Achyrocline satureioides je významná léčivá bylina, kterou od nepaměti využívali indiáni Jižní Ameriky. Roste v Paraguayi, Uraguayi, Argentině a Brazílii. Používá se zejména jako čaj s antibakteriálním a antivirovým účinkem, dále na trávení, při toxinech v krvi a při narušeném centrálním nervovém systému, na uklidnění a plicní choroby. Její účinky jsou opravdu širokospektrální. Již si zasloužila nemalou pozornost různých vědeckých týmů celého světa.

Podívejme se na jednu ze zajímavých studií. Jejím cílem bylo zjistit, zda si výtažek z rostliny poradí s kmeny stafylokoků, které způsobují řadu závažných onemocnění. Produkují různé toxiny, zapříčiňují záněty ve vrchní vrstvě kůže, způsobují akné. U osmnácti pacientů s akné lézemi byl izolován stafylokok a následně určeny jeho kmeny. Studie prokázala, že odvar z rostliny dokázal inhibovat 95 % všech kmenů stafylokoka. Účinné látky nejen zamezily množení nebezpečného bakteriálního kmenu, ale současně dokázaly stimulovat lidský imunitní systém.

Použití při jaterních hepatitidách

Kvercetin a jeho deriváty, kyseliny kávová, chlorogenová, isochlorogenová, jsou látky s antivirovým a antibakteriálním účinkem. Brazilská studie na laboratorních potkanech prokázala vysoký ochranný efekt na játra a současně značný antioxidační účinek, který brání poškození DNA buněk. Pro tyto významné efekty se využívá a má velkou budoucnost při terapii jaterních chorob.

Sám jsem onemocněl hepatitidou. A tak jsem připravil univerzální podpůrný systém při infekci hepatitidou. Systém: 3x 2 kapsle Deviral, 3x 9 kapek Sagradin, 3x 4 kapky Baktevir a čaj, který je opravdu důležitý – skládá se z jednoho dílu Achyrocline satureioides a jednoho dílu Maytenus ilicifolia. Pijeme jej po celou dobu terapie. Příprava čaje: jednu vrchovatou lžíci Maytenus a jednu Achyrocline vložte do půl litru vody. (Pokud máte k dispozici „mrtvou vodu“ stupeň číslo dva, kterou vám připraví vodní ionizátor Rettin, jejž pro vás Diochi exkluzivně dováží, příznivý efekt tím ještě zesílíte. Sama tato voda má silný antibakteriální a antivirový účinek.) Směs krátce převaříme, necháme 15–25 minut stát, pak scedíme a popíjíme během dne. Snažte se vypít aspoň litr a půl za den. Na to, jak byly mé jaterní testy v akutní fázi žloutenky vysoké, již za 7 dní byly hodnoty poloviční a za 10 dní byla hospitalizace ukončena.

Není rovněž bez zajímavosti, že jedna argentinská studie prokázala cytotoxickou aktivitu na buňky rakoviny jater. To je velmi dobrý poznatek, neboť některé typy hepatitid mohou přejít do chronického stadia (zejména u hepatitidy C je to téměř pravidlem), a následně se může stav poškození jater vyvinout až do cirhózy nebo rakoviny.

Biologická aktivita a doložený klinický výzkum

Ve studiích na potkanech bylo prokázáno, že Achyrocline má protizánětlivý účinek, relaxuje gastrointestinální hladké svalstvo a mírní bolest, a to i při zevním použití ve formě obkladů a koupelí. To může vysvětlovat, proč se Achyrocline od nepaměti využívala pro mnoho typů bolestí: zažívací potíže, menstruační křeče, astma. Achyrocline působí také proti bakteriím salmonely. To by mohlo vysvětlovat, proč byla v historii doporučována při úplavici, průjmu a střevních infekcích. Je také prokázáno, že podporuje vylučování a odtok žluče ze žlučníku. Přispívá k ochraně a proti poškození jater a ke snížení hladiny jaterních enzymů. Opět to dokazuje správnost jejího tradičního využití pro různá onemocnění jater a žlučníku. Některé z in vitro testů prokázaly, že její antioxidační účinky zasahují do degenerativních procesů arteriosklerózy (snižuje srážlivost krve, hladinu krevních tuků a čistí krev). V Jižní Americe se Achyrocline tradičně používá při léčbě diabetu. Vodní extrakt z celé rostliny snižuje hladinu cukru v krvi a byl prokázán účinek při diabetu 2. typu. Za tento účinek je odpovědný ve vodě rozpustný betaglukan achyrofuran. Další výzkum se soustředil na prokázání účinků protirakovinných, antivirových a imunostimulačních. Byly udělány první testy, které takovéto vlastnosti předpovídaly. V polovině roku 1990 byly tyto účinky potvrzeny dvěma samostatnými výzkumnými skupinami. Následující podrobný výzkum prokázal, že Achyrocline potlačuje růst nádorových buněk in vitro. Další výzkumné skupiny dokázaly, že výtažek z květů Achyrocline inhibuje in vitro růst rakovinných buněk o 67 %. Již v roce 1980 němečtí vědci prokázali, že celá rostlina obsahuje látky, které dokážou stimulovat imunitní systém jak u myší, tak u lidí. V roce 1996 výzkumníci v Texasu potvrdili in vitro antivirové vlastnosti proti množení viru HIV.

