Ostropestřec mariánský

Ostropestřec mariánský je jedno až dvouletý, statný, dekorativní bodlák. Lodyha je dole hustě, nahoře řídce listnatá, dorůstá do výšky i přes 1 metr. Listy jsou střídavé, objímavé, tuhé, na žilnatině bíle mramorované, v obrysu podlouhle eleptické, peřenoklané a ostnaté. Z vejčité, ostnatě zubaté báze vyrůstá nachový květ. Plodem jsou lesklé, hnědě skvrnité nažky velikosti asi 7 x 4 mm s bílým chmýrem, štetinky drsné, dole srostlé. Kvete od července do září.

Je to pěstovaná léčivka, původem ze Středomoří. V teplejších oblastech se vzácně zplaňuje.

Drogou jsou plody, někdy nesprávně označované jako semena. Těsně před zralostí se celé, chmýřité hlavice uřežou a uloží na větraných, suchých místech. Lidově se dosud hojně užívá i list, trhaný na jaře v květnu a červnu, sběr mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Zřídka kdy se užívá i kořem, kopaný na jaře.

Hlavní obsahovou látkou  je sylimarin, což je souhrný název pro flavolignanové sloučeniny a silici. Obsaženy jsou především flavonoidy silybin, silydianin a silycristin, díle biogenní aminy tyramin a histamin, některé aminokyseliny, cukry a množství oleje s vyšším podílem nenasycených mastných kyselin.

Droga působí ochranně na jaterní paranchym, ovlivňuje tvorbu žluči a její distribuci, proto se užívá zejména pro léčbu a doléčování chorob jater a žlučníku a tím vlastně i celé látkové výměny.

Nemá prakticky žádné výraznější vedlejší účinky ani kontraindikace. Jediná možnost znehodnocení drogy je právě možné její žluknutí.

Ostropestřec používáme v těch případech, kdy máme podezření, že potíže nemocného mohou být spojeny s chronickou otravou nebo když lečíme její následky. V celku se dá říci, že ji využíváme všude tam, kde se jedná o sníženou funkci jater.

Může se také aplikovat i při gynekologických a plicních pozížích nebo žloutence.