi vstřebáváním a vylučováním. Vylučuje se více tekutin, které opouští střevo (bakteriální enterotoxiny, viry…)

– průjem v důsledku narušení struktury střevní stěny – vředy, ze kterých se do střeva dostává plazma a krev (ulcerózní kolitida...)

– porušená filtrace krve ve střevních klcích – vede ke hromadění tekutiny ve střevě (střevní obstrukce inkompletní – neúplné uzavření střeva, např. nádorem…)

– průjem ze zvýšené motility (pohybu) střeva, v důsledku toho se látky nevstřebají a odcházejí z těla (dráždivý tračník, bakteriální enterotoxiny…)

Příznaky

– vodnaté stolice

– objemné stolice

– četné stolice

– hlen, hnis, krev

– tenesmy (bolestivé nucení na stolici)

– bolesti břicha

– slabost

– teploty

– škroukání, plynatost, nechutenství

– zvracení

Infekční agens způsobující průjmová onemocnění

• Bakteriální enterotoxiny (Vibrio cholerae, E.coli, Staphylococcus aureus)

• Viry – rotaviry, adenoviry, noroviry

• Paraziti

• Entamoeba histolytica, Shigella, Salmonella

• Campylobacter, Yersinia enterocolitica, E. coli, Clostridium difficile

Léky vyvolávající průjmy

– antacida, laxativa, sorbitol, laktulóza

– diuretika, antihypertenziva, dioxin, chinidin, prostaglandiny, kolchicin

– antibiotika (narušení střevní mikroflóry, psudomembranózní kolitida)

– chemoterapeutika (poškození střevní sliznice)

– nesteroidní antirevmatika (brufen, diclofenac – poškození střevní sliznice)

– ostatní látky – nikotin, káva (serotonin)

Další onemocnění, která jsou doprovázena průjmy

– nádory: karcinoid, feochromocytom, medulární karcinom štítné žlázy

– Zollinger-Ellisonův syndrom, syndrom WDHA

– autoimunitní onemocnění: vaskulitida, celiakie

– malabsorpce – poruchy vstřebávání, deficit enzymů ke zpracování (karoten, laktóza, žlučové kyseliny…)

– HIV

– onemocnění ledvin (uremie)

– onemocnění žláz s vnitřní sekrecí (snížená i zvýšená činnost štítné žlázy, porucha nadledvinek, diabetes – neuropatie…)

– onemocnění žaludku a dvanáctníku (perniciózní anemie, resekce žaludku…)

– onemocnění jater, žlučníku a žlučových cest (kameny, nádory, záněty, žloutenky, cirhóza…)

– onemocnění slinivky (chronické záněty, cystická fibróza…)

– onemocnění střev (nedostatečná funkce mezenteriální tepny, nádory, polypy, autoimunitní záněty

– M. Crohn, ulcerózní kolitida, píštěle)

– revmatologická onemocnění (artritidy, erythema nodosum, ankylozující spondylartritida)

– potravinové alergie

Léčba průjmu klasickou medicínou

Upravujeme vodní a elektrolytové hospodářství (dbáme na důkladné zavodnění, protože dehydratace, která u průjmů může vzniknout, je nebezpečná zejména pro malé děti a starší lidi). Léčíme příznaky (bolesti, křeče) a základní onemocnění.

Dnes se upouští od léčby průjmů antibiotiky či chemoterapeutiky typu Endiaronu. Důležitější je pitný režim (zavodnění) a dietní opatření.

Léčba průjmu pomocí preparátů Diochi

– Intocel

– Baktevir

– Sagradin

– Astomin

– Levamin

– Astofresh

– Nervamin

– Burrito

– Rosa centifolia

Z hlediska celostní medicíny stejně jako podle medicíny klasické je potřeba léčit základní onemocnění nebo vyvolávající příčinu průjmu. I tady musíme dbát na dostatečný příjem tekutin. Je třeba podotknout, že spousta lidí postižených průjmovým onemocněním si neuvědomuje, že je potřeba zažívací trakt šetřit, což znamená na přechodnou dobu vynechat potravu, minimálně do vyloučení příčiny. Každý příjem potravy vyvolá reflexně pohyb ve střevech a další vyprázdnění, nehledě na to, že potrava může být dalším dráždivým činitelem v již tak nemocném střevě. Toto si mnozí pacienti neuvědomují, a jen co zaznamenají mírnou úlevu, okamžitě začnou konzumovat potravu, aby snad nezhubli nebo neonemocněli z hladu.

