Diochi vyrábí ryze české přípravky propagující zdravý životní styl. Zjistěte, jak nahlížíme na vaše zdraví.
Žižkovo náměstí 21, Prostějov
Otevírací doba: Po-Pá 09.00 - 17.00, So 09.00 - 12.00
T: 728 036 738
28. října 11, Olomouc (pěší zóna naproti OD Prior)
Otevírací doba: Po, Čt 10 - 17h, Út, St 10 - 18h, Pá 10 - 16h
T: 608 711 410
Bolest hlavy je jedna z nejčastějších bolestí v lidské populaci. Někdy bývá výhradně jako doprovodný příznak celkového onemocnění, jindy jde o bolest, která dotyčného sužuje téměř permanentně.
Může být doprovázena různými příznaky. Pokud se bolest vyskytne akutně a je velmi silná, navíc má „šlehavý charakter“ a neustupuje, je doprovázená nevolností a zvracením, pak voláme lékaře, protože může jít o závažné mozkové krvácení. Také nikdy nepodceňujeme úrazové bolesti hlavy, zejména pokud jsou doprovázené zvracením a ztrátou paměti. Zde jde nejčastěji o otřes mozku, který opět vyžaduje lékařské ošetření a hospitalizaci. Další závažné onemocnění, které je provázeno bolestmi hlavy a u něhož je nutné lékařské ošetření, je akutní meningitida. Je provázena vysokými teplotami, opozicí šíje, ztuhlostí šíjového svalstva. V praxi to znamená, že člověk nepředkloní hlavu na prsa anebo neohne záda vsedě ke kolenům. Někdy toto onemocnění může být provázeno schváceností, nevolností, zvracením, mluvením z cesty nebo výsevem drobných červených flíčků – petechií. Je to stav, kdy je nutné neprodleně přivolat lékaře, nejlépe záchrannou službu. Onemocnění, při nichž vznikají bolesti hlavy, je řada, detailnější rozbor ale není předmětem tohoto článku.
Lokalizace bolestí hlavy podle čínské a celostní medicíny
Preparáty Diochi a bolesti hlavy
Použití preparátů Diochi budeme spíše aplikovat u chronických bolestí hlavy, na které je naše klasická medicína takzvaně krátká. Detoxikací organizmu a úpravou životosprávy dokáže alternativní medicína doslova zázraky. Někdy se bolesti hlavy ovlivní poměrně snadno, hlavně ty, které netrvají dlouho. Pokud má pacient bolesti mnoho let, pak detoxikace bude dlouhá a postupná, mnohdy projdeme i fázemi zhoršení a následného klidu či zlepšení. Je potřeba na to klienta nebo pacienta připravit. Detoxikaci můžeme doplnit Bachovou květovou terapií, akupunkturou nebo homeopatií. V průměru podle svých vyléčených pacientů mohu říci, že detoxikace pro bolesti hlavy do úplného ústupu bolestí se pohybuje kolem 1,5 roku permanentní detoxikace.
K detoxikaci organizmu při bolestech hlavy můžeme použít prakticky skoro všechny preparáty Diochi. Vždy se řídím tím, co vytestuji jako příčinu bolestí hlavy, a tím, který přípravek vytestuji na daný problém.
Budu-li chtít zaléčit právě probíhající bolest, pak vzhledem k intenzitě použiji Sagradin, a to v dávce 1 čajovou až 1 polévkovou lžíci. Téměř vždy dojde k úlevě, ne-li k úplnému odeznění. Podávám ho jako symptomatický lék, tedy lék na odstranění příznaku. Ale pokud nebudeme dále problém řešit do hloubky, bolesti se nám budou vyskytovat stále. Dalším preparátem, který pravidelně vytestuji u všech bolestí hlavy, je Aloysia. Tento čaj pijí všichni moji pacienti s bolestmi hlavy. Pomáhá detoxikovat mozkové struktury, zejména mozkové pleny, které jsou zatížené u všech lidí s bolestmi hlavy. Použití ostatních preparátů budu uvádět podle jednotlivých příčin bolestí hlavy. Platí obecně známé pravidlo, že se snažíme vždy léčit příčinu dané nemoci nebo příčinu zatížení orgánů.
Zátěž jater a žlučníku
Tato zátěž se nejčastěji projevuje bolestí hlavy po stranách, někdy jsou přítomny i bolesti očí nebo za očima. Pokud jde o bolest z přetížení jater, většina pacientů si stěžuje, že je budí mezi 1.– 3. hodinou ranní. Játra jsou naší chemickou továrnou, která musí denně zpracovávat nepřeberné množství toxických látek, jež tělo přijímá anebo které se vytvářejí metabolickými pochody organizmu či jsou vytvářeny mikroorganizmy přítomnými v našem organizmu. Mohli bychom jmenovat celý seznam toxinů. Jen mě vždy zaráží, že si to člověk nedokáže uvědomit. Kdykoli sdělím pacientovi, že má zatížená játra, vždy se dotáže, z čeho? Jako by si nikdo neuvědomoval, že prakticky žijeme obklopeni chemickými látkami (hnojiva, přípravky pro deratizaci, dezinfekci, léky, pesticidy, insekticidy, herbicidy, barvivy…). Všichni se diví – vždyť jedí zdravě, pijí zdravou vodu a dýchají zdravý vzduch! Navíc játra mohou být zatížena řadou virů (EB viry – infekční mononukleóza, viry hepatitid, CMV). Pokud nestačí zvládat všechny tyto zátěže, začnou se hromadit a dráždit organizmus. Jako první se může manifestovat chronická únava anebo právě bolesti hlavy.
Doporučení: Detoxin, Astomin, Vista clear, Intocel, Smil písečný, Kustovnice čínská, Achyrocline satureioides, Uncaria tomentosa, Gerocel kapky i kapsle.
Zátěž tlustého střeva a plic
Zátěž plic přispívá ke špatnému okysličení organizmu. Na nedostatek kyslíku je citlivý i mozek. Nedostatečné prokrvení vede k bolestem hlavy. Stejně tak kvůli zátěži tlustého střeva toxiny (hlavně kvůli dysmikrobii, která je původcem toxických látek) můžeme trpět bolestmi hlavy. Navíc s tlustým střevem souvisí čelistní dutiny a s plícemi stav sliznic dýchacího ústrojí. Různé záněty dýchacího ústrojí, zejména chronické, mohou vést k bolestem hlavy.
Doporučení: Baktevir, Deviral, Astomin, Astofresh, Gerocel, Supracid, Rosa centifolia, Prunella vulgaris
Zátěž močového měchýře a ledvin
Při zatížení tohoto okruhu se objevují bolesti hlavy v čele anebo v zátylku. Mnohdy v důsledku zatížení dráhy močového měchýře dochází ke spazmům svalů kolem páteře, k bolestem v zádech, zejména stažení trapézových svalů, což následně vyvolává i bolesti hlavy.
Doporučení: Diocel, Diocel Biominerál, Smilax officinalis, Gerocel kapsle, Vista clear.
