Použití
Kořen pupavy bezlodyžné (Carlinae radix) je silně aromatický a hořký a dříve se prodával v lékárnách pod názvem „rákosový kořen“ nebo „kořen divokého artyčoku“. Oblíbenou léčivkou byl zejména v německy mluvících zemích. Protože působí močopudně a dezinfekčně, odvar z kořene pupavy nalezl uplatnění v urologii. Byl předepisován při infekčních zánětech močových cest a zánětlivých onemocněních prostaty. Doporučován byl také při horečnatých onemocněních bakteriálního a virového původu. Vyvolává pocení a podporuje vylučování škodlivých látek z těla, čímž napomáhá čištění organismu. Pupava pomáhá také proti střevním parazitům a víno připravené z pupavy bylo používáno k vypuzování tasemnic. Zevně bylo využíváno dezinfekčních schopností pupavy při léčbě plísní na nohou. Pupava byla považována za velmi užitečnou léčivku a její vyobrazení nemohlo chybět v žádném ze středověkých herbářů. Ty sloužily k medicínským účelům, ale současně byly dlouho jediným souhrnným zdrojem informací o rostlinách, a to až do doby, než se botanika začala oddělovat od medicíny.
Trocha vědy
Jako obsahové látky kořene pupavy bezlodyžné jsou obecně udávány silice, inulin a třísloviny. Farmakologicky významnou složkou silice je carlina-oxid, málo stálá acetylenická sloučenina s antibakteriálními a protizánětlivými účinky, která se rozkládá již při nešetrném sušení kořene. Inulin je oligosacharid složený z jednotek fruktózy (obvykle 20–30), který u hvězdnicovitých rostlin nahrazuje škrob jako zásobní látku. Živočišný organismus nedokáže však inulin využit, protože není štěpen amylázou v tenkém střevě, není resorbován a energeticky využíván. Jeho kalorická hodnota je nulová. Zároveň je sladký, dá se proto použít jako náhrada cukru u diabetiků nebo jako náhrada tuku pro nízkotučné výrobky. Inulin v kořeni pupavy proto nehraje při účinku drogy žádnou úlohu. Třísloviny neboli taniny obsažené v kořeni pupavy nebyly nikdy blíže identifikovány. Jedná se o polyfenolické látky svíravé či hořké chuti, velmi rozmanité chemické struktury. V přírodě jsou třísloviny velmi rozšířeny ve dvouděložných rostlinách, z nichž mnohé jsou pravidelnou součástí naší potravy. Většina biologických vlastností tříslovin je spojená s jejich schopností tvořit komplexy s biomakromolekulami, především s proteiny. Přestože neexistuje žádná relevantní klinická studie dokládající prospěch drog obsahujících třísloviny, již dlouho se tyto drogy používají ve fytoterapii. Praxe ukázala, že pomáhají proti krvácení, průjmům a proti nadměrnému pocení. Zmírňují též působení některých jedů, zejména těžkých kovů, a mají i protibakteriální a protivirový účinek.
Carlina-oxid (benzyl-2-furyl-acetylen) je součástí silice pupavy bezlodyžné (Carlina acaulis L.) a svými antibakteriálními a protizánětlivými účinky se spolupodílí na farmakologickém účinku drogy. Carlina-oxid byl izolován z kořene rostliny již v roce 1933 Henry Gilmanem a jeho spolupracovníky ze Státní univerzity v Iowě.
Autor: Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., Mgr. Jiří Jakl