927x127 HEAD VPRAVO

Zápach z úst

Zápach z úst jako sociální bariéra

Nepříjemně zapáchající dech, vycházející z našich úst, odrazuje lidi v naší blízkosti. Pokud se nechcete nechat vyřadit ze společnosti, zjistěte příčinu nevábného odéru a co nejrychleji jej nahraďte dechem svěžím.

Nejčastější příčinou zápachu z úst jsou záněty dásní, které častokrát bývají následkem nedostatečné ústní hygieny. Příčinou je plak – mikroorganismy usazené v ústní dutině, jež obsahují bakterie, které vyvolají zánět. Dáseň často zduří a krvácí a mnohdy vede až ke vzniku paradontózy.

Čištění zubů nestačí

Pravidelné čištění zubů je samozřejmostí, ale častokrát pro odstranění nepříjemného dechu nestačí, obzvlášť pokud se již objevily první příznaky paradontózy.

Bioinformační posilující doplněk stravy Sagradin obsahuje vysoké procento čistého latexu ze stromu Croton lechleri, který se vyskytuje v Jižní Americe a je po staletí využíván místními indiány jako univerzální pomocník při řadě potíží. Sagradin má silný stahující účinek. Při vnitřním užití má další mnohé účinky a podporuje přirozenou obranyschopnost organismu.

Žaludek není popelnice

Další velmi častou příčinou nepříjemného dechu je nesprávné složení jídelníčku. Přejídání se, špatná kombinace stravy, přílišná konzumace kávy a alkoholu taktéž způsobuje množení mikroorganismů v ústní dutině a vede k nepříjemnému dechu.

Astofresh tablety – vaše první pomoc

Kromě změny jídelníčku a stravovacích návyků, která bohužel v dnešní uspěchané době bývá pro mnoho lidí velkou překážkou, je takzvanou první pomocí při problémech se zažíváním a nepříjemným dechem posilující a osvěžující doplněk stravy Astofresh tablety.

Čistě přírodní bylinný produkt se rychle vstřebává a navrací tělu svěžest a vitalitu. Kromě toho, že skvěle nahrazuje použití ústní vody, je koncipován tak, aby podle tradiční čínské medicíny harmonizoval především meridián žaludku, sleziny se slinivkou a plic. Díky tomu si tělo samo přirozenou cestou upravuje problémy, které se pojí k disharmonii v těchto meridiánech a následujících oblastech. Astofresh tablety jsou skvělým přípravkem pro celkovou detoxikaci organismu, podporují přirozenou vlastní obranyschopnost organismu. Vždy si najděte příležitost vzít si jednu tabletu a osvěžit si dech.

Vista clear – dokonalý harmonizátor

Dalším důležitým krokem je vnitřní očista, ve které účinně napomáhají kapsle Vista clear. Výtažky z rostlin a éterické oleje v tomto doplňku stravy obsažené navrací tělu svěžest a vitalitu.

 

 

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 08/2011

Lymská borelióza z pohledu klasické a celostní medicíny

Lymská borelióza z pohledu klasické a celostní medicíny

Lymská borelióza je onemocnění přenášené gramnegativní spirochetou Borrelia burgdorferi sensu lato. Má tenký spirálovitě vinutý tvar a dále bičíky, které jí umožňují poměrně dobrý pohyb.

Borelií existuje dalších několik druhů: B. burgdorferi sensu stricto, B. afzelii, B. garinii, B. japonica, B. turdi, B. tunuki, B. sinica, B. valaisiana, B. lusitaniae, B. andersonii, B. bissettii a B. miyamotoi. Liší se od sebe genotypem, fenotypem i různým stupněm patogenity. Některé jsou rezistentní vůči přirozeným baktericidním účinkům lidského séra. Postupným pasážováním přes hostitele se vyvíjejí, mění a roste i jejich rezistence vůči imunitnímu systému i antibiotikům. Osídlují i místa, do kterých špatně pronikají protilátky, jako jsou mozek, synoviální membrána, periferní nervy. Dokážou přilnout k povrchu krevních destiček, červených krvinek, k buňkám endotelu (výstelka cév). Dokážou aktivovat typy bílých krvinek, které produkují látky, díky nimž se borelie mohou pohodlně rozšířit do celého organismu. Borelie patří, stejně jako původce syfilisu Treponema pallidum, do rodu spirochet. S treponemou má spoustu podobných vlastností.