Zátěž srdce a cév, tenkého střeva
Pokud dojde k postižení cév aterosklerózou, dochází ke zhoršování prokrvení tkání, k horší reaktivitě cév. Porucha průtoku v kterékoli oblasti může vést k bolestem v dané lokalitě. Zhoršený průtok koronárními tepnami vede k bolestem srdce, zhoršený průtok a regulace cév v mozku je jednou z příčin bolestí hlavy. Kromě toho i mozkové tepny mohou nést zátěž toxickými látkami. Zátěž mozkových tepen je hlavním faktorem vzniku migrén. U klasické migrény je ve hře cévní tonus a nervové zásobení cév, které reagují na různé podněty. Dráždění a rovnováha a regulace jsou narušeny přítomností toxické zátěže v cévách a nervech. Porucha tenkého střeva bývá častou příčinou bolestí hlavy. Velmi často je poškozeno chronickým zánětem (v důsledku potravinové alergie), ten poškozuje Payerské plaky – imunitní orgán ve střevě. Navíc kvůli chronickému zánětu je ovlivněno vstřebávání živin, minerálů a vitaminů. Dysbalance v těchto prvcích může vést k bolestem hlavy.
Doporučení: Venisfér, Intocel, Sagradin, Burrito, lapačo červené.
Zázvor nebo přesněji zázvorník lékařský (Zingiber officinale) bylo v minulosti hojně používané koření. Může být pro zkrácení nebo prevenci migrén stejně účinné jako silné léky na předpis, které ale mohou mít vážné nepříznivé účinky.
90% člověka jsou mikroby. Má se za to, že každý lidský jedinec v sobě i na sobě hostí 10krát více mikrobů než je jeho celkový počet buněk. Mikrobiota, kolonie mikroorganizmů v našem těle má zásadní vliv na jeho celkový zdravotní stav. Život bez mikrobů nepřichází v úvahu. Kdy přesně došlo k historicky prvnímu významnému okamžiku kontaktu s bakteriemi, nikdo neví. Jisté je, že tomu bylo v prvopočátcích evoluce. Jak s nimi nyní, v současnosti žít ve vzájemné prospěšné symbióze a být odolní vůči těm škodlivým?
Pekný deň.
Produkty Diochi užívam už 2 roky,vždy si vyberiem podla odporúčania na webovej stránke,alebo podla brožúrky od Mudr.L.Hodkovej, alebo v poradni. Zatial som ich užívala preventívne,až toho roku v lete som chytila silný zápal priedušiek,kašel,nádcha.Nasadila som si Dinavir 3-krát 5kv.,lebo sa mi z neho točila hlava,ale neskôr už 3-krát 10,15kv,Astrofresh 3-krát 5kv a Sagradin 3-krát 5kv. a už 4 deň ustúpila nádcha,5 deň zahlienené priedušky sa mi vyčistili,no neuveritelné za týždeň som bola v pohode,čo s alopatickými liekmi som si v minulosti liečila zápal priedušiek 2 mesiace.Tak toto je moja zatial najlepšia osobná skúsennost s produktami Diochi,ešte som zabudla dodat,že som pila čaj Ruža stolistá.Prajem všetkým krásny deň :)
Jako lektorka jógy pracuji s vědomým pohybem již dvacet let. Zalíbení v meditacích a ve vědomé práci s myslí však nacházím až v posledních letech. Přivedla mě k ní až má vlastní potřeba po zmírnění vnitřního napětí a stresu, který měl často původ pouze v mém pohledu na situaci než v charakteru situace samotné. Mezi dalšími důvody také byla a je skutečnost, že jako potomci svých předků si neseme jako (ne)vyžádané dědictví i temperament a určité tendence k reakcím, které sami vnímáme jako již nefunkční, a přesto se od nich dokážeme osvobodit jen velmi těžce. V tom všem nám koncept MINDFULNESS může být velmi dobrým průvodcem a pomocníkem. Nazvat mindfulness všelékem může znít poněkud nadneseně, ovšem má vlastní zkušenost potvrzuje, že právě mindfulness má ten obrovský potenciál nasměrovat tápající mysl, a tím i uzdravit churavějící tělo. Období podzimních melancholických nálad a nastupující energie Vánoc k ponorům do vlastního nitra nabádá a může nás v našem záměru – začít na sobě pracovat právě tímto směrem – podpořit.
Přiblížit potenciál přístupu mindfulness nám může výklad slova – mindful – přídavné jméno, překládající se jako bdělý, s bdělou myslí, tedy vědomý a v plném prožitku. V češtině se používá často i význam všímavý. Mindfulness je podstatné jméno, bdělost nebo-li všímavost. Oba tyto překlady naznačují velmi výmluvně, o co vlastně jde: být bdělý a všímavý k tomu, co se mi děje, jak na mě působí vnější svět a jak já na něj reaguji, co prožívám na těle i na úrovni mysli a emocí. Při delší praxi můžeme díky získanému nadhledu a odstupu pozorovat i to, co se nachází za našimi spontánními reakcemi. Můžeme s nimi dokonce pracovat, nežádoucí reakce odbourat a nefunkční myšlenkové vzorce propustit.
Mindful přístup, nebo chcete-li bdělý přístup k životu, nám nabízí obrovský užitek jak v každodenním životě, tak v krizových situacích. Při každodenní rutině si totiž uvědomíme, že vlastně nic není rutina J, že vše je proměnlivé. Všímáme si drobností a krás, které najednou oceníme. Je to jakoby nám někdo sundal šedavé odřené sluneční brýle, skrze které již nebylo pořádně vidět. My jsme si na ten omezený pohled zvykli, ale (možná) jsme hledali něco víc. A to nyní přichází. Život je najednou pestrý, přináší novou radost a elán, štěstí a nadšení, někdy i smutek a slzy, ale v hlubokém prožitku. Pokud jsme si navíc vědomi skutečnosti, že vše se děje k něčemu a že i ta nejvíce hořká zkušenost nás časem a klikatými zatáčkami může dostat právě k další důležité křižovatce našeho života, vnímáme i ten smutek s pokorou a vděčností.
V krizových situacích vnímám obrovský přínos mindfulness právě v tom, že nás naše praxe a trénink nepustí do zkratové reakce, tedy útok (agrese) či únik. Naopak, zůstáváme bdělí jak vůči vnějšímu světu, tak vůči své vlastní reakci na něj a na stres. Svou reakci si VOLÍME. S plným vědomím.