Rovněž příjem tekutin reflexně vyvolává vyprázdnění střev, čehož se mnozí pacienti zaleknou a okamžitě sníží i příjem tekutin. Je ale potřeba si uvědomit, že průjmovitými stolicemi ztrácí organismus někdy opravdu velké množství tekutin, takže bezprostředně hrozí odvodnění neboli dehydratace. Musíme si tedy vzít k srdci, že i přes četné obtěžující stolice je potřeba pít, jinak kvůli dehydrataci můžeme skončit v nemocnici na infuzní terapii. A co máme při průjmu pít? Rozhodně musíme vynechat tekutiny, které ve střevě působí osmotické dráždění, to znamená všechny sladké tekutiny: limonády, kokakoly, sladké čaje, mléko a jiné. K pití jsou v tuto chvíli nejvhodnější: čistá voda (neperlivá, perlivá je totiž slabá kyselina), minerálky (opět neslazené, průjmovitou stolicí ztrácíme i minerální látky) a bylinkové čaje (neslazené, často obsahují látky, které působí protikřečově).

Pokud ve stolici bude přítomný hlen nebo krev anebo bude mít nezvyklou barvu, pak neprodleně vyhledáme lékaře. Přítomnost krve a hlenu vždy svědčí pro závažnější onemocnění než jen obyčejný infekční průjem. Zde je potřeba určit příčinu a nasadit řádnou, adekvátní léčbu. Kromě dále uvedených preparátů určených především k léčbě příznaků můžeme použít i ostatní preparáty Diochi určené k detoxikaci organismu (Detoxin, Diocel), posílení imunity (Deviral, Gerocel), ovlivnění žláz s vnitřní sekrecí (Estrozin, Androzin, Supracid), k samotné léčbě nemocných a poškozených orgánů (Vista Clear).

Jednotlivé preparáty

SAGRADIN • Obsažený latex inhibuje množení salmonel a spolu s dalšími látkami napomáhá zastavit průjmy a řídkou stolici. • Díky obsaženému latexu hojí rány, takže se hodí k řešení průjmů při ulcerózní kolitidě nebo Crohnově chorobě. • Prevence cestovatelských průjmů. • Prevence vzniku průjmů po podezřelém jídle. • Odstraňuje kolikovité bolesti. • Zmenšuje počet stolic. • Užíváme 3x 10 kapek v akutním stadiu při bolestech nebo 1 čajovou lžičku akutně. • Sagradin dáváme do vody. • Snižuje teplotu. • Při průjmech jakékoli etiologie doporučuji Sagradin nasadit jako první volbu.

INTOCEL • Působí v tenkém, tlustém střevě, v žaludku. • Účinek na salmonely, shigelly • Eliminuje množení viru HIV. • Působí protektivně na játra. • Užíváme 3x denně 10 kapek.

ASTOMIN • Řeší průjmy vzniklé kvůli špatné činnosti slinivky, jater a žlučníku se žlučovými cestami. • Řeší i ostatní druhy průjmů. • Čistí tlusté střevo, navozuje normální složení střevní mikroflóry. • Spasmolytické účinky. • Protiparazitární účinky. • Protizánětlivé účinky, zejména na střevo. • Akutně dávkujeme 3x 10 kapek.

BAKTEVIR • Čistí tlusté střevo. • Působí na salmonely. • Působí na Helicobacter – léčí žaludeční vředy. • Obsažený sléz má schopnosti vychytávat toxické látky, stejně jako živočišné uhlí. • Hojí záněty žaludku a střev. • Působí na enteroviry. • Akutně lze dávkovat 10 kapek i po hodině, jinak 2–3x 10 kapek.

LEVAMIN • Zejména obsažená schizandra čínská má protiprůjmový účinek. • Snižuje teplotu. • Psychicky zklidňuje. • Obvyklé dávkování je 2x 10 kapek.

GEROCEL kapky • Protizánětlivé účinky • Protiprůjmové účinky • Obvyklé dávkování je 2x 10 kapek.

NERVAMIN • Kardamom má protiprůjmové účinky. • Bazalka redukuje nežádoucí střevní mikroflóru. • Protikřečové účinky. • Obvyklé dávkování je 3x 5 kapek.

DIOCEL BIOMINERÁL • Upravuje průjmy narušené minerálové hospodářství. • Má baktericidní účinky. • Biominerál doporučuji podávat do tekutin, které pijeme během průjmů. • Doporučuji v dávce 3–4x 10 kapek denně, podle počtu stolic.

DETOXIN • Čistí játra a ovlivňuje průjmy vzniklé z nedostatečné činnosti jater a žlučníku se žlučovými cestami. • Ovlivňuje křeče. • Obvyklé dávkování je 2x 10 kapek.

ASTOFRESH • Podporuje trávení. • Odstraňuje křeče v břiše. • Harmonizuje trávení. • Obvyklé dávkování je 3x 5 kapek nebo 3x 1 tableta.

