Regenerace ve sféře Diochi

Je vytrvalá bylina se vzpřímeným stonkem, vysokým až 50 cm, s modrofialovými dvoupyskými květy, které jsou uspořádány do hroznovitého květenství. Listy má přisedlé, vstřícné a kopinaté, jasně zelené barvy. Kořen je vřetenovitý, masitý se žlutým vnitřkem.

Rozšíření: V yskytuje se zejména ve východní oblasti Ruska v Zabajkalí. Dále je rozšířen v Číně a Severní Americe. Roste na sušších propustných, štěrkovitých a kamenitých svazích. Má rád mnoho slunce, ale nevadí mu ani polostín. Je významnou medonosnou rostlinou s vynikajícími léčivými vlastnostmi.

Obsahové látky: Kořen obsahuje vysoké množství flavonoidů - až 35 % (baikalin, baikalein a wogonin), 1,75 mikrogramu melatoninu v jednom gramu rostliny. Dále pak betasitosterol, kampesterol, steroly, betasitosterol a kampesterol, organické kyseliny, kyselinu benzoovou a přes čtyřicet flavonových glykosidů.

náš nejjedovatější keř
Jedovaté rostliny nejsou jen ty rostoucí na zanedbaných místech a odpuzující svým vzhledem, pachem či chutí. Velmi často se jedná o rostliny z našeho pohledu půvabné. Proto je máme na svých zahrádkách či v parcích. Některé z nich jsou jedovatými účinky na člověka i na zvířata pověstné, u některých dochází k otravám jen zřídka a u jiných téměř nikdy. Takovou méně známou jedovatou rostlinou je i štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides). Tento opadavý keř z čeledi bobovitých (Fabaceae), často pěstovaný v parcích a zahradách, patří mezi nejkrásnější, ale také nejjedovatější zahradní keře. Dorůstá výšky 3–4 m a na jaře jej zdobí záplava zářivě žlutých květů uspořádaných do převislých hroznů. Pro bohatost květů a jejich zlatožlutou barvu bývá nazýván „zlatý déšť“.

U nás je tato rostlina nepůvodní, pochází z jižní Evropy, ale protože se jedná o nenáročnou a mrazuvzdornou dřevinu, našla místo na našich zahrádkách, kde se jí velmi dobře daří. Kvete od května do června a záplavou zářivě žlutých květů zaujme nejen milovníky květin. Celá rostlina je jedovatá, protože obsahuje toxické alkaloidy, o jejichž účinku není na škodu něco vědět.

Tajuplný černý „kámen“ je známý a využívaný již dávno, zejména mezi ruskými lidovými léčiteli, objevili ho již i naši léčitelé čeští.

 Šungit se nalézá v nejstarších vrstvách zemské kůry, starších více jak 2 miliardy let, o jeho vzniku existuje hned několik hypotéz. Jde snad o usazeniny dávných mikroskopických organizmů na břehu prehistorického moře? Jde o výsledek vulkanických a tektonických procesů? Vzhledem k tomu, že fullereny se nalézají také v meteoritech, může být původ šungitu rovněž mimozemský, coby výsledek pádu meteoritu...

Geologicky jde o nejstarší horninu na Zemi, obsahující uhlík, ale v jiné modifikaci, než jaká dosud byla známá u diamantů, či grafitu. V šungitu jde o strukturu molekul, zvanou fullereny, za jejichž objev dostala skupina anglických vědců Nobelovu cenu.

Jediné naleziště šungitu se nachází v Karélii, v severozápadním Rusku.

 Mocný dávný uhlík

Fullereny jsou údajně nejsilnějšími a nejdéle působícími přírodními antioxidanty. Hojivé schopnosti mají různé masti ze šungitového prášku, které mají antibakteriální a antialergické účinky, léčí zánětlivá onemocnění, působí na kožní a kloubní potíže, revmatické bolesti, odřeniny, popáleniny a opařeniny, bodnutí hmyzem apod. - urychlují celkový proces hojení. Šungit zlepšuje také látkovou výměnu a pomáhá s mnoha dalšími zdravotními problémy.
Oblíbenou formou využití šungitu jsou z něho broušené pyramidky, které se používají k přípravě aktivované "Šungitové vody", k energetické očistě jiných kamenů, šperků, či amuletů, k odstranění geopatogenního záření různého druhu, ke zlepšení psychického a fyzického stavu lidí.

