Proskurník lékařský

Proskurník lékařský – známý spíše jako ibišek, je trvalka dorůstající do výšky asi 1,5m. Celá rostlina je měkce plstnatá, lodyha je přímá, jednoduchá nebo chudě větvená. Listy jsou krátce řapíkaté, dolní trojúhelníkovitě srdčité, tří až pětilaločné, horní vejčité. Květy rostou jednotlivě nebo ve svazečcích, v úžlabí nebo ve vrcholových hroznech. Koruna je rozeklaná na pět uštů, obvykle starorůžové barvy. Plodem jsou jednosemenné tvrdky. Kvete od konce června do začátku září.

Ve volné přírodě roste ibišek jen v té nejteplejších oblastech našeho státu a je chráněn. Pro lékárenskou potřebu se pěstuje.

Předmětem sběru jsou jak květy tak i listy nebo kořeny a nať. Za nejhodnotnější se považuje se považuje kořen, sbíraný na podzim. Květy sbíráme těsně před rozvitím mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne, list těsně před květem kolem osmé hodiny ráno, počátkem léta. Výhodou sběru je jejich postupné dozrávání.

Obsahuje velmi hodnotný sliz, škrobové látky, glukozu, asparagin, betain, pektiny, flavonoidy, minerální látky, organické kyseliny, stopy silice a další účinné látky.
Sliz vytváří na sliznicích ochrannou vrstvu a chrání ji před škodlivými vlivy. Dovede dokonale tlumit kašel, použití je pak velmi široké. Používáme při chorobách plic a průdušek, močových cest a ledvin a trávicího ústrojí včetně těžkých průjmových onemocnění.

Zevně se používá ke kloktání, při popáleninách a poleptání, na nehojící se rány, ke změkčování zatvrdlin. Je proto mimořádně univerzální.

Prodlužuje účinnost směsi, do níž je přidávána, zároveň ale současně zpomaluje vstřebávání jiných účinných látek, například vitamínů. Chceme-li dosáhnout co největšího účinku, podáváme samostatně.

Nejsou známy nežádoucí účinky nebo vedlejší kontraindikace, takže je možné používat proskurník i v pediatrii.