1. duben, tedy Apríl, je dobrou příležitostí připomenout si, že smích a humor nesmějí v životě chybět. Aprílové žertování je tradice sahající zhruba do 17. století. První známá písemná zmínka o vyvádění aprílem v českých zemích pochází z roku 1690. A tradice vzkvétá dodnes.

Duben by se možná mohl stát měsícem legrace, stejně jako býval kdysi dávno březen měsícem knihy. Bez smíchu a humoru se nedá spokojeně žít. Smích přináší uvolnění, dobrou náladu i lepší vztahy s ostatními. Je to signál, že vše je v pořádku a můžeme si chvíli užívat radosti ze života. Smích má pozitivní vliv na duševní i tělesné zdraví. Je to lék, který je každému dostupný, nedá se předávkovat a nemá vedlejší účinky. Význam humoru a smíchu si v posledním desetiletí začínají uvědomovat i neurovědci a antropologové. Smích se tak stal objektem seriózního vědeckého zkoumání a přibývá pokusů využívat ho v léčbě (což ovšem není žádná legrace).
Když se řekne smích, jako první nás napadne veselí, dobrá nálada a žertování. Smích ovšem nemusí vyjadřovat jen pozitivní emoce. Existují i jiné druhy smíchu, například smích zlomyslný, výsměch, smích rozpačitý, smích hysterický.

Jak to se smíchem tedy je? Proč a čemu se vlastně lidé smějí?
Smích je forma neverbální (tj. neřečové) lidské komunikace. V určité zárodečné podobě se vyskytuje i u primátů (a částečně asi i u jiných savců). Např. šimpanzi vydávají při hře a vzájemném lechtání zvuky podobné smíchu a mají i podobnou mimiku ve tváři.
Schopnost smát se je člověku vrozená. Smích se nemusíme učit, máme ho v genech. Dítě se směje dávno předtím, než začíná mluvit. Smát se umějí i děti od narození hluchoslepé, které nikdy mimiku smíchu neviděly a ani neslyšely, jak „správný" smích vlastně zní.
Smích je univerzální fenomén ve všech jazycích a kulturách. Sejdou-li se třeba Čech, Číňan a Laponec, nebudou si patrně rozumět ani slovo, ale smát se budou podobně – slabikami ha-ha-ha, které mají určitý charakteristický rytmus (každé „ha" trvá asi 1/15 sekundy a opakuje se přibližně 5x za sekundu; rychlejší či pomalejší rytmus už není vnímán okolím jako smích).
Jaký má smích evoluční význam? Proč vlastně vznikl a k čemu slouží?
Smích je především komunikační signál, starší než řeč. Předpokládá se, že se vyvinul jako společenský signál k vyjádření pozitivních emocí a přátelských postojů. „Smějící se" mladý šimpanz vyjadřuje pohodu a vybízí druhého ke hře nebo ke kamarádění. Podobně vyjadřuje smějící se člověk dobrou náladu a přátelské pocity.

Charakteristická mimika smíchu je patrná nejen kolem úst, ale i kolem očí. To je jeden druh smíchu – „pravý", pozitivní a spontánní projev. Předpokládá se, že vznikl před miliony let.

Věda ale rozlišuje ještě druhý typ smíchu, který souvisí spíše s negativními emocemi (nervozita, výsměch, nejistota). Tento negativně zabarvený smích aktivuje svalstvo jen kolem úst, nikoliv kolem očí. Těchto rozdílů si všiml už v 19. století francouzský neurolog Guillaume Duchenne, ale až v posledním desetiletí je jim věnována větší pozornost. „Nepravý" smích, spojený s negativními emocemi, je už specificky lidská schopnost, která vznikla nejspíše o tisíce let později a je vedena snahou skutečný smích či úsměv napodobit. Ať už proto, že se smíchem snažíme něco zastřít či manipulovat ostatní, nebo proto, že se snažíme uvolnit napětí či dostat se do lepší nálady. Typy smíchu se liší i v tom, jaké oblasti mozku se při nich aktivují. Jde tedy o dva specifické evoluční fenomény.
Lidé tyto dva typy smíchu velmi dobře rozlišují. Studie u dobrovolníků prokázaly, že lidé jen podle zvukového záznamu v naprosté většině správně rozpoznali, zda jde o smích veselý, nervózní nebo výsměšný.

Stejně tak lidé rozeznávají rozdíly v mimice: upřímný radostný smích se promítá do celého obličeje včetně výrazu očí. Jiné typy smíchu se mimicky projevují jen v dolní polovině obličeje a lidé je mohou vnímat jako neupřímné (smích „není v očích"). To je také jeden z důvodů, proč nejistí lidé mohou na ostatní působit neupřímně nebo nafoukaně.