Kudy teče, tudy léčí

Význam šungitu pro léčitelské účely stoupá vzájemným spojením s vodou, kterou přetváří na biologicky aktivní, dezinfikuje ji a čistí. Pro tento účel se vyrábí tzv. Šungitová voda". Principem její výroby je zalití např. úlomků kamene vodou po určitou dobu, závislé na druhu použitého šungitu (zda jde o drť, nebo broušenou pyramidku apod.). Baktericidní účinky se projeví už za 30-40 minut, maximální doba přípravy je 3 dny, pak je třeba připravenou vodu zkonzumovat a do láhve nalít vodu čerstvou. "Šungitová voda" se nemá dávat do lednice.

Šungit je univerzální sorbent. Nic se nevyrovná schopnosti šungitu čistit vodu od škodlivých příměsí. Na svém povrchu absorbuje 95% nečistot, odstraňuje zakalení a dodává vodě pramenitou chuť. Šungit odstraňuje z vody těžké kovy, koloidní železo z vodovodního potrubí, nitráty a nitrity, pesticidy, dioxiny, fenoly, sloučeniny chlóru, ropné produkty, radionuklidy, vajíčka helmintoz, viry a bakterie. Současně dodává organizmu prospěšné mikro a makroprvky a pohlcuje škodlivé. Šungitovou vodu je možné používat ke kloktání, vyplachování úst a nosu při angínách, paradentóze a rýmě.

Připravte si vlastní šungitový iontový nápoj

Ani Diochi přípravky nemohly samozřejmě šungit a jeho blahodárné účinky pominout. Najdete jej v Diocel Biominerálu, ze kterého si můžete v parném létě připravit skvělý iontový nápoj k uhašení žízně. Stačí nakapat 10 – 20 kapek do půl litru vody a váš organismus dostane potřebnou dávku minerálů v té nejčistší a nejlépe využitelné podobě.

Z historie
Neobyčejné vlastnosti šungitu byly v Rusku známy už velmi dávno, nenazývali ho však šungit, ale „břidličný kámen“, známý již z Bible. Šlechtična Xeňa Ivanova Romanovová byla vyhnána Borisem Godunovem do Zaoněží, kde ji bylo souzeno zemřít, ale na radu místních rolníků začala pít vodu ze zázračného pramene a koupat se v ní, po čemž nejen že se uzdravila, ale v roce 1596 porodila budoucího cara, zakladatele dynastie Romanovců, Michaila Fjodoroviče.
Petr první, který trpěl ledvinovými kameny, avitaminozou a poruchami trávicího ústrojí, vyzkoušel na sobě velikou sílu „břidličného kamene“ a vydal nařízení, aby tento kámen nosil každý voják. Ruská armáda vyhrála poltavskou bitvu částečně díky tomuto kameni. Léto 1709 bylo suché, vodní nádrže „rozkvetly“. Švédská armáda včetně krále Karla XII. měla poruchy střevního traktu a rychle ztratila bojovou formu. Ale ruští vojáci podle nařízení cara pili pouze vodu upravenou „břidličným kamenem“. Ruská armáda byla zdravá a porazila Švédy. Později, v roce 1719, byly na příkaz Petra I. na místě léčivého pramene postaveny první lázně v Rusku “Marciální vody“, které byly pojmenovány na počest boha války – Marsu.

Udává se, že na léčebné účely v podobě stavebního materiálu byl šungit poprvé použit v dětském alergologickém sanatoriu "Čajka", kde deskami z něj byl jeden z pavilonů sanatoria zevnitř obložen. Po krátkém pobytu v něm se prý děti rychleji uzdravovaly, byly následně i méně nemocné a zlepšoval se jejich celkový zdravotní stav.

Šungit přitáhl pozornost např. velkého ruského architekta A. A. Monferrana, autora projektu Isakijevského chrámu v Petrohradě (stavěl se v letech 1818-1858), který použil šungit na stavbu zdí budovy. Šungit se nachází také v podstavci památníku tohoto architekta. Kámen se používal také při stavbě Kazanského chrámu v Petrohradě, ale nejvíce budov asi bylo s použitím šungitu postaveno v hlavním městě Karélie Petrozavodsku.