Upozornění

Alkoholové nebo vodní výtažky nejsou toxické ani pro zvířata, ani pro lidi. Nicméně byly pozorovány interakce při injekčním podání současně s barbituráty. Zde je nutno podotknout, že kdo užívá léky tohoto typu, by měl počítat s možným zesílením působení léčiva při současném užívání s Achyrocline. Stejně by si měli i diabetici častěji hlídat hladinu cukru v krvi, aby nedošlo k jejímu rychlému snížení.

Anginovník nebo také v překladu Leopardovka čínská. Je to vytrvalá bylina s větveným oddenkem a je poněkud podobná kosatci. Má mečovité listy až 40 cm dlouhé a 3 cm široké. Běžně dorůstá až do výšky jednoho metru. Malokvětá, řídká květenství mají většinou oranžové a červené skvrnité. Semena velikosti hrášku, tmavá a kulatá, rostou v tobolkách.

Je to divoce rostoucí rostlina, která kvete v pahorkatinách Číny, Indie, Japonska, Vietnamu a Filipínách. U nás snadno vymrzá, ale s dobrým zimním krytem přežívá. Častěji se u nás pěstuje jako květináčová léčivka. Má ráda dobrou, propustnou půdu a slunečnou polohu. Množí se celkem snadno a dělením nebo semeny a potom i zplaňuje. U nás jsou známy odrůdy především Flava s většími žlutými květy a Purpurea s květy uvnitř purpurovými a zevně žlutočervenými.

Předmětem sběru je především oddenek. U nás je také známo spíše žvýkání listů.

Obsahuje glykosidy belamcandin a tectoridin, flavonoidy, třísloviny, silici, malé množství saponinů a pravděpodobně i několik alkaloidů, které však nejsou dostatečně probádány. Anginovník je pokládán za prudčeji působící a mírně toxickou.

U nás je známo žvýkání listů při angíně a krčním zahlenění. Oddenek je používán jako léčivo při endokrinních poruchách, jako prostředek močopudný při nemocech ledvin a močových cest, jako účinné antirevmatikum a jako prostředek proti nadýmání a zácpě.

Z oddenků je připravovaný nálev, podávaný 4 krát denně po 125 ml, není li předepsáno jinak. Žvýkání listů vyžaduje podrobnější studium, protože dosavadní lidové výsledky nejsou nijak přesvědčivé. Malý kousek listu se žvýká asi půl minuty a pak se vyplivne, což se provádí běžně 4 – 6 denně. Léčbu je vhodné doplnit použitím osvědčených kloktadel asi čtvrt hodiny po žvýkání.

Delší žvýkání vede k znecitlivění krku, což může být při velkých bolestech u angíny žádoucí, nicméně jej nemůžeme doporučit, protože se vyskytly i případy alergie s otokem dýchacích cest.

Užití nedoporučujeme při těhotenství, kojení a u dětí. Nelze též doporučit ani dlouhodobé užívání.

V současné době se sledují blahodárné účinky při léčení cukrovky typu 2., kde se zdá, že v kombinaci s některými u nás osvědčenými drogami, bude v budoucnu možno připravit dobrý pomocný čaj.

Strom z čeledi Eleocarpaceae eho plody patří mezi tak zvané superovoce a též se na trhu nazývají maqui berry. Roste v Jižní Americe a pochází původem z Čile. Odtud se rozšířila do tropických a subtropických pásem Asie a Austrálie. Blahodárné účinky využívali již indiáni kmene Mapuche v Čile. Používá se též na přibarvování vín.