Na jedné z konferencí TEDexu pan Dr. Dan Siegel, zabývající se vědním oborem zvaným interpersonální neurobiologie, vysvětluje velmi názorně (a lidově uchopitelně) vztah mezi jednotlivými částmi mozku a jejich vlivem na náš život: mozkovým kmenem, zodpovědným především za reakce našeho těla, limbickým systémem, zodpovědným za naše emoce a vztahy, kortexem – mozkovou kůrou, zpracovávající především naše empirické zkušenosti a částí mozku s názvem prefrontální kortex. Právě ta poslední, prefrontální kortex nebo-li čelní lalok, je evolučně velmi vyspělou částí mozku zodpovědnou za soustředění, chápání, rozhodování, vzpomínání a za morální i sociální uvažování. Právě tato část mozku má tu schopnost a možnost integrovat, tedy propojit, další zmíněné časti mozku a monitorovat jejich aktivity a usměrňovat je. Děje se tak, dle Dr. Siegela, díky tomu, že s postupující meditační praxí dochází k propojování nejspodnější části prefrontálního kortexu s limbikem, mozkovým kmenem a kortexem. Neděje se tak však náhodně. Podmínkou je proces, který Dr. Siegel nazývá „TIME IN“, tedy časem, kdy jsme sami v sobě. Právě v meditaci, kdy si uvědomujeme vnitřní prožitky a procesy jak tělesné (jako např.dech), tak mentální (tok myšlenek), dochází k propojování zmíněných částí mozku. Výsledkem je lepší sebereflexe a seberegulace, lidově řečeno, máme sami nad sebou lepší kontrolu a nevyskakujeme jako čertík z krabičky, zachováváme si chladnou hlavu a lepší odstup od věcí. Mimoto se pozitivní změny projevují také v oblasti učení a paměti, vnímání sebe sama a zaujímání stanovisek. Tyto změny na mozku jsou dokonce prokazatelné na zobrazovacích metodách magnetické rezonance. K prvním monitorovatelným výsledkům se můžeme dopracovat již po asi třech týdnech praxe, k výrazným změnám dochází zhruba po osmi týdnech každodenní praxe.
Za pojmem MINDFULNESS stojí západní věda, ale prapůvod hledejme v prastaré tradici tibetského buddhismu. Právě buddhistická meditace všímavosti, tedy pozorování přítomného okamžiku bez posuzování, představuje jádro mindfulness přístupu. Dnešní mindfulness je však oproštěn od jakýchkoliv náboženství. Jedná se o přístup, který v roce 1979 převzala Klinika snižování stresu v nemocnici Massachusettské univerzity ve Worcesteru. Tento program, který je nazýván MBSR (Mindfulness-Based Stress Reduction) – Snižování stresu pomocí všímavosti, se stal novým proudem v rámci medicíny, psychiatrie a psychologie, jejž můžeme asi nejvýstižněji nazvat pojmem participativní medicína. Využívání mindfulness na klinikách je příležitostí pro pacienty, jak se více angažovat ve zlepšování vlastního zdraví a pohody a doplňuje standardní léčbu. Mindfulness má za sebou dnes již padesátku let klinických zkušeností a více než dva tisíce studií, které prokazují jednoznačný vliv všímavého přístupu a meditační praxe na zdravotní stav těla, imunitu, stav mysli, pocit všeobecné pohody a snižování stresu.
Pokud energii zaměříme do jednoho bodu, dokážeme zázraky.
Uzdravování pomocí meditace vychází z přesvědčení, že každá bytost má vše potřebné k harmonizaci svého stavu, a drobné, někdy i výrazné odchylky od plného zdraví může uvézt zase zpět do normy. Celý tento přístup má jednu velkou podmínku, tělo i psychika člověka potřebují dostatek životní energie. Životní energii přijímáme dechem, sattvickou neboli harmonickou stravou, kvalitním spánkem a vyváženou tělesnou aktivitou. O tuto cennou a léčivou energii ovšem taky přicházíme, někdy vědomě (odchýlením se od svých zdravých návyků), a velmi často také nevědomě, například když věnujeme pozornost mnoha podnětům najednou. To, že ženy jsou schopné multitaskingu a muži ne, je holý nesmysl. Roztržité zaměření pozornosti škodí oběma pohlavím stejně. Možná mají muži v tomto směru vyvinutější pud sebezáchovy… Naše vědomá pozornost skýtá obrovský potenciál, když ji vrháme všemi směry, neomluvitelně s ní plýtváme, pokud ji však zaměříme do jednoho bodu, dokážeme zázraky. Jako nevinné rozptýlené sluneční paprsky, které skrze lupu přeneseme na kousek suchého dřeva – zažehnou plamen…
Tip pro domácí praxi: Věnujte si každý den s plným vědomím okamžiky, kdy budete záměrně vykonávat jen jednu činnost. Dopřejte si nerušeně šálek kávy nebo oběd, aniž byste do ruky brali mobilní telefon a řešili nevyřízenou korespondenci, anebo procházku lesem bez hudby ve sluchátkách, prostě cokoliv bez dalších podnětů odpoutávajících vaši pozornost.
Jak to celé uchopit a kde začít? Certifikované kurzy mindfulness, které se dnes konají už po celé České republice, trvají přesně osm týdnů. Což je doba, za kterou je možné pozorovat výrazné změny jak na mozku, tak v běžném životě. Najednou nás situace, kvůli kterým jsme se cítili vytočení, nechávají v klidu… Během výcviku mindfulness se každý týden sejde skupinka účastníků spolu s lektorem na zhruba 2 hodiny. Představí si téma, meditací si společně projdou a zbytek je domácí praxe. Tedy náš záměr zmírnění stresu nesplní jedno setkání týdně, nýbrž denní samostatná praxe v délce asi 20 – 30 min. Po ukončení výcviku se meditační praxe stane již návykem a je dobré se k ní v obměnách vracet, podle potřeby. Kdo se zajímá více, existují tzv. Follow-up, tedy navazující programy, prohlubující dovednost meditace a její funkční využití např. v práci se strachem, traumatem a jinými náročnými tématy. Osobně věřím tomu, že v osobní praxi je disciplína nadřazena momentální motivaci. I když se vám nechce a hledáte tisíc a jednu výmluvu, proč právě teď nemáte čas, udělejte to. Připomíná mi to starý vtip o dřevorubci, který řezal dřevo tupou pilou. Na dotaz, proč si ji nenabrousí, odvětil, že na to přece nemá čas…
Co si prakticky můžete vyzkoušet? Základní výcvik zahrnuje asi desítku rozličných meditací, jejichž náročnost je odstupňována. Základem, kterým si však všichni procházejí, je meditace na dech.
Tip pro domácí praxi: Meditace na dech – Stačí se posadit do pohodlné pozice s napřímenou páteří a jen pozorovat svůj dech, neposuzovat, neprohlubovat, jen nechat plynout, v duchu si opakovat NÁDECH A VÝDECH, a dechu se držet coby kotvy své pozornosti. Budete sami překvapeni, kam vás vaše mysl během pouhých pěti minut dovede… Jakých barvitých příběhů budete účastníky, jaké fabulace si budete vytvářet… Ovšem to není naším záměrem. Vždy, když nám mysl odvede pozornost k tomu, co nesouvisí s kotvou naší pozornosti, musíme ji vrátit zase zpět na NÁDECH A VÝDECH. Jak jednoduché a složité zároveň. Během těchto návratů mysli k přítomnému okamžiku totiž dochází ke zmiňovanému propojování jednotlivých částí mozku.
VDĚČNOST: Nedílnou součástí výcviku a přístupu mindfulness je podpora vděčnosti. Vše, co nám přijde do života, je třeba ocenit a poděkovat za to. Bohužel velmi často na to v běžném spěchu zapomínáme a pravou hodnotu toho, co máme, si uvědomíme často až tehdy, kdy o to přijdeme…
Tip pro domácí praxi: Předvánoční rituál vděčnosti – Najděte si každý večer chvíli sami pro sebe a vezměte si kousek papíru či rovnou svůj deníček a oceňte a s vděčností poděkujte za malé i větší radosti, jež vám dnešní den přinesl. Pokud si nechcete psát, vyjádřete svůj vděk alespoň v myšlence.