Nad sněhovými vločkami si lámal hlavu už v polovině 17. století filozof a přírodovědec René Decartes. Své pojednání o vločkách napsal i Johannes Kepler. Oba zjistili, že ledové krystalky mají vždy přibližný tvar šestiúhelníku, případně mají šest přibližně stejných ramen.
Sněhové vločky se začínají tvořit ve výšce šesti kilometrů a důležitou roli při jejich vzniku hrají zrníčka prachu a vodní pára, která při dopadu kondenzuje.
Tvar sněhových vloček ovlivňuje mnoho faktorů
Při teplotách – 3°C až 0°C vypadají jako šestihranné destičky, při nižších teplotách pak na sebe berou tvar jehličky. Pokud teplota ještě více klesne, tvoří duté sloupky a kapradinovité hvězdičky.
Vlhkost je také klíčová. Plošší tvary dopadnou na váš kabát, když je vzduch sušší, zatímco při vyšší vlhkosti se vločka zvětšuje na konci a v rozích.
Víte, že možnost nalezení dvou stejných sněhových vloček, je prakticky nulová?
Nenajdete dvě stejné
Meteorologové říkají, že každá vločka je originál.
Dvě stejné vločky nenajdeme. Každá vločka obsahuje něco přes 1000 molekul vody a ty mohou být uspořádány v nekonečném množství variant. I cesta, kterou se vločka dostává na zem, ovlivňuje její tvar. A uměle je vyrobit nedokážeme. Umělý sníh pod mikroskopem postrádá romantiku, molekuly vytváří pouze nepravidelné shluky.

Tartaletky s nektarinkami a kozím sýrem

Pro 6 osob budeme potřebovat:

250g polohrubé mouky
125g moučkového cukru
125g másla
špetka soli
1 vejce
3 nektarinky
200g čerstvého kozího sýra
2 lžíce medu

Smícháme mouku s cukrem a špetkou soli. Do mouky přidáme malé kostičky nakrájené studené máslo, přidáme vejce a prohněteme. Z těsta vytvoříme bochánek, zabalíme do mikrotenového sáčku a na chladném místě necháme hodinu odpočinout. Kousky těsta poté vtlačujeme do malých forem tzv. tartaletek. Mohou být i formičky na cupcakes. Těsto ve formičkách propícháme na několika místech vidličkou a poklademe plátky nektarinek. Mezi ovoce zasuneme kousky kozího sýra a pokapeme medem. Pečeme ve středně vyhřáté troubě cca 35minut.

Bioinformační doplněk stravy vyrobený z kozího kolostra, výtažků silic z rostliny Coriandrum sativum a unikátním poměrem beta glukanů β-1,3 a β-1,4 z rostliny Avenna sativa. Harmonizuje meridián ústřední, jinový patní a jangový patní.

ÚNOR je z pohledu astrologického kalendáře zimou, ale dle biologického kalendáře nastává už 13. února období jara. Podle tradiční čínské medicíny jsou nejcitlivější a nejvíce ohroženy ledviny. Stále ještě vládne element Voda.

LEDVINY jsou považovány za jeden z nejdůležitějších orgánů těla. Říká se o nich, že jsou „kořenem jin-jangu všech vnitřních orgánů“ a „pramenem života“. V ledvinách se uschovává vrozená životní síla a hmota, z nichž se člověk rodí, žije i plodí další potomky. Jsou základním orgánem určujícím délku života. Od narození energie klesá, jakmile se vyčerpá, organizmus umírá. Tuto energii nelze ničím navýšit, pouze udržovat stav klesání co nejpomalejší a uchovat si tuto energii v co největší kvalitě.

Ledviny také řídí vodu, mají na starosti řízení procesu proměňování a pohyb tekutin v těle od vstupu až po vyloučení. K ledvinám patří močový měchýř, kosti a dřeň, mozek, vlasy, uši, konečník a močová trubice.

Podle orgánových hodin ledviny nejvíce pracují v době mezi 17.  – 19. hodinou, proto je vhodné v tomto čase jejich aktivitu podporovat.

Jak se projevuje oslabení ledvin?

Nejčastěji se disharmonie ledvin projeví snížením až zadržováním močení nebo naopak hojné močení a pomočování, ke kterým dochází v případě, když prázdnota čchi ledvin způsobí oslabení svíracích funkcí ledvin. S disharmonií jsou spojené i poruchy pohlavních funkcí. K častým projevům patří tlak a bolest v kříži a bederní oblasti, ochablost dolních končetin, studené nohy, ztráta vitality, zhoršení sluchu, hučení v uších až hluchota, neplodnost, oteklá horní víčka nebo i špatná kvalita vlasů.

