927x127 HEAD VPRAVO

Veganská kopřivová polévka

Veganská kopřivová polévka

Pastinák a kopřiva se skvěle doplňují a tvoří zajímavou chuťovou kombinaci. Kopřivová polévka je skvělou jarní variantou jak doplnit železo a kyselinu listovou. Pro polévku jsou doporučené mladé kopřivy. Tato polévka je ukázkou toho, jak lze užitečně využít zahradní plevel.

Suroviny, které budeme potřebovat:

½ lžičky kurkumy
4 velké pastináky
2 hrsti spařených kopřiv
200 ml kokosového mléka (nejlépe husté a domácí, ale není nutné)
1+2 lžíce přepuštěného másla (ghí)
2 stroužky česneku
2 cm čerstvého zázvoru
kousek muškátového oříšku
2 kostky bio zeleninového bujónu
sůl
1,5 l vody
½ citronu

Postup:

Do zahřátého hrnce přidáme 1 lžíci přepuštěného másla. Pastináky oloupeme, omyjeme, nakrájíme na větší kusy, dáme do hrnce a restujeme. Přistrouháme česnek. Zalijeme vodou a přidáme 2 kostky bio zeleninového bujónu. Necháme probublávat, až je zelenina měkká. Poté přikápneme trochu šťávy z citronu. Přisypeme kurkumu. Přidáme spařené listy kopřivy (po spaření přelijeme studenou vodou – blanšírujeme). Necháme opět 5 minut probublávat. Přilijeme kokosové mléko a přidáme 2 lžíce přepuštěného másla. Rozmixujeme na hladký krém. Dochutíme nastrouhaným muškátovým oříškem a dosolíme.

  • Zveřejněno v Vaření

Lehký salát s pomerančem a koriandrem

Koriandr byl znám už ve starověkém světě jako součást kořeněných vín a léčivých přípravků. Býval obsažen i v nápojích lásky. Toto koření je součástí oblíbeného kari koření a používá se hlavně v asijské, jihoamerické a mexické kuchyni.

Koupit ho lze i v běžném supermarketu, v ledničce dlouho ale nevydrží. Vypěstujte si ho sami!

Jak koriandr používat? Začněte třeba se salátem!

Jeho chuť vynikne v kombinaci s ledovým salátem, pomerančem a zálivkou z jemného olivového oleje s trochou citronu nebo balzamikového octa. Pro dochucení stačí špetka soli a pepře.
Když máme v lednici tvrdý kozí sýr nebo třeba Pecorino Romano, koncert chutí je dokonalý.
Pokud zrovna řešíte váhu, dejte si ho jako přílohu ke kuřecím prsům nebo hovězímu steaku. Ideální večeře bez sacharidů.

  • Zveřejněno v Výživa

Luxusní drobenkový švestkový koláč gurmánky Šárky Škachové

Klasický recept na oblíbený drobenkový koláč lze použít na všechny druhy sezónního ovoce. Zvláště chutný je se šťavnatými švestkami a tvarohovou nádivkou.

Potřebujeme:

na drobenkovou směs:
• 250 g hladké nebo polohrubé mouky
• 1 zarovnaná lžička kypřícího prášku do pečiva
• 100 g krupicového cukru
• 100 g másla
• 1 vejce
• + plátek másla na vymazání pečící formy

na tvarohovou nádivku:
• 250 g měkkého tvarohu
• 1 sáček vanilkového cukru
• 1 lžíce moučkového cukru
• 1 vejce

a čerstvé švestky, vypeckované a pokrájené na menší kousky

Postup přípravy:

V míse smícháme mouku s kypřícím práškem do pečiva, přidáme cukr, kostičky chladného másla a přidáme vejce. Prsty promneme tak, abychom získali drobivou směs, tzv. drobenku. Z celého množství odebereme jednu třetinu a dáme ji stranou na posypání koláče. Zbylé dvě třetiny drobenkové směsi použijeme na vytvoření spodní vrstvy koláče. Formu nejprve vymažeme plátkem másla a poté vysypeme drobenkou směsí, kterou rovnoměrně rozhrneme po celé ploše dna. Přidáme tvarohovou nádivku. Měkký tvaroh smícháme s cukrem a vejcem, dobře rozmícháme. Hladký tvarohový krém nalijeme na spodní vrstvu drobenkové směsi a poklademe ovocem. Švestky vypeckujeme a podle potřeby nakrájíme na menší kousky. Na švestky nasypeme zbylou drobenkovou směs a koláč vložíme do rozehřáté trouby na 180 °C. Pečeme na střední příčce horkovzdušné trouby cca 35 minut.

Další inspirace z kuchyně Šárky Škáchové na www.gurmanka.cz

Když palačinky, proč ne špaldové!