Tyto preparáty můžeme doplnit pitím čajů, zejména tam, kde pacient odmítá pít vodu.

Jako nejvhodnější čaje při průjmu doporučuji čaj Rosa centifolia, Prunella vulgaris a Maytenus.

MAYTENUS • Léčí žaludeční záněty a záněty střev.

ROSA CENTIFOLIA • Protiprůjmový účinek. • Upravuje střevní mikroflóru. • Působí protektivně na sliznici trávicího ústrojí.

PRUNELLA VULGARIS • Protiprůjmový účinek. • Působí na salmonely, shigelly, HIV, E. coli.

SMIL PÍSEČNÝ • Působí harmonizačně na trávicí soustavu, zejména vylučování žluče, žaludečních šťáv. • Spasmolytické účinky.

WENDITA • Harmonizační účinek na trávicí soustavu.

Co dodat na závěr? Téměř v každém z preparátů Diochi nalezneme bylinu, která má protiprůjmové nebo protizánětlivé a protikřečové účinky. Upřednostňujeme však ty, které jsou cíleně určeny na onemocnění trávicího ústrojí. Ostatní bereme jako doplňující a léčící průvodní příznaky. Většinou je můžeme vytestovat. Pokud tuto možnost nemáme a musíme je nasadit, pak volíme ten, který má největší afinitu k našim potížím (například Sagradin). Opět platí, že preparáty Diochi mají obrovský léčebný potenciál. Čím dříve jsou nasazeny při akutních potížích, tím rychleji se organismus zase vrátí do původní rovnováhy, tedy do zdraví. Nezapomínejme však, že ne všechny průjmy jsou infekční a přejdou po léčbě výše uvedenými preparáty, proto pátrejme po vyvolávající příčině a řešme průjmy komplexně.

Příčiny vzniku průjmu je možné rozebírat dále a podstatně důkladněji. Na to ale v tomto článku není prostor. Stejně tak se omlouvám, že zde nevysvětlím některé pojmy, které budou mnohým čtenářům neznámé (např. Zollinger-Ellisonův syndrom apod.), opět – není to pro strukturu a obsah článku podstatné.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 09/2010

ZÁCPA

Zácpa se vyskytuje téměř ve všech věkových skupinách – od malých dětí (kojence nevyjímaje) po osoby staršího věku, kde bývá zastoupena statisticky nejvíce. Častější bývá u žen. Souvisí se životním stylem (spěch, potlačování defekačního reflexu například v nevhodných hygienických podmínkách či určitých situacích), stravovacími návyky a pohybovou aktivitou.

Zácpu definujeme jako obtížné vyprazdňování stolice, absenci stolice po několik dní v týdnu, tuhou suchou stolici, nedostatečný defekační reflex (normální počet stolic je 1–3 denně). Dělíme ji z časového hlediska na akutní a chronickou, přičemž akutní může být velmi nebezpečná – pozor na zácpu, která vznikne náhle, je doprovázená bolestmi břicha, nadmutím, zhoršením nebo vymizením odchodu plynů. Tento stav je vždy podezřelý z akutního střevního uzávěru, takzvaného obstrukčního ileu, což je životu nebezpečné onemocnění. Vždy při těchto příznacích vyhledejte lékařskou pomoc!

Dělení podle příčiny

– vrozená

– získaná

Dělení podle příznaků

– zácpa doprovázející jiná celková onemocnění

– zácpa funkční (například po vědomém potlačování defekačního reflexu)

– zácpa doprovázející užívání určitých léků

Princip vyprazdňování stolice

Nestrávené zbytky potravy, které tvoří stolici, se dostanou z tlustého střeva do konečníku. Zde dojde k rozpínání stěny konečníku, na které reagují citlivá nervová zakončení. Jejich podrážděním dojde na podkladě reflexu ke kontrakci konečníku a vyprázdnění. Tyto signály jsou vedeny i do mozku, ten je zpracuje a může proces ovlivnit volním mechanismem, to znamená, že tento reflex můžeme vědomě potlačit (do určité míry). Vyprazdňování je také závislé na takzvaném gastrokolickém reflexu, což znamená, že dostane-li se potrava do žaludku, pak se automaticky zaktivuje pohyb střev a spustí defekační reflex.

Stolice by měla mít určitý charakter, to znamená správnou konzistenci, hustotu, správný obsah vody, obalení hlenem. Měla by postupovat cestou bez anatomických překážek.

Celé vyprazdňování je pak závislé na nervových strukturách, které inervují tlusté střevo, konečník, svěrač a svalovinu pánevního dna.

Příčiny vzniku zácpy

Akutní zácpa

• Každá akutní zácpa, jejíž příčina se neřeší, přejde do zácpy chronické.