Jediným přenašečem podle klasické medicíny je klíště rodu Ixodes. Borelie rostou a vyvíjejí se ve střevě klíštěte, mění se podle přijímané potravy, kterou je krev a míza hostitele. Rezervoárem jsou hlodavci a ptáci. U nich ale nikdy nedojde k onemocnění. Naproti tomu onemocní psi, skot a koně, stejně jako člověk. Aby klíště mohlo infikovat, musí se dostat do slinných žláz klíštěte, kde jich musí být minimálně sto. Infekci je schopna předat pouze jedna třetina infikovaných klíšťat. I nakažená klíšťata jsou nemocná. Díky množení patogenních borelií se rozpadají jejich střevní buňky, což může být příčinou smrti klíšťat. Podle klasické medicíny izolace borelií z jiného hmyzu není důkazem, že je přenášena komáry, neboť na jeho těle může ulpět borelie při sání krve nakaženého hostitele. Borelie jsou schopny proniknout neporušenou kůží z výkalů klíšťat – odstraňováním klíšťat nechráněnou rukou. Pronikají i placentární bariérou.

Borelie mohou infikovat lidi a zvířata po měsíce i roky bez ohledu na imunitní obranu hostitele. Borelie mají určité antigeny, pomocí kterých mohou unikat aktivnímu imunitnímu systému.

Hostitel může začít produkovat v časné fázi infekce protilátky typu IgM proti bičíku a vnějšímu proteinu povrchu borelie. Tyto protilátky ale také reagují kromě borelií s myozinem (svalová bílkovina) a nervovými vlákny. Další protilátky třídy IgG pak mohou napadat svalovinu a nervovou tkáň a být tak příčinou autoimunitních pochodů v organismu nebo přímo chronického zánětu kloubů. Vznik autoimunitního problému je velmi závažný pro hostitele. Vnímavost k infekci u lidí je všeobecná, klinický průběh je závislý na individuálních faktorech.

Některé studie ukazují, že k přenosu borelie zřídka dochází prvních 24–36 hodin po přisátí. Pravděpodobnost roste s délkou sání. Regurgitace střevního obsahu nebo zanesení trusu klíštěte do rány se považuje za potenciální způsob. Inkubační doba se udává 1–300 dní, třetina nemocných udává 7–14 dní, druhá třetina zhruba 60 dní.

Největší výskyt nakažených klíšťat v naší republice vykazují kraje Středočeský, Pardubický a Karlovarský. Republikový průměr převyšují okresy Frýdek-Místek a Příbram. Nejčastější lokality jsou podél vodních toků a v nízké nadmořské výšce. Dříve se udávalo, že nad 700 m se klíšťata nevyskytují. Dnes byla prokázána i v nadmořských výškách nad 1200 m.

Klinické projevy boreliózy

1. dermatologické – erythema migrans, boreliový lymfocytom

2. muskuloskeletální – bolesti a záněty kloubů a svalů

3. neurologické – bolesti hlavy, meningitida, meningoradikulitida, encefalitida, encefalomyelitida, obrna lícního nervu

4. psychiatrický lymský syndrom (porucha vnímání a paměti, afektivní poruchy až těžké deprese, organické psychózy až demence)

5. další onemocnění

– chronický únavový syndrom

– postižení srdce

– postižení: oka, sluchu, respiračního systému, urogenitálního systému, hepatálního systému

Nejčastěji jsou postižení po 30. roce života, vrchol nastává mezi 45.–49. rokem. Ženy oproti mužům jsou postiženy v poměru 1 : 1,17. Sérologický průzkum u zdravé populace ukázal, že antiboreliové protilátky IgG lze zjistit u 10 % naší populace. To znamená, že určitá část populace neonemocní nebo infekce probíhá skrytě. V některých případech naopak nejsou protilátky prokazatelné vůbec, jindy k jejich absenci vede užití antibiotik. Borelie přežívá v organismu v privilegovaných tkáních (nervová, oční, svalová...), existuje v organismu i změněná, aby ji nemohl zasáhnout imunitní systém. Vytváří i imunokomplexy, je schopna spustit imunitní reakce, které způsobí další poškození organismu. Spirochety působí na organismus vlivem svého těla a zánětlivých mediátorů, které produkují, zkříženou reaktivitou mezi spirochetami a tkáněmi organismu (spuštění autoimunitní odpovědi za přítomnosti spirochet), dále způsobují imunopatologické reakce, avšak již bez jejich přítomnosti v organismu a toxické reakce borelií spojené s přítomností borelií v organismu.