Špalda je zdravější alternativou klasické pšenice, není přešlechtěná, proto má vyšší podíl minerálních látek i bílkovin, je lehce stravitelná. Chutná lehce oříškově.

Na 4 porce špaldových palačinek si připravte:

250 g celozrnné špaldové jemně mleté mouky (koupíte i v řetězcích)
250 ml mléka
3 vejce
3 lžíce slunečnicového oleje
½ lžičky soli
slunečnicový olej na pánev
listový špenát (čerstvý nebo zmražený např. Bonduelle, nekupujte protlak)
2 stroužky česneku
2 plátky sušené šunky
30 – 50 g pikantního sýra na posypání (kozí, Parmazán, Peccorino....)
sezónní zelenina na oblohu

V míse promíchejte mouku, mléko, vajíčka, olej a sůl. Těsto našlehejte, aby v něm nebyly hrudky.

Na pánvi rozpalte olej, stačí malé množství a pečte palačinky. Pěkně tenoučké. Prokládejte je ubrousky, aby se zbavily přebytečného oleje.

Na druhé pánvi na troše oleje a plátcích česneku krátce orestujte špenát, dosolte a plňte palačinky. Pokládejte do zapékací misky, posypte směsí sýra a pokrájené šunky a nechte ve vyhřáté troubě zapéct.

Dobrou chuť!

  • Zveřejněno v Výživa

Káva funguje jako pesticid! Máme ji pít?

Pro řadu z nás je ranní kávička příjemným vstupem do nového dne, a pro takové slimáky je smrtelným jedem. Roztok kofeinu nastříkaný na rostliny odrazuje a zabíjí slimáky i hlemýždě.

Slimáci, z pole ven!
Velké plochy zaměřené na pěstování salátů, květáků, zelí a dalších plodin určených pro přímou konzumaci člověkem jsou při současném omezení pesticidů ideálním prostředím pro přemnožení škůdců. Podniky zabývající se ochranou plodin investují do této oblasti množství prostředků a farmáři zase velké naděje. Zjistilo se, že postřik o koncentraci pouhé jedné desetiny procenta kofeinu činí rostliny pro slimáky nepoživatelnými. Postřik roztokem o koncentraci 1–2 % slimáky dokonce zabíjí. Není to ani žádná novinka, již za Rakouska-Uherska používaly naše babičky kávu pro ochranu rostlin před různými škůdci.

Něco pro uklidnění: V běžném šálku kávy je kofein v koncentraci asi 0,05%.

Brazilští vědci nedávno zkoumali rozdíly v působení kávy na muže a ženy. Pro pokus bylo zapotřebí získat co nejvíce studentů, a tak se nabídla káva zdarma. Je zajímavé, kolik studentů se nechalo nalákat a jaký byl podíl žen a mužů. Káva zdarma přilákala 238 chlapců. Dívky káva „zadara" zaujala mnohem více, a tak jejich počet v testu mužskou část populace značně převyšoval. Přihlásilo se jich 450. Všem 668 testovaným osobám bylo okolo 22 let. Testy se prováděly před požitím a po požití kofeinové dávky, a sice v časech 10, 20 a 30 minut po vypití šálku, a to v rozmezí mezi 11. a 13. hodinou. Následné testy pak proběhly v čase odpolední přestávky mezi 16. až 18. hodinou. To aby se přišlo na případný špatný vliv doby provádění testu a možného omylu v interpretaci získaných výsledků. Jak se dalo očekávat, u obou pohlaví bylo zaznamenáno zvýšení aktivity, přičemž efekt s pozdějším měřením narůstal.

Účinnost kávy má pouze psychologický efekt?
Subjektivně zkoumané osoby svorně vyjadřovaly zlepšení svého soustředění, a to i tehdy, když šlo o bezkofeinový mok. Nejde zde zcela o placebo efekt, neboť nějaké malé množství kofeinu s tímto nápojem do sebe studenti přece jen nalili. I tak je to zajímavé zjištění, neboť výsledek se týká lidí, kteří z nějakého důvodu klasickou kávu pít nemohou. Pozitivní na tom je, že i bezkofeinová káva na nás má stimulační účinek. Těžko říci, čím to je, protože tak malé množství kofeinu by fyziologický povzbudivý účinek na organismus mít nemělo. Možná jde o psychologický efekt rituálu, jenž pití kávy provází. Faktem je, že bezkofeinová káva tak působí na obě pohlaví, na ženy ale poněkud více.