Nespavost a celková nervozita souvisí s prázdnotou jin, zapomnětlivost pak s vyčerpaností esence ledvin. Oslabení ledvin se také projevuje bolestmi kolen, otoky nohou. Vodnaté otoky jsou způsobené prázdnotou jangu ledvin, voda se začne zastavovat a kumulovat v povrchových částech těla. 

Jak se dostat do rovnováhy?

Je potřeba být v souladu s přírodou, která stále ještě odpočívá. Proto nedostatek spánku, přílišná konzumace kávy, alkoholu, nedostatek pohybu, spěch při jídle, stresové situace nám odebírají životně důležitou energii ledvin. Dopřejme si tedy klid v našem životě, odpočinek a co nejvíce tepla, zejména chraňme naše ruce a nohy.

V duchovní rovině se na zdraví ledvin odrážejí naše partnerské vztahy i vztah, který máme sami k sobě, ke zvířatům a rostlinám. Je potřeba se naučit mít rádi všechny bytosti kolem nás. Ledvinám škodí chlad (nezájem, studený, nevstřícný přístup v partnerských vztazích) a jejich činnost povzbuzuje příjemné teplo (láska ze srdce). Také na ostrá jídla a tvrdé, přímé vystupování ledviny nepříznivě reagují, ale potěší je klidná a hladivá strava a rodinná pohoda a pohlazení.

Jaké potraviny nám pomohou posílit ledviny?

Ledviny jsou velmi náchylné na chlad, proto je musíme chránit výživnou zahřívací stravou, bohatou na bílkoviny. Všechny studené potraviny a bílý cukr mají ohrožující vliv na ledviny. Nejvhodnějšími potravinami jsou zejména luštěniny, polévky (nejlépe vývar), případně masitá strava, kompoty a vařené obiloviny. Je také důležité se vyhnout nadměrnému solení, cukru, výrazně ochlazujícím potravinám, pití kávy a alkoholu.

Vhodnými obilovinami pro posílení ledvin jsou pohanka, oves nebo jáhly. Z luštěnin vybírejte fazole adzuki červené a bílé fazole, čočku a sójové boby. Zeleninu doporučujeme lehce zahřátou v páře nebo kvašenou. Zahřeje nás cibule, česnek, zázvor, fenykl, celer, růžičková kapusta, pórek a červená řepa. Do vařených pokrmů přidávejme například miso pastu, kvalitní sójovou omáčku a umeocet.

Vhodným zimním kořením jsou hřebíček, anýz, skořice, vanilka. Bylinami povzbuzujícími ledviny jsou například bříza bělokorá, kopřiva dvoudomá, přeslička rolní, zlatobýl obecný, vřes obecný a smetanka lékařská.

Z bioinformačních preparátů je jasnou volbou na posilnění ledvin a močového ústrojí Diocel - obsahuje řadu bylin zaměřených na detoxikaci a regeneraci močového ústrojí. Napomáhají léčit onemocnění ledvin a močového měchýře, dále mají pozitivní vliv na stav kůže, kvalitu vlasů, kostí a kloubů. V oblasti psychiky Diocel napomáhá zbavit se strachu a fobií.

Prociťujme každý den v každé buňce našeho těla radost a nadšení, harmonii, lásku ke všemu kolem nás a důvěru v život.

Broumovská vrchovina je území, na němž se nachází nejrozmanitější geologické jevy zvláštního významu, vzácnosti a krásy. Ty společně s charakteristickými stavebními či kulturními památkami reprezentují zdejší krajinu a její neobyčejně bohatou historii.

                                                                                                                          Ing. Stanislav Stařík 

Ať navštívíme kteroukoli část Čech, Moravy a Slezska, tak v ní vždycky nejdeme něco zajímavého, až neopakovatelného. Zejména v pískovcových až neuvěřitelně fantastických třetihorních skaliscích. Jsou to viditelné projevy zvětrávání způsobené vesmírnou energií – prasílou, energií, která v různé vydatnosti prostupuje vším, co se ve Vesmíru nachází.