Prevence spočívá především v ochraně před klíšťaty, jejich časném odstranění a dezinfekci místa přisátí.

Laboratorní diagnostika se dělí na nepřímé metody – zahrnuje zjišťování specifických antiboreliových protilátek imunoenzymatickou metodou ELISA na nepřímou imunofluorescenci IFA. Tyto metody prokazují protilátky IgM a IgG v séru, mozkomíšním moku a synoviální tekutině. Po metodě ELISA se ještě použije metoda Western blot, vysoce senzitivní pro konfirmaci protilátek pozitivních a hraničních (IgG, IgM). Mezi přímé metody patří mikroskopie v zástinu, přímá kultivace borelií a PCR metoda ke kvantifikaci DNA borelií.

Onemocnění způsobená borelií

Onemocnění kůže

– erythema migrans – 85 % všech projevů, v průměru za sedm dní se vytváří v místě přisátí klíštěte červená okrouhlá skvrna s centrálním výbledem, který nemusí být vždy přítomen

– boreliový lymfocytom – červená až fialová barva – na uchu, špičce nosu, dvorci prsní bradavky či na skrotu, výskyt v 5 %

– acrodermatitis chronica atroficans – červené skvrny na koncových částech těla – nárty, kolena, lokty, hřbety ruky

– morfea, lichen sclerosus et atrophicus, granuloma anulare, difuzní reverzibilní alopecie

Onemocnění kloubů

– bolesti kloubů, záněty kloubů – bolesti kloubů jsou stěhovavé, doprovázené velkou únavou, někdy jsou přítomny subfebrilie i teploty, noční poty. Postihují kolena, ramena, hlezna, zápěstí, jeden nebo několik kloubů najednou

– záněty šlach, šlachových pochev, tíhových váčků, svalových úponů, kloubních pouzder, synoviální membrány

– typickým projevem je např. periarthritis humeroscapularis – zánětlivé změny v oblasti ramenního kloubu, podobným případem je syndrom karpálního tunelu

– záněty svalů

Borelie destruují buňky kloubní chrupavky i pod ní ležící kosti. Jsou zdrojem vzplanutí zánětu nebo perzistující infekce či přechodu do chronického stadia.

Postboreliový syndrom

Vzniká u malého procenta pacientů léčených antibiotiky. U těchto pacientů jsou i nejsou prokázány protilátky. K nejčastějším projevům patří únava, bolesti kloubů, svalů, brnění, poruchy nálady, paměti, bolesti vazů. Antibiotická léčba u těchto pacientů již opakovaně nezabírá a nepodává se. Postižené ale omezuje v normálním životě.

Neuroborelióza

Jde o postižení nervového systému. Svůj podíl zde mají i individuální dispozice a autoimunitní pochody. Autoimunita odpovídá za podobnost boreliózy s revmatickými a demyelinizačními chorobami (projevy roztroušené sklerózy). Potíže se mohou vyvinout akutně nebo po neléčeném prvním stadiu (kožní projevy).

– meningitida, meningoencefalitida

– radikulitida

– neuritida

– zánět nervů (zejména očního)

– obrny periferních nervů

– obrna n. facialis (lícní nerv), ochrnutí končetin, poruchy svěračů

– poruchy vědomí (podobnost s alkoholickou psychózou či drogovým postižením)

– poruchy vnímání, paměti, psychické potíže (neurózy, deprese) Postižení nervového systému se může projevit v kterékoli jeho oblasti, včetně útrobních nervů. Imitují roztroušenou sklerózu, Alzheimerovu chorobu, mozkový nádor, myastenii, abúzus psychoaktivních látek a jiná onemocnění.

Postižení srdce

– lymeská karditida – projevuje se poruchami srdečního rytmu, perikarditidou, myokarditidou až dilatovanou kardiomyopatií, srdečním selháním. Ne vždy se postižení srdce spojuje s boreliózou.