Předchozí studie prokazovaly zvýšení bdělosti 30–45 minut po požití kávy. U studentů v tomto pokusu k tomu ale docházelo již po pouhých deseti minutách. Maximální koncentrace kofeinu v krvi se objevovala až po 45 minutách od napití, ale jen pár minut stačilo k tomu, aby hladina kofeinu v krvi dosahovala poloviny maximální hodnoty. Trvání účinku kofeinu se pohybovalo mezi dvěma až třemi hodinami. Jiní znalci zase tvrdí, že káva účinkuje čtyři až pět hodin. Zřejmě zde hodně závisí na individualitě jednotlivce a na rychlosti jeho metabolických pochodů, které se s věkem značně mění.

Jedeme na kafe a cukr?
Australští vědci vedení Johnem Hawleyem z Royal Melbourne Institute of Technology University v Bondooře zjistili to, co sportovní lékaři už delší dobu vědí – konzumace cukrů a kofeinu před namáhavým výkonem nebo během něj má prokazatelně pozitivní efekt na výsledek závodníkova snažení. Australané nyní odhalili překvapivě silný účinek této kombinace při „dobíjení" energie v unaveném organismu.
Do studie zařadili sedm špičkově trénovaných cyklistů. Vědci je nechali šlapat na laboratorním ergometru až do vyčerpání tak, aby se sportovcům ve svalech spotřeboval zásobní cukr glykogen. Krajně unaveným dobrovolníkům pak podali nápoj, který obsahoval buď jen cukry, anebo cukry v kombinaci s kofeinem. Oba nápoje chutnaly stejně a sportovci nevěděli, co jejich dávka obsahuje. Během následujícího odpočinku vědci sledovali, jak se cyklistům ve svalech obnovuje zásobní cukr glykogen.
Výsledky byly zajímavé. Během první hodiny regenerace probíhala obnova glykogenu ve svalech u všech cyklistů stejně. Už po čtyřech hodinách byl ale patrný dramatický rozdíl. Konzumenti nápoje s přídavkem cukru a kofeinu měli ve svalech o dvě třetinyglykogenu více než sportovci odkázaní na nápoj obsahující pouze cukry. Zároveň stoupala v těle konzumentů kofeinového nápoje i koncentrace inzulinu a krevního cukru glukózy. Výrazně jim také přibylo látek zodpovědných za transport glukózy do svalů.

Podle Hawleye je význam tohoto objevu zřejmý. Kofein není na seznamu zakázaných podpůrných látek, a tak jej zřejmě začnou využívat k regeneraci sil sportovci. Kofein nebudou muset složitě shánět, protože jej obsahují běžné potraviny i nápoje, vedle kávy a čaje například i čokoláda nebo kola.
„Když máte den po intenzivním tréninku nebo namáhavém závodě ve svalech o 66 % více ‚paliva', není nejmenších pochyb o tom, že budete výkonnější a rychlejší," říká australský vědec.

Mechanismus, jakým kofein přispívá k obnově glykogenu ve vyčerpaných svalech, není zatím znám. To však není zdaleka jediný zádrhel při jeho užívání. Během pokusů, jejichž výsledky otiskl vědecký časopis Journal of Applied Physiology, konzumovali sportovci poměrně velké množství kofeinu. Odpovídalo pěti až šesti šálkům silné kávy vypitým naráz.
Vysoká dávka kofeinu může mít za následek například nespavost nebo třes.

Proto chce Howley testovat účinky nižších dávek kofeinu. Nebude to jednoduché, neboť nežádoucí reakce na „oslazenou kávu" po vyčerpávajícím tréninku se ukazují jako individuální. Někteří cyklisté nemohli po vypití kofeinového nápoje v noci pořádně spát. Jiní usnuli navzdory koňské dávce kofeinu bez větších potíží už během odpočinku, jenž následoval po vyčerpávajícím testu.
„Sportovci, kteří by chtěli využívat kofein k regeneraci po velké námaze, by si měli celý postup vyzkoušet už v tréninkovém období, aby před závody věděli, jak jim kofein zabírá a jaká dávka je pro ně nejlepší," radí Howley.

Teď se podržte třeba židle nebo stolu, protože další studie prokázala, že pro zvýšení výkonu a vytrvalosti stačí vzít do úst sladkou vodu a tu hned vyplivnout. Už jen to, že se dotkne našeho jazyka, má za následek, že receptory na jazyku pošlou impulz do mozku a zvýší se výkon. Není nutné zatěžovat tělo cukrem, který má neblahý vliv na ledviny a tělo překyseluje.

Hledáte řešení bez újmy na zdraví, jak být první v cíli?