Když se podíváme na leteckou mapu, tak vidíme, že celý broumovský skalní masiv je velmi členitý. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že skaliska z červeného pískovce rozdělují nestejně silné linie více méně zarostlé lesním porostem. A ty se dokonce křižují tak, že vytvářejí síť, jíž Keltové říkali rybářská.

Základním poznáním je zjištění, že energie prasíla vytváří vesmír, a následně také několikametrovou síť energetických linií dvou opačných fyzikálních vlastností prostupující zemským povrchem. Jedny energii prasílu vydávají a druhé ji odebírají. To věděla nejstarší lidská společenství. Prokazatelně už v době kamenné. Ta ji nejenom využívala, ale též energetickou hodnotu linií dokázala proměňovat. Důsledkem tohoto poznání je bezpočet kamenných (vzácněji dřevěných nebo hliněných) menhirových a pyramidálních systémů.

Dnes si ale povídáme o Broumovsku. Převládající horninou Broumovských stěn je energeticky nejvíce vodivý červený pískovec, který dává krajině její nevídaný, specifický ráz. Ten ještě ozvláštňují stolové hory. Ty se většinou nacházejí severněji, na území Polska v jejich Národním parku stolových hor.

Broumovské stěny o rozloze 638 hektarů, s několika skalními městy, jsou národní přírodní rezervací už od roku 1956. Velký okruh měří 53 kilometrů. Malý okruh je pouze čtyřkilometrový. Větší, začínající od barokní kaple Panny Marie Sněžné je na celodenní výlet, ale se dá turistickým tempem zvládnout za čtyři hodiny. I na těchto trasách najdeme kromě pěkných výhledů řadu zajímavých skalisek. Snad nejznámější je Skalní divadlo.

Skoro 12 km je dlouhá jižní hradba červených pískovcových skal, jejímž nevyšším vrcholem je Božanovský Špičák (772 m n. m.). Plošně jsou Broumovské stěny členěny bezpočtem roklí, a mnohdy i neobvyklými skalními útvary. Nástup na objevování jejich zajímavostí byl v jejich nejjižnější a turisticky nejnáročnější části. Žlutá značka nás zavedla jak ke skalní bráně, tak k vyhlídce Koruna. Z počátku jsme procházeli kamenitou cestou plnou stoupání a klesání. Prošli jsme kolem několika pseudokrasových propadů, abychom se dostali až před její vrcholovou část, k několika pramenům a převážně vyschlým slatinným mokřadům typických pro stolové hory. To znamená, že jsme se dostali – na poměrně krátkém úseku – od míst energeticky vydatných míst až k místům zcela opačným.

Energie se po celé trase představuje nestejně dlouhými užšími nebo širšími skalními průrvami nebo svislými stěnami.

Jedinečnou ukázkou v horní části naší cesty byl kříž dvou skalních pískovcových prostupů ukazujících přesně na pozitivní průsečík dvou na sebe přibližně kolmých linií. Nemohli jsme zcela pochopitelně vynechat skalní bránu a vyhlídku Koruna. Zatímco na skalní bráně se podepsala především vyzařovací složka prasíly – lidské tělo dobíjecí energetické místo, pak na skalním výběžku Koruně se podepsala opačná složka, tedy energii odebírající. Na takovém místě není radno dlouho přebývat.

Po návštěvě Koruny se přesouváme kolem Čertova sedla do nejzajímavější části pojmenované Bludiště. V něm nacházíme bezpočet fantastických skalních útvarů. Jeho součástí jsou Slavanské skalní hřiby, které jsou většinou obrostlé lesním porostem. Podobné najdeme v Kladském pomezí, zatímco další, pojmenované Pokličky, najdeme v Kokořínském údolí, nebo, jednu téměř neznámou, ba přímo utajenou, v lesním masivu západně od zříceniny královského hradu Ralsko. Ale vraťme se na Broumovsko.

Téměř na konci našeho „skalního“ putování se nachází kamenná památka, jíž je Pánův (Oberfořtův) kříž (1827) stojící pod Božanovským Špičákem. Kříž je usazen na kříži vyzařovacích linií. Vytváří kolem sebe, na vyzařovacím průsečíku linií, pole poměrně velké energetické mohutnosti.

