Periferní nervy

Hlavními součástmi periferního nervového systému jsou jednak nervy, které spojují centrální nervový systém se všemi ostatními částmi těla, jednak ganglia - nervové uzliny, což jsou shluky nervových buněk nacházející se na rozličných místech periferního nervového systému.

Nerv je svazek nervových vláken (motorických - řídících motoriku, tj. hybnost těla, senzorických - zprostředkovávajících čití, dohromady s pojivovou tkání a krevními cévami).

Z centrálního nervového systému vystupuje 43 párů tzv. mozkomíšních nervů: 12 párů vychází ze spodní části mozku - tzv. hlavové nervy, 31 párů vychází z míchy - tzv. míšní nervy. Hlavové nervy inervují především smyslové orgány a svaly hlavy, ačkoliv jeden velmi důležitý hlavový nerv, zvaný "bloudivý" nerv (nervus vagus), inervuje zažívací orgány, srdce a dýchací cesty. Některé hlavové nervy, jako například zrakový nerv inervující oko, obsahují pouze smyslová vlákna.

Míšní nervy vychází z míchy postupně odshora dolů vždy po určitém úseku a obsahují jak motorická, tak i senzitivní vlákna. Inervují celé tělo od krku dolů. Každý míšní nerv je napojen na míchu vždy 2 kořeny (přední a zadní kořen), přičemž přední kořen obsahuje motorická vlákna a v zadním kořenu jsou senzitivní vlákna. Motorická a senzitivní vlákna se těsně za kořeny spojují a vytváří nerv, ale jejich činnost je od sebe zcela oddělená, podobně jako činnost 2 drátů elektrického vedení.

Hlavové nervy jsou také připojeny ke spodní straně mozku kořeny, ale senzorická (smyslová) i motorická vlákna tvoří samostatné nervy.

V krátké vzdálenosti od míchy se každý mozkomíšní nerv větví na množství tenkých větví, které tvoří síť rozbíhající se paprskovitě po celém těle. Motorická a senzorická vlákna periferního nervového systému jsou vlastně nejdelšími vlákny příslušných neuronů. Například motorické vlákno z neuronu v míše může sahat bez přerušení do svalu na noze.

Somatický a autonomní nervový systém
Periferní nervový systém má 2 hlavní části: tzv. somatický nervový systém, který je pod naší vědomou kontrolou, a autonomní (vegetativní) systém, který pod vědomou kontrolou není.

Somatický systém má dvojí roli. Především shromažďuje informace ze zevního prostředí prostřednictvím smyslových orgánů, například očí, uší, čichového ústrojí. Vjemy z receptorů (tj. speciálních struktur smyslových orgánů zachycujících stimuly z okolního prostředí) jsou pak předávány smyslovými nervovými vlákny do centrálního nervového systému. Za druhé přenáší impulsy z centrálního nervového systému motorickými vlákny do kosterních svalů a tím je podněcuje k pohybu.

Autonomní systém se bez zapojení naší vůle účastní především na udržování automatických funkcí orgánů, například srdce, plic, žaludku, střev, močového měchýře, pohlavních orgánů a krevních cév. Skládá se jen z motorických vláken tvořících spojení mezi míchou a různými svaly. Autonomní nervový systém se dělí na 2 části známé jako sympatický a parasympatický systém. Oba užívají rozdílné chemické mediátory na synapsích, kde nervová vlákna dosahují cílových orgánů, každý má jinou stavbu a každý má jiný efekt na inervované orgány. Například parasympatické nervy inervující dýchací cesty (tzv. bronchiální strom) způsobují jejich zúžení (bronchokonstrikci), avšak sympatické nervy způsobují naopak jejich rozšíření (bronchodilataci). Celý autonomní nervový systém je kontrolován oblastí mozku zvanou hypotalamus. Ten dostává informaci o jakýchkoliv odchylkách, například v chemickém složení vnitřního prostředí, a zajišťuje, aby autonomní systém zařídil upravení odchylek. Jestliže například v důsledku cvičení klesá v těle hladina kyslíku, hypotalamus vydá instrukce autonomnímu nervovému systému, aby zvýšil frekvenci srdeční činnosti, a tím tělo více zásobil okysličenou krví.