• Bolestivé afekce (například bolestivé hemoroidy, prasklina konečníku, abscesy, zánět konečníku a jiné) mohou vést k potlačení defekačního reflexu – tato zácpa může vzniknout v kterémkoli věku

• Zácpa způsobená užíváním určitých léků – při dlouhodobém užívání léků se změní v chronickou (Cordarone a jiná antiarytmika, antacida – léky na překyselení žaludku, antidepresiva a jiné léky ovlivňující psychiku, kodein, opiátová analgetika, dlouhodobé zneužívání projímadel…)

• Psychická onemocnění – deprese, úzkosti

• Onemocnění konečníku (hemoroidy, viz výše)

• Onemocnění střeva zánětlivá (divertikulitida, Crohnova choroba)

• Onemocnění střeva obstrukční – tedy s uzávěrem průsvitu střeva (nádor, cizí těleso, tuhá stolice, paraziti – roupi, škrkavky, žlučový kámen, pooperační srůsty, uskřinutá kýla…)

• Zácpa při onemocnění žláz s vnitřní sekrecí (snížená činnost štítné žlázy, zvýšená činnost přištítných tělísek, diabetes mellitus…)

• Zácpa v těhotenství

• Zácpa při neurologických onemocněních (poruchy nervových struktur ovlivňujících činnost střev, konečníku, roztroušená skleróza, Parkinsonova choroba, poliomyelitida, poúrazové míšní léze, svalová onemocnění, autoimunitní choroby…)

• Zácpa při dráždivém tračníku (střídavě s průjmy)

Chronická zácpa 

Z výše uvedených stavů, pokud se nevyřeší, jakmile vzniknou, nebo pokud nejde o stavy krátkodobé, se pak zácpa vždy stane chronickou.

Klinické příznaky zácpy

• bolestivé vyprazdňování, pocit neúplného vyprázdnění

• stolice suchá, tvrdá, hrudkovitá

• malý objem stolice

• někdy nechutenství, pocity plnosti v břiše

• bolesti hlavy

• únava

• stavy odpovídající onemocnění, u kterého se zácpa vyskytla

Zácpa, psychika, stravovací návyky a životní styl

Aby vyprazdňování stolice fungovalo fyziologicky, tedy tak, jak to má organismus správně zakódováno, musíme splnit několik požadavků. Naše strava by měla obsahovat dostatečné množství vlákniny. Vláknina je nestravitelná složka potravy, která na sebe váže vodu, a tím zvětšuje objem stolice, čímž se zlepšuje i peristaltika – pohyb, pasáž střevem. Čím větší je objem stolice, tím lépe funguje defekační reflex. Vláknina je obsažena zejména v rostlinné stravě – v zelenině, ovoci, obilovinách (slovem obiloviny nemyslím bílou vymílanou mouku, ale celá zrna). Nutné je také udržovat příjem tekutin v rozmezí 2–3 litrů denně.

Na zácpu z psychického hlediska můžeme pohlížet jako na snahu „něco si ponechat“, mnohdy jsou v pozadí nezdravé vazby na děti i rodiče. Rodiče se takzvaně přestali hýbat – „stojí na stráži“, aby ochránili své děti. Nehýbou se, stojí tedy i jejich střeva. Psychické rozmrzelosti, deprese vedou k zatuhnutí, ztuha se nám chce vstávat, vše nám jde pomalu, tuhá je pak i naše stolice. Zácpa znamená nepružné, nepohyblivé rigidní myšlení. Mnohdy se takzvaně „zacpeme“ pouze okolním materiálním světem, nemáme čas vychutnat život i z jeho duchovní stránky, vnímat krásu, pohyb, proměny, protože naše práce, starosti, životní styl nám to zkrátka nedovolí.

Léčba zácpy

Léčba zácpy spočívá v diagnostikování příčiny a jejím následném odstranění. Pokud je spojená s bolestmi a náhlým vznikem, je nutné neprodleně vyhledat lékařské ošetření. Hrozí zde možné vážné poškození zdraví (střevní obstrukce – uzávěr střeva s následnou neprůchodností, což je život ohrožující stav).

Z hlediska celostní medicíny se zaměříme na stravovací návyky, pitný režim, pohybovou aktivitu, psychický stav člověka. Dále můžeme posilovat i defekační reflex – doporučíme pití vlažné vody ráno nalačno (minimálně 250–330 ml vody), čímž posílíme gastrokolický reflex, který způsobí rozhýbání střev podrážděním žaludku. Ve střevech se trávenina začne posouvat, střevní peristaltika pak vede až ke konečníku, následně dojde k vyprázdnění.