Kříž byl dříve součástí Vambeřické poutní cesty. Nyní se stal místem rozcestí tří turistických cest – žluté, zelené a červené. Další neméně energeticky vydatné místo najdeme na vnější boční obvodové zdi kostela archanděla Michaela ve Vernéřovicích. Vlastně ho ani nemusíme hledat. Je totiž označené, upozorní nás na něj Ježíš Kristus. Další dobíjecí místo najdeme na okraji obce Otovice – je jím sloup se čtrnácti svatými pomocníky (1886), kteří jsou římskokatolickou církví uctíváni společně. Mezi ně např. patří sv. Barbora, či sv. Jiří. Každému z nich je přiznávána léčivá síla. Místo pro tento sloup bylo přepečlivě vybráno. Jeho střed je nad sloupem označujícím zároveň vydatný průsečík linií. Proto má místo před ním, zejména přímo proti sloupu, skutečně léčivé účinky. Dobíjí totiž člověka léčivou životodárnou energií.

Za historicky nejstarší známou stavbu můžeme nedaleko Otovic považovat zarostlé Slovanské hradiště na vrchu Hoprich. Zůstaly po něm pouze více či méně viditelné valy. Jejich stáří můžeme pouze odhadovat. Mohly vzniknout kolem roku 700.  Ale posuňme se v čase do počátku 18. století. Protože Geopark Broumovsko, má kromě přírodního ještě druhý aspekt. Tím jsou barokní stavby postavené otcem a synem Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dienstzenhoferovými.

Perlou mezi těmito stavbami je největší z nich – benediktinský klášter (s nádherným řádovým kostelem sv. Vojtěcha), který jak pták Fénix vstává z popela. Druhou opačnou, tedy nejmenší stavbou, je pěticípá kaple Hvězda. Obě stavby jsou energeticky nadmíru vydatné.

Nejdříve si ale stručně představme barokní kostely, které kapli P. Marie Sněžné obklopují. Většinou to jsou půdorysně neobvyklé kostely. Jsou úžasnou ukázkou barokní tvorby založené na průběhu sítě energetických linií.  A v několika málo případech také na její proměně. Stavby působí také jako zářiče energie nejenom dovnitř, ale také ven. Záleží na způsobu uložení a vhodně vybraném materiálu. Což zcela pochopitelně věděli také stavitelé. Na Broumovsku byl, nejenom kvůli dostupnosti, ale právě také kvůli energii, používán červený pískovec. Jako dlažební kámen ho dokonce najdeme v prvním rajském dvoře broumovského kláštera. Podívejme se na některé jednotlivé energeticky zajímavé stavby:

Ruprechtice – kostel sv. Jakuba Většího (1720 – 23) se zděnou zvonicí a farou je ze všech kostelů energeticky nejvydatnější.

Vernéřovice – kostel Sv. Michaela archanděla (1719 – 22) postaven na návrší uprostřed vsi v místě dřevěného kostela. Je to jednověžová oválná skladba. Původní zvony, jako u bezpočtu dalších kostelů v Česku, ukradli za války Němci. Má o něco menší energetickou vydatnost podobnou další stavbě.

Otovice – kostel sv. Barbory (1725 – 27) s osmi kaplemi, v obci u silnice. Je postaven na místě dřevěného protestantského kostela, jako u jediného z celé skupiny vede osová hlavní linie kostela přibližně směrem sever – jih, energetická vydatnost stavby je ve srovnání s ostatními mírně nadprůměrná.

Vižňov – kostel sv. Anny (1724 – 28) se hřbitovem.  Energeticky velmi vydatná je márnice s kaštanem koňským, ve srovnání s předchozími je energeticky nejméně vydatný. Z nedalekého Meziměstí musím výjimečně třeba zmínit ještě dvě stavby. Malý barokní zámek je založený klasicky. To znamená vyzařovací linie je na zámek přibližně kolmá a prostupuje středem vstupních dvoukřídlých vrat. Architektonicky úžasná stavba, na kterou mě upozornil letitý tulák Českem V. Kašpar, by měla být prohlášena národní kulturní památkou. Monumentální pozdně barokní nádraží se sokolovnou, divadlem a restaurací bylo totiž vybudováno v 70. letech 19. století. Jedna polovina patřila Prusku a druhá Rakousko-Uhersku.

Heřmánkovice – kostel Všech svatých (1722 – 27) stojí na mírném návrší nad obcí a nahrazuje předchozí dřevěný. Stavba je protáhlý ovál. Energeticky vydatná je opravená márnice pod ním, energeticky nejvydatnější ze všech předchozích staveb.