Jejich smích a celá jejich mimika, jež mají zastřít nervozitu, jsou křečovité a nevěrohodné. Také rozzářené „thymolinové" úsměvy některých politiků a mediálních celebrit jsou smíchem nepravým, jenž má v tomto případě manifestovat srdečnost a vstřícnost.

Smích léčí
Tělo vnímá smích jako signál, že je možné se uvolnit. A smích skutečně vyvolává uvolnění nejen psychologické, ale i fyziologické: snižuje hladiny stresových hormonů (kortizolu), spouští sekreci endorfinů, má pozitivní vliv na imunitní, endokrinní a kardiovaskulární systém. A řadu prospěšných účinků jsme nejspíš dosud neodhalili. Něco naznačují experimenty se zvířaty. U pokusných zvířat se zjistilo, že při stavech podobných smíchu (lechtání) vylučují chemickou látku, která má antidepresivní a protiúzkostné účinky. Je velmi pravděpodobné, že podobné procesy probíhají i u lidí.
Nezapomínejte proto na svou denní porci smíchu a humoru: nejen v žertovném měsíci dubnu, ale po celý rok. Vyhledávejte humorné stránky každodenního života, smějte se co nejčastěji (i sami sobě), obklopujte se veselými lidmi se smyslem pro humor. Smích je totiž nejlepší lék na bolesti života (Wilhelm Bousset).

Pár výňatků z žákovských knížek
• Lže a schválně uvádí jiné letopočty.
• Hodil mokrou houbu po učitelce a ta po dopadu na zem udělala loužičku.
• Dává pořád pozor, jestli dávám pozor, a když si myslí, že nedávám pozor, tak nedává pozor.
• Bez dovolení padá ze židle.
• Vědomosti vaší dcery se rovnají nule. Pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila.
• Napovídá nedovoleným způsobem.
• Pravidelně chodí do školy nepravidelně.
• Snědla pomůcky na výtvarnou výchovu.
• Olizuje temperové barvy a diví se, ze pak zvrací.
• Nepíše si, co říkám, píše jen to, co potřebuje.
• Zařval: "nálet na blbý" a pustil mi na nohu kovadlinu.
• Pořád se hlásí.

O výchově psa
Pes nesmí do domu.
Pes smí do domu, ale jen do některých místností.
Pes smí do všech místností, ale ne na gauč.
Pes smí na gauč, ale ne v žádném případě do postele.
Pes smí do postele, ale jenom když je pozván.
Může tedy spát v posteli kdy chce, ale ne pod peřinou.
Pes může být i pod peřinou, ale jenom, pokud mu to pán dovolí.
Pes může spát pod peřinou kdykoliv.
Člověk musí požádat psa o souhlas, chce-li s ním spát pod peřinou.

Proč se u doplňků stravy a přírodních látek nedozvíte informace

EU všem výrobcům doplňků stravy nařídila stáhnout informace z webů a letáků, které by vzbuzovaly dojem, že něco léčí. Prý tím chrání spotřebitele. To se stalo i nám, letitému výrobci a distributorovi přírodních bylinných doplňků stravy.

Dnem 14.12.2012 nabylo účínnosti nařízení Komise (EU) č. 1924/2006, (dále jen "nařízení"), kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin. Toto nařízení zásadně mění možnosti použít všeobecně známé informace u minerálů a vitamínů.

Je povoleno použít pouze zdravotní tvrzení posouzená Evropským vědeckým poradním orgánem (EFSA), který hodnotil účinky potravin a živin na naše zdraví. Evropská komise pak vydala seznam 222 zdravotních tvrzení, která smějí být použita na určité potraviny a jejich složky. Je to však pouze 10% ze všech předložených zdravotních tvrzení. Většina ze 4000 podaných zdravotních tvrzení získala negativní stanovisko. V současné době existuje ještě přibližně 1300 tvrzení (týkajících se převážně léčivých bylin), která nebyla posouzena.

Co je to zdravotní tvrzení?

Zdravotní tvrzení je informace týkající se zdraví, která je uvedena v reklamě či na obalu potraviny, a dává do souvislosti potravinu a zdravotní stav člověka, nebo také preventivní působení potraviny na zdraví. Příkladem zdravotního tvrzení je "vápník je dobrý na kosti" na krabici mléka či "dobré pro srdce a cévy" na doplňku stravy obsahujícím omega 3 mastné kyseliny z ryb.

Proč vlastně přišlo toto nařízení na svět?