Obsahové látky
Flavonoidy, deriváty delfinidinu – má z obsažených látek nejsilnější antioxidační účinky, flavonoly asi 10 druhů – zejména quercetin, rutin, kampferol, myricetin, malvidin, petunidin, kumariny - escopoletin, triterpenoidní glykosidy, antokyany – více jak 19, alkaloidy, polyfenolické a fenolové kyseliny, deriváty kyseliny skořicové, deriváty kyseliny benzoové, kyselina elagová, kyselina gentisová, kyselina ferulová, kyselina gallová, p-kumarová, kyselina sinapicová, kyselina 4-hydroxybenzoová, delfinidin gallát, gallocatechin gallát, katechin a epi-katechin kyanidin, kyselina vanilinová, glykosidy anthokyanidiny (delfinidin-3-sambubioside-5-glukosidu, delfinidin-3,5-diglucoside, kyanidin-3-sambubioside-5-glukosidu, cyanidin-3,5-diglucoside, delfinidin-3 -sambubioside, delfinidin-3-glukosid, byly zjištěny kyanidin-3-sambubiosid a kyanidin-3-glukosid), a proanthocyanidin B, alkaloidy, indolový alkaloid hobartin, 2- epi –Aristotelon, serratolin, minerály a další biologicky aktivní fytolátky.

Arnika je prastará léčivá rostlina s velice širokou škálou použití. Obsahuje mnohé terapeuticky účinné látky, ale také látky toxické. Jaké je tedy její využití, prozradí následující článek.

Arnika chlumní (též arnika horská, prha arnika, Arnica montana L.) je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých, která roste v celém mírném pásu severní polokoule. Lze ji nalézt na loukách a lesních světlinách či vřesovištích od podhůří až po subalpinský stupeň. V České republice, kde je jediným zástupcem rodu prha (Arnica), roste např. na Šumavě, v Hrubém Jeseníku, Moravskoslezských Beskydech či v Krušných horách. Patří k ohroženým druhům naší květeny. Chudě větvená, 20 až 50 cm vysoká vzpřímená lodyha vyrůstá z přízemní růžice tvořené kožovitými listy. Lodyžní listy jsou měkké a plstnaté. Kvete v úborech, které jsou zbarvené žlutě nebo oranžově, v průměru měří 6–8 cm a jejich okraje jsou lemované asi deseti až patnácti jazykovitými květy. Plody jsou světlé ochmýřené nažky. Rostlina kvete od června do srpna.

Obsažené látky

Mezi významné obsahové látky arniky patří silice, karotenoidy, flavonoidy a třísloviny. Z jednotlivých účinných látek je to zejména arnikaflavon, arnisterol, arnidiol, helinalin a hořčina arnicin. Arnikaflavon je seskviterpenický lakton, který je obsažen pouze v květech a působí jako analgetikum na periferních nervových zakončeních a je také cytotoxický. Arnisterol je fytosterol urychlující hojení ran a podporující jejich granulaci. Arnidiol a arnitriol jsou pentacyklické triterpeny a v rostlině se vyskytují převážně jako estery s vyššími mastnými kyselinami. Mají protizánětlivý účinek. Helenalin je sekviterpenický lakton s kardiotonickou aktivitou, který má protizánětlivý účinek a selektivně inhibuje aktivaci transkripčního faktoru NF-kappaB, centrálního mediátoru lidské imunitní odpovědi. Helenalin vyvolává programovanou smrt buňky (apoptózu) a je pravděpodobně zodpovědný za kožní alergické reakce při aplikaci arnikových přípravků na kůži. Arnicin je polyfenol zodpovědný za hořkou chuť arniky.

Bedrník anýz je jedna z nejstarších léčivých rostlin na světě.

Anýz se odedávna využíval jako protijed, omlazující elixír, chránil před nočními můrami a zlými sny. Dnes je oblíbenou bylinou ve fytoterapii i farmacii zejména pro silné účinky na odhlenění, odkašlávání, harmonizaci trávení. V sezóně chřipek, nachlazení a jarní únavy je ceněna i anýzová silice. V gastronomii je oblíbeným kořením, které zlepšuje chuť jídel, a navíc harmonizuje trávení.

Anýz, jak lidově nazýváme tuto rostlinu prospívající zdraví, znaly vyspělé civilizace Starého Egypta či starověkého Řecka a Říma. V Egyptě se využíval během věštění, přidávali ho do kadidel a protože je také afrodiziakum, stal se zároveň i bylinou novomanželů.

