Kočičí dráp

 Indiáni Cashibo v Peru ji dodnes používají jako antikoncepci. Kořeny se za tímto účelem vaří ve vodě a odvar se užívá v průběhu menstruace po dobu tří měsíců. Tato antikoncepční kúra údajně způsobuje 3-4letou sterilitu.

Vilcacora obsahuje speciální alkaloid izopteropodin, který má až magickou účinnost v aktivizaci imunitního systému. Právě izopteropodin dokáže opět probrat nečinný a oslabený organismus k boji proti nemocem, se kterými si už nevěděl rady. Rovněž zde byla prokázána protinádorová aktivita. Vilcacora působí i proti leukemii, ale na rozdíl od chemoterapeutik nemá vedlejší účinky, jako je vypadávání vlasů, ztráta váhy, nauzea, druhotná infekce a kožní obtíže. Díky beta-sitosterolu, glykosidům a dalším antioxidantům má tato rostlina protizánětlivé vlastnosti. Toho lze využít i u artritidy a revmatismu, kdy vilcacora zpomalí postup zánětlivého onemocnění o 46-69 %.

Alkaloidy rhynchophyllin, hirsutin a mitraphyllin snižují krevní tlak a mají vazodilatační vlastnosti. Rhynchophyllin rovněž zastavuje trombózu a může pomoci proti krevním sraženinám v cévách, snižuje tlukot srdce a hladinu cholesterolu v krvi. Neapolští výzkumní pracovníci dále ve vilcacoře identifikovali chemické substance, které prokazovaly antivirové vlastnosti. Toho všeho lze využít při léčbě Crohnovy nemoci, divertikulózy, při mrtvici, infarktu, alergiích, kandidóze, v menopauze, při otravě toxiny, oparu, HIV, astmatu, žaludečních vředech, hemoroidech a parazitech.

Západní svět si poprvé protinádorových účinků vilcacory všiml v 60. a 70. letech minulého století, kdy také proběhly první vědecké studie. Do současnosti se podařilo z Uncarie izolovat více než 20 složitých a jednoduchých chemických látek. V roce 1994 zaštítila Světová zdravotnická organizace první konferenci o této rostlině v Ženevě.

Vzhledem k tomu, že vilcacora posiluje imunitní systém, neměli by ji užívat lidé po transplantacích. Vilcacora může způsobovat kontrakce dělohy, nedoporučuje se proto ženám, které jsou těhotné, nebo těm, které chtějí otěhotnět.

Rod Uncaria není pouze jihoamerickou doménou, celkem se ve světě vyskytuje přes třicet druhů uncarií. Pouze dvě však obsahují účinné látky (alkaloidy) a vyskytují se pouze ve Střední a Jižní Americe. Jsou to Uncaria tomentosa a Uncaria guyanensis, přičemž U. tomentosa drtivě svým obsahem U. guyanensis předčí. Obsah těchto látek a jejich jednotlivý obsahový poměr záleží na místu výskytu a mnohých jiných okolnostech (sluneční svit, složení půdy apod.). Nejúčinější se z hlediska dosavadních vědeckých poznatků jeví Uncaria tomentosa z oblasti rovníku (Brazílie, Ekvádor, Peru). Při vlastním rozhodování, zda a jak tuto bylinu použít, je třeba též přihlédnout ke vhodnému dávkování vzhledem k povaze a stupni onemocnění i k úpravě rostlinné formy (tablety, kapsule, extrakt, čaj apod.) a vzhledem k jejich vstřebatelnosti. Obecně lze říci, že jednou z nejúčinnějších je forma čaje (odvaru) nebo rostlinného extraktu. V želatinových kapslích podávaná drcená kůra či směs kůry a listu se vstřebává nejhůře. Pokud se setkáte s nabídkou kořene či extraktu z něj, jedná se s největší pravděpodobností o podvod, poněvadž vláda Peru přijala v roce 1995 a posléze r. 1998 restrikce bránící volné těžbě rostliny a kořen nesmí být těžen ani na kultivovaných farmách, kde se rostlina pěstuje.