Plíce mají řadu velmi důležitých funkcí pro organismus. Kromě dýchání, zajišťování výměny plynů mezi vzduchem a krví, se podílejí na udržování vnitřního prostředí a mají význam v metabolismu řady látek.
Dýchání (expirace) patří k životně důležité funkci, během které dochází k výměně plynů v těle. Z vdechovaného vzduchu je přijímán kyslík, je cestou dýchacích cest dopraven do plic. Z plic je naopak vylučován oxid uhličitý.
Dýchání rozdělujeme na:
⁃ vnitřní (tkáňová respirace) – výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a tkáněmi
⁃ vnější (plicní respirace) – proudění kyslíku a oxidu uhličitého ze vzduchu do krve. Proudění vzduchu v plicích se periodicky opakuje jako nádech (inspirium) a výdech (exspirium).
Pro dýchání je velmi důležitý hlavní nádechový sval – bránice (diaphragma), která se aktivně podílí na dýchání a také odděluje dutinu hrudní od dutiny břišní. Je plochý, klenutý sval a chová se jako píst. Zajišťuje až 80% ventilace plic. Na nádechu se podílejí i zevní mezižeberní svaly. Mezi výdechové svaly, které zajistí závěr expirace nebo usilovný výdech, patří břišní svaly a vnitřní mezižeberní svaly. Klidného dýchání se účastní hlavně bránice, mezižeberní svaly a pružnost hrudní stěny a plic. V případě prohloubeného dýchání vstupují do akce další pomocné dýchací svaly – zádové, krční a svaly pažního pletence, které se upínají na hrudník.
Dýchání je řízeno z dýchacího centra v prodloužené míše. Je složeno z nervových buněk, které ovlivňují vdechové a výdechové svaly. Činnost centra je automatická. Můžeme je vlastní vůlí regulovat (při mluvení, zpívání, dočasné zastavení dechu) a ovlivňují ho také emoce. Působí na něj však mnoho vlivů, jako jsou nervové a látkové podněty.