Ve starověkém Římě byl součástí přípravku nazývaného Dryák, který byl opředený zázračnými vlastnostmi. Po vydatném obědě si Římané dopřáli anýzové koláče, aby jim dobře trávilo. Ve středověku anýz nazývali všelékem a stal se módní bylinkou šlechtických zahrad, zejména těch anglických. Po obědě si smetánka dopřávala kandovaná anýzová semena, aby neměla těžký žaludek. Indové dodnes žvýkají anýz proto, aby měli svěží dech. Naše babky bylinkářky bylinu považovali za prostředek plodnosti a věčného mládí.

Bedrník je trvalka s lysou nebo mírně pýřitou lodyhou, dorůstající do asi půlmetrové výšky. Lodyha je oblá, jemně rýhovaná, plná, větvená, nahoře bezlistá. Vřetenovitý oddenek připomíná mrkev. Dolní listy jsou přisedlé, vejčité, zubaté, tří až sedmijařmé, dvakrát peřenosečné. Horní lodyžní listy jsou přisedlé, třídílné až nedělení. Okolíky s bílými až narůžovělými květy. Plody jsou široce vejčitém na hřbetu žebernaté.

Bedrníky jsou rodem neobyčejně proměnlivým. Vedle bedrníku obecného je ještě častějším předmětem sběru bedrník větší. Jsou poměrně hojné, ale při současném odklonu od přírody klesá i jejich obliba. Je to navíc dáno tím, že ve volné přírodě je málokdo pozná.

Drogou je kořen, sbíraný na jaře nebo na podzim. Protože terapeutická účinnost jiných částí rostliny je podstatně nižší, od sběru se postupně upustilo. Čerstvé listy se někdy využívají jako koření.

Důležitou obsahovou látkou je především silice, obsahující deriváty eugenolu a aromatické kumariny, přítomny jsou také třísloviny, hořčiny, soli draslíku a vápníku, pektin, sliz, saponin a tanin.

Kořen bedrníku řadíme k drogám, kterou dovedou zmenšit soudržnost ledvinových a močových kamenů, takže začnou drolit a rozpadat. Působí jako detoxikační prostředek a zbavuje tělo usazenin.

Dalším indikačním okruhem je oblast dýchacích cest, kde droga zvyšuje sekreci sliznic.

Bedrník není vhodný k užívání pro lidi příliš horkokrevné a cholerické, protože tyto vlastnosti ještě umocňuje. Při předávkování může dojít k fotosenzibilně neboli přecitlivělosti na světlo. Vykašlávající účinek můžeme posílit kombinací s podbělem, tymiánem, diviznou, islandským mechem a květem petrklíče. Není vhodný v době těhotenství  pro jedince s prodělaným zánětem ledvin.

V homeopatii se používá esence z čerstvého kořene, což je prostředek velice oblíbený.

Boldovník vonný je vždyzelený strom s kožovitými, tuhými a velmi aromatickými listy. Kvete pětiplátečnými bělorůžovými okvětními lístky, podepřenými rovněž pětiplátečným zeleným kalichem. Ve volné přírodě nacházíme boldovník především v Chile a Peru. K nám se dovážejí pouze listy z něj.

Užívaným předmětem sběru je především list, který se pro široké farmaceutické potřeby celkem běžně dováží.
Hlavní účinnou látkou je alkaloid boldin a silice. Silice obsahuje cymol, cienol a řadu dalších látek. Dále je v droze obsažen alkaloid spartein a několik alkaloidů méně významných. Glykosidy jsou zastoupeny boldoglucinem, boldosinem a peumosidem. Četné flavonoidy a třísloviny pak dokreslují látkové složení této drogy.

Výrazně podporuje tvorbu žluči i její distribuci do střeva. Je rovněž značně močopudná a pomáhá k vylučování kyseliny močové. Pokusy s užitím drogy při těžkém kašli prokázaly, že účinnost drogy je jen nepatrně nižší než účinnost kodeinu. Výhodou užívání boldovníku je, že nedochází ke vzniku závislosti. Ve vyšších dávkách poslouží jako emetikum a laxans. Známé je i působení sedativní.

Z boldovníku připravujeme nálev, který podáváme v množství 4 krát denně po 1 skleničce nebo třikrát denně po šálku.

Podáváme ale především formou kombinace – například s heřmánkem, řepíkem, vlaštovičníkem nebo jablečníkem.
Překročení doporučené dávky vyvolává průjmy a celkový pocit ošklivosti, spojený s dávením, takže případná otrava nehrozí.

Vzhledem k tomu, že se k nám dováží jen list, zpracováváme pouze ten, I když jsou známy případy homeopatického zpracování ostatních částí boldovníku.