LASKAVOST: Dalším důležitým prvkem je podpora laskavosti. Spousta z nás není dostatečně laskavá ani k sobě sama, natož tak k druhým ve svém okolí. Těžko nacházíme pochopení, trpělivost a laskavé slovo pro ostatní, když je nemáme sami pro sebe.
Tip pro domácí praxi: Předvánoční rituál laskavosti – Dopřejte malou (i větší) laskavost sami sobě každý den a vědomě si ji užívejte. Až se budete cítit dostatečně nasyceni, začněte plamen laskavosti šířit kolem sebe.
Právě vděčnost a laskavost jsou témata, která propůjčují meditacím další hluboký význam.
O minfulness a meditacích by se dalo povídat hodiny a hodiny. Pro mě není toto téma teorií z moudré knihy, ale odžitou praxí se všemi novými poznatky, ke kterým mě dovedla. Jsem velmi vděčná za to, že mi meditace vstoupila do života. Stále jsme dost materiálně zaměřená společnost a vhledy, které nám meditace nabízí, velmi povznáší a osvobozují duši.
Před tím, než se začneme vymlouvat na to, že okolí nefunguje podle našich představ, začněme hledat řešení u sebe, změňme úhel pohledu, svůj přístup. Používejme své smysly v jejich plném potenciálu, mějme oči skutečně otevřené, poslouchejme a naslouchejme, vychutnávejme si každý pokrm, dotek i vůni. Buďme tady a teď. Žijme svůj život naplno a zároveň vědomě.
Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková – autorka knihy Mateřství a seberealizace, lektorka jógy pro dospělé a děti
Na minestrone polévku budeme potřebovat:
4 lžíce olivového oleje
600g čerstvé sezónní zeleniny podle chuti –rajčata, cibule, hrášek, fazole, cuketa, celer, mrkev, listový špenát, mangold, kapusta, pórek, česnek, brokolice, atd.)
3 brambory
mořská sůl
špetka čerstvě mletého pepře
čerstvá bazalka
1 lžička strouhaného parmezánu
1 lžička janovského pesta
Postup:
V hrnci rozehřejeme olivový olej a orestujeme pokrájenou cibuli. Poté přidáme na drobno nakrájenou další zeleninu. Rajčata spaříme, oloupeme a použijeme jen dužinu. Fazole je třeba den předem namočit. Zeleninu v hrnci zalijeme vodou nejlépe tak, aby dosahovala do ¾ výšky hrnce. Osolíme, lehce opepříme a pod poklicí vaříme na středním plameni cca 15 minut. Z hotové polévky odebereme 1 vrchovatou naběračku měkké zeleniny, kterou propasírujeme a vrátíme do hrnce. Polévku servírujeme horkou, do každého talíře přidáme 1 lžičku janovského bazalkového pesta a parmezánu.
Kojetická 1023, Neratovice
Otevírací doba: dle telefonické dohody
T: 602 186 630
Kravské mléko je přírodou určeno pro telátka a těm také pochopitelně naprosto vyhovuje. Z hlediska čínské medicíny má značně jinovou povahu, a tak vede k rychlému roztažení buněk a tím k velkému nárůstu hmoty, což je u telete vítané a fyziologické, zatímco u lidského mláďátka nežádoucí a nezdravé.
Takové děti pak rychleji přibývají na váze než jejich kojení vrstevníci, leč jejich imunitní systém je vyčerpáván, a proto jdou takříkajíc z nemoci do nemoci. Většinou se silně potí, jsou brzy unavené, nevrlé a trpí na zahlenění a ekzémy. Do hry vstupují antibiotika, hormony, antihistaminika a dítě má nastartováno stát se tzv. chronikem. Chronik je kdokoliv, jehož chorobu lékaři nedokážou léčit.
O mléku
Kravské mléko obsahuje kasein a mucin, což jsou dvě bílkoviny, jež enzymatická výbava lidského tenkého střeva neumí kvalitně rozložit. Způsobují zahlenění a zakyselení střev, a tím vytvářejí vhodné prostředí pro bakteriální a plísňové kolonizování jejich sliznice. Tak dochází k rozvoji chronických infekcí, únavě, bolestem hlavy, psychickým problémům, nevýkonnosti a v neposlední řadě k poruchám vstřebávání vápníku, vitaminů a dalších důležitých molekul. Ano, pití kravského mléka vede k odvápňování kostí! Ke snížení kyselosti je tělem použit i kostní vápník. Dílo zkázy dovršuje pojídání mléčně sladkých pochoutek.
Navíc v našich obchodech se prodává velmi nekvalitní mléko plné chemických barviv a stabilizátorů. Důrazně všechny varuji před konzumací mléka a většiny mléčných produktů. Výjimkou je kvalitní 100% máslo, podmáslí, pravé jogurty (tvořící podmáslí) a... to je celé. Kozí a ovčí mléko není tak nezdravé jako mléko kravské. Jeho produkty celkem doporučuji.
Mléko pohledem alternativní medicíny
Ájurvédský systém nepočítá mléko mezi nápoje. Zde se kravské mléko, čerstvé, teplé používá jako jeden ze tří nosičů přírodních léků, tzv. rasajan. Takové mléko (většinou jen jeden doušek) rostlinnou informaci pomůže dopravit do mozkové tkáně či vazivových a jiných nepřístupných tkání. Dalšími dvěma vehikuly jsou ghí (přepuštěné buvolí máslo) a včelí med. Mléko tedy není nápoj a není určeno k výrobě pokrmů.
Jediný způsob, jak lze přesto kravské mléko konzumovat bez pohromy, je vzít čerstvé mléko od lidí, kteří kravičku mají, dobře se o ni starají, a převařit jej s nakrájeným kořenem zázvoru, toto mléko je možné teplé pít. Použitý zázvor je ovšem nutné vyhodit, protože obsahuje toxické zahleňující látky. Takto upravené mléko mohou pít podvyživené děti i dospělí (typu váta), a to jen po omezenou dobu. Podle mých zkušeností mléko nejvíce ubližuje dětem homeopatického konstitučního typu Calcarea carbonica. A také metabolickým typům kapha. Mimochodem, rakovina na biologické úrovni začíná právě u mléka, hlenu TAN a plísní s jejich kancerogenními mykotoxiny.
A pusa od borůvek úplně nejlepší. Pravda, borůvky jsou drobné, sbírání je poměrně pracné, záda nás bolí, ožerou nás přitom komáři, ovádi a jiná lesní zvěř. Stojí to za to, prospěch pro naše zdraví fyzické i psychické je nepřekonatelný.
Borůvka z lesa patří mezi královny našich super zdravých potravin. V červenci je na ně ten správný čas, všeho nechte a vyrazte si je natrhat!
Borůvky jsou lékem na celý dlouhý seznam zdravotních potíží, regenerují a omlazují naše tělo.