Vyzkoušejte bioinformační produkt Levamin

• Nevystavíte se vedlejším účinkům vysokých dávek kofeinu a přesto si navýšíte si výkonnost
• Zlepšíte si paměť
• Zlepšíte si sluch i zrak
• Zpřesníte koordinaci pohybů
• Snížíte hladinu cukru v krvi, což má pozitivní vliv na diabetiky
• Detoxikujete si tělo
• Levamin je produkt pro každého, a zejména pro studenty, sportovce a manažery – pro lidi trpící únavou, kterou by ale chtěli překonat, a ještě by rádi něco udělali. K tomu chtějí být v pohodě a první.

  • Zveřejněno v Výživa

Vaření jako umění

Největší expert léčebného stravovacího systému východní medicíny Michio Kushi přináší mnoho užitečných rad, jak dosáhnout dobrého zdraví a dlouhověkosti.

Hledejme rovnováhu jin a jang
Nemoc v tomto pojetí není považována za nevysvětlitelnou negativní záležitost způsobenou viry či bakteriemi, ale za naše odchýlení se od řádu vesmíru, řádu přírody, nerovnováhu v nás a ve vztahu k našim blízkým. Základní pravidlo pro to, abychom se opět uzdravili, vypadá na první pohled jednoduše – obnovit v těle rovnováhu energií tak, aby správně proudily ve všech meridiánech, tj. akupunkturních drahách.
Strava se stává neoddělitelnou součástí životní filosofie. Jejím cílem je udržet či obnovit naše zdraví, ovšem v globálním měřítku také zásadně přispívá k ozdravení společnosti i celé naší planety. Rozhodně však nejde o to, zužovat tyto myšlenky na striktní dodržování dietetických předpisů pro každého jedince.

Nic není předem určeno
Příprava stravy v tomto pojetí není dogma, na základě něhož se „zuby nehty" držíme daného receptu, nakoupíme požadované suroviny, předepsaným způsobem je zpracujeme a dáme na talíř. Nikoliv! Potrava je považována za zdroj života a kuchař zůstává umělcem mnoha improvizací, který pracuje s vlastnostmi surovin – jejich tvary, barevností, chutěmi. Je jako kouzelník, který pomocí jednoduchých triků stvoří zdraví celé rodiny, dá jejím členům pocit pohody, klidu a míru na duši a pozvedne je k vyššímu vědomí. Takovýto dobrý kuchař ovládá všechna kouzla s kombinováním potravin, používáním soli, oleje, koření od sestavení jídelníčku přes jeho uvaření a servírování.

Zásady mají logiku
Pokrm na talíři musí být oku lahodící a chuť probouzející. Mistr kuchař musí umět přizpůsobit ingredience a přípravu pokrmů sezónním změnám. Správně vycítí, jaké nádobí na které jídlo použije, jak pokrm na talíři upraví a nazdobí. Vždyť i špetka koření či kousek oblohy stačí k tomu, aby se změnila energie vycházející z jídla. Samozřejmě, že zdravé a léčivé je pouze jídlo čerstvé, protože svojí energií zvýší naši vitalitu, oproti ohřívaným zbytkům, které ji snižují.
Kuchař též navazuje na odkaz našich předků, pokud respektuje skutečnost, že oheň stál u zrodu civilizace a kultury lidstva - proto nepoužívá k vaření elektřinu, ale pokud je aspoň trochu možné, plynový plamen.
Opravdový mistr vaří vždy s láskou, radostí a klidem v mysli. Výsledkem jeho práce je pak pokrm naplněný harmonií a vyzařující pozitivní energii. Pokud by vařil rozladěný nebo ve stresu, pokrm na talíři by byl horší chuti a kvality.

Kruh se uzavírá
Optimálně má jídlo na talíři uspokojovat všech našich 5 chutí - slané, sladké, hořké, kyselé
a pikantní. Všichni, kdo se jídla účastní, by k němu měli přistupovat s úctou. Podle Kushiho není až tak podstatné, zda před začátkem jídla vyjádří stolovníci vděčnost Bohu a lidem, kteří se na jídle podíleli svoji prací, než se dostalo na stůl – zásadní zůstává malá chvilka ticha a naladění mysli na pokrm tak, aby byl strávníkům ku prospěchu a zdraví. I to přispívá k léčivým účinkům jídla a harmonii v rodině.
Klid hodujících a důkladné žvýkání předloženého pokrmu jsou posledním článkem řetězu, který by měl ty předcházející propojit v duchu slavné Hippokratovy věty: „Nechť Tvá strava je Tvým lékem".

