Sporýš lékařský

Sporýš lékařský je trvalka s tuhou, přímou lodyhou, dorůstající do výšky kolem půl metru. Lodyha je čtyřhranná, drsná, v horní polovině větvená.
Listy má vstřícné, dolní řapíkaté a podlouhlé, až dvakrát peřenosečné. Horní listy bývají přisedlé, podlouhle kopinaté, celokrajné a vroubkované. Klasy drobných květů jsou listenaté, kalich trubkovitý.

Sporýš roste většinou na mezích a pastvinách, na pustých místech, skládkách a rumištích. Má rádo půdy vlhké až vysýchavé, živé, humozní, zásadité a neutrální. Je to rostlina teplomilná. Mimořádně je oblíbená ve Francii, kde se často podává jako stolní čaj.

Hlavním předmětem sběru a nejúčinnější látkou je kvetoucí nať, sbíraná od konce června do srpna, nejlépe kolem poledne.

Účinnou obsahovou látkou je monoterpenový glykosid verbenalin. Dále nacházíme sliz, hořčiny, třísloviny, saponiny, ketonickou silici a další látky.
Sporýš je mimořádně účinná, v současnosti však velmi podceňovaná bylina. Především se uplatňuje při psychogenně podmíněných tzv. tensních bolestech hlavy. Zlepšuje též trávení, a to formou zvýšené sekrece trávicích šťáv a enzymů a zvýšením střevního tonu. Též desinfikuje střeva a přispívá k normalizaci střevní mikroflóry. Zvyšuje sekreci mateřského mléka a působí i jako doplňkové antiepileptikum. Využíváme jej k detoxikaci, protože podporuje jaterní funkce, čistí ledviny a působí močopudně. Proto jej používáme i v urologii. Pomáhá vyvolat menstruaci.

Známe i zevní využití, jako kloktadlo a na nehojící se rány, nebo jako masáž vlasových kořínků. Působí jako výborné vlasové přírodní tonikum.
Obvyklou lékovou formou je nálev. Dobře působí i homeopaticky.

Není vhodná pro dlouhodobé podávání ve vyšších dávkách. Také v těhotenství se nedoporučuje. Do nejrůznějších směsí ji můžeme používat a nejsou známy žádné kontraindikace a nežádoucí účinky.

Sporýšový čaj se doporučuje při únavě malátnosti a slabosti. V těchto indikacích sporýš doporučujeme míchat zejména s vřesem, natí ptačího rdesna nebo s natí mateřídoušky.