Mnohdy vytestováním zjistíme také nevhodnou skladbu potravy. Snažíme se vyřešit i základní onemocnění, pokud je to možné. Vhodnými preparáty zlepšíme stav střeva, můžeme detoxikovat i nervové struktury, které ovlivňují pohyby střev, zaléčíme hemoroidy, záněty, zlepšíme psychiku.

Jednotlivé preparáty Diochi

Z preparátů, které patří mezi nejdůležitější, jsou to Gerocel kapsle, Achyrocline a Burrito. Pravidelným užíváním se funkční zácpa (nikoli ta, která doprovází jiná onemocnění organismu!) začne u 90 % osob zlepšovat během 14 dnů.

GEROCEL kapsle

• V podobě kapslí se užívá při chronických zánětech pro obsah enzymů. • U zácpy dávkujeme 3x 2 kapsle nebo 3x 1 kapsli. Doporučuji kapsle užívat vždy nalačno a každou zapít alespoň 1/3 l tekutiny.

ACHYROCLINE čaj • Jeho pravidelné denní pití zlepšuje funkci trávicí soustavy, zlepšuje peristaltiku, zklidňuje zánětlivé pochody ve střevech. • Doporučuji pít v dávce 2–3 litry denně. Ideální je ve vlažné podobě. Má i odvodňující, močopudné účinky.

BURRITO – WENDITA CALLYSINA čaj • Čaj s vynikajícími účinky na trávicí soustavu. • Zlepšuje vylučování, podobně jako Achyrocline. Oba čaje výrazně detoxikují i játra, žlučník a žlučové cesty, žaludek, střeva, slinivku.

BAKTEVIR • Baktevir ovlivňuje střevní mikroflóru, zlepšuje stav tlustého střeva. • Dávkujeme 2x 10 kapek.

ASTOFRESH • Protizánětlivé účinky – působí proti zánětům dýchacích cest, ale i trávicí soustavy. • Protivirové (i protichřipkové), protibakteriální, protiparazitární, protiplísňové. Díky jeho složení u některých pacientů zlepšuje zažívání, hojí záněty trávicí soustavy. Dávkujeme 3x 5 kapek, 5x 1 tabletu.

DIOCEL BIOMINERÁL • Přípravek, který ovlivňuje činnost lymfatického systému, a proto je vhodný u všech akutních i chronických onemocnění. • Pročištěním lymfatických cest uvolníme cestu pro odstranění dalších toxických látek (mikroorganismů a jejich toxinů). • Díky vytvoření minerálové rovnováhy začne organismus lépe pracovat na buněčné úrovni. Ideální dávkování je 2x 10 kapek.

ASTOMIN • Preparát řešící dysmikrobii ve střevě, která obyčejně provází zácpu. • Antiparazitární účinky. • Dávkujeme 2x 10 kapek.

Další preparáty můžeme využít k léčbě základního onemocnění. Co se týče psychického stavu, můžeme použít LEVAMIN, NERVAMIN, VENISFÉR. K ovlivnění hemoroidů VENISFÉR, lokálně zkusíme Diozon Clear nebo Panaderm krém, které nemají jen kosmetické účinky. Hemoroidy ale nejvíce ovlivníme změnou stravy. Přírodními preparáty lze ovlivnit prakticky každé onemocnění, minimálně můžeme organismus harmonizovat a detoxikovat, čímž zlepšíme jeho reaktivitu a stav, mnohdy se zlepší příznaky, o kterých si myslíme, že se jich nikdy nezbavíme. Přírodní preparáty doporučuji používat opravdu při všech onemocněních, která zácpu vyvolávají a která jsem uváděla výše. Ideální je, když je můžeme vytestovat. Pokud někdo tuto možnost nemá, nezkazí nikdy nic tím, že začne podle návodu Regenerace ve Sféře. Výsledky se určitě dostaví. Chci jen podotknout, že ten, kdo čeká, že po využívání jednoho, dvou nebo tří preparátů bude vyléčen, bude škaredě zklamán. Detoxikace je dlouhodobý proces. Minimálně tak dlouhý, jak dlouhé bylo zanášení organismu toxickými látkami až do doby, než se objevilo onemocnění. Protože každá nemoc je jen vrcholkem ledovce, ukazuje na to, že je někde něco v nepořádku. Měla by nás vést k zamyšlení a postupnému řešení problému. Vše je v našich rukou.