Výzva k zamyšlení
Vaření a jídlo v pojetí Michia Kushiho nám přináší do dnešní doby plné stresu a všemožných problémů VÝZVU k tomu, abychom se alespoň u jídla zastavili a proměnili jej v malý rituál pro radost, zdraví a klid mysli. Když už nic jiného, zařaďme do svých uspěchaných dnů 2 malé pokusy...
Nejprve absolvujme 2-3 dny stravování ve fast foodech, které i u nás vyrostly jako houby po dešti (v USA už je těžší sehnat obyčejnou vodu než coca-colu...). Postavíme se pěkně do fronty, ale nevadí. Vše jde rychle jako na běžícím pásu. Rychle se najíme, vždyť za námi už čekají další. Hlas svého partnera stěží slyšíme, ale můžeme se radovat z toho, že jsme nasyceni. Co na tom, že nám pak může být těžko od žaludku (pokud jsme spokojeni, je to v pořádku ).
A pak si ověřme, že když něco chceme, čas se vždycky najde. Udělejme si čas na vaření i jídlo samotné, vyzkoušejme alespoň pár nových způsobů, které přinesly mnoha lidem úplně jiný pohled na život. Umožnily a umožňují jim, prožívat ho daleko intenzivněji díky výrazně vyššímu přísunu energie, rozhodující pro celkové zdraví. Do ničeho se nenuťme! Ale i malá změna k lepšímu je vždy pozitivní.
Zkusme si dát šanci! S vysokou pravděpodobností zažijeme zázrak, že nám bude prostě „jen" dobře. Je to moc či málo? Rozhodnutí zůstává vždy na nás, byť nad ním musíme přemýšlet a následně i něco vykonat.

(Podle knihy Michia Kushiho a Alexe Jacka Makrobiotikou k dokonalému zdraví, www.svitani.eu)

 Tento tradiční stravovací systém je postaven na zásadách, jejichž platnost a účinnost je ověřena staletími. I my máme nyní možnost ho použít k svému prospěchu. Ať vám všem slouží ke zdraví!

Nora Chvojková

  • Zveřejněno v Výživa

Nadváha a vnitřní potřeba bezpečí

Při práci s lidmi s nadváhou jsem si všimla, že většina těchto lidí pociťuje hlubokou vnitřní potřebu bezpečí. Tito lidé před svými emocemi utíkají a hledají si pro ně výmluvy. Žijí v zajetí svého vnitřního světa nejistoty a mnoho z nich se bolestivým přiznáním vyhýbá. Hodně z nich si těchto vytěsněných vnitřních zranění ani nejsou vědomi.


Dalším z velkých důvodů nadváhy je zapírání sebe sama, což je stav popírání toho, co skutečně chceme a kdo skutečně jsme. Tito lidé raději než aby si plnili své sny a své tužby, dávají přednost jiným, starají se, pečují o ostatní a sami sebe zanedbávají ve falešném předsudku, že jsou „hodní" že tolik myslí na druhé. Je to falešné, protože jen těžko si umí říct, co chtějí a vyjádřit své emoce a pocity, a proto je zajídají.
Mnoho lidí s nadváhou má pocit, že si to, po čem touží, nezaslouží. A proto trestají sami sebe tím, že si něco odpírají. Na základě nějakého přesvědčení si zakazují něco, co chtějí nebo potřebují a kvůli tomu potom cítí silný tlak vnitřního nedostatku a hladu, že je jejich tělo nuceno „zásobovat", protože se stále vnitřně něčeho nedostává. Je to většinou nedostatek lásky, uznání, přijetí.

Co s tím?
Základem je přijetí odpovědnosti za danou situaci, že do stavu, ve kterém se nachází naše tělo, si můžeme jen my sami. Nikdo jiný. Smíření se se svým tělem a začít mít ho rád. Jedině ze stavu spokojenosti lze vytvářet další spokojenost. Z pocitu nedostatku se tvoří jen další nedostatek.
Je tedy zapotřebí být k sobě upřímní a podívat se pravdě do očí. Nízké sebevědomí, neschopnost přijmout své tělo, mít se rád, potlačování emocí a emoční přetlak, pocit, že nemůžeme ukázat, kdo doopravdy jsme, hledání lásky a naplnění s přesvědčením, že se nám jí stejně nedostane, vede k nahrazování těchto nedostatků jídlem.
Opravdové hubnutí přichází, když máte rádi sami sebe a když se cítíte dobře. Vzpomeňte si, jak se hezky hubne, když jste zamilovaní. Lidská mysl vytvoří iluzi, že jsme láskyplní, láskyhodní a člověk se pak nemusí „plnit jídlem". Jestliže si toto přesvědčení, budete schopni sami sobě vytvořit, pak i hubnutí půjde samo.
A jsme zase u mozku a jeho způsobu myšlení. Změňte svá vnitřní přesvědčení, že jste láskyhodní, přijměte své tělo, že je to váš chrám na cestě životem a začněte se k němu tak i chovat. Přestaňte soudit sami sebe a své okolí. Uvidíte, jak se zlepší vaše prožívání života i těla a jak pokvetou vaše vztahy.