Jaké léčivé látky najdeme v borůvkách?
Borůvky jsou významnou léčivou potravinou už po mnoho staletí. Známé jsou hlavně svou bohatostí na vitamin C, který posiluje náš imunitní systém a působí jako prevence a lék nemocí z nachlazení, infekčních a jiných onemocnění. Borůvky jsou ale také jedním z nejlepších přírodních zdrojů silných antioxidantů (karoten, antokyan, pterostilben), tříslovin (tanin) a mají též vysoký obsah železa a dalších bioaktivních látek.
Blahodárné účinky borůvek
Neobvykle vysoký obsah antioxidantů (včetně vitaminu C) působí v našem těle jako ochranný štít před volnými radikály, viry a bakteriemi. Borůvky jsou tedy skvělou prevencí mnoha nemocí, lékem a silným podpůrným prostředkem při rekonvalescenci, chrání naše sliznice a stimulují jejich regeneraci.
Čerstvé, sušené, mražené i jinak konzervované borůvky jsou pomáhají při léčbě:
Dalším úžasným působením je schopnost zlepšovat a udržovat náš zrak
což prokázaly i odborné vědecké výzkumy. Jejich častá konzumace je účinnou prevencí šerosleposti, lidé, kteří mají problémy s nočním viděním, pozorují zlepšení zraku ve zhoršených světelných podmínkách.
Blahodárný účinek mají i na ledviny a močové cesty, čistí je a pomáhají léčit případné infekce v této oblasti. Působí mírně močopudně, zbavují tělo škodlivin a zlepšují funkci lymfatického systému.
Ozdravný účinek mají též na prostatu, hovoří se o nich dokonce jako o přírodní prevenci rakoviny prostaty, ale i v souvislosti s prevencí mnohých jiných typů rakoviny.
Borůvky jsou ideální potravinou a lékem pro diabetiky
Odborné výzkumy také doložily příznivý vliv borůvek na zdraví diabetiků, a to hned v několika ohledech. Obsažené látky snižují hladinu cukru a cholesterolu v krvi. Lidé trpící cukrovkou mají často problémy se zrakem, hlavně v pokročilém věku, i zde jim mohou borůvky posloužit jako přírodní lék pro udržení dobrého vidění. Protizánětlivé účinky a vysoký obsah antioxidantů pomáhají chránit sliznice, častou oblast zdravotních potíží, spojených s diabetes. Kombinace obsažených látek též posiluje cévní systém a zlepšuje krevní oběh a prokrvení končetin, další častou zdravotní potíž lidí trpících cukrovkou. U diabetiků je samozřejmě nejvhodnější konzumace borůvek bez přidání cukru, nebo s použitím vhodného alternativního sladidla.
Borůvkové listy mají velice podobné účinky jako plody.
Sklízíme je počátkem léta a sušíme pro pozdější užití. Čaj z těchto listů je vhodný jak při střevních a žaludečních potížích, tak za účelem mírného snižování hladiny cholesterolu a cukru v krvi.
Má také příznivý vliv na ledviny a močové cesty, které čistí a dezinfikuje a pomáhá s odvodňováním při přílišném zadržování vody v organismu. Při vnějším aplikaci zmírňuje projevy lupénky a kožních nemocí.
Recept na nálev / čaj z borůvkového listí:
2 čajové lžičky suchých listů zalijeme 250 ml vroucí vody a necháme 10 minut odstát, slijeme přes sítko a popíjíme během dne.
"Bylinkáři radí používat při trávicích problémech."
Lidové názvy mochna husí nebo lesklá, stříbrník, husí nožka, husí mýdlo. Bylinkáři mochnu husí používají při průjmech, střevních kolikách, křečích hladkého svalstva, bolestivé menstruaci, vnitřním krvácení, vysokém krevním tlaku, zánětech sliznic, alergiích, zánětech, virózách, snížené imunitě a různých gynekologických problémech.
A dost.
Moje tango je léčivé. Moje tango je alchymie. Od té doby, co tančím, jsem si koupila nespočetně šatů, halenek, růží do vlasů, náušnic. Každý týden nové silonky, protože si je většinou ve víru tance roztrhnu. Hojivou mast na palce, neboť si je ( sama) nakopnu. Tango boty. Já mám troje, ale znám ženy, které mají i deset a více párů. Rtěnky. Make up. Parfémy. Voňavé tělové máslo. Začala jsem chodit rovně a už se tolik nehrbím. Mikiny, které jsem nosila dříve, jsou zahrabané vzadu v šatníku. Koukám se mužům do očí a většinou pohledem neuhnu. Směju se. Prožívám. Pláču. Říkám to, co si myslím.
Moje tango je vstupenka do světa světla a stínu. Jing jang. Moje tango jsou dvě cesty do Argentiny a návštěva Uruguaye. Teskný bandoneon, který nás provází v tanci. Buenos Aires, empanády a kafe na stojáka v San Telmu. Tancuji až do rána, zpocená, ale šťastná. Procházím se bosky v Montevideu na pláži. Moje tango je film Vůně ženy a první tanec s Nigelem. Tančím, abych si uvědomovala, že žiju. Že umím objímat. Že jsem schopna dávat a přijímat.
Kolega mi v práci řekl, že jsem sice Češka, ale objímám jako pořádná Latina. Prý vroucně. To je snad největší poklona, kterou mi kdo vysekl. Vroucně objímat cizí lidi jsem dříve neuměla. Tango mě naučilo být otevřená, všímavá, vnímavá. Nebojím se už tolik. A když se bojím, dám to do tance. Štve mě práce? Prostě to vytancuju. Bolí mě hlava? Prášek na bolest hlavy u mě doma nenajdete. Tančím. Argentinské tango, pokud si jej opravdu pustíte do života, vás změní. Nechte ho vás změnit. Poddejte se tomu. Tango vyžaduje čas. Dala jsem si ho. Tancuji, pak mám pauzu a klid. Ticho. Žádné tango. Přijdou frustrace, že jsem zpátky, kde jsem byla. Ale vyvztekám se a jdu dál. Učím se. Tango je moje cesta vyjádření určité části mého já.
Moje tango je rituál. Sprcha, umyté vlasy, oholené nohy. Tělový peeling. Silonky a šaty. Make up a stuha do vlasů. Mašle. Vlasy rozpuštěné, v culíku. Parfém. Rtěnka! Moje tango je milonga a povídání si s ostatními. Moje tango je společnost a hudba a učitelé a Buenos Aires a Argentinci a Uruguayci a láska a emoce a dotýkání se. Vůně toho druhého. Moje tango je, když mě zašimrají něčí vousy na tváři. Tančíme tak blízko sebe...Moje tango je lidskost. Já ti něco řeknu, ty mi něco řekneš – oba dva si povíme něco z našeho dne, momentu, vteřiny, minuty, hodiny, života. Povíme se to a třeba se nám to vůbec nebude líbit. A třeba bude.