Opakovaně jsem se během své medicínské kariéry setkala i s názory mnohých pacientů, že stolice 1x za týden je naprosto normální. V medicíně v poslední době platí, že to, co dříve bylo výjimečné, se dnes objevuje stále častěji, až si na přítomnost tohoto jevu zvykneme, a nakonec nám přijde normální. Stolice 1x za týden ale opravdu normální není. Všichni bychom se měli snažit upravit svoje zažívání, střevní pasáž a vyprazdňování. V tlustém střevě se hromadí odpad. Je v něm spousta toxických látek, které, pokud ze střeva nejsou včas vyprázdněny, mohou zpětně působit na organismus. Jde o značně toxické látky, zplodiny metabolických přeměn, a hlavně o látky kancerogenní, tedy rakovinné. Nedovolme, aby se nám vstřebávaly zpět do organismu. Zácpa se považuje i za jednu z příčin vzniku rakoviny tlustého střeva. Platí ale i naopak, že přítomnost zácpy může být také známkou vzniku nádorového onemocnění střev. Preparáty Diochi v tomto ohledu dokážou upravit zažívání, celkově pohyby trávicího ústrojí, motilitu (hybnost) střev, celkově tedy vyprazdňování. Dokážou hojit narušené a poškozené mechanismy organismu, detoxikovat tělo. Spojme je se zvýšením pohybové aktivity, zlepšením stravování a psychickou stabilizací, a máme potíž vyřešenou. Mnozí si řeknou: „Kéž by to bylo tak jednoduché!“ Věřte ale, že to jednoduché je, jen chtít a začít.

autor: MUDr. Lenka Hodková

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 12/2010

Akát je strom, dorůstající do výšky až 25 metrů. Opadavé listy jsou lichozpeřené, ve 4 až 10 jařmech, krátce řapíkaté a vejčité. Palisty přecházejí v trny.

Květenství vytváří převislé, visící hrozny. Plody jsou lysé, černé, ploché lusky. Kromě květů jsou všechny části stromu víceméně jedovaté.

Je to strom původně z Ameriky, v Evropě však dokonale zdomácněl. V maďarských nížinách vytváří dokonce souvislé a husté porosty. U nás je poměrně hojný, najdeme jej převážně v teplejších nížinách, ale daří se mu i tam, kde je místo dostatečně prosluněno.

Používanou částí stromu je květ bez stopek, sbíraný v květnu, nejlépe kolem poledne. Někdy se sbírají celá květenství, ale tato droga je pokládána za drogu horší kvality. Předmětem sběru bývá i čerstvá kůra, sbíraná v květnu a dubnu z mladých větviček, ale ta se využívá výhradně v homeopatii.

Květnový sběr obsahuje flavonoidové glykosidy, silice, malé množství organických kyselin, asparagin, éterické oleje a menší množství antokyanů. Rostlina je vysoce medonosná a akátový med se považuje za jeden z nejlepších.

Patří mezi mírně působící bylinné prostředky. Je prokázán mírný účinek spasmolytický, močopudný, žlučopudný, vedle toho má schopnost zvyšovat tvorbu přírodních enzymů pro zlepšení trávení, aniž by se zvyšovala chuť k jídlu.

Bývá často předepisován jako vehiculum nebo jako prostředek mírnící příliš razantní účinek léčivého čaje. Nejužívanější formou podávání je nálev, připravovaný obvyklým způsobem. Užívá se 2 krát až š krát denně po jedné sklenici.

květ se s oblibou používá do směsí, ve kterých jednak podporuje spasmolytické působení a jednak značně zlepšuje chuť i vůni. Květová droga je velmi choulostivá na skladování, mnohdy nevydrží ani do příští sklizně. Proto se doporučuje skladovat ve vzduchotěsně uzavřených sklenicích.

Je zcela neškodná, nemá žádné vedlejší účinky, což se nedá ale říci o akátové kůře nebo koření.

Čínská medicína zná další pro nás neobvyklý a neznámý orgán, a tím je trojitý zářič.

Nemá tvar a je nehmotný, ale přestože je nehmotný, pro naše tělo narušení jeho funkce znamená zdravotní problém.

Trojitý zářič symbolizuje horní, střední a spodní část trupu s příslušnými orgány. Moc se o něm nepíše, není tak známý jako ostatní orgány, na které si můžeme „sáhnout“, ale věřte, že jeho funkce v organismu je stejně důležitá jako ostatních orgánů, neboť propojuje svými dráhami vše v těle, podobně jako dálnice, silnice, cesty a pěšinky na zemi, když je třeba dopravit něco z bodu A do bodu B.

„Trojitý zářič představuje tři prvopočáteční čchi v člověku.
Řídí všechny orgány v těle, vyživující a ochrannou čchi v síti drah, uvnitř, venku, nahoře, dole, vlevo i vpravo.“

Tento „orgán“ je shodný s tím, co se v čchi-kungu nazývá tan-tchieny, elixírová pole, případně v józe čakry, jde tedy o určitá energetická centra, nacházející se právě v oblastech, kam čínská medicína umísťuje tři zářiče. Tato energetická centra, pokud jsou zanešená, nedokážou správně distribuovat čchi a tekutiny. Zalepí se pomyslným blátíčkem, které zatuhne, a neplní svoji funkci. A okolo této přepážky se začne hromadit odpad.