Krásné jaro
Bc. Květa Exnerová
www.vedomehubnuti.cz

Tloustneme do zásoby

Jíme, abychom žili, nežijeme, abychom jedli
Sokrates (469 – 399 př. n. l.)

Výrok v titulku bývá připisován jednomu z nejproslulejších starořeckých filosofů, jenž skončil svou životní pouť sebevraždou – byl k ní donucen politickou intrikou, a vypil číši bolehlavu. Zatímco jeho filosofické názory jsou doménou odborníků, úvodní věta žije v obecném povědomí, ovšem nelze tvrdit, že bychom se jí všichni řídili. Kdyby tomu tak bylo, nejspíš by dnes nebyla obezita tak rozšířená. Někteří vědci neváhají hovořit v pojmech „epidemie". To navozuje dojem, jako by obezita byla chorobný stav, podobně jako třeba chřipka. Něco na tom je, alespoň potud, že obézních osob přibývá, jako při epidemii nakažlivé nemoci, a s tím někdy až dramaticky narůstá výskyt chorob, které nadměrnou tloušťku často doprovázejí – cukrovky, nemocí oběhového systému. Hledání příčin této moderní metly však je obtížné, a s pokračujícími objevy je obraz spíš složitější.

Při tomto výzkumu opravdu není nouze o překvapení. Nedávno se spolehlivě prokázalo již dříve tušené, totiž, že určitou roli hrají endorfiny, což jsou látky opiové povahy, řečeno zjednodušeně, které ovlivňují vylučování hormonů. Výsledkem působení endorfinů je příznivé ovlivnění nálady, tlumení bolesti, prostě podobných stavů, jaké vyvolává například morfium. Ne nadarmo se endorfinům někdy říká „hormony štěstí", výstižnější však je patrně obrat „vyvolávající pocit štěstí". Ovšem zatímco endorfiny vznikají přirozeně v našem mozku, používání opiátů navozuje příjemný pocit uměle, a vyvolává závislost na této droze, jakož i jiných, například heroinu. Nedávno se ukázalo, že preparáty blokující aktivitu endorfinů snižují užívání morfia, heroinu a také alkoholu u osob závislých. Ostatně proto se tyto preparáty podávají, ale zjistilo se, že současně tyto léčené osoby jedí méně! Odtud názor, že nadměrné přejídání má jisté společné rysy s drogovou závislostí. Tedy, že přejídání se může stát návykem. Nebo je to už vrozené, a stačí jednou tento návyk „spustit" podobně, jako se to děje s drogami?

Není snadné odpovědět. Dr. Paul J. Kenny ze Scippsova výzkumného ústavu na Floridě se přesvědčil o tom, že závislost na jídle je mimořádně silná. Svoje pozorování učinil na myších, ale zřejmě je to u lidí podobné. Ve svém pokusu nechal myši živit se kromě standardního krmení, zdravého ale běžné chuti, také lahůdkami jako párky, sýrem nebo čokoládou. Myši rychle ponechávaly bez povšimnutí svoje dosavadní zdravé krmení – a tloustly. V dalším kole pokusu byly myši světelným signálem varovány, že dostanou elektrický šok, samozřejmě slabý, do nožiček. Ty, které navzdory lákavé nabídce zůstaly přece jen u standardního (a zdravého) krmiva, se po spatření světla rychle odklidily od krmení do kouta. Jejich obézní družky však pokračovaly v hodování lahůdek, a to navzdory elektrickým šokům. Touha po dobrotách zvítězila nad základním živočišným pudem, totiž snahou uniknout nebezpečí, které elektrický impulz představoval. Téměř současně učinil analogické pozorování dr. Barry Everitt (Universita Cambridge, Anglie), který ale navykl myši na kokain. Tím se opět dostáváme k předchozímu pozorování shodného, nebo přinejmenším velmi podobného, mechanizmu mezi drogovou závislostí a přejídáním.

Ale zas tak jednoduché to není – každý organizmus je doslova sbírkou hormonů, lidský samozřejmě také, jenže výzkum není tak snadný. Lidé nejsou laboratorní myši. Takže jak to vypadá u normálních lidí, alespoň z toho, co je zatím známo? Když nějakou dobu nejíme, dostáváme hlad, a v této fázi se v určité oblasti mozku zvyšuje právě koncentrace endorfinů – roste chuť na jídlo, a když začneme jíst, tyto látky zesilují příjemný pocit z potravy. Postupně, jak se žaludek plní, začne náš mozek vysílat naopak signály k potlačení chuti k jídlu, prostě máme včas přestat. To obstarávají především hormony leptin a také insulin, ten, který je klíčový pro štěpení jednoduchého cukru, glukosy.