Tato modře kvetoucí dekorativní rostlina s bohatým terapeutickým a kulinářským využitím byla používána již v dobách antiky, kdy se pilo víno s naloženými listy brutnáku jako prostředek posilující srdce, dodávající odvahu a rozveselující mysl. Brutnákové víno bylo například nezbytným "dopingem" gladiátorů, než vstoupili do arény, a tak nás ani nepřekvapí, že název této rostliny (pocházející z keltského "borrah") značí odvahu.

Popis: Brutnák je jednoletá rostlina, s přímými lodyhami vysokými 10-80 cm. Lodyhy jsou jednoduché nebo větvené, v horní části jsou často červeně naběhlé. Jsou porostlé řídkými, tuhými, odstálými, štětinovitými chlupy. Listy mají vejčitý až elipčitě kopinatý tvar. Listy v přízemní růžici jsou dlouze řapíkaté, lodyžní listy jsou přisedlé. Jejich velikost se pohybuje v rozmezí 2 až 5 cm x 3 až 10 cm. Čepele mají vyniklou žilnatinu, nejsou vroubkované, bývají ale vykrajované nebo vlnitě zprohýbané. Květy vyrůstají na převislých stopkách dlouhých 2 cm a tvoří řídké listnaté vijany. Jsou stopkaté, nící, modré, zřídka bílé, v ústí koruny s bílou pakorunkou. Plody jsou světle hnědé, vejčité, drsné tvrdky. Rostlina kvete od května až do září.

Výskyt a rozšíření: Brutnák lékařský roste na slunných nebo polostinných místech v kyprých půdách bohatých na minerály. Potřebuje velký prostor, protože se rozrůstá do šířky. V České republice není původní. Pochází z jižní Evropy (oblast Středomoří od Španělska po Turecko) a severozápadní Afriky, ale dnes je rozšířen prakticky na všech kontinentech. Boraginaceae - brutnákovité
Jak již starší název - drsnolisté - napovídá, jedná se vesměs o drsně chlupaté, jednoleté až vytrvalé byliny. Lodyhy přímé, listy v přízemní růžici i na lodyze. Jsou zpravidla střídavé, bez palistů, přisedlé nebo řapíkaté, celokrajné. Květy ve vijanech, oboupohlavné, pravidelné, pětičetné. V ústí koruny je pakorunka. Korunní i kališní lístky srostlé. Vytrvalý kalich se za plodu často zvětšuje. Plodem jsou čtyři jednosemenné tvrdky.
Rostliny se používají zvláště jako léčivé byliny (brutnák, plicník, pilát, kamejka, kostival atd.), do salátů (hadinec, brutnák), jako okrasné (pomněnka, brutnák) a medonosné rostliny.
Celkově čeleď zahrnuje okolo 100 rodů a 2000 druhů především v subtropických a mírných pásech, z čehož u nás roste okolo 20 rodů s více než 40 druhy.

Sběr: Drogou je kvetoucí nať (Herba boraginis), sbíraná nejlépe v první fázi květu. Používáme čerstvou, zamraženou nebo sušenou. Sušíme rychle v suchu a temnu v tenkých vrstvách. Samotné květy lze ještě konzervovat naložením do octa, kandováním v cukru či zamražením do kostek ledu. Hitem poslední doby je brutnákové semeno, ze kterého se lisuje brutnákový olej.

Pěstování: Rostliny potřebují slunné nebo polostinné místo, hodně prostoru, rozrůstají se do šířky. Brutnák se vysévá v dubnu přímo na stanoviště, potřebuje zeminu dobře zásobenou kompostem nebo rozleželou chlévskou mrvou, aby narostl do výšky. Poměrně velká hranatá semena brutnáku, která jsme sklidili z loňské sklizně nebo koupili, snadno klíčí ve tmě, proto je zahrneme asi 5cm vrstvou zeminy a tu mírně udusáme. Rostliny brzy vzejdou. Pro jejich úspěšný vývoj udržujeme záhon vlhký. Výsev jednotíme na 30 až 50 cm - sazenice zásadně nepřesazujeme, protože podobně jako kopr mají rostlinky kůlovité kořeny pronikající hluboko do země. Příliš husté porosty brutnáku trpí přemnožením mšic. Po třech týdnech začneme rostliny přihnojovat kompostem nebo organickými hnojivy. Výborně působí kopřivový výluh. Rostlinu můžeme stejně úspěšně pěstovat v truhlících nebo nádobách, musíme se však spokojit s podstatně nižším vzrůstem.