Cílem tohoto nařízení bylo dát spotřebitelům větší jistotu ohledně správnosti a přesnosti zdravotních tvrzení používaných na obalech výrobků a v reklamě. Má tedy chránit spotřebitele, aby nebyl klamán.

Náš pohled:

Diochi se zabývá výrobou a distribucí doplňků stravy již od roku 2003, tj více než 17 let.

Určitě existují firmy, které záměrně označují přípravky tak, aby vzbudily dojem, že mohou vyléčit zdravotní problémy, ale ty určitě nebudou roky existovat oficiálně na českém i mezinárodním trhu a získávat mezinárodní ocenění. Tyto přípravky získáte většinou podomnín způsobem prodeje, ale protože tyto firmy informace nijak nezveřejňují, toto nařízení je stejně nepostihne.

I věda dnes ví, že správně zvolená strava pomáhá udržet zdraví a jednoznačně patří mezi základní preventivní opatření. Doplňky stravy patří mezi stravu zesílenou, která dodává tělu potřebné látky v koncetrované podobě, aby fungovalo tak, jak má. Bohužel však  tímto nařízením spotřebitele moc nechrání, protože ti tak nedostanou informace, podle kterých by se mohli rozhodnout do jaké míry chtějí své zdraví těmito doplňky stravy ovlivnit.

Používejte proto herbáře, které jsou ověřené stovkami let zkušeností. Vzhledem k tomu, že Diochi využívá znalosti Tradiční čínské medicíny, jsou tyto zkušenosti a informace staré tisíce let.

Jak Evropský vědecký poradní orgán testoval - zdravotní tvrzení byla posuzována nesprávným způsobem. Proces posuzování byl velmi podobný postupu, používanému při hodnocení léčiv, což je pro potraviny nevhodné. Tvrzení pro léčiva lze snadno prokázat, protože jejich účinky jsou viditelné rychleji (bohužel i ty nežádoucí). Účinky potravin a živin jsou méně výrazné a v některých případech jsou zaznamenána až po dlouhodobém užívání. Ano, zde můžete namítnout, proč užívat doplňky stravy, když léky fungují rychleji? Odpověď je jednoduchá. Léky obsahují většinou jen jednu látku z byliny. Ta je pak jako extrakt silnější, ale mnohdy s nežádoucími účinky. Proč? Příroda bylinu vymyslela tak, aby obsahovala komplex látek, které se navzájem doplňují. Takovýto komplex pak možná účinkuje pomaleji, ale o to důkladněji. Opravdu si myslíte, že jsme chytřejší než příroda?

Celkově vzato se však může vědecká i alternativní medicína shodnout na tom, že vhodně zvolená strava může příznivě ovlivnit civilizační onemocnění.

Řiďte se prosím zdravým selským rozumem, hledejte informace o bylinkách na internetu, kterých je naštěstí k dispozici dost.

Přejeme hodně zdraví - Vaše Diochi

Kontakty

• Diochi spol. s.r.o. Kontaktní informace na centrálu společnosti a zahraniční pobočky.
• Prodejny a kluby Přes 100 prodejních míst s odborně proškolenými prodejci.
• Časopis Sféra Redakce, inzertní oddělení a možnost objednání předplatného.

• Kontaktní formulář
• Internetový obchod DIOCHI

„Proč by nesmrtelní, jejichž životních osudů jsou plné knihy, neměli existovat? Proč by neměly existovat božské procesy vedoucí k nesmrtelnosti? Ke Chung, Pao pchu-c' (320 n. l.)

Touha po dlouhověkosti, či dokonce nesmrtelnosti je mnohem staršího data než Ke Chungův spis, ovšem obvykle byl takový stav dopřáván božstvům, nikoli lidem. Ti mohli toužit alespoň po prodloužení svých dnů.

Titul díla učeného mistra Ke Chunga (asi 280 – asi 340 n. l.) se překládá jako „Kniha Mistra přidržujícího se prostoty", což se nevykládá právě snadno a nebudeme se o to ani pokoušet. Jde o proslulý spis shrnující dobový stav čínských přírodních věd, alchymii nevyjímaje. Ta je podstatná, protože cílem čínských alchymistů nebylo, na rozdíl od jejich pozdějších evropských kolegů, vyrobit zlato z obecných kovů, ale především připravit preparát, jenž by měl přinejmenším prodloužit lidský život. V ideálním případě měl dokonce vést k nesmrtelnosti. O této možnosti se ve starověké Číně nepochybovalo, jak na to ostatně Ke Chung naráží – líčení životů nesmrtelných byla celá řada, občas takových, která si odporují. To však nikterak nebránilo víře, že vhodnými preparáty, pomocí božského procesu, lze takového stavu dosáhnout. Ještě v nedávné době byl šedesátník kmetem v očích svého okolí.