Postižení oka

– zánět spojivek, otok víček

– zánět rohovky

– uveitida

– odchlípení sítnice

– městnavá papila 

– neuropatie optického nervu

– obrny okohybných nervů

Borelióza a těhotenství

Byl popsán i transplacentární přenos infekce na plod. Adekvátně léčená borelióza před těhotenstvím by neměla mít vliv na budoucí vývoj plodu. Pokud dojde k infekci v graviditě, pak záleží na stáří plodu a způsobu léčby. Léčba těhotné vyžaduje antibiotickou terapii antibiotiky vhodnými k podávání v těhotenství. Otázka, zda borelie může způsobit vážné poškození plodu nebo jeho odúmrť, je nezodpovězena.

Léčba boreliózy

Borelióza má tendenci k samovolné úzdravě v časném lokalizovaném i diseminovaném stadiu. Léčba antibiotiky je však nutná. Zkracuje dobu klinických potíží a zabraňuje přechodu do chronicity. Antibiotika používaná k léčbě: doxycyklin, amoxicilin, erythromycin, azithromycin, ceftriaxon, cefotaxim, penicilin G, metronidazol.

Borelióza z pohledu celostní medicíny

Pomocí EAV či jiných alternativních diagnostických metod se testuje přítomnost borelie v organismu velice často. Naměříme ji téměř v 90 % u chronických onemocnění, se kterými pacienti přicházejí. Nedetekujeme protilátky, ale přímo borelii, informaci o tom, že borelie se v organismu nachází. Můžeme dokonce stanovit, ve kterém orgánu nebo tkáni je přítomná, a dokonce zdali vytváří ložiska.

Borelióza může zahrnovat přes tři stovky různých příznaků. Akutní stadium je potřeba vždy zaléčit antibiotiky! Nicméně chronická borelióza je pak doménou detoxikační celostní medicíny. Do ordinace nejčastěji přicházejí lidé, kteří boreliózu prodělali a mají následky, dále ti, u kterých z krve nebyla diagnostikována, proto jim nikdy nebyla stanovena diagnóza boreliózy. K nejčastějším projevům patří chronický únavový syndrom, bolesti hlavy, bolesti kloubů, ale borelii naměříme i u kožních postižení, zrakových, sluchových potíží, u depresí, neuróz, poruch paměti, autoimunitních chorob. Borelie může prakticky atakovat jakoukoli tkáň či orgán v organismu, včetně dýchacích, trávicích, močopohlavních orgánů. Téměř za každou chronickou nemocí může stát právě borelióza.

Pokud máme štěstí, zachytíme boreliózu po proběhlém akutním stadiu, kdy nejsou vytvořena ložiska. Jakmile borelie vytvoří ložiska (jde o určitý počet bakterií nebo jen o část genetického materiálu, jehož genetický kód je schopen replikace), je detoxikace mnohem obtížnější. Ložisko chrání borelie proti účinkům imunitního systému. Jakmile ale imunita poklesne, např. vlivem infekce nebo stresu, pak se ložiska začnou rozpadat a borelie invaduje dále do různých míst organismu. Proto se může stát, že člověk přeléčený antibiotiky a bez potíží může znovu onemocnět stejnými (např. kloubními problémy) příznaky. A protilátky se už objevit v krvi nemusí. Navíc organismus je poškozován i toxickými látkami, jež borelie produkuje. Informace či toxin ovlivňují cílovou tkáň, kterou připraví k invazi borelií. Každý mikroorganismus se totiž snaží zničit makroorganismus.

Klasická medicína nedokáže, na rozdíl od celostní, řešit postboreliový syndrom, zejména pokud chybí přítomnost protilátek. Nikdy netvrdí, že člověk nemá boreliózu poté, co byl přeléčen antibiotiky. U každého člověka se i po přeléčení antibiotiky borelióza pomocí EAV vytestuje. Další odlišnost spočívá i v tom, že z hlediska celostní medicíny je téměř jistý transplacentární přenos, ať už mikroorganismů, nebo informace pasážované generacemi.