Účinné látky: Nať obsahuje především slizy (až 30 %), třísloviny, pryskyřice, saponiny, minerální látky (hlavně vápník, draslík a mangan), vitaminy (zejména C v čerstvých listech), aminokyseliny a další důležité látky. Účinky na organismus
Brutnák má močopudné, protizánětlivé a dezinfekční účinky a vliv na zlepšení dýchání. Vyzkoušejte
- Čaj z brutnáku rozrazilu a meduňky pro zlepšení paměti
- Odvar z brutnáku při jarní očistné kúře
- Obden střídaný nálev z jahodníku a brutnáku (4-6x denně) při nadměrném pocení

Bukvice lékařská je bylina, známá také pod názvem čistec lékařský. Jde o trvalku s přímou lodyhou, vysokou půl až jeden metr, která je nevětvená, řídce listnatá. To činí bukvici velmi typickou rostlinou listnatých lesů, luk a pastvin. Květy jsou typicky pyskaté, starorůžové, karmínové až fialové.

Bylina má ráda vlhčí, zásadité až neutrální prostředí, humozní půdy. Místy je poměrně hojná.
Předmětem sběru je nať. Sbírá se začátkem rozkvětu a s jistými výhradami se dá sbírat po celé léto až do podzimu.
Tříslovitá droga obsahuje betain, cholin, silice s hořčinami, prchavý olej, kyselinu tannovou, stachydrin a další účinné látky.

Je velmi účinná při poruchách trávicího ústrojí se zanícenou a překrvenou sliznicí, například při krvavých průjmech následkem úplavice. Lze ji využít i při dyspepsii, vzniklé nedokonalým trávením. Důležité je působení protiastmatické a dokonce se uvádí i kancerostatický efekt. Mírně snižuje krevní tlak a je vhodná při nervové vyčerpanosti snižováním přecitlivělosti centrální nervové soustavy. Využívá se toho hlavně při lehčích depresích a při mírnější epilepsii. Zevně se používá v léčbě bércových vředů a jiných afekcí, například při bakteriálním zánětu nebo postižení pokožky plísní.

Bukvici podáváme nejčastěji formou odvaru, dávkovaného při samostatném užívání 3 krát denně jeden pohár. Nemá výraznější nežádoucí účinky, snad kromě vyvolávání pocitu ošklivosti při podávání koncentrovanějších dávek indisponovaným osobám.

V homeopatii je též velice účinná, avšak aby nabila své účinnosti, musíme podávat nejméně po dobu 30 dní.

Citroník je subtropický strom s výškou kolem 4 m s kulovitou nepravidelnou korunou. Větve má silné, obvykle trnité, mladé listy a poupata mají purpurové zbarvení. Listy jsou eliptické. Plody neboli bobule – mnohosemenné vytváří tzv. hesperidin, což jsou zvláštní bobule, které známe pod názvem citrony.

Je hojně pěstovaný i našimi citrusáři, přirozeně jen ve skleníkových podmínkách, protože otevřené květy a mladé plody jsou ohroženy již při teplotách +2st a teplota -5 st tvoří kritickou hranici pro růst celého stromku. Má cca 170 druhů.

Předmětem léčebného využití jsou jednak celé citrony tak i citronová kůra.

Obsahují provitamin A, vitaminy skupiny B, kyselinu listovou a pantotenovou a vitamin C, ovšem méně, než se všeobecně předpokládá, tedy 60 mg%. Z minerálních látek je nejvyšší obsah draslíku, asi 150 mg%, dále je zde sodík, vápník, hořčík, mangan, železo, měď, zinek, fosfor, síra a organické kyseliny. I přes kyselou chuť je citron zásadotvorný. Alkalitu je možno prohloubit pečením.

Citrony a jemuž přidružené citrusové plody jsou někdy označovány za léčivé potraviny. Citrony podporují pocení a odvodnění. Ředěná citronová šťáva je ideálním nápojem při hořečnatých onemocněních. Citrusový pektin účinně snižuje hladinu krevního cholesterolu a v kombinaci s přítomným vitaminem C můžeme rovněž hovořit o poměrně výrazném účinku protisklerotickém. Citronová silice má účinky protiplísňové a zejména v kombinaci se silicí australského čajovníku je antimykotické spektrum velmi široké.

Spolehlivý je také jako protikurdějový účinek.

S výjimkou velmi vzácné alergie nemá podávání citronů žádné kontraindikace a nejsou známé výraznější nežádoucí účinky.

Homeopaticky se nevyužívá.