Moje tango je být zamilovaná do tance. Moje tango je muž a žena spolu. Naproti sobě. Koukají se do očí. Moje tango je sentiment, bolest. Chci se za tebou vrátit, ale nemůžu. Chci tě mít, ale nikdy tě mít nebudu. Emoce, které potlačuju, se občas vyplaví. Moje tango je tanec sdílený lidmi po celém světě. Radostný i krutý tanec. Jak říká Radka Šulcová (tanečnice a učitelka pražské školy argentinského tanga Caminito )– Tango není žádný recept na štěstí. Ale má moc vás proměnit. Pokud si to dovolíte.
Moje tango je Argentina a touha opět se tam vrátit.
Kniha Cabeceo - Rozhovory o argentinském tangu obsahuje třináct rozhovorů s učiteli, DJs a tanečníky/tanečnicemi argentinského tanga, kteří působí v Praze. Knížka by nevznikla, kdyby neexistovalo argentinské tango ... a kdyby jej Kristina Vojířová jednoho dne nezačala tančit, a později i hluboce vnímat. Vzdává jí hold těm, kteří argentinské tango začali tančit, učit, rozvíjet v Praze, tak daleko od původní země, kde tango vzniklo.... a zároveň skrze tanečníky a jejich tanec tak blízko se všemi, kteří sdílejí touhu po splynutí v hudbě a tanci argentinského tanga.
www.cabeceo.cz
Moniko, zabýváte se pránou, světelnou výživou, energiemi, intuicí, zdravím… – jak jste se právě na této cestě ocitla?
Přišlo to do života, aniž bych to vyhledávala – v roce 2011 jsem začala pociťovat, jak mi tělem proudí energie a tehdy jsem začala pátrat po tom, co se mi vlastně děje. To tak bývá, když na věci člověk netlačí… Začala jsem studovat, přišla mi do rukou knížka Jasmuheen, která tu shodou okolností pobývala v roce 2012. Přitáhlo mě to, věděla jsem, že je to moje cesta. Už jako malá jsem jíst nechtěla, v mé buněčné paměti je tato informace z minulých životů, i když v současném životě jsem si zvykla na program, že jíst je potřeba. Z jídla mi ale nebývalo dobře a problémy mi dělalo maso. S Jasmuheen jsem cítila, že je to moje cesta, že v tomto nastavení jsem doma.
Tedy nebylo to žádné násilné rozhodnutí?
Vůbec.
Je to nějak příznačné pro dnešní dobu – změna energií, paradigmatu?
Energie se mění už dlouho. Teď je to ale viditelné, projevuje se to v realitě.
Máte na mysli i covid a celosvětové dění, do kterého jsme „hozeni“?
Ano, každý z nás tím prochází a vidím to u i klientů, když dělám terapie.
Přicházejí za vámi i lidé se svými problémy, nezabýváte se tedy pouze přechodem na pránu?
Právě kvůli práně se mi více otevřely vnitřní smysly a energetické pole, vidím, jaké má člověk problémy na všech úrovních, nejenom na fyzické. Vidím poruchy v informačním poli a to, co se pak děje v realitě – vidím příčinu. Ta může být z různých úrovní života, z různých časů. Úplně se vyprázdním a v nastavení čistého bytí začnou chodit informace a já je jenom předávám. Přicházejí obrazy, s nimi pak pracujeme, mluvíme s energiemi… Klienti často říkají, no jo, já to vlastně vím, ale jde o to, to změnit, což se při terapii daří. U mnohých problémů bývá skrytá příčina. Často má původ v dětství, nebo i v minulém životě, nebo se týká nějaké současné situace. Díváme se na to, co tam člověka drží a zda to lze změnit. To, co teď popisuji, jsou věci individuální, ale na kolektivní úrovni běží změny už od roku 1980, limitními roky jsem vnímala léta 2017, 2018, kdy se začaly zpracovávat a otevírat esenciální otázky. Dojížděly karmické souvislosti, řešili jsme vztahy s okolím, vše se dorovnávalo, viditelně projevovalo, zažívali jsme střety, abychom si toho všimli a museli jsme si to přiznat. Potom v době covidu (a pominu jeho spouštěč, nemá smysl to rozebírat…) vnímám, že lidstvo prošlo těmi nejhlubšími strachy – strach o život, o partnery, děti, rodiče, existenčními strachy. Vyplavaly všechny esenciální strachy našeho lidství, které máme v průřezu našimi životy. X krát jsme umřeli, neměli jsme jídlo, někdo nám odešel… Tyto strachy se projevily naprosto esenciálně a hlavně v jednom okamžiku na celé planetě. Strachy pak dál krmily pandemii, posilovaly pole covidu. Covid vnímám jako informační nemoc. Je vidět, že každá vlna je slabší, lidi si na to jako by zvykli, srovnali se se svými strachy a zjistili, že přežili. Byli jsme nuceni to zpracovávat na lidské úrovni a pole už nemá takovou sílu. Mám důvěru, že to půjde do klidu, informační pole kolem nás se pročistilo, strachy se vytáhly do vědomé úrovně, prožili jsme je, i kdyby jen vteřinově, a přežili jsme.
Samozřejmě velmi respektuji to, že někomu odešli blízcí, někdo byl na jipce – tam byl ale problém v duši. Odcházeli lidi, kde byl jejich systém velmi narušený – měl přidružené problémy, nebyl zdravý. Nemluvím jen o fyzické úrovni, ale také o té další. Chápu, že někomu odešli příbuzní, rodiče a určitě to není jednoduché, a když už ta situace nastala, je potřeba k tomu zaujmout stanovisko na lidské úrovni. Ale z hlediska božské úrovně je to zkušenost duše.
Začínáme teď žít v nové realitě?
Osobně silně vnímám, že se teď opravdu odehrávají synchronicity. Třeba už pět let vidím, že budu něco dělat a teď se to začíná projevovat. Začíná se měnit struktura. Vnímám, že mám pracovat se skupinami, přichází více lidí, mým cílem je centrum, kde bychom se mohli potkávat a teď se to začíná více ukazovat. Pět let o tom vím, ale musela jsem počkat, než se projeví nová realita.
Lidem teď chybí sounáležitost, sdílení, chtějí se potkávat. Je fajn, že jsou lidé spolu, sdílejí podobné myšlení. To, co je kolem nich doma, v práci, to s nimi třeba úplně nerezonuje. Takto jsou mezi svými, je i svým způsobem jedno, jaká je to metoda nebo seminář. Je to o tom sdílení. Cítí se posílení.
Je teď materializace snazší – stačí si přát?
Pokud bychom měli v sobě negaci, pak bychom materializovali negativní věci a to nechceme. Proto těch několik let (začalo se to projevovat už v osmdesátých letech, více pak po roce 2012 a nejsilněji poslední čtyři roky) jsme ze sebe dostávali to, co jsme měli na vědomé i nevědomé úrovni, včetně úrovně buněčné – šlo o zbavení se starých emočních a mentálních nánosů. Teď si něco přejete, potřebujete, aby to přišlo do života, a ono to přijde.
Probouzíme se do tvůrčí doby?