Léčba boreliózy metodami alternativní medicíny

Borelie napadá a ničí imunitní systém. Vytváří ložiska, má tendenci ke chronicitě či perzistenci v organismu. Z tohoto důvodu je vždy potřeba posílit imunitní systém a zlepšit jeho fungování. Spravit narušené imunitní pochody. Vzhledem k tomu, že má sklony k přetrvávání v organismu a k tvorbě ložisek, není její odstranění jednoduché. Ložiska musíme důkladně vytestovat, to znamená zjistit, ve kterých tkáních se nacházejí, a podle toho tyto tkáně cíleně detoxikovat. Ve své ordinaci využívám preparáty Diochi, Joalis a homeopatii. S výhodou je vzájemně kombinuji. Vzhledem k tomu, že téměř všichni pacienti s vytestovanou boreliózou mají i psychické potíže, zejména typu depresí a neuróz, používám i Bachovu květovou terapii. Pokud je organismus bez stresu, toxické látky uvolňuje podstatně ochotněji. Budeme-li si myslet, že na boreliózu vystačíme jedním preparátem, budeme velmi zklamaní. Stejně tak je potřeba informovat pacienty, že léčba je dlouhodobá. Pokud tito lidé vydrží, zejména ti, kteří jsou již po přeléčení antibiotiky a mají tzv. postboreliový syndrom (viz výše), během několika měsíců zaznamenají obrovskou úlevu. Nejprve začíná ustupovat únava, pak postupně mizí i bolesti kloubů, svalů, vazů. Je to běh na dlouhou trať. Může trvat rok i dva. Záleží na tom, kolik ložisek borelie vytvořila a jak moc poškodila imunitní systém, zda spustila autoimunitní reakce nebo zda poškozuje organismus toxiny.

Na podporu a detoxikaci imunitního systému doporučuji preparáty Viraimun (Diochi), Imun a Cranium (Joalis). Po celou dobu je vhodné detoxikovat lymfatický systém – preparát Lymfatex (Joalis), Diocel nebo Gerocel kapky (Diochi). Z preparátů Diochi jediným, který účinně zabírá na borelie, je Sagradin. Ale ani tento preparát nedokáže zbavit člověka všech potíží, zvláště vzhledem k výše uvedeným skutečnostem. Sagradin ráda kombinuji s preparátem Spirobor, který dokáže borelie vylučovat z organismu. Sagradin dokáže biorezonančními schopnostmi rozkládat ložiska, navíc působí analgeticky. Další volba preparátů závisí na vytestování orgánů, které jsou postižené. Můžeme použít například Detoxin na detoxikaci jater, oka, Diocel na detoxikaci močového ústrojí. Vždy záleží na postiženém orgánu. Na klouby působí Gerocel kapsle, Vista Clear, ArtiDren. Velmi ráda využívám homeopatické preparáty, jako jsou Rhus toxicodendron, Ruta graveolens, Kalmia latifolia, Sanguinaria canadensis, Rhododendron, Ledum palustre a jiné. Nikdy nenajdeme jeden zázračný preparát, jak se obvykle domnívají pacienti. Takže na dotaz, poraďte mi, jaký mám užívat preparát, když mám chronické potíže po prodělané borelióze, odpovídám, že nejlepší je cílená detoxikace po diagnostice v ordinaci. Je potřeba borelii odstraňovat systematicky spolu s reparací imunitního systému.

 

 

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 08/2011

Po medu se netloustne

Po medu se netloustne!

Dosud někteří dietologové varují, že med způsobuje obezitu, protože má vysokou kalorickou hodnotu. Nesmějí ho prý jíst diabetici. Tyto obavy jsou ale zbytečné!

Med je sice velmi sladký, ale převažuje v něm jednoduchý cukr hroznový (glukóza) a ovocný (fruktóza). Lidské tělo tráví řepný cukr (sacharózu) velmi složitě a potřebuje k tomu mnoho minerálů, zejména vápníku. Právě proto se lidem, kteří dlouhodobě sladí bílým řepným cukrem, často kazí zuby a řídnou kosti kvůli nedostatku vápníku. Tělo se okyseluje a musí kyselost neutralizovat vápníkem. Důsledek? Máte-li osteoporózu, slaďte raději medem.

K tomu, aby včela sebrala nektar pro jediný kilogram medu, musí do úlu přinést svůj náklad při 150 000 výletech. Odborník A. Z. Zlotin tvrdí, že při tomto úkolu malý zranitelný tvoreček nalétá neuvěřitelných 360 000–460 000 kilometrů. Když přičichnete k jediné lžičce květového medu, pochází z tisíce květů. Na jedinou skleničku je zapotřebí nektar z dvou a půl milionu kvítků.