Latex stromu Croton lechleri ​​je přírodní látka, která vytéká z poraněného stromu a je skutečným pokladem pro zdraví.

Latex nazývají indiáni Sangre de drago – dračí krev. Strom používá svůj červený latex na hojení tržných ran, které vznikají na jeho kůře. Musí mít tedy dezinfekční, antibakteriální, antivirové a protiplísňové účinky. Kdyby neměl, strom by brzy uhynul na nějakou infekci z poranění. Pro indiány byl latex doslova požehnáním a jen žasneme, jakou sílu mají přírodní látky.

Černohlávek je jedna z léčivek, kterou si můžete nasbírat sami. Je velice vhodný například při angínách a bolestech v krku a podle nejnovějších výzkumů má též prokazatelný vliv na hladinu cholesterolu a zamezuje ztukovatění jater.

Popis: Černohlávek je většinou vytrvalá, ale někdy jen dvouletá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Je vysoká 5 až 25 cm. Její lodyhy jsou nepravidelně čtyřhranné, nevětvené nebo chudě větvené v paždí listů, vystoupavé, roztroušeně chlupaté, často nahnědlé nebo nafialovělé. Listy vyrůstající v přízemní růžici mají vejčitě kopinatý tvar, dolní lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté, vstřícné ve dvou až šesti párech. Horní listy jsou přisedlé, nejsvrchnější pár je těsně pod květenstvím. Modrofialové, občas bělavé koruny mají vysoko klenuté pysky a tvoří krátký lichoklas. Květy rostou v úžlabí dlouze zašpičatělých listenů. Plody jsou okrouhlé, lesklé tvrdky. Rostlina kvete od května do října, na sečených loukách i vícekrát do roka.

Černucha setá, neboli lidově řečeno černý kmín.

Až sedmdesát centimetrů vysoká jednoletá rostlina černucha setá, nazývaná černý kmín, má jemné namodralé květy a černá semena, které se hojně využívají v lidovém léčitelství.
Patří do čeledi pryskyřníkovité, u nás není původní, pochází z Orientu nebo ze Středomoří. Prorok Mohamed údajně řekl, že semena černého kmínu mohou vyléčit cokoliv, kromě smrti. Arabové od nepaměti uctívají tuto rostlinu, a i vědecké výzkumy dokázaly její úžasný léčebný potenciál. Ve vědeckých testech, které dal udělat chemik a bioterapeut Vladimír Ďurina, uspěla účinná látka z této rostliny na stejné úrovni, jako jedno z nejmenovaných antibiotik. Bakterie likvidovala stejně dobře jako antibiotikum, a to už je co říct. Černucha je rostlina ověřena nejen léčiteli, ale i vědecky. Nigella sativa nebo černý kmín je egyptský zázrak.

Čubet je jedno až dvouletá rostlina, bodlák s červenohnědým pakořenem a větvenou, pavučinovitě plstnatou lodyhou, dorůstající do výšky asi ¾ metru. Listy jsou střídavé, přisedlé, na okrajích zubaté, ostnaté, tmavě zelené. Žlutavě květy jsou sestavené do úborů, jejichž listeny jsou také bodlinaté. Spodní semeník dozrává v podlouhlé, rýhované nažky, vybavené chmýřím. Je to pěstovaná rostlina, původem ze Středomoří, která se jen ojediněle zplaňuje.

Předmětem sběru je nať, sbíraná na přelomu června a července, tedy před úplným rozvitím, nejlépe kolem poledne.

Důležitými účinnými látkami jsou především třísloviny a silice, dále hořké glykosidy cninin a benediktin, pryskyřice, flavonoidy, slizy, soli hořčíku, vápníku a draslíku, tanin, vitamíny B a jiné.

Je používaná jako stomachium – amarum. Celkově posiluje, zlepšuje trávení, podporuje tvorbu a vylučování žluče, působí desinfekčně a antisepticky, má poměrně silné protivirové působení a účinně zasahuje proti některým bakteriálním kmenům.

Dále zlepšuje vylučování kyseliny močové a celkově urychluje a reguluje látkovou výměnu, je také močopudná. Optimalizuje složení a tvorbu žaludečních šťáv, potlačuje kvašení a hnití ve střevech.

Benedikt je zvlášť vhodný pro starší nemocné s astrofizujícím katarem sliznic trávicího traktu a špatnou asimilací výživných látek, jakož i pro rekonvalescenty po operacích trávicího ústrojí a při závažných metabolických poruchách.