Kudy do vyšších věků a „bez hole v ruce"?

Dnes se takový člověk teprve chystá do důchodu, nejednou však už se zdravím ne právě nejlepším. Pokrok medicíny je nesporný; život se ve vyspělých státech výrazně prodloužil, nicméně pro stáří bývá vcelku příznačné jeho spojení s chorobami, jakými jsou cukrovka, potíže srdeční, o pohybovém aparátu nemluvě. Kolik starších osob vidíme chodit o holi. Otázka, jíž se vědci dnes hodně zabývají, zní: Bylo by možné, aby lidé dosahovali vyššího věku bez těchto potíží, nebo jen s malými? Inspirací jsou výzkumy prováděné se stoletými, z nichž se nemalý počet těšil dobrému zdraví do posledních dnů života. Jak to charakterizoval jeden odborník, pro tyto osoby platí: „Žijí, žijí, žijí, a pak jednoho dne zemřou." Nikoli, že by trávily léta upoutány na lůžko. Takže ještě trochu jinak položená otázka je, zda by se nedaly naše obrazné hodiny života alespoň zpomalit, nebo snad dokonce přimět k tomu, aby šly trochu nazpátek, přinejmenším po krátkou dobu. Tedy, aby se náš zdravotní stav vrátil k té lepší podobě, když jsme byli o něco mladší. Jsou to odvážné myšlenky, ale zdůrazněme, že dnešní vědci nehovoří o nesmrtelnosti jako jejich čínští předchůdci.
Současní vědci se snaží zpomalit stárnutí a hlavně udržet tělo co nejdéle relativně zdravé.

Existuje vědecká definice stárnutí?

Jak je v moderní době obvyklé, hledají se preparáty, tak jako kdysi elixíry života. Nesnáz je ovšem v tom, že to sice občas jde, ale u organismů podstatně jednodušších, než je člověk, jakými jsou například kvasinky, v lepším případě myši. Doprovází to navíc řada otázek, které čekají na zodpovězení. Například – jak tomu vlastně je, když se třeba rozdělí jaterní buňka, neboť tělo se přece běžně stále regeneruje. Je tato nová buňka „mladá", nebo nějak odpovídá věku osoby, v níž vznikla?
Stále není jednoznačná a všeobecně přijatá definice stárnutí, a nejsou ani metody jak tento proces měřit.
Teď uvažujeme ve vědecké rovině, protože laická veřejnost si stárnutí vcelku představuje.

Čachtická paní měla správný recept, ale špatnou metodu!

Jak řečeno, jisté úspěchy byly zaznamenány, ale zatím u již zmíněných myší. Při jednom pokusu byla starší myš napojena na krevní oběh druhé, mladší, přičemž se ukázalo, že kmenové buňky té starší začaly vykazovat větší aktivitu, což se projevovalo mimo jiné lepším hojením ran, dokonce jako by se stavba svalů omladila. Trochu to připomíná proslulou hraběnku Báthoryovou, neblaze známou Čachtickou paní, která používala krev panen, ne však přímým připojením k jejich krevnímu oběhu. Na rozdíl od počínání šlechtičny, kde základem byla víra, že mladá krev omlazuje, vědci opravdu našli bílkovinu, která se podílí na opravě svalů. Další studie však předchozí výsledky na myších zpochybnily tvrzením, že tahle bílkovina naopak přibývá ve stárnoucím organismu, který se musí sám více opravovat. Takže i výsledky u myší jsou problematické.

Mohou lidé mládnout?

Řada vědeckých laboratoří začala v posledních letech studovat několik desítek medikamentů a potravních doplňků s cílem zjistit, zda by se některý z těchto preparátů nehodil současně ke zpomalení stárnutí. Skupina anglických badatelů zveřejnila výsledky zkoumání jednoho z preparátů podávaných při diabetu druhého typu. Podle jejich závěru se pacienti používající tento lék dožívali v průměru dokonce o patnáct procent delšího věku než zdraví jedinci podobné konstituce. Připomeňme hlavní výhradu týkající se takových studií – jak najít osoby, o nichž můžeme tvrdit, že mají podobnou blízkou konstituci? Všechna vyšetření sice poskytnou nějaké hodnoty, mohou být blízké, ale nevypovídají o minulosti, o tom, co je zatím skryto kdesi v buňkách. Takže jak dalece si jsou zkoumané osoby podobné?