Bezděkov – kostel sv. Prokopa (1724 – 27), patrona benediktinů, je kromě jejich klášterního kostela sv. Petra a Pavla v Broumově jako jediný v celém Česku s hodinami, dvouvěžový a jako jediný zároveň leží mimo Broumovsko. Je na okraji obce a zdaleka viditelný, v porovnání s předchozími je energeticky nejméně vydatný.

Broumov – kostel sv. Václava je ve srovnání s ostatními menší stavbou méně než střední vydatnosti, je až čtvrtou sakrální stavbou postavenou na stejném místě.

Božanov – kostel sv. Máří Magdalény (1735 – 48), stojí na místě kostela předcházejícího z roku 1384. Zvenčí zdánlivě vypadá jako podélná stavba, má ale kruhový půdorys hlavní lodě a eliptický presbytář, doplňuje ho hranolová věž. Ježíš (Pankrator) před vstupem do kostela je na vydatné vyzařovací linii a také mohutná lípa, která je vyšší než střecha kostela. Na stupínku před oltářem stojí kovový kříž označující průsečík linií, což je v Česku také jedinečné. Je to energeticky nejvydatnější kostel, jak nám z dálky napovídá mohutná lípa před vstupem do kostela.

Šonov – kostel sv. Markéty (1726 – 29) – dva předchozí kostely shořely, proto dvě věže šikmo vsazené do půdorysu snižují, kvůli zásahu bleskem energetickou vydatnost stavby, kostel střední energetické vydatnosti.

Martínkovice – kostel sv. Jiří a Martina (1709 – 19) postavili Martin Allia se synovcem Janem Baptistou. Ač obdélníkového půdorysu, tak z kazatelny působí jako kruhová stavba, v porovnání se všemi předchozími stavbami je energeticky nejvydatnější.

Před večerem náročného dne jsme dorazili ke kapli P. Marie Sněžné (1732 – 33) pojmenované Hvězda. Několik desítek metrů vlevo, v sousedství pěticípé Hvězdy, vězda, je chata (bývalá hájovna) stejného jména, jejíž stylový interiér je také „hvězdně“ vyzdoben. Z jejího vnitřního ochozu nahlédneme do úžasného členitého lesního porostu prostoupeným, možná ještě stále neobjevenými, roztodivnými skalisky.

Do sousední pohostinné chaty jsem zašel za p. Novákem pro klíč od kaple.  Když jsem mu sdělil, že nám už vyšel vstříc broumovský farář dr. M. Lanži, který nás zásobil několika kilogramy klíčů od kostelů Broumovska, tak mně také převelice ochotně klíč od mřížových dveří zapůjčil. Kaple Hvězda je totiž energeticky nejvydatnější stavbou ze všech uvedených. Je postavena ve tvaru pravidelné pěticípé hvězdy. Představme si trochu její historii: Byla vybudována za opata Otmara Zinkeho v roce 1733, stejně jako zmiňované kostely Broumovska Kiliánem Dientzenhoferem. S kaplí byla v sousedství postavena poustevna pro mnicha, který ji měl chránit. V roce 1787 byla kaple z nařízení Josefa II. zrušena. Obnovil ji až v roce 1855 opat Dr. J. N. Rotter. V dávných dobách byl na stejném místě, známém pod pojmenováním Polická hora, postaven dřevěný kříž, na jehož vrcholu byla připevněna pro orientaci pocestných zlatá hvězda.

Pětiboká kaple Hvězda je postavena na velmi vydatném průsečíku linií. Příčná vytváří skalní průrvu prostupující pod základy kaple. Průrvy v pískovci vytváří, jak jsme si v úvodu pověděli, silné vyzařovací linie. Ne až tak energeticky vydatných, jak jsem již uvedl, je v Broumovských stěnách víc.

Po energetické stránce je kaple Hvězda opravdovou hvězdou.

Závěrem článku si povězme o tom nejdůležitějším. Benediktini – podobně jako různým způsobem Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité) zejména v Klementinu – poukázali kovovým křížem nepřehlédnutelně dvakrát na energetický průsečík linií. A to ve vstupním prahu broumovského kostela svatých Petra a Pavla. A po druhé na dřevěném stupínku před hlavním oltářem. Benediktini předpokládali, že se na energetickou síť linií zapomene, a tyto dva kříže měly být trvalou připomínkou jejich poznání. A nemýlili se.