Po 2700 let lidé med užívali k léčení rozmanitých chorob (včetně tropických) až do plného pochopení příčin infekce a nasazení antibiotik. Vědci poté objasnili, že med působí jako antibakteriální (antiseptický) činitel – podobně jako penicilin a streptomycin. Účinnost přitom ovlivňuje druh léčivých rostlin, ze kterých pochází nektar.

Díky vysokému obsahu cukru med ničí bakterie procesem zvaným osmolýza (prasknutí buňky destrukcí buněčné membrány). Nemohou se na něm zachytit ani kvasinky ze vzduchu, protože obsah vody je příliš nízký.

Ve zlatavé sklenici je celá lékárna

V lidové medicíně se med používal pro krytí ran, popálenin a vředů, redukoval otoky a jizvy. Osvědčil se proti bolení v krku. Postačily dvě lžíce medu, které se spolu se šťávou z půlky citronu rozpustily ve sklenici vody. Další použití: choroby srdce, jater, žaludku a močového ústrojí, chřipková onemocnění, černý kašel, tuberkulóza plic, vředy, otravy. V zažívacím traktu působí jako přírodní antibiotikum. Ochraňuje sliznici žaludku před dráždivými látkami. Nefiltrovaný med může zabraňovat vzniku senné rýmy. Půl lžičky medu nalačno zklidní žaludeční vředy nebo podrážděný žaludek. Z hlediska čínské medicíny jsou žaludek spolu se slezinou a slinivkou párovými orgány a spolupracují. Sladká chuť stimuluje jejich činnost, navíc med je pro takovou stimulaci naprosto ideální. Osvědčil se i při snižování krevního tlaku, kdy užívání medu rozšiřuje krevní cévy. Tradičně slouží jako vhodný prostředek při nespavosti (dvě lžičky před spaním).

Med a cukrovka

Pokud jde o příčiny cukrovky, většina lékařských učebnic se tomuto tématu pečlivě vyhýbá. Jiné uznávají, že příčina je neznámá. Podávání inzulinu, což je hormon slinivky břišní, upravuje patologický stav u cukrovky a převádí cukr do glykogenu, což povaha cukrovky není schopna plnit. Inzulin je doplněk při léčbě diabetu, ale v žádném případě lék. Používání inzulinu je náročný postup. Pacient musí injekčně brát inzulin asi půl hodiny před každým jídlem, aby upravil tuto funkci. Jeho dávkování musí být přesně stanoveno, protože jednotky inzulinu musí korespondovat s následujícím jídlem a s pacientovou tolerancí cukru atd. Jakákoliv látka, která by mohla být orálně užívána při mírné cukrovce pro převod sacharidů na glykogen, by byla neocenitelná a překročila by prospěšnost jinak užitečného inzulinu. Úleva od těžkopádných podkožních injekcí by byla neocenitelnou službou. Zda by diabetici mohli využít med přeměnou na glykogen a nahradit potřebný zdroj energie pro své vyčerpané systémy, je problém hodný nezaujatého vyšetřování. Existuje mnoho indikací, že tato možnost tu je.

Med a rafinované cukry se liší nejen v chemických vlastnostech, ale také ve fyziologických účincích. Okolnost, že med obsahuje invertní cukry a ušetří zeslabeným zažívacím orgánům dodatečnou práci s inverzí komerčních cukrů, je důležitým faktorem a významnou výhodou. Ve vztahu k diabetu existují také další výrazně heterogenní funkce cukru a medu. Pokud byl inzulin podáván diabetickým pacientům před jídlem a byl přebytek jednotek inzulinu, než je následně spotřebováno sacharidů, nebo nebyla potrava vůbec, může se objevit vážný, často katastrofální inzulinový šok. Důvodem pro tuto událost je, že inzulin bude konzumovat cukr a již tak skromné rezervy organismu. Nedostatek krevního cukru je stejně nebezpečný jako nadměrný. Jedinou cestou k nápravě takové situace je řídit dostatečné množství glukózy a kompenzovat působení přebytku inzulinu.

