Lišejník islandský

Purkléřka islandská je lišejníkem s lupenatě křovitou, zelenohnědou až hnědou stélkou, laloky žlábkovitě svinutý, téměř rourkovými, na okrajích s krátkými brvami, viditelnými nejlépe pod lupou.

Roste zpravidla na zemi, v příkopech, na pastvinách, na lesních cestách, na mechem obrostlých skalách a balvanech.

Drogou je stélka, sbíraná po celý rok, nejkvalitnějším sběrem je sběr májový.

Obsahuje tzv. membránový sliz, složený především z polysacharidů (lichenin, isolichenin a další). Dále obsahuje tzv. lišejníkové kyseliny jako kyselinu fumaroprotocetrarovou, usinovou, cetrarovou a další. Dále se v ní nacházejí pektiny, vitamín A řady B a jod.

Svými účinky je lišejník (jeho stélka) mimořádně vzácný. Sliz je skvělým protektivním prostředkem sliznic. Podávání je namístě při zánětlivých procesech v ústní dutině, v horních cestách i v trávicím traktu. Zlepšuje trávení a vstřebávání živin, působí výrazně fytoncidně, a t v poměrně širokém spektru účinků, které zahrnují i některé nebezpečné viry. Léčí žaludeční a střevní vředy.

Vhodnou lékovou formou je především macarát, před použitím mírně přihřívaný. Ideální lékovou formou je i bylinkářský čaj a čaj homeopatický.

Islandský mech, jak se lišejníku říká, je ideální drogou vhodnou pro podávání samostatné i ve směsích. Mucilaginozní účinek potencuje kombinace s kostivalem nebo proskurníkem, či lněným semenem nebo slézem. Hořké působení můžeme posílit kombinací s puškvorcem, omanem, kořenem anděliky, natí čubetu benediktu apod.

Vyšší překročení rozumné dávky může vyvolat nevolnost, jinak nejsou známy žádné vážnější vedlejší účinky ani kontraindikace. Naopak, je velmi vhodný pro jakkýkoliv věk – pro pediatrickou a geriatrickou praxi. Pokud je ovšem chuť zahořklá nebo nepříjemná, můžeme jej korigovat např. medem.