Slezina má několik funkcí. Je článkem imunitní obrany organizmu. Dochází v ní k syntéze protilátek. Slouží také jako krevní filtr s velkým množstvím makrofágů. Ty pohlcují a destruují poškozené nebo zanikající erytrocyty, leukocyty, bakterie a další materiál. Podílí se na recyklaci železa. Funguje jako rezervoár krve. Ve slezině se normálně objevuje krvetvorba ve fetálním období. Po vytvoření funkční kostní dřeně tvorba krvetvorných elementů ve slezině zaniká a objevuje se teprve, když je v organizmu krvetvorných elementů málo.
Slezina je zodpovědná za kvalitu imunitního systému. Čistí lymfatický systém a také odvádění chemických látek a barviv z těla, které získáváme např. potravou. Vstupuje do ní slezinná tepna, vystupuje slezinná žíla. Ve slezině se tepna větví na tepénky. Tyto tepénky nepřecházejí do sítě vlásečnic, ale vyprazdňují se přímo do sleziny. V dřeni jsou obaleny lymfatickou tkání. Ve vnitřku je vyplněna červenou a houbovitou dření.
Tato dřeň (též označovaná jako pulpa), se skládá ze sítě cév, přerušovaných útvary lymfatické tkáně. Červenou část dřeně tvoří cévy, bílou část mízní tkáně. Nejbližšími sousedy sleziny v našem těle je žaludek a slinivka břišní. Hlavní význam sleziny spočívá v tom, že třídí zdravé a poškozené červené krvinky. Ty poškozené se zachycují v červené části pulpy a tam zaniknou. Naproti tomu bílá část pulpy se podílí na tvorbě protilátek.
Podobně jako játra disponuje slezina a celý její orgánový okruh výraznou energií. Její emocí jsou starostlivost. Přehnané obavy a neustále se opakující vnitřní otázky: „Co když... Co kdyby...“