Probuďte svůj trojitý zářič a yyzkoušejte Diochi přípravek Gerocel kapky. Obsahuje komplex bylin, které užívali i faraóni Egypta. Jedné z nich, Nigelle sativě, se přezdívá se "Bylina nesmrtelnosti". Více se o Gerocelu dozvíte zde.

Trojitý zářič přepravuje tekutiny a stravu, je drahou přepravy poživatin. Jde o poživatiny již přeměněné, tj. o esenci, která se z nich při trávení vytváří, a je pak základem pro další tvorbu čchi, krve a tělesných tekutin.

Charakteristika jednotlivých zářičů

Horní zářič je jako mlha, prostřední zářič je jako mokřaď, spodní zářič je jako kanál.

Horní zářič je jako mlha
Tento zářič souvisí především s činností plic a srdce. Podporuje jejich příslušné distribuční funkce, podílí se na rozptylování ochranné čchi z plic na povrch těla, a tedy i na jeho zateplování a dále na rozvodu vyživující čchi. Tato čchi padá jako mlha z horního zářiče do celého organismu, takže jím prosakují podobně, jako mlha prostupuje prostředím, v němž se vytváří. Z tohoto podobenství je právě odvozen název nejhořejšího ze tří zářičů. Aby však horní zářič mohl čchi ze sebe vysílat, musí ji nejprve přijmout – jako vyživující čchi, která vznikla ze sleziny a žaludku poté, co ji tyto orgány přeměnily z toho, co jsme snědli. Po přeměně se pomocí energie žaludku dostala nahoru, plíce přidaly vzduch, srdíčko tuto energii obarvilo načerveno a máme tu krev, která se pomocí plic dostává do cév, aby mohla vyživovat a kolovat v organismu.

Prostřední zářič je jako mokřaď
Tento zářič souvisí s trávicími procesy spojenými s činností sleziny, žaludku, ale i jater a žlučníku. Čchi prostředního zářiče podporuje rozkládání a zažívání trávené potravy, čili tvorbu a obnovování čchi a krve, jakož i jejich distribuci. Je ústředním článkem jejích vzestupných a sestupných pohybů, neboť v této oblasti je počátečně oddělováno čisté (esence stravy stoupající vzhůru) od kalného (zbytků stravy klesajících dolů). Děleno na použitelné a to, co je třeba jako nepotřebné z organismu odstranit. Je to místo, kde se požitá strava rozkládá, kvasí, proměňuje, a proto pro něj dávní tvůrci ve starověké Číně použili příměr, že je jako mokřaď, vřesoviště, bažina. Na základě své hlavní úlohy je tento zářič charakterizován definicí: „Střední zářič řídí přeměňování.“ Proto je tak důležité dbát na správné trávení a pečovat o naši slezinu.
Čchi prostředního zářiče též (začíná) v žaludku, ale vystupuje až po (čchi) horního zářiče. V tomto místě se z přijímané čchi (potravy) oddělují kaly, tekutiny a přeměnou je vytvářena jemná esence, která se shromažďuje nahoře v cévách plic a po další přeměně se stává krví, aby vyživovala tělo; není nic vzácnějšího, než je ona. Proto tato esence, jež se může pohybovat jenom v drahách, je nazývána vyživující čchi.

Spodní zářič je jako kanál
Nejspodnější ze tří zářičů je funkčně spojen s ledvinami, močovým měchýřem, tenkým a tlustým střevem. S jeho podporou se uskutečňuje další oddělování čistého od kalného, tentokrát už s tvorbou konečných odpadových produktů – moče a stolice. Spodní zářič je nejenom pomáhá vytvářet, nýbrž podílí se i na jejich posouvání směrem dolů a na následném vylučování. V tenkém střevě jsou díky jeho transformačnímu vlivu oddělovány kalné složky tekutin, dostávají se do močového měchýře a zahušťují se na moč. Podobně v tlustém střevě se vstřebáváním tekutin zahušťuje stolice, posouvá se do konečníku a nakonec z těla ven. Nejspodnější zářič je proto přirovnáván ke kanálu, stoce, a funkčně bývá charakterizován tak, že „spodní zářič řídí vylučování“.
Čchi spodního zářiče odděluje zbytky stravy do tlustého střeva a tekutiny nechává prosakovat a shromažďovat se do močového měchýře. Potrava je normálně nejprve uskladňována v žaludku, to, že se z ní vytvářejí kaly a sestupují dolů do tlustého střeva, je dáno spodním zářičem. Tekutiny také prosakují dolů, filtrují se, rozdělují, a cestou trojitého zářiče prosakují do močového měchýře.

