Jitrocel kopinatý

Jitrocel kopinatý je trvalá bylinka s krátkým kořenem a růžicí přizemních listů, ze které vyrůstá několik stvolů. Listy jsou celokrajné, typicky kopinaté. Listy příbuzného druhu jitrocele většího mají kulatější tvar. Malé žlutobílé květy nacházíme ve válcovitém klásku, který je u jitrocele většího statnější.

Oba druhy jitrocelů patří mezi hojně rozšířené plevele, ale často i pěstované byliny.

Předmětem sběru je především list, sbíraný od května do srpna, nejlépe kolem čtrnácté hodiny. Stále se ovšem sbírá i semeno. Droga obsahuje především glykosid aukubin, flavonoidy, enzymy, sliz, třísloviny, pektiny, saponin, vitamín C, kyselinu křemičitou, soli vápníku a draslíku a další.

Úspěšně tlumí kašel a má protizánětlivé účinky. Čerstvá droga  a zvláště jitrocelová šťáva jsou významnými léčivy, doporučovanými při vředové chorobě žaludku a dvanácterníku a současně špatně fungujícím trávicím procesu. Méně často se v těchto případech indikuje sušená droga. Jelikož působí také jako antibiotikum, je používaná i při vředové chorobě tlustého střeva a dokonce i při Crohnově nemoci.

Semeno jitrocele snižuje hladinu krevního cukru, léčí žaludek a játra, mírně stimuluje krvetvorbu a účinně upravuje peristaltiku tlustého střeva při zácpě.

Nejčastější formou podávání je nálev, ale osvědčil se i jako bylinný balzám. Velmi vhodným přípravkem, zejména pro děti, je jitrocelový sirup. Jitrocelová šťáva léčí žaludeční vředy i ušní záněty. Dávkování je u odvaru až 4 sklenice denně, u sirupu 2 až 5 čajových lžiček denně, u  šťávy 3 až 8 polévkových lžic denně.

Jitrocel můžeme kombinovat s mnoha bylinkami. Osvědčila se kombinace s mateřídouškou, dobromyslí, proskurníkem, pelyňkem, kmínem, fenyklem, listem podbělu, ale také zemědýmem. Nemá žádné toxické účinky a nehrozí ani předávkování. Je vhodní i k dlouhodobému podávání.