Vhodnou lékovou formou je především nálev, připravovaný běžným způsobem. Jiné lékové formy jsou víceméně výjimečné. Je ovšem pravdou, že i v této na první pohled jednoduché aplikaci je veliké množství různých konkrétních návodů na složení a zhotovování nálevů, a tím i na jejich účinnost.

V přiměřených, menších dávkách, je benedikt vhodný i pro podávání jak v pediatrii, tak v geriatrii, tedy pro děti i starší lidi.

Při předávkování může droga vyvolat nevolnost, spojenou s nutkáním zvracením, a také podráždění ledvin. Při těžších ledvinových poruchách je její podávání kontraindikováno.

Květ a silice z květu se tradičně využívají při žaludeční neuróze

Na cestě k vysněné postavě využijte sílu přírody! Skvělý tip je bylinný nápoj z divokého pomeranče.
Objevte bylinný nápoj, který vám pomůže zbavit se nechtěných tuků, snížit chuť na dobroty a během diety dokonce i zlepšit náladu. Přímo v divoké přírodě Jižní Ameriky, daleko od rušných velkoměst, roste váš dietní spojenec – divoký pomeranč.

Jeho domovem je Východní Indie a blízké ostrovy.

Obsahové látky: obsahuje bioflavonoidy, silice, beta-sitosterol, emodin, quercetin, kurkumin, kaempferol-4'-methylether, 3,4-dihydroxylbenzoovou kyselinu, glycosidy, phenylpropanoidy – antioxidační účinek, sekviterpeny – cineol a eugenol, třísloviny, alkaloidy, sacharidy, proteiny, aminokyseliny, steroidy a steroly, tříslovinné hořčiny, klejopryskyřice, více jak 15 druhů diarylheptanoidů s protizánětlivými a protirakovinnými účinky, kampferidin, flavonoidy – galangin a další látky.

Hořec žlutý je trvalka s dlouhým, mohutným oddenkem a dorůstá až do výšky dvou metrů. Bylina se dožívá úctihodných šedesáti let, což ji nutí několikrát za život vyměňovat lodyhu. Kvete poprvé od čtvrtého až pátého roku, od té doby lze také sbírat kořeny. Pěstování je proto málo rentabilní. Pro léčebné účely je třeba hořec pěstovat, protože všechny české i slovenské druh jsou chráněny, v Česku se vyskytují zřídkakdy. Nejpřirozeněji se vyskytuje v Alpách, Vogézách, v Pyrenejích a Balkánském poloostrově. V České republice není původní, byl přivežen ve 20., 30. letech 20. století.  

Kořen obsahuje hořké glykosidy, terpeny, alkaloidy, slizy, pektiny, inulin a jiné látky. Přímo v bylinném léčitelství je používán při zažívacích potížích. Tlumí také dyspeptické projevy při poruchách funkce žlučníku, jater a slinivky. Neznámým mechanismem podporuje krvetvorbu, funkce centrální nervové soustavy a lze ho využít také jako obecné tonikum k rekonvalescenci po těžkých chorobách.

Zevní použití je možné uplatnit na nehojící se a zduřelé rány. Někteří autoři hovoří i o protirevmatických účincích hořcových obkladů.

Podávání byliny je omezeno při žaludečním a dvanácterníkovém vředu, při krvácení ze zažívajícího ústrojí a v prvních třech měsících těhotenství.

Parazitická houba s plodnicemi prstovitého až kyjovitého tvaru o velikosti 3–7 cm.

Rozšíření:

Asie, Čína, Nepál, oblasti Himálají, roste na vysokohorských pastvinách ve výškách nad 3000 metrů a sbírá se v době letního slunovratu předtím, než roztaje poslední sníh. Pěstuje se uměle také v Hongkongu a na vysočině Cameron v Malajsii. Houba se pěstuje pro léčebné účely.

Obsahové látky: Obsahuje zejména polysacharidy s protinádorovou, antivirovou a imunostimulační aktivitou, jako například beta-1,3- a beta-1,4-D-glukany, CPS-2, lektin. D-manitol, ergosterol, cordicepiny – cordicepin – má cytostatické účinky a je to analog nukleosidu adeninu 3´-deoxyadenosin, cordicepsin, ophicordin, myriocin, nukleosidy (adenin, adenosin), uracil, dieny, exo-polymery, adenosidy, palmitovou kyselinu, kordicepic acid, steroly, bioxantraceny a minerální látky, nukleosidy, aminokyseliny, organický draslík, bor, jod, selen, zinek, vápník a další minerály.