Byly hlášeny případy, kde bylo podáno velké množství medu k odvrácení inzulinového šoku kvůli subglykemii, ale výsledky nebyly příznivé. Na druhou stranu, následující podání glukózy rychle neutralizovalo škodlivé efekty inzulinu. Pomalá absorpce ovocného cukru a zpoždění transformace v systému do glukózy by se považovaly za neefektivní. To jasně dokazuje, že na chemickém a fyziologickém základě existuje rozdíl mezi obyčejným cukrem a medem. Stejná nerovnost je mezi glukózou a ovocným cukrem, druhou důležitou složkou medu. Příznaky subglykemie, které následují po úplném odstranění jater u zvířat, byly rychle odstraněny podáváním glukózy, zatímco ovocný cukr se ukázal jako neúčinný. Je pozoruhodné, že ovocný cukr se jen zřídka – pokud vůbec – nalézá v krvi.

Bylo zaznamenáno mnoho případů, kdy byl med diabetiky dobře snášen a dodával jim požadovanou energii. Některé z těchto zpráv tvrdí, že med byl použit v beznadějných diabetických situacích, a s úspěchem. Některé zprávy jsou velmi poučné. Pan G. J. (USA) píše: „Byl jsem železniční inženýr, ale stal jsem se obětí cukrovky a musel jsem se vzdát práce, protože jsem byl velmi slabý. Doktoři prohlásili, že pro mě neexistuje žádná naděje. Pak jsem se rozhodl pro dietu, byť ji doktoři odmítli. Tady je: špenát - syrový nebo vařený, většinou syrový; hlávkový salát slazený medem a limetová šťáva; syrová mrkev – umytá, vykartáčovaná a strouhaná, slazená medem pro chuť; salát ze syrového zelí s limetovou šťávou a med; zralá rajčata – syrová nebo konzervovaná, slazená s medem; celozrnný pšeničný chléb. Od počátku diety doktoři nemohli najít stopy cukru, ačkoli mě jich testovalo několik, aby uspokojili svou zvědavost. Nyní je mi 65 let, jím všechno a pracuji jako každý muž mého věku.“

Pan L. M. D. z New Yorku píše, nejenom, že vyléčil mnoho případů revmatismu pomocí včelích žihadel, ale dodává také seznam lidí, kteří byli obětí cukrovky. Potom, co si dopřáli med, uzdravili se. „Jedni manželé trpěli oba cukrovkou, léčili se u různých lékařů dlouhou dobu bez zlepšení. Nakonec zahájili dietu sestávající z velkého množství medu a spousty ovoce, a dnes jsou oba v pořádku.“ Taková odhalení, i když pocházejí od laiků, by měla vzbudit pozornost úctyhodného lékařského bratrstva.

K ospravedlnění domněnky, že med se může dávat diabetikům, vede také tvrzení zástupců lékařského povolání. Dr. F. C. Ameiss obhajuje med tupelo (druh modřínu) pro diabetiky, protože obsahuje minimum dextrózy a maximum fruktózy. Dr. Desiderius de Beszedits z Mexika již v roce 1934 napsal: „Použití medové diety v léčení cukrovky může vypadat nevědecky, nelékařsky, dokonce skoro hloupě teoretickému nebo povrchnímu pozorovateli. Právě při tomto psaní, jsou moje včely zaměstnány nošením medu z rostlin v květu nazývaných retama nebo tecoma mollis, retania nebo tronadora. Dělám výluh a výtažek z této rostliny (listy a kořeny) a dávám ji diabetickým pacientům v kapkách v čaji manzanilla, když nemůžu získat listy na čaj, kterému dávám přednost. Čaj, tinktura a vodní extrakt rostliny mají rozhodně a zřetelně antiglykosurické a eupeptické vlastnosti a jeho antipolyurický účinek je rychlý. Nyní všichni víme, že včela saje kvintesenci z květové šťávy, přidává něco ze sebe (sliny nebo jiné substance), a pak vše zpracuje do medu. Každá země má velký počet léčivých rostlin a včely sbírají jejich med i z jejich květů. Není těžké pochopit, že z tohoto důvodu se med hodí do léčebné diety pro diabetiky. Nejpravděpodobněji je právě správnou potravou pro zeslabené hladové žlázy.“ Názor, že léčivé vlastnosti jistých rostlin se přenáší včelami z květů do medu, je dosti rozšířený. Menelik, velký král Etiopanů, údajně pěstoval stromy Coso, pod kterými umístil včely. Med Coso, který včely sbíraly z květů, byl považován za vynikající lék proti parazitickým červům. Lžíce medu ve vodě stačila na to, aby byly viditelné výsledky. Domorodci v Indii kapou med z lotusu do očí a léčí tak šedý zákal. Důvěra v antituberkulozní účinek eukalyptového medu je světoznámá.