Ano, doba je teď tvůrčí. Musíme ale nechat vše projevit skrze srdce – víme, co bychom potřebovali, ale není to o tom, že to vymyslíme. To je velký rozdíl. Tisíce let dominovala mysl a mužský princip, teď je to o srdci a o tom, abychom se napojili na intuici a na vědomí. Víme, že máme něco dělat a úplně nás to tam táhne. Srdce má magnetickou schopnost. Když dovolíme jít tam, kam nás to vede, pak víme, co máme dělat – otevřou se dveře. Musíme být ale v klidu, protože často není správná doba a nevíme, kdy se dveře otevřou. Na čas nelze tlačit. A ani to není o tom, že bychom bušili na dveře a přemýšleli – posilovali záměr a představovali si, že máme červené Ferrari.
Ze své zkušenosti vím, že je to někdy obtížné – člověk se setkává se starými programy, které ho brzdí, někdy ujde dva kroky a pak zase udělá krok zpátky. Vy se zabýváte pránickou výživou, cvičíte čchi-kung, běháte – pomáhá to nějak na této cestě?
Pomáhá ji to urychlit. Každý člověk, který hledá a chce se posouvat, si vybere metodu, která mu dává smysl. Která s ním rezonuje. Někdo jde přes hlavu – třeba mindfulness, mentální výcviky, někdo to spíš cítí, tak mu třeba vyhovuje buddhismus, jde přes lásku a srdce. Já kombinuji všechny cesty. Lidská bytost má více úrovní – fyzická úroveň je spojena s prvními třemi čakrami a s jídlem. Můžeme mluvit i o mozku a mikrobiomu ve střevech, který je spojen s pránou, jsou tu emoce, které je třeba uklidňovat a potom je tu úroveň mysli a otázka myšlenek a jejich uklidňování. Jakou metodu si člověk vybere, to už je na něm.
Mě přitáhla prána, ale pracuji na všech třech úrovních. Není to jenom o tom, že jsem se odpojila od hmotného jídla, ale vlastně když jsem v roce 2012 začala, tak to byla i práce s emocemi a myšlenkami. Byla to dlouholetá práce uklidňování. Pokud má člověk v běžném životě emocionální a mentální výkyvy, nepříjemnosti v práci, doma apod., tak spotřebovává energii a tu energii pak potřebuje doplnit jídlem. Prána není jen o tom načerpávat energii, ale především ji nespotřebovávat. Dostat se do energetické efektivity.
Ve skutečnosti jsme na práně všichni – prána naším tělem neustále protéká. Prána je životní energie, která je všude kolem nás.
Světlo prochází přímo do buněk a výživu už vůbec nemusím řešit. Ovšem na všech úrovních jsem se před tím musela srovnat s myšlenkami, emocemi, s reálným životem. Je to o práci na zklidňování a přijímání situací, ať se stane jakákoliv. Třeba jsem měla před dvěma lety autonehodu, viník ujel a já si uvědomila, že to se mnou nic neudělalo.
Prána mi vlastně pomohla vyladit systém. Emoce, myšlenky a celé nastavení vychází z neurotransmiterů a z celé chemie těla. Mluví o tom třeba Bruce Lipton. Začíná v mikrobiomu, čím ho krmíme, co si do těla dáváme – a to ovlivňuje naše myšlení, naše emoce. Mikrobiom zásadně ovlivňuje naše chování, vyzařování – je to otázka frekvencí. To už ale mluvíme o dalších úrovních. Na té základní je náš mikrobiom ovlivňován jídlem a pitím. A potom vytváří chemii, hormony a podle toho jednáme a myslíme.
Být na práně pro vás znamená, že do úst občas i něco vložíte?
Občas, ale to, co do těla dostanete, tak to musí vyjít druhou stranou. Pokud je tělo úplně čisté a máte čistá střeva, tak je velmi nepříjemné, když jsou znovu znečištěná a jde to ven. O Vánocích jsme si udělali vánoční večeři, trochu jsem si dala a jen jsem se ujistila, že to není cesta pro mě. Už to ani moc nechutná, je to hmota a je velmi nepříjemné, když to prochází tělem.
Jak to vlastně fyzicky funguje?
Na začátku jsem na to neměla odpověď, pak jsem byla cvičit čchi-kung s Mistrem v Šaolinu, byla jsem tam ve skupině 150 lidí a 18 dní se tam nejedlo. To je součást čchi-kungové i duchovní praxe. Šaolin je vůbec velmi specifické místo v Číně. Mistr vysvětloval, že sedmý den pokud nejíme, začne tělo vše vyrábět z energie, z prány, ze světla, které jdou do našeho těla. Pokud jsme klidní, pak potřebujeme málo energie. Proto se méně spí, pránici mají dost energie a mohou pracovat s lidmi. Neznečišťujeme se na všech úrovních a ve skutečnosti je to tak, jak to má být. Spousta lidí si uvědomuje, že to velmi příjemné.
Dělám i třítýdenní pobyty bez jídla, lidi se diví, že jsou schopni ujít i 20 km denně a mají přitom dost energie. Naše tělo je takto přirozeně nastavené, jen jsme si zvykli na všechny ty programy, že se musí jíst. Jde o to si to uvědomit. Na pobytech je prána jakoby mimochodem – cvičíme čchi-kung, učíme se čerpat energii. Na pobytu máme snídani, oběd, večeři, ale energeticky. Cvičíme, aby lidi věděli, jak čerpat energii.
Je to asi jednodušší, když se člověk nachází ve vašem poli? Pokud by se člověk vydal sám, tak to je asi náročnější?
Určitě. Na pobytech je to jednodušší. Je to taková dovolená spojená s cvičením, povídáním, teď jsem zapojila ladičky, zvuk. Je to o energetickém poli. Ale funguje to i na dálku on-line. Máme webináře, každodenní cvičení, ukazuji lidem, jak nabírat energii. Je důležité, aby si lidé uvědomili, kolik fyzické stravy člověk potřebuje a jak je ta strava kvalitní. Vidím energii – poznám, zda jídlo svítí, nebo nesvítí. Zda tam zůstalo světlo, nebo zda je to jen objem. Bohužel dnes potraviny moc nesvítí. Proto dnes lidé potřebují tolik jídla, hmoty a chemie, která v něm je. Ale čím dál víc lidí vyhledává zdroje potravin, které svítí. Jsou vypěstované s láskou.
Před pránou jsem jedla pouze raw food, myslela jsem si, že přechod bude jednoduchý, ale trvalo mi to 2,5 roku. Musela jsem překonat program v rodině, v práci – byla jsem na to sama. Nikdo mě nevedl, v roce 2012 jsem nikoho neznala. Pak jsem se poznala s dalšími, ale to už jsem měla přepnuto. Věděla jsem sice, že je to moje cesta, ale okolí mi dávalo najevo, že to není možné. Třeba při on-line programu je důležité, že jsou lidi se mnou ve spojení, mohou si vybrat, zda chtějí přejít úplně na pránu, nebo jíst vědomě. Ve skutečnosti toho do těla dáváme víc, než si uvědomujeme. Není to o tom přestat jíst, ale vědomě si dávat do těla jen nezbytné množství.
Nemluvíte jen o světle, ale také o pobytech ve tmě – není to opak?
