Meduňka lékařská

Meduňka lékařská je trvalka s přímou, asi ¾ metru vysokou, bohatě větvenou a hustě olistěnou lodyhu. Má vstřícné, dlouze řapíkaté, tenké listy eliptického tvaru s vroubkovaně pilovitým okrajem čepele. Bledé listy mají starorůžovou barvu s namodralým nádechem. Uspořádány jsou do jednostranných lichopřeslenů. Plodem jsou tvrdky a celá rostlina příjemně voní po citronech. Kvete počátkem léta.

Má svůj původ ve Středomoří, ale často ji také nacházíme v našich zahradách, kde se zplaňuje, naopak ve volné přírodě zřídka kdy.

Předmětem sběru je především list, případně nať, sbíraná v době přesně před rozkvětem v době poledne. Nať je nejlepší, je li vyrobena především z mladých vršků rostliny, protože mladší rostlina poskytuje kvalitnější surovinu než starší rostliny. Proto je velmi vhodné kulturu po několika letech obnovovat ze semen.

Meduňka poskytuje siličnou drogu s obsahem geraniolu, citronelalu, citronelolu, linalolu a citralu. Obsahuje také třísloviny, hořčiny, sliz, flavonoidy, triterpeny, organické kyseliny a minerální látky.

Působí sedativně na nervovou soustavu i na vegetativní systém. Uplatňuje se především jako výborné gastrosedativum a kardiosedativum, tedy při žaludeční a střevové neuroze, při bušení srdce, arytmiích, vhodná i při nervové vyčerpanosti, nespavosti, mírné úzkosti a při lehkých depresivních náladách.

Můžeme dále vhodně využít při dyspeptických poruchách, které doprovázejí nadýmání a křečovité bolesti.
Je vhodné ji užívat v těhotenství a i v době kojení. Při terapeutických dávkách nejsou žádné kontraindikace ani vážnější nežádoucí účinky.

Na zdůraznění účinků kardiosedativních volíme s oblibou kombinaci se srdečníkem, chmelem, kozlíkem i vřesem. Při žaludečních potížích ale kombinujeme meduňku s hořčinami – kořen anděliky, oddenkem puškvorcem, listem vachty nebo kořenem hořce. Při dyspeptických poruchách přichází v úvahu zejména kombinace ze zeměžlučí, případně pelyňkem, černobýlem a estragonem.

Je také velmi prospěšná v homeopatii, protože kromě skvělého účinku i příjemně voní. Prostředkem je čerstvý list, který trháme těšně před rozkvětem rostliny.