Dr. A. Y. Davidov z Ruska zjistil, že med je dobrou náhražkou cukru a jiných sladkostí při cukrovce. Věří, že med brání acetonemii a snižuje obsah cukru v moči navzdory faktu, že obsahuje 75 % cukru. Jeden z jeho pacientů užíval půl kilogramu medu během deseti dnů bez zvýšení obsahu cukru v moči. Když bylo užívání medu zastaveno, procento cukru v moči se zvýšilo a pacientovi byly podány 4 čajové lžičky medu denně, potom obsah cukru znovu poklesl. Dr. Davidov hlásil dalších šest případů, kde měl med prospěšné účinky při cukrovce.

Profesor A. Szent-Györgyi, objevitel vitaminu C, publikoval zajímavé výsledky, které získal ústním podáváním kyseliny jantarové v léčení kyselosti cukrovky. Toto, pokud se to potvrdí, může vysvětlit příznivé účinky různých kyselin, mimo jiné mléčné, jantarové, citronové, jablečné a dalších, které med obsahuje. Vytváření nebezpečného acetonu při cukrovce je možné upravit za pomoci těchto kyselin. Za ovocnými kyselinami nemusíme jít daleko. Obsahuje je každé ovoce. Angrešt má třeba kyselinu jantarovou, jablko kyselinu jablečnou a citron kyselinu citronovou. Podobně jsou na tom i jiné druhy ovoce, které můžeme použít pro ideální snídani. Jak taková snídaně může vypadat? Připravíme ji z nastrouhaného jablka, ovesných vloček, šťávy z citronu, bílého jogurtu, a vše osladíme medem.

Dlouhověkost a hladina inzulinu

Zkoumáním dlouhověkých lidí bylo zjištěno, že mají výrazně nižší hladinu inzulinu v krevní plazmě, nižší výskyt nádorových onemocnění, kardiovaskulárních problémů, celkově se těší většímu zdraví a fyzické a duševní pohodě. Na jednu z nemocí, kdy člověk zapomíná a hledá svoje věci, se můžeme podívat i z jiného úhlu. Alzheimerova choroba je v podstatě jiná forma cukrovky, kdy organismus nedostatečně využívá vyprodukovaný inzulin. Buďme věrni potravinám, jež nám dala příroda. Co si můžeme jako výživu, kromě medu, naordinovat z preparátů Diochi při diabetu? Rozhodně Vista Clear. Obsahuje ideální složky pro regeneraci ledvin a fytolátky napomáhající snižovat hladinu cukru v krvi, a výtažek z koňského kaštanu má prokázaný účinek při obezitě. Slabá funkce ledvin je vždy v pozadí dysfunkce hormonálního systému a kaštan koňský obsahuje látky podobné hormonům v kůře nadledvinek. Ve Vista Clearu se násobí několik účinků dohromady: antiobézní, antidiabetický, regenerace ledvin, kloubů a očí. Vše, co by mohl potřebovat diabetik s nadváhou.

(Autor naléhavě upozorňuje diabetiky, aby med nepoužívali bez porady s lékařem.)

 

 

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 05/2010

  • Zveřejněno v Výživa
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS

Martina Šindýlková

Ing. Martina Šindýlková vystudovala Stavební fakultu VUT v Brně a krátce působila jako statik, dnes je maminkou pěti dětí. Svoji lásku a péči dává nejen jim, ale dalším potřebným ve svém okolí. Pracuje jako tazatelka společnosti zabývající se průzkumem veřejného mínění. Radost jí dělají nejen děti, ale i účinkování ve sboru Kdur v Kuřimi. Díky povinnostem a životním peripetiím nabrala 25 kg, pociťuje únavu a říká, že je na čase něco s tím udělat.

// EOF