Ne… V prosinci jsem byla sama tři týdny ve svém prostředí na chatě ve tmě. To je důležité – ve svém prostředí. Ve tmě člověk totiž zpracovává spoustu věcí a prochází vnitřními procesy, tedy je důležité prostor dobře vyčistit. Potřebovala jsem jen demižon vody a byla tam jen sama se sebou. Pracovala jsem na programu „pomoc lidem“. Před tím jsem hodně pracovala, pomáhala, ale to je také jenom program. Rovnala jsem se a přepnula jsem se na to nové. Když jsme sami se sebou, tak mnohem lépe vnímáme nové nastavení. I Gaia je nyní přenastavená. Jak běžíme životem, tak si toho nevšímáme. Když člověk vypne telefon a nemusí nic řešit, tak se může všechno krásně poskládat. Odpočívala jsem a byla jsem víc ve vědomí, v čistotě. Tma je dlouhodobá, hluboká meditace, rozšíření vědomí a rozpuštění se v blaženosti.
Jak je to tam s pránou?
Lidé se mě ptají, kde jsem brala výživu – já se tam ale nabila! Světlo, fotony nám jdou přímo do DNA, fotony jsou vlastně všude – nejde o to, zda je světlo, nebo tma. Životní energie je všude, není závislá na našem vnímání světla a tmy. Prána je i v tmavé chatě. Samozřejmě na Slunci je to příjemnější.
Jak jste měla pojem o čase?
Vnímala jsem den a noc, věděla jsem, kde se nacházím, pak jsem cítila, že mám jít ven.
Ten časový úsek jste si dopředu zarámovala?
Jen zhruba. Kolem 20. 12. jsem cítila, že už je to akorát. Cítila jsem, že nastal předěl. Dříve jsem měla hodně osobních konzultací, teď vím, že jsem se posunula k práci ve skupinách. Zpracovávala jsem svoji roli pomoci, soucit s ostatními. Dříve jsem šla hodně přes sebe, neměla jsem čas na odpočinek.
Téma pomoci a oběti je silné a časté téma…
Velmi silným tématem je téma hranic, úplně ve všech projevech. Hranice mého bytí a bytí toho druhého.
Nicméně dle spirituálních učení jsme jedno a všichni propojeni?
Sama pro sebe jsem to pojmenovala jako lidství a božství – obě tyto kvality jsou v nás. Jsme božské bytosti, části Boha, Zdroje, Otce, chcete-li… Zdrojová energie je tou jednotou. Nicméně jsme se oddělili a žijeme tu jedinečný život. V této inkarnaci na této planetě jsme v této lidské podobě. Máme v sobě lidství. V božství jsme sice všichni propojeni, ale božství se prožívá skrze lidství, a je to v pořádku. Máme tělo, pět smyslů – prožitky jsou důležité. Jsme propojení a ostatním máme pomáhat, má to tak být, ale za předpokladu, že žijeme na této úrovni – bereme si pouze to nezbytné, žijeme v napojení, vše je společné. Nepotřebuji 50 triček, stačí mi pár… Pokud budou všichni v tomto nastavení, tak je to v pořádku a můžeme takto žít. Ale vzhledem k tomu, že většina lidí žije v lidství, ne v tomto propojení, tak se většina lidí snaží žít tak, aby právě jim bylo dobře. Jde jim více o sebe než o celek a o ostatní. Právě proto je třeba dávat hranice. V okamžiku, kdy toho druhý začne zneužívat, dám mu stopku. Třeba dám stopku i někomu, kdo by chtěl neustále chodit na terapie. Vytváří se tak závislost.
Dnešní doba už není o guru učitelích.
Mám nějakou kvalitu, něco reprezentuju, něco předávám. Proto jsem si musela srovnat priority. Každý by si měl uvědomit, že je potřeba vyrovnat lidství a božství v sobě a užívat si obě kvality v každém okamžiku. Srovnat si rodinu, práci, aby bylo člověku dobře. Když je člověku dobře, září, pak jsem prospěšná a můžu to dávat dál. Každá naše myšlenka, každá naše emoce jde do kolektivního pole. Pokud se vyladím a jsem v radosti, tak je to paráda. Není to ale o tom, že už se nikdy nenaštvu…
Není účast na seminářích na straně jedné a žití běžného života na straně druhé jako sedět na dvou židlích?
To je ale přechodný stav, než se uvnitř ve vás vyrovnají všechna témata. Pak už žijete klid a radost i v běžném životě.
Co téma karmy? Když člověk žije tady a teď, vyvazuje se z karmy? Jak karmu vnímáte?
Mám pocit, že karma skončila s rokem 2018, 2019. Nyní, v novém nastavení máme možnost všechno pustit. Samozřejmě může něco přijít, nějaká situace. Udělám to, co cítím, že je nejlepší. Pokud nevytváříme nové situace, nejdeme do hněvu či konfliktů, pak přestaneme vyrábět karmické vazby. Čím méně máme negativních emocí a myšlenek v negativním spektru, tím méně vyrábíme tyto háčky a souvislosti a vyvazujeme se z karmy. Vnímala jsem, že poslední čtyři roky se na hluboké úrovni zpracovávaly karmické věci. S někým jsme se třeba měli potkat, jiskřilo to a bouchalo… silné nárazy. Důležité je ale být ve vnitřním klidu a přitom klidně můžete „kmitat“ a být v pohybu. Teď v nových energiích je všechno jednodušší, jde to ve větší lásce. Třeba někdo dvacet let řeší vztah s maminkou – teď to stačí pustit – uvědomit si, že maminka dělala, co mohla, stačí odpustit jí i sobě. Tečka, více není třeba.
Pokud se vyladím, dostávám se do velké svobody, ale také do velké zodpovědnosti… pak pomáháme ostatním, protože si přejeme, aby také byli v klidu.
Cítím za tím určitou pevnost…
Z čchii-kungu tomu říkáme centrální kanál, osa – vím, kdo jsem, cítím lásku k sobě. Není to ta egoistická sebeláska. Druhý člověk mě nezraní. Pracujeme vědomě na tom, co člověk může změnit. Při konzultaci jsem pouhým prostředníkem. Ve stavu klidu jsem schopna tyto informace přijmout. Cílem je, aby se do takového stavu dostali všichni, proto teď dělám hodně semináře – aby lidé více otevřeli vnitřní smysly, uklidnili se a více se vnímali.
Cílem tedy je, aby té vertikální úrovně byl každý člověk schopen?
Ano... V horizontální úrovni nás ovlivňuje všechno z vnějšku, ovšem vertikální prožívání je o tom, že sice vidím, co se děje venku, ale jsem v klidu, ukotvená. Je to o pozornosti a přítomnosti, o tom, že zůstávám pevná sama v sobě. To se právě děje při seminářích – lidi tam jsou v tomto poli a začínají si uvědomovat svoji pevnost. Velmi pomáhá čchi-kung, kde neustále chodíme do srdce a propojujeme naši osu se Zemí a Vesmírem. V té můžeme být, pokud nás nevyhazují naše vlastní emoce, příběhy, myšlenky.
Obchodní podmínky Reklamační řád Reklamační protokol
Copyright © 2018 DIOCHI SPOL. S R.O, Průmyslová 1306/7, 102 00 Praha 10, Česká republika