Jak se projevuje zhoršená funkce trojitého zářiče na našem těle
Trojitý zářič má hlavně distribuovat tekutiny v našem těle a porucha jednoho ze zářičů bude mít většinou podobu „vody“.
Jelikož čchi trojitého zářiče podporuje roznášení čchi i přepravu tekutin po celém těle, chorobné poruchy tohoto orgánu se projevují především různými stavy stagnace a blokací, ať již čchi anebo tekutin. K jejich příznakům patří např. měkké vodnaté opuchliny, nadýmání, pocity plnosti apod. Kromě této celkové nevyváženosti činnosti trojitého zářiče však mohou vznikat i poruchy jednotlivých jeho částí, které budou mít svoje charakteristické odlišnosti, jelikož souvisejí s různými orgány. Onemocnění horního zářiče je provázeno kašlem, pocity dušnosti, chrchláním, a ovlivňuje funkce plic a srdce. Poruchy středního zářiče obyčejně vedou k zažívacím potížím, v případě horkosti k nadýmání a zácpě, v případě chladu pak ke špatnému trávení, kručení ve střevech, nadýmání břicha, průjmům; přenášejí se zejména na činnost sleziny a žaludku. Jestliže není v pořádku spodní zářič, negativně ovlivňuje hlavně funkce ledvin, střev a močového měchýře. Při horkosti ve spodním zářiči dochází k potížím s močením, zástavě močení, v moči se objevuje krev, anebo dochází k těžkostem s vytlačením stolice. Při chladu a prázdnotě je naopak močení hojné, přerůstá až do pomočování, stolice je řídká, objevují se průjmy atd. Vzhledem k těsné funkční spojitosti zářičů s orgány se při léčení většinou postupuje tak, že se nejdříve působí na příslušné orgány.

Prevence a případná léčba
Vím, že velmi dobrou metodou na zprůchodnění trojitého zářiče je čchi-kung, který pod správným vedením a pečlivým každodenním cvičení dokáže energetické dráhy opět zprovoznit a odstranit z nich stagnace a překážky, které v nich z nějakého důvodu vznikly. Cvičení čchi-kungu má dlouholetou tradici především ve východních zemích a vzhledem k tomu, že v tamních parcích cvičí 100letí „důchodci“, lze předpokládat, že toto cvičení pro naše zdraví má svůj přínos. Jistě, možná namítnete, kde na to mám vzít čas, ale to je již na každém z nás, aby si zvolil, co je pro něj prioritou. Jsou dvě možnosti: buď budeme do 70 let žít ve stresu jaksi na plný výkon, kdy stejně máme pocit, že nic nezvládáme a nestíháme, nebo si denní režim uzpůsobíme tak, abychom si mohli život, který je nám zde na těch pár desítek let vymezen, užít v pohodě a hlavně ve zdraví.

Vaše Alena Judit Bernardová

Lupenatá dřevokazná houba, které se říká také maitaké, roste na starých pařezech. Trsnatec vytváří trsy plodnic široké a vysoké 150–400 mm, které lze v létě a na podzim najít na bázi starých dubů. V přírodě nalezené trsy jsou někdy až 25 kg těžké a skupiny mohou mít 100 cm v průměru, kde jich může být až 200. Hlavní třeň se rozděluje na více odnoží a ty se dále dělí a přecházejí v lupenovité kloboučky. Kloboučky jsou polokruhovité a rostou střechovitě nad sebou, srostlé bokem nebo středově, vějířovité, zvlněné, tenké 5–10 mm, na povrchu drsné, jemně srstnaté, světle žluté, světlehnědé až světle olivově zelené. Rourky jsou krátké (2–3 mm), bílé, sbíhající na třeň. Výtrusy mají rozměr 5,5 x 3,5–4,5 µ, jsou elipsoidní a bezbarvé nebo bílé. Příliš staré plodnice příjemnou houbovou chuť ztrácejí. Používá se k jídlu a léčebným účelům.

Rozšíření:

Trsnatec lupenitý roste v Evropě, východní Kanadě a USA, Číně a severovýchodním Japonsku, kde roste na pařezech a odumřelých kmenech listnatých stromů. Na pařezech začíná tvorba plodnic po 1–3 letech po naočkování. Výskyt: říjen, srpen až do podzimu. Velmi dobře se dá přehlednout a splývá s okolím. Trsnatec je pěstován zejména v Japonsku. V některých evropských státech je chráněn a je na seznamu ohrožených hub.

Obsahové látky: Obsahuje zejména chitin, polysacharidy s protinádorovou, antivirovou a imunostimulační aktivitou, jako je například grifolan, kyselina grifolová, beta-1,3- a beta-1,6 glukan – GRN, maitaké D – frakce, enzym grifolisin, glykoproteiny.