Zatím to nevypadá složitě – naše tělo má tedy systémy regulující zájem či nezájem o jídlo. Problémem, jak odborníci konstatují, jsou jídla bohatá na tuky a cukry, právě taková, která jsou v dnešní době velmi rozšířená. Navíc mají většinou také lákavý vzhled. Výsledkem je, že taková jídla mohou doslova přemoci náš přirozený obranný systém chránící před obezitou, zeslabit, nebo téměř vyřadit signál „konec jídla". Ostatně, přiznejme si, že když nám po vydatném obědě nabídnou třeba čokoládový dort, obvykle zjistíme, že máme přece jen v žaludku ještě trochu místa. To je onen osudný práh, který má však každý z nás v jiné výšce.
Pokud opakovaně podléháme těmto svodům, začíná začarovaný kruh – s růstem tělesné hmotnosti se zeslabuje působení hormonů potlačujících chuť k jídlu, tedy leptinu a insulinu, tělo jich vylučuje víc, ale přesto je jejich účinek slabší. To není všechno – současně slábne účinek endorfinů, takže k tomu, aby se dostavil příjemný pocit z jídla, je třeba ho sníst více. Je to opravdu obraz hodně podobný drogové závislosti – obézní člověk musí jíst stále více, aby se dostavil příjemný pocit, současně nemá dost silný signál oznamující, že jídla už je dost.

Obraz se ale ještě zkomplikoval a podoba s drogovou závislostí vzrostla, když se ukázalo, že roli hraje i další hormon, dopamin. O něm je známo, že v drogově závislých osobách právě on vyvolává touhu po další dávce drogy. Řada odborníků soudí, že právě tento hormon odpovídá za vznik návyku na drogu. Ukázalo se, že lákavé jídlo vzbuzující silnou chuť, takové, jaké jsme popsali, tedy sladké nebo tučné, případně obsahující obě složky, také povzbuzuje tvorbu dopaminu v mozku. Opět se naznačuje podoba jídlo – droga. Navíc se ukazuje, že obézní osoby mívají v mozku méně center reagujících na dopamin, což prakticky znamená, že potřebují větší dávku jídla, co možná lákavého, aby se dostavil příjemný pocit. Podobně je tomu u drogově závislých, ať již na opiátech, kokainu, nebo alkoholu. Takže se dnes přijímá názor, že osoby, které mají menší množství receptorů na dopamin, jsou více ohroženy vznikem návyku na jídlo, v horším případě na drogy. Toto pozorování se potvrdilo na pokusných myších, o nichž byla zmínka – ty z nich, které se navzdory elektrickým šokům nechtěly odloučit od nabízených lahůdek, měly opravdu nižší hladinu receptorů dopaminu.

Výzkumy, které jsme naznačili, vedou k dalším otázkám. Například – mělo by se v případě obezity postupovat stejně, nebo velmi podobně, jako při léčbě drogové závislosti? Hned dodejme, že léčení drogově závislých osob je velmi obtížné a výsledek je nejistý. Nemalé procento z nich prostě zbavit závislosti natrvalo nelze. Co s obezitou? Jak konstatují někteří odborníci, je potřeba hledat v jídle něco, co nazývají „nikotinem potravy", tedy složku, která se na návyku podílí rozhodující měrou, podobně jako nikotin v cigaretách. Někteří soudí, že by to mohly být opravdu cukry, které se rychle tráví, takže může v krátké době vzniknout pocit prázdného žaludku. Jiní vědci soudí, že to nemůže být jediná složka a tvrdí, že rozhodující je zmíněná kombinace cukrů a tuků.
Je tu také třetí, malá skupina odborníků, tvrdících, že obezita a drogová závislost jsou v zásadě odlišné. Obecný souhlas opravdu nemají, jen jim někteří dávají za pravdu v tom, že označovat obezitu jako „závislost" a připodobňovat to k závislosti na drogách, není úplně šťastné. Ovšem fakt, že hormonální mechanismy jsou podobné, opravňuje do jistě použití tohoto termínu. A konečně další vědci zastávají názor, že my všichni jsme závislí na jídle, míněno podobně jako je tomu u drog, protože bez této závislosti bychom podle jejich názoru nepřežili. Ostatně Sokrates to vyjádřil první polovinou svého výroku.