Nicméně v tomto případě jako by se nalézalo vysvětlení. To spočívá ve skutečnosti dnes známé, že cukr, tedy přesně glukóza, se v lidském těle váže na bílkoviny, a tím je vyřazuje z činnosti, některé (těch je jen několik) trvale, což vše vede k projevům stárnutí. Diabetici znají patrně termín „glykovaný hemoglobin", červené krevní barvivo zablokované navázanou glukózou, jehož hladina v krvi ukazuje, zda dotyčný držel správnou dietu v posledních desítkách dnů před vyšetřením. Může snad opravdu roli zpomalovače stárnutí i zdravých lidí hrát preparát na zmírnění cukrovky? Zatím zůstává u této otázky.

O myších a lidech

Jiným preparátem, který výrazně prodlužoval život myším, byl jeden z léků skupiny rapamycinů používaný pro utlumení imunitní reakce při transplantacích. Názvy léků neuvádíme, protože jde o pokusy, které jsou předmětem vědeckých diskusí, a závěry nejsou jednoznačné. Mohlo by to vyvolávat předčasné a možná liché naděje. Zkušenost s lidmi je zatím právě jen v potlačení imunitní reakce, a o těchto preparátech je známo, že jedním z jejich vedlejších účinků bývají vředy v ústech (nemluvě o vysoké ceně).
Zatím tedy hledání pokračuje a většina odborníků se shoduje v tom, že v dohledné době se nedá počítat s tím, že by se nějakými preparáty dal významně prodloužit lidský život. Zaznívají dokonce hlasy varovné. Jde o to, že kdyby se opravdu povedlo nějakým způsobem „omladit" stárnoucí buňky, může nastat nežádoucí efekt. Takové buňky se mohou začít dělit rychleji jako skutečné mladé, ale ve výsledku by to mohlo vést k jejich nekontrolovanému dělení, což je zhoubné bujení. Ani na to nesmíme zapomínat.

Ve kterém věku přesně začínáme stárnout?

Otázek je ještě více – pokud by se nějaký preparát zpomalující projevy stárnutí našel, kdy ho začít užívat? V dospělém věku, když se ještě neobjevily nemoci stáří? To znamená užívat ho třeba desítky let? Nebo začít teprve tehdy, když se objeví první taková nemoc, případně její rané známky? Pak je tu samozřejmě další otázka – pokud se podaří stárnutí oddálit, pak o kolik? Jeden rok v myším životě je hodně, v lidském to jistě není zanedbatelné, ale v poměru k tomuto hlodavci to moc není, přitom za cenu požívání preparátů, které mohou mít přece jen po delší době užívání nějaké vedlejší účinky, o nichž se momentálně neví.

Proskurník lékařský – známý spíše jako ibišek, je trvalka dorůstající do výšky asi 1,5m. Celá rostlina je měkce plstnatá, lodyha je přímá, jednoduchá nebo chudě větvená. Listy jsou krátce řapíkaté, dolní trojúhelníkovitě srdčité, tří až pětilaločné, horní vejčité. Květy rostou jednotlivě nebo ve svazečcích, v úžlabí nebo ve vrcholových hroznech. Koruna je rozeklaná na pět uštů, obvykle starorůžové barvy. Plodem jsou jednosemenné tvrdky. Kvete od konce června do začátku září.

Ve volné přírodě roste ibišek jen v té nejteplejších oblastech našeho státu a je chráněn. Pro lékárenskou potřebu se pěstuje.

Předmětem sběru jsou jak květy tak i listy nebo kořeny a nať. Za nejhodnotnější se považuje se považuje kořen, sbíraný na podzim. Květy sbíráme těsně před rozvitím mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne, list těsně před květem kolem osmé hodiny ráno, počátkem léta. Výhodou sběru je jejich postupné dozrávání.

Obsahuje velmi hodnotný sliz, škrobové látky, glukozu, asparagin, betain, pektiny, flavonoidy, minerální látky, organické kyseliny, stopy silice a další účinné látky.
Sliz vytváří na sliznicích ochrannou vrstvu a chrání ji před škodlivými vlivy. Dovede dokonale tlumit kašel, použití je pak velmi široké. Používáme při chorobách plic a průdušek, močových cest a ledvin a trávicího ústrojí včetně těžkých průjmových onemocnění.

Zevně se používá ke kloktání, při popáleninách a poleptání, na nehojící se rány, ke změkčování zatvrdlin. Je proto mimořádně univerzální.

Prodlužuje účinnost směsi, do níž je přidávána, zároveň ale současně zpomaluje vstřebávání jiných účinných látek, například vitamínů. Chceme-li dosáhnout co největšího účinku, podáváme samostatně.

Nejsou známy nežádoucí účinky nebo vedlejší kontraindikace, takže je možné používat proskurník i v pediatrii.