Kuklík městský
"Pokud budeš mít v kapse kořen kuklíku městského, nechají tě ďáblové a jedovatá zvířata na pokoji."
Kuklík městský je vynikající rostlina proti virům. Obsahuje především hřebíčkovou silici s eugenolem, až 30 % tříslovin, žluté pryskyřičné barvivo, Flavon, glykosidní hořčinu gein, který se štěpí fermentem geasou na vonný eugenol. Má antiseptické, dezinfekční a mírně anestetické vlastnosti.
Chuť má hořkou, stahující a při schnutí voní jako hřebíček. Používá se při vnitřním krvácení žaludku, střev a vagíny. První zmínky o něm máme z Pliniova díla Přírodní historie z 1. století. Vychvaloval ho jako vynikající bylinu na plicní problémy. Od 16. století se na kuklík zapomínalo kvůli rozvoji klasické medicíny, ale nové výzkumy v oblasti fytoterapie v 21. století ho vyzvedli jako rostlinu účinnou proti virům. Svatá Hildegarda ho používala při plicních katarech, do koupele při depresích, tedy podobně jako řepík lékařský. Dnes se používá při zánětech jater, hepatitidách (žloutenkách), zejména typu B, herpetických infekcích, zánětech ústní dutiny, žaludku, střev a sliznic.
Působí jako desinficiens, mírné anestetikum a aromatikum. Omezuje dráždivost hladkých svalů a působí proti průjmům. Používá se při katarech horních cest dýchacích, horečkách, nechutenství a na podporu pocení. Snižuje krevní tlak a používá se při křečích žaludku. Zvenku při parodontóze, hemoroidech a kožních vyrážkách. Kuklíkové lázně jsou známé na efektivní odstraňování deprese. Ve středověku se tradovalo: "Pokud budeš mít v kapse kořen kuklíku městského, nechají tě ďáblové a jedovatá zvířata na pokoji." Tato pověra svědčí o popularitě této rostliny již ve středověku.
- latinsky: Geum urbanum
- Skloňovaný název: kuklík městský