Právě otázka našeho přežití vede další odborníky tak říkajíc ke kořenu problému. Co se v nás vlastně odehrávalo a odehrává? Naši dávní předkové během předchozích milionů let měli především výrazné mechanizmy podporující chuť, nikoli potlačující ji. Potravy nebylo vždy dost, a k přežití bylo nezbytné mít v těle zásoby energie, což jsou tuky a cukry. Bylo užitečné najíst se opravdu pořádně, obrazně řečeno „do zásoby". Zdá se, že to do jisté míry zůstalo – naše tělo je více nastaveno na přijímání potravy, než na její odmítání. Toto dědictví pak, jak vědci soudí, se snadno projeví v dnešní době při nabídce velmi chutných, současně však vysoce kalorických jídel. Tedy sladkých a tučných, která jsou doslova na každém kroku. Prvním krokem v boji proti obezitě je tedy odmítnutí těchto lákadel. Snadné to však není. Zkuste po výborném obědě odmítnout ten čokoládový dort ...

  • Zveřejněno v Kondice

Drůbeží kousky se zázvorem

V březnu stále ještě posilujeme jangovou energii. Zázvor, chilli a tabasco vás správně prohřejí.

Připravte si:

  • drůbeží maso
  • zázvor
  • saké
  • med
  • chilli
  • tabasko
  • sůl

Drůbeží maso nakrájejte na menší kousky, nadrobno nasekejte zázvor a promíchejte. Pak vše dejte do malé misky a to tak, aby se maso co nejvíce dotýkalo, přelijte saké (čínským rýžovým vínem), aby maso bylo ponořeno. Nechejte maso několik hodin, nejlépe však přes noc, odležet. Pak jej vyndejte, nechejte okapat a opečte. Přidejte marinádu a ještě několik minut povařte. Nakonec dochuťte medem, chilli, tabaskem a solí. Podávejte s přírodní rýží, sojovými výhonky, paprikou, čínským zelím, nebo salátem. Pokrm můžeme zjemnit kešu oříšky, praženými vlašskými ořechy, nebo kaštany.

Dobrou chuť:-)

  • Zveřejněno v Výživa

Jak zhubnout s NLP?

Stanovte si cíl, kterého chcete dosáhnout!  Neznáme-li cíl, nemůžeme ani nikam dojít. Lidská psychika je jako ledovec – jen 10% věcí v životě si uvědomujeme a 90% prožíváme nevědomě. Je tedy zapotřebí dostat nevědomí na stranu našeho záměru.

Budete potřebovat alespoň půl hodiny klidu. Najděte si místo, kde jste sami a kde nejste rušeni žádnými vnějšími vlivy. Pohodlně se usaďte, začněte se soustředit na svůj dech, pozorujte ho a uklidněte svou mysl. Prociťte si pocit klidu, pohody a užívejte si ho. V klidu se začněte soustředit na svou vysněnou váhu. Nechte myšlenkám volný průchod, jen je sledujte, jaké informace vycházejí z vašeho podvědomí. Představujte si, že jste štíhlá a předložte tuto myšlenku svému podvědomí. Zeptejte se sami sebe:
„Co pro mě znamená být štíhlá?" „Jaké to je být štíhlá?" „Jaká váha je mojí vysněnou vahou?"
Sledujte pocity, které při tom prožíváte. Abyste ze svého podvědomí získala i dostatek energie k uskutečnění vašeho cíle, najděte pádný důvod, proč chcete zhubnout.

„Proč chci zhubnout?" „Proč chci být štíhlá?"

Až budete cítit, že už svou vysněnou váhu prožíváte jako byste už štíhlá byla, znáte i svůj vnitřní pocit a motivaci. Dotkněte se některého místa na vašem těle. Může to být dotknutí se ucha, nosu nebo jen semknutí prstů na ruce. Přitom si řekněte, že každým dotykem na toto místo, se vám z vašeho podvědomí vždy vrátí stejný, krásný pocit vaší vysněné váhy. Ponechte si v mysli a v prožitcích váš cíl a několikrát denně se k němu přes ukotvený dotyk vracejte. Nejlépe večer před spaním se do svého vysněného stavu štíhlosti stále vracejte a s tímto pocitem i usínejte.
V dalším článku budeme pracovat s některými přesvědčeními, které nám brání v hubnutí.

Bc.Květa Exnerová

www.vedomehubnuti.cz  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Martina Šindýlková

Ing. Martina Šindýlková vystudovala Stavební fakultu VUT v Brně a krátce působila jako statik, dnes je maminkou pěti dětí. Svoji lásku a péči dává nejen jim, ale dalším potřebným ve svém okolí. Pracuje jako tazatelka společnosti zabývající se průzkumem veřejného mínění. Radost jí dělají nejen děti, ale i účinkování ve sboru Kdur v Kuřimi. Díky povinnostem a životním peripetiím nabrala 25 kg, pociťuje únavu a říká, že je na čase něco s